|
Co je to moc? Jak popsat něco, co se kolem nás neustále objevuje? Téma je to těžké. Nikdo přesně nevíme, co to je, ale jedna teorie nás napadla. Začněme třeba tím, jak se taková moc získává. To si člověk musí zajistit nějakou tu autoritu a společenskou podporu. U té společenské podpory je velice časté, že je koupena za nějaký tučný finanční obnos. A pak vlastně jen snažit se být pořád na výsluní, aby vás všichni viděli a měli z vás tzv. respekt. Pro lepší image se v dnešní době takovýto člověk dokrášluje pár kumpány v pozadí. A k čemu je vlastně dobrá? Je několik možností, které buď pomáhají k dobrým slušným mravům, ale i takové, které jím naprosto odporují. Třeba k vlivu na lidi, kdy vám stačí něco říct a dav ihned zatleská na důkaz podpory. Nebo k přímému ovládání lidí s tzv. udělej tohle a udělej támhle to. Či utvoření kolektivu hlídající společenské poměry v oblasti, který navíc rozvíjí prosperitu oblasti. Avšak nikdy by si s ní neměli zahrávat nepovolené osoby, i když v dnešní době je to na denním pořádku. Vždyť i v politice je plno mocí, zahrávajících si sami se sebou, a to tak, že politici to ani nevědí. Ale co já do toho můžu jako prostý občan ,,kecat“, že ano. Napadlo mě napsat, jak se proti takové moci bránit. Je pravda, že moc je tzv. velké zvíře a odstraňování toho dle velkého zvířete je komplikované. Hlavní je nenechat se zastrašit. Pak s ní můžete buď bojovat, třeba i právní cestou, nebo ignorovat. A čím se vlastně moc řídí? Buď penězi, nebo informacemi. To jsou hlavní toky. Co by si naši politici počali, když by neměli na svého politického kolegu aspoň jednu špatnou informaci. Pak by se politika možná stala lidskou. Jenže ovlivňovat je velká práce, a mnoho lidí na to není. Proto se téměř nic neděje a naše politická situace stagnuje. Politici si nadávají a my je s tupým výrazem na tváři pozorujeme. Tahle informaci řadím k období prvního půlroku 2009.
Michael Novák a Martina Marešová
Co je vlastně to ,,známé“ náboženství? Jak to vypadá s náboženstvím v ČR? Špatně rozhodně ne. Sám věřící jsem i nejsem, protože každý věříme v něco, i když patříme mezi státy skoro ateistické. Věříme, že v ČR náboženství je a hodně! Jelikož my sami jsme v jisté míře i náboženství vytvářeli. Husité, naši praprapředci se postavili proti, do té doby velice mocné církvi a jejím dogmatům. Nebáli se popřít dosud daná pravidla a bojovat s ,,namyšlenou“, velice bohatou církví. Výsledek? Možnost vlastní volby, i když né na dlouho. Avšak základ toho je velice důležitý, protože člověk musí tvořit své okolí a myšlení. Bez husitství bychom teď možná nemohli volně mluvit, přednášet, tvořit dialogy a vůbec tohle psát. Ale husitství není součástí tohoto tématu. Já sám jsem zastáncem teorie Ericha Antona Paula von Dänikena s teorií o tom, že Bůh ve skutečnosti neexistuje. Protože Bůh může být jen nějaký mimozemšťan, který přilétl na naši planetu a neustále se sem vrací. Pár generací před námi, kdy lidé nebyli vzdělaní, jen nevěděli kdo (co) to je, a tak ho (to) nazvali Bůh. Problém je s tím, že pokud by byla tato teorie schválená, porušily by se všechna dosud daná pravidla a nastal by částečný kolaps. Rád bych řekl, že vědci se toho bojí a právě proto tuto teorii neschválí, i když by v ní bylo