Druhá strana (15 stran zpět) | Herna - Aragorn.cz

(20:41) Ke­tryn: "Ne, tady v té malé, co o ní mlu­víš. Tam ta pečeť do­kres­le­ná není?"
(20:50) Mo­ri­gan: "Ne, Lu­ci­fe­ro­va ne. Tam je jenom pečeť Aza­ze­la a potom pečeť ar­chan­dě­la Mi­cha­e­la a Ezekie­la, což je taky anděl."
(20:52) Mar­ga­re-tka: "Tak to je blbý, že ta tam není, když ti ji Da­ri­a­né uká­za­la. Ale ještě ne­ví­me proč, třeba nás má jen do­vést k ně­če­mu dal­ší­mu."
(20:53) Ke­tryn: "Aha, tak v tom pří­pa­dě ne­mů­že­me vědět, jest­li nám ta kníž­ka má k ně­če­mu být."
(20:54) Mar­ga­re-tka: "Jaká?"
(20:55) Ke­tryn: "No ta malá od al­chy­mis­ty."
(21:00) Mar­ga­re-tka: "Ale stej­ně nás to vede k al­chi­mis­tům."
(21:00) Mar­ga­re-tka: al­chy­mis­tům
(21:01) Mo­ri­gan: "Vede. To bych řekla, že je oči­vid­né. A k dé­mo­nům a an­dě­lům."
(21:04) Ke­tryn: "Hm."
(21:05) Mo­ri­gan: Na ve­če­ři už to potom ne­ro­ze­bí­rá­me.
(21:05) Mo­ri­gan: "Něco pro tebe mám, hvězdo," řekne Rogan. "Dám ti to v po­ko­ji. A pro tebe taky," po­dí­vá se na Mar­ga­ret.
(21:09) Mo­ri­gan: Usou­dím, že to bude kníž­ka a čer­ve­né G.
(21:10) Mar­ga­re-tka: "Dě­ku­ji." řeknu mu, hábit mě taky jako je­di­ný na­pa­dl.
(21:11) Mar­ga­re-tka: On je fakt zvlášt­ní... má tu oprav­du dobré kon­tak­ty a vliv na stu­den­ty a asi i pro­fe­so­ry, ta­ko­vý mladý Vol­de­mort.
(21:12) Ke­tryn: :-D
(21:13) Mo­ri­gan: :-D Jé, můžu mu dát taky pře­zdív­ku a nikdo jí tam ne­bu­de chá­pat! :-D
(21:13) Mar­ga­re-tka: No může mu říkat Voldy....
(21:13) Mar­ga­re-tka: Ale ne­ří­kej­te, že není ta­ko­vý.
(21:15) Mo­ri­gan: Ale s Vol­de­mor­tem to úplně nej­líp ne­do­padlo, pře­vrá­til jim tam svět.
(21:16) Mar­ga­re-tka: No to jo a ne­pře­vrá­til nám mor­go­lit svět?
(21:17) Mar­ga­re-tka: Je okouz­lu­jí­cí, in­te­li­gent­ní, do­ká­že vše za­ří­dit a má vliv jak na stu­den­ty, tak na pro­fe­so­ry. Je z napůl šlech­tic­ké krve......
(21:18) Mar­ga­re-tka: mys­lím, že je toho dost po­dob­né a to ne­ví­me, jak to bylo s jeho mat­kou a jeho otcem......
(21:19) Ke­tryn: Dou­fám, že se Mor­gho­lit vždyc­ky jme­no­val Mor­gho­lit.
(21:20) Mar­ga­re-tka: No.... to si ne­mys­lím...​Kat:​-D To bude umě­lec­ké jméno.
(21:20) Mo­ri­gan: Tak to nemám ab­so­lut­ně tu­še­ní.
(21:20) Mo­ri­gan: Něco jako Lord Mor­go­li­th jo? :-D
(21:22) Ke­tryn: Tak Ro­ga­na za­bi­je­me jen tak pro jis­to­tu...
(21:26) Ke­tryn: Na ve­če­ři toho asi moc ne­na­mlu­vím.
(21:28) Mo­ri­gan: Pak se po­stup­ně pře­mís­tí­me do po­ko­jů.
(21:35) Mar­ga­re-tka: Jj jdeme do po­ko­jů a jsem z toho co řekla Kat tak nějak nerv­ní.
(21:36) Ke­tryn: No, já taky nejsem zrov­na klid­ná.
(21:36) Mo­ri­gan: Jdeme roz­dě­le­ně a když už jste pak chvil­ku na po­ko­ji, do­ne­se vám Wil­li­am to čer­ve­né G pro Mar­ga­ret.
(21:37) Ke­tryn: Na po­ko­ji po­čkám až se za­čne­me uklá­dat do po­ste­lí, než se ze­ptám na ta dvě jména.
(21:41) Mo­ri­gan: Já už ne­při­jdu, což se před­po­klá­dá, když je Rogan na po­ko­ji.
(21:41) Mar­ga­re-tka: Tak ještě jed­nou po­dě­ku­ji. Tak s oče­ká­vá­ním kou­kám na Kat, je­li­kož já ty jména za­po­mně­la.:-/
(21:41) Mar­ga­re-tka: Hm... on tě fakt hlídá jak ko­ru­no­vač­ní kle­no­ty.
(21:43) Ke­tryn: "Kluci, ne­ví­te, kdo byli Brian z Cernu a Sionn Ta­ra­na, tedy spíš, co se jim stalo?" ze­ptám se a sna­žím se u toho tvá­řit nor­mál­ně jen se zvě­da­vým zá­jmem.
(21:44) Mar­ga­re-tka: No to by mě za­jí­ma­lo, kdo z nich upad­ne do šoku, že se na tohle ptáš. Sle­du­ji je.
(21:45) Mo­ri­gan: Všich­ni se na Ka­tryn po­dí­va­jí udi­ve­ně. "Kde jsi to sly­še­la?" zeptá se pak Cory.
(21:45) Ke­tryn: Taky je sle­du­ji, jak na to za­re­a­gu­jí.
(21:46) Mar­ga­re-tka: No v knihov­ně se po­ví­da­lo......:-D
(21:47) Ke­tryn: "V knihov­ně," po­kr­čím ra­me­ny. "Ně­ja­cí kluci se tam ba­vi­li a při­šlo mi, že je kolem toho ně­ja­ké ta­jem­ství," zku­sím za­im­pro­vi­zo­vat. "Proč se dí­vá­te tak udi­ve­ně?"
(21:49) Mo­ri­gan: Ti, co už le­že­li, tak se po­sa­dí. "A co ti kluci ří­ka­li?" ujme se slova Mike.
(21:52) Mar­ga­re-tka: No to se ujal slova ten pravý... ten na to při­jde.
(21:53) Mar­ga­re-tka: Tak kouk­nu na Kat. jako jak bude po­kra­čo­vat, abych se když tak nějak smys­lu­pl­ně při­po­ji­la.
(21:53) Ke­tryn: "To nevím, jen jsem je za­slech­la. Ale bylo to divné, ja­ko­by se jim tu něco stalo. Takže stalo? Mám pocit, že padlo i Ro­ga­no­vo jméno."
(21:54) Mar­ga­re-tka: Sou­hla­sím s Ka­try­ni­nou verzí, měla jsem po­do­bou.
(21:54) Ke­tryn: "Proč se všich­ni tak dí­vá­te? Co se tady stalo?"
(21:55) Mo­ri­gan: "To jsou bl­bos­ti, škol­ní le­gen­dy. Mladí toho na­ke­ca­jí," mávne rukou Cory.
(21:56) Mar­ga­re-tka: "No a tak byste nám to ne­moh­li říct? Škol­ní le­gen­dy?" zved­nu oči, jako by tu Rogan byl už ně­ko­lik set let.
(21:56) Ke­tryn: "Le­gen­dy mě vždyc­ky za­jí­ma­ly. Tak co se tady po­ví­dá?" usměju se.
(21:56) Mo­ri­gan: "Brian pa­t­řil k vní­ma­čům, Sionn k vod­ním. Utek­li ze školy, tak před dvěma lety. Takže jsou asi pro ně­kte­ré hr­di­no­vé."
(21:57) Mar­ga­re-tka: "A proč utek­li a proč ří­ka­li, Ro­ga­no­vo jméno?"
(21:57) Ke­tryn: "Utek­li? Jak se ví, že utek­li? A jak by to vůbec bylo možné?"
(21:58) Mar­ga­re-tka: Jest­li nejsou za­hra­ba­ný v Sal­va­to­ro­vě míst­nos­ti.

(21:56) Mo­ri­gan: "Brian pa­t­řil k vní­ma­čům, Sionn k vod­ním. Utek­li ze školy, tak před dvěma lety. Takže jsou asi pro ně­kte­ré hr­di­no­vé."
(21:57) Mar­ga­re-tka: "A proč utek­li a proč ří­ka­li, Ro­ga­no­vo jméno?"
(21:57) Ke­tryn: "Utek­li? Jak se ví, že utek­li? A jak by to vůbec bylo možné?"
(21:58) Mar­ga­re-tka: Jest­li nejsou za­hra­ba­ný v Sal­va­to­ro­vě míst­nos­ti.

