Záhady a Mýty (26 stran zpět) | Diskuze - Aragorn.cz

Všechno jsem si to a řekl bych, že je to dost zajímavé, ale teda nechápu proč vlkodlaci prohrávají! :-D Mnohem radši bych byl vlkodlakem než upírem, ale to záleží možná na povaze.

Víceméně mi pořád trochu nesedí, proč člověk dává tyto dva druhy proti sobě. Proč ve filmech, knížkách pořád vedou válku. Co je na tom pravdy? Navíc jsem si na stoprocent jist, že i kdyby někde prokázali existenci upíra či vlkodlaka, tak by to stejně nedali veřejnosti vědět, stejně jako další x informací. V podstatě řečeno stejně žijeme v pouhém světě samých lží, které mají představovat naše štěstí...
"Kdo víno má a nepije, kdo hrozny má a nejí je, kdo ženu má a nelíbá, kdo zábavě se vyhýbá, na toho vemte bič a hůl, to není člověk, to je vůl!"

Popis
(Poslední článek takto založený. Dále už jen příklady. Ale aspoň máte co číst, a podle mě celkem zajímavého.)

Vlkodlaci jsou nejznámější a nejrozšířenější odrůdou řádu oblud, čeledi lykantrophae. Typickým projevem jejich metabolizmu je stejnojmenný jev - lykantropie. Lykantropie je projev nekontrolovatelné zvěroměny. Nejčastěji je tento jev vyprovokován vlivem přitažlivosti nejbližších vesmírných těles, jako je třeba měsíc. Ale je doložen i výskyt jedinců, kteří se podobně dokáží měnit vlivem prudkých duševních emocí, nebo dokonce i úmyslně. Lykantropie je snadno přenositelná a zahrnuje celou škálu projevů. Nejhlavnějším z nich je přejímání určitých dravčích instinktů, doprovázených i změnami fyziologickými a psychologickými.

V Evropě byla jednoznačně nejrozšířenějším druhem čeledi lykantrophae vlčí varianta tzv. vlkodlaci. Základním projevem lykantropie je dvojí existence postižené osoby, kdy většinu času setrvává v původní lidské podobě, ale v okamžiku, kdy začnou působit jevy, které katalyzují lykantropní proces, proběhnou v organismu změny vedoucí k proměně ve vlkodlaka. Postižená osoba často ani neví, že ke změnám dochází. Po odeznění procesu, kdy se organismus vrací k původní podobě se dotyčný cítí vyčerpaný. Typické projevy lykantropie vlčího typu je například tráva v posteli, nebo krvavé skvrny na těle a zbytcích oděvu, či dozvuky lovu v podobě snu.
Změny které nastávají spuštěním přeměny jsou dvojího druhu. Změny fyziologické jsou většinou popisovány, jako například prodlužování končetin, drápů a zubů, často provázené úpornými bolestmi. Prodlužování chlupů až do podoby jakési hrubé srsti a to včetně kůže, která byla předtím naprosto neochlupena.
Součástí přeměny končetin, která vesměs vedla k získání vyšší síly i obratnosti, byla i změna smyslového vnímání, zejména čichu a sluchu.
Pokud změny v oblasti fyziologické byly u vlkodlaka radikální, byly pak změny v oblasti psychologické přímo explozivní. I z člověka nejmírnější povahy se stával působením přeměny na vlkodlaka predátor nejhrubšího zrna. Vlkodlak, kterého lidé často připodobňují k vlkům, má na rozdíl od této šelmy jisté typické projevy. Nikde nebyl například zaznamenán projev jakéhokoliv rysu sociálního chování, či dokonce formování vlkodlačích smeček (jedinou výjimkou v tomto směru je úsměvný film o vlkodlacích holywoodské provenience v hlavní roli s Jackem Nicholsonem pozn. aut.). Vlkodlak je zkrátka typickým samotářem, jak tomu ostatně napovídá i způsob rozmnožování (viz. níže). Dalším typickým rysem vlkodlaka je způsob jeho lovu. Zdá se, že psychologické změny způsobené vlkodlačí přeměnou sice mění člověka v dravce a zbavují ho jakýchkoliv citových projevů a významně omezují jeho pud sebezáchovy, ale zároveň nijak neomezují jeho inteligenční schopnosti a dokonce mu umožňují využívat i paměti získané v normálním stavu. Právě tato vlastnost činí vlkodlaka tak nebezpečným. Lovící vlkodlak pak neloví pro potravu, ale pouze pro samotnou rozkoš ze zabíjení. Oběti si nevybírá.

