Druhá strana (157 stran zpět) | Herna - Aragorn.cz

(17:00) Ketryn: Jestli se najdeme, tak si asi zajdeme pro něco k jídlu a pak půjdeme k nám do stanu. Já prakticky vůbec nic neříkám.
(17:03) Margare-tka: Já taky moc ne, jak je mi není moc valno. Takže jdeme mlčky.
(20:41) Margare-tka: Ve stanu se nějak opláchneme. Je tam Mor?
(20:43) Morigan: Ne.
(20:47) Morigan: Je tam prázdno a docela zima.
(20:48) Ketryn: Tak zatopím, opláchnu se, převleču a pak sebou zničeně praštím na postel.
(21:01) Morigan: Dorazím asi hodinu potom, co jste dorazily vy. Margaret už spala, ale asi ji můj příchod probral. Vstávat se jí ale nechce.
(21:06) Margare-tka: Tak ležím.
(21:07) Margare-tka: (A chce se mi na tebe mluvit nebo jsem i na to unavená?//
(21:08) Ketryn: "Tak co, jsou nějaké novinky? Oni byli cestou přepadeni? Jsou nějaké velké ztráty?"
(21:11) Margare-tka: Došlo mi že to byli zranění od posil?
(21:26) Morigan: "Druhý ne, ale dorazily i posily ze Třetího a ti narazili na Borazovu jízdu..." prohlásím.
(21:32) Ketryn: "Aha...proto je tu Roger..." dojde mi konečně, kde se tu vzal. "A měli hodně velké problémy?"
(21:33) Morigan: "No, skoro třetinové ztráty..."
(21:34) Margare-tka: Tak tedy poslouchám, Katryn se vyptá:-)
(21:36) Ketryn: "Ach bože..." naprázdno polknu.
(21:39) Ketryn: V tu chvíli si uvědomím, že jsem vlastně ráda, že jsem Rogera viděla a že vím, že je víceméně v pořádku...i když jsem z toho vykolejená.
(21:40) Ketryn: "A mluvili jste dneska o nějakých dalších plánech?"
(21:45) Morigan: "Vlastně trochu ano...uvažuje se o tom, že se posuneme dál na sever."
(21:46) Ketryn: "Posuneme? Jako ústup s celým táborem?"
(21:48) Morigan: "Nejspíš ano. Jsme velký tábor, takže by to bylo postupné, samozřejmě."
(21:50) Ketryn: "Takže se to pro nás nevyvíjí moc dobře, když musíme ustupovat..." vzdychnu. Stěhování tábora v zimě nebude nic příjemného.
(21:54) Morigan: "Ještě to není rozhodnuto."
(21:58) Morigan: "Ale i tak je to na nic."
(22:00) Ketryn: "Jo, to tedy je..." moje nálada se ještě zhoršila.

