Ďábel, zlo a hřích | Diskuze - Aragorn.cz

:D

Odpověď na tuto otázku asi zná jenom Ďábel.
The Game

Opravdu na tomto serveru neexistuje editace příspěvku a nebo to jen nemůžu najít?

mapaf 12. června 2011 09:14
Jediná bytost, která nás odměňuje či trestá, jsme ve skutečnosti my sami.

jinak já nemyslím, že by Bůh i ďábel byli iluze, spíše obrazem ega a absolutno a že jen jejich dělení na toho hodného a toho zlého je iluze...

Souhlasím, ale to nic nemění na tom, že Jediná bytost, která nás odměňuje či trestá, jsme ve skutečnosti my sami.

No a mám tu zas nový pohled na věc... Víte myslím si, že Bůh dle Bible neměl být nikdy brán a chápán jako ten hodný a opozice toho prý zlého Ďábla. Nene Bůh se povětšinou prezentuje jako absolutno bytí ("jsem to co jsem")a je v každém z nás a jedinou iluzí že jsme od něj odděleni je právě ego, jež je krásně naznačené v Ďáblu. Ďábel totiž místo aby láskyplně přijímal a žil v takovété zenové dokonalosti, začal si počínat podle svého rozumu nerozumu, začal si věci rozdělovat na dobré a špatné, cítil se oddělen od Boha a čm víc v něm tato iluze narůstala, tím těžší je pro něj uvědomovat si přítomnost boží v sobě samém, Bůh ho nikdy sám od sebe z ničeho nic nezavrhnul, nýbrž Ďábel sám šel od něj. Možná namítnete, že Bůh Ďábla přece zavrhl, avšak pokud chápeme Ďábla jako jakési abstraktní vyobrazení ega, pak to zavrhnutí chápeme jako to, že s egem nejsme v dokonalé jednotě s Bohem nebo si to alespoň neuvědomujeme a nežijeme jím. Nadruhou stranu neexistuje důvod proč svoje ego nechávat rozplynout, neexistuje žádná správná cesta takže si zkrátka můžete dělat co chcete. To, že když se rozhodnete jít cestou ega na které se může cítit ublíženě a následně si třeba utrpení mnohdy prožijete je čistě vaše věc a vyplívá z vaší iluzi u ublíženosti, tedy Bůh vás tím nenutí jít cestou rozplynutí ega. Jinak kdyby vás zajímalo proč vnmám Boha jako absolutno, tak si vzpomeňte na biblické "JSEM který JSEM" což je dokonalé vyobrazení absolutna (bytí), pak také že je všeodpouštějící, což znamená že na cestě za ním nezáleží na tom, co jste kdy dělali v minulosti pokuď už jste se dokázali od tohoto sami odpoutat, pak také že je všemilující, což je stav jenž prožívá člověk osvobozený od ega a žíjící pouze absolutnem. Pak je také v Bibli psáno, že Bůh nepřijímá dle skutků ale dle víry, což znovu dokazuje jeho dokonalé spočinutí v přítomnosti. toto vše však popisuje jen podle křesťanského dělení Boha otce a cestu k němu, co ale tedy s tím ostatním, s duchem svatým a synem? Pro mě osobně duch svatý představuje principy vesmíru, činnou boží moc, karmu a všechno dění ve vesmíru či to, co ho do pohybu uvádí a také systém jako proste a bude vám dáno, komunikace s vesmírem a utváření vlastní relity, když skrze sebe necháváte konat ducha svatého, konáte něco, co na vás příde aniž by jste se to snažili ovlivnit, tedy změnit dění, tedy ducha svatého. No a za syna považuji zkrátka celý vesmír a cokoliv v něm, jelikož to všechno je přímo z absolutna zrozené. Syntézu těchto tří pojmů označila katolická církev jako trojjedinost boží, což je trochu ošemetné, jelikož sice to všechno je opravdu v jednotě ale je trošku složitější určit, co všechno se dá ještě pojmou jako Boží JÁ... já Boha příliš nechápu jako osobu, mysím si, že chápání ho coby osoba je dobré zmetaforování či představa pro omezenou lidskou mysl nadruhou stranu by Bůh mohl být jakási podivná nekonečná osoba, jenže to by jsme pak museli přehodnotit chápání pojmu osoba jako takového, nicméně jelikož je Bůh absolutno naše pravé Já a my se za osoby považujeme, bylo by celkem pochopitelné že lidé mluví o Bohu jako o sobě. Jinak co se hříchů týče, ty jsou bohem nedoporučené na cestě k němu právě proto, že vychází z konání ega a ega podporují k dalšímu nárůstu a to mnohdy nejen u nás ale i u lidí ostatních... Ježíš říkal, že všechna přikázáníse dají nahradit jako "Miluj otce Boha svého a bližního svého" což (tato láska a přijímání všeho) se nám podaří právě tehdy, až rozpustíme naše ego, tedy ježíš říká, že všechny přijímání jsou o rozpouštění ega a snaze být s Bohem nikoliv o tom, co prostě smíme a nesmíme a za co nás Bůh potrestá...
Luminar 12. května 2011 15:58
Dobře jsi to napsala, psla jsi právě o iluzi ega... jinak já nemyslím, že by Bůh i ďábel byli iluze, spíše obrazem ega a absolutno a že jen jejich dělení na toho hodného a toho zlého je iluze...
Jsem

