Gate (18+) Spellcross (2 strany zpět) | Herna - Aragorn.cz

Trollí ostrov

Zelení

Trollky které odběhly za návnadou sukub, tedy jejich podvěšených samic, už brzy rozšíří tvé řady! Ať už dobrovolně, nebo dobrovolně! Jinak to ani sukuby přeci neumí, kdekdo se k nim přeci přidává s oplzlým úsměvem na rtech a blažeností v očích, záleží jen na tom, zda použijí svůj šarm, své diplomatické umění, nebo svůj klín.

Tvé dráždění samce přivádělo k nepříčetnosti, že se dokonce odhodlal k tomu chytit jednu trollici a pokusil se jí hodit za tebou. I přes jeho sílu, mnoho tvorů by s trollicí ani nehnulo, nevylétla ani do poloviny výšky k tvým nohám a s řevem se vrátila gravitací do jezera, kde to jen plesklo! Ostratní trollkyně se povážlivě vzdálily od trolla, snad aby se nepřipojily k nedobrovolné koupely, a sledovaly jak se jejich vůdce pokouší marně tě dostat z obloky.

Sukubí společnice tě začala dráždit prsty a ještě ukazovala oplzlé posunky jazykem a rukou směrem dolů, jako by chtěla vystřídat náznaky všech technik, kterými by se mohla starat o trollí úd. To dovádělo trolla dole k nepříčetnosti ještě víc, zvláště když si olizovala prsty od tvých štáv a současně naznčovala, že mu onou rukou honí!

Vaše dovádění však přerušila rána, která přišla okamžik poté, kdy se troll i trollkyně pod vámi zhroutily do kolen! Být na ostrově, asi by jste popadaly také, naštěstí ve vzduchu náraz nepůsobil! Do ostrovu na druhé straně lesa vrazil ostrov s černým hradem jehož střechy vypadaly jako by byly kropené krvavým deštěm. Náraz vše na ostrově shodil, a hromová rána srážky dorazila v okamžiku. Čas se stáhnout!

Ještě jsi si všimla, jak zbylé tři orkyně poněkud nejistě a zmateně koukají na svého vládce, jako by hledaly otázku co teď, nebo spíše, zda s kapitánem dále stát na můstu potépějícího se ostrova. Zatímco tobě i instinkt říkal, že kdo uteče vyhraje, nebo spíše, nevyvolávat konflikt, pokud to není nutné, s tím, kdo se na ostrov naloďuje! Poslední oplzný úšklebek dolů, a čas vzít ocas a křídla na ramena ...

(získáváš 6 zelených futa-trollek)(a k6 hod, znamená to další co přiběhnou, opouštějící ostrov, pokud je budeš přemlouvat aby utekly k tobě)

Hnědí

Nakojená, spíše ukojená elfka nadšeně souhlasí, neboť vidina takového skvělého, bezpečného a plodného místa ji přímo fascinuje! Její dvě kolegyně sice neprojevují takové nadšení, jenž je způsobeno tvým okouzlením a přeměnou elfky, ovšem nijak proti tomu neprotestují, spíše naopak, i ony souhlasí s odchodem a založení rodu, rodiny, kmenu svých potomků s trolly na novém místě. Jen jim nežne v očích takové sukubí nadšení jako jejich dřívější vládkyni. Přesto je jejich nadšení a očekávání z nich přímo cítit ...

Jak se vydáte na cestu, elfka kterou obejmeš se zastaví a koukne na trolla, pak tebe a usměje se. "Proč chodit, když nás mohou odnést." Pronese líbezně a pobaveně, přejde k trollu jehož úd držíš v ruce a vyšpulí zadeček. Troll k ní přijde a nabere jí údem do kundy, pěkně zezadu, chytne jí tlapama za zadek, spíše už stehna, rozevře jej od sebe, a nasazenou na penise, přidržovanou pod zadkem, jí v rytmu šukání, vlastně kroků, nese líně směrem který jsi ukázala. Elfka se blaženě usmívá a nadskakuje na trollím penise, ve snaze už, už vidět při tom hopsání skrze les a stromy svou novou domovinu ...

Další dvě elfky udělají totéž, a nasednou na penisy trollů, takže pokud si nepospíšíš, zůstanete na mýtině jen ty, sukuba a její podvěšená návnada. Právě přesně tři! Tolik, kolik je volných trollů následujících elfku v líné řadě. "Nebylo by neslušné odmítnout?" Pronese sukuba pobavěně, a s mlsným olíznutím a zahihňáním odepne dívku kterou nesla, a posadí jí na jednoho z trollů, ať chce, nebo nechce, jenž se jí ihned chopí! Načež ti galantně dá vybrat ze zbylých dvou trollů a pak sama naskočí na jízdní zvíře, mává vesele rukou nad hlavou nějakou větévku či stvolem jenž utrhla, jako bičem. "Hyjé!" pobízí ještě svého koně ...

***

Poté co dorazíte do hradu, zjistíš, že dorazilo šest trollích zelných fut (případně další z k6 hodu), které byly přilákány sukubami a také vidinou nového domova. Ovšem musíš si napřed prorazit cestu davem sukub stojících na nádvoří a sledující nějakou neočekávanou podívanou. Tři trollkyně na nádvoří divoce šukají spoutané návnady na sobě nasazené a chodí ve třech kruzích. Tři sukuby stojíc uprostřed kruhů a držíc v rukách lano na kterém nesly návnadu (která je lanem stále připojena k sukubě)(a tím i trollka, jako na vodítku), řehtají se a jako jako nějaké trenérky jednoduchými povely provádějí trollkyně dokola kolem sebe. Úplně jako drezura koní! Tu a tam přitáhnou nebo povolí lano, jak trollkyně chodí v kruhu dokola, nebo jím lehce škubnou či švihnou, podávajíc své hračce instrucke, jako je rychlost chůze, rychlost přirážení. A. "Stříkej! Cákej!" Zahihňá se jedna sukuba a švihne lanem, jehož šleh, vlna, dojede až k trollkyni. Jasný povel! Ozve se hýkání a funění, a pak pleskání spermatu na dlažbu!

Sukuby se začnou hihnat, tleskat, dokonce mlátit křídlama ve větru, jak sledují drezuru! "Znova!" Pronese sukuba jenž vydala onen povel, jenž jsi před chvilkou slyšela. Načež se ozve ještě hlasitější funění, hekot, líbezné hrdelní skřeky, a trollkyně začne znovu semenit! Téměř okamžitě, a na povel! Sububí dav začne nadšeně jásat a smát se ještě více nežli předtím, zatímco drezura nekompromisně pokračuje!

(získáváš bonus na morálku sukub)(získáváš krotitelky)(získáváš trollí jízdu)(vylepšená verze nosičů zbrojí)

Zbylé trollice jsou umístěny v komnatě požehnání, kam se rozhodneš přivést nové trollí osazenstvo, každá z nich právě obskakuje jednu kamennou sochu, jenž pouze v oblasti kundy je tvořená živou elfkou (nevím, zda jsem to pochopila správně, brala bych to jako zkaměnělou elfku, ze které dál žije a reaguje jen kunda/případně zadak a prsa)(navíc iluziodně a magií nabuzuje toho, kdo jí obsakuje, v touze po spojení se sukubou)(takže socha cítí, jak je šukána, ale nemůže ic dělat, a obskakovač, chce šukat víc a víc) Jedna z otrokyň ukáže na probíhající kopulace a s úklonou pronese. "Nevěděly jsme co s nimi, velice se omlouvám, ale vznešené je sem nahnaly a řekla, aby jsme na ně dohlédly!" Zvnešenými jistě myslí sukuby, a vysvětluje to, ten nával na nádvoří, když přenesly povinnosti na služky a otrokyně. Co ale teď?

