V kůži královny (1 strana zpět) | Herna - Aragorn.cz

Velitel se natočil zpět ke své královně a lehce se uklonil.

"Je pro nás ctí, Vás doprovázet má královno."

Odvětí rychle a opět se ukloní. Následně si vyslechne její poslední slova. Beze změn v jeho tváři se pokloní hlavou a promluví.

"Jistě má paní, jakmile dorazíme a budete se cítit dobře. Bude mi potěšením s Vámi promluvit si."

Poté, co už všichni sedí se eskorta s královnou pomalu rozjede skrze hrad, jakmile se ale dostanou před brány, velitel trochu více popožene koně.

"Jestli se chceme vrátit do večera zpět, musíme ject rychleji, než jen klusem, jelikož je to vcelku dálka. Takže bude trvat minimálně 4-5 hodin dostat se tam a stejně tak zpět na hrad."

Vysvětlí velitel a poté se eskorta stočí po cestě dolů k podhradí Andon. Podhradí nemá žádné obranné hradby a je roztáhnuté docela do šířky. Z městečka se ozývá řinkot kovářů, hlasy s tržiště či rackové, kteří jsem od moře létají za lehkou potravou. Městečku dominuje skupina vil, které jsou rozmístěné na východním konci města na malém kopečku, který je uměle vytvořen.

Eskorta se však městu vyhla a objela ho cestou k polnostem na východě, největší zemědělské oblasti, co Andon má. Trvalo to zhruba necelou hodinku, když se z horizontu vyloupnul les, který patří druidům a nedlouho na to se z mlžného oparu objevila točitá věž mágů. Stovky věží a věžiček se ježilo po jejích stranách a obsypávalo hlavní věž, která byla vytvořena ve tvaru krouceném. Takže to vypadalo, jako kdyby někdo vzal věž za základy a špici a zakroutil s ní. Pod věží stojí velké stáje a pár pacholků se stará o to, aby se koně měli lépe, občas něž oni sami. Cesta rychle ubíhala, eskorta držela tvar a nikdy, ani v zatáčkách, polomech, či když se musel object vůz či pěší civilisti, neztratila tvar a vždy chránila svoji královnu.

Civilisti kteří zkřížili svoji cestu s eskortou většinou instiktivně uhýbali do stran, na královnu mávali a klaněli se jí a provolávali jí slávu a dlouhý život. Prozatím byla královna v lidu oblíbena, nebo to tak alespoň vypadalo.

Když jí služka připravila všechno co chtěla a Nidora byla oblečená, zamířila ven z pokoje na nádvoří. Kráčela klidně, ale ne pomalu, rezce. Když sešla schody a vykročila na nádvoří, zamířila ke svému koni. Avšak než k něj došla, zamířila ke strážním, kteří jí měli doprovázet.

Když jí pozdravili, lehce pokývla hlavou.

„Doufám, že i přes mojí nezkušenost a mladost budu úspěšně pokračovat ve šlepejích svého otce, abychom do toho pekla, které vidím já jako válku, nemuseli. Ani vy a ani já.“

Pronesla a pak podešla ke svému koni.

„Děkuji za Váš doprovod, i doprovod Vašich mužů, cením si jej, veliteli.“

Dodala a koně pohladila po hlavě. Byl to její oblíbený, a skutečně k něj měla dobrý vztah. Koně však ještě chvíli nechala být, a pohledem prošla muže.

„Po návratu, když si odpočinete vy i Vaši muži, bych s vámi chtěla hovořit v hlavním sále.“

Pronesla a pohlédla na něj. Hlas, který použila, však nenaznačoval nespokojenost s jeho prací a vedením.

// Však jsem to odeslala ?! Ach jo...tak to pošlu a tedy napíšu znovu. Spdl mi tehdy i net, asi se to neposlalo. No nic. :-)

Celé království truchlí nad ztrátou milovaného krále a otce, Williama Andona. Zároveň je však celé království v napětí. Jelikož králova dcera, Nidora nastoupí na trůn po králi. Většina měšťanů Nidoru zná alespoň z odposlechu od ostatních, někteří jí i viděli, ale ve vesnicích okolo ani v dolech a podobně nikdy nebyla, tak je většina lidí v napětí, kdo jim teď bude vládnout.
Týden po pohřbu otce do královské hrobky kousek od Oxinu začalo pro princeznu a budoucí královnu teprve těžké časy. Během týdne co byl vyhlášen smutek se musela Nidora naučit vše o své zemi, o jejích potřebách, nutnostech, o záležitostech politiky či i obchodu. Její lid na ní spolehá a to je to těžké břemeno. Život už nikdy nebude takový, jako byl dříve, ale i život královny může být krásný, dlouhý a kolikrát i plný dobrodružství.

