Mycelium (1 strana zpět) | Herna - Aragorn.cz

No konečně, vydechl Pasker s úlevou, že vyvolání sestrou přerušilo lkaní ostatních nad osudem a on se mohl odebrat do ordinace.

Samozřejmě nemohl než souhlasit s tím, co z úst ostatních zaznělo, ale necítil akutní potřebu to s nimi rozebírat. Právě naopak, těšil se, až odsud bude moci být co nejdál, nejlépe si zajít do klubu, odehrát pár partií a nad dobrou whisky zapomenout, proč tady vlastně dnes musel být.

Jako všichni, proč zrovna já, proč ne jen oni? Sebelítost s ním uměla zacloumat. Tím spíš se pak styděl své pocity někomu neznámému dávat v plen.

Ještě jednou se zahleděl do magických křivek ösenské mandaly, přehlédl ostatní spolutrpitele, shrábl ze stolku jednu z odložených vizitek a vkročil do ordinace.

//konverzace u lékaře prosím šeptem, děkuji

„Smrt…“ zopakuje žena, tentokrát však s měkkým, rozechvělým výrazem, který mnohem lépe zapadá do její vizáže. „Co když není nevyhnutelná? Možná… možná existují způsoby, existují cesty. Možná,“ její hlas se ztlumil do měkkého šepotu a konečně zvedla zrak a přejela zářivýma očima každého v čekárně. „Možná existuje lék.“
Z kabelky vytahuje stříbrné pouzdro na vizitky. Pár jich vyklepne do dlaně a než se zvedne k odchodu, položí je na místo vedle sebe.

Stanley seděl na svém místě v čekárně a rovným dílem si prohlížel snobskou výzdobu, jakož i ostatní pacienty. Jejich rozmanitost ho utvrzovala v dojmu, že si nemoc viditelně opravdu nevybírá a zasahuje všechny možné typy lidí. Trochu to pro něj působilo jako úleva, vědomí, že si osud nezasedl jen na něm. Byl rád, že tu není sám.

Když se na něj někdo podíval nazpátek, tak se jen usmál, jinak však seděl potichu jako myš.

Jen na tu starší ženu, jež je všechny oslovila se svou neveselou informací, se usmál poněkud rozpačitě. Nebylo to zrovna to, co by chtěl slyšet. Bylo to totiž přesně to, co o nemoci četl v netlogu. Jen tam měl možnost pochybovat o skutečné zkušenosti autorů.

Reakce ostatních se však ale zdály být o něco prudčejší než ta jeho. Až se zarazil s jakou prudkostí se všichni vložili do debaty. Podíval se na ženu s poněkud omluvným výrazem a krátce zavrtěl hlavou.

Už aby byl venku...

*"Pštf!"* Zvuk aerosolového rozprašovače ji probral z jakési strnulosti a ignorace okolí. Slyšela všechny ostatní předešlé, ale pouze tento jediný ji vklouzl do mysli, snad právě proto, že tentokráte na jeho pozadí nebylo ticho, ale čísi rozhovor. Odtrhla pohled od mandaly na níž její oči spočívaly několik posledních okamžiků. Ten pohled ji zvláštním způsobem uklidňoval i děsil zároveň ...

*Smrt?* Smrti se nebála, ta už neznamenala nic, jen nevnímanou prázdnotu neexistence. Mnohem více jí děsilo umírání, to bylo strašidelné a děsivé. Nekompromisní a s jediným možným výsledkem kterému nešlo utéci. Onen stav, kdy tělo přestane ve své činnosti, a k nevelké vaší smůle mozek ještě vnímá neschopnost plic nasát vzduch a pomocí nefungujícího srdce, které už dávno udeřilo naposledy jej nerozvádět do neokysličených svalů a orgánů. Možná by mohla mýt štěstí a být to naopak. Ale stejně? Co vlastně mozek vnímá a jak funguje, když už ví že nastává konec, a tělo s tím nemůže nic udělat? Jak asi dlouho to trvá, než přijde světlo? Minutu. Dvě. Spíš déle, mnohem déle. Mozek jistě dokáže vnímat i desítky minut od svého odpojení od kyslíku. Ta představa ji děsila. Smrtelně, dá li se to tak vůbec říci a přirovnat. Toho se bála. Okamžiku před, ne nekonečného po. Lehce se otřásla jakoby místností projela chladivá vlna. Někdo by se mohl domnívat, že jí vyděsilo ono poslední slovo ženy, které si nechtěla připustit. Ale skutečnost byla mnohem, děsivější ...