Život jako takový je velice vzrušující jen umět se dívat.
Události, filmy, umělecké díla jednoduše vše kolem nás není samo o sobě ani dobře ani špatné. Například: Alenka pěstuje květiny, Pepíček opravuje střechu. Začne pršet. Alenka je rada že nemusí zalévat, Pepíček hubuje že to chtěl dodělat. Dešti je to jedno.

Bůh i Ďábel jsou výtvory naši mysli. Jsou takové jaké jsme je pro sebe stvořili. Hrají podle pravidel jaké jsme jim určili. A teď pozor, nemyslím lidstvo jako celek, ale my každý sám za sebe v prostoru své mysli. S oblibou říkám „jsem pod zákonem svého vlastního vědomi“

Ymir 1. května 2011 11:59
+1
Odpusť jim, neboť nevědí, co činí.

Khajit 27. dubna 2011 18:47
Jo jo, hledej pravdu v Eragonovi a stav na něm teorie.

A prosím link na nějakou studii, která tvrdí, že "nejvíce lidí zabili Křižáci ve jménu mírumilovného Boha", to bych si rád přečetl.
‎"Půjdeme do Getsemanské zahrady - a ty se postaráš, aby mě tam našli."

Khajit 27. dubna 2011 18:47
Evidentně toho o křesťanství, jeho věrouce a historii moc nevíš, jestli vůbec něco. Proč tedy chceš diskutovat o něčem, co je ti tak cizí?
Odpusť jim, neboť nevědí, co činí.

Khajit 27. dubna 2011 18:47
Nemíním rozpyplávat křesťanství, tvůj názor je dost přímočarý a zjednodušený, ale to je tvoje věc :)
Jen takové drobné zamyšlení k první věci, cos zmínila: Pokud by Bůh stvořil člověka, tak aby nedělal hříchy - nebyl by člověk spíš jakýmsi robůtkem na dálkové ovládání? Poslušný, ochotný, dobrý... V tom přece není žádný hlubší smysl ani kouzlo. Zato stvořit bytost, která bude moci činit dobro i zlo (ale čemu dá přednost, je jen jejím rozhodnutím) je mnohem prozíravjší. K čemu svět plný dobrých lidí bez přítomnosti zla? Vždyť takový svět by byl teoreticky křesťanským nebem. Právě ta možnost volby (svobody) člověka nás může dělat v "Božích očích" zajímavými. Když to tedy budeme brát, že jsme jeho děti...
Věř snům. Věř svému srdci a věř svému příběhu. (Neil Gaiman)

Podle mě je celé Křesťanství blbost. Když si to tak vezmete, jestliže nechce, aby lidi dělali hříchy, proč je tak nestvořil? I kdyby se třeba historiologové mýlili a v Boha by se věřilo už od pravěku, proč by Bůh dovoloval takový názor? Jak by mohl dopustit Satanismus? To by skutečný Bůh neudělal.

Jinak ke Křesťanství mám i jinak negativní vztah...člověku opravdu nezbývá nikdy nic jiného než víra. Ale jestliže budete věřit jen v Boha, teoreticky můžete vraždit, krást a dělat jiné hříchy, s tím, že později až budete ve vězení, bude vám to upřímě líto, takže s trochou pomodlení vám to Bůh odpustí...a stále dokola.