(18:49) Mar­ga­re-tka: Já vím, že teď od­bo­čí­me, ale jak jsi ří­ka­la, že by mohl být starý Mor­go­lit?"
(18:49) Mar­ga­re-tka: "
(18:50) Mo­ri­gan: "Tak se ze­ptej­te někdy večer. Aspoň uvi­dí­te re­ak­ci, jest­li ně­ja­ká zá­sad­ní bude, i třeba dě­la­li, že neví, o co se jedná."
(18:51) Mo­ri­gan: "To jsem asi nikdy ne­ří­ka­la, nemám tu­še­ní. To by možná věděl Derek, ale asi to ne­po­va­žo­val za nijak zvlášť dů­le­ži­té, proč?"
(18:51) Ke­tryn: "Tak já se ze­ptám a uvi­dí­me."
(18:54) Mar­ga­re-tka: "No jen mě tak na­padlo, jest­li by mohl být v téhle době."
(18:56) Mo­ri­gan: "Ur­či­tě pa­t­řil k těm star­ším ča­ro­dě­jům, to si mys­lím. Ale přes pět set let mi i na ča­ro­dě­je při­pa­dá dost, ob­zvlášť, když dělal ta­ko­vé hnu­sár­ny, jako on... "
(18:57) Mar­ga­re-tka: "Jde o to co měl v sobě z člo­vě­ka ještě za­cho­vá­no. Mlu­vi­la jsi s Ro­ga­nem o magii krve a nebo o černé magiii?"
(18:58) Mar­ga­re-tka: "Třeba to s tím má něco spo­leč­né­ho. Třeba proto jsi se do­sta­la při tom pře­mís­tě­ní k němu? Přece tohle" ukážu na ruku "S ním spo­ju­je, ne?"
(19:00) Mar­ga­re-tka: *tě s ním...
(19:03) Mo­ri­gan: "Jo, po­kou­še­la jsem se. Pro ně je to sy­no­ny­mum, což vlast­ně tak je, černá magie tomu ří­ka­jí vět­ši­nou oby­čej­ní lidé. Ale vět­ši­nou pak kladl otáz­ky on mě, takže roz­hod­ně jsem se ne­do­zvě­dě­la nic no­vé­ho. Znal obec­ný prin­cip té magie.
(19:03) Mar­ga­re-tka: "Hm... a co ho učíš za kouz­la?"
(19:05) Ke­tryn: "To ale ne­mů­že­me nikdy po­znat, kdyby to byl ná­ho­dou Mor­gho­lit."
(19:06) Mo­ri­gan: "To, co po mně chtěl, to mu­čí­cí kouz­lo. Pak jsem ho učila jedno bo­jo­vé oh­ni­vé kouz­lo. O to mu jde, o ta­ko­vá kouz­la, mys­lím."
(19:06) Mo­ri­gan: "To ne­mů­že­me," sou­hla­sím.
(19:11) Ke­tryn: "No, tak to jsme si mys­le­li... Za­čí­ná mě to do­ce­la děsit."
(19:15) Mo­ri­gan: "Jo, já vím," při­kýv­nu.
(19:18) Mar­ga­re-tka: "Asi už bych ho nic ne­u­či­la." řeknu tiše "Ale jest­li to ještě půjde."
(19:25) Mo­ri­gan: "Když od­mít­nu, bojím se, že začne zase s tím, že nás prásk­ne," vzdych­nu si.
(19:26) Mar­ga­re-tka: "Hm to je taky fakt, tak se to sna­žit aspoň od­dá­lit."
(19:27) Ke­tryn: "No, vy­dí­rá pa­rád­ně, nevím, kam až to půjde... A taky jest­li by nás oprav­du prásk­nu."
(19:32) Mo­ri­gan: "To nevím, ale nejsem si jistá, na­ko­lik bychom to měly po­kou­šet..."
(19:33) Mo­ri­gan: Asi až do ve­če­ře jsme v knihov­ně.
(19:34) Ke­tryn: "No, asi ne­mě­li, kdo ví, co je zač..."
(19:34) Ke­tryn: Jo, asi jsme.
(19:49) Mo­ri­gan: Když nemám co dělat, tak se zase dívám do té malé staré kníž­ky, do al­chy­mis­tic­kých pe­če­tí a do svých po­zná­mek.
(19:51) Mar­ga­re-tka: Já jsem ti ji sa­mo­t­řejmě dala. Aby jsi ji mohla nosit u sebe.
(20:01) Mo­ri­gan: "Za­jí­ma­lo by mě, jest­li ně­kte­ré věci o dé­mo­nech znal Ge­ralt," na­pad­ne mě. "Asi ano."
(20:05) Mar­ga­re-tka: "Nevím."
(20:07) Mar­ga­re-tka: "Hydra, wol­fí­ni a ty hřbitv­ní pří­še­ry mi zrov­na dé­mon­sky ne­při­pa­da­ly." řeknu jen
(20:10) Mo­ri­gan: "Tak všech­no co ohro­žu­je lidi patří do je­jich oboru. A třeba za­fi­ro­vé byli něco jako dé­mo­ni, asi ně­ja­ký nižší druh. Já sama jsem se s tím ale ne­se­tka­la, tak na to ani nikdy ne­při­šla řeč."
(20:11) Mo­ri­gan: "Sakra, pořád mi to při­pa­dá, jako by tam ně­ja­ká pa­ra­le­la byla. Kromě Da­ri­a­né. Jen mi to ne­u­stá­le uniká!"
(20:13) Mo­ri­gan: Když potom vy­ra­zí­me na ve­če­ři, pře­sta­nu fi­lo­so­fo­vat na­hlas a kníž­ky i po­znám­ky peč­li­vě sba­lím. Rogan do­ra­zí pozdě, Tommy už vy­pa­dá o něco málo líp, i když pořád bledý a už aspoň schop­ný se na­jíst.
(20:13) Ke­tryn: "Tak možná by Ge­ralt něco věděl."
(20:14) Ke­tryn: "Jako jaká pa­ra­le­la, mezi čím?" nevím, jak to mys­líš.
(20:17) Ke­tryn: "Těžko říct, co se u nás ví a neví, o dé­mo­nech se nikdy ne­mlu­vi­lo," po­kr­čím ra­me­ny.
(20:29) Mo­ri­gan: "An­dě­ly, dé­mo­ny a draky. Tahle malá kníž­ka se zmiňuje o všem do­hro­ma­dy, navíc ji psal al­chy­mis­ta a navíc do ní ně­ja­ký další - nebo teda ten samý, to nevím - al­chy­mis­ta psal ně­ja­ké po­znám­ky eno­chian­sky a na­kres­lil tam i ně­ja­ké pe­če­tě. Jenom to pros­tě ne­můžu roz­klí­čo­vat."
(20:32) Ke­tryn: "Tak to taky nevím. Ne­chá­pu, jak to může pa­t­řit k sobě."
(20:33) Ke­tryn: "Co je v té kníž­ce v blíz­kos­ti té Lu­ci­fe­ro­vy pe­če­tě...?"
(20:39) Mo­ri­gan: "V které kníž­ce, té z pe­če­tě­mi? To je v pod­sta­tě jenom en­cy­klo­pe­die pe­če­tí, tak je tam vět­ši­nou jen komu patří."

(18:04) Mo­ri­gan: Cel­kem sviž­ně jsme došly do knihov­ny a za­mí­ři­ly asi někam k na­še­mu od­lehlé­mu koutu.
(18:05) Mar­ga­re-tka: Jo my už s Kat tam máme vy­bu­do­va­ný stu­dij­ní kou­tek.
(18:05) Ke­tryn: Jsme tam samy a nikdo s námi nešel?
(18:16) Mo­ri­gan: Ne, nikdo s námi nešel.
(18:19) Ke­tryn: "Holky, dneska mě tu v knihov­ně za­sta­vil Win­nick," začnu a mlu­vím po­ti­chu.
(18:20) Mar­ga­re-tka: "Jo? A stalo se něco?" zbystřím?
(18:20) Ke­tryn: "Všim­nul si, že se kolem Ro­ga­na vy­tvá­ří pra­po­div­ná sku­pin­ka a sna­žil se mě před ním va­ro­vat."
(18:20) Mo­ri­gan: "Co ti chtěl?"
(18:20) Mo­ri­gan: (To jsem řekla před­tím.)
(18:21) Mar­ga­re-tka: "Jak jako va­ro­vat?" ne­chá­pu.
(18:21) Ke­tryn: "Po­u­ží­val ta­ko­vé ob­ra­ty, že motat se kolem Ro­ga­na není vůbec dobrý nápad, že ne­dě­lá dobré věci a že ne­tu­ší­me, do čeho se mů­že­me na­mo­čit."
(18:22) Mo­ri­gan: "No to je skvě­lý! Až na to, že v to­mhle moc ne­má­me na vy­bra­nou. A není to tak, že pros­tě jeden na dru­hé­ho hází špínu?"
(18:23) Ke­tryn: "Pak zmí­nil dvě jména Brian z Cernu a Sionn Ta­ra­na, ať se na ně Ro­ga­na ze­ptám, prý schvál­ně, co od­po­ví. Taky že ti dva už tu ne­stu­du­jí a že by se něco po­dob­né­ho mohlo při­ho­dit i nám."
(18:24) Mar­ga­re-tka: "Jak ne­stu­du­jí, jako že do­stu­do­va­li a nebo ani ne­do­stu­do­va­li a umře­li?"
(18:25) Ke­tryn: "Já vím, že ne­má­me na vy­bra­nou. Taky mi ne­při­jde dobrý nápad se na ně Ro­ga­na ptát, ale na­padlo mě se ze­ptat kluků od nás z po­ko­je. Nejdřív jsem si mys­le­la, že pros­tě jen fra­je­ří a něco si vy­mýš­lí, ale pak mi to za­ča­lo při­pa­dat cel­kem upřím­né, ja­ko­by měl vážně sta­rost, aby se nám něco ne­sta­lo."
(18:25) Ke­tryn: "To nevím, ale roz­hod­ně to ne­vy­pa­da­lo, že by v klidu do­stu­do­va­li a šli do světa."
(18:26) Ke­tryn: "Sna­ži­la jsem se z něho do­stat víc, ale prý mi víc říct ne­mů­že."
(18:27) Mo­ri­gan: "No má ně­ja­kou po­de­zře­lou sta­rost," za­mra­čím se. "O nás, nebo o tebe?"
(18:28) Ke­tryn: "No asi o mě...​nevím proč. Ale to je jedno. Je to blbec, ale teď mi ne­při­pa­da­lo, že by si vy­mýš­lel."
(18:29) Mar­ga­re-tka: "Tak to je skvě­lý, že máme na krku ší­le­né­ho Ro­ga­na." řeku tiše. "A on se ti nijak ne­zmí­nil o sobě Mor?"
(18:31) Mo­ri­gan: "Já si vlast­ně mys­lím, že to tak je. Že má Rogan ně­ja­ké vlast­ní cíle a možná jich není málo. A nej­spíš to není do­stat jed­nič­ku z his­to­rie. Já mu od za­čát­ku ne­vě­řím, dívá se na mě kaž­dou mi­nu­tu jako by mě ne­u­stá­le zkou­mal a pře­mýš­lel, co z toho může vy­u­žít. Ale jest­li se ho ze­ptá­me na ty dva, tak to už zpát­ky ne­vez­me­me a bude se ptát, kde jsme ty jména sly­še­ly," řeknu. "A to my moc ne­mů­že­me říct."
(18:33) Mar­ga­re-tka: "Hm... tak co chceš dělat? Jako za­ba­lí­me si há­bi­ty a pů­jde­me ven ze školy?"
(18:33) Ke­tryn: "Já mu taky ne­vě­řím, navíc nás ne­u­stá­le vy­dí­rá. To, jak mlu­vil Win­nick, bylo dost divné... Na­vr­hu­ji zku­sit se na ty dva ze­ptat u nás v po­ko­ji, co vy na to?"
(18:35) Mo­ri­gan: "Já jsem nic ta­ko­vé­ho vůbec ne­řek­la. Jde o to, jest­li ten kre­tén Win­nick myslí něco fakt zá­važ­né­ho, nebo pros­tě na­rá­žel na to, že Rogan po­ru­šu­je všemi způ­so­by škol­ní řád, což dělá, ale což teď prak­tic­ky my pořád po­tře­bu­je­me."
(18:35) Mar­ga­re-tka: "A co když to řek­nou Ro­ga­no­vi?"
(18:35) Mo­ri­gan: "Mys­lím, že je to lepší, než se ze­ptat Ro­ga­na, ale... no, Mar­ga­ret má prav­du. Můžou mu to říct, no."
(18:36) Ke­tryn: "Na mě to pů­so­bi­la, že myslí něco zá­važ­né­ho... Mys­lím si, že ti dva jsou mrtví nebo něco tomu blíz­ké­mu."
(18:36) Ke­tryn: "Tak to chce­te ne­chat být?"
(18:37) Mo­ri­gan: "Je někdo z těch tří, komu vě­ří­te nej­víc?"
(18:38) Mar­ga­re-tka: "No já nevím. Jsou všich­ni bez­mezně Ro­ga­no­vi od­dá­ni." Kouk­nu na Kat.
(18:40) Ke­tryn: "Nevím, při­jde mi to u všech asi na­stej­no... Podle mě by ne­chtě­li, aby se nám něco stalo."
(18:41) Ke­tryn: "Hele, ale o tom, že jsme se dí­va­ly na Ro­ga­nův rod a věci okolo, mu podle mě taky ne­řek­li."
(18:42) Mar­ga­re-tka: "No to Mike asi ne­řekl no. Tak se mů­že­me ze­ptat jeho."
(18:43) Ke­tryn: "Tohle vědí všich­ni, ba­vi­li jsme se o tom pak na po­ko­ji."
(18:45) Ke­tryn: "Já bych to řekla všem na­jed­nou, budou v tom do­hro­ma­dy a už by ne­mu­se­li mít touhu se dál svě­řo­vat."
(18:45) Mar­ga­re-tka: "Jo, ale jenom Mike nám hle­dal ten jeho erb v té knihov­ně."
(18:45) Mar­ga­re-tka: "Hm, to je prav­da. Stej­ně nám asi nic ji­né­ho ne­zbý­vá."
(18:46) Ke­tryn: "Mezi sebou si to řek­nou skoro ur­či­tě."

(14:17) Ke­tryn: //A stalo se něco :-(?//
(14:43) Mo­ri­gan: "Kdy­bys přece jenom měla pocit, že po­tře­bu­ješ... po­moct," za­dí­vá se na tebe. "Buď opa­tr­ná."
(14:43) Mo­ri­gan: Pak se po­ti­chu vzdá­lí.
(14:44) Mo­ri­gan: //To je ta­ko­vá dlou­ho­do­bá zá­le­ži­tost, tyhle stavy se mi vrací už ně­ko­lik let. Pak stačí pár pod­ně­tů a je mi zase blbě :-(//
(14:46) Ke­tryn: //No a ne­chceš se z toho třeba vy­po­ví­dat?//
(14:47) Ke­tryn: Zů­sta­nu tam pře­kva­pe­ně stát. Vůbec se mi to ne­lí­bí, ale zá­ro­veň mám pocit, že my asi tak úplně nelhal. Co se sakra kolem Ro­ga­na děje? Ale ne­můžu přeci jen tak na­krá­čet a ze­ptat se ho na ta jména.
(14:51) Mo­ri­gan: Ne­pů­so­bil na tebe až tak ne­u­přím­ně.
(14:55) Mo­ri­gan: //Obá­vám se, že tomu by ne­ro­zu­měl ani psy­chi­atr...//
(14:57) Ke­tryn: No právě... Musím vám to pak po­vě­dět, až bu­de­me všech­ny po­hro­ma­dě.
(14:59) Ke­tryn: //Nevím, co na to říct. Ale dusit to v sobě podle mě není ide­ál­ní.//
(15:10) Ke­tryn: Asi se tam na chví­li po­sa­dím a pře­hrá­vám si, co mi Win­nick vlast­ně řekl a jest­li máme ris­ko­vat a Ro­ga­na se na ta jména ze­ptat.
(15:11) Mo­ri­gan: Ta opa­tr­nost je ur­či­tě na místě.
(15:16) Ke­tryn: Dou­fám, že se s tebou uvi­dí­me po obědě samy ve třech. Taky pře­mýš­lím, jest­li se na ta jména ne­ze­ptat spíš Co­ry­ho a kluků od nás z po­ko­je.