sebevíc pravdy. Bohužel, taková je nynější doba. A co samotná víra? Člověk může věřit v cokoliv: v sebe, nějakou osobu, věc či fantasy. Jde jen o míru jeho psychiky a fantazie. Víra je vlastně pomocník v nesnázi a duševní bezmoci. Čirou náhodou se toto jeví naprosto přirozeně jako například strach. Prostě už je to v člověku předem zabudované. A on/ona nemá téměř žádnou možnost to změnit, až na takzvané poznání vlastní identity, což je téměř nemožné. Krása je, že církev dá se říci zakazuje slova: nemožné, nejde a nikdy. Avšak nesmíme si v žádném případě plést víru s náboženstvím. Víra je cokoli v co člověk věří, ať už úspěch či prohru, lásku či nenávist. Naopak náboženství je už určité podporované seskupení názorů na pomoc od něčeho či někoho. Co, ale brát Boha jako již zmíněného mimozemšťana? V dnešní době by lidi měli myslet i na tuto možnost. V takovémto případě to vlastně znamená, že existuje jen jedno jediné náboženství s jedním jediným Bohem (mimozemšťanem), které se akorát podle odlišné polohy jinak jmenuje. Co by to znamenalo? To, že by si všichni věřící byli rovni a nezápasili mezi sebou o to, že ten je a ten není pravý Bůh. Co z toho vyvodit? Každý je věřící, ať se tak nazvat chce či nechce. Neznám jediného člověka, který by nevěřil v jakoukoli věc, co ho napadne. Protože v takovém případě by kolem nás nesměly být žádné věci, prostě nic. A tam už je zase diskutabilní to nic. Jestli to budete brát tak či onak nevím. Jediné co vím, že nic není pravda, protože ta neexistuje. Michael Novák a Martina Marešová
Pět let jsem občanem EU – Změnilo se vůbec něco? Být v EU je pro Českou republiku velice důležité, jelikož, zdůrazním takové ustálené spojení, samostatná zem může být geniální, ale ve sdružení je síla. A tahle síla je v dnešním světě technologií, peněz a informací nutná pro všechny, ať už jednotlivce či skupiny. Dala za to ČR něco EU? Jistě, že dala, dala jí možnost zvětšit svou sílu a vštípila do ní novou kulturu. Kulturu, která již několikrát v historii ovlivňovala chod celé Evropy. Co bychom dělali bez zabránění husitů vůči církvi, která se stávala vládcem všeho? Já jsem strašně rád, že jsem občanem této země a ještě radši této planety. Pomohla ČR nějak hospodářství EU? I když ve svém mladém věku nijak moc nemůžu tomuto tématu rozumět, přes to řeknu, že nějakým způsobem ano. Zrovna mě s úsměvem napadlo, co třeba takové dobré české pivo, to musí být vždy tuze milé všude v Evropě, obzvláště na západě. Ovlivňuje nějak EU mě? Ano! Kdo hradí mé studium v cizí zemi? Samozřejmě, že EU. Ale i jen tyto nápady a všechna práce EU o dobro Evropy si zaslouží velký obdiv a potlesk za všechnu vykonanou práci. Jinak přímo pro mě má EU význam svobody slova, demokracie a s tím spojené celkové svobody. Toho, že se nemusím bát o svůj život, kvůli nedostatku potravy či nějakému omezování ba odepírání svobody. Děkuji za přečtení mého skromného příspěvku a omlouvám se za určité chyby v pravopise či mých informacích. Pokud jsem napsal něco naprosto odporujícího pravdě, prosím informujte mě o tom. S pozdravem třináctiletý Michael Novák. (Doufám, že nebude žádný problém s věkem, jelikož v demokracii by měl mít právo říct svůj názor kdokoli, nehledě na věku, národnosti či etnické skupině.)