I když, trollkyně nevypadají, že by vůbec vnímaly a jen si divoce buší své, do svých. Takže asi nějaký čas od nich bude pokoj. Ale můžeš je tu nechat s trolly a elfkami?

...

Gobliní věž se zdá být nyní v pořádku, trochu pochroumaná, ale bez velkých nebo jiných nežli drobných a menší, nevýznamných škod. Co bylo příčinou onoho výbuchu netušíš, ale podle umístění epicentra, a tvého průchodu věží soudíš, že přišel právě z míst před kterými tě varovala goblinka, a jednalo se o ono magické nestabilní skladiště. Dost možná by za to měl někdo pykat, a nebo naopak se tomu nedalo zabránit, a výbuch byl důsledkem nekontability a spojení se původní aury předešlé majitelky, a podvolení se tvojí auře? Kdo ví?

Nový svět

Jak se probudíš, elfka začne vykonávat to, co je její povinností a přiblíží se k tobě tak, aby jsi mohla pohodlně dosáhnout na její prsy. "Přejete si sát, nebo mám paní krmit?" Pronese, a v prvém případě nechá prsy těsně u tvých rtů, takže se stačí jen natáhnout a začít sát, pokud však zvolíš krmení, elfka se přiblíží ještě intimněji, prs ti zasune přímo do úst sama, uchopí své prso a začne jej mnou, stlačovat a dokonce s ním pohupovat nahoru a dolů. Takže z bradavky začne do tvých úst odstřikovat mléko aniž bys musela vůbec popotáhnout, stačí jen polykat! Služba hodná vládkyně!

Jak je ranní nápoj spořádán, elfka se lehce odtáhne, ale jen tak, aby se mohla přesunout za tebe. "Smím začít u paní zády?" Nechápeš sice proč, ale pokud svolíš, (nebo se zeptáš, je to proto, aby ti umyla záda, a ty jsi potom na nich mohla ležet, při zbytku omývání) Elfka se přitiskne svými prsy na tvá záda a přitlačí tak, že cítíš teplé mléko, jak tryská na záda z jejích prsů a pak v čůrcích a kapénkách stéká. To však už elfka prsy, trochu to lepí a mlaskne, přesune k místu kde mléko steklo, a začne prsy mléko roztírat, aby záda, tedy jejich část, namočila. Ihned co lepkavé teplé mléko prsy rozetře, přitiskne se opět hrudníkem a další várka putuje pomalu po zádech dolů, dokud není prsy rozetřena po okolí. Okamžik to trvá, a cítíš, jak mléko pozvolna lepivě schne. To však na zádech ucítíš elfčiný jazyk, jak přejíždí po zádech v rytmických pohybech, a mísí mléko se slinami, zatímco mokrá místa hřeje její horký dech! Pracuje velice šikovně, a také rychle, aby sliny ani mléko nezaschny! Už se těšíš, až bude pracovat na očistě i jiných míst. A co teprve sušení? Nikde nevidíš žádný ručník, ani cokoliv jiného a těch pár hadříčků co na sobě má vy nestačilo ani na tvář. Jediné co tě napadne, že tě bude muset otřít svými vlasy! Příjemná představa že? (nechám to na tobě, zda si s ní a jak chceš pohrát)

...

Elfky na tvé pohlazení reagují jen táhlým slastným stenem a z úst se jim vyřine proud lepkavých slin. Teprve když nadechnou omamnou auru, která je má přivést k vědomí začnou se probouzet. Jejich oči jsou ještě zalepené kalem z potu a slz, od úst jim visí sliny, ale jejich kroucení a pohyby už budí dojem přítomnosti, že si jich plně užívají, a uvědomují si je. "Prosím!" Hlesne skoro potichu a táhle jedna z elfek. "Už ne!" Pronese druhá. "Nechci už vyvrcholit!" Skoro šeptem sděluje prvá. "Já budu, .. budu!" Heká a začne se propínat jako luk u něhož lukostřelec neodhadl sílu tětivy. Jen řetězy ji brání se zkroutit a sesunout se. "Ách! Ách!" Prožívá dlouhé a táhlé vyvrcholení jedna, zatímco druhá sebou škubá, v poslední snaze zastavit svůj blížící se orgasmu. "Nechci!" Ještě hlesne a protočí se jí oči a začne sebou klepat, jak prožívá slast posílnou o to, že ji stále vnímá i rozumem, už asi posté os východu slunce. "Áéégh" Sténá první dvojhlasně s první a její orgasmus ještě stále neskončil!

...

Z elfky skutečně cítíš svou auru, určitě v ní je tvá část, takže věrna poučce jakéhosi elfího mudrce "matka jistá, otec nejistý" musíš tento fakt přijmout za platný! Trollí auru v ni cítíš velice slabě, spíše vůbec pokud jde o její tělo či sílu, ale nejpíše tam sémě trolla působilo jako, katalizátor? Mnohem více z ní cítíš, Wortex?! "Copak?" Pronese, když si ji prohlížíš, a poté co si vyměníte polibek, a tvé ohodnocení, že jsi spokojena ji potěší, pronese pobaveně, jakoby ti dokonce četla myšlenky, nebo přinejmenším hádala na co myslíš. "Počnout během průletu sférou, to bylo teda něco! Bravo matko!" A ještě pobaveně dodá. "Né, že bych si stěžovala, žes mě udělala." Roztáhne křídla a mávne jimi. "Rozkošně šílené, a fantastické zároveň. Ta síla, nespoutaná a nezkrotitelná!" Pokud neplácá nějaké nesmysly je jejím otcem, dá li se to tak říct, sála Wortexu?! Přijde blíž a políbí tě ještě jednou, jako by prvý polibek nestačil. "Kdo jiný by se odvážil něčeho podobného, a dokázal to, počnout při svádění Wortexu!" Přitom to asi myslí doslovně, počnout, když jsi v sobě Wortex sváděla jako hromosvod a maják současně! A na vysvětlenou dodá. "Už jsem po tom trochu pátrala matko, máš úžasnou knihovnu, i když je pravda, že v tomhle ohledu moc informací a zápisků není, ale napadlo mě to jako jidiné vysvětlení!" Ohradí se, že se tím faktem smiřuje a nejspíše ji není proti srsti.

Poté co stočíte hovor k obloze, trhlinám a troskám, dceruška se jen ušklíbne "Mocné to rozhodně bylo!" Asi ještě narážka na váš předešlý hovor, jak ironicky dává najevo, že celý Wortex projel tvým lůnem a uchytil se na ní, tedy v ní, nebo doslovněji, v tobě? "Démoni ne, pokud myslíš své bratry a sestry. I když v prvních chvílích jsem nebyla sto moc vnímat surovost energie z těch děr, takže někdo prolétnout mohl. Ale přílet žádného z nich jsem necítila. Ale ano, věci, jak jsem říkala, ty dva největší kusy mířily na sever, ale přesně to nevím kam, je to moc daleko, nějaké další re rozletěly po okolí nedaleko, ale to byly jen prach a drobotina. Vlastně jediná věc co by za to stála je támhle!" Ukáže někam do hor. "Bylo to něco velkého, zářivého a pláclo to s sebou do těh hor, z téhle strany, protože jsem pak viděla lavinu a kráter. Ale ještě jsem to neposlala hledat." Ukáže ti na mapě blízké místo v horách, které vzdáleně vidíš i odsud. Ovšem nemáš tušení co by mohlo být velké a zářivé?! "A pak ještě tohle, spadlo to přímo před bránu!" Zasměje se a přinese ze stolu květináč s jakousi zkroucenou popínavou rostlinou podobnou filaové růži, na které je několik květů a tvořících se plodů. "Je to Melf-Felma že?" Pronese nejistě. "Našla jsem o ní zmínky v jedné tvé knize, ale myslela jsem, že potřebují velice speciální zacházení a v tvé oblasti nerostly?" Tato květina, pokud si pamatuješ má velice ceněné a vzácné účinky. Pokud někdo sní její plod zapomene na několik posledních dnů, jako by neexistovaly a nikdy neproběhly, ovšem pokud se z jejích okvětních lístků uvaří výluh, dotyčná osoba po vypití zapomene na celý svůj život, a je jako prádzná nepopsaná kniha! Ovšem nasávající jako houba všechny nové podněty, instrukce a to až do kapacity původní mysli a schopností. Proto také její démonický překlad znamená něco jako Císařovna-Coura, což odkazuje na nejí schopnost z císařovny udělat couru a naopak, jediným douškem a trochou vyprávění. Pěstovat tuto květinu se však nikdy nepodařilo a rostla jen spíše náletově a náhodně po světě, velice vzácně, a teď ji tu máš na stole v květináči!?