Prohlédla si postupně všechny osoby v čekárně, ale její skosený pohled jenž přejížděl od levé stěny až k pravé spíše vypadal, jakoby přejížděla po reklamních hologramech virtuálů. Nu? Možná, že by poslední fázi právě něco takového bylo nejlepší? Nejschůdnější, nejméně děsivé. Ale týká se jí toto vůbec? Bude potřebovat tuto technologii? Přeci to nemusí být tak definitivní, je třeba udělat ještě mnoho testů, není to zatím definitivní, jen možnost. Tak titěrná. Může to být tolik jiných věcí, přepracování z školních projektů, vysílení, stres. Dokonce zauvažovala nad genetickým předpokladem ke kornatění tepen či některé jiné vzdáleně nemožné nemoci. Dokud to nebude jisté, je tu naděje že. Ne! Na to nesmí myslet. Už tak je její stresová hladina tak vysoko, že za okamžik zaplaví i hlavu která kouká nad hladinu jejího ponořeného těla. Její pohled utkvěl na ženě jejíž hlas jí vyrušil ze zamyšlení při pozorování mandaly spolu se zvukem rozprašovače. A nyní do hovoru vstoupil jakýsi mladík ...

*Chrám?* V mysli se jí vyjevil neurčitý obrázek, spíše jen silueta oltáře. "A co by to bylo platné?" Pohlédla na mladíka jenž mluvil o obětním oltáři. Nadechla se, asi ještě asi chtěla něco říci, ale na okamžik vše spolkla. "Chci říct. Když je to tak vzácné" Neskrývaná ironie u posledního slova smíšená se smutkem a letargií v dokonalém poměru koktejlu chladné nenávisti a logiky "Lepší by bylo asi se pokusit najít lék, pomoci ostatním, než se nechat. Zaříznout. Bez účelu" Polkla. A pohlédla na ženu, jejíž poznámka mohla být stejně ironická, jako myšlena smrtelně vážně. *Skočit?* Ne! Ona by neskočila. Nebo ano? Chladná logika. Ale kdo ji dneska může posuzovat normálním pohledem, když se ocitl zde, v čekárně nejistoty s jediným pevným bodem před sebou. *Smrt* ...

Seděla tiše a listovala bezmyšlenkovitě nějakým časopisem. Jak laciný trik k zabavení mysli nemocného. Kéž by to fungovalo.

Nemůže to být pravda, ještě ne...

Zavřela na chvilku oči a snažila se zapudit veškeré myšlenky, které se jí tam v hojnosti draly. Nakonec do nich vnesla ještě větší chaos neurotická postarší žena. Zvedla k ní oči a semknula pevně čelisti k sobě.

Ano, obětovat, dobrovolně. Jak nějaké zvíře, který…

Sklonila hlavu a lokty se opřela o stehna. Prsty si promnula na chvilku spánky, než se znovu narovnala.

„Tady paní, doufejme. Jinak tu dobrovolně skočíme z okna všichni.“

Pronesla polohlasně jako odpověď na Richardovu podporu hledající otázku.

"Neuražte se, madam, ale upřímně doufám, že nepatříte ke zdejšímu personálu..." ozval se ze své židle v čekárně pobledlý čahoun.

Richard měl sice možná právě lepší chvilku, ale i tak nestál o žádné rádoby prorocké vize vlastní smrti. Ostatně neodbytně pochmurné myšlenky se mu honily hlavou i bez nějaké přemoudřelé rašple. Nestál o to, aby mu jeho stav ještě někdo předhazoval.

"Nechápejte mě špatně, ale myslím, že každý z nás sem přišel pro lék, nebo minimálně pro trochu naděje. S vaším přístupem bysme se mohli tak akorát dobelhat do Akkütlixova chrámu, natáhnout se na oltář a bylo by po starostech... No nemám pravdu?" Richard se rozhlédl po ostatních pacientech a ještě dodal: "Mimochodem, kdo je na řadě?"

V čekárně posedává pět pacientů. Nenápadná brunetka kolem třiceti let; usměvavý svalovec s viditelnou jizvou v nakrátko ostříhaných vlasech; vytáhlý mladík, který se jen nedávno zbavil pubescentních pupínků; blondýnka sotva zletilá, zato extravagantní v účesu i oděvu; elegantní muž v kvalitním černém obleku kontrastujícím se světlými, skoro platinovými vlasy. Nikdo z nich nevypadá jako zoufalec.
Představuješ si, jestli by si někdo z přítomných nechal implantovat virtuál. Těžko říct, lidé v zoufalství dělají různá rozhodnutí. A nikdo se tu netváří zrovna optimisticky.

