Kráter (42 stran zpět) | Herna - Aragorn.cz

Zatímco ostatní prozkoumávají kámen s runami, elf Triamos zůstává sedět u dívky a vyhrává melodii na svoji loutnu. Atmosféra starých ruin a tesknící dívky způsobila, že zasněný bard hledí do dálky a nechává se unášet vlastní hudbou.

Barbar Parophis se příliš o runy nezajímá, vrátil se ke studni a snaží se rozmlouvat s dívkou. Ta ho buď nevnímá, nebo přes svůj pláč neslyší.

"Pfff, trpasličí runy," říkám poněkud otráveně, "koho by zajímaly."

Otočím se k dívce a dál se ptám: "Když nám nechceš říct, jak se menuješ, tak nám aspoň prozraď co děláš. Kde bydlíš?"

"Musím jí pomoc, duchové to chtějí." zopakuju sám pro sebe a pak jsem šel ke kameni. Chvilku na něj koukám a pečlivě si prohlížím runy.
"Můžu říct jen jediné, tyhle runy jsou trpasličí, ale nepřečtu je. Snad někdo z vás tohle umění ovládá?" nadhodím skupině.

Prohlížíte dál ruiny obranných zdí a zbytky věžové brány. Kámen, tráva, mechy. Tiší obyvatelé těchto končin, nezajímající se o okolní svět.

Přes místa, která kdysi dávno bývala zřejmě nádvořím, kráčíte k snad poslednímu místu, které stojí za prohlédnutí - k velkému kameni, který ční ze země.

Tento kámen není žádný balvan, který by tam náhodně umístila zemská přitažlivost. Přestože má léty otlučené a popraskané kraje, takže je zubatý a nerovný, výškou a poměrnou tenkostí se velmi liší od zaoblených kamenů, které jsou roztroušeny okolo nádvoří. Navíc má na povrchu hluboko vryty lineární runy.

[Viz Mapy: Mapa-Kámen s runami; ilustrace-Kámen s runami]

"S tebou asi vážně nebude moc sranda, že?" Pokračuju v monologu, když dívka mlčí. "To u nás doma se vždycky muselo mluvit. Kdo nic neříkal a s nikým se nebavil, tak jakoby nebyl. Je fakt, že jsme nějaký ten čas bydleli s mamkou sami, ale to už je dlouho."


Poněkud zamyšleně se dívám někam do země a šoupu nohou.

Dívka sedí schoulená na zídce studny a zdá se, že vás znovu nevnímá, ani bardovu hru na loutnu. Pláče, občas hlasitě zoufá nad svým nešťastným osudem. Na Parophisovu otázku neodpovídá.

"Ne, neumí," zní má strohá odpověď. "Jestli tam tak mermomocně chceš, tak se spusť po lanu." Řeknu a dívám se dál po okolí. Když vidím barda hrát, rozmrzele se ušklíbnu.

Poněkud zklamán chybějícím žbluňknutím zahučím: "Hmmm, tak voda asi nebude."
Posadím se na okraj studny a dívám se co dělají ostatní. Poslouchám rozhovor Aera a Trorna, ale jen se škrábu po hlavě. Znovu se ohlédnu do studny, když začne Triamos hrát. Delší chvíli jen sedím a poslouchám. Nechám se zahřívat paprsky slunce.

Nakonec řeknu směrem k dívce: "A jak, že se to menuješ?"

Prohlížím zblízka pozůstatky zdiva a zase odstupuji zpět a do stran abych viděl celou ruinu brány a také z různých úhlů.
Snažím se představit si původní vzhled a odhadnout, jestli některá část nepůsobí nějak neobvykle. Podobně si prohlédnu i východní zeď.
Potom zvednu jeden z menších kamenů a znovu prohlížím zeď i bránu. Občas klepnu kamenem na některé místo a s přivřenýma očima se soustředím na zvuk poklepu.
Takto pokračuji i z vnější strany tam, kam se dostanu a dosáhnu.

Trornova odměřenost mě neodradí, abych nepoložil ještě další otázku.
Když bys ukázal přímo nad sebe a řekl třeba pět sáhů nad zemí. To je docela přesné určení místa. Uměl by se tam Mermyr přemístit? A pokud by se tam objevil, udržel by se tam volně v prostoru nebo musí mít pod sebou pevnou oporu?
Dívám se na Trorna a ještě dodávám:
Jestli se tvůj přítel nemůže aspoň vznášet na určeném místě, potom nemá smysl posílat ho prohlížet stěny studny. A úplně dolů na její dno by určitě neměl jít první a sám.