...

Poté co si vše ujasníte, a váš rozhovor se odebere do nynějších rovin, spokojeně kývne a usměje se. "Ano, přesně tak, i když ona si spíš našla nás. Ale je to jak říkáš! Podala mi plno zajímavých informací, a už se nemůže dočkat, až se spolu setkáte, a ona se ti pokloní!" Usměje se a pak pronese spokojeně. "Mám ti dát tedy připravit přijímací salonek s balkonem, a dáš jí konečně audienci? Může být hned připraven! Přijmeš jí v západním křídle (nad rochništěm) nebo ve východním (salonek nad dostihovou dráhou) matko?" Pronese pobaveně. "Můžeš tomu říkat oslava, představení na její počest! Jako otrokářka to jistě ocení!" Jakoby obě možnosti měly něco do sebe, nebo spíše, měly něco připraveného? Podle jejího pohledu tu audienci odkládá nejspíše právě jen proto, aby ji spojila s nějakým překvapením! A pak ještě dodá. "Budeš si přát mojí asistenci, nebo chceš soukromí?" Pronese, jako by přemýšlela, zda bude vhodné zasahovat do vašeho jednání. "Když ji chceš důvěrně poznat." Ještě s úsměvem, a chápavě pronese ...

...

Pokud nebudeš dceřinu asistenci u setkání vyžadovat, vydá se připravit velvyslankyně - aby s nimi mohla poté promluvit (přijmutím myslím přijmout ty, co budou od tebe odcházet)

...

Zmínka o jednotkách nevyvede tvou dceru z klidu a spokojeně ukáže na knihovnu. "Dala jsem udělat soupisy a plemennou knihu!" Zasměje se. "Ale hádám, že budeš chtít spíše vše vidět na vlastní oči." Načež přejde blíž, až se skoro dotýkáte těly. "Nuže? Mám dát připravit představení? Nebo povolat velvyslankyně, či snad půjdeme na obchůzku?" A lehce se ukloní, ale mnohem více v tom je pobavení. Protože ještě laškovně dodá. "Poroučej královno!" A zaculí se ...

Trollí ostrov

Zelení

Lákání trollek pomocí zavěšených otrokyň pod sukubami se zpočátku míjí účinkem, ovšem nakonec se skupina rozdělí na ty, které mají své zbroje, a nejsou tolik nadržené, takže je vidina dalších zbrojí, když mají své, nedokáže omámit, a zůstanou kolem svého vůdce ... a na skupinu která se rozeběhne za návnadou, odlétajícími sukubami. Těžko však určit, zda za účelem splnění rozkazu, chycení a pak nošení této odměny ... nebo běžící za příslibem který jsi jim nabídla ty!? Kdo ví?

Každopádně jich více jak polovina zmizí v lese, stejně jako se pozvolna vzdaluje, až zmizí, ječení návnad a svůdné pochichotávání a laškovné mlaskání skubub ... Nad břehem baheního jezera tak zůstáváš jen s minimálním doprovodem (1-2 sukuby) zatímco dole pod tebou je démonický troll a jeho čtveřice následnic!

Jak na trolla dorážíš, aby se dostal nahoru za tebou, jeho agrese ještě více stoupá, až dokonce po tobě hodí svojí zbraň, jakoby to byl oblázek, a ta ti prolítne jen pár pídí od křídla. "Ty dolů! Pak šukat a rodit trolly! Budeš má, ty má, ne tvůj!" Hrozí nyní prázdnými pařáty a divoce přiráží, což u jeho zbroje napřed vyvolává vřískavý řev orgasmu a šílenství, a pak táhlé vití a kňučení, končící záchvatem a upadnutím do bezvědomí, při kterém s sebou jen škubá v orgasmickém rytmu neustávajících přírazů, i když to vnímá spíš jen její tělo, nikoliv mysl. "Ty jít rodit pro mě, hned se pářit!" S tím stáhne válečnici ze svého údu, ta zakvičí v bezvědomí, asi spíše tím jak jí troll sthne a zmáčne, i přes odpor řetězů, a odhodí jí do bahna. "Sem!" Ukáže na svůj úd! "Spojit se, nebo já zlý!" Zastrašuje tě jako by jsi byla obyčejná poletucha. Zdá se, že s ním domluva není možná, protože je až moc tupý a zaměřený na svojí chloubu, vlastně cíl, založit nové pokolení trollů. Nu, na tom není nic špatného! Ale on mu chce velet, místo toho, aby ho pro tebe jen vyráběl. A to se ti moc nelíbí!

Hnědí

Elfka spokojeně koukne okolo a kývne. "Že ano? Co více si můžeme přát pro naše mladé, než to čeho se nám tady dostává! Můžeme se tu nerušeně množit, růst a blaženě existovat." Ukáže okolo na stromoví pokroucený v nepřirozených tvarech a bažinu z trollího spermatu, ze které vyčnívá jen tento malý ostrůvek zeleně s oltářem. O tom, že je šílená už vůbec nepochybuješ! Stejně jako ty dvě!

Poté co jí nabídneš své prso, bez jakéhokoliv studu nebo bázně jej přijme jako dar a přisaje se na něj ... čímž zpečetí svůj osud, jak tvé sukubí mléko proudí do jejích úst. Jedno šílenství se mísí s druhým! Její pohled se na okamžik zakalí, a potom se snaží jemně odrthnout od tvého prsu, jakoby už měla dost, ale jak ji to nedovoluješ, nakonec rezignuje a saje dál jako dítě.

Tvá nabídka opustit toto místo napřed vyvolá vlnu šoku! "Opustit toto nádherné a blažené místo?" Pronášejí skoro trojhlasně elfky. Ovšem pak to v nich začne hlodat a množí se podsunuté otázky "Existuje jiné místo, dobré pro naše děti, naše milé, naší rodinu?" Švitoří jako jeden hlas a nakonec souhlasí! "Poputujeme do nového domova, a naše děti se narodí do nového, lepšího, dokonalejšího místa!" Pohladí si bříška a jejich nadrženě a roztomilý úsměv tě utvrdí v tom cos už věděla ...

(získáváš 3 šílené trollochovné elfky)(získáváš 3 budoucí mláďata)(získáváš 6 hnědých trollů)

(pokud okouzlení trollů pomine, budou se dožadovat zbrojí)

Gobliní věž

Kdokoliv jiný by nebyl schopen se z gobliní věže ani odplazit, ale tobě se podařilo odejít po svých, byť jsi za sebou nechávala cestičku z loužiček a kapek semene jenž ti vytékaly z otvorů a stékaly po pokožce. Nakonec jsi se dostala k jednomu balkonu a z něho seskočila a doplachtila zpátky ke svému hradu. Semeno na tvé pokožce začalo studit, jak jsi letěla a jeho bělostné matlavé krůpěje odlétaly od tvého těla a zůstávaly viset v prázdnotě jako výstřik zastavený v čase.