(13:18) Mo­ri­gan: "Ahoj," od­po­ví a za­stou­pí ti cestu. Zatím ne nijak ná­sil­ně, ale je to cel­kem jed­no­znač­né. "Ne­má­te vy­u­čo­vá­ní?"
(13:21) Ke­tryn: "A ty?" ze­ptám se na oplát­ku. "O můj roz­vrh mít strach ne­mu­síš." Hle­dám cestu, jak přes něj pro­jít. "Ne­cháš mě, pro­sím, pro­jít?"
(13:24) Mo­ri­gan: "To tě ne­ne­chám pro­jít," ujis­tí tě. "Chci si s tebou pro­mlu­vit."
(13:29) Ke­tryn: "Mys­lím, že se ne­má­me moc o čem bavit." Ta si­tu­a­ce už se mi dost ne­lí­bí.
(13:29) Ke­tryn: Znovu se po­ku­sím přes něj pro­jít.
(13:30) Mo­ri­gan: Tak ti v tom za­brá­ní fy­zic­ky, na­to­lik, na­ko­lik je třeba.
(13:31) Mo­ri­gan: "Vy­pa­dáš jako sluš­ná holka. Na ča­ro­děj­ku až moc," řekne. "To běhá­ní kolem Ro­ga­na není vůbec dobrý nápad, víš? Rogan ne­dě­lá dobré věci, děvče."
(13:35) Ke­tryn: "Win­nic­ku, nech toho!" řeknu na­štva­ně. "To je jako tvůj způ­sob, jak za­chá­zet s hol­ka­ma?"
(13:35) Ke­tryn: "Ne­běhám kolem Ro­ga­na, je to po­dob­ný blbec jako ty, jen ty jsi k tomu při­dal ještě ši­ka­no­vá­ní," ušklíb­nu. "Nebo co dělá ještě hor­ší­ho než ty?"
(13:38) Mo­ri­gan: To ho skoro ro­ze­smě­je, i když ve­se­lý smích to není. "Kéž bych ti to mohl říct."
(13:41) Ke­tryn: "Tak mi to řekni nebo mě nech být. Moc ne­chá­pu, o co ti teď jde." Začne ve mě hlo­dat, co tím myslí a pře­mýš­lím, jest­li Rogan ne­dě­lá fakt ně­ja­ké hnus­né věci, jak jsme se obá­va­ly.
(13:44) Mo­ri­gan: "Hele, nikdy jsem si tě tu ani ne­vši­ml. A na­jed­nou vy­tvá­ří­te kolem Ro­ga­na ně­ja­kou ne­roz­luč­nou po­div­nou par­tič­ku a evi­dent­ně něco chys­tá­te? Co? Pro­to­že možná ne­tu­šíš, do čeho se můžeš na­mo­čit!"
(13:51) Ke­tryn: "Sakra, my nic ne­chys­tám, co bychom asi chys­ta­li?" ušklíb­nu se iro­nic­ky. "Jen se pros­tě známe, jsme ze stej­né­ho oboru. Do čeho se tedy můžu na­mo­čit? Proč mi tohle vše říkáš a při­tom nic kon­krét­ní­ho? Řekla bych, že si tu právě ako­rát něco vy­mýš­líš."
(13:56) Mo­ri­gan: "Tak se ze­ptej toho svého Ro­ga­na na Bri­a­na z Cernu a Si­on­na Ta­ra­na. Schvál­ně, co ti na to řekne."
(13:58) Mo­ri­gan: "Už tady ne­stu­du­jí. A něco ta­ko­vé­ho se může při­ho­dit i vám."
(14:02) Mo­ri­gan: Říká to do­ce­la na­lé­ha­vě, máš dojem, že pod tím "ne­stu­du­jí" není jen, že ukon­či­li stu­dia a ode­šli.
(14:02) Ke­tryn: Tak si ta jména za­pa­ma­tu­ji. "Co s nimi? Rogan je snad tajně za­vraž­dil v nej­vyš­ší věži hradu?" za­žer­tu­ji. "Opa­ku­ji, že s Ro­ga­nem nemám nic spo­leč­né­ho, takže pří­vlas­tek můj je dost pře­hna­ný. On se pros­tě jen rád dělá dů­le­ži­tým. Asi po­dob­ně, jako ty. Co ta náhlá sta­rost o naše dobro?"
(14:04) Mo­ri­gan: "Já jsem nikdy ne­za­stí­ral, že mě za­jí­máš. A i když lžeš asi i sobě, pak už může být pozdě."
(14:06) Ke­tryn: "Nelžu sama sobě, ale vůbec ne­tu­ším, o čem tu mlu­víš. Takže kdyby jsi byl kon­krét­něj­ší, bylo by to ná­po­moc­něj­ší."
(14:08) Mo­ri­gan: "Byl jsem dost kon­krét­ní. Ze­ptej se ho."
(14:16) Ke­tryn: "Jest­li je to ně­ja­ká oše­met­ná věc, tak už chci vidět, jak s námi o tom bude mlu­vit," ušklíb­nu se.

(09:34) Ke­tryn: "Mys­lím, že jest­li tu máme zjis­tit něco o nekro­man­cii a magii krve a jak proti nim bo­jo­vat, tak to v téhle stu­dent­ské knihov­ně asi ne­na­jde­me," vzdych­nu.
(09:46) Mo­ri­gan: "Ne­tu­ším, jest­li by měl Rogan pří­stup k jiné knihov­ně, kde by bylo něco o magii krve. Můžu to zku­sit."
(10:03) Ke­tryn: "Ty mys­líš, že ta Adal­ber­to­va je jen al­chy­mis­tic­ká?"
(10:08) Mo­ri­gan: "Takhle o ní Rogan mluví. Ale to sa­mo­zřej­mě ne­mu­sí být prav­da," řeknu.
(10:10) Ke­tryn: "Hm, tak jest­li je to prav­da, tak nevím, co teď dál."
(10:21) Ke­tryn: "Proč už vlast­ně ne­chceš mít tu al­chy­mis­tic­kou kníž­ku u sebe?" ptám se, když ji Mar­ga­ret scho­vá­vá po hábit.
(10:24) Mo­ri­gan: "Já jí jenom ne­chci zby­teč­ně táh­nout do Sal­va­to­ro­vy kom­na­ty, když jí tam ne­bu­du po­tře­bo­vat. Ale jest­li se bo­jí­te, že jí někdo najde, tak jí tam po­táh­nu," řeknu.
(10:28) Ke­tryn: "Ne, tak jsem to ne­mys­le­la, klid­ně si ji ne­chá­me. Jen jsem se ze­pta­la, když si ji před tím ne­chtě­la pus­tit z ruky."
(10:32) Mo­ri­gan: "Kdyby ji tady kdo­ko­liv viděl, asi by byl prů­ser, kde se tu vzala. Proto jí ne­pouš­tím z ruky, tak jí ra­dě­ji ne­pouš­těj­te taky," při­kýv­nu.
(10:36) Mo­ri­gan: "To by nám Rogan už asi nic dal­ší­ho ne­při­ne­sl. Zku­sím mu říct, jest­li by ne­mohl se­hnat něco o magii krve."
(10:42) Ke­tryn: "Jo, to by byl prů­ser," sou­hla­sím. No máme ji scho­va­nou.
(11:22) Mo­ri­gan: Rogan se pro mě za­sta­ví spolu s To­mmym, tak jak ří­ka­li ráno u sní­da­ně.
(11:33) Ke­tryn: Tak snad z toho kápne ně­ja­ká další kníž­ka nebo uži­teč­ná in­for­ma­ce.
(11:33) Mo­ri­gan: Budu se sna­žit.
(11:37) Ke­tryn: My asi zů­sta­ne­me v knihov­ně.
(11:46) Ke­tryn: Bez­myš­len­ko­vi­tě tam blou­mám a dívám se na kníž­ky, jest­li mě něco ne­za­ujme.
(11:51) Mo­ri­gan: Na to si taky můžeš hodit :-)
(11:55) Sys­tém -> Ke­tryn, Mo­ri­gan: Hod na šes­tistěn­né kost­ce (k6): 2
(12:04) Mo­ri­gan: Tak zatím nic, co by tě za­u­ja­lo :-/
(12:05) Mo­ri­gan: Můžeš si ale hodit ještě jed­nou.
(12:05) Ke­tryn: Tak tam asi takhle blou­mám až do oběda a mys­lím na sever, Si­gf­rie­da a děti.
(12:19) Sys­tém -> Ke­tryn, Mo­ri­gan: Hod na šes­tistěn­né kost­ce (k6): 2
(12:21) Mo­ri­gan: Asi moc mys­líš na sever, nic tě ne­za­ujme.
(12:21) Mo­ri­gan: Ale po chví­li, kdy jsi hodně za­myš­le­ná, máš dojem, jako by tě někdo sle­do­val, nebo tak něco.
(12:48) Ke­tryn: Tak se oto­čím a roz­hlíd­nu.
(13:05) Mo­ri­gan: Ni­ko­ho ne­vi­díš. Ale když chvil­ku zase jdeš podél vy­so­kých polic, vy­no­ří se za tebou po­sta­va v há­bi­tu, nej­spíš už viděl, že sis ho všimla. Je to Win­nick.
(13:11) Ke­tryn: A sakra, co ten tady dělá :-/ "Ahoj," řeknu ne zrov­na přá­tel­sky a po­ku­sím se ho obe­jít. Tvá­řím se, že mám cíl někde o tři re­gá­ly dál.

