Ankety | Ďábel, zlo a hřích | Diskuze - Aragorn.cz

:D

Od­po­věď na tuto otáz­ku asi zná jenom Ďábel.
The Game

Oprav­du na tomto ser­ve­ru ne­e­xis­tu­je edi­ta­ce pří­spěv­ku a nebo to jen ne­můžu najít?

mapaf 12. červ­na 2011 09:14
Je­di­ná by­tost, která nás odměňuje či tres­tá, jsme ve sku­teč­nos­ti my sami.

jinak já ne­mys­lím, že by Bůh i ďábel byli iluze, spíše ob­ra­zem ega a ab­so­lut­no a že jen je­jich dě­le­ní na toho hod­né­ho a toho zlého je iluze...

Sou­hla­sím, ale to nic ne­mě­ní na tom, že Je­di­ná by­tost, která nás odměňuje či tres­tá, jsme ve sku­teč­nos­ti my sami.

No a mám tu zas nový po­hled na věc... Víte mys­lím si, že Bůh dle Bible neměl být nikdy brán a chá­pán jako ten hodný a opo­zi­ce toho prý zlého Ďábla. Nene Bůh se po­vět­ši­nou pre­zen­tu­je jako ab­so­lut­no bytí ("jsem to co jsem")a je v kaž­dém z nás a je­di­nou iluzí že jsme od něj od­dě­le­ni je právě ego, jež je krás­ně na­zna­če­né v Ďáblu. Ďábel totiž místo aby lás­ky­pl­ně při­jí­mal a žil v ta­ko­vété ze­no­vé do­ko­na­los­ti, začal si po­čí­nat podle svého ro­zu­mu ne­ro­zu­mu, začal si věci roz­dě­lo­vat na dobré a špat­né, cítil se od­dě­len od Boha a čm víc v něm tato iluze na­růs­ta­la, tím těžší je pro něj uvě­do­mo­vat si pří­tom­nost boží v sobě samém, Bůh ho nikdy sám od sebe z ni­če­ho nic ne­za­vrh­nul, nýbrž Ďábel sám šel od něj. Možná na­mít­ne­te, že Bůh Ďábla přece za­vr­hl, avšak pokud chá­pe­me Ďábla jako ja­kési abs­trakt­ní vy­ob­ra­ze­ní ega, pak to za­vrh­nu­tí chá­pe­me jako to, že s egem nejsme v do­ko­na­lé jed­no­tě s Bohem nebo si to ale­spoň ne­u­vě­do­mu­je­me a ne­ži­je­me jím. Nadru­hou stra­nu ne­e­xis­tu­je důvod proč svoje ego ne­chá­vat roz­ply­nout, ne­e­xis­tu­je žádná správ­ná cesta takže si zkrát­ka mů­že­te dělat co chce­te. To, že když se roz­hod­ne­te jít ces­tou ega na které se může cítit ublí­že­ně a ná­sled­ně si třeba utr­pe­ní mnoh­dy pro­ži­je­te je čistě vaše věc a vy­plí­vá z vaší iluzi u ublí­že­nos­ti, tedy Bůh vás tím ne­nu­tí jít ces­tou roz­ply­nu­tí ega. Jinak kdyby vás za­jí­ma­lo proč vnmám Boha jako ab­so­lut­no, tak si vzpo­meňte na bib­lic­ké "JSEM který JSEM" což je do­ko­na­lé vy­ob­ra­ze­ní ab­so­lut­na (bytí), pak také že je vše­od­pouš­tě­jí­cí, což zna­me­ná že na cestě za ním ne­zá­le­ží na tom, co jste kdy dě­la­li v mi­nu­los­ti pokuď už jste se do­ká­za­li od to­ho­to sami od­pou­tat, pak také že je vše­mi­lu­jí­cí, což