Při dosednutí, doslova, ti po gobliním semenu na tvé noze uklouzla noha na nádvoří a ty jsi se neelegantně posadila, jen to čvachtlo, a bělostné krůpěje ozdobily okolí. *Plesk!* A to nebyla jediná potíž.

Když se věž začala přibližovat k tvému hradu, aby se usadila jako jeho součást, někdo něco pokazil, protože se věž začala nebezpečně přibližovat nebezpečně blízko jiné stavbě, a bylo potřeba jí magicky popostrčit, odšťouchnout, aby se nesrazily! To však vyvolala magickou explozi v základně věže *Prásk!* Jež rozmetala po okolí kameny a kvádry a následně s hlasitým lomozem se věž *Žuch!* Pádem zabořila do něho, načež se s jakýmsi *Vžrhum!* Sesunula vzad a opřela se o hradbu z vnitřku hradu, a usadila se nakloněná našikmo jako zpola vyvrácený strom. Takže vše co nebylo přibyté se nejspíše právě kutálí k zadní části věže, jenž je o dobrých pět sáhů níže nežli její přední část. No aspoň se nic nerozbilo, mimo asi dvouset položkového seznamu škod!
(ztráty na věži asi 8%)

Věž už nejspíše nikdy nikam nepoletí, zato je ale pevně klíněna a zabořena do tvého hradu, takže se spojení a přistání dá považovat za úspěch ...

Nový svět!

Tvé nevědomí poněkud odeznívá, jakoby jsi se probouzela z bezesné noci, cítíš svěží vzduch, jemné nevtíravé ovocné kadidlo a světelné paprsky na svém těle, a ještě něco jiného, svěží elfí vůni chutě a touhy! "Paní, probouzíte se? To jsem ráda, spala jste skoro čtyři týdny!" Trošičku drsný úvod, ale co čekat od tupé, ale nesmírně voňavé služebné. A ten zákusek nejen dobře voní, ale i vypadá, jakmile otevřeš oči a dle vůně je nasměruješ jejím směrem. U postele ti klečí dlouhovlasá elfka, nepoznáváš ji, ale možná to je jen lehkou amnesií po probuzení, a také, kdo by si měl pamatovat všechny služebné, ale možná právě proto by stálo za to ji ochutnat, jako čerstvě utržené ovoce! https://www.aragorn.cz/map.php?id=6871 Elfka se zvedne a skloní se nad tebe, takže její prsa jsou ti nyní ještě blíže nežli předtím. "Budete chtít začít omytím, nebo snad ... snídaní?" Pronese s jemným rozpakem, neboť dle slunce jenž přes jemný závěs proniká oknem a balkonem je venku již dlouhý den. Načež vyčká co zvolíš, nebo jak ji instruuješ ...

Poté co je vše dokončeno, elfka ukáže na dveře (pokud toho je schopná)(jinak to provede jiná osoba) a do místnosti vejde elfí rytířka v zbroji která mnohem více odhaluje, nežli naopak. "Prosím Paní aby se odebrala do trůního sálu, vše jí bude vysvětleno z těch nejzasvědcenějších úst a v nejdůstojnějším prostředí Vaší vznešenosti." Nu, možná to je ještě tím omámením a neznalostí situace, že poslechneš (nejspíš), místo toho, aby jsi seřvala vše okolo, že ony mají přijít za tebou a povědět ti co a jak tady ... na druhou stranu, vyslechnout to na trůně, a ukázat se svým poddaným asi bude budit důstojnější stav, nežli si něco špitat v komnatě. A vládkyně by se měla svým věrným ukázat!

Jak procházíš věží, palácem a chodbami, mnoho míst vypadá vcelku upraveně a uklizeně, rozhodně tu není takový bordel a chaos, jak si jej pamatuješ z posledních okamžiků kdy se hrad ponořil do Wortexu, přesto tu jsou jeho následky tu a tam znát, ovšem to nijak nevypovídá o tom, kolik času skutečně uplynulo.

Vchod do trůního sálu střeží dvojice hnědých trollů na nichž jsou nasazeny v poutech elfky a jejich nosiči do nich rytmicky zasouvají, nejspíše po mnoho hodin své hlídky čestné stráže, o čem svědčí louže pod jejich nohama a výraz elfek který se mění jen v jakýs skřek a hýkot doprovázený slinami a hleny tekoucími jim po bradě a kapající na prsa. Určitě jsou mimo a nejspíše reagovali jen na pohyb před sebou, aniž by ho vůbec chápaly, nebo se ještě pokoušejí prosit o milost či žebrat o pomoc?

Hlídka tě nechá projít a ty můžeš vkročit do trůního sálu, kde přímo proti veřejím, v dostatečně honosné vzdálenosti a na vyvýšeném místě spatříš svůj trůn. A není prázdný! Někdo v něm vcelku drze sedí! "Zdravím tě matko!" Pronese eflka sedící na trůnu, jenž pod sebou má svázanou elfku, jenž má hlavu zaraženou do klína samozvané královny. "Jsem ráda, že jsi se probudila." Pronese pobaveně a polije rudovlasou elfku vínem z číše kterou drží v ruce. https://rule34.xxx/index.php?page=post&s=view&id=4442107 Cože to? Matka?! Tvá dcera!? A jakto, že sedí na tvém trůně?! "Asi bych ti ho měla vrátit že?" Pronese stále pobaveně a zvedne se z tvého symbolu moci, upraví si trochu ležérně suknici a přejde k tobě. Necháš li se, políbí tě, napůl vášnivě, napůl familiérně. A poté učiní krok zpět a otočí se kolem dokola. "Spokojená?" A zní to tak dětsky a naivně, jako by ti ukazovala šaty na bál, i když nejspíše mluví sama o sobě.

Co tě na ní kromě její sukubí krásy a vášně fascinuje jsou její křídla! Nevypadají totiž ani jako jediná šupinka démonického odkazu, ale jsou plná peříček, jako nějakého anděla, jen jakoby žhnuly, téměř jako by jsi před sebou měla bájného fénixe!