Moje další poznatky: Středověká společnost dokonce sepisovala jakési „komiksy“, ve kterých bylo popisování, jak rozpoznat, nebo dokonce zabít člověka nakaženého lykantropii. Což je celkem opravdu zajímavé. Protože se přece psalo, že se přece vlkodlak jako zvířecí druh nemůže vyskytovat. Tak proč by lidé sepisovali takovéto návody?
Tři tečky říkají strašně moc.

Příběh
(Toto jsem našel na internetu. Obrázek si o tom udělejte každý sám. Ale mě přijde, že 12tiletá holka měla prostě jen a pouze velký strach. Plus nějaké ty barvičky a máme tu strašidelnou historuku.)

Jednoho dne když jsem byla na táboře a byla noc tak nám vedoucí řekli že bude stezka odvahy.Šli jsme a postupně jsme po jednom chodily lesem, pochvíly jsem měla jít ja šla jsem najednou předemnou něco vyběhne a zastavíse zavrčí já zařvu pomoooooc a ono to uteče přiběhnu dolů se strachem k ostatním a říkají co se mi stalo vedoucí ke mě přibehnou a vyptávajse já říkam něco tak vlese namě vrčele ja jsem zařvala a ono to uteklo.Další den ráno jsme se tam šli podívat ja jsem se klepala strachy i když bylo světlo.Zastavyli jsme se na tom mýstě kde jsem byla a byly tam takovy psi stopy říkámsi vduchu ježiši snad to nebyl vlk(vlkodlak) vedoucí říkaj to byl jenom nějaký pes jenže ono to bylo o hodně větší než nějaký pes jenže oni mě nevěří.Od té doby se bojím chodit do lesa.Jednou jsem to taky viděla u nás v rozestavěném domě vyděla jsem stín ten stín měl krátký ocas a delší dráby na tlapách, hlavu která měla špičaté uši.Myslete si že to není pravda ale toto se mi opravdu stalo.Když jsem o tom mluvila s kámoškou tak říkala že jí taky potkal a že mu viděla do obličeje nechci se tu vpovídat,ale když jsme o tom mluvily tak jsem málem omdlela.....je mi 13 a to vlese se mi stalo ve 12ti v Úpici a to co jsem vyděla v tom domě se mi stalo ted v 13ti.
Tři tečky říkají strašně moc.

Zajímavý článek o vlcích, tuším, že něco podobného jsem také kdysi četl, ale byl to jiný případ. Ten muž pojídal ovce, lidi a dokonce sežral i vlastního syna...
Byl pak odsouzen k smrti a jeho smrt byla jedna z nejmučivějších... Připevnili ho na kolo od vozu hřebíkama a postupně mu lámaly končetiny... Pak ho nějak nechali krvácet, následně svlékli s kůže, odřízly hlavu a dali jí před bránu města a ostatky spálily... Docela krutý osud, ale myslím, že ten muž si to opravdu zasloužil...
"Kdo víno má a nepije, kdo hrozny má a nejí je, kdo ženu má a nelíbá, kdo zábavě se vyhýbá, na toho vemte bič a hůl, to není člověk, to je vůl!"

Sakutzik 18. října 2009 10:38
Napravil jsem to. Také na ní mam svůj vlastní názor, ale chtěl jsem udat co nejvíce zdrojů pro srovnání.

Tím samozřejmě v hledání nekončím. ;-)
Tři tečky říkají strašně moc.

Vlci

Dnes jsou vlkodlaci námětem řady hororových filmů a jen málokdo se už při nich třese hrůzou. Tak tomu ale nebývalo vždycky. Ještě před pár staletími lidé skutečně věřili, že existuje proměna některých lidí ve vlky, zejména při měsíčním úplňku, kdy bylo nebezpečné vycházet ven. O přímé vazbě honů na čarodějnice s vlkodlactvím (lykantropií) svědčí i kdysi všeobecně rozšířená víra, že se čarodějnice sjíždějí ke svým shromážděním (sabatům) na vlcích a pak se samy ve vlky proměňují, aby napadaly lidi i jiná zvířata. Když byl vlkodlak smrtelně zraněn, vracel se těsně před smrtí zpět do lidské podoby. Bohužel, k šíření těchto pověr přispívaly i případy velmi závažné násilné trestné činnosti duševně nemocných jedinců.