(11:41) Ketryn: Tak poprosím Jamese, aby mu vyřídil, že jsem se tu stavovala a že si ho když tak najdu pozdějc, pokud nebude mít hlídku nebo jiné povinnosti. Jo a taky mu řeknu, že přijely posily z Druhého, pokud se to už nějak všeobecně neví..
(11:42) Morigan: "Právě proto ho asi volali," usoudí, takže to asi už taky ví.
(11:48) Ketryn: Tak se s ním pak po chvíli asi rozloučíme a jdeme se podívat do lazaretu, jestli je tam potřeba s něčím pomoct.
(11:52) Margare-tka: Hm... Doufám, že mi tam nebude špatně.
(12:46) Morigan: No, v lazaretu asi stále je s čím pomáhat, takže se můžeš určitě zapojit.
(12:46) Morigan: Margaret se tak po půl hodině samozřejmě špatně udělá.
Systém: Ketryn přichází do místnosti.
(12:56) Ketryn: Tak se s ní jdu na chvíli projít ven, aby se jí udělalo líp. Potom se ale zas do lazaretu vrátím, když tak jen sama. Jak je na tom Charles?
(13:01) Ketryn: Chodím ho kontrolovat a ujišťuji se, aby mu nic nechybělo.
(14:55) Morigan: Charles na tom není moc dobře, mimo nebezpečí už je, ale většinu času spí pod bylinkami či lektvary na bolest.
(14:57) Ketryn: :-( tak snad bude v pořádku. Když tam jsem, tak mi to nedá a chodím ho průběžně kontrolovat. A jinak pomáhám, s čím je potřeba.
(15:00) Morigan: Samozřejmě má polovinu tváře zafačovanou.
(15:04) Morigan: Ale asi moc nevnímá, že jsi tam u něj.
(15:05) Morigan: Zrovna když jsi byla na cestě od jeho lůžka, nastal před lazaretem nějaký nečekaný rozruch.
(15:07) Ketryn: Tak přidám do kroku a jdu zjistit, co se tam děje?
(15:08) Morigan: Vypadá to, že vedou/nesou nějaké zraněné.
(15:11) Ketryn: To se leknu, jelikož jsem další raněné vůbec nečekala. Dívám se, koho to nesou, a jdu honem pomoct.
(15:12) Ketryn: Snažím se přichystat místo, kam je uložit a ošetřit.
(15:17) Morigan: Nejdřív vůbec netušíš, ale pak si všimneš značek na rameni jednoho a usoudíš, že možná ani nejsou z tohoto tábora.
(15:19) Ketryn: Že by posily z Druhého byly cestou přepadeny? Přestanu to raději řešit a jdu se pustit do ošetřování. Kolik jich tak je? Jsou vážně ranění?
(15:29) Morigan: Někteří ano.
(15:30) Morigan: Víc je tam ale těch, kteří nejsou v bezvědomí. Jsou hodně špinaví, jako po dlouhé cestě nebo bitvě. Nebo obojím.
(15:32) Ketryn: Při ošetřování se snažím poslouchat, jestli někdo nemluví, co se stalo. Ale předpokládám, že je napadli cestou sem....Jen doufám, že to zvládli a neměli moc velké ztráty :-/
(15:41) Morigan: Pak se nečekaně ve vchodu lazaretu zjeví Roger, podpírán Ellou, která ho vede k ošetření. Chvíli si v šoku, takže jen koukáš, jak ho posadila a pomáhá mu se zbrojí. On sám spolupracuje natolik, že to nevypadá na nějaké vážné zranění.
(15:50) Ketryn: :-O Já jsem tedy v celkem velkém šoku a mám celkové zatmění!
(16:00) Ketryn: Ochromí mě výbuch všech nejrůznějších pocitů. Po prvním vzpamatování mě přepadne strach o něho, který musím násilně racionálně zapudit, když vidím, že by to nemělo být nic vážného. V další vlně pocitů ho chci jít zoufale obejmout a postarat se o něho sama! Automaticky udělám pár rychlých kroků a pak se přinutím zastavit a musím sebrat všechny své rozumové síly, abych to neudělala. Co tu sakra dělá?! Tohle mi nemůže dělat....Vybavila se mi ta poslední noc a jsem absolutně mimo...
(16:04) Ketryn: Po nějaké době (asi celkem delší) se snad nějak seberu, abych tam na něho nezírala a nestála jak tvrdé Y. Jsem celá roztřesená, ale musím jít něco dělat, ale nic složitého... Hlavně abych ještě někomu neublížila
(16:04) Morigan: Nevypadá, že by si tě všiml on nebo Ella. Sundala mu zbroj a pak opatrně košili, na hrudi a na pažích má několik menších ran, které hned začne ošetřovat.
(16:06) Ketryn: Sundaná košile mi tedy moc nepomohla...
(16:08) Ketryn: Jdu připravovat obvazy, desinfekci, šití a tak...prostě se snažím dělat něco, kde nemůžu nikomu ublížit. Pohled mi ale stále nechtěně sjíždí k Rogerovi, jako bych nemohla uvěřit, že tam je.
(16:15) Morigan: K6
(16:15) Systém -> Ketryn, Morigan: Hod na šestistěnné kostce (k6): 1
(16:16) Morigan: No tak to jsi opravdu dost mimo! :-D To bych radši nikomu nic nešila!
(16:20) Ketryn: No, ještě bych někomu přišila ruku k noze nebo tak něco :-D Opravdu se raději držím od ošetřování dál a jen pomáhám s ostatními věci. Třeba nosím čistou vodu a tak. Jako snažím se nějak sebrat, ale jsem jak praštěná palicí. Roger mě vždycky rozhazoval, ale po tom, co se mezi námi stalo, je to ještě tisíckrát horší.