Dcera přejde k balkonu a lehce na tebe kývne, jako by tě volala k sobě. "Docela jsi se prospala, ale měla by jsi začít poznávat svět matko." Pronese to jako by byla o eony starší než ty a dávala ti roštáckou radu. "Docala mě to tu fascinuje, a myslím, že to čeká jen na nás!" Zahihňá se. "Promiň, ale už jsem si nejhezčí místa reservovala v tomhle světě pro sebe!" Chvilku se tváří vážně a pak se zasměje. A ukáže směrem na oblohu, kde ve výšce a dálce vidíš jakési trhliny, skuliny, nápadně podobné škvírám z Wortexu! "Některé se už zavřely, ale z některých neustále vylétají a vypadávají kdovíjaké zbytky tvého probourání se sem z druhé strany. Viděla jsem dopadnout ohromný strom saleko na severovýchod a někam stejným směrem spadl i hrad, tedy, to co z něho zbylo. Jinak samé harampádí, na jih, východ, i západ ... asi se v tomhle světě dost divily, že najednou místo vody padají z nebe démoňi!" Pronese a nadechne se svěžího vzduchu jenž vane kolem balkonu. "Takže, chceš vědět kde jsme?" Tleskne a jedna rudovlasá elfka, trochu ji vlastně podobná, přinese srolovaný pergamen, jenž ji podá. https://rule34.xxx/index.php?page=post&s=view&id=3719592 Načež je propuštěna mávnutím ruky a tvá dcera pergamen rozbalí a položí na menší stolek. Před sebou máš mapu kontinentu! Tvá dcera zaboří prst téměř doprostřed a pronese zcela jasnou informaci, kterou by jsi očekávala jako první. "Tady jsme!" Jak předvídatelné. "Kolem dokola je několik říší, na severu od východu na západ se táhnou elfí říše, lesních a vznešených, odděluje nás od nich pásmo hor, ale dá se tam proniknout několika místy a směry. Tady na západě a jihu je velké lidské císařství, nedávno se rozpadlo na dvě země, snad proto, že císařovna měla dvě dcery a každé z nich odkázala půlku, to byla asi před, tak několika desítkami let. A tady, tímhle směrem jsou divoké kmeny lidí, ještě nedávno putovaly krajinou, ale už mají založená města a kmenové a městské státy. Navenek působí nejednotně a každý si žvýká svou kost, ale snad jim jako celek vládna nějaká vládkyně." Pronese a na okamžik se hrdě vypne, jako by očekávala odměnu za svojí užitečnost. "Samozřejmě jsem ty informace získala z důvěryhodného zdroje! Ta samice byla více než povolná mi na vše odpovědět a prozradila mi i ty nejintimnější detaily, je dcerou sestry matky současné ... eh, její matka byla sestra předešlé vládkyně, a současná vládkyně jí zapudila do jednoho z dalekých měst vzdálených od hlavního města. Naneštěstí je právě nejblíže k nám!" A zabodne prst do mapy, na osdud nedaleko tohoto místa, kousek na jihu. "Tenhle nárůdek si přímo vyžívá v otrokářství a nájezdech, bojují jak mezi s sebou, tak s císařstvím, čas od času se totiž sjednotí k velkému nájezdu na císařství, aby ho vyplenily, a pak se zase po roky třely mezi sebou. A mě napadlo tohle trošku podpořit!" Olízne se mlsně. "Máme od ní nějaké pěkné hračky, a ona je celá divá tě oficiálně poznat a uzavřít s námi spojenectví! Věří, že jí můžeme pomoci sesadit současnou vládkyni, a usadit ji na trůn toho jejich království!" Zašilhá pobaveně očima ...

Poté přejíždí prstem po mapě, a ukazuje nejbližší okolí. "S císařstvím ještě k žádnému kontaktu nedošlo, a ani s elfy, tedy pokud nepočítám ty které jako otrokyně byly v tržnicích naší přítelkyně, což platí i o císařských. Ovšem tady a tudy se dá dostat do jedné elfí osady na hranicích, je to malá obchodní stanice. Třebaže ti z jihu podnikají výpady na elfí i císařské území, nejspíše spolu i tu a tam obchodují." Ukáže na místo na mapě kde nic nevidíš, ale podle slov tvé dcery by tam měla být obchodní elfí stanice. Načež se zasměje a pronese. "Každopádně jsem připravila dary a vyslankyně, které by s okolními navázaly kontakt, a přivedly nám jejich zástupkyně přímo k nám, na seznámení a jednání." Usměje se až podezřele mile, jakoby ve skutečnosti měla v plánu něco zcela jiného s pozvanými, co jí sem vlezou jako mouchy na sladký lep ...

Trollí ostrov

Let na trollí ostrov se obešel bez jakýchkoliv potíží, tedy pokud se za něj nedal považovat křik čtveřice samic, spoutaných a zavěšených pod sukubami, jenž se ani trochu nechtěly podvolit svému osudu návnady! Na druhou stranu, rybaří se taky lépe na živého a kroutícího se červa, než na nehybnou uvadlou žížalu! Takže mrskající se, vřískající návnady pod sukubami, mohly být to pravé oře...trollové!

Když letíte nad ostrovem, a blížíte se k jezeru uprostřed, jasně už rozpoznáváš situaci, skutečně hrad zmizel, nejspíše v jakémsi výbuchu! Neboť čím blíže je epicentrum, tím jsou stromy zhuntovanější, povalenější nebo podivněji zkroucenější, zatímco k okrajím ostrova, i když vypadaly vždy byzardně, vypadají normálněji, proti ostatním. Hrad nejspíše explodoval při přesunu, nebo dost možná už v době rytuálu a přípravě ochran, to by trollí logice odpovídalo. I jejich nátuře, co podcenily, to nahradily svou odolností! Výbuch nejspíše zničil samotný hrad, ale les přežil díky trollí odolnosti! Popravdě, málokterá bytost by dokázala ustát tohle všechno a přežít, dost možná s výbuchem zevnitř i zvenku!

Zelení -

Let nad trollím lese tě svede k menší budově na okraji jezera, mělkého plnícího se pomalu bahnem z okolního lesa. Budova nejspíše přečkala výbuch, a nyní slouží jako jakési, veliteství? Vidíš totiž několik zelených trollích futa, jak stojí na stráži před branou, zatímco několik dalších jich bloumá po okolí, a nosí nejrůznější haraburdí z okolí a tvoří z nich haldy u domu. Celkem napočítáš snad osm, ne deset, asi, zelených futa trollek, ale jen tak třetina na sobě mají živé zbroje, na ostatních visí jen řetězy, někdy ani ty ne, prázdné, tu a tam s ještě zavěšeným kusem zuhelnatělé nohy, ruky, jedna na sobě má něco, co by mohla být mumifikovaná elfka stará asi deset tisíc let! Zdá se, že jejich živé zbroje neměly takové štěstí, jako jejich nositelky! I když, možná to ony vnímaly naopak.

Náhle z budovy vyjde mohutný hnědočerný troll, tak velký, mohutný a nahnědlý, že to přechází až v černou. Je skutečně urostlý, a mající démonickou auru, nejspíše se jedná o nějakého generála, pobočníka, nebo možná potomka Grunta Plnitele! Na svém mohutném údu má nasazenou rytířku a její mrskání s sebou s mohutným tělem trolla ani nehne, třebaže ona sama vypadá velice schopně, silně a odolně, nejspíše nějaká eleitní gardistka či kapitánka rytířů. Proti řetězům a síle trolla však nemá nejmenší šanci a tak jejím tělem jen cloumá přirážející úd a jeho škubání, prozrazující přicházející výron sémě. (https://rule34.xxx/index.php?page=post&s=view&id=5623824 jen trochu víc trollovitější - a s rytířkou, asi člověčicí nebo elfkou)

Náhle si tě všimne, a hlasitě zažve, možná proto, aby tě zastrašil, možná jen aby ukázal své postavení a moc. "Grááááágh!" Nebo dost možná proto, že se právě udělal, určitě z tvé krásy! Během několika okamžiků se břicho rytířky nafoukne jak by v sobě měla přinejmenším hříbě, a zbytek vyšplíchne k nohám trolla do bahna ... ehm, začínáš pochybovat, že jsou tyhle lesy zaplaveny bahnem! I když, no ... po čase a v tomhle množství! (https://rule34.xxx/index.php?page=post&s=view&id=5623825)

Několik trollek, zvláště těch bez zbrojí, se shromáždí pod tebou, stejně jako jejich vládce. "Ty dolů! Ony dolů! Být dobré zbroje, a ty, moje nová zbroj! Já chtít tě!" Moc si hlavu s diplomacií nezatěžuje. "Vy přivést my! Mít nové zbroje! Nové chov! Chov nová troll! Chov nová zbroj! Ty dolů, hned!" Olízne se mohutným jazykem a oslintá obličej rytířky jak jí přejede po čele, tvářích i bradě ... zatímco ta se začne dávit, a škubat s sebou na penise trolla, takže ten ihned opět ztuhne, pokud snad trochu polevil, a přichází další kolo, zatímco z rytířky v škubání vystřikuje její naplněný náklad. "Přivést mi ona!" Ukáže nahoru troll, a zopakuje, trochu tupě, a hlavně marně, pokud se nerozhodneš sletět dolů. Přitom, i když jsi to již viděla, si uvědomíš, že jako hnědý, tedy spíše černý je tu jediný, zatímco okolo jsou jen zelené trollí futy, ale ani jediný hnědý? Že by se zbavil nový Plnitel konkurence?