Je znám případ jistého Francouze Gillese Garniera, hromadného vraha z 16. století, který zabíjel zatoulané děti a živil se jejich masem. O podobné případy kanibalismu osob žijících osamoceně v odlehlých pustinách nebyla ve středověku nouze. Když byl Gilles Garnier posléze lapen, nejenže se na mučidlech přiznal ke svým strašlivým zločinům (které mu však byly stejně prokázány), ale tvrdil o sobě, že se proměňoval ve vlka a pak zabíjel vše živé. Nakonec byl obviněn z čarodějnictví a v lednu roku 1573 upálen.

Také Němec Peter Stube byl v 16. století odsouzen za to, že zavraždil ve své údajné vlčí podobě řadu dětí i několik těhotných žen. I jemu byl prokázán kanibalismus a po předchozím mučení ho roku 1589 také upálili.

Známý je i případ nezletilého vraha Jeana Greniera, slabomyslného pasáka, který údajně zabíjel malé děti oblečen do vlčí kůže. Pozůstatky jeho obětí se ale nikdy nenašly, a tak ho roku 1603 zprostil soud žaloby a tento slabomyslný mladík byl doživotně internován v jednom klášteře, kde za šest let zemřel. Jeho soudci dospěli při vyšetřování k závěru, že si hoch vymýšlel, a i když zřejmě nevraždil, mohl být pro své okolí nebezpečný.

Tyto a mnoho jiných kriminálních případů údajné lykantropie měly na šíření víry ve vlkodlaky nemalý vliv. Soudy s těmito zločinci se těšily velkému zájmu obyvatelstva, vždyť nebylo běžné chytit »vlkodlaka«. Jsou však ale i jiné odnože vlkodlactví, které přispívaly k umocňování této pověry. V Anglii se například zjevovali černí psi, především v místech starých pohanských kultů, ale i jinde. Černý pes se například zjevil po prudké bouřce v kostele v městečku Bungay. Dva z věřících, kteří se uvnitř zrovna modlili, černý pes zabil a třetího těžce zranil rozsáhlým popálením. Mnoho předmětů poblíž kazatelny stačil přízrak ještě poničit a potom zmizel. Dnešní badatelé se domnívají, že popis řádění tohoto černého psa připomíná fenomén kulového blesku. Proč ale právě »černý pes« a nikoli »zářící pes«? To už prý zapracovala lidská fantazie…
Podobná zjevení černých psů údajně pronásledovala řadu osob, žijících v 19. století například v americkém státě Missouri, kde byla víra ve vlkodlaky rovněž silně zakořeněná. Avšak nejvíc případů tohoto zjevení přece jen pochází z východní Anglie, z míst, kde dodnes leží prehistorické kamenné svatyně. Podobná místní legenda inspirovala později i A. C. Doyla k napsání bestselleru o psu baskervillském.

Je těžké najít něco o nich, protože se vlastně žádné přímé důkazy o jejich existenci nenašli. Jejich výskyt je spojen hlavně s náboženstvím a s kmenovými rituály. Tam se vlastně jednalo o to, že člověk většinu věcí, hlavně tedy lov, odkoukával od vlků. Byly totiž velmi úspěšný a tak se od nich člověk učil. Nakonec díky němu začal úspěšně lovit v tlupách a naučil se využívat výhody týmové práce. Tím pádem jej člověk začal vyvolávat v rituálech, přisuzovat mu schopnosti a různě se ho snažil napodobovat. Nosil jeho kůže, kosti a vil jako on. Dokonce i začal lovit v kůžích vlka(která dobře absorbovala pach člověka, mimochodem). Díky tomu v něj začali věřit. Používali vlka jako symbol, atd.. Dokonce i v historii nějakých zemí panuje vlk. Například město Řím, jak jistě všichni víme. (mé slova ;-))
Tři tečky říkají strašně moc.

elaxon 18. října 2009 09:59

Tedy nechci nic říkat, ale popravdě wikipedii zrovna moc nevěřím, je to 50:50, že to je pravda. Chtělo by to nějakej dobrej zdroj.... :-)
"Kdo víno má a nepije, kdo hrozny má a nejí je, kdo ženu má a nelíbá, kdo zábavě se vyhýbá, na toho vemte bič a hůl, to není člověk, to je vůl!"

hater 18. října 2009 09:52

Však i v Češtině by se jim mělo říkat "děti noci" ne? Ale už z hlediska chování bych řekl, že jde o rozlšné jedince a že by stálo za to, je odlišovat...
"Kdo víno má a nepije, kdo hrozny má a nejí je, kdo ženu má a nelíbá, kdo zábavě se vyhýbá, na toho vemte bič a hůl, to není člověk, to je vůl!"