(22:24) Mo­ri­gan: Potom když ode­jde­me do knihov­ny, tak vám pře­dám tu al­chy­mis­tic­kou kníž­ku. "Nech­te si ji u sebe, ať jí teď zby­teč­ně ne­ta­hám sebou. Ale neměl by jí vůbec nikdo vidět, tak jí radši moc ne­pouš­těj­te z ruky," řeknu vám.
(22:26) Mar­ga­re-tka: "Jo to je ta co ti dal Rogan? Ta nová a nebo je to ta co už jsi měla?"
(22:26) Mo­ri­gan: "Ne, pořád ta, co jsem měla. Žád­nou další mi ještě nedal," řeknu ne­nad­še­ně. "Fakt je, že neměl kdy pro ni dojít."
(22:30) Mar­ga­re-tka: "Aha, dobře. Tak já ji dám do té vnitř­ní kapsy šatů. Tam by měla být v po­ho­dě, tak ni nikdo přes ten hábit ne­u­vi­dí." řeknu. "Jo a našla jsem v té nekro­man­cii ně­ja­ký znak, tak možná bude vědět co to je." ukážu ti ho v té nekro­man­cii. (Vzala jsem ji teda s sebou, je to učeb­ni­ce, tak by to snad ne­mě­lo vadit.)
(22:31) Mo­ri­gan: (To by vadit ur­či­tě ne­mě­lo.)
(22:32) Mo­ri­gan: Tak se na to po­dí­vám, ne­chám to ote­vře­né a pak lis­tu­ju al­chy­mis­tic­kou kni­hou o pe­če­tích, jest­li jí tam ne­na­jdu. "Mě to teda pečeť při­po­mí­ná," řeknu.
(22:34) Mar­ga­re-tka: "Hm." tak čekám jest­li něco na­jdeš.
(22:37) Mo­ri­gan: "Jo je tady, kouk­ně­te," ukážu po ně­ja­ké době. "Pečeť Sa­ma­e­la, dé­mo­na smrti."
(22:41) Mar­ga­re-tka: "No to je super, démon smrti. Tak jako k té nekro­man­cii to sedí, ale co s tím..."
(22:42) Mo­ri­gan: "My asi tady nic. Ale nekro­man­ti u nás to nej­spíš po­u­ží­va­jí."
(22:44) Mar­ga­re-tka: "Hm.... tak se musí najít ně­ja­ký způ­sob jak to vy­ru­šit a ho­to­vo."
(22:45) Mar­ga­re-tka: "A do toho po­u­ží­va­jí magii krve, tu nějak pořád díky tady těm čmá­ra­ni­nám ne­ře­ší­me. Evi­dent­ně po­u­ží­va­jí kom­bi­na­ci všeho."
(22:45) Mo­ri­gan: "Ale hlav­ně jsme o magii krve nic ne­na­šly," při­po­me­nu.
(22:48) Mar­ga­re-tka: "Tak to je jasný, o těch al­chy­mis­tic­ký ne­chut­nos­tech bychom se taky ne­do­zvě­dě­ly, pokud by Rogan ne­na­šel tu knihu."
(22:49) Mar­ga­re-tka: "A taky jsme to ne­hle­da­ly."
(22:52) Mo­ri­gan: "Hle­da­ly, ale ne­na­šly, pokud vím, jen sem tam zmín­ka. Je to za­ká­za­né, stej­ně jako nekro­man­cie, takže to tu ne­bu­de. A pokud o tom ne­pí­šou al­chy­mis­ti a nemá to ten Adal­bert v té své kni­hov­nič­ce, tak to ne­zís­ká­me ani přes Ro­ga­na, nej­spíš..."
(22:55) Mar­ga­re-tka: "Tak to víme, že to tam mát asi Al­dal­bert ne­bu­de.Já jsem tedy o magii krve nic ne­hle­da­la, je­li­kož kluci řekli, že se to tu neučí. Ale v knihov­ně jsme to ne­hle­da­ly, jen jsem si samo pro sebe usou­di­ly, že to tu ne­bu­de. Tedy jest­li jsi ne­hle­da­la ty. To nevím."
(22:57) Mar­ga­re-tka: "Jako Boraz po­u­ží­vá oboje. A pokud je te­nhle znak v učeb­ni­ci pro stu­den­ty, tak to budou vědět i naši ča­ro­dě­jo­vé. Aspoň mi to při­jde, že by měli."
(22:58) Mo­ri­gan: (I Kat mi ří­ka­la na za­čát­ku, že hledá magii krve. A to ostat­ní jako nekro­man­cii a po­dob­ně taky, sa­mo­zřej­mě.)
(22:59) Mo­ri­gan: "Ale ne­mu­sí vědět, co to zna­me­ná, pro­to­že to tu po­psá­no není. Ta učeb­ni­ce je udě­la­ná tak, aby z toho ča­ro­děj vlast­ně po­cho­pil jen málo a ne­mohl nic zkou­šet v praxi."
(23:00) Mar­ga­re-tka: //Ano u kluků v po­ko­ji v učeb­ni­cích, ne v knihov­ně, ale mě je to jedno.//
(23:01) Mo­ri­gan: //Kat to asi bude vědět líp. Ale já sama jsem si na to há­ze­la.//
(23:02) Mar­ga­re-tka: "No ano, když je to učeb­ni­ce pro stu­den­ty, věřím že v nor­mál­ní knihov­ně ča­ro­dě­je jsou knihy po­drob­něj­ší a ne­sta­ví se na stu­dent­ských učeb­ni­cích. Ale aspoň jsme se zdán­li­vě po­su­nu­ly dál. Máme další sa­ta­nis­tic­ký ob­rá­zek, což nás opět při­vá­dí na ty al­chy­mis­ty."
(23:03) Mar­ga­re-tka: //Tak ona to zítra řekne, já si há­ze­la na magii krve v je­jich po­ko­ji v těch učeb­ni­cích. Ne v knihov­ně.//
(23:03) Mo­ri­gan: //Mů­že­te si na to kdy­ko­li hodit znovu, až bu­de­te hle­dat :-)//
(23:04) Mo­ri­gan: "Právě," při­kýv­nu. "Takže je asi prav­dě­po­dob­né, že v tom al­chy­mis­ti hra­jou větší roli, než nás na­padlo. Teda mě osob­ně to ne­na­padlo vůbec, pů­vod­ně."
(23:04) Mar­ga­re-tka: "Které máme dost mimo dosah. Snad ti Rogan do­ne­se něco dal­ší­ho od al­chy­mis­tů"
(23:05) Mar­ga­re-tka: //No řekla bych, že to asi bude zby­teč­né si na to znovu házet.:-D//
(23:05) Mo­ri­gan: //No s tím, jak nám to padá :-D//
(23:11) Mar­ga­re-tka: "Já teda nevím, ale už mi­nu­le jsem ří­ka­la, že Boraz nej­spíš po­u­ží­vá al­chy­mis­ty, kteří díky po­u­ží­vá­ní všem mož­ných způ­sobů dě­la­jí skoro magii a do toho se tam nějak po­u­ží­vá ta magie krve a nekro­man­cie. Proto nikdo z ča­ro­dě­jů ne­do­ká­že tu magii po­řád­ně roz­po­znat."
(23:13) Mar­ga­re-tka: //Tak já se v há­ze­ní moc ne­vy­znám.....​hodím pět a nic a hodím dva a najdu ten sym­bol.....:-D//
(23:14) Mo­ri­gan: "Jo, vždyť na tom jsme se shod­ly, že je to dost prav­dě­po­dob­né. Ale asi to není všech­no, co máme vědět, pro­to­že jsme pořád tady," dodám chmur­ně.
(23:14) Mo­ri­gan: //V tom se nemáš vy­znat :-D //
(23:14) Mar­ga­re-tka: "Hm....​Asi ne."
(23:15) Mar­ga­re-tka: //Ani ra­dě­ji ne­chci.//
(23:17) Mar­ga­re-tka: "Takže nám ne­zbý­vá než čekat jest­li ti Rogan něco do­ne­se. A mod­lit aby se nám to ho­di­lo.."
(23:17) Mo­ri­gan: "No pevně dou­fám, že do­ne­se, když to slí­bil. I když moc ne­vě­řím ani jeho sli­bům."
(23:18) Mar­ga­re-tka: "To ne­chá­pu, zatím do­dr­žel všech­no."
(23:19) Mar­ga­re-tka: "Snad bude mít šťast­nou ruku."
(23:25) Mo­ri­gan: "Hlav­ně musí mít taky někdy vhod­ný čas se tam do­stat... a k tomu sílu vy­pla­zit se z po­ste­le. Ne­smí­me to dneska tolik pře­hnat."
(23:27) Mar­ga­re-tka: "ty mys­líš, že tam půjde znovu? Já bych řekla, že když tam byl jed­nou, tak si jich rov­nou vzal víc."
(23:28) Mo­ri­gan: "Tvr­dil to, že to je ten důvod, proč mi ji ještě nedal. Ale sa­mo­zřej­mě může lhát. V po­ko­ji jsem ale nic ta­ko­vé­ho ne­na­šla."
(23:35) Mar­ga­re-tka: "Tak v tom pří­pa­dě je tedy asi nemá, no."

Sys­tém: Ke­tryn při­chá­zí do míst­nos­ti.
(10:37) Ke­tryn: Ahoj.
(11:20) Ke­tryn: ...
Sys­tém: PJ Mo­ri­gan při­chá­zí do míst­nos­ti.
(12:10) Mo­ri­gan: //Už jsem tu, mu­se­la jsem ještě do města. Ako­rát teda od­po­led­ne jedu na tré­nink :-/
(12:16) Mo­ri­gan: Kluci se asi radši ne­p­ta­jí, o co jde a do­ob­lék­nou se už po­ti­chu, aby ode­šli na ranní vy­u­čo­vá­ní.
Sys­tém: Ke­tryn při­chá­zí do míst­nos­ti.
(12:23) Ke­tryn: //Ale tak jet na tré­nink je dobrý, ne :-)?//
(12:26) Ke­tryn: Sna­žím se nějak uklid­nit, ale je to těžké. Jsem z toho fakt roz­lo­že­ná, navíc, když se Ma­ragret zdálo o Mathi­a­so­vi.
(12:46) Mo­ri­gan: Máte ještě skoro dvě ho­din­ky času, než se kluci vrátí, nebo o něco méně, ale před­po­klá­dám, že spát už ne­pů­jde­te, nebo aspoň ty ne.
(12:56) Ke­tryn: Ne, spát už nejdu. Pak se ob­le­ču a po­čkám na sní­da­ni. Jsem za­mlk­lá.
(13:55) Ke­tryn: ...
Sys­tém: PJ Mo­ri­gan při­chá­zí do míst­nos­ti.
(14:30) Mo­ri­gan: Když kluci při­jdou, tak mů­že­te vy­ra­zit, spolu se ale po­tká­me až na sní­da­ni, je to bez­peč­něj­ší ne­cho­dit všich­ni spolu.
(14:34) Ke­tryn: "Ahoj," pozdra­vím vás a jdu se na­jíst. Ani nevím, jest­li ti říkat, že jsem vi­dě­la Rag­na­ra, ako­rát by tě to roz­ho­di­lo stej­ně jako mě. Jest­li za ty sny může Da­ri­a­né, tak je to vážně kruté.
(14:39) Mo­ri­gan: Rogan už je tam taky, vy­pa­dá tro­chu una­ve­ně­ji, ale jinak cel­kem nor­mál­ně.
(14:40) Ke­tryn: Mohla jsi ho od­dě­lat klid­ně víc.
(14:51) Mo­ri­gan: "Bu­de­te v knihov­ně?" zeptá se Rogan během jídla. "Do­po­led­ne?"
(14:56) Mo­ri­gan: "No... asi ano," řeknu.
(14:57) Mo­ri­gan: "Sta­vím se tam pro tebe, tak tam buď ur­či­tě. Tommy půjde s námi," ozná­mí mi.
(14:58) Ke­tryn: "No, asi jo. Jen si nejsem jistá, jest­li nám tahle knihov­na ještě v něčem může po­moct."
(15:08) Mo­ri­gan: "Kam s námi?" pře­sta­nu jíst.
(15:08) Mo­ri­gan: "Do Sal­va­to­ro­vy kom­na­ty, kam asi," od­tu­ší.
(15:08) Mo­ri­gan: To­mmy­ho ani ne­na­pad­ne pro­tes­to­vat, nej­spíš je rád, že to Rogan takhle roz­ho­dl. Já moc ne.
(15:09) Ke­tryn: To v do­ho­dě ne­by­lo, že budeš učit ještě ně­ko­ho dal­ší­ho. Ale ra­dě­ji se vám do toho ne­ple­tu.
(15:23) Mo­ri­gan: "Měníš pra­vi­dla, aniž ses mě na to ze­ptal!"
(15:23) Mo­ri­gan: "Moc ji­ných mož­nos­tí není, ne­mys­líš? A navíc chceš po mně další kníž­ku, ne?"
(15:24) Ke­tryn: Vy­dě­rač­ský idiot...
(15:31) Mo­ri­gan: "A Tommy vážně chce? Dělat ti fi­gu­ran­ta?" ob­rá­tím se na ně přímo.
(15:31) Mo­ri­gan: "Ne­pleť se nám do toho," za­vr­čí Rogan.
(15:31) Mo­ri­gan: "Ne­bo­jím se," ujis­tí mě Tommy za­mra­če­ně.
(15:32) Ke­tryn: On se od toho Win­nic­ka fakt moc lišit ne­bu­de.