A navíc, jaké války byly nejkrutější, při kterých bylo zabito nejvíce lidí? Spousta lidí se domnívá, že to byla druhá světová, ale to není pravda. Nejvíce lidí zabili Křižáci ve jménu mírumilovného Boha...jak absurdní :D:D

Podle mé teorie je to asi nějak jako v Eragonovi: Jak je to ve filmu, na začátku s tím, že kdysi dávno byli Dračí jezdci, lidi s draky v míru, ale jeden se vzbouřil a pozabíjel ostatní a stal se v podstatě vládcem světa.
V tomhle případě jsou Bohové, kterých jsou stovky, Dračími jezdci, a Bůh tím jedním vzbouřencem. Všechny Bohy zabít nemohl, jednak je jich příliš mnoho, jednak zase tak silný není.
Ale když v jiné Bohy (skoro) nikdo nevěří, získává moc, jakou ostatní nemají-proto se představy o něm mění a vyvýjejí jak sílí.
Alepostupem evoluce se vyvynuli i lidi a pochopili, že Bůh jehnusnej h***l a zase ho svrhnuli, takže se stal opět jen jednim z ostatních Bohů...
Carpe diem?...Non!...Carpe noctem!!

Nimloth 20. února 2011 16:20
Co to, probůh, meleš?
Odpusť jim, neboť nevědí, co činí.

Dharmi 7. července 2010 21:33
Jop, hezky řečeno :)
Věř snům. Věř svému srdci a věř svému příběhu. (Neil Gaiman)

Myslím si, že téma Ďábel nelze zcela vyčlenit z teologie. Už jen tradice výkladu tohoto slova tomu dává za pravdu. Tady je odkaz na vykipedii, kde se o tomhle slovu píše:
http://cs.wikipedia.org/wiki/%C4%8E%C3%A1bel

Ďábel byl obvykle vykládán ne jako konkrétní osoba(i když ta snaha o takový výklad tu taky je), ale jako symbol, nebo charakterová povaha někoho, kdo odporoval jakémusi vzoru člověčenství, božkosti či dobra.
Dharmí

mapaf 23. dubna 2010 21:19
Vírá v něco jenom utěšuje mysl od skutečnosti. Já osobně také věřím ve spoustu věcí a předem daných axiomů, ale v právě v tu víru samotnou nevěřím, nevěřím ve smyslu, myslím si, že to pro vědění není správné, protože jenom prohlubuje skutečnost do hloubky existenčí propasti a blouznivých idejí.(Ano zní to pokrytecky, ale nebyl bůh také pokrytec ? Byl!)Víra se neopírá o žádné důkazy ani polodůkazy, ona se opírá o nic jako ostatně všechno. Jakýkoliv souhrn důsledků a příčin vede k ničemu (K tomu se vrátím později).
Ať už vnímáš svět fialově či žlutě, důležitý je ten odstín, to rozpoložení ducha a nastolení smíření se s ničím v jednom neměnícím se odstínu.
Proč by měl mít bůh sílu, není snad všemocný ?
Jinak pokud bys bral nic jako všechno, tudíž bůh by byl všechno a zároveň nic pak by lineárnost boha, v níž křesťané věří neexistovala a všechno by fungovalo na principu totální nelineárnosti, takže by svět v důsledku vypadal stějně jako nyní - absurdně.
Jenže bůh má dle idejí, onu sílu, tudíž se snaží transformovat nelogičnost do logičnosti, což popírá chod, principy a funkce života. Ano, můžeš tvrdit, že v tyto principy zase pouze věříme, což je do jisté míry (jen malé) pravda, ale právě tyto funkce pocházejí z jistých důkazů, které jak ty říkáš pocházejí z víry, tudíž jsem se zase dopracoval k ničemu, k totální absudritě a nezvratné nelineárnosti, kterou si můžeš vírou pouze zidealizovat, ale nelze transformovat v něco skutečného. Jinak raději bych nevěděl o jeho neexistenci, kterou věřící vnímají jako existenci (že by absurdno ?), poněvadž bůh nám přináší další nelogičnost s falešnou idejí logična a tím popírá nesmysl naší existence.
Nejspíš se teď zeptáš, co vnímám jako logičnost a nelogičnost, tudíž lineárnost a nelineárnost ?! Já odpovím, tak že poukážu na schopnost našeho vnímání spojovat si něco do určitých spojů - Logično. A na druhou stranu na naší neschopnost pochopit nic, tůdíž neschopnost pochopení vlastního nepochopení - Nelogično, jež vnímám jako správné, i přesto, že jej nemohu jako každý smrtelník pochopit.