(22:05) Morigan: "Lady Morigan?" ozve se před stanem. "Dorazily posily z Druhého základního. Lord Murtagh si vás žádá," ozve se nám před stanem.
(22:05) Margare-tka: //No to ne:-D To zase bude sranda, už se těším.//
(22:07) Ketryn: "Tak to bylo rychlé," konstatuji potichu.
(22:07) Margare-tka: "Z druhého... Z druhé..." zaraduji se ale potichu.
(22:10) Morigan: Tak vstanu a jdu. "Musím jít," rozloučím se s vámi.
(22:10) Margare-tka: Hm..."ale přijď brzo."
(22:12) Morigan: Kouknu se na Margaret tázavě.
(22:12) Ketryn: Podívám se na Margaret nevěřícně, jak může něco takového Morigan ovlivnit, když jde za lordem Murtaghem řešit vojenské věci.
(22:13) Morigan: Tak to se asi koukáme stejně :-D
(22:17) Margare-tka: "No co potřebuji vědět kdo přijel..."
(22:24) Ketryn: Jsem pak nějakou dobu ve stanu a nejraději bych se opila. Potřebuji ale nějakou činnost, takže pak půjdu zkusit najít Patricka a zjistit, jak to má se službou. Anebo, jestli nebudu úspěšná, půjdu pomáhat do lazaretu.
(22:26) Margare-tka: Cože ty mě tu zase necháš....???
(22:26) Margare-tka: ""
(22:27) Ketryn: Podívám se na Margaret opět překvapeně, co jí to dneska popadlo za útlocitnou náladu.
(22:28) Ketryn: "Tak pojď se mnou...Nechce se mi tu jen tak nečinně sedět a užírat se myšlenkama."
(22:29) Margare-tka: "ale co když minu Katryn...."
(22:29) Margare-tka: "Teda Morigan..."
(22:30) Margare-tka: "Dobře, tak jdeme."
(22:30) Ketryn: "Není ti něco? Chováš se nějak praštěně..." pokusím se o úsměv.
(22:31) Ketryn: "Myslím, že jí to chvilku potrvá. Pak se sem zas můžeme vrátit."
(22:32) Ketryn: Tak vyrazíme. Nejdřív zkouším najít toho Patricka a pak když tak zamířím do lazaretu.
(22:32) Margare-tka: "Ne. A tak můžeme jít."
(22:36) Margare-tka: Pořádně se zabalím do pláště.
(22:44) Margare-tka: "a kam tedy jdeme?"
(22:46) Ketryn: (vždyť jsem to sem psala.)
(22:47) Margare-tka: "NO ale kam za Patrickem?"
(22:48) Ketryn: No kam asi, k jejich stanu a okolí.
(22:50) Margare-tka: "No tak já nevím kde mají stan, takže nás musíš vést."