Hnědí -

Přelet nad lesem odhalí jakous mýtinu v hájku stromů, jenž vypadá jako nejvyšší místo lesní bažiny. Nachází se trochu dále od jezera, kde byl dříve hrad, a působí trochu zapomenutě, oproti ruchu u jezera. Ovšem jen do okamžiku, kdy jsi těsně nad ní a blíže, to si totiž všimneš jakéhosi oltáře, uprostřed mýtiny. A také skupiny hnědých trollů a elfek, ty však nejsou na trollech navěšené jako zbroje, ale naprosto volně se mezi trolly pohybují, tu a tam nějakého pohladí po hlavě, nebo políbí, zatímco tu a tam troll skoro až něžně nějakou pohladí po zadku či stehnech, nebo jí pohladí, očichá, nebo olízne břicho! Všechny tři elfky jsou v pokročilém stádiu těhotenství, a bez pout, zatímco trollové sedí v trávě a zpracovávají nějaké primitivní předměty, jenž by mohly být sekyrou, oštěpem, ale i dokonce mísou na mletí obilí, no spíše trávy. Nikdo ti nevěnuje nějakou pozornost, dokud nepřistaneš(nebo je neoslovíš)

Po přistání se celé osazenstvo mýtiny shlukne okolo oltáře. Je to trojice žen, dvě elfky a jedna člověčice či snad půl-elfka, a celkem šestice trollů.

https://e-hentai.org/s/82984c5144/1048548-60
https://e-hentai.org/s/54ebbaf83c/2236356-65
https://e-hentai.org/s/513c22427a/944217-39

Trollové na sobě nemají popruhy na zbroje a zdají se celku klidní, jen spokojeně pobrukují za elfkami, ale vypadají docela otupěle, až tupě, ale spokojeně. Určitě musejí být okouzlení! No jistě, ty elfky se zdají být, alespoň částečně zběhlé v magii, a i když nejspíše jako zbroje zešílely na trollích penisech, zavěšené jako zbroje, magická exploze je mohla probudit, či dokonce shodit z trollů, a ony pak využily svoje magické síly, jinak by během pár okamžiků skončily na trollech stejně znova! "Výtejte v našem malém ráji." Pronese nejspíše nejdominantnější elfka. "Založili jsme zde vzkvétající společnost s našimi nejdražšími" Usměje se a přejede si rukou po těhotném bříšku při zmínce o vzkvétání, a při nejdražších se otočí a políbí se s jedním trollem, jenž se kloní a opatlá jí jazykem a slinami celý obličej, zatímco ona se jen zahihňá a pohladí jej. "Co vás přivádí do našeho ráje? Chcete se k nám snad připojit?" Pronese a máš pocit, že je šílená, ale tak zábavně perverzním způsobem? Že by si ježdění na trollích penisech vybralo svou daň, nebo to jen hraje, nebo to je nutnost pro udržování okouzlení, co si doopravdy myslí? Jak by asi reagovala, skončit znovu na trollích penisech jako zboroj bez svobody, nebo zešílela tak rozkošně doopravdy?

Gobliní věž

Proniknutí do gobliní věže se obešlo bez větších obtíží, protože ztopořené údy goblinek, jenž mířily vzhůru jak jsi kolem nich procházela by byly problematické pro kohokoliv jiného, spíše tedy jinou, zatímco pro tebe to bylo znamení úcty, jakási čestná stráž kopí pro královnu! Nakonec se tě ujalo několik goblinek, nejspíše méně nadržených, nebo více důstojných a myslících, a začalo tě vést bludištěm věže, těžko říci, zda jako budoucí oběť, nebo vzácného hosta, nebo jako podvědomě novou vládkyni, ve snaze si u tebe udělat očko ... nebo jinou část těla? (https://rule34.xxx/index.php?page=post&s=view&id=5880711)

Vnitřek věže byl vcelku zachovalý a hlavně vyzdobený nejrůznějšími vynálezy! Gobliního a současně perverzního původu ... po několika krocích, už tě to ani neudivovalo, a po několika patrech tě ne nemohly překvapit ani elfky s mohutnými prsy zavěšené v něčem jako kuchyni, sloužící nejspíše jako okamžitý zdroj mléka ... stejně jako několik elfek připoutaných do nejrůznějších soustrojí, které je šukaly, nebo naopak, které elfky poháněly šukáním. Nejspíše celá věž trořila jakési šukomechanické zázemí ve kterém goblinky hrály prim jako mechaničky, servisačky a vynálezkyně.

Dokonce jsi narazila na místnost s klecmi, kde v šeru na první pohled vypadala zvířata jako psi, ale po rozkoukání jsi zjistila, že to jsou elfky, s porůznu upravenými končetinami a působící jako prasata, psy či snad jezdecké elfky? "Tady cvičírna, trénovat zvěř, jít nahoru!" Pronesla jedna z goblinek a ukázala ke stropu. "Tam dojírna a pak výrobna, a laboratoř, a malý sál" Trochu se zadrhla, a nejspíše si dokážeš představit proč, což asi bude díky osudu nejen osazenstva, ale i celého velkého sálu!

Minete jedny dveře, ale goblinka tě od nich odtáhne, tedy spíše se o to pokusí, ale jen tě uchopí za ruku a ani s tebou nehne, i když se snaží. "Tam nechodit, magické předměty, mnoho poškodit cestou, nechtít tu dělat ohňostoj!" Řeč goblinek je trošku divná, i pčes svojí inteligenci se obecnou řeč nenaučily nikdy dokonale, protože jejich mateřština zní jen ve čtyřech slabikách a vše se odvozuje od hlasitosti, intonace a vůbec dalších gobliních nesmyslů, ale přitom zní jejich obyčejšina docela roztomile.

Poté co dojdete do malého sálu, kde už je vcelku dost goblinek shromážděno, můžeš začít se svým, přesvědčování a introxicací, převedení goblinek pod sebe, někdy i doslova. Trochu tě udiví, že už se tu většina sešla, ale jak se dozvíš, většina už byla svolána jekýmsi potrubním volátkem, do kterého můžeš mluvit, a ono pak mluví v různých místnostech. Fikané!

Goblinky, sledující tvé vnady, jsou nadržené na nejvyšší míru ... zmínka o samicích k znásilnění je vybudila, a současně asi utvrdila v tom, že bys mohla být testovací vzorek tohoto ... nakonec se na tebe vrhnou, ve vlnách, jedna po druhé, skupinově ... ve snaze tě ušukat, ošukat, oplodnit, nebo si aspoň užít ... v tomhle pořadí, protože se zdá, že i když jich jsou snad desítky, jsi neutahatelná a neukojitelná, a goblinky jen marně vypouštějí genofond do tvého lůna, zadečku, úst, mezi prsa, na hebkou pokožku i do vlasů! Stříkání z desítek kopí tě barví do bělostného slizu, ale tvých sil neubývá, zatímco goblinky odpadávají, jedna po druhé! Některé se ještě po chvilce připlazí ve snaze si s tebou dát další kolo, ale ani to jim nepomůže!