„Taky s Morrisonem?“ promluví nečekaně do ticha starší žena, sedící v rohu místnosti. Doteď sis jí vůbec nevšiml. Těžko odhadnout její věk. Má velmi světlou pleť, jemnou, vypadá jako z japonského porcelánu. Její tvář je lemovaná uhlově černým mikádem. Dojem zvláštní záře, která jako by z ní vystupovala, byl náhle umocněn, když zvedla dosud skloněnou hlavu a zkoumavým pohledem přejela všechny přítomné. Její oči mají neuvěřitelný, fialkově modrý odstín. Ta záře vystupuje z nich.

„Je to svině,“ dodá žena náhle zhrublým hlasem, který se vůbec nehodí k jejímu nadzemskému vzhledu. „Bolesti, vyčerpání… pořád silnější a stále častější. A nakonec - smrt.“

Smrt. Slovo, které děsí svou syrovou definitivností. Slovo, které se tě přeci nikdy netýkalo. Týkalo se vždycky těch druhých, těch, o nichž se zmiňoval medianet v souvislosti s přírodními či technickými katastrofami. Ale ne tebe! Dnes už však tušíš, že se bytostně týká i tvé maličkosti, tvé dočasné, omezené existence.

Do mysli ti přes veškerou snahu znovu vtrhnou vzpomínky na den, kdy ses poprvé dozvěděl o možné diagnóze. Tvůj lékař si vyslechl příznaky, které jsi mu popsal. Změny vnímání, rozostřené vidění, po kterém následuje ostrý záchvat bolesti. Začínalo to trochu jako migréna, jen občasný záblesk, který odezněl stejně rychle, jak přišel, proto jsi tomu nevěnoval přehnanou pozornost. K lékaři ses vypravil až ve chvíli, kdy se po několika měsících bolestivé výstřely změnily v úporné záchvaty a běžně dostupná analgetika přestala pomáhat.
Morbus Morrison, susp.
Tvůj osobní lékař o tom nechtěl moc mluvit. „Je to dosud málo známé onemocnění,“ řekl ti, pečlivě se vyhýbajíc pohledem. „Není mnoho lidí, u kterých bylo pozorováno, a hlavně bylo poprvé popsáno teprve před několika lety. Avšak probíhají intenzivní výzkumy a od objevu léku nás jistě nedělí nijak dlouhá doba,“ zakončil optimisticky.
A pak tě odkázal na tuhle elegantní, snobskou kliniku. Spolupracuje s Vacc Industries Comp., jedním z největších hráčů na farmaceutickém trhu. „Jestli někdo objeví na Morrisona lék, budou to jistě oni,“ ujistil tě tvůj lékař.

Tak teď tady sedíš. Pozvaný na tuto hodinu, stejně jako ostatní, jak jsi zjistil od uhlazené recepční.

Vybavují se ti myšlenky, které se ti honily hlavou od chvíle, kdy jsi obdržel termín téhle dnešní schůzky u doktora Reisenberga.

Týden 1.
Tabulka z leštěné oceli vedle dveří hlásá pevným, elegantním fontem: Klinika dr. Reisenberga, oddělení neurologických chorob. Čekárna je vymezena čtyřmi zářivě bělostnými stěnami; tři z nich zdobí holoreklamy na virtuál - tematické programy komplexní virtuální reality, které jsou standardně nabízeny přestárlým a osamělým osobám, nemocným, těm, kdo trpí medicínsky těžko zvladatelnými bolestivými stavy či pacientům v terminálním stadiu některé z nevyléčitelných chorob. 3D emitory reklam nabízí také prohlídku několika lůžkových zařízení, které lidem napojeným na virtuál umožňují dožít s veškerou péčí paliativní medicíny. Čas od času přeruší tíživé ticho syknutí rozprašovače aerosolu s nevtíravou vůní lučních květů a s obsahem desinfekčních látek.

Čtvrtá stěna se vstupními dveřmi ordinace je prázdná, až na jediné umělecké dílo, kterému se tím dostává zasloužené pozornosti. Velká össenská mandala. Je to módní a neskutečně nákladný interiérový prvek, který zdobí zejména snobské příbytky a kanceláře těch, kdo chtějí dát na odiv svou majetnost. Na Zemi převažují napodobeniny z umělých materiálů, ale tato se zdá být skutečně myceliální. Konec konců, od doby, kdy se začala objevovat Morrisonova choroba, bankovní konta těch několika lékařů, kteří se na ni specializovali a souhlasili s účastí ve výzkumech farmaceutických společností, velmi rychle zbytněla. Tahle mandala bude téměř s jistotou pravá - pěstovaná po 30 let v podzemí össenského chrámu, v kádi s myceliálním roztokem, s dennodenní péčí össenského mnicha a zaléváním pravidelnou dávkou krve (ať už mnichovy či larhdökavöarské).
[lardékavéár] - dosl. „tekutý kov ve tmě“; ten, kdo se rozhodl stát se lidskou obětí bohu Akkütlixovi]