(21:37) Ke­tryn: Jsem v mír­ném šoku a pak už to nedám... Už to ne­zvlád­nu a po to­mhle zá­žit­ku se ne­za­dr­ži­tel­ně roz­bre­čím. Chci zou­fa­le domů za Si­gf­rie­dem, Ydou a Mathi­a­sem.
(21:38) Mar­ga­re-tka -> Mo­ri­gan: Tak se sna­žím vzpa­ma­to­vat.
(21:39) Mar­ga­re-tka: Tak se sna­žím vzpa­ma­to­vat.
(21:39) Mar­ga­re-tka: "Kat taky se ti zdálo o se­ve­ru?"
(21:40) Ke­tryn: Tak jen při­kýv­nu.
(21:42) Mar­ga­re-tka: "No mě taky. A co se ti zdálo?:"ze­ptám se opa­tr­ně.
(21:44) Ke­tryn: "Vi­dě­la jsem Rag­na­ra a jeho prů­zkum­nou sku­pi­nu..." vy­pra­vím ze sebe. "Mar­ga­ret, já chci domů."
(21:48) Mo­ri­gan: To kluci asi kou­ka­li na ta­ko­vou scénu.
(21:54) Mar­ga­re-tka: "Mě se zdálo o tvé sy­no­vi. Má na sta­ros­ti Wera­na, tedy jest­li se tam tak Si­o­e­gf­rie­do­va matka jme­nu­je a jedna z je­jích dcer. Dá­va­jí mu kozí mléko, ale moc ho ne­chce a hle­da­jí ko­jí­cí ženu. Tak snad to bude v po­řád­ku." to že ří­ka­ly, že pokud ne­začne pít víc, tak to bude špat­né vy­ne­chám.
(21:55) Mar­ga­re-tka -> Mo­ri­gan: Jo ta jedna dcera se ho po­kou­še­la kojit a nebo ne?
(21:56) Ke­tryn: Tak to mi vžene do očí další slzy. "Mám ta­ko­vý strach..." za­šep­tám.
(21:56) Mo­ri­gan -> Mar­ga­re-tka: Ne, to ne.
(22:11) Mar­ga­re-tka: Tak to je škoda, to je přece nor­mál­ní, že se po­kou­ší rozko­jit jiná žena. Ale vět­ši­nou má aspoň jedno dítě. Ale trvá to třeba týden dva.
(22:11) Mar­ga­re-tka -> Mo­ri­gan: Tak to je škoda, to je přece nor­mál­ní, že se po­kou­ší rozko­jit jiná žena. Ale vět­ši­nou má aspoň jedno dítě.
(22:13) Mo­ri­gan -> Mar­ga­re-tka: Vi­dě­la jsi jen úsek udá­los­tí, tak přece ne­mů­žeš vědět, co tam dě­la­ly jindy. Teď tam jenom se­dě­ly u kamen.
(22:18) Mo­ri­gan -> Mar­ga­re-tka: Ale podle těch řečí to ne­vy­pa­dá nijak rů­žo­vě.
(22:21) Mar­ga­re-tka: Tak s tím nic ne­u­dě­lám. A to Kat říkat ne­bu­du, abych ji úplně ne­roz­ho­di­la. Stačí už takhle.

(21:08) Mar­ga­re-tka: Tak si pak jdu leh­nout.
(21:14) Mo­ri­gan -> Mar­ga­re-tka: Usí­náš do­ce­la snad­no, jenom máš pocit, že se s tebou dost houpe po­stel. Ocit­neš se pak ve snu. Sto­jíš v ně­ja­ké svět­ni­ci v domě, který ti vý­raz­ně při­po­mí­ná se­ver­skou do­mác­nost, i když míst­nost není moc velká. Není to jako sen s Da­ri­a­né, te­nhle je os­třej­ší.
(21:16) Mar­ga­re-tka -> Mo­ri­gan: Aha, tak se tam po­dí­vám jest­li to tam znám.
(21:17) Mo­ri­gan -> Mar­ga­re-tka: Ne, ne­znáš. Vy­pa­dá to jako lož­ni­ce, oke­ni­ce jsou za­vře­né, ale venku je denní svět­lo. V tom se na­jed­nou ote­vřou dveře.
(21:18) Mar­ga­re-tka -> Mo­ri­gan: Tak to se leknu a usko­čím.
(21:18) Mar­ga­re-tka -> Mo­ri­gan: někam stra­nou.
(21:18) Mar­ga­re-tka -> Mo­ri­gan: někam stra­nou.
(21:23) Mo­ri­gan -> Mar­ga­re-tka: Vejde ně­ja­ká mladá žena, v ná­ru­čí se za­ba­le­ným mi­min­kem. "Sednu si s ním co nej­blíž ke kam­nům, třeba to po­mů­že," řekne smě­rem do ku­chy­ně a tebe si vůbec ne­všim­ne.
(21:26) Mo­ri­gan -> Mar­ga­re-tka: Vejde další žena, máš dojem, že je ti po­vě­do­má, mohla by to být Si­gf­rie­do­va matka.
(21:26) Mar­ga­re-tka -> Mo­ri­gan: Aha, tak to po­zo­ru­ji. Co je to za mi­min­ko, jest­li není Ka­try­ni­no. A kou­kám na koho mluvi, můžu se jít po­dí­vat?M
(21:27) Mo­ri­gan -> Mar­ga­re-tka: Po­dí­vat se můžeš kam­ko­li.
(21:27) Mo­ri­gan -> Mar­ga­re-tka: "Zkus to," řekne jen.
(21:28) Mo­ri­gan -> Mar­ga­re-tka: "Mami," řekne ta mladá žena. "Jest­li ne­začne víc pít... tak to bude špat­né. Ne­mů­že­me nic dělat, zku­si­li jsme všech­no." Vy­pa­dá ne­šťast­ně.
(21:30) Mo­ri­gan -> Mar­ga­re-tka: Matka mlčí, jenom po­hla­dí děťát­ko po hla­vič­ce. "Ještě, že nás Mar­ten zá­so­bu­je kozím mlé­kem. Je to přece jenom jeho krev. Bu­de­me to pořád zkou­šet."
(21:30) Mar­ga­re-tka -> Mo­ri­gan: Tak se tam jdu po­dí­vat. Jest­li tu ženu znám.
(21:31) Mar­ga­re-tka -> Mo­ri­gan: Tak vůbec ne­tu­ším kdo je Mar­ten. Ale pro­hléd­nu si tu ženu.
(21:32) Mo­ri­gan -> Mar­ga­re-tka: (Kte­rou?)
(21:34) Mar­ga­re-tka -> Mo­ri­gan: No tu star­ší co ho hladiĺa po hlavě, ta mlad­ší jí ří­ka­la mami, ale pro­hléd­nu si obě.
(21:35) Mo­ri­gan -> Mar­ga­re-tka: "Mu­sí­me najít ženu, která má mléko, jinak nám umře. Já vím, že vlast­ně není náš, ale..." "Je náš," po­lo­ží ji matka pevně ruku na ra­me­no.
(21:35) Mo­ri­gan -> Mar­ga­re-tka: (21:26) Mo­ri­gan -> Mar­ga­re-tka: Vejde další žena, máš dojem, že je ti po­vě­do­má, mohla by to být Si­gf­rie­do­va matka.
(21:36) Mo­ri­gan: Obě se na­jed­nou pro­be­re­te, když se kluci ráno ob­lé­ka­jí na vy­u­čo­vá­ní. Cory tiše na­dá­vá na po­pá­le­nou ruku.

(20:46) Mo­ri­gan -> Ke­tryn: "Můžeš pře­stat?? Tyhle věci už před ním pros­tě ne­ří­kej!"
(20:46) Mo­ri­gan -> Ke­tryn: Jor­gen zne­jis­tí, možná to ani ne­chtěl říct, ale ne­mohl si po­moct.
(20:47) Ke­tryn -> Mo­ri­gan: Všich­ni jsou tam vy­pja­tí...:-(
(20:47) Mo­ri­gan -> Ke­tryn: "Pro­hle­da­li jsme okolí kří­žem krá­žem jak jen se ve sněhu dalo. Žádné stopy. Žádné tělo," řekne Floki. "Měli bychom se vrá­tit do Wo­ta­nu, třeba bu­de­me vědět víc."
(20:50) Ke­tryn -> Mo­ri­gan: No, to se do­zvě­dí něco navíc, ale moud­řej­ší ne­bu­dou :-(
(20:55) Mo­ri­gan -> Ke­tryn: "Rag­nar by se měl vydat do Birky," řekne tiše As­t­rid, ale nezní to moc se­be­jis­tě.
(20:56) Ke­tryn -> Mo­ri­gan: Hlav­ně tam muse­jí po­kra­čo­vat dál s plá­nem :-(
(20:58) Mo­ri­gan -> Ke­tryn: Chví­li na sebe ti tři kou­ka­jí, jako by pře­mýš­le­li, jak k tomu Rag­na­ra pře­svěd­čí.
(20:59) Ke­tryn -> Mo­ri­gan: Dou­fám, že něco vy­mys­lí
(21:03) Mo­ri­gan -> Ke­tryn: K6
(21:06) Sys­tém -> Ke­tryn, Mo­ri­gan: Hod na šes­tistěn­né kost­ce (k6): 1
Sys­tém: Mar­ga­re-tka při­chá­zí do míst­nos­ti.
(21:08) Mar­ga­re-tka: Tak si pak jdu leh­nout.
(21:09) Mo­ri­gan -> Ke­tryn: (Ještě v tom snu zů­sta­neš.)
(21:11) Ke­tryn -> Mo­ri­gan: Tak si tam k nim sednu a zni­če­ně se taky dívám do ohně.
(21:25) Mo­ri­gan -> Ke­tryn: Floki už se tro­chu zne­po­ko­je­ně občas po­dí­vá do lesa, jest­li už se Rag­nar ne­vra­cí.
(21:28) Ke­tryn -> Mo­ri­gan: Dou­fám, že se co ne­vi­dět vrátí, ještě aby se ztra­til on.
(21:28) Ke­tryn -> Mo­ri­gan: Jest­li se ne­bu­de dál vra­cet, tak se po něm půjdu asi po­dí­vat, i když to v mém pří­pa­dě ne­bu­de mít úči­nek.
(21:28) Mo­ri­gan -> Ke­tryn: Vrátí se a do­o­prav­dy při­ne­se dřevo, i když musí být nej­spíš úplně mokré od sněhu.
(21:29) Ke­tryn -> Mo­ri­gan: Uleví se mi, že se vrá­til.
(21:36) Mo­ri­gan: Obě se na­jed­nou pro­be­re­te, když se kluci ráno ob­lé­ka­jí na vy­u­čo­vá­ní. Cory tiše na­dá­vá na po­pá­le­nou ruku.
(21:37) Ke­tryn: Jsem v mír­ném šoku a pak už to nedám... Už to ne­zvlád­nu a po to­mhle zá­žit­ku se ne­za­dr­ži­tel­ně roz­bre­čím. Chci zou­fa­le domů za Si­gf­rie­dem, Ydou a Mathi­a­sem.
(21:39) Mar­ga­re-tka: Tak se sna­žím vzpa­ma­to­vat.
(21:39) Mar­ga­re-tka: "Kat taky se ti zdálo o se­ve­ru?"
(21:40) Ke­tryn: Tak jen při­kýv­nu.
(21:42) Mar­ga­re-tka: "No mě taky. A co se ti zdálo?:"ze­ptám se opa­tr­ně.
(21:44) Ke­tryn: "Vi­dě­la jsem Rag­na­ra a jeho prů­zkum­nou sku­pi­nu..." vy­pra­vím ze sebe. "Mar­ga­ret, já chci domů."
(21:48) Mo­ri­gan: To kluci asi kou­ka­li na ta­ko­vou scénu.
(21:54) Mar­ga­re-tka: "Mě se zdálo o tvé sy­no­vi. Má na sta­ros­ti Wera­na, tedy jest­li se tam tak Si­o­e­gf­rie­do­va matka jme­nu­je a jedna z je­jích dcer. Dá­va­jí mu kozí mléko, ale moc ho ne­chce a hle­da­jí ko­jí­cí ženu. Tak snad to bude v po­řád­ku." to že ří­ka­ly, že pokud ne­začne pít víc, tak to bude špat­né vy­ne­chám.
(21:56) Ke­tryn: Tak to mi vžene do očí další slzy. "Mám ta­ko­vý strach..." za­šep­tám.

