Boj o lepší zítřek (147 stran zpět) | Diskuze - Aragorn.cz

Harakan 15. ledna 2008 20:51
Přikývla jsem a s obrazem v mysli se pokusila přenést kousek od tebe
Je těžké být debilem, protože konkurence je veliká... Že, sestřičko :-D

Akylasia 15. ledna 2008 20:47
uvidíš jen obraz místa... vtisknouc ti myšlenku aby jsi se mohla přenést sedím dál nehnutě na pláži a sleduji moře... zdá se jakobych ani nedýchal..
http://www.youtube.com/watch?v=HUjWH1wmL-M&feature=related-----------------------------http://www.youtube.com/watch?v=iTv9UWSpxQY&feature=related

Harakan 15. ledna 2008 20:45
Smím za tebou? optala jsem se. Umě jsem skryla menší šok a porozumění.
Je těžké být debilem, protože konkurence je veliká... Že, sestřičko :-D

Akylasia 15. ledna 2008 20:41
sedím v písku a sleduji moře... trvá velice dlouho než ucítíš nějakou reakci.. *ano?* cítíš bolest a smutek jež hrozí tě pohltit...
http://www.youtube.com/watch?v=HUjWH1wmL-M&feature=related-----------------------------http://www.youtube.com/watch?v=iTv9UWSpxQY&feature=related

Harakan 15. ledna 2008 20:11
Ninesi? zašeptala jsem tiše jak v myšlenkách, tak v realitě. Sevřela jsem kamínek, který byl spojkou.
Je těžké být debilem, protože konkurence je veliká... Že, sestřičko :-D

bezeslova maluji na plátno mé pohyby jsou zcela bezchybné... mé zlaté oči jsou soustředěné na svou práci ikdyž je v nich bolest... když dílo dokonám dámho nastranu aby mohlo řádně vyschnout... chvíli se rozhlížím, jakobych snad něco nebo někohohledal... pak si povzdychnu a začnu přecházet po místnosti.. nakonec procházím celou pevností až se dostanu z pevnosti ven skrze tajný unikový portál na jež jsem téměř zapomněl... jdu tiše po světě sféry v níž žiju a vidím svého statného hřebca jak nervozně podupává a hrabě kopyty, jen se na něj smutně usměju a jdu dál.. přímo k moři a písečné pláži... kůn se vzepne hlasitě zařehtá a zmizí mi z doheldu
http://www.youtube.com/watch?v=HUjWH1wmL-M&feature=related-----------------------------http://www.youtube.com/watch?v=iTv9UWSpxQY&feature=related

Harakan 15. ledna 2008 16:34
Tyky 15. ledna 2008 17:10
Pokleknu nad dcerou na mýtině a vezmu ji jemně do náručí.. "Enyo bude to dobré, s Ninesem se klidně výdat můžeš, nechtěla jsem aby to dopadlo takhle, ale chtěli jsme o tobě vědět, chtěli jsme být jako rodina.." dodám jemně a tiše a pohlédnu Estimu do očí, jako bych hledala jestli je to pravda..

Harakan 15. ledna 2008 16:34
Ve chvíli kdy Enya padne zblednu ještě víc než je normální. Než však stihnu cokoliv udělat je Nines pryč i s dcerou. Zakleju. Tu tam je vztek nenávist či klid. Jedině strach a úzkost....Než však stačím udělat jakékoliv kouzlo stojím vedle své dcery. Pokleknu. Nepláču jen z oči se dívají smutně. Nic neříkám. Sedím a přemýšlím co dělám v životě špatně. Vím že jsem mohl hodně věcí změnit, ale nejde to. Na chvíli se usměji. Smutně ale usměji protože si uvědímím že ať mi říkají jak chtějí a ať budu dělat co budu dělat pořád to budu já....."proč pořád dělám chyby když chci dobro" zašeptám a na zem ukápne slza....jediná slza.
Kdyby neexistovalo zlo neznali bychom dobro. Kdyby neexistovala smrt, nepochopily by jsme život. Kdyby neexistovala nenávist nenašli bychom to nejdůležitější....lásku

hádka nehádka válka neválka moje reakce jsou okamžité, zcela ignoruji její rodiče a vrhnu se k ní v té chvíli se zamlžíme a oba zmizíme... cítíte naší přítomnost v erwině hvozdu...