Filozofie pro každého? Rádi přemýšlíte? Napadlo Vás někdy, že se stanete filozofem? Ano? A tak proč jím nejste? Protože si myslíte, že filozofie je nad vaše vědomostní možnosti? (Avšak nemyslím filosofii přímo jako vědu, ale filosofii v jejím pravém slova smyslu. Ve smyslu filo = milovat a sofie = moudrost.) Chyba! Jelikož filozofie, co vím, jako jediná nemá téměř žádná pravidla. Vždyť jediné co na filozofii potřebujete je obyčejná schopnost řešit problémy a naslouchat lidem. A tyto dvě vlastnosti má snad každý člověk, i když každý trochu jiné. Což není na škodu. Dále jen sledujete okolí, posloucháte rozhovory či problémy lidí a čtete texty. A poté už vaše myšlenkové úvahy nabízíte ostatním. Jak jednoduché co? Tak proč to nezkusit? Myslím si, že by to mohl dokázat každý, který tento článek čte. Horší už je, získat nějakou tu inspiraci. A jak něco napsat, když nemáte žádný nápad? Kde získat ten nápad a jak ho získat? Jak ho promyslet? Jak to srozumitelně napsat na papír? … Samé otazníky … Co takhle psát jen v otázkách? Vždyť jen po přečtení tohoto textu a spousty jiných článků Vás určitě napadne velká spousta otázek, nebo snad ne? Jak jsem již někde slyšel: ,,Filozofové vám nedají odpovědi. Můžou Vám akorát nabídnout otázky, které jsou často důležitější než odpovědi.“ Važme si jich a naslouchejme jim. Protože když nepochopíte otázku, nemůžete hledat odpověď. Pokud už pochopíte otázku a najdete na ni odpověď, nabídne se Vám další otázka. A to: ,,Je moje odpověď správná nebo ne?“ Otázky a odpovědi … to je to, co nás na světě obklopuje nejvíce. A určitě je to také začarovaný kruh, do kterého, když spadnete, už těžko se dostanete ven. A možná je to i dobře … To nikdo neví … Článek pokračoval dále tématem jak získat nápad. A tady je odpověď: ,,Položte si otázku.“ A pak se jen zamyslet nad tou jednoduchou odpovědí a tak zase dokola … Martina Marešová a Michael Novák
Hudba Ať už přirozená či umělá se objevuje všude kolem nás. Co ji tvoří? Souzvuky tónů s pomocí hlásek, které můžou být lidské i zvířecí. Vždyť i takový obyčejný vrabec nám může zahrát krásnou symfonii, kterou by žádný člověk nevymyslel. Můžete poslouchat jakýkoli styl. Například: R n B, Techno, klasiku, rock, pop nebo metal. Stylů je opravdu hodně, ale hlavními částmi každé skladby jsou rytmus a melodie. Bez nich by nic nemělo ten správný šmrnc. Všechno by bylo jak na běžícím páse, nic by nemohlo vyvolat pořádné city i dokonce vášeň. Ale naštěstí to existuje a skladatelé toho hojně využívají. Myslíme si, že spočítat kolik se na světě hraje či zpívá písní, je doslova nemožné. Naučit se vnímat melodii a rytmus je krásné. A jaká je samotná hudba? Jednoduše božská. Vždyť je to úžasné, že někdo dokáže třeba jen bouchnout dvěma kastroly o sebe a ono to vydá zajímavý dutý zvuk. … úžasné … Osobně beru hudbu jako další lidský jazyk, který všechny spojuje už od počátku lidstva. Jím se domluvíte téměř všude. Nepotřebujete žádné znalosti, jen fantazii složit několik zvuků k sobě a vytvořit skladbu. Vytvořit vlastní hudební svět, který Vás může proslavit. Chápete to? My ne!