Zvláštní schopnosti
Össeané a zřejmě i Gerdánci si cvičí jedince disponující širokou škálou psychotronických schopností od částečné telepatie, telekineze nebo schopnosti čtení v protonanci, paměťovém poli vesmíru, až po schopnost vymazávat vzpomínky, ovlivňovat chování druhých na podvědomé úrovni či zabíjet. V össenské společnosti jsou lidé s psychotronickými schopnostmi pod přísnou kontrolou a jsou chápáni jako nástroje v rukou Církve (výraz gleewarin [glévarin], kterým se označují, znamená Služebník).

Trëighrü
Všichni Össeané navíc disponují fyziologicky podloženou schopností zvanou trëighrü [treigrí], určitou formou hypnózy. Když se jim člověk podívá do očí, není schopen se odtrhnout. Nastane souboj vůle. Össeané si tímto způsobem upevňují své společenské postavení a uvnitř vlastní komunity si tak vytvářejí hierarchii. Trëighrü mezi Össeany funguje jako pozdrav i způsob řešení vztahových záležitostí či sporů. Pro Pozemšťany je extrémně nepříjemné, vyvolává mdloby, silnou nevolnost a může i fyzicky poškodit oči. Lidé nemají o mnoho více psychotronických schopností, než tomu bylo ve 20. století. Ti, kteří se o tuto problematiku zajímají, sdružují se do různých spolků, nejznámější je Nezávislý profesní svaz psychotroniků.

Össe
K prvnímu kontaktu došlo před cca 40 lety; jen o něco později již Össe vyslala na Zemi první církevní misii. Össeané mají humanoidní podobu, ovšem jejich šedavým tvářím dominují velké jantarově žluté oči, pohyblivé řasnaté uši a obrovský zobanovitý nos s uzavíratelným chřípím. Planeta Össe je už tisíce let totalitní teokracií. Neexistuje nic jako civilní či volená vláda. Neomezenou moc drží v rukou Církev Akkütlixova [Akytlixova], která rozhoduje o veškerých záležitostech duchovních i světských. Zásadnější odpor proti Církvi na Össe neexistuje - sice lze vysledovat náznaky bojů o moc uvnitř Církve samotné, ale naprosto všichni Össeané jsou dle lidských měřítek zcela fanaticky věřící. Pro Církev i řadové Össeany jsou běžné krvavé lidské oběti, zčásti dobrovolné, zčásti jako forma trestu. Církev Akkütlixova šíří svůj vliv pomocí kulturní nadvlády a manipulací, kterým pomalu podléhá i Země. Akkütlixovy chrámy stojí ve všech pozemských městech, na oltářích umírají už i Pozemšťané a Církev se snaží ovlivňovat mnohé záležitosti čistě pozemské.

Mycelium
Prakticky veškerá össenská technologie je založena na zpracování mycelií geneticky upravených hub. Össeané využívají stovky druhů, používají je ke konstrukcím Lodí a dalších předmětů, k vytváření myceliálních clon (odstínění proti telepatii i elektromagnetickým vlnám), k Dalekozření. Zvláštní kategorií jsou houby intravenózní, které prorůstají lidským tělem a mění jeho vlastnosti. Mohou mít i psychoaktivní a psychotronické účinky.

Nejznámější sestava myceliálních organismů, využívaná k náboženským účelům, která má člověka psychicky a fyzicky přetvořit, je Pětice posvátných drog: Gömeršaül [gémeršaíl] - Jantarové oči, Laëgühr [laegír] - Led pod kůží, Ökrë [ékré] - Pád do temnot, Yantrün [jantrín] - Vidění a Räwë [rávé] - Hlasy a Hvězdy. Aktivní spóry jednotlivých složek Pětice se mohou člověku uchytit v krvi, rozrůst se, vytvořit intravenózní mycelium a dlouhodobě v těle přežívat. Používají se ale i metabolické toxiny těchto hub – ty nejsou živé, ale mohou člověka intoxikovat a vyvolat závislost.