je stav jenž pro­ží­vá člo­věk osvo­bo­ze­ný od ega a ží­jí­cí pouze ab­so­lut­nem. Pak je také v Bibli psáno, že Bůh ne­při­jí­má dle skut­ků ale dle víry, což znovu do­ka­zu­je jeho do­ko­na­lé spo­či­nu­tí v pří­tom­nos­ti. toto vše však po­pi­su­je jen podle křes­ťan­ské­ho dě­le­ní Boha otce a cestu k němu, co ale tedy s tím ostat­ním, s du­chem sva­tým a synem? Pro mě osob­ně duch svatý před­sta­vu­je prin­ci­py vesmí­ru, čin­nou boží moc, karmu a všech­no dění ve vesmí­ru či to, co ho do po­hy­bu uvádí a také sys­tém jako pro­s­te a bude vám dáno, ko­mu­ni­ka­ce s vesmí­rem a utvá­ře­ní vlast­ní re­li­ty, když skrze sebe ne­chá­vá­te konat ducha sva­té­ho, ko­ná­te něco, co na vás příde aniž by jste se to sna­ži­li ovliv­nit, tedy změ­nit dění, tedy ducha sva­té­ho. No a za syna po­va­žu­ji zkrát­ka celý vesmír a co­ko­liv v něm, je­li­kož to všech­no je přímo z ab­so­lut­na zro­ze­né. Syn­té­zu těch­to tří pojmů ozna­či­la ka­to­lic­ká cír­kev jako tro­j­je­di­nost boží, což je tro­chu oše­met­né, je­li­kož sice to všech­no je oprav­du v jed­no­tě ale je troš­ku slo­ži­těj­ší určit, co všech­no se dá ještě po­jmou jako Boží JÁ... já Boha pří­liš ne­chá­pu jako osobu, mysím si, že chá­pá­ní ho coby osoba je dobré zme­ta­fo­ro­vá­ní či před­sta­va pro ome­ze­nou lid­skou mysl nadru­hou stra­nu by Bůh mohl být ja­ká­si po­div­ná ne­ko­neč­ná osoba, jenže to by jsme pak mu­se­li pře­hod­no­tit chá­pá­ní pojmu osoba jako ta­ko­vé­ho, nicmé­ně je­li­kož je Bůh ab­so­lut­no naše pravé Já a my se za osoby po­va­žu­je­me, bylo by cel­kem po­cho­pi­tel­né že lidé mluví o Bohu jako o sobě. Jinak co se hříchů týče, ty jsou bohem ne­do­po­ru­če­né na cestě k němu právě proto, že vy­chá­zí z ko­ná­ní ega a ega pod­po­ru­jí k dal­ší­mu ná­růstu a to mnoh­dy nejen u nás ale i u lidí ostat­ních... Ježíš říkal, že všech­na při­ká­zá­ní­se dají na­hra­dit jako "Miluj otce Boha svého a bliž­ní­ho svého" což (tato láska a při­jí­má­ní všeho) se nám po­da­ří právě tehdy, až roz­pus­tí­me naše ego, tedy ježíš říká, že všech­ny při­jí­má­ní jsou o roz­pouš­tě­ní ega a snaze být s Bohem ni­ko­liv o tom, co pros­tě smíme a ne­smí­me a za co nás Bůh po­tres­tá...
Lu­mi­nar 12. květ­na 2011 15:58
Dobře jsi to na­psa­la, psla jsi právě o iluzi ega... jinak já ne­mys­lím, že by Bůh i ďábel byli iluze, spíše ob­ra­zem ega a ab­so­lut­no a že jen je­jich dě­le­ní na toho hod­né­ho a toho zlého je iluze...
Jsem