Michael Novák a Martina Marešová
Martina Mareška Narodil jsem se ve slušném století? Mám vůbec právo hodnotit to? Vždyť jsem se teď zrodil, a už bych měl kritizovat? Nechcete mi dát nějaký čas? Chvilku ať se rozkoukám, kde to vůbec jsem, prosím, buďte tak laskavi. Kuk, hle první co vidím je mamča a taťka, myslím, že to docela dobře začíná. Takový zářivý a radostný úsměv. Proč jsou až tak moc šťastni? To copak ještě neviděli nikoho, jako jsem já? Nebo v tom bude něco jiného? Nevím, ale asi to časem pochopím. Rostu a rostu jako z vody, vždyť také vím, že se mé tělo skládá přibližně z 80% vody. Už jsem schopen z části hodnotit své okolí, i když na nějaký ten filozofický článek mám ještě dost času. Ups, ten tzv. život už není tak jednoduchý. Už si nemůžu pořád jen hrát, mám nějaké povinnosti a úkoly. I když čas na zábavu mi přesto zbývá, díky Bohu. A co mé okolí? Zacházení jako v rukavičkách už tu neplatí, žádné jemnosti a klid. Už se objevuje i agrese znepřátelených skupin či jedinců. Dokonce i já jsem se do toho ,,bohužel“ zapletl. Ale je to pohoda, jen drobné povinnosti, to dvacáté první století. Žádné pracování na poli či v nějaké jiné profesi. Jen napsání úkolu například na domácím počítači a poté odevzdat panu profesorovi. Nač řešit, bez problémů se to opíše před hodinou a pak teprve odevzdá. Dříve, když Vás někdo načapal, musel jste si to odpykat buď nějakým bolavějším a nebo strapňujícím trestem, což v nynější době nehrozí, dnes Vám jen napíšou nějaké klikyháky na dopis pro rodiče a tím to pro Vás končí. A co žití samotné? Mám se dobře či špatně? Myslíte si, že na to dokážu odpovědět? Žiji v Evropě, malinkém kontinentě světa, ale i když je to jen ,,malinký“ kontinent, přesto je to kontinent úžasný a nejkomplikovanější. Chybí mi něco? Vyjmenovat by se toho dalo spoustu, ale jsou to věci, které opravdu potřebuju? Asi ne, určitě ne. Vždyť se mám naprosto skvěle, při porovnání z předcházejícím stoletím mám takové věci, o kterých se jim v té době ani nesnilo. Myslet si, že v nedaleké budoucnosti by to bylo ještě lepší, je pošetilost. Zde je vše ,,dobré“. Měl bych mít nějaké důvody, proč žít v minulosti nebo budoucnosti? Proč? Vážím si toho, že jsem se objevil zrovna v této době a na tomto místě.
Nepravda vzniku? Nevím. Jediné, co vím je, že to nevím. Ale mám touhu to zjistit a ta je důležitější než samotnou pravdu vědět. Zkoumám hodně knih a článků ohledně tohoto témata a v každém je jiná teorie, která se hypoteticky vzato dá brát za pravdu. Ona každá má v sobě něco pravdy, ale žádná není dokonalá. Jak je tedy rozdělit, aby zbyla jen jedna stoprocentně správná? Jednoduše. Každý člověk si musí vybrat sám, v co bude věřit. Nespoléhat se na to, co říkají ostatní, ale utvořit si svůj vlastní názor. Protože člověk bez názoru není člověk, ale stroj. Než začnete něco namítat zkuste číst dál, prosím. Bez názoru se nemůžete přidat na žádnou stranu, a tím pádem okolí neví, kam Vás zařadit. I když někdy je výhoda být neutrální, ale berte, že místo uprostřed není zařazení, je to spíš jen přechodné místo, z kterého se můžete přehoupnout na každou stranu. A podle mě je hodně důležité mít svůj názor a nebát se ho vyslovit. Protože pokud se ho bojíte vyslovit, tak jste, s prominutím, k ničemu. Ačkoli je těchto pravd opravdu hodně uvedu zde tři, které se zdají být zajímavé a možná uznatelné. a) Teorie velkého třesku (BIG BANG) Tu určitě všichni dobře znáte, velké množství částic bylo moc zhuštěno v jednom místě, až jednou zhuštění bylo tak velké, že to celé bouchlo a vzniknul vesmír. Ano takhle se to učíme ve školách, a je to i vědecký