Smysl života (7 stran zpět) | Diskuze - Aragorn.cz

Rainy 12. května 2010 18:29
a jaký to je? svěř se nám... :-)

Mám svůj smysl života. A to mi stačí, víc vědět nepotřebuju :)

Ondrousek 11. května 2010 19:20
jo to je drsna veta:D:D:D
Rozhodl jsem se, že si vypěstuju závislost. To jediný mě může zachránit před tím, abych si ustřelil palici. [Cobain Kurt]

mrkacek2 10. května 2010 20:40
Nastesti je to cele subjektivni a tvuj zivot, ktery po precteni tveho prispevku nutne musim chapat jako nudny (nic osobniho),by chtel, doufam, malokdo.
"člověk se natáhne pod strom s vědomím že chcípne (a vůbec ho to nezajímá), přemýšlí o absurditě světa a lehce potahuje z poslední marlborky." -> tak se pak zvednu a jdu si koupit dalsi krabicku a cestou by mi mohloé dojit ze to vsechno zas az tak na hovno neni.

Tva verze zivota je kazdopadne snazsi v tom ms pravdu ale jinak bida, chlape.
Rozhodl jsem se, že si vypěstuju závislost. To jediný mě může zachránit před tím, abych si ustřelil palici. [Cobain Kurt]

mrkacek2 10. května 2010 20:40
a se zapojením flegmatismu lehce dosáhnout svého cíle.... :D

Jenže štastný je člověk jen nárazově, zatímco zbytek života probrečí nad touhou totálního štěstí, tudíž miluje onu touhu, ne to po čem toužil, a jeho touha zároveň začne nenávidět své pomyslné děti, svůj strach i svědomí, a začně je prolamovat, například sebedestrukcí v destrukci, nebo jednoduše začne chlastat, tím probourává hráze tragičnosti a myslí si (v podnapilosti) že dosáhl svého cíle, což je pravda, pravidelnou konzumací alkoholu či zabíjení lidí lze dosáhnout trvalého štěstí, které vyplívá čistě z destrukce nebo sebedestrukce. A z toho plyne, že naše nejdůležitější pudy jsou agrese a pochopitelně sexualita, tudíž mi se musíme buď rozbít, vraždit,aktivně pohlavně žít nebo se smířit se svou tragégii. Já osobně volím smíření, poněvadž v tom onen ideál štěstí nehraje až takovou roli - člověk se natáhne pod pod strom s vědomím že chcípne (a vůbec ho to nezajímá), přemýšlí o absurditě světa a lehce potahuje z poslední marlborky. Tohle je myslím mnohem snadněji dosažitelný ideál štěstí než prožít život na plno.. lehčeji se plní, stačí se nad život povznést, říct mu: ´´Nechápu tě, pochopit tě chci, ale ty mi to nedovolíš, tak na tebe se*u.´´ a se zapojením flegmatismu lehce dosáhnout svého cíle....

Trochu odbočím :):D
Všechny naše kroky pramení z touhy po štěstí... K absolutnímu štěstí vede cesta i přes malá štěstíčka a právě proto má ta touha dvě pomyslné děti a to strach a svědomí. Oboje jsou dobrá a pomáha jí nám v cestě ke štěstí, avšak musíme s nimy umět zacházet a tak nějak si je vychovat, protože se nesmíme bát věcí, kterých by sme se bát neměli, nenechme si zaslepit oči a zatemnit mysl, měli by jsme se bát toho, u čeho to má význam, strach má být něčím co nás zachová při životě, popřípadě nám ukáže snažší cestu, ale nesmí nám zcela diktovat život. Svědomí si musíme také vychovat, aby upozornilo " Ale to tě přece neudělá šťastným, naopak, budeš nešťastný ty i ostatní" ale nesmí nám také nedovolit, dělat věci správné.
Jsem

mrkacek2 22. dubna 2010 20:24
ses v Zivot se ma prozit na vul:D Zivot se ma prozit na plny obratky.
"Lepsi prozit jeden den jako lev, nez sto dni jako ovce"
Rozhodl jsem se, že si vypěstuju závislost. To jediný mě může zachránit před tím, abych si ustřelil palici. [Cobain Kurt]

Kalasinder 24. dubna 2010 12:48
Kalasinder má o5 povznášející pohled na věc :-)

Dle mě, jak jsem někde četl je hodně zajímavý výrok:
Smrt je přirozený způsob, jak se dozvíš, že si někde udělal chybu.

A ještě něco o osudu...
Osud je svině a já na něj věřím, protože nám dává naději vyššího řádu věcí, ale budu dělat všechno proto abych se svému osudu postavil, neboť myšlenka, že už bylo zvoleno a já jedu jen po kolejích mi bere sílu žít.

Vite co, pokazde, kdyz clovek zemre, necha po sobe neco. Vzkaz, zpominku... Bolest. Je to takova ... ehm... divna vec, ale i ten nejopustenejsi clovek ma nekoho, kdo si na nej vzpomene ( i kdyz mu nepujde polozit na hrob ohromnou kytku ) a ja osobne by jsem chtel odejit cisty, a taky by jsem nechtel, aby na me lidi vzpominali jako na toho " ten, co mi dluzi kilo " ale cas si clovek nevybere. Sebevrazda neniu nic "hrdinskeho", ale je to napljneni osudu. Vemte si, ze vas auto muze prejet skoro kdekoliv. Infarkt a mrtvicka taky... A napadlo vas treba, ze pokavad by ten dotyccny nesel na pudu a nezastrelil se, tak ze by ho prave nejakej ridic nezprovodil zer sveta ? Jako sebevrazda... je to jen urychleni, nebo je to proste akt osudu ? Podle me umre kazdy, tak proc se to snazit urychlit, kdyz po sobe muzete nechat mnohem vic nez jen tu vzpominku.