(22:05) Morigan: "Lady Morigan?" ozve se před stanem. "Dorazily posily z Druhého základního. Lord Murtagh si vás žádá," ozve se nám před stanem.
(22:05) Margare-tka: //No to ne:-D To zase bude sranda, už se těším.//
(22:07) Ketryn: "Tak to bylo rychlé," konstatuji potichu.
(22:07) Margare-tka: "Z druhého... Z druhé..." zaraduji se ale potichu.
(22:10) Morigan: Tak vstanu a jdu. "Musím jít," rozloučím se s vámi.
(22:10) Margare-tka: Hm..."ale přijď brzo."
(22:12) Morigan: Kouknu se na Margaret tázavě.
(22:12) Ketryn: Podívám se na Margaret nevěřícně, jak může něco takového Morigan ovlivnit, když jde za lordem Murtaghem řešit vojenské věci.
(22:13) Morigan: Tak to se asi koukáme stejně :-D
(22:17) Margare-tka: "No co potřebuji vědět kdo přijel..."
(22:24) Ketryn: Jsem pak nějakou dobu ve stanu a nejraději bych se opila. Potřebuji ale nějakou činnost, takže pak půjdu zkusit najít Patricka a zjistit, jak to má se službou. Anebo, jestli nebudu úspěšná, půjdu pomáhat do lazaretu.
(22:26) Margare-tka: Cože ty mě tu zase necháš....???
(22:26) Margare-tka: ""
(22:27) Ketryn: Podívám se na Margaret opět překvapeně, co jí to dneska popadlo za útlocitnou náladu.
(22:28) Ketryn: "Tak pojď se mnou...Nechce se mi tu jen tak nečinně sedět a užírat se myšlenkama."
(22:29) Margare-tka: "ale co když minu Katryn...."
(22:29) Margare-tka: "Teda Morigan..."
(22:30) Margare-tka: "Dobře, tak jdeme."
(22:30) Ketryn: "Není ti něco? Chováš se nějak praštěně..." pokusím se o úsměv.
(22:31) Ketryn: "Myslím, že jí to chvilku potrvá. Pak se sem zas můžeme vrátit."
(22:32) Ketryn: Tak vyrazíme. Nejdřív zkouším najít toho Patricka a pak když tak zamířím do lazaretu.
(22:32) Margare-tka: "Ne. A tak můžeme jít."
(22:36) Margare-tka: Pořádně se zabalím do pláště.
(22:44) Margare-tka: "a kam tedy jdeme?"
(22:46) Ketryn: (vždyť jsem to sem psala.)
(22:47) Margare-tka: "NO ale kam za Patrickem?"
(22:48) Ketryn: No kam asi, k jejich stanu a okolí.
(22:50) Margare-tka: "No tak já nevím kde mají stan, takže nás musíš vést."

//Tak to je super :-)//

//Tak jsem napsala rodičům termín tábora. A už se rodiče ozývají:-)//

(20:52) Morigan: "O ničem zatím nevíme, takže si myslíme, že ne."
(21:02) Margare-tka: "Tak to je dobře."
(21:04) Margare-tka: "Nehorší je, že jsme nevěděli, že překročili ty naše magické hranice. Už se ví jak se jim to podařilo?"
(21:28) Morigan: "Jo, kouzlem."
(21:32) Margare-tka: "Já nechápu co se to s ním stalo, musel se nadobro zbláznit."
(21:55) Margare-tka: "A kde je Partick a James??"
(22:11) Morigan: "Asi u sebe, nebo ve službě - což ale doufám, že ne!"
(22:12) Margare-tka: A byly nějak poraněný?

(17:41) Margare-tka -> Morigan: Včera jsem ti odepsala, ale už jsi tu nebyla. Pořádně jsem se oblékla a zabalila do pláště a šla najíst se.
(17:43) Margare-tka -> Morigan: Pak jsem si došla na záchod a vrátila do stanu, kde topím a trochu poklidím, pokud to zvládnu.:-) musí tam být trochu nepořádek po té bitvě.
(17:46) Margare-tka -> Morigan: A vy jste pořád pryč?
(18:00) Morigan -> Margare-tka: Vrátíme se, když jsi asi čtvrt hodiny zpátky z jídelny.
(18:27) Margare-tka: "Ahoj:-) Kde jste byly?"
(18:29) Morigan: "Za Desmondem," odpovím.
(18:32) Ketryn: "Ahoj. Byly jsme se podívat, jak mu je."
(18:41) Margare-tka: "Byl zraněný a co se mu stalo?"
(18:47) Margare-tka: "A jak je to dlouho po bitvě?"
(19:10) Morigan: "Asi dva dny nebo tak nějak..."
(19:11) Morigan: "Zkrátka zranění z bitvy, nebýt přítomnosti Mikiho, tak by to bylo zlé. Magie mu dopomohla k rychlému zotavení, tak si myslí, že se vlastně nic nestalo!" nejsem v nejlepší náladě.
(19:12) Margare-tka: "Tak ještě, že tam byl. To jsem tak dlouho spala?"
(19:22) Margare-tka: "A jinak jsou všichni v pořádku?"
(19:34) Morigan: "Všichni v pořádku nejsou, ale nikomu se nestalo nic...fatálního."
(19:44) Margare-tka: ...
(19:44) Margare-tka: "A už se něco plánuje?"
(19:47) Morigan: "Jo, dostat Dereka. Protože jinou šanci nemáme..."
(19:50) Margare-tka: "A už je něco konkrétního?"
(20:06) Morigan: "No...většina z nás si je jistá, že by dokázali Dereka dostatečně bezpečně spoutat kouzlem," řeknu.
(20:08) Margare-tka: "No a to by bylo trvalé jako to zmražení co udělal Nial?"
(20:08) Margare-tka: "A to y šlo i na dálku?"
(20:10) Morigan: "Ne, to by bylo něco jiného...pravděpodobně upadne do něčeho, co se podobá hlubokému spánku. Na dálku by to samozřejmě nešlo, musíme ho dostat k nám..."
(20:13) Margare-tka: "Aha takže bez návnady se to neobejde? A v bitvě jste ho viděli a nebo je ji nezůčastňuje osobně?"
(20:16) Morigan: "Nevím, jestli ho někdo z nás přímo viděl, ale víme, že tam byl."
(20:22) Margare-tka: "No tak snad se ho podaří ho nalákat. A už jste do toho nějak zasvěcovali Murtagha?"
(20:29) Morigan: "To ještě ne."
(20:33) Margare-tka: "A jak dlouho ho v tom spánku budete držet?"
(20:35) Morigan: "Asi... dokud to půjde. A dokud nevymyslíme něco lepšího."
(20:38) Margare-tka: "Jo, tak snad se něco dobrého vymyslí."
(20:38) Margare-tka: " A ostatní tábory napadení neměly?"