výklad. Ale i v něm se najdou nějaké nesrovnalosti. b) Teorie Ericha Antona Paula von Dänikena Není to přímo teorie, ale dá se tak brát. Tento autor velice často ve svých knihách popisuje, že neví, co bylo na začátku a v nejbližší době se to ani nedozví (pokud se to vůbec někdy dozvíme), ale tvrdí, že my, lidé, nejsme normálním počinem přírody. Byli jsme, ale už nejsme. Nevzpomenu si na datum tohoto zlomu, ale už nějakou dobu to bude. Z informací knih pana Dänikena bych to řekl takto: ,,Člověka zmutovaly (ať už k dobru či zlu) mimozemské bytosti“. Vysvětlovalo by to náhlý rozdíl mezi homo sapiens a homo neanderthalensis (neandrtálci). Copak Vám to nepřijde divné, že pár milionů let se člověk chová jako opice a pak z ničeho nic se začne chovat jako úplně nová rasa v tak malém časovém úseku? c) Teorie Platóna a některých dalších filosofů Tento autor ve svých dialozích zase naznačuje, že úplný začátek už prostě existoval. Trochu divné, ale nemůžeme to vyvrátit ani potvrdit. Dále naznačuje, že možná celý svět jsou vlastně jenom stíny, odrazy dokonalých forem. Forem, nebo idejí, které nejsou v této skutečnosti, a smysly je nemůžeme nalézt. Ale můžeme použít svůj rozum a docílit k tomu, že něco základního dokonalého existovat musí a z toho se dělají kopie, ale žádná kopie nemůže být dokonalá. Vždy něco od dokonalosti chybí. Jako když děláte cukroví, nikdy neuděláte padesát kousků naprosto stejných. A tím by se vysvětlovalo, proč žádná věc na světě není stejná. Nevím, v co budete věřit. Avšak doufám, že chápete, co tímto chci ukázat. Konečná pravda prostě neexistuje, ale můžeme ji zkusit hledat a přitom narazit na zajímavé věci, tím si rozšířit svůj obzor a zůstat u toho, co se Vám nejvíc zamlouvá. Vždyť tu nejsme od toho, abychom poslouchali ostatní, ale abychom si utvářeli své vlastní prostředí. Ne cizí, přednastavené, ale vlastní!
Nonkonformita Co znamená, když je někdo nonkonformní? To, že se nějakým způsobem odlišuje od kolektivu, ať je to třída, parta či pracovní skupina. A co se nabízí nonkonformnímu člověku? Buď může být vyloučen a odsuzován určitou skupinou nebo naopak přijat do specializovaného kolektivu a v něm uznáván. Podle mě být nonkonformním není na škodu, alespoň tím ukážete vaše zaměření a nitro. Je pravda, že se proti Vám mohou obořit někteří lidé, ale vykašlete se na ně. Do vašich věcí Vám nemá kdo ,,žvanit“.
Příroda – zrod a zánik Další úžasné téma na několik set hodin. Může se zelenat při zrození či černat při zániku, ale pořád to bude jedna a tatáž příroda. Jak vysvětlit to, že se na jaře zrodí nový život, který pak záhy zase zhyne? Radost a smutek, které se neustále opakují. Vždyť je to hrozné, narodit se, žít a zemřít. Neustále dokola, nepřetržitě. Něco se zrodí, žije a zplodí potomky a poté zase zanikne. Na jeho místo nastoupí potomci a ti dělají to samé. Jak tenhle koloběh vznikl? Kdo ho vytvořil? Jak to může být tak dokonalé? … To už necháme jen na Vás …
Michael Novák a Martina Marešová
Strach Čeho se vlastně bojíme? Všeho možného? Já bych to nazval jednoduše: ,,Strach z neznáma.“ Protože ať už je to strach ze tmy, lidí, výšek atd., pořád je to strach z něčeho, co neznáme a nebo nejsme schopni pochopit. A nepochopitelné je jen neznámo. On je strach dobrý i špatný učitel. Může nás naučit nikomu neodporovat, ale i stát se samostatným. Hlavní je Váš přístup k němu. Vždy by jste si měli uvědomit čeho se bojíte a potom podle zdravého rozumu se strachu postavit. Vždyť vše kolem nás je krásné, jen si to my musíme uvědomit a pochopit. Pouze když to nepochopíme nastává problém, což se stává dost často.