Život jako ta­ko­vý je ve­li­ce vzru­šu­jí­cí jen umět se dívat.
Udá­los­ti, filmy, umě­lec­ké díla jed­no­du­še vše kolem nás není samo o sobě ani dobře ani špat­né. Na­pří­klad: Alen­ka pěs­tu­je kvě­ti­ny, Pe­pí­ček opra­vu­je stře­chu. Začne pršet. Alen­ka je rada že ne­mu­sí za­lé­vat, Pe­pí­ček hu­bu­je že to chtěl do­dě­lat. Dešti je to jedno.

Bůh i Ďábel jsou vý­tvo­ry naši mysli. Jsou ta­ko­vé jaké jsme je pro sebe stvo­ři­li. Hrají podle pra­vi­del jaké jsme jim ur­či­li. A teď pozor, ne­mys­lím lid­stvo jako celek, ale my každý sám za sebe v pro­sto­ru své mysli. S ob­li­bou říkám „jsem pod zá­ko­nem svého vlast­ní­ho vě­do­mi“

Ymir 1. květ­na 2011 11:59
+1
Od­pusť jim, neboť ne­vě­dí, co činí.

Kha­jit 27. dubna 2011 18:47
Jo jo, hle­dej prav­du v Era­go­no­vi a stav na něm te­o­rie.

A pro­sím link na ně­ja­kou stu­dii, která tvrdí, že "nej­ví­ce lidí za­bi­li Kři­žá­ci ve jménu mí­ru­mi­lov­né­ho Boha", to bych si rád pře­če­tl.
‎"Pů­jde­me do Get­se­man­ské za­hra­dy - a ty se po­sta­ráš, aby mě tam našli."

Kha­jit 27. dubna 2011 18:47
Evi­dent­ně toho o křes­ťan­ství, jeho vě­rou­ce a his­to­rii moc nevíš, jest­li vůbec něco. Proč tedy chceš dis­ku­to­vat o něčem, co je ti tak cizí?
Od­pusť jim, neboť ne­vě­dí, co činí.

Kha­jit 27. dubna 2011 18:47
Ne­mí­ním rozpy­plá­vat křes­ťan­ství, tvůj názor je dost pří­mo­ča­rý a zjed­no­du­še­ný, ale to je tvoje věc :)
Jen ta­ko­vé drob­né za­myš­le­ní k první věci, cos zmí­ni­la: Pokud by Bůh stvo­řil člo­vě­ka, tak aby ne­dě­lal hří­chy - nebyl by člo­věk spíš ja­kým­si robůtkem na dál­ko­vé ovlá­dá­ní? Po­sluš­ný, ochot­ný, dobrý... V tom přece není žádný hlub­ší smysl ani kouz­lo. Zato stvo­řit by­tost, která bude moci činit dobro i zlo (ale čemu dá před­nost, je jen jejím roz­hod­nu­tím) je mno­hem pro­zí­ra­vj­ší. K čemu svět plný dob­rých lidí bez pří­tom­nos­ti zla? Vždyť ta­ko­vý svět by byl te­o­re­tic­ky křes­ťan­ským nebem. Právě ta mož­nost volby (svo­bo­dy) člo­vě­ka nás může dělat v "Bo­žích očích" za­jí­ma­vý­mi. Když to tedy bu­de­me brát, že jsme jeho děti...
Věř snům. Věř svému srdci a věř svému pří­bě­hu. (Neil Gai­man)

Podle mě je celé Křes­ťan­ství bl­bost. Když si to tak vez­me­te, jestli­že ne­chce, aby lidi dě­la­li hří­chy, proč je tak ne­stvo­řil? I kdyby se třeba his­to­ri­o­lo­go­vé mý­li­li a v Boha by se vě­ři­lo už od pra­vě­ku, proč by Bůh do­vo­lo­val ta­ko­vý názor? Jak by mohl do­pus­tit Sa­ta­nis­mus? To by sku­teč­ný Bůh ne­u­dě­lal.

Jinak ke Křes­ťan­ství mám i jinak ne­ga­tiv­ní vztah...člo­vě­ku oprav­du ne­zbý­vá nikdy nic ji­né­ho než víra. Ale jestli­že bu­de­te věřit jen v Boha, te­o­re­tic­ky mů­že­te vraž­dit, krást a dělat jiné hří­chy, s tím, že poz­dě­ji až bu­de­te ve vě­ze­ní, bude vám to upří­mě líto, takže s tro­chou po­mod­le­ní vám to Bůh od­pus­tí...a stále do­ko­la.

A navíc, jaké války byly nej­kru­těj­ší, při kte­rých bylo za­bi­to nej­ví­ce lidí? Spous­ta lidí se do­mní­vá, že to byla druhá svě­to­vá, ale to není prav­da. Nej­ví­ce lidí za­bi­li Kři­žá­ci ve jménu mí­ru­mi­lov­né­ho Boha...​jak ab­surd­ní :D:D