(19:36) Ke­tryn -> Mo­ri­gan: "Rag­na­re?" zku­sím na něj pro­mlu­vit a sáhnu mu na ra­me­no. Trhá mi to srdce.
(19:39) Ke­tryn -> Mo­ri­gan: Jsem zma­te­ná, že se mi "zdá" něco ta­ko­vé­ho. Jak je to možné?
(19:54) Mo­ri­gan -> Ke­tryn: Tro­chu se ho můžeš do­tknout, cítíš pod dlaní vl­ně­nou látku jeho tuni­ky, ale není to to­tož­né jako re­a­li­ta a on tě nej­spíš ne­cí­tí.
(19:55) Ke­tryn -> Mo­ri­gan: "Rag­na­re?!" zku­sím to in­ten­ziv­ně­ji s více sou­stře­dě­ním. On bývá ta­ko­vý vní­ma­vý.
(20:07) Mo­ri­gan -> Ke­tryn: "Co jsi chtěl říct?" ozve se Rag­nar po chví­li.
(20:07) Mo­ri­gan -> Ke­tryn: Floki mu na­zna­čí, aby to ne­ří­kal.
(20:09) Ke­tryn -> Mo­ri­gan: Asi si myslí, že jsi mrtvá... :-(
(20:11) Mo­ri­gan -> Ke­tryn: "Možná vážně pros­tě... chtě­la jít," řekne na­ko­nec Jor­gen, i když pů­vod­ně možná vážně chtěl říct, že jsem mrtvá.
(20:11) Mo­ri­gan -> Ke­tryn: Floki k němu vy­sí­lá va­rov­né po­hle­dy.
(20:12) Mo­ri­gan -> Ke­tryn: "Vím, že tomu ne­vě­říš. Sakra, já taky ne. Ale... dává to smysl. Kdyby nebyl jižan s námi, tak-"
(20:12) Mo­ri­gan -> Ke­tryn: Ten­to­krát ho Floki kopne mno­hem víc a ani se ne­sna­ží být ne­ná­pad­ný.
(20:12) Ke­tryn -> Mo­ri­gan: Jo jako že jsi utek­la? To si snad ne­mů­že mys­let. Prav­dě­po­dob­ně ne­vě­dí, že jsem zmi­ze­la i já, pak to bude ještě div­něj­ší....
(20:13) Ke­tryn -> Mo­ri­gan: (James jel s vámi?)
(20:15) Mo­ri­gan -> Ke­tryn: (S námi ve sku­pi­ně úplně nejel.)
(20:15) Mo­ri­gan -> Ke­tryn: (To bude hodně divné.)
(20:19) Ke­tryn -> Mo­ri­gan: (Navíc jsem si ne­vza­la ani boty a ob­le­če­ní :-D)
(20:20) Mo­ri­gan -> Ke­tryn: (U tebe je to fakt hodně divné, já jsem se asi te­o­re­tic­ky mohla vy­plí­žit z jes­ky­ně. :-D)
(20:22) Mo­ri­gan -> Ke­tryn: Rag­nar se zved­ne tak ne­če­ka­ně, že se lek­neš. "Jdu pro dřevo," pro­hlá­sí a zmizí v lese, kam už me­zi­tím padla tma.
(20:22) Ke­tryn -> Mo­ri­gan: (I u tebe je to ne­smy­sl­né, ale je prav­da, že te­o­re­tic­ká mož­nost by tu byla. Ale u mě fakt ne, navíc chví­li po po­ro­du Mathi­a­se. Až se to Rag­nar dozví, tak to by mě za­jí­ma­lo, jak se to celé vy­lo­ží.)
(20:23) Ke­tryn -> Mo­ri­gan: Nevím, jest­li mám jít za ním nebo zů­stat s těmi třemi. Je mi z toho všeho vážně mi­zer­ně :-(
(20:23) Ke­tryn -> Mo­ri­gan: Zku­sím při­lo­žit do ohně.
(20:24) Mo­ri­gan -> Ke­tryn: Zved­nout nic ne­mů­žeš, i když to dřevo pod rukou tro­chu cítíš.
(20:24) Mo­ri­gan -> Ke­tryn: "Jsi idiot??" vy­je­de na něj Floki.
(20:25) Ke­tryn -> Mo­ri­gan: "Sakra, na co tohle tedy je, když ne­můžu nic dělat??!" roz­čí­lím se bez­moc­ně.
(20:28) Mo­ri­gan -> Ke­tryn: "Hle­da­li jsme po okolí všude! A nejen my! Proč nikdo ne­hlí­dá ji­ža­na teď, hm?" od­sek­ne Jor­gen.
(20:28) Ke­tryn -> Mo­ri­gan: Vidět je je vážně zni­ču­jí­cí. A to kdy­bych vi­dě­la Si­gf­rie­da nebo děti, tak už se asi vážně se­sy­pu.
(20:29) Mo­ri­gan -> Ke­tryn: "Jor­ge­ne, už ti pře­sko­či­lo!" skočí do toho As­t­rid.
(20:31) Ke­tryn -> Mo­ri­gan: Snad si ne­mys­lí, že by v tom měl prsty James, jak?
(20:32) Mo­ri­gan -> Ke­tryn: "Já nevím! Ale kdyby to chtě­li udě­lat chytře, tak... tak na něj pros­tě někde počká!"
(20:33) Ke­tryn -> Mo­ri­gan: "To je ne­smy­sl!!" Jor­gen mě taky štve.

(18:35) Ke­tryn: Při­kýv­nu, že uvi­dí­me.
(18:51) Mo­ri­gan -> Ke­tryn: Usneš cel­kem snad­no, i když se ti zdá, že se celá po­stel po­div­ně houpe. Je ti divné, že by to bylo z vína, pro­to­že to s tebou prak­tic­ky nic ne­u­dě­la­lo.
(18:54) Mo­ri­gan -> Ke­tryn: Na­jed­nou se ve snu ocit­neš v za­sně­že­ném lese, vůbec se to ne­po­do­bá snu s Da­ri­a­né, taky je to mno­hem os­třej­ší a "ne­zá­ři­vé".
(18:54) Ke­tryn -> Mo­ri­gan: Asi mi to nějak ne­sed­lo...
(18:55) Ke­tryn -> Mo­ri­gan: Jež­ko­vy voči, co to zas je? Roz­hlí­žím se, jest­li něco ne­u­vi­dím? Cítím ně­ja­ké po­ci­ty?
(18:58) Mo­ri­gan -> Ke­tryn: Při­jde ti dost zvlášt­ní, že se ti v tom ne­leh­kém te­ré­nu tak zleh­ka jde a taky ne­cí­tíš moc zimu, to tě pře­svěd­ču­je o tom, že to je sen. Ale jinak ti to při­pa­dá dost sku­teč­né. Ne­da­le­ko je ve sněhu stez­ka, jako by tudy někdo jel na koni.
(18:59) Ke­tryn -> Mo­ri­gan: Tak se vydám na tu stezku. "Ha­lo­oo? Je tu někdo?" zku­sím za­vo­lat. Taky se po­dí­vám, co mám na sobě?
(19:01) Mo­ri­gan -> Ke­tryn: Šaty, co jsi no­si­la na se­ve­ru, ale nemáš plášť.
(19:02) Mo­ri­gan -> Ke­tryn: Kou­sek od cesty, na druhé stra­ně v zá­kry­tu za skal­kou uvi­díš od­les­kl ohně.
(19:02) Ke­tryn -> Mo­ri­gan: A vy­pa­dá to, jako les na se­ve­ru? Za­mí­řím k tomu ohni.
(19:03) Mo­ri­gan -> Ke­tryn: Jo, to vy­pa­dá.
(19:04) Mo­ri­gan -> Ke­tryn: Kolem ohně sedí mlčky ně­ko­lik po­stav, ně­kte­ří mají přes ra­me­na ko­že­ši­nu. Už zdál­ky po­znáš Flo­ki­ho a Rag­na­ra.
(19:05) Ke­tryn -> Mo­ri­gan: Ach bo­ho­vé, co mi to ta hlava dělá?? Tohle je tý­rá­ní...!
(19:05) Ke­tryn -> Mo­ri­gan: Jdu až úplně k nim.
(19:17) Ke­tryn -> Mo­ri­gan: Kdo tam všech­no je?
(19:18) Mo­ri­gan -> Ke­tryn: Je evi­dent­ní, že tě ne­vi­dí, pro­to­že to už by si tě všimli.
(19:22) Mo­ri­gan -> Ke­tryn: (Zkou­ším vy­mys­let, jak byly ty od­jez­do­vé sku­pi­ny z Wo­ta­nu ale dost tápu :-D)
(19:23) Ke­tryn -> Mo­ri­gan: (Hm, tak to já už taky ne­tu­ším :-D)
(19:24) Mo­ri­gan -> Ke­tryn: (Dobrá, tak aspoň ne­bu­deš po­le­mi­ze­o­vat :-D)
(19:28) Mo­ri­gan -> Ke­tryn: Rag­nar, Floki, As­t­rid a Jor­gen.
(19:31) Mo­ri­gan -> Ke­tryn: Můžeš dojít až k nim, vůbec tě ne­vi­dí. Do lesa padá sou­mrak, oheň je jenom malý, sko­mí­ra­jí­cí, Jor­gen se na­táh­ne pro kus vlh­ké­ho dřeva, aby při­lo­žil.
(19:32) Ke­tryn -> Mo­ri­gan: Ženou se mi slzy do očí, když to vidím. Baví se o něčem?
(19:32) Mo­ri­gan -> Ke­tryn: Ohýnek hodně čoudí a vítr fouká dým přímo na Rag­na­ra, který ale ani nemkne a dívá se do ohně. Ná­la­da je hodně tís­ni­vá, všich­ni mlčí.
(19:36) Mo­ri­gan -> Ke­tryn: "Rag­na­re," ne­vy­dr­ží to Jor­gen. "Možná by sis měl při­pus­tit mož­nost, že-" Floki na­táh­ne nohu a kopne do něj, aby ho za­ra­zil a do­pro­vo­dí to va­rov­ným po­hle­dem.
(19:36) Ke­tryn -> Mo­ri­gan: "Rag­na­re?" zku­sím na něj pro­mlu­vit a sáhnu mu na ra­me­no. Trhá mi to srdce.

(17:50) Ke­tryn: Jsem ráda, že Rogan spí a není tam. Takhle je to mno­hem pří­jem­něj­ší večer.
(17:51) Ke­tryn: "Umíte se vnitř­ně sa­mo­lé­čit?" ptám se s po­hle­dem na tu Co­ry­ho spá­le­nou ruku.
(17:51) Mar­ga­re-tka: Ten se zítra vztek­ne, až to usly­ší.
(17:52) Mo­ri­gan: "Měli bychom to umět," řekne. "Roz­hod­ně se to učíme."
(17:53) Mo­ri­gan: "A není to vaše ob­lí­be­ná učeb­ní látka, hádám," po­zna­me­nám.
(17:53) Ke­tryn: "No ale je to dost uži­teč­né."
(17:54) Mo­ri­gan: "To přece nikdo ne­po­pí­rá," sou­hla­sí Cory.
(17:56) Ke­tryn: "Takže si to můžeš tro­chu za­lé­čit? Anebo tady ne­fun­gu­je ani ta­ko­vá vnitř­ní magie?"
(17:57) Mo­ri­gan: "Tady je magie blo­ko­va­ná, tohle nejde," řeknu a všich­ni při­kýv­nou. "Nic nejde."
(17:57) Mo­ri­gan: "Já si to ani nemám za­lé­čit, i kdyby to šlo. To patří k po­u­če­ní. Takže možná zítra ráno na ošet­řov­ně," vzdych­ne Cory.
(17:59) Ke­tryn: To zů­sta­nu do­ce­la pře­kva­pe­ně kou­kat. "To by mě tedy za­jí­ma­lo, jest­li se z toho můžeš po­u­čit víc, než kdyby sis to vy­lé­čil hned."
(18:00) Mo­ri­gan: "Příš­tě si dá víc pozor," po­zna­me­nám. Oni se tváří sou­hlas­ně.
(18:01) Ke­tryn: "Tak to by si dal stej­ně, ne?" ne­při­jde mi to úplně lo­gic­ké.
(18:02) Mo­ri­gan: "Kou­kám, že učeb­ní me­to­dy se v něčem moc ne­změ­ni­ly," řeknu po­ba­ve­ně. "Musí to bolet. Něco mi to při­po­mí­ná."
(18:03) Mo­ri­gan: "To k tomu patří," po­ku­sí se to vy­svět­lil Mike. "Je to nej­těž­ší po­vo­lá­ní na světě. Odol­nost je dů­le­ži­tá. S tím mám pořád tro­chu pro­blém," při­zná.
(18:04) Mo­ri­gan: "Ale zvlá­dáš," plác­ne ho Cory po ra­me­ni zdra­vou rukou.
(18:05) Ke­tryn: "To se pak na­u­čí­te v praxi," mrknu na ně.
(18:05) Mar­ga­re-tka: "no to jo, ale kdyby jsi si to mohl sám za­lé­čit, tak se tré­nu­ješ a cvi­číš, jak říkal Peter, Cvi­čit cvi­čit, cvi­čit."
(18:07) Mo­ri­gan: "Jak cvi­čí­te sa­mo­lé­če­ní?" za­jí­má mě.
(18:08) Mo­ri­gan: Cory se ušklíb­ne a prs­tem na­zna­čí řez přes před­lok­tí. "Je­di­ným mož­ným způ­so­bem." Při­kýv­nu, to jsem si mys­le­la.
(18:08) Mo­ri­gan: "Však si to za­lé­čím, ale zítra. Jest­li teda to zvlád­nu. Někdy to není ide­ál­ní," vy­hr­ne ko­ši­li, aby uká­zal pár rov­ných různě sta­rých jizev na před­lok­tí."
(18:14) Ke­tryn: "Aha, tak snad zítra budeš mít dobrý den."
(18:16) Mo­ri­gan: "Bo­lest je naším nej­lep­ším pří­te­lem už od prv­ní­ho roč­ní­ku," po­zna­me­ná Peter se zdvih­nu­tým obo­čím a na­vá­že tak na po­čá­teč­ní kon­ver­za­ci. "A to ve všech po­do­bách, kte­rou nám uni­ver­zi­ta může dát."
(18:16) Mo­ri­gan: "No ty po tom víně nějak fi­lo­zo­fu­ješ!" odfrk­ne si Cory.
(18:23) Mo­ri­gan: Za ně­ja­kou dobu se ob­je­ví Tommy, zkon­t­ro­lo­vat, jest­li tam jsem a nej­lé­pe mě do­vést zpát­ky. Už je půl­noc.
(18:23) Ke­tryn: "Jo, víno a fi­lo­zo­fic­ké ná­pa­dy jdou ruku v ruce," za­směju se.
(18:24) Mo­ri­gan: Už jsem dou­fa­la, že bych zpát­ky ne­mu­se­la. Ale ne­pro­tes­tu­ju, abych teď ne­dě­la­la pro­blémy a jdu.
(18:26) Mo­ri­gan: Všich­ni jsou stej­ně una­ve­ní a mělo by se jít spát.
(18:29) Mo­ri­gan: k6
(18:29) Ke­tryn: Jo, tak si jdeme asi leh­nout. "Dobrou," ppře­ji ti, když s To­mmym od­chá­zíš.
(18:29) Sys­tém -> Ke­tryn, Mo­ri­gan: Hod na šes­tistěn­né kost­ce (k6): 5
(18:30) Mo­ri­gan: Já vám taky po­pře­ju. "Uvi­dí­me se ráno na sní­da­ni."