tiše klečím u dívky a hladím jí po tváři a vláscích.. "jenom klid Enyo... jen klid.. všechno bude dobré uvidíš... tví rodiče budou spolu s tebou... hluboce tě milují... jen to neumí dávat najevo.." šeptám mírně třesoucím se hlasem "zdá se, že znovu mi svět upírá to po čem tolik toužím... hvozdy... zvěř a příroda... veselé hry s tvými vrstevníky... bály a zábavy... to je to co ty potřebuješ..." šeptám tiše... "odpust mi ... byl jsem tolik sobecký... kvůli mě jsi ted zesláblá... tvá matka měla pravdu.. ... tolik si toho zasloužíš.. tolik toho co já ti poskytnout nemohu... svět je krutý... vložil do mě cit jež nikdy nemůže být naplněn... kdysi mi můj učitel řekl, že největším důkazem lásky je, když se milované osoby dokážeš vzdát pro její štěstí a dobro..." mé oči se zalesknou "zasloužíš si všechny ty radovánky a lásku tvých rodičů..." na enyinu tvář skápne má horká slza a stane se z ní krásný drahokam vezmu jej do ruky a objeví se na malém zlatém řetízku jež vložím dívce do dlaně. Pak pomalu vstanu a zvednu ruce... mítinu na níž jsme se objevili prosvětlí sluneční paprsky... kolem dívčina těla se objeví krásně vonící rudé růže... "kéž mi budeš někdy schopna odpustit mou sobeckost..." zašeptám a mávnu rukou...

esti + erwin
ve chvíli kdy pozvednu ruku jste jako vytrženi z reality a objevíte se na mítině kde leží vaše dcera... já sám se objevím ve své pevnosti, která je od té chvíle bráněna velice silnou aurou proti přenosům kohokoliv jiného než mě a těm jež to výslovně povolím a pronesu nad nimi příslušné kouzlo... tato aura je hnána mocí hole prstenu a mé samotné životní síly...

stojím ve svém prostém pokoji a posadím se na rozvrznaou židli.. předemnou se objeví plátno povzdychnu si a začnu tiše malovat...
http://www.youtube.com/watch?v=HUjWH1wmL-M&feature=related-----------------------------http://www.youtube.com/watch?v=iTv9UWSpxQY&feature=related

Při váší zarputile hadce ste si nemohli vsimnout utlé postavicky sedici kousek dál za kerikem s knihou magie,jak se peclive pripravuje na svou dalsi lekci.V modrých lehkych sateckach bosá, se opirala o jeden kmen ,kdyz zacala vase pre o ni. Nemohli jste ani pres vase kriky zaslechnout jeji tiche naslapovani kdyz vykoukla za kerikem oprena o kmen stromu a celou dobu vas sledujic a poslouchajic vnímala.Pri vasich slovech pocitila nesmirnou bolest a ta se projevila na jejim stavu.Dosud se zde citila, tak stastna a tahle jedina hadka v ni vyvolala prival citu vseho druhu,lasku k otci,který jak se zda ji opravdu miluje,pak starostlivost jeji matky a lasku sveho ucitele,který o ní jevi tolik starosti.Ale take bolest nad tim co rekli a co mini udelat.Po tvari se ji kutaleli slzy jako hrachy.Ale ani to jste nemohli spatrit,byli jste posedli svou vlastni uvahou a hadkou.Vzpomela si na sve sny na sve vidiny a pred ocima se ji zamlzilo opet.Spatrila to co tolikrat,neznameho puvabneho muze ve zbroji za nim stoji pluk vojaku a horici les,horici lidske doby a znicene tvare svych nejblizsich,matky,otce a Ninese.Vize zmizela stejne rychle jako prisla.Vzhledla k trem osobam kousek a vykrikla z plna hrdla a sil co ji po tom vsem co vyslechla zbyly"DOST!"Listu v korunach stromu se zatrepotali pod tihou jejiho hlasu"Dost.."zopakovla jeste jednou a potisej a jeji krehke nohy ji prestali poslouchat svezla se k zemi.Tezko rict cim to,mozna mela jaji matka pravdu ,mozna opravdu potrebuje vic nez jsou Ninesovi zahrady,ale mozna to mohlo byt jen vycerpanim.jeji telo vsak nyni lezelo na tráve se s pohledem ukrytym pod vickami.