Naděje Mozková vlastnost, která se dá vlastní vůlí popřít, což je poměrně špatné. Vždyť je to velice užitečná vlastnost, která zajišťuje úspěšnost člověka. Ona nám předkládá možnost vybrat si svůj cíl a uvědomit si jeho klady i zápory. Zároveň ho udržuje v podvědomí a vnucuje nám, že to dokážeme, což je dobrá morální podpora. I když má své zápory, berme ji hlavně s těmi klady. Bez naděje by Vás nenapadlo cokoli zkoušet či na někoho něco zkoušet. Byl by jste jen zalezlý brouk v rohu, který by se vykašlal na každou příležitost získat si své tzv. ,,místo na Slunci“. Avšak ona nám s tím pomáhá. Michael Novák a Martina Marešová
Není pravda, že máme málo času. Pravda je, že ho hodně promarníme
Času je přemnoho, téměř třetina dne je náš volný čas. A jak ho využijeme je jen na nás. Můžeme se pustit do nějakých praktických a potřebných věcí a nebo se věnovat jen naší zábavě a potěšení. To záleží jen na nás. Jak si uvědomit, že ho je opravdu hodně? Zkusme si sednout někde sami a v klidu, poté takto bez žádné činnosti sedět tak 15 minut. Během chvilky si myslíme, že už to odeběhlo. A ony uběhly sotva tři minuty. Po těch patnácti minutách si řekneme, že to trvalo celou věčnost a přitom to bylo jen 15 minut, čtvrt hodiny. Jak to, že ta čtvrt hodina nám připadala jako věčnost, když támhle sedneme k naší vyhřáté sedačce u počítače a už nám zmizí polovina té cenné osminy volného času. Jednoduše, přestaneme si čas uvědomovat a zase si na něj vzpomeneme až na samotném konci toho cenného času. A okomentujeme to tím, že času je málo. A přitom je ho víc než dost. Jen musí být snaha, být s prací co nejdřív a pečlivě hotov, splnit všechny povinnosti, popřípadě udělat něco pro své dobro. Na tu zábavu dát třeba jen jednu jedinou osminu toho volného času. Že to nezvládneme? Nebuďme závislí. Zkusme to a po několika pokusech se určitě naučíme s časem více hospodařit a tím pádem užít si i víc, jelikož i při práci může být zábava a zážitky.