Navic si vemte, ze podstata cloveka neni zemrit. Smrt je jen prestoupeni do jine sfery sveta. A navic sebevrazdou si muzete odeprit pravo prozkoumat dostatece sferu tuto. Asi nikdy nikdo nerekne, jestli je neco pred a neco po smrti. To same Filozoficky rozebirany zanik duse mi nevysvetli, kdy a jak se duse zrodi. Jestli je zrozena jeste pred uplynuti prvniho tydne tehotenstvi a nebo jestli se zrodi prolecne se svym telem ( pri porodu ) a pochopeni teto zkutecnosti nam pomuze pochopit zanik duse. Ale rovnou vam muzu rict, ze ja osobne si myslim, ze duse je tak slozita na pochopeni a nemoznost podlozit dukazy sveho tvrzeni ... proste maloktery filozof a nebo veedec se timto bude zaobirat, jelikoz ... je to prace nevdecna a plna pohrdani kritiky. A tio hodne lidi odradi. Tedy to je muj osobni nazor a myslim, ze Systy, Anox a par dalsich budou souhlasit...

Pisu po dlouhe dobe, ja vim, ale... ted mam jine starosti se skolou a proto moc casu neni... :-(

Nemůžu soudit zda ji máš či nemáš, můžu jen říct, že si dobrý diskutér.

mrkacek2 23. dubna 2010 08:42
Nedávno mi někdo řekl, jenže někdo kdo mě moc nezná, že tento syndrom možná také mám... Možná ale asi spíše ne, pokuď ano, jen mírně.... navíc jsem v životě byl obklopen okolnostmi, které mě jaksi "lěčili"( pokuď se to dá považovat za léčení, je to samozřejmě spíše formování osobnosti a ten sydrom rozhodně není choroba nebo porucha jako taková, jistě je to odchylka od běžnosti, ale to ještě jistě neznamená poruchu.)
Jsem

mapaf 22. dubna 2010 21:56
Ale jak se staneš šťastným, když nakonec miluješ svoje štěstí ne to co tě šťastným udělalo, když budeš chtít pořád víc a víc ? Poněvadž tak to u lidí funguje. Navíc nepřesáhnout svoje svědomí můžeš zase jen pokud nebudeš dělat nic. Na Shakespearovu otázku Být či nebýt ? Odpovím, nebýt, jelikož život zahrnuje přílišné množství absurdit a tragiky, tudíž pro jeho pochopení člověk musí pochopit vlastní nepochopení, a základem vlastního nepochopení je pravděpodobně nic. Zkus si nic představit a popsat jej jako něco, ale zároveň to musí být nic (upozorňuji, že tma je něco).
Jinak děkuji za chválu originality, kterou s naším neporozumněním si způsobuje nejspíš má diagnóza Aspergerova syndromu.

mrkacek2 22. dubna 2010 20:24
Vy jste naprosto originální!!! Bohužel se mi moc nijak nedaří váš chápat:( nevím čí je to chyba.... Proč je nic podle vás to jediné důležité??......... Nevím, pod slovem přežívat si ale představím něco, co mi není nijak příjemné, jako život jak ty říkáš pro nic... ale důležité přeci je, a bude to znít dosti sobecky, si prostě života užít a být šťastný za každou cenu, protože nic lepšího se s životem tímto i případným posmrtnám dělat nedá. Ještě že lidé mají svědomí, které jim určuje až do jaké míry mohou být stále šťastni jakýmkoliv obohacováním na úkor druhých a bez ohledu na něj. Proto si myslím že nejdůležitější je být šťastný, což souvisí s tím, nepřesáhnout své svědomí či jeho shovívavost poposunout a nebo samotné svědomí vypustit; já bych to ale nedělal...
Jsem

Není důležité dívat se na jiné z různých úhlu, poněvadž jediná věc, která je důležitá je nic. Teprve až pochopíš nic (což mimochodem nelze) tak ti dojde jak je něco jako vnímání pod úhlem zbytečné,tudíž nejracionálnější volba je vykašlat se na žití a pouze přežívat.

mapaf 15. dubna 2010 23:12
Svym zpusobem je vsechno o uhlu pohledu...
Rozhodl jsem se, že si vypěstuju závislost. To jediný mě může zachránit před tím, abych si ustřelil palici. [Cobain Kurt]

Metteny 15. dubna 2010 21:32
Není přece d§ležité, aby si tě lidé všimli a aby tě nějak viděli, aby ty ses ještě snažil jim mermomocí zalíbit...možná spíš je důležité dívat se na ty ostatní lidi z určitýho úhlu pohledu, možná se občas vcítit, protože vše naše vnímání okolí je o úhlu pohledu.
Jsem

Krow 15. dubna 2010 21:45
Ale k oddělání taky nemám žádný důvod. :)
Klidně ti to udělám.

Metteny 15. dubna 2010 21:32
Si trdlo...takovyhle "nihilisty" mam fakt rad:D
Se bez rovnou oddelat, ne.
Rozhodl jsem se, že si vypěstuju závislost. To jediný mě může zachránit před tím, abych si ustřelil palici. [Cobain Kurt]

Být... existovat. Nic nedělat s realitou... nikdo si nikdy nevšimne, že zrovna TY jsi existoval. Je to celé na nic.
Klidně ti to udělám.