při váší zarputile hadce ste si nemohli vsimnout utlé postavicky sedici kousek dál za kerikem s knihou magie,jak se peclive pripravuje na svou dalsi lekci.V modrých lehkych sateckach bose se opirala o jeden kmen ,kdyz zacala vase pre o ni. Nemohli jste ani pres vase kriky zaslechnout jeji tiche naslapovani kdyz vykoukla za kerikem oprena o kmen stromu a celou dobu vas sledujic aposlouchajic.Pri vasich slovech pocitila nesmirnou bolest a ta se projevila na jejim stavu.Dosud se zde citila tak stastna a tahle jedina hadka v ni vyvolala púrival citu vseho druhu,lasku k otci,který jak se zda ji opravdu miluje,pak starostlivost jeji matky a lasku sveho ucitele,který o ní jevi tolik starosti.Po tvari se ji kutaleli slzy jako hrachy.Ale ani to jste nemohli spatrit,byli jste posedli svou vlastni uvahou a hadkou.Vzpomela si na sve sny na sve vidiny a pred ocima se ji zamlzilo opet.Spatrila to co tolikrat,neznameho puvabneho muze ve zbroji za nim stoji pluk vojaku a horici les,horici lidske doby a znicene tvare svych nejblizsich,metky,otce a Ninese.Vize zmizela stejne rychle jako prisla.Vzhledla k trem osobam kousek a vykrikla s plna hrdla a sil co ji po tom vsem co vyslechla zbyla"DOST!"Listu v korunach stromu se zatrepotali pod tihou jejiho hlasu"Dost.."zopakovla jeste jednou a potisej a jeji krehke nohy ji prestali poslouchat svezla se k zemi.tezko rict cimto,mozna mela jaji matka pravdu ,mozna opravdu potrebuje vic nez jsou Ninesovi zahrady,ale mozna to mohlo byt jen vycerpanim.jeji telo vsak nyni lezelo na tráve se s pohledem ukrytym pod vickami k nebi.

při váší zarputile hadce ste si nemohli vsimnout utlé postavicky sedici kousek dál za kerikem s knihou magie,jak se peclive pripravuje na svou dalsi lekci.V modrých lehkych sateckach bose se opirala o jeden kmen ,kdyz zacala vase pre o ni. Nemohli jste ani pres vase kriky zaslechnout jeji tiche naslapovani kdyz vykoukla za kerikem oprena o kmen stromu a celou dobu vas sledujic aposlouchajic.Pri vasich slovech pocitila nesmirnou bolest a ta se projevila na jejim stavu.Dosud se zde citila tak stastna a tahle jedina hadka v ni vyvolala púrival citu vseho druhu,lasku k otci,který jak se zda ji opravdu miluje,pak starostlivost jeji matky a lasku sveho ucitele,který o ní jevi tolik starosti.Po tvari se ji kutaleli slzy jako hrachy.Ale ani to jste nemohli spatrit,byli jste posedli svou vlastni uvahou a hadkou.Vzpomela si na sve sny na sve vidiny a pred ocima se ji zamlzilo opet.Spatrila to co tolikrat,neznameho puvabneho muze ve zbroji za nim stoji pluk vojaku a horici les,horici lidske doby a znicene tvare svych nejblizsich,metky,otce a Ninese.Vize zmizela stejne rychle jako prisla.Vzhledla k trem osobam kousek a vykrikla s plna hrdla a sil co ji po tom vsem co vyslechla zbyla"DOST!"Listu v korunach stromu se zatrepotali pod tihou jejiho hlasu"Dost.."zopakovla jeste jednou a potisej a jeji krehke nohy ji prestali poslouchat svezla se k zemi.tezko rict cimto,mozna mela jaji matka pravdu ,mozna opravdu potrebuje vic nez jsou Ninesovi zahrady,ale mozna to mohlo byt jen vycerpanim.jeji telo vsak nyni lezelo na tráve se s pohledem ukrytym pod vickami k nebi.
Dum spiro, spero