Podle mé te­o­rie je to asi nějak jako v Era­go­no­vi: Jak je to ve filmu, na za­čát­ku s tím, že kdysi dávno byli Dračí jezd­ci, lidi s draky v míru, ale jeden se vzbou­řil a po­za­bí­jel ostat­ní a stal se v pod­sta­tě vlád­cem světa.
V to­mhle pří­pa­dě jsou Bo­ho­vé, kte­rých jsou stov­ky, Dra­čí­mi jezd­ci, a Bůh tím jed­ním vzbou­řen­cem. Všech­ny Bohy zabít ne­mohl, jed­nak je jich pří­liš mnoho, jed­nak zase tak silný není.
Ale když v jiné Bohy (skoro) nikdo ne­vě­ří, zís­ká­vá moc, jakou ostat­ní ne­ma­jí-pro­to se před­sta­vy o něm mění a vy­vý­je­jí jak sílí.
Ale­postu­pem evo­lu­ce se vy­vy­nu­li i lidi a po­cho­pi­li, že Bůh jehnusnej h***l a zase ho svrh­nu­li, takže se stal opět jen jed­nim z ostat­ních Bohů...
Carpe diem?...​Non!...​Carpe noc­tem!!

Ni­mlo­th 20. února 2011 16:20
Co to, pro­bůh, meleš?
Od­pusť jim, neboť ne­vě­dí, co činí.

Dhar­mi 7. čer­ven­ce 2010 21:33
Jop, hezky ře­če­no :)
Věř snům. Věř svému srdci a věř svému pří­bě­hu. (Neil Gai­man)

Mys­lím si, že téma Ďábel nelze zcela vy­čle­nit z te­o­lo­gie. Už jen tra­di­ce vý­kla­du to­ho­to slova tomu dává za prav­du. Tady je odkaz na vy­ki­pe­dii, kde se o to­mhle slovu píše:
http://​cs.​wikipedia.​org/​wiki/​%C4%8E%C3%A1bel

Ďábel byl ob­vykle vy­klá­dán ne jako kon­krét­ní osoba(i když ta snaha o ta­ko­vý vý­klad tu taky je), ale jako sym­bol, nebo cha­rak­te­ro­vá po­va­ha ně­ko­ho, kdo od­po­ro­val ja­ké­musi vzoru člo­vě­čen­ství, bož­kos­ti či dobra.
Dhar­mí

mapaf 23. dubna 2010 21:19
Vírá v něco jenom utě­šu­je mysl od sku­teč­nos­ti. Já osob­ně také věřím ve spous­tu věcí a pře­dem da­ných axi­o­mů, ale v právě v tu víru sa­mot­nou ne­vě­řím, ne­vě­řím ve smys­lu, mys­lím si, že to pro vě­dě­ní není správ­né, pro­to­že jenom pro­hlu­bu­je sku­teč­nost do hloub­ky exis­ten­čí pro­pas­ti a blouzni­vých idejí.(Ano zní to po­kry­tec­ky, ale nebyl bůh také po­kry­tec ? Byl!)Víra se ne­o­pí­rá o žádné dů­ka­zy ani po­lo­dů­ka­zy, ona se opírá o nic jako ostat­ně všech­no. Ja­ký­ko­liv sou­hrn dů­sled­ků a pří­čin vede k ni­če­mu (K tomu se vrá­tím poz­dě­ji).
Ať už vní­máš svět fi­a­lo­vě či žlutě, dů­le­ži­tý je ten od­stín, to roz­po­lo­že­ní ducha a na­sto­le­ní smí­ře­ní se s ničím v jed­nom ne­mě­ní­cím se od­stí­nu.
Proč by měl mít bůh sílu, není snad vše­moc­ný ?
Jinak pokud bys bral nic jako všech­no, tudíž bůh by byl všech­no a zá­ro­veň nic pak by li­ne­ár­nost boha, v níž křes­ťa­né věří ne­e­xis­to­va­la a všech­no by fun­go­va­lo na prin­ci­pu to­tál­ní ne­li­ne­ár­nos­ti, takže by svět v dů­sled­ku vy­pa­dal stěj­ně jako nyní - ab­surd­ně.
Jenže bůh má dle idejí, onu sílu, tudíž se snaží trans­for­mo­vat ne­lo­gič­nost do lo­gič­nos­ti, což po­pí­rá chod, prin­ci­py a funk­ce ži­vo­ta. Ano, můžeš tvr­dit, že v tyto prin­ci­py zase pouze vě­ří­me, což je do jisté míry (jen malé) prav­da, ale právě tyto funk­ce po­chá­ze­jí z jis­tých dů­ka­zů, které jak ty říkáš po­chá­ze­jí z víry, tudíž jsem se zase do­pra­co­val k ni­če­mu, k to­tál­ní ab­sudri­tě a ne­zvrat­né ne­li­ne­ár­nos­ti, kte­rou si můžeš vírou pouze zi­de­a­li­zo­vat, ale nelze trans­for­mo­vat v něco sku­teč­né­ho. Jinak ra­dě­ji bych ne­vě­děl o jeho ne­e­xis­ten­ci, kte­rou vě­ří­cí vní­ma­jí jako exis­ten­ci (že by ab­surd­no ?), po­ně­vadž bůh nám při­ná­ší další ne­lo­gič­nost s fa­leš­nou idejí lo­gič­na a tím po­pí­rá ne­smy­sl naší exis­ten­ce.
Nej­spíš se teď ze­ptáš, co vní­mám jako lo­gič­nost a ne­lo­gič­nost, tudíž li­ne­ár­nost a ne­li­ne­ár­nost ?! Já od­po­vím, tak že po­u­ká­žu na schop­nost na­še­ho vní­má­ní spo­jo­vat si něco do ur­či­tých spojů - Lo­gič­no. A na dru­hou stra­nu na naší ne­schop­nost po­cho­pit nic, tůdíž ne­schop­nost po­cho­pe­ní vlast­ní­ho ne­po­cho­pe­ní - Ne­lo­gič­no, jež vní­mám jako správ­né, i přes­to, že jej ne­mo­hu jako každý smr­tel­ník po­cho­pit.