Vlkodlak
Vlkodlak (ze slovanských slov vlk a dlaka - kůže se srstí) je bájná bytost, jedná se o člověka, který má možnost proměnit se ve vlka.

Vlkodlaci v legendách
Zatímco myšlenka proměny vlka v člověka se v lidských mýtech a mytologiích vyskytuje prakticky od počátku mýtů, myšlenka vlkodlaka je relativně nová a pochází až ze středověku. Ze starých mýtů mají nejblíže k pojetí vlkodlaka „iránští dvounozí vlci“, kteří se vyskytovali v raných textech zoroastrismu, ale zde se nijak výrazně neprosadili.
Klasická představa vlkodlaka pochází ze středověku a pochází z germánských představ, kde byl vlk zvíře zasvěcené Wodanu a nebyl tedy původně považován za „zlého“. Z báje „O Wodanu a jeho vlcích“ se postupně vyvinula pověst „O divokém lovci a jeho psích“ ze které časem vznikly první představy o vlkodlacích. Bez ohledu na germánské představy se myšlenka vlkodlaka vyvinula i u Slovanů, kde byl vlk považován za „zlého tvora“ tradičně. Za pravděpodobně nejstarší zmínku o vlkodlacích bývá považována pasáž ve Slově o pluku Igorově, kde kníže Vseslav běhal v noci jako vlk. Existuje ještě celá řada míst, kde se tato představa vyvinula nebo kam byla zanesena, ale za původní představy lze považovat germánsko-slovanské vlkodlaky. Mezi nimi zpočátku existovalo mnoho rozdílů, které se ovšem poměrně brzy smazaly. O vlkodlacích se však nevytvořila zcela jednotná představa, naopak vznikla lokální specifika, která byla zpravidla ovlivněna místními pověstmi a strachy.


Vlkodlaci v moderní době
V moderní době se myšlenka vlkodlaků změnila podle potřeb filmového průmyslu a tento termín se začal používat pro úplně jiného tvora, než kterým vlkodlak původně byl, to samé se děje i ve fantasy literatuře (popř. jí inspirovaných RPG hrách) a hororech. Řadí se mezi lykantropy, tedy bytosti, které dokážou měnit svou podobu z lidské do zvířecí a to většinou za zvláštních okolností (buď působením magie, nebo po kousnutí jiným lykantropem stejného typu pravidelně při úplňku).
Vlkodlak je prezentován jako téměř nezranitelný díky regeneraci, působí na něj pouze některé zbraně, nejčastěji stříbro a oheň.
Stejně jako v případě upírů, řada horrorů používá vlkodlaka jako jednoduché monstrum, snažící se bez nějakého specifického cíle pokousat co nejvíce lidí.
V moderní době si lidé vlkodlaka představují jako člověka s nadpřirozenými schopnostmi (sílou, obratností), který se v noci při úplňku mění na zvíře podobné vlku s některými lidskými proporci. Přeměněný je většinou ještě silnější než v lidské formě, která je také velice silná. V lidské formě je schopný normálně uvažovat ale ve vlčí formě mu většinou zůstanou jen základní myšlenky (zdivočí). Nestává se vždy zápornou postavou. Vlkodlakem může být bez rozdílu žena i muž, ve filmech se však žena jako vlkodlak příliš často neobjevuje, z důvodu nahoty při přeměně ve vlkodlaka nebo v člověka.

(wikipedia)
Toto byl zatím jen takový náhled na vlkodlaky jako takové. Momentálně se již hledají konkrétní jména a záznamy z historie. ;-)
Tři tečky říkají strašně moc.

V některých jazycích je slovo pro vlkodlaka stejné jako slovo pro upíra. Tedy jedno slovo označuje obě tyto bytosti.