(19:50) Morigan -> Ketryn: "Taky ho nechci zabít!" prohlásí Nial. "Ale toho já se právě bojím...," přiznám. "Nevěřím Christianovi. Nevěřím, že bude zcela upřímný a že nevyužije situace, aby se ho zbavil navždy..."
(19:55) Morigan -> Ketryn: "Dáme na to pozor," namítne Nial.
(19:56) Morigan -> Ketryn: "Mám pocit, že si buduje takový "druhý tým" těch, co to chtějí podobně jako on...takový svůj soukromý plán."
(19:56) Morigan -> Ketryn: "To je možná až příliš paranoidní," připustí Nial, ale nevypadá zase tak sebejistě.
(19:59) Ketryn -> Morigan: Poslouchám vás a přemýšlím, jestli to tak může být. A jen doufám, že Derek by vás taky nedokázal zabít...
(20:02) Morigan -> Ketryn: "U Christiana je potřeba být v paranoidním střehu!" prohlásila jsem. "Mohla bych vyprávět!"
(20:06) Ketryn -> Morigan: No, spolupráce s Christianem je vždy ošemetná. Tomu se nedá věřit ani nos mezi očima.

(18:05) Morigan -> Ketryn: "Holčičko," promluví Nial vážně. "Měli bychom si promluvit o tom, co se řešilo u vás ve stanu. Myslím plány proti Derekovi."
(18:06) Morigan -> Ketryn: "No jistě," obrátím se k němu, stále u Desmonda na posteli. "Ale před chvílí jsme o tom mluvili."
(18:06) Morigan -> Ketryn: "Já vím. Myslím, že bychom si o tom měli promluvit jen my." Myslí tím sebe, mě a Dese, ale tebe zahrne taky, když jsi tu s námi.
(18:07) Ketryn -> Morigan: Při první větě se trochu leknu, že bude taky řešit, kde jsi vzala tu sílu. Naštěstí chce mluvit o něčem jiné.
(18:08) Ketryn -> Morigan: Už jsem přemýšlela, jestli bych vás neměla nechat o samotě. Ale když mě taky zahrne, tak zůstanu.
(18:09) Morigan -> Ketryn: To mě ani nenapadlo, takže jsem se nestihla leknout. Kdyby na mě naléhal, lhalo by se mi těžko...
(18:29) Morigan -> Ketryn: "Jsi si opravdu jistá, že to chceš udělat? Takhle?" ptá se mě.
(18:41) Morigan -> Ketryn: "Nikdo nevymyslel náhradní plán," pokrčím rameny nešťastně.
(19:01) Morigan -> Ketryn: "Chci ho zastavit, musíme ho zastavit, po tom, co tu předvedl už prostě nemáme jinou možnost!" pokračuju. "Ale nechci ho zabít."
(19:03) Ketryn -> Morigan: Je to na pytel :-(