Královský rádce udělal vše, co bylo v jeho silách, aby Nidoře vše vysvětlil a vše jí naučil, aby věděla, co jí čeká a jak na tom je jejich zemička.

Čas utíkal jako voda a korunovace se blížila kvapem. Kováři předělali, jak bylo rodinnou tradicí královské korunovační klenoty. Šperky a koruny, které měla Nidora na jiné záležitosti jí zůstaly, ale korunovační koruna, žezlo a erb byli překuty a znova vyrobeny. Udělali se tak lehčí a pro královnu snesitelnější.

Klenoty viděla Nidora až v den své korunovace, kdy kovář doufal, že se líbili a nebude za svoji práci potrestán. Korunu navrhnul tak, jak si Nidora přála. Žezlo bylo z ryzího zlata a protkáno stříbrnými nitěmi, které vytvářeli rádoby žilkování žezla, kdy nahoře se střetli a vytvářeli stříbrnou korunku, která byla ozdobou žezla. Rukojeť byla polstrovaná hedvábím, které bylo umě omotáno a připevněno, aby se neuvolnilo a neslo jak jinak, než modrou barvu. Erb byl stejný, tam nešlo nic změnit, jen řetízek byl ze zlata a držadlo bylo uzpůsobeno královnině ruce, menší a mělo větší měkčení, aby jí netlačilo. Na konci držadla byla okrasná růže ze stříbra, která tak svými květy kryla hřbet ruky a vypadalo to tak, že kvete z královniny ruky.

V trůním sále na korunovaci se sešli všichni měšťané, vyšší i nižší šlechta, hlavní mág a i další vyšší mágové.
Korunovace byla honosná a hlavní rádce pronášel slova, která se říkali při každé korunovaci.
"Zde jest královna naše, zde jest srdce království Andonského, zde jest náš lenní pán, kterého budeme poslouchat a plnit její přízeň, ten, kdož má něco na srdci a chtěl by snad vyslovit se proti korunovaci naší Paní, ať promluví teď, nebo nechť, mlčí na věky věků. Dlouhý život královně. Nechť, žije Královna!" Slova zněla sálem dost jasně a zřetelně, odrážela se od zdí a byla jasně znatelná akustika trůního sálu. Nikdo nic nevyslovil, jen při posledních slovech se jednohlasně ozvalo. "Nechť, žije Královna!"

Po korunovaci přicházeli šlechtic za šlechticem a všichni přísahali na svůj život, že budou poslouchat královnu, vždy vyhoví jejímu přání a nikdy se proti ní nepostaví či nepozvednou zbraň.

Na konci korunovace přistoupil Královský Rádce a přísahal téže, plus odevzdal své žezlo a znak rádce, jelikož sama královna určuje, kdo bude dalším rádcem.

Na závěr korunovace čekalo novou královnu ještě jedno, představit se lidu. Na nádvoří hradu se shromáždila dobrých pět tisíc lidí. Mačkali se všude, kam jen to šlo, v podstatě kdyby hrad neměl tak pevné zdi, prasknul by. Všichni lačnili vidět svoji novou královnu a při pohledu na ní leckterému mladíkovi došel dech a žena začala závidět. Krásná královna v nádherných, modrých šatech, a ladícími šperky. Nikdo jí takhle neznal a tak davu na chvilku došel dech, kdy potom jeden z davu začal jásat a brzy se připojili všichni a dav hromadně oslavoval novou královnu Andonu.

Po ukončení se dav rozešel zpět do svých domovů a korunovační den byl konečně u konce.

Následující den však byl již úplně jiný. Slunce vysvitlo a na dveře královniny ložnice dopadlo pár něžných klepnutí, kdy poté opatrně vstoupila královnina služebná Lamasa.

"Krásné ráno má paní, vyspala jste se dobře? Po včerejší korunovaci jste musela být unavená, doufám, že se Vám dobře spalo. " začala trochu koktat Lamasa. "Odpuste má paní, jsem trochu nervózní, Váš rádce vzkazuje, že jakmile budete chtít a budete připravena, bude snídaně a pak se s ním máte sejít ohledně...vladaření." Dodala ještě Lamasa a pak počkala, až co bude královna potřebovat a s čím bude chtít pomoci, vlasy, šaty, boty...všechno.