Zrádná cesta životem Co je vlastně cesta životem? Nikdo nedokáže přesně odpovědět. My jsme se o to pokusili, jak to vidíme my. Hned se naskytne první otázka „co je vlastně život?“ Mohla by to celé být jen nějaká hra, kde my jsme hráči, kteří se pohybují po velikém hracím plánu. Jenže je tu první problém, co pravidla? Každá hra musí mít nějaké pravidla. Tato hra má každý den jiná pravidla, což nám celou hru stěžuje. Ale co, neklesejme na mysli. Ono to může být i k něčemu dobré. Když se na celou hru podíváme, tedy spíše na hráče, každý je jiný. Jiné názory, chování atd., i to nám stěžuje hru. Samé hádky a rozpory…Není to přece jen trochu zbytečné? Ale z druhé strany to má i výhody (tedy pro někoho), tím, že se hra každým dnem obměňuje, dává někomu možnost výhry, ale i prohry. Tak to prostě všude chodí. Největší problém je v tom, že všichni máme téměř pevně daný osud, avšak nejsme proti našemu osudu úplně bezmocní. Vždy je tu nějaká šance pochopit celý koloběh, v příčit se mu do cesty a ovlivnit tím svůj osud. Jakákoli záležitost, kterou uděláme, mění pohled a všeobecné mínění o nás. Jestli bych vám mohla něco doporučit, tak jako první krok by jste se měli pokusit ovlivnit svojí cestu, protože to je hlavní k tomu, aby jste se stali opravdu svobodní, cílevědomí a šťastný. Hned se vám určitě dostavila otázka „a jak to učinit?“ Určitě těžce a zároveň lehce. A čím vlastně začít? Samozřejmě tím, že si dáme nějaký cíl a půjdeme za ním. Také si dát body, které půjdou vždy jen trochu poupravit, ale budeme se jich vždy držet. Důležité také je zkoušet nové věci a rozšiřovat svůj obzor. Protože jen informacemi může člověk pochopit nové a nové věci. Vyjádřit se, ale také jen vytvořit, pro nás tak příjemnou a důležitou konverzaci, kterou vše začíná. Díky informacím můžeme poznávat to, co nás baví a co je důležité. Nemyslím tím jen zábavu, ale myslím hlavně duševní zábavu. Nejen jako žrout času, u kterého nemyslíte na jiné věci. Nejdůležitější však je poznat sám sebe, takový jaký jsi. Nedá se napsat přesný postup, protože jak jsem již říkala, každý jsem jiný, a tudíž je tato cesta u každého jiná. Vždy se dají poskytnout jen rady, a poté už jen záleží na daném člověku, jak s touto radou popere.
Hlavně vždy myslet optimisticky a učit se ze svých i ostatních chyb. Bojovat za svá práva. Celý život se nadá projít jen s úspěchy, nebo jen s neúspěchy. Proto když se vám jednou něco nepovede, neztrácejte naděje. Jednou se to obrátit musí…
A celé to uzavírám odpovědí jednomu člověku, který četl filosofii pro každého. (On mi napsal a takto jsem mu odpověděl.)Michael Novák Odpověd Pokusím se odpovědět na tvoji kritiku. Jak si sám říkal, tak povinnosti filosofa je provokovat ostatní, a to se mi vlastně povedlo, vyprovokoval jsem tě k přemýšlení a následné odpovědi. Uvědomil sis to vůbec? Je pravda, že poprvé to nebylo psáno v takovémto smyslu, ale když to tak vezmu, psal jsem to proto, abych donutil svoji věkovou kategorii k přemýšlení, jelikož se chová hrozně, až na výjimky. Z toho vychází, že většina mých písemnictví je pro mojí věkovou skupinu, i když ta to málokdy pochopí a spíš mě pošle někam. Proč píšu na tohle téma? Protože vím, že mladí na tyto témata nepíšou, a proto se v tom chci prosadit já (klidně i s Martinou :-D). Vždyť i můj názor by měl být důležitý, a ty chytřejší by si z něj měli přece jen něco málo odnést, i když nepíšu nic závratného. Pak je dále pravda, že to nepíšu úplně stručně a schovávám své myšlenky do hromady tzv. ,,omáčky“. Proč to dělám? Protože chci, aby to bylo komplikovaný a muselo se nad tím alespoň trochu přemýšlet. To souvisí i s tím, že píšu, jak hovorovou, tak spisovnou češtinou. Prostě chci být svůj a neupravovat se podle ostatních. Přizpůsobuji se jen dobou, tím co vím a co jsem zažil. Takhle ti odpovím, a těším se na odpověď. Snad mě pochopíš. A chtěl bych poprosit o zhodnocení úvahy ,, Co je vlastně to ,,známé“ náboženství“. Doufám, že ti to nepřijde až moc egoistické. S pozdravem Michael N.
Jinak ta Martina Marešová, tak ta mi opravovala překlepy a podobně, a nikdy řekl co by se tam ještě hodilo. Ale ne všechno je jí upravované. Většina z toho je tak, jak jsem to napsal já.
|