FML a konec (3 strany zpět) | Články - Aragorn.cz

Začíná to někdy šest měsíců po startu školního roku. Život je stereotypní
a vůbec nás nebaví. Škola, spánek, škola, spánek. V tomhle tempu to běží. Potřebujem něco, co dá životu šťávu. Co do něj přimíchá adrenalin, vzrušení a pocit undergroundu. Výslednej koktejl měl bejt to nelepší co jsme mohli udělat. Teď to vidim jinak, ale k tomu se dostáváme. Začínáme s lihovkama. Taková černá fixa smrdící po acetonu. Heh. Je to něco jako první cigareta. Začnete s malym množstvím, ale rozjíždí se to. Takže pár pomalovanejch lamp, vrat a nějakejch dalších železnejch blbostí. Všechny nesou naše nápisy. Je to skvělej pocit když jdete kolem
něčeho, co nese vaše jméno. A můžete se s tim chlubit. Teď vim že je to na nic, ale tenkrát jsem to viděl jinak.

Po čase lihovky nestačí. Vždycky potřebujete víc. Časem se to, co děláte ohraje a potřebujete něco většího. Velkolepějšího. Gigantičnějšího. Šaháme po sprejích. Ze začátku jich je málo, ale přibývaj. Myslíme si, že jsme v tom zběhlí. Zakládáme crew. Crew je banda sprejerů. Parta. Říkáme si FML. Families. Občas to někdo napíše špatně jako FLM což je pak Five lames. Je to jedno. Každopádně si připadáme hrozně drsný.

Po dalším měsící máme celkem 16 sprejů každý barvy. Chodíme na akce a myslíme si, že jsme drsnější než kdykoli předtim. Další útržek
textu co přečtu bude ze mýho deníku co jsem našel. Nevim proč jsem si tenkrát psal deník. Možná jsem to potřeboval.

---

3. Dubna 2008

Byli jsme s klukama na akci. Fakt skvělá. Byla to sranda, ale nejlepší bylo, že to bylo tam kde nás nemohl nikdo vidět. Šli jsme ke Speedymu za barák. A pak dál. Bylo tam hodně plotů, zídek a schodišť. Všechny jsme nějak přelezli. Speedy říkal, že to za to stojí. A pak jsme tam dorazili. Byl to prostor zhruba 7X7 metrů ohraničenej čtyřma vysokýma zdma. Byli celkem zašlý, ale bez jakechkoli nápisů. Byly tam stromy takže jsme se tam mohli dostat - i odtamtud. Bylo to skvělý místo. Nikdo tam nechodil. Byl to nejodlehlejší kus země ve městě uprostřed sídliště. Dokonalý. Tak jsme malovali.

Když jsem pak přišel domů, měl jsem ruce od barvy. Zapomněl jsem na takovou banálnost jako si vyčistit ruce. Musím je skrýt před rodičema. Nepovedlo se mi to. Pokračovalo to hrozně. Naštvali se a...

---

Tahle událost mnou otřese. Proč? Dyť je to moje věc. Rodiče to vidí jinak. Já to teď taky vidím jinak. Každopádně se sprejováním končím. Aspoň si to myslim.

Zhruba v půlce května jedu s kámošem k němu na chatu. Myslíme, že bude sranda. Taky že je. První den jdeme do jedný díry po granátě - ta vesnice se jmenuje Medvědice. Potkáváme bandu kluků. Hrajou football. Přidáváme se. Pak jdem z hřiště zpět do vesnice. Začnou kecat něco o sprejích. Říkaj, jak jsou dobrý a tak. Naše ego neni klidný. Nechápu proč si tak zakládáme na vlastnim egu. Je to jenom stín. Myšlenka. Blbost. Jenže tenkrát to bylo jinak. Říkám ať nám nějaký spreje přinesou. Že jim ukážem jak to má být. A o chvíli později jim to ukazuju, ale netušim, že kluci se kterejma hraju footbal si mě o chvíli později nahrávaj na mobil.

Přesouváme se o další měsíc dopředu. Je červen. Večer. Sedim u počítače a zhypnotizovaně koukám do monitoru. Dalo by se dělat tolik jinejch věcí. Stejně tam sedim. Nechápu proč, ale rád tam sedim vždycky. Na ploše mi běží mozilla s načtenym webem aragorn.cz a v pravý straně monitoru icq. Ten kámoš co sem s nim byl na chatě mi právě posílá zprávu. Náš rozhovor vypadal asi takhle.

-----------------
Kámoš: Sme v průseru! V hroznym!
Já: Klid co se děje?
Kámoš: Víš jak jsme sprejovali v medvědicích?!
Já: Co s tim?!
Kámoš: Mámě volali před chvilkou policajti!
Já: Cože děláš si prdel?! ______!
Kámoš: Ty šmejdi si nás natáčeli!
Já: Ty _____,______,_____ !!!
Kámoš: Jo přesně! Úplný ______!!!
Já: Jak to vyřešíme?!
Kámoš: Nevim domluvíme se ve škole, zatim
Já: zatim
-------------------

O třináct hodin později jsem se dozvídám všechno. Hrozí pokuta patnáct litrů každej, brigáda nebo záznam. Oba jsme zoufalí. Kámoše čeká výslech. Je to hroznej stres. Rodiče nic nevědí. Zatím. Ještě ani nevím, jak jím to říct. Počkám, třeba se situace zlepší. Ano ona se lepší. Po výslechu se dozvídám, že to máma toho kámoše dokázala zamést pod stůl. Prý jí to stojí pět kil , ale stojí to za to. Nakonec jen přetíráme. Když se to dozvídají rodiče nejednají tak horce jako minule. Zakazují mi školní výlet. No nějak se s tím smířím. Každopádně budu muset.

O týden dál už přetíráme. Zažíváme spoustu příhod jako chlápka co mluvil s kozou nebo totální pomstu těch, co si nás nahráli. Je to vyřešený a já už na sprej nešáhnu.