(10:04) Morigan: Jdu si sednout k Desmondovi na postel, tobě nabídne Nial židli. I Nial sám vypadá dost unaveně a zničeně, ale dost v tom asi hraje roli psychika.
(10:07) Ketryn: Tak se posadím a pozoruji vás. Doufám, že se z toho všichni nějak rychle vzpamatují...Jak vypadá Desmond, že na tom je?
(10:10) Morigan: Je bledý, ale jinak vypadá docela dobře. Leží a je přikrytý, takže zranění není vidět.
(10:12) Morigan: Vezmu ho za ruku. "Víš, co bych ti nejradši řekla?" prohlásím přísně.
(10:13) Morigan: "Že mě miluješ?" navrhne. Takže mu asi fakt není zle, když má dostatek humoru.
(10:13) Morigan: "Ne!"
(10:13) Morigan: "Že jsi mi to říkala?" podá druhý návrh.
(10:13) Morigan: "Ano! A taky, že do žádné bitvy už nepůjdeš!"
(10:14) Morigan: "To mi nemůžeš zakázat," řekne spíš jemně, než ze vzdorem.
(10:14) Morigan: "To by ses divil!"
(10:15) Morigan: //Ty jo, tady se mi líbí, já chci cestovat až do Havířova!//
(10:22) Ketryn: Tak to jsem ráda, že takhle žertuje :-) Ale obávám se, že mu to stejně nebudeš schopná zakázat.
(10:24) Morigan: "Jsem čaroděj..."
(10:25) Morigan: "Ne, to nejsi! Jsi učeň!"
(10:25) Morigan: "Mladší tovaryš."
(10:26) Morigan: "Kdyby nebylo magie, tak svému zranění podlehneš, nebo tě to vyřadí na dlouhou dobu, kdybys to náhodou přežil!"
(10:27) Morigan: "Ano, já vím. Ale magie tu JE. Postarali se o mě, dostanu se z toho." Narozdíl ode mě pořád mluví jemně a v klidu.
(10:37) Ketryn: No, spíš měl obrovské štěstí, že tam byl Miki zrovna v tuhle chvíli a že měl ještě nějaké síly...Když jsem to zranění viděla, tak tam šlo opravdu o čas. Ale raději mlčím. Hlavně že bude v pořádku.
(10:46) Morigan: "Do ohniska bitvy už nikdy nepůjdeš!" oznámila jsem mu, usmál se, ale nic na to neřekl.
(10:50) Ketryn: Koukám, že má na tebou takový svůj nadhled :-)
(10:51) Morigan: Podívala jsem se na Niala, protože vím, že on by mu to skutečně zakázat mohl, ale neudělal to. Měla jsem chuť mu za to vynadat, ale rozmyslela jsem si to.

(18:00) Morigan: "Jestli chceš, můžeš jít za Desmondem se mnou," nabídnu ti, když Margaret stejně spí.
(18:01) Ketryn: "Jo, to půjdu ráda," :-)
(18:07) Morigan: Tak vyrazíme.
(18:09) Morigan: Dojdeme do části, kde bydlí čarodějové, už jsi tady vlastně byla. Desmond bydlí s Nialem, takže jdeme do jejich stanu.
(18:13) Morigan -> Ketryn: Nial se nediví, že jsme přišli za nimi, i když jsme se viděli před deseti minutami. Je rád, že nás vidí. Desmond taky.Leží v posteli, je bledý, ale když vejdeme, usměje se.
(18:14) Ketryn -> Morigan: "A Richie je normálně ve svém stanu?" ptám se tě ještě cestou.
(18:15) Ketryn -> Morigan: S úsměvem je pozdravím :-) Po tom, v jakém stavu ho přinesli, jsem opravdu ráda, že ho vidím zotavujícího se.
(18:17) Morigan -> Ketryn: "Jo, taky. Díky Léčitelům se uzdraví brzy a být ve svém stanu je lepší..."
(18:21) Morigan -> Ketryn: "Chceš za ním zajít?" (To jsem se ptala ještě venku)
(18:24) Ketryn -> Morigan: "No...chtěla bych..." vzdychnu. "Ale myslím, že by o to nestál," ušklíbnu se při vzpomínce na náš poslední rozhovor než jsem zmizela.