Všimneš si, že několik, nejspíše nejvypočítavějších goblinek postává opodál, a čekají, až se na tobě vyřádí mladé, nejspíše ve snaze, jednak se zbavit konkurence, jendnak tě vyčerpat před jejich vlastním pokusem! A pak přijdou nařadu i ony! Divoce sají tvé mléko, dokonce máš pocit, že se nějak vypočítavě na tvých prsech střídají, zatímco další tě šoustají do zadku, kundy i úst! Jsi jima obalená jako hrozen, a cítíš až nebezpečnou souhru, přirážení, mažkání, škádlení! Být obyčejná samice, nejspíše by ses z té rozkoše zbláznila! V jeden čas jich na tobě dovádí i devět najednou, byť standartně jich pojmeš tak sedm! A jejich střídání a pulzování do tvého těla tě naplňuje ... ale stejně nakonec jedna po druhé odpadnou ... ale dlouho jsi si takle důkladně, a úžasně nezašoustala! Máš v sobě a na sobě genofond všech obyvatelek věže, zatímco tvé mléko plní bříška dobré poloviny osazenstva! Nakonec se jedna goblinka vyčerpaná připlazí k tvým nohám. "Nová paní! Poroučejte nám!" Olízne ti nohu a ostatní goblinky sebou plácnou na zem, tedy, no ty co ještě stály na nohou, spíš to je jen takové převalení se, a položení se tvým směrem a praštení hlavy do podlahy. Některé odvážnější se k topě přilezou, nebo ty s nejvyší výdrží, a začnou ti olizovat nohy, boky, i prsa "Paní! Paní! Paní!" Ty co ještě zvládají mluvit, nadšeně i odevzdaně, unaveně brebentí ...

Nakonec, po chvilce, když naberou alespoň nějakou sílu, začnou se ochomýtat kolem, některé přinášejí nápoje a jídlo, povětšinou mléko a sýry, ale i pečené, dušené či sušené maso - vše má nejspíše jeden původ. Ale i ovoce či víno v džbánu v podobě elfky, a víno jí vytéká z klína. "Chtít paní ochutná? Dát si paní toto? Pro paní tenhle nejlepší kousek!" Předhánějí se v dobrotách, zatímco další se věnují okolí. Až přijde několik, důstojněších a začne brebentit, skoro jedna přes druhou. "Chtít paní nechat si věž? Chtít paní odvést nás na svá věž? Mít zabalit věci na cestu? Potřebovat paní to? Potřebovat paní támto?" Jakoby byly připraveny ti posloužit vším co si vymyslíš ... a bude to v schopnostech věže. Zdá se, že s trochou obtíží by šla věž zakomponovat do tvého hradu ... nebo přesunout vše co má cenu a účel, a odlétnout?

{color3}Do nového světa!

Troll na kterého jsi nasedla měl nemalé zásoby sil, i zdroje many, semene! Započala jsi na něm rajtovat, a plnit se magií, tedy nechala jsi ji do sebe proudit pokaždé když se troll udělal ... a ten se udělal pokaždé, když se udělala nějaká ze sukub v špičce pentagramu, takže jeho cákání mělo pětinásobnou frekvenci, a plnilo tě skoro neustále, bez konce. Magické runy na trollovi se měnily v aurách a barvách, jako by oscilovaly s okolím, nebo se naopak roztahovaly, smrštovaly, pulzovaly ... to vše v rytmu orgasmů, jakoby každé vyvrcholení naladilo jiný tvar či barvu!

Mrdačka to je náramná, neboť cítíš vyvrcholení každé sukuby v pentagramu, umocněné, či spíše propojené do orgasmů tvého trolla ... přesto se ti dlouho nedaří navázat kontakt s další sférou. Jakoby všechna energie bezcílně putovala a mizela ... až si uvědomíš, že jsi příliš nízko, potřebuješ maják! Trolla na kterém sedíš necháš postavit, a pak se s ním spojíš, ne vlastně jsi s ním byla spojená celou dobu co se zvedal a měnil polohu, a nyní tě šuká tak jako jiní šukají zbroje! Drží tě za boky a zadek a šoustá tě nasazovím, nadzvedáváním a spouštěním na svůj úd. Krásně to mlaská a jezdí nahoru a dolů jako po másle ... vlasně jako po semeni! Jeho úd je upatlaný a kluzký z nespočtu výronů, a stále přitékají, přistříkávají další a další. Nakonec semeno z trolla teče po podlaze tak, že zaplní celý pentagram. A pak se to stane! Magická energie sexu tebou proudí jako majákem a mizí někde v prázdnotě neznáma ... orgasmus za orgasmem! Jako by ses toho nemohla nabažit a ani tvé sukuby! Sémě do vás proudí výron za výronem a ty cítíš, jak celý hrad táhne jakási síla jako rybu vytaženou na udici ... nebo spíše, to vy, vy se sexuální silou přitahujete k nějakému místu!

Orgasmy nepřestávají a ztrácíš pojem o čase, jen vnímáš barvy před svíma očima, jak nemůžeš zaostřit ... neurčité skučení, funění a hekot trolla ve svých uších, jako pulzování srdce slyšíš jeho orgasmy! ... a pak už jen magie a síla proudící tvým lúnem! Trvalo to snad celá staletí, možná i eony let ... orgasmus za orgasmem, až jsi ztratila vědomí i pojem o čase a pak i existenci! Prošukala jsi se ven z Wortexu jak dláto příraz za přírazem, a propálila jsi jej orgasmy, jako první a jediná v celém universu!

Omdlela jsi rozkoší, otěhotněla jsi, porodila ... probudila se ... v tomto pořadí, v novém světě!

(hoď si na %)(hoď si znova na %)

Wortex!

Sukubý struk, takové je nyní jméno hradu jehož stavitele a původní vlastníky si již nikdo nepamatuje. Jeho dvojitý pás postupně se zdvihajících hradeb na kulatém oblém vršku tvaru ňadra skutečně připomíná dvorec a věž uprostřed dmoucí se bradavku.

Stará říše démonů se rozpadla, zbořena pod náporem všemožných nepřátel z podřadných ras a jejich spojenců. Vzdorovala léta, ale její konec byl nevyhnutelný, a tak nakonec zanikla, spolu se všemi kdo jí zničily, nepřežil nikdo ... tedy nikdo z nich, zatímco poražení démoni unikly do nových světů aby tam vybudovali nová, větší, lepší a věčná impéria! To byl mistrovský plán vašeho posledního vzdoru! Několik posledních pevností, ještě nedobytých a nezdolaných bude přeneseno do astrálních rovin a světů, zatímco energie přenosů, mocných kouzel vaší původní rovinu roztrhá jako hladový medvěd kozí kýtu.

Tvůj hrad nacházející se v Kulatých kopcích, trochu z ruky od ostatních směrů útoků, a zatím neobjeven, ti poskytl dostatek času na přípravy přenosu. Tedy, i tak byl trochu narychlo, ale nemusela jsi pracovat pod tlakem jako jiní tví bratři a sestry, jejichž pevnosti již byly obleženy nebo k nim vojsky mířila. Takže se ti pro začátek podařilo zajistit dost ochranné i transportní magie ... surovin ... obětí ... otroků i zásob. A pak to přišlo!

Děsivá magie trhala svět na kousíčky, hory pukaly jako by to byl dort upuštěný na zem, ledovce se měnily v páru jako by je někdo hodil do kovářské výhně a stromy mající celá staletí vadly jako by kolem nich míjely eony let sucha a žhnoucích vichřic.

Ochranná magie dokázala udržet tvůj hrad v jakémsi zachovalém stavu, přesto mnoho věrných zhynulo, rozsápáno magií jejíž proudy pronikly škvírami namáhaných ochranných kouzel, několik struktur popraskalo či se zhroutilo a navíc jedna služebná opustila broušenou mísu na tvojí ranní hygienu!

A pak bylo ticho! Ne takové, když v noci všechno spí, naprosté ticho ... hrad se vznášel uprostřed prázdnoty, ničeho, tak prázdného nic, že okolo nabyla ani černota, jakou by jsi čekala v prázdnotě ... naopak, pokud bys to nic měla popsat, bylo to spíše červánkovité a zamlžené. Trochu jako východ slunce nad zamlženým jezerem.