Během posledních slov zamířím k věžové bráně a při čekání na Trornovu odpověď začnu prohlížet její zbytky.

Pozriem na Aera a usmejem sa:
Studňa je nateraz nedôležitá. Radšej prehľadajte okolie a ja tu tejto slečne spríjemním čakanie. Koniec koncov nie som najvhodnejší hľadač. Zato viem zabávať.
Načo udriem do strún a začnem hrať niečo rýchlejšie a hlasnejšie načo to podkladám hlasným spevom.
A v duchu dúfam, že nebudú toľko kecať a budú hľadať niečo užitočné.

Ani se na Aera nepodívám a koukám do studně: "Mermyr létat neumí, umí se pouze přemístit z místa na místo. K tomu potřebuje vědět vzdálenost, kterou nevíme - dokud jí vědět nebude, tak tam nepůjde," jasně odpovím na otázku.

Pořádná hloubka. Kam až se dá dohlédnout, žádna voda není. A jak se zdá podle zvuku, tak voda tam není vůbec.

Rozhlédnu se kolem a potom zavolám na Trorna:
Mohl by tvůj malý přítel prozkoumat studnu, když umí létat? Tedy jestli uvidí dole, kde není skoro žádné světlo.
Jestli ve stěně nenajde nějaký otvor, ke kterému bychom se případně mohli spustit po provazu a kdyby byl dost velký, tak tam vlézt.

Když vidím ostatní, jak prohlížejí okolní ruiny, ještě dodám:
Tedy když nenajdeme něco zajímavého tady nahoře.

Parophis vzal kámen a hodil do studně. Za pár okamžiků se ozvalo duch.duch.. jak se kámen několikrát odrazil od jiného kamene, než zůstal ležet v hromadě suti.
Studna již bude léta vyschlá a zanesená zeminou a štěrkem.

Když jsem zahlédl Páru, jak háže kámen do studny, na chvíli jsem se přestal věnovat dívce a rychle jsem přiskočil k roubení vedle něho.
Přiklonil jsem se nad ústí a přes ozvěnu jeho hlasu se snažím zaslechnout zvuk dopadu kamene.
... žbluňkne do vody ... nebo mlaskavě vletí do bahna ... nebo třeskne o kamenité dno? ...

Upírám pohled do hloubky a čekám, jaký zvuk se ozve.
... žádná studna není bezedná ... to by musela procházet přes celý svět ... snad hluboká natolik, že zvuk až sem nahoru nedoletí ...

Když mám na okamžik pocit, že Pára chce něco říct, mávnu směrem k němu rukou, aby chvíli mlčel, jeho mocný hlas zesílený ozvěnou by jistě přehlušil dopad kamene.

... tak dopadne už? ...

"Tý jo, to je hloubka. Halóó, je tam někdo? Třeba to zase nemá dno, jako ta předchozí." Volám směrem do studny. Pak vezmu kámen z rozvalin zhruba velikosti dlaně a hodím ho dolů.

"To teda musela být pořádná brána." projdu bránou dál.

Zdá se, že zbytky východní obranné zdi nic dalšího kromě rozvalin neskrývají. Procházíte tak až do míst, kde stávala brána.

Z věžové brány mnoho nezůstalo. Její mohutné železné padací mříže se dávno proměnily v rez a vítr ji rozvál. Těsné spirálové schodiště se naklonilo a pak se pod náporem balvanů z převislých srázů sesypalo na zem.
Na severním obvodu po kolena vysoké zdi, stojící na základech stavby, roste mech. Hluboké jamky vyražené v kameni dole ukazují, kde kdysi do podlahy zapadaly svislé tyče padací mříže.

[Viz Mapy: Mapa-Věžová brána]

"To musela být pořádná nákladačka," říkám už spíš jen pro sebe, "taky bych se tím nechlubil."

Chvíli se dívám jak jdou všichni někam dál a pak řeknu: "Něco bych vypil."

Podívám se na dívku a pak přistoupím k ní a ke studni. Nahlédnu dovnitř, jestli tam je voda a jak je hluboko.

Tuaterr Rudooký se pouze mlčky ohlédne na Parohpise a probodne ho upřeným pohledem. Černé panenky, zvýrazněné zarudlými žilkami v bělmu, působí nenávistně, ale z výrazu tváře barbara se spíše zdá, že jen pohrdá dotěrnými a zbytečnými dotazy, které nepomohou k dosažení jeho cíle.
Pak se otočí, ještě jednou letmo zkontroluje dívku a pak se volným krokem vydá za Trornem s Žabikuchem, kteří prozkoumávají zbytky východní zdi.