(20:43) Morigan: Už se pak nemluví o mé energii, ale naváže se o pasti na Dereka. Všichni si teď myslí, že se musí něco udělat, včetně mě.
(20:45) Morigan: Mluvíme o tom ještě další čtvrt hodinu.
(21:03) Morigan: Když se naše debata tak nějak přirozeně chýlí ke konci a všichni se zvedají a postupně odcházejí, dá si Christian záležet, aby zůstal poslední.
(21:06) Margare-tka: Hm... no chce s tebou mluvit.... Je to já nevím. Je poznat že se zdržel přes ten závěs.
(21:10) Morigan: Dokud nepromluví, tak asi ne.
(21:11) Morigan: "Něco tajíš, že?" prohlásí.
(21:12) Morigan: "Ne," odpovím klidně. "Ale až budu něco tajit, tak tobě se rozhodně nesvěřím."
(21:12) Morigan: "Nevadí. Já na to přijdu. Měj hezký den, Morigan," prohlásí a pak odejde.
(21:13) Morigan: "Blb," řeknu si pro sebe polohlasně.
(21:16) Ketryn: "No...Christian byl vždycky podezřívavý," vzdychnu.
(21:18) Morigan: "To je jedna z jeho skvělých vlastností," ušklíbnu se.
(21:19) Morigan: "Měla bych se jít podívat na Desmonda, jak na tom je," zvednu se s povzdechem.
(21:22) Ketryn: "Už je při vědomí?"
(21:29) Morigan: "Ano, to už naštěstí je. Myslela jsem, že to se mnou švihne, když jsem viděla, jak ho zranili..."
(21:30) Ketryn: "Byl to hodně děsivé zranění. Ještě že tam byl Miki, jinak neví..."
(21:39) Morigan: "Díky němu se snad brzo uzdraví," souhlasím.

(20:29) Morigan: "Já nevím!" odseknu. "Prostě to šlo, tak jsem čarovala!"
(20:29) Morigan: "Máme všichni stejnou magii, ale my jsme žádný příval sil nepocítili."
(20:32) Morigan: "Všichni nemáme úplně stejnou magii, to jste se všichni proti mě domluvili a teď mě budete vyslýchat??"
(20:35) Ketryn: Nejlepší obrana je útok :-)
(20:35) Morigan: "Nikdo tě nevyslýchá, Morigan," snaží se to uklidnit Nial. "Christian se jen neumí lépe zeptat."
(20:41) Morigan: "Zeptat na co?? Proč jsem vnímala energii jinak?"
(20:41) Morigan: "Asi ano," řekne Lara. "Bylo to samozřejmě ku prospěchu věci a všem to pomohlo, ale nedalo se to přehlédnout a je to zajímavé."
(20:48) Morigan: "S odpuštěním jsem se věnovala tomu, abych je zastavila a nezkoumala jsem, co se děje!"
(20:49) Morigan: "Derek byl silný proto, že jeho magie je na jiném principu," řekne Ravena. "Nebere sílu ze stejného zdroje jako my."
(20:50) Morigan: "Já ano!" vstanu ze židle. "Možná se prostě jen projevilo, že jsem z jiného světa, protože jsem! Vždycky budu trochu jiná, než vy!"
(20:50) Morigan: "To tedy ano," poznamená Veronica.
(20:53) Ketryn: Já myslím, že by pravdu ani vědět nechtěli...A Veronica mě svými hloupými poznámkami naprosto vytáčí!
(20:55) Morigan: "To je pravda," prohlásí Lara. "Na to zapomínáme, ale pravděpodobně to hraje roli. To je škoda, ale recept na silnější magii asi neexistuje."
(21:02) Ketryn: Je to dobré vysvětlení, ještě že jsi z jiného světa.
(21:02) Morigan: "Nechce se mi věřit, že by to bylo tak prosté," zadívá se mi Christian do očí.
(21:05) Morigan: "Je."
(21:53) Margare-tka: Ach jo jak já s tebou nesouhlasím, jim to zatloukat,,,,třeba by to fakt vzali dobře.
(21:54) Margare-tka: Ještě, že tam nejsem. Jinak by jsi mě asi zabila.
(22:05) Morigan: (No tak to jsem opravdu ráda, že tam nejsi.)
(22:06) Margare-tka: (No to ti ještě řeknu, ale bude mít mít nulový význam... Je jedno, že by to nemohly využít a že by to třeba na ně nefungovala, ale bylo by fér aby to věděli, jestli je to jedna a asi jediná možnost.)