Je těžké si o tom udělat nějaký "obecný" obráz, když nám každý film přinese něco jiného.

Jdu hledat ten článek o vlcích. ;-)
Tři tečky říkají strašně moc.

Sakutzik 17. října 2009 21:59
Asi záleží na tom, jak je založená naše víra. Každý to má v hlavě troch jinak srovnané. Například já beru vlkodlaky jako nepřeměnitelná stvoření. Oproti ostatním teoriím, že se proměňují za úplňku, je ta má asi trochu nezvyklá, ale vlkodlaci jsou u mě jen zvířata...
Magma is a funny word... Magma...

Sakutzik 17. října 2009 21:59
To je velice podařený a nečekaný argument. Budu o tom přemýšlet.
Magma is a funny word... Magma...

Alfonzo 17. října 2009 21:54
To máš pravdu, ale vždyť vlkodlaci za světla taky vypadali jako obyčejní lidé. Dokonce byli obyčejní lidé a mnohdy si "prý" nepamatovali, že jsou vlkodlaci - tohle mam samozřejmě z filmů, nejsou to žádná fakta, ale i filmy občas mluví o svém...
"Kdo víno má a nepije, kdo hrozny má a nejí je, kdo ženu má a nelíbá, kdo zábavě se vyhýbá, na toho vemte bič a hůl, to není člověk, to je vůl!"

Sakutzik 17. října 2009 21:53
Ale když upíři vypadají jako lidé, praví lidé nevěděli, jak proti nim bojovat, vždyť vlastně neměli, S KÝM bojovat. Mohlo je děsit to, že upíři jsou mezi nimi, vlkodlaků by si hned všimli, ale neviditelná hrozba je děsivější než ta, které se můžeš podívat do očí.
Magma is a funny word... Magma...

Alfonzo 17. října 2009 21:44
Něčeho se bát museli, třeba i jinejch nemrtvejch, ghůlové, kostlivci, lichové, zombíci a podobně. :-D Ale upíři? Vždyť na první pohled vypadají jako obyčejní lidé... Jen občas když řádí, tak nacházejí mrtvoly s dvěmi dirkami na krku, jako by si ty lidi před smrtí hráli se zástrčkou. :-D
"Kdo víno má a nepije, kdo hrozny má a nejí je, kdo ženu má a nelíbá, kdo zábavě se vyhýbá, na toho vemte bič a hůl, to není člověk, to je vůl!"

Sakutzik 17. října 2009 21:41
Děkuji.

O upírech je faktů víc než dost. Středověcí věřící se báli více nestvůr ze hřbitovů než z hlubokých lesů, protože ty hřbitovy měli blíž. A museli se něčeho bát, ne? Jinak by to byla strašná nuda :D.
Magma is a funny word... Magma...

Alfonzo 17. října 2009 21:39

To jméno bych ti vyštrachal, ale nepamatuju si na ten článek. :-D Možná je o nich míň faktů než o upírech... Kdo ví... Ale dobrá otázka, to se musí nechat!
"Kdo víno má a nepije, kdo hrozny má a nejí je, kdo ženu má a nelíbá, kdo zábavě se vyhýbá, na toho vemte bič a hůl, to není člověk, to je vůl!"

Sakutzik 17. října 2009 21:36
Někdy, až si čas nejdu, takže zítra, si to zkusím najít.

Teď jsem si všiml: Na nástěnce se ptáš, jestli existoval Vlad III.. Upír, že? A kde je nějaký proslulý vlkodlak, krom toho z Pottera? :)
Magma is a funny word... Magma...

Alfonzo 17. října 2009 21:31

Nadpřirozeno je hodně široký pojem, ale rád říkam svou známou větičku... "Věřím, že exituje něco, co člověk nikdy nedokáže pochopit..." Takže řekl bych, že i věřím v "zázraky a přízraky" a podobné kraviny. Navíc mám rád nadpřirozeno. Dost často odebírám Enigmu, která nadpřirozenem pouze překypuje. Mam rád, když si člověk musí pouze představit, co se asi děje... Jestli máš čas, tak si přečti to co sem psal někde dřív... Takovej velkej příspěvek, to je část článku z Enigmy... :-)
"Kdo víno má a nepije, kdo hrozny má a nejí je, kdo ženu má a nelíbá, kdo zábavě se vyhýbá, na toho vemte bič a hůl, to není člověk, to je vůl!"