mapaf 23. dubna 2010 21:19
Víra se ne­za­klá­dá ani na po­lo­dů­ka­zech, spíše na vý­kla­dě dů­ka­zů, vlast­ně víra je právě ab­sen­ce dů­ka­zů.
Ne­spo­chyb­ni­tel­né dů­ka­zy exis­tu­jí, jako na­pří­klad důkaz, že 0,9per. =1, to nejde zpo­chyb­nit.
Říkáš Bůh, tím mys­líš křes­ťan­ské­ho boha a ten má býti vše­moc­ný. A bůh je všech­no, takže pro­ti­klad je nic.
Ate­is­ta není vě­ří­cí, je to ne­ví­ra v boha a tam už vidíš to ne­ví­ra.
A od toho je cír­kev, aby uká­za­la co je to bůh a taky, jestli­že se mýlím o tvém bohu, tak mně jed­no­du­še opra­víš a mohu re­a­go­vat na tvýho, jinak bychom ne­moh­li dis­ku­to­vat a nic by se ne­vy­ře­ši­lo.
Já bych nej­rad­ši věděl prav­du, zda-li bůh, či po­dob­ná nad­při­ro­ze­ná by­tost exis­tu­je, proto jsem také ate­is­tou, pro­to­že dů­ka­zy o bohu nejsou a nebo je nikdo ne­vi­dí (o čemž silně po­chy­bu­ju).
The Game

mapaf 23. dubna 2010 21:19
A i k víře a vědě je třeba při­stu­po­vat ne­čer­no­bí­le.
Jsem

třeba je nic a Bůh jedno a to samé... Ostat­ně ně­ja­ký fi­lo­sof kdysi řekl " Vesmír vzni­kl z ni­če­ho" Třeba nic vše ovlivňuje, de­fi­nu­je, pro­lí­ná a je či ještě lépe není ve všem.
Jsem

Sakra xD tohle je dis­ku­ze o Ďáblu ne o Bohu... když nad tím tak pře­mýš­lím, sna­žíš se tu ale vlast­ně ob­há­jit Ďáblo­vo jed­ná­ní.
Víra (a teď ne­mys­lím jen víru v Boha, ale co­ko­liv čemu kdy věříš)se jistě za­klá­dá na tom, že pro­ka­za­tel­né dů­ka­zy ne­e­xis­tu­jí ale exis­tu­jí jisté "po­lo­dů­ka­zy" které v nás buďto vedou věřit nebo ne­vě­řit. Ostat­ně se mi ale ještě ne­sta­lo, abych na­ra­zil na něco, co bych ne­otře­si­tel­ně věděl a se­znal na­pros­to ab­so­lut­ně jasně prav­di­vým bez mož­nos­ti toto tvr­ze­ní ještě vzíti zpět, ještě se mi ne­sta­lo, abych pro něco našel ne­zpo­chyb­ni­tel­né dů­ka­zy. Jistě, život není čer­no­bí­lý, jak říkáš je še­di­vý někde tmavší, někde svět­lej­ší a navíc ty barvy jsou měňavé i když já bych spíše vní­mal svět ba­rev­ně s barva­mi téže měňavými a čet­ný­mi, navíc pak za růz­ných okol­nos­tí a za růz­ných stavů naší mysli barvy vy­vo­lá­va­jí jiné po­ci­ty, ná­la­dy a aso­ci­a­ce.