(17:07) Mo­ri­gan: Teď už asi ne­chce.
(17:08) Mo­ri­gan: První láhev vy­pi­je­me dost rych­le, dlou­ho jsme víno ne­mě­ly a není vůbec špat­né.
(17:09) Ke­tryn: Já si stej­ně mys­lím, že bychom na ty kluky měli po­čkat :-D Tak se to sna­žím tro­chu brz­dit.
(17:09) Mo­ri­gan: Peter se vy­ptá­vá na moje bitvy, když jsem o tom tak mlu­vi­la, na sex po bitvě se zatím ze­ptat ne­od­vá­žil, ale na to ur­či­tě dojde. Tohle téma je cel­kem bez­peč­né, takže mi vůbec ne­va­dí.
(17:12) Mo­ri­gan: Do­zví­te se, že na uni­ver­zi­tě je boj na blíz­ko bez magie taky možné se na­u­čit, ale je jen pro kluky a je dob­ro­vol­ný, navíc k vy­u­čo­vá­ní.
(17:12) Mar­ga­re-tka: Já si teda taky mys­lím, že bychom na ně měli po­čkat, tak skoro ne­pi­ju, aby se jim to ne­vy­pi­lo.
(17:13) Mo­ri­gan: Dobře, tak to vy­pi­ju já s Pe­te­rem, no.
(17:13) Mo­ri­gan: A tro­chu Ka­tryn, která se snaží brz­dit.
(17:13) Mo­ri­gan: Já žád­nou párty ni­ko­mu ne­slí­bi­la :-D
(17:16) Mo­ri­gan: Kluci do­ra­zí těsně před ve­čer­kou.
(17:25) Mo­ri­gan: "To si dě­lá­te sran­du!" pro­hlá­sí Cory hned mezi dveř­mi. "Klid, jsou tam ještě dvě," mávne rukou Peter.
(17:29) Mo­ri­gan: "Jsou tam už jenom dvě," opra­ví ho Cory. "Takže jdi oka­mži­tě vy­n­dat další, máme oba dost. Mám zase po­pá­le­nou ruku a Mi­ko­vi málem sho­řel hábit."
(17:30) Mo­ri­gan: Což je asi prav­da, pro­to­že když si Mike tro­chu zne­chu­ce­ně čer­ve­ný hábit sun­da­vá, je na něm ně­ko­lik pro­pá­le­ných děr. "A mám si ho za trest sám zašít," dodá skep­tic­ky.
(17:32) Mo­ri­gan: Peter ale vsta­ne, aby došel pro další víno.
(17:34) Mo­ri­gan: "O čem jste se ba­vi­li," za­jí­má Co­ry­ho a na­pi­je se.
(17:34) Mo­ri­gan: "O sexu po bitvě," od­po­ví Peter a Cory vy­prsk­ne víno.
(17:35) Mar­ga­re-tka: "No ba­vi­ly jsme se půvd­ně o tom co jsme ře­ši­li včera u oběda, jako moc cítí bo­lest při magiii, tak to tady Pe­te­ro­vi vy­svět­li­la." kouk­nu na ten hábit.... "Tak já vám to za­ši­ju. Stačí zítra? Nic tu nemám, tak bu­de­te muset něco na za­ší­vá­ní se­hnat."
(17:37) Mo­ri­gan: "To my tu máme. Jak v krej­čov­ství. Přece mu to ne­bu­deš za­ší­vat??" po­di­ví se Cory.
(17:38) Mo­ri­gan: "Musím to udě­lat dneska," vy­svět­lí Mike a jde pro nit a jehlu.
(17:38) Mo­ri­gan: Cory zatím zkou­má po­pá­le­nou dlaň.
(17:40) Ke­tryn: //Holky, dala jsem si do vany novou pěnu a ona pě­ni­la nějak víc (o dost víc!), než ta stará. Při­pa­da­la jsem si skoro jak ten­krát u Chris­ti­a­na :-D//
(17:41) Mo­ri­gan: //Ako­rát to asi (teda snad!) ne­za­pl­ni­lo celou kou­pel­nu :-DD//
(17:41) Mar­ga­re-tka: "Tak mi to dej, já to budu mít za chvil­ku." po­čkám jest­li mi dá tu jehlu a ni´t.
(17:41) Mar­ga­re-tka: (No to bylo vtip­ný a jak to Nial řekl ga­re­tho­vi a ten to musel uklí­zet.)
(17:41) Mo­ri­gan: Sice váhá, ale dá.
(17:42) Ke­tryn: //To ne­za­pl­ni­lo, ale bylo to jak hr­neč­ku vař :-D//
(17:42) Mo­ri­gan: "To jsem si vždyc­ky přál, mít ženu, která mi bude za­ší­vat ob­le­če­ní," pro­ne­se za­sně­ne Peter.
(17:42) Mo­ri­gan: "Tak to ses asi neměl chtít stát ča­ro­dě­jem," směje se Cory.
(17:43) Ke­tryn: "Mar­ga­ret to bude mít za chví­li," mrknu na Mika. "A asi s lep­ším vý­sled­kem. Tedy ne­chci podceňovat tvé šicí schop­nos­ti."
(17:43) Mar­ga­re-tka: (No to bylo vtip­ný a jak to Nial řekl ga­re­tho­vi a ten to musel uklí­zet.)ci a nebo slu­žeb­ná;-)"
(17:44) Ke­tryn: Už pak piju nějak nor­mál­ně, tedy v rámci toho, co tam.
(17:44) Ke­tryn: je.
(17:44) Mar­ga­re-tka: "Máme se šitím do­ce­la dost zku­še­nos­tí." když si vy­ba­vím co vše jsme na se­ve­ru ušily a já vy­ší­va­la ty pa­nen­ky a hrač­ky.
(17:45) Mar­ga­re-tka: "Jo budu to mít za chvil­ku. Kdyby jsi měl pro­pá­le­ný hábit ty, tak ti ho taky za­ši­ju." mrknu na něj.
(17:45) Mo­ri­gan: Jasně, dvě flaš­ky na tolik lidí jsou pryč hned a nikdo ani opilý není. My s Kat máme asi ne­změ­ři­tel­ně větší výdrž, než kluci, tak ještě, že toho ne­má­me víc.
(17:45) Mo­ri­gan: "Ide­ál­ní žena," řekne Peter.
(17:46) Ke­tryn: Jak vy­pa­dá ta Co­ry­ho ruka? Neměl už by si oprav­du zajít na ošet­řov­nu?
(17:48) Mo­ri­gan: Je to do­ce­la hezký večer, hlav­ně proto, že tam není Rogan, který spí.
(17:48) Mo­ri­gan: Má po­pá­le­no dlaň, jako kdyby ji držel nad ohněm - což asi tak ne­by­lo.
(17:48) Mar­ga­re-tka: Tak se dám do toho za­ši­tí a u toho se čas od času na­pi­ju. Když je tam tak málo lahví, tak beru ohle­dy na to, že je to je­jich pití. "To nemáš velké ná­ro­ky na ženu. když ti stačí, že ti za­ši­je po­nož­ky." řeknu s úsmě­vem.