Tyky 15. ledna 2008 13:05
Harakan 15. ledna 2008 13:24
"Je mi jedno že vás neznám, jste oba dva hnusný, nechte nás bejt.. Jste pokrytci a muži vy snad ani nemůžete chápat lásku.. Jste hnusní. Bojujte si, pozabíjejte se, mě jde o dceru se kterou jsem bez vás byla šťastná, oba dva mi akorát ničíte rodinu, já na ní právo mám!! Já ji celou dobu nosila ve svém těle, já ji za bolestí a horeček porodila. Já ji vyhovala a dala jí domov, vy na ní nemáte právo narozdíl ode mne. A to oba!!!!!!" vyloženě se naštvu a ninesovu ruku odmítnu.. Rázně se zvednu a kvítek ve vlasech mi bujaře rozkvete.. "Jděte s válkou někam i s těma hádkama nebaví mě to stále poslouchat dokola, to ty ji tu držíš a odmítáš si pustit jen ven, pod záminkou že bychom jí odvedli či jí něco našeptali, ale co děláš ty? Hm co? Držíš ji tu uzavřenou, takhle ti jen brzy onemocní a zemře!!" dodám a už ani nemám náladu na vás křičet.. "Pokud budete bojovat tak každej z vás nás ztratí a to nadobro, jak ty Ninesi jí tak ty Esti mě.. Buď se uklidníte, ty nám Ninesi nebudeš rozkazovat kdy se smíme vídat s vlastní dcerou a ona s náma bude také zůstávat třeba vždy na čas, beztak musí ven a to úplně i mimo tvé zahrady!" dodám a nakvašeně po váš šlehnu pohledem.. "A jestli uslyším další pitomé dohadování a obhajování se kdo s kým jak jedná a kdo za co může, tak mě tak vytočíte a už s váma v životě nepromluvím.. A dceru si odvedu a ani nebudete vědět jak! Jsem dryáda a přece jen nevíte co umíme a chránit vlastní lid, či ho dostávat k sobě ano, Ninesi už jsem ji dávno mohla odvést, takže mě laskavě neštvi, protože by si o tom ani nevěděl!" naštvaně po vás po obou pohlédnu.. Potom se skloním k větším rostlinám a dotknu se jemně list a květu, abych mohla vzít vždy část rostliny na rozmnožení..

Harakan 15. ledna 2008 13:24
" ne nikdo mě nebude oplakávat. nepřátelé ani rodina. Budu však bojovat a možná zemřu" zavřčím.....
Kdyby neexistovalo zlo neznali bychom dobro. Kdyby neexistovala smrt, nepochopily by jsme život. Kdyby neexistovala nenávist nenašli bychom to nejdůležitější....lásku

"tedy bylo rozhodnuto - pokud sama nebude chtít odejít já vám jí nevydám. není kus hadru aby jste s ní tak zacházeli, možná jsi ji miloval... jak dlouho? těch pár dní co o ní víš? miloval jsi ji i ve chvíli kdy jsi jí a její matce usiloval o život? nejsi nic... jen pokrytec... a mě chceš soudit? chceš válku máš jí mít!" řeknu zostra otočím se na erwin "tvůj nastávající ti právě znemožnil se vídat s dcerkou... nemohu riskovat, že když vedu válku s tvým mužem, že jí neuneseš z mé pevnosti... vše je na ní.. raději obětuji svou moc a svůj život než abych jí zklamal" skloním hlavua mé oči se upřou do země, pak hrdě narovnám hlavu "tvou smrt bude dlouho oplakávat...Esti the Esti.. Horský čaroději.. Pane temnoty" *nejen tu tvou...* napadne mě myšlenka. podívám se znovu na erwin "říkala jsi přidat se k temným? vaše hloupost z vás dělá ubohé ovce ve hře vlků. ikdž si stále nalháváte opak jsem neutrální a vaše dcera je tu štastná... proč by měla být s některým z vás? jaké na ní máte vi právo??? válčili jste spolu ničíc svět... ona byla záminkou vašeho hašteření... nikdo z vás už nemá právo o ní rozhodovat... ani já... cítí ke mě úctu jako ke svému učiteli... k vám cítí lásku a jak vi ji oplácíte? válkou... jen do toho zničte známý svět i tuto realitu v níž jsme. já to hodlám podstoupit.. mám dost bolesti a ústupků kvůli vaší podezdřívavosti a neschopnosti chápat očividné... že je tu štastná... a já se jí bez boje nevzdám" nabídnu ruku abych pomohl erwin vstát ze země "obávám se že ty rostliny zde moc dlouho nevydrží... ne ted... bud tak laskavá a vezmi od každé alespon několik odnoží do vašeho hvozdu.. jsu příliš krásné, aby jsme si mohli dovolit nechat je vyhynout znovu... i jejich účinky bývají velice blahodárné"
http://www.youtube.com/watch?v=HUjWH1wmL-M&feature=related-----------------------------http://www.youtube.com/watch?v=iTv9UWSpxQY&feature=related