mapaf 23. dubna 2010 21:19
Víra se nezakládá ani na polodůkazech, spíše na výkladě důkazů, vlastně víra je právě absence důkazů.
Nespochybnitelné důkazy existují, jako například důkaz, že 0,9per. =1, to nejde zpochybnit.
Říkáš Bůh, tím myslíš křesťanského boha a ten má býti všemocný. A bůh je všechno, takže protiklad je nic.
Ateista není věřící, je to nevíra v boha a tam už vidíš to nevíra.
A od toho je církev, aby ukázala co je to bůh a taky, jestliže se mýlím o tvém bohu, tak mně jednoduše opravíš a mohu reagovat na tvýho, jinak bychom nemohli diskutovat a nic by se nevyřešilo.
Já bych nejradši věděl pravdu, zda-li bůh, či podobná nadpřirozená bytost existuje, proto jsem také ateistou, protože důkazy o bohu nejsou a nebo je nikdo nevidí (o čemž silně pochybuju).
The Game

mapaf 23. dubna 2010 21:19
A i k víře a vědě je třeba přistupovat nečernobíle.
Jsem

třeba je nic a Bůh jedno a to samé... Ostatně nějaký filosof kdysi řekl " Vesmír vznikl z ničeho" Třeba nic vše ovlivňuje, definuje, prolíná a je či ještě lépe není ve všem.
Jsem

Sakra xD tohle je diskuze o Ďáblu ne o Bohu... když nad tím tak přemýšlím, snažíš se tu ale vlastně obhájit Ďáblovo jednání.
Víra (a teď nemyslím jen víru v Boha, ale cokoliv čemu kdy věříš)se jistě zakládá na tom, že prokazatelné důkazy neexistují ale existují jisté "polodůkazy" které v nás buďto vedou věřit nebo nevěřit. Ostatně se mi ale ještě nestalo, abych narazil na něco, co bych neotřesitelně věděl a seznal naprosto absolutně jasně pravdivým bez možnosti toto tvrzení ještě vzíti zpět, ještě se mi nestalo, abych pro něco našel nezpochybnitelné důkazy. Jistě, život není černobílý, jak říkáš je šedivý někde tmavší, někde světlejší a navíc ty barvy jsou měňavé i když já bych spíše vnímal svět barevně s barvami téže měňavými a četnými, navíc pak za různých okolností a za různých stavů naší mysli barvy vyvolávají jiné pocity, nálady a asociace.

Proč by Bůh měl mít nějakou sílu? Proč by mělo nic míti nějakou sílu? Záleží jistě na tom, co považuješ za Boha. A proč by pak, když by nic předčilo boha, víra neexistovala? Může nic něco předčit? Může nic konat, činit, být nějaké či jiné? Já sám samozřejmě nic nechápu a tebe se táži, jestli ty ano. Nic je třeba právě o tom, že jen mi jsme si jej vymysleli, abychom našli protiklad (tak jak to děláme snad u všeho) k NĚČEMU, možná... Vlastně víra v nic, je na tom podobně ošemetně jako víra v Boha. Proč by se měl Bůh k něčemu rozhodovat? Třeba je nevědomí, třeba to není osoba, či cokoliv myslícího nebo cítícího, třeba ano. Každá jen věří s vé představě o bohu, silněji či slaběji a i ateista je svým způsobem věřící, věřící v Bohovu nexistenci či vymyšlenost. Ateismus je vlstně také víra. Pakliže si vybíráš na Bohu, jen jisté vlastnosti a činy, je kritizuješ (a jim možná věříš, to nevím) vystavuješ se nebezpečí, že se budeš v myslích mnohých mýlit. Mýlit se budeš i když budeš mít pravdu, pak liže řekneš jen Bůh a ne Bůh jak já jej chápu. Víra jakákoliv je bohužel (možná že bohužel) to jediné co máš... či nemáš. Jistě, třeba kdyby ses jí zbavil, dosáhl bys vyššího opravdového vědění, ale třeba ne, nestačilo by jen se zbavit víry. Pokuď jde o víru v Boha, co bys chtěl raději? Vědění o existenci boha, či naprosté nevědění o jeho existenci, či vědění o jeho neexistenci, či nevědění o jeho neexistenci??
Jsem

mapaf 22. dubna 2010 21:49¨
O co se víra opírá ? O vědu ?Anináhodou.Problém víry je v ideálech, jak si sám uvedl Bibly psala spousta lidí s různými ideály, a to je to jediné o co se víra kdy opírala, opírá a bude opírat dál. Život totiž není černobílý, je šedivý, někdy světlejší nekdy tmavší.
Když by nic svou silou předčilo boha, pak by víra neexistovala, a my bychom nemuseli boha oběsit na jeho vlastních provazech. Jenže bůh se rozhodl trestat nás, a tím si na sobě léčit vlastní komlexy, a tím ná donutil převzít jeho moc a jeho majetek do vlastních rukou. Cíl nespočívá v tom změnit víru, ale zničit jí. Zadupat tu pravišou ideu hluboko pod zem.
Právě moc toho půjčování božích milodarů dělá z boha takového šaška, úchyla a pokrytce.