Gerda
První planeta, se kterou lidstvo navázalo kontakt. Gerdánci jsou mimořádně podobní lidem, dokonce i jejich DNA je z velké části shodná. Gerdánci jsou oproti lidem vyšší, se světlou pletí v kombinaci s výraznou barvou vlasů (platinově plavou nebo naopak modročernou). Gerda má těsné svazky s Össe již dlouho a využívá myceliální technologie, takže setkání s ní umožnilo Pozemšťanům získat technologii mezihvězdných letů (a seznámit se s Össeany).

Země
V roce 2601 je Země politicky sjednocená (Světová unie Země) a lidé žijí v míru. Přelidnění je řešeno budováním umělých ostrovních měst na moři, která obvykle nesou historická jména měst z pevniny, například obrovský N-n-New York či jedno z nejmenších K-p-Praga, kde se odehrává náš příběh. Hlavním, byť tabuizovaným konfliktem posledních desetiletí je tak střet lidí s mimozemskou, extrémně teokratickou civilizací Össe [čti ése], který postupně vede ke stále rostoucímu podmaňování pozemšťanů. Druhou pozemskou velmocí vedle össenské církve je Medianet - komplexní informační medium, zdokonalená podoba dnešního internetu. Zákon o informacích ukládá povinnost každému občanu i instituci oznámit mediantům veškerá zjištění, týkající se prakticky čehokoli. Medianti tak mají téměř neomezenou moc. Lidská společnost dovedla do krajnosti politickou korektnost, ochranu práv, svobodu slova; a podařilo se jim dosáhnout opačného extrému, totiž stavu, kdy se ze „svobody“ stala „povinnost“. Každému je při narození určeno číslo, které je po celý život neměnné a nezrušitelné, zakódované v čipu, voperovaném pod kůži a propojené s komunikačním náramkem - netlogem. Pozemšťany začala nedávno sužovat nová smrtelná choroba, jejíž příčiny nejsou známy. Projevuje se především urputnými, nesnesitelnými záchvaty bolesti hlavy, po nichž následuje hluboké vyčerpání.

Vesmír na počátku 26. století je lidmi zatím poměrně málo prozkoumaný. Známy jsou pouze tři planety obydlené inteligentními bytostmi (Země, Gerda, Össe). Převažující způsob cestování vesmírem je realizován Loděmi, živými bytostmi, na něž vlastní monopol Össeané, kterými jsou ovládány a zároveň uctívány. Lidská technologie je ve srovnání s össenskou zastaralá, prakticky vše skutečně vyspělé pochází buď z Össe nebo z Gerdy, jejíž kultura však o dobývání vesmíru nejeví zájem.

//Protože bych ráda nástěnku využívala spíš k akutálním sdělením, překopíruju informace o světě sem na začátek hry. Budou zde po celou dobu snadno k nalezení.

// Přidána mapa habitatu K-p-Praga, můžete se kochat.

// Tak přátelé, ještě čekáme na dokončení přihlášky posledního zájemce a za chvíli hurá mezi Össeany! :-)

Cestování značně zkracuje veškeré vzdálenosti terestrické i vesmírné. Po Zemi se cestuje na krátké vzdálenosti například automatizovanými taxíky, tj. kabinami, které létají ve vyznačených koridorech, a přestupuje se na dopravních uzlech, na větší vzdálenosti letecky, případně vlaky, pohybujícími se velkou rychlostí díky technologii plazmové dráhy. Převažující způsob cestování vesmírem - na mimozemské satelity nebo jiné obydlené planety - je realizován přes kosmodromy Loděmi, jež jsou živými bytostmi. Na Lodě vlastní monopol Össeané, jimiž jsou ovládány a zároveň uctívány. Využívají technologii cestování R-A prostorem, která cesty, trvající kdysi stovky let, zkracuje na řádově dny či týdny. Fantastové spekulují i o možnosti cestování tzv. myšlenkovou projekcí, ale tento způsob, závislý na existenci psychotronických schopností, není současnou pozemskou vědou uznáván jako reálný.

Školství má vpodstatě podobný systém jako v současnosti - základní, střední, vysoká škola. Základní a střední je realizovaná většinou formou vyučování na dálku přes vzdělávací kanál na medianetu a občasné projektové prezenční studijní dny. Vysoká škola už je ale naopak prezenční studium, univerzity jsou v každém větším městě. Například nejvyhlášenější katedra össeistiky je v ostrovním městě N-n-York, kde je také Centrum Církve Akkütlixovy a největší össenská komunita na Zemi.
V habitatu K-p-Praga má sídlo poměrně slušná TGM University, kde se vyučují humanitní obory a akademické směry přírodních věd.

Platidla existují ve dvou formách, jednak platební karty a jednak anonymní kredity. Dá se také platit přes netlog.