(16:06) Ke­tryn -> Mo­ri­gan: "Jako ta Lu­ci­fe­ro­va pečeť? A u čeho to je?"
(16:07) Ke­tryn: "Jako ta Lu­ci­fe­ro­va pečeť? A u čeho to je?"
(16:07) Mo­ri­gan -> Ke­tryn: (Beru v potaz a kdyby byla v bu­douc­nu ně­ja­ká in­for­ma­ce, kte­rou si budeš z té knihy pa­ma­to­vat, po­šep­tám ti to.)
(16:08) Mar­ga­re-tka: U čeho to je?
(16:08) Mar­ga­re-tka: "Je to v té nekro­man­cii."
(16:10) Mar­ga­re-tka: "Je to u znaků, po­u­ží­va­nýchv nekro­man­cii."
(16:11) Ke­tryn: "Hm, to se hodí k Bor­zo­vi a těm hadům," vzdych­nu.
(16:11) Ke­tryn: "Píší tam k tomu něco?"
(16:12) Mar­ga­re-tka: "Po­dí­vám se."
(16:36) Mar­ga­re-tka: (Už se mi na­če­tl ko­neč­ně. Nešlo to. Tak jsem to po­sla­la rov­nou i Kat, když ji to uka­zu­ji.)
(16:36) Mar­ga­re-tka: "Nic se k tomu ne­pí­še.
(16:39) Mo­ri­gan: Ote­vřou se dveře bez va­ro­vá­ní a rych­le a jsem to já.
(16:41) Ke­tryn: "Ahoj," pozdra­vím tě. "Tak co, kam jste se s Ro­ga­nem do­pra­co­va­li?"
(16:42) Mo­ri­gan: "Po prav­dě, tak jed­no­du­ché to ne­by­lo," při­znám. Peter po­slou­chá a ani se nehne.
(16:43) Ke­tryn: "Takže?"
(16:44) Mo­ri­gan: "Jsem hodně špat­ný fi­gu­rant," po­kr­čím ra­me­ny. "Moc to na mě nejde zkou­šet. Ale jo, něco jsem ho na­u­či­la, jest­li se ptáš na tohle."
(16:45) Ke­tryn: "No spíš se ptám na to, jest­li ti po­mů­že a se­že­ne ně­ja­kou další uži­teč­nou kníž­ku."
(16:45) Ke­tryn: "No spíš se ptám na to, jest­li ti po­mů­že a se­že­ne ně­ja­kou další uži­teč­nou kníž­ku?"
(16:45) Mo­ri­gan: "Až se pro­be­re, třeba mi do­ne­se i ně­ja­kou knihu o dé­mo­nech."
(16:46) Ke­tryn: "Pro­be­re? Ty jsi ho uved­la do bez­vě­do­mí?"
(16:47) Mar­ga­re-tka: "On je v bez­vě­do­mí?"
(16:47) Mo­ri­gan: "Spíš jenom do hlu­bo­ké­ho spán­ku, z vy­čer­pá­ní. Nic mu ne­bu­de, ale radši jsem ho hlí­da­la."
(16:49) Mar­ga­re-tka: "jo vidíš na to jsme se tě chtě­ly ze­ptat, cory říkal, že je magie bolí. nebo jak bych to řekla, ale tebe ne, ne? jen tě vy­čer­pá­vá. kat ří­ka­la, že od Ri­chie­ho v poutě nikdy nic ne­cí­ti­la, jen sou­stře­dě­ní a ener­gii."
(16:49) Mar­ga­re-tka: Dojde mi, že jsme se na to chtě­ly ze­ptat.
(16:49) Ke­tryn: "Aha, tak to se hezky pro­spí."
(16:53) Mo­ri­gan: "No ona bolí, ur­či­tě první roky. Nor­mál­ně asi i déle, já to měla všech­no rych­lej­ší, ale in­ten­ziv­něj­ší, nebo tak mi to aspoň říkal Nial. Ale je to ta­ko­vá spe­ci­fic­ká bo­lest, spo­je­ná s rozko­ší. Rov­ným dílem. Děsí tě to a zá­ro­veň straš­ně chceš víc. Všich­ni ča­ro­dě­jo­vé jsou vlast­ně ma­so­chis­ti."
(16:54) Mo­ri­gan: "Takhle hezky nám to nikdy ne­vy­klá­da­li," po­zna­me­ná Peter po­ba­ve­ně. "Ale je to prav­da. Takže pak už to ta­ko­vé není?"
(16:55) Mo­ri­gan: "Ne," za­krou­tím hla­vou. "Buď otu­píš, nebo si zvyk­ne tělo, nebo to vážně po­ma­lu zmizí. Těžko říct."
(16:55) Mo­ri­gan: "Jak vám to vy­klá­da­li?" za­jí­má mě.
(16:56) Mo­ri­gan: Peter se po­sta­ví. "Magie je dar! Vy všich­ni jste vy­vo­le­ní a podle toho také mu­sí­te zod­po­věd­ně při­stu­po­vat k va­še­mu po­slá­ní!" pa­ro­du­je.
(16:56) Ke­tryn: "Hm, bo­lest při ča­ro­vá­ní jsem od Ri­chie nikdy ne­cí­ti­la, tak to asi oprav­du vy­mi­zí."
(16:56) Ke­tryn: :-D
(16:57) Ke­tryn: "Úplně si takhle před­sta­vu­ji tu pro­fe­sor­ku na amu­le­ty."
(16:58) Mar­ga­re-tka: "Jo to zní dost fa­na­tic­ky....:-D"

(14:12) Mar­ga­re-tka: Něž jsme došli do po­ko­je, tak jsem si tam vzala ně­ja­ké síly a nebo su­še­nou šunku na ten je­jich večer, aby tam něco bylo.​To jsem taky ráda, že jsme se tam do­sta­ly.
(14:23) Mo­ri­gan: Od­chá­zí jen Cory a Mike, Peter už má dneska večer volno.
(14:31) Mar­ga­re-tka: "A to je pra­vi­dlem, že dě­lá­te ně­ja­kou party po vý­le­tu nebo nebo ne? á jen jest­libtře­ba pak víc uči­te­lé ne­hlí­da­jí."
(14:36) Mo­ri­gan: "Důvod je spíš ten, že mám al­ko­hol a po­dob­né věci," vy­svět­lí Peter. "Takže tro­chu to pra­vi­dlem je. Do po­ko­jů nám uči­te­lé ne­le­zou, pokud není ně­ja­ký zá­važ­ný důvod."
(14:40) Mar­ga­re-tka: "Tak to je dobře, že do po­ko­jů ne­cho­dí." tro­chu mě to uklid­ní.
(14:42) Ke­tryn: "Třeba to tak tro­chu tuší, ale to­le­ru­jí to. Hlav­ně, že vám do těch po­ko­jů ne­cho­dí."
(14:47) Mar­ga­re-tka: "Jo to je." řeknu. "A oni vám dá­va­jí před­mě­ty v tom co vám jde a nebo v tom v čem se spe­ci­a­li­zu­je­te? Proč kluci mají ho­di­nu a ty ne? Máme to nějak roz­dě­le­né, jo?"
(14:47) Mar­ga­re-tka: Ze­ptám se Pe­te­ra.
(14:55) Mo­ri­gan: "Jo no, to jsou ta­ko­vá sou­kro­má cvi­če­ní. Já zas mám jindy, vyšlo to tak ná­ho­dou."
(15:09) Ke­tryn: "Aha, jasně. Ta­ko­vé­hle sou­kro­mé ho­di­ny muse­jí být asi nej­pří­nos­něj­ší."
(15:10) Mar­ga­re-tka: "Aha, ale máš ja­ko­by ty samé jen jindy? Jo? A co to je?"
(15:17) Mo­ri­gan: "Stej­ně tomu ne­ro­zu­mí­te, ne?" pou­smě­je se. "Sa­mo­zřej­mě, že ne­má­me to samé. Jde o to, o co máme zájem, nebo co někdo z pro­fe­so­rů po­va­žu­je za naši sla­bi­nu, nebo na­o­pak ta­lent. Magie je hlav­ně o cvi­če­ní a cvi­če­ní. A cvi­če­ní."
(15:21) Ke­tryn: Tak už se ra­dě­ji na nic ne­ptám a jdu si svlék­nout hábit a plác­nu sebou na po­stel.
(15:25) Mo­ri­gan: Vy za chví­li bu­de­te mít na­spá­no do zá­so­by :-D
(15:25) Mar­ga­re-tka: "Jo to je mi jasné, že je to o cvi­če­ní." taky se pak už na nic ne­ptám a čtu v té nekro­man­cii, jest­li mě tam ještě něco ne­bouch­ne do očí.
(15:28) Ke­tryn: No já nejdu spát, ale nevím, co dělat ji­né­ho.
(15:30) Ke­tryn: Když tak po­kra­ču­ji ve čtení o Be­twa­ce a le­do­vých dra­cích.
(15:31) Mo­ri­gan: To byla jed­no­znač­ně po­zi­tiv­ní po­znám­ka, spá­nek nej­spíš bu­de­me po­tře­bo­vat.
(15:32) Mo­ri­gan -> Ke­tryn: (Jak byla ta kniha kon­ci­po­va­ná? Už si ne­pa­ma­tu­ju přes­ně - ná­bo­žen­ství, my­to­lo­gie?)
(15:33) Ke­tryn: (Našla jsem ji v sekci ná­bo­žen­ství.)
(15:34) Mar­ga­re-tka: Spát do zá­so­by stej­ně nejde.
(15:52) Mo­ri­gan -> Ke­tryn: O le­do­vých dra­cích už tam toho moc není, ale po­cho­píš z té knihy, že Nitwa­ki pů­vod­ně byli (nebo jsou) ně­ja­ké po­lo­bož­ské, nebo nad­při­ro­ze­né by­tos­ti.
(15:54) Ke­tryn -> Mo­ri­gan: Ja­ko­ví, než elun­di?
(15:56) Ke­tryn -> Mo­ri­gan: *víc než elun­di
(16:01) Mo­ri­gan -> Ke­tryn: Tak to roz­hod­ně vy­pa­dá. Ale může to být zkres­lu­jí­cí, pro­to­že my osob­ně víme, že elun­di jsou z masa a kostí se všemi růz­ný­mi neřest­mi, jen jsou dlou­ho­vě­cí. Ale na ne­zna­lé taky můžou pů­so­bit nad­při­ro­ze­ně, tak kdoví, jak je myš­le­no tohle. Kaž­do­pád­ně z knihy vy­plý­vá, že je to rasa ně­ja­kým způ­so­bem po­lo­bož­ská.
(16:04) Mar­ga­re-tka: "Hele Kat, ady je ta­ko­vý po­dob­ný znak jako je ta pečeť. Tak to pak uká­že­me Mor, třeba se jí to bude hodit." ukážu ti to.
(16:06) Ke­tryn -> Mo­ri­gan: Právě, elun­di jsou pro nor­mál­ní lidi taky ta­ko­ví nad­při­ro­ze­ní. Tak to dočtu a za­pa­ma­tu­ji si vše uži­teč­né, třeba se to někdy bude hodit.
(16:06) Ke­tryn -> Mo­ri­gan: "Jako ta Lu­ci­fe­ro­va pečeť? A u čeho to je?"

(11:16) Mo­ri­gan: "No, vlast­ně do­ce­la byli," při­kýv­ne Wil­li­am bez hu­mo­ru.
(11:53) Ke­tryn: "Ježiš, co to tam na po­pr­vé vy­vá­dě­li...?" za­krou­tím hla­vou.
(11:55) Mo­ri­gan: "Kluci, ale dou­fám, že se ta Jaina přece jenom ne­roz­hod­la po­dí­vat k nám na pokoj!" uvě­do­mí si Tommy.
(11:56) Ke­tryn: To mě kra­pet vy­dě­sí, brala jsem to jen jako vtip. "To by si do­vo­li­la?"
(12:05) Mo­ri­gan: "To snad ne... ne?" po­dí­vá se na vás Mike.
(12:07) Ke­tryn: "No já nevím, já ji ne­znám."
(12:07) Ke­tryn: "Ona tam za Ro­ga­nem někdy chodí?" ze­ptám se To­mmy­ho a chyt­ne mě kra­pet ner­vo­zi­ta.
(12:08) Ke­tryn: "Jako sama od sebe bez do­vo­le­ní," upřes­ním.
(12:08) Mo­ri­gan: "Blbá je na to dost," zved­ne se Tommy. "Já se ani v klidu ne­na­jím," vy­ra­zí zpát­ky k po­ko­jům, pro jis­to­tu.
(12:09) Mo­ri­gan: "Uhání ho už ně­ja­kou dobu marně, tak je možné, že by tam šla," usou­dí Wil­li­am. "My fakt ne­mů­že­me mít chví­li klid."
(12:10) Mo­ri­gan: "No, chudáč­ku, ty žen­ský vám ne­da­jí pokoj!" ušklíb­ne se Cory. "Jen si ještě stě­žuj­te."
(12:10) Ke­tryn: To se dusím smí­chy :-D
(12:11) Ke­tryn: Ale dou­fám, že tam Jaina vážně nešla.
(12:13) Mo­ri­gan: "Hele, to ne­mů­žeš po­cho­pit," pro­hlá­sí Wil­li­am, čímž to moc u Co­ry­ho ne­vy­lep­ší.
(12:20) Ke­tryn: "Kluci, vy to tu máte tak těžký," usměju se po­ba­ve­ně.
(12:50) Mo­ri­gan: Wil­li­am se nají a pak jde ne­ná­pad­ně uko­řistit ně­ja­ké jídlo sebou do po­ko­je.
(12:52) Ke­tryn: Do­jí­dá­me a pak pů­jde­me taky na pokoj.
(13:43) Mo­ri­gan: Kluci jdou s vámi, mi­ni­mál­ně proto, aby se pře­vlék­li.
(13:44) Mo­ri­gan: Pro­to­že teď je na chod­bách více lidí, máte to tro­chu slo­ži­těj­ší s tím, jak se ne­ná­pad­ně do­stat na pokoj, ale pro­jde vám to.
(13:44) Ke­tryn: Oni muse­jí ještě na vy­u­čo­vá­ní?
(13:45) Ke­tryn: Uleví se mi, když se ne­vi­dě­ni do­sta­ne­me na pokoj.

Mys­lím, že Jaina už si mu­se­la Mo­ri­gan všim­nout a že se kolem ní Rogan točí, na tohle mají tyhle holky čuch. Dou­fám, že oprav­du ne­plá­nu­je jít za Ro­ga­nem do po­ko­je.

"Jo, to jsme vi­dě­ly, jak z toho Win­nick šílí," za­směju se. "A to slovo sex nebo po­stel ani ne­padlo."

"To jsou z toho sou­kro­mé­ho cvi­če­ní tak zni­če­ní, že ne­zvlád­li jít na ve­če­ři?" tro­chu se po­di­vím, že jste se roz­hod­li nejít se na­jíst a být spolu v po­ko­ji.