(20:15) Morigan: "Špatně se nám všem kouzlilo," pronese Christian. "Ale tobě ne. Jak to?"
(20:19) Morigan: "Co?" ušklíbnu se nechápavě.
(20:24) Margare-tka: Tak tam sewdím u stolu a poslouchám, ráda bych tam šla, ale nevím jestli teď je to zrovna hodné.
(20:26) Morigan: "Nevím, jak jsi na to přišel."
(20:26) Morigan: "Jen jsem se díval."
(20:26) Morigan: "Zajímavý, my ostatní jsme měli dost práce se vším ostatním, ale ty jsi mě stíhal pozorovat!"
(20:28) Margare-tka: No jsem zvědavá jak tohle vysvětlíš, já si osobně myslím, že by bylo dobrý jim to říct, třeba by to pomohlo... Ale asi by to nevzali moc dobře. myslím si tam:-)
(20:29) Morigan: "Chceš říct, že jsem se snažil málo?"
(20:30) Morigan: "Ne, ale nechápu, z jakého důvodu se do mě navážíš? Co chceš slyšet? Od Konjunkce je magie nestálá, nevím, čemu se divíš, měla jsem prostě štěstí..."
(20:33) Ketryn: Dívám se po ostatních, jestli si také něčeho všimli, anebo nechápou, co Christian má. Bude mu muset stačit tohle vysvětlení :-)
(20:51) Morigan: Zdá se, že chápou, nejspíš se o tom bavili už předtím.
(20:51) Morigan: "A čím to, že si to štěstí zasedlo jenom na tebe a ne na nikoho jiného?" zajímá Veronicu jízlivě.

(20:06) Morigan -> Margare-tka: Probudí tě hlasy u nás v přijímací místnosti, je tam asi větší počet lidí.
20:32) Margare-tka -> Morigan: Tak to se pomal probudím a opatrně pokusím vstát, Abych se nesložila.
(20:47) Margare-tka -> Morigan: Je všechno v pořádku? Není už špatně? Když ne tak se obleču.
(20:54) Morigan -> Margare-tka: Nijak zvlášť, akorát máš zase hlad.
20:59) Margare-tka -> Morigan: Tak se tedy oblečeu a je tam někde jídlo ve stanu? Jako moc nechci rušit vaši vaši poradu, když bych si měla jít pro jídlo A kat tam není?
21:02) Morigan -> Margare-tka: Jsi tam sama a nějaké jídlo tam máš, i když toho není moc.

(19:40) Morigan -> Ketryn: "Nebude to na dlouho," usměje se Christian chladně a vstoupí do stanu. Za ním jde Lara, Veronica, Ravena, Nial, Cedrik a Danny.
(19:41) Ketryn -> Morigan: Dívám se, jak se všichni objeví ve stanu a přemýšlím, jestli mám jít zmizet do ložnice.
(19:50) Morigan -> Ketryn: Nikdo se na tebe nedívá, jako že bys měla vypadnout, většina tě naopak pozdraví, někteří i mile.
(19:54) Ketryn -> Morigan: Taky je pozdraví a na Laru, Niala, Cedrika a Dannyho se usměji. Tak tam zůstanu, jen se případně uklidím někam ke straně, aby tam byl prostor.
(19:55) Morigan -> Ketryn: Posedáme si na lavici, židle a případně i truhlu. "Tak já pošlu ještě pro nějaké víno," řeknu nenadšeně a jdu před stan někoho odchytit.
(19:59) Morigan -> Ketryn: "To je vtipné, jak kolem ní skáčou všichni jako pejsci jen proto, že má velkou přízeň Lorda velitele," ušklíbne se Veronica.
(19:59) Morigan -> Ketryn: "Nech toho," napomene ji Christian.
(20:00) Morigan -> Ketryn: "No