To ticho bylo příjemné a nesnesitelné zároveň, stejně jako jakási absence čehokoliv. Neexistovala zda noc či den, vlajky visící v cárech po prodělané magické vichřici se nepohnuly a dokonce i kámen vržený z hradeb do onoho prázdna, jako by se zastavil v okamžiku kdy proletěl magickou bariérou ochrany ... a zůstal se vznášet.

Až za hodnou chvíli, pokud zde existoval čas, se začaly objevovat další hrady. Některé se vznášely na ostrovech, některé pobořené, jiné vcelku zachovalé, z některých se objevila třebas jen věž, vznášející se nad změtí kamenů ... a z některých se objevily jen ony kameny. Pokud můžeš soudit, zvládla to sem v neporušeném stavu jen asi třetina vašich sil, a další třetina nevypadala příliš utěšeně, spíše naopak. Přesto jsi cítila přítomnost svého druhu i některých konkrétních jedinců přinejmenším stejné nebo obdobné moci jako máš ty, ty jsi dokázala rozeznat, u nižších démonů to byla jen směsice přítomnosti a chaosu.

Z několika poničených hradů se jejich obyvatelé nalodily na ty, jenž poskytovaly alespoň zdánlivé zázemí a bezpečí, a začala příprava druhé fáze! Proražení do nových, neznámých světů!

V nejbližším okolí se nachází pětice ostrovů, ze kterých cítíš přítomnost bestií a démonů, avšak bez přítomnosti jejich majitelů, takže se na nich můžeš vylodit a přivlastnit si jejich zdroje, nebo nalodit jejich obyvatele!

***

Trollí les - tento ostrov vypadá jako pokroucený les mrtvých stromů, nejvíce podobný obrovským vrbám s mohutnými kořeny nořícími se do bahna, uprostřed lesa však něco chybí, nevidíš to dobře ani z nejvyšší věže, ale v místech kde stávala tvrz snad vidíš proláklinu plnící se bahnem. Dříve toto území patřilo Gruntu Plniteli, a dozajista v něm najdeš několik baheních a lesních trollů (zelení a hnědí), s trochou štěstí v plných zbrojích. I když... No, zbrojení trollů si dokážeš jasně představit (mohou být samci, nebo futa) jsou vcelku živé a vřískající ...

Gobliní věž - gobliní věž se vznáší v prostoru a vypadá jako by jí někdo oderval od spodku hradu, hradeb a ona zůstala viset v prázdnotě, protože se nemá kam zhroutit. Stejně jako její základna je však zničena i její špice, nejvyšší patra, kde měla své komnaty gobliní matriarcha (goblinky jsou futa), což nejspíše zanechalo tuto vychytralou rasu bez vedení ... byť nejspíše jen dočasně, nežli se nějaká podnikavá vynálezkyně, magistra či krotitelka neujme velení ... nebo jim nebude poskytnuto ...

Orčí tábor - tento vznášející se tábor vypadá jako válečné ležení kolem dřevěných hradeb, za nimi však nic není, jen směsice kamení vznášející se okolím a prázdnoty, snad se toto odlomilo stejně jak čajová sušenka při skousnutí. Akka Pzrnitelka už tomuto místu očividně nevelí ... ale její armády (orčí futa) jsou zde stále přítomny a připravené k ... prznění!

Elfí strom - pokroucená směsice kořenů a větví s temnou kůrou porostlou pláty stejně jako trny. Jak větve tak kořeny se neustále kroutí a svíjejí, jakoby strom byl živý ... tedy živější nežli obvykle! Uvnitř stromu, bývalé elfí pevnosti, byly elfí kolaborantky a desertérky ... jakási směsice těch, co podlehly démonickým armádám a zvolily místo krutého osudu službu démonickým silám, cílům a vládcům. Armády dříve už jednou Vámi poražené, a začleněné, a převychované pro vaši věc! Ze stromu je cítit prazvláštní magie, jednak její narůstání, stejně jako její, snad nekontrolované pučení a exploze v nejrůznějších místech ... ve stromu se něco děje! (elfky nejrůznějšího druhu) Rozhodně to nevypadá na přívětivé a bezpečné místo ... a bude asi hůř! Velela zde velekněžka s generálkou a arci-kouzelnicí, ovšem jejich přítomnost, jako ponížené rasy nedokážeš moc odlišit od ostatních samic uvnitř ... alespoň ta tuto vzdálenost ...

Zřícenina - Na první pohled tato hradní zřícenina působí, že má vše dobré už za sebou, stejně jako to zlé, ovšem pozornému oku neujde, že většina škod je mnohem staršího data, a takto vypadala již, alespoň z většiny, již před vstupem do Wortexu. Hradní brána je vyvalená, mnoho zní ne-li povalených a rozvalených, tak se bortících, a většina budov se naklání, sesouvá či bortí. Věže nemají střechy a snad jen své původní výšky dosahují z poloviny. Naopak ostrov na kterém se hrad vznáší má mnohem hlubší a větší základnu ... jakoby někdo více stál o přenešení podzemí, nežli vršku! A chápeš proč! Auru cítíš naprosto zřetelně! Tohle je Líhniště! Hrad plný chovných a páření chtivých pavoučích démonů a chapadly prorostlé podzemí v nich vidí kokony plné chovných nádob! Ostatní démoni nikdy neměly s tímto místem příliš ... kontaktů, ovšem říká se, že poklady celých říší a ras zmizeli v tomto nesmrtelném živém podzemí ... stejně jako jejich původní majitelky (pavoučí démoni, chapadla, poklady, zajatkyně), kdo ví co se dá tam dole najít?!

***

Z několika dalších hradů cítíš přítomnost svých sester a bratrů a dokonce zachytáváš vzájemnou komunikaci, stejně jako pozoruješ horentní přípravy a dokonce známky prvních nevraživostí, jak si, snad v rámci vaší démonické přirozenosti, zkouší ze zaniklého světa urvat mnozí co nejvíce, i na úkor vlastního druhu! Jeden z větších ostrovů přirazil k menšímu, a nevypadá to, že by jeho obyvatelé měly náladu a myšlenky na spolupráci!

Třebaže jiné dva hrady se k sobě přiblížily, ale jejich touha po spolupráci nejspíše bude poháněna jen touhou postavit se silnějším nepřátelům.

Z jiných míst cítíš narůstající prostorovou magii, jak se hrady pokoušejí otevřít štěrbiny Wortexu a uniknout do dalších vesmírů, snad v duchu kdo "Uteče vyhraje!" Již několik hradů zmizelo skrze škvíry a praskliny do reálných světů, a stejně tak k tomu může být pragmatický důvod toho, že ti první, si mohou lépe vybírat z toho, kam unikají a kam se jejich brána otevře, co teď?

Zdá se, že vzájemné boje se tě naštěstí zatím netýkají, byť je otázka času, kdy někdo na tebe zaměří svůj zájem, a půjde o akt dobyvatelský, nebo s touhou po spolupráci? Zatím si však mnozí řeší své věci mimo tvůj dosah, a jejich k tobě. Snad je to i proto, že jsi se zde vynořila první, nejspíše hnaná okem bouře, a pak se vynořily nejvíce poničené a zničené hrady, ve tvém okolí, zatímco hrady tvých bratrů a sester vezoucí se po vlně a na chvostu Wortexu se vynořily až dále od tvé pozice. Co teď?

Hledat cestu do dalšího světa, a proniknout do něho jako první, rytuál může začít, vše k němu je připraveno, byť přesné zaměření stejně bude nějakou dobu trvat, nebo napřed zachránit, tedy volně přeloženo, přivlastnit si to, co zbylo z Vaší říše a nezanechat to zde osudu, tedy zbytečně nevyužité? Je to jen na tobě!