Elohir 15. ledna 2008 12:59
"Ty neznáš lidi jako on nebo já. Oni jí nepustí a mají dostatečný vliv aby ovládli mysl a nadhodili blafy. Krásný příklad jsem já kdysy, když jsem tě přesvědčil do opaku. " odvětím klidným tonem který však ukazuje, že jsem se vůbec neuklidnil. "prostě jí pustí a vzdá se jí a pokud nepůjdeš do války ty tak já ano. A využiji veškeré prostředky. Jestli ty se vzdáváš tak snadno tak já ne...."
Kdyby neexistovalo zlo neznali bychom dobro. Kdyby neexistovala smrt, nepochopily by jsme život. Kdyby neexistovala nenávist nenašli bychom to nejdůležitější....lásku

Tyky 15. ledna 2008 12:56
"Uklidni se Esti.." řeknu konejšivě a vstanu od rostlin.. "Ať se malá rozhodne.. Nehodlám aby kvůli ní umírali další.. Je to má dcera a nadevše ji miluji, ale pokud se hodlá přidat k temným a jít proti vlastním rodičům tak se jí osobně zřeknu a ačkoliv mi to bude líto tak to udělám.." pevně našpulím rty a přemýšlím.. "Snad bude dost rozumná na to aby se rozhodla sama.." utrousím..

Harakan 14. ledna 2008 22:27
Elohir 15. ledna 2008 11:33
Poslouchám rozhovor. Jsem potichu i když mě láme vztek. Oči září zuřivostí. "tak jak jsem očekával " promluvím tiše hlídajíc si hlas, aby zůstal ve stejné tonině. Jde to ztuha, ale jde. "myslíš si, že mi vezmeš dceru? že jí budeš učit a vyhrožovat, že jí zabiješ. Pokud bude válka tak budu stát na straně lesa. Proč? Otázka je to prostá a já znám odpověď. Jediné co jsem kdy opravdu miloval bylo dítě mé krve. Dítě, které jsem myslel, že nikdy nebudu mít. Je to to nejúžasnější stvoření, které vzešlo na tento svět a já ti nedovolím opakuji nedovolím jí zkazit....Proto jako rodič tě žádám....ne přikazuji vrať jí její matce. Jestli to neuděláš tak přísahám při všem v co věřím a čem vidím budoucnost že potáhnu se vším abych tě zničil. V bitvě padne naše moc. Kdo ví jestli přežijeme, ale ona se dostane k Erwin. Takže se tě ptám. Dáš nám jí zpět?" ruka začla cukat.....
Kdyby neexistovalo zlo neznali bychom dobro. Kdyby neexistovala smrt, nepochopily by jsme život. Kdyby neexistovala nenávist nenašli bychom to nejdůležitější....lásku

Harakan 14. ledna 2008 22:27
"Nejsem vzteklá, ale vadí mi když s někým mluvím že mě nevnímá.. A neintirkovala jsem, nemám proti tobě nic, nebo jsem do teď neměla.." utrousím klidne a pohlédnu po tobě.. "Asi raděj odejdu, protože jsem tu očividně zbytečně, pokud ti to nevadí, tak si nechám ten květ ve vlasech. Tu rostlinu jsem ti nahradila tak se nezlob.." dodám a zvednu se k odchodu..

Akylasia 14. ledna 2008 21:25
*zamítá se. nemíním se, nebo nikoho z mých přátel kvůli nim omezovat...* vyšlu myšlenku *klidně vyraž do zahrad... pokud chceš můžu tam dosadit i nějakouzvěř...*
http://www.youtube.com/watch?v=HUjWH1wmL-M&feature=related-----------------------------http://www.youtube.com/watch?v=iTv9UWSpxQY&feature=related

Elohir 14. ledna 2008 22:09
"vzteklá... jako obvykle..." ozve se za tebou můj hlas - vidíš ž enemám stín. na tváři mám mírný směv "o vaší dceru nepříjdete.. můžete se s ní vidět... a to prakticky kdykoliv.. a intrikovlaa jsi tak laskavě nelži, nebo bych si to mohl vyložit špatně"
http://www.youtube.com/watch?v=HUjWH1wmL-M&feature=related-----------------------------http://www.youtube.com/watch?v=iTv9UWSpxQY&feature=related

Harakan 14. ledna 2008 22:06
Naštvaně praštím pěstí do země a uzavřu taktéž svou mysl.. *Můžu se na tebe vykašlat..* Dodám si pro sebe a znovu vytvořím novou rostlinu té květiny která zahynula.. Když je hotová zasadím ji a tiše si povzdechnu.. Vezmu modrý květ a dám si ho do vlasů..