Proč by Bůh měl mít ně­ja­kou sílu? Proč by mělo nic míti ně­ja­kou sílu? Zá­le­ží jistě na tom, co po­va­žu­ješ za Boha. A proč by pak, když by nic před­či­lo boha, víra ne­e­xis­to­va­la? Může nic něco před­čit? Může nic konat, činit, být ně­ja­ké či jiné? Já sám sa­mo­zřej­mě nic ne­chá­pu a tebe se táži, jest­li ty ano. Nic je třeba právě o tom, že jen mi jsme si jej vy­mys­le­li, abychom našli pro­ti­klad (tak jak to dě­lá­me snad u všeho) k NĚ­ČE­MU, možná... Vlast­ně víra v nic, je na tom po­dob­ně oše­met­ně jako víra v Boha. Proč by se měl Bůh k ně­če­mu roz­ho­do­vat? Třeba je ne­vě­do­mí, třeba to není osoba, či co­ko­liv mys­lí­cí­ho nebo cí­tí­cí­ho, třeba ano. Každá jen věří s vé před­sta­vě o bohu, sil­ně­ji či sla­bě­ji a i ate­is­ta je svým způ­so­bem vě­ří­cí, vě­ří­cí v Bo­ho­vu nexis­ten­ci či vy­myš­le­nost. Ate­is­mus je vlstně také víra. Pakli­že si vy­bí­ráš na Bohu, jen jisté vlast­nos­ti a činy, je kri­ti­zu­ješ (a jim možná věříš, to nevím) vy­sta­vu­ješ se ne­bez­pe­čí, že se budeš v mys­lích mno­hých mýlit. Mýlit se budeš i když budeš mít prav­du, pak liže řek­neš jen Bůh a ne Bůh jak já jej chápu. Víra ja­ká­ko­liv je bo­hu­žel (možná že bo­hu­žel) to je­di­né co máš... či nemáš. Jistě, třeba kdyby ses jí zba­vil, do­sá­hl bys vyš­ší­ho oprav­do­vé­ho vě­dě­ní, ale třeba ne, ne­sta­či­lo by jen se zba­vit víry. Pokuď jde o víru v Boha, co bys chtěl ra­dě­ji? Vě­dě­ní o exis­ten­ci boha, či na­pros­té ne­vě­dě­ní o jeho exis­ten­ci, či vě­dě­ní o jeho ne­e­xis­ten­ci, či ne­vě­dě­ní o jeho ne­e­xis­ten­ci??
Jsem

mapaf 22. dubna 2010 21:49¨
O co se víra opírá ? O vědu ?Ani­ná­ho­dou.Pro­blém víry je v ide­á­lech, jak si sám uvedl Bibly psala spous­ta lidí s růz­ný­mi ide­á­ly, a to je to je­di­né o co se víra kdy opí­ra­la, opírá a bude opí­rat dál. Život totiž není čer­no­bí­lý, je še­di­vý, někdy svět­lej­ší nekdy tmavší.
Když by nic svou silou před­či­lo boha, pak by víra ne­e­xis­to­va­la, a my bychom ne­mu­se­li boha obě­sit na jeho vlast­ních pro­va­zech. Jenže bůh se roz­ho­dl trestat nás, a tím si na sobě léčit vlast­ní komlexy, a tím ná do­nu­til pře­vzít jeho moc a jeho ma­je­tek do vlast­ních rukou. Cíl ne­spo­čí­vá v tom změ­nit víru, ale zni­čit jí. Za­du­pat tu pra­vi­šou ideu hlu­bo­ko pod zem.
Právě moc toho půj­čo­vá­ní bo­žích mi­lo­da­rů dělá z boha ta­ko­vé­ho šaška, úchy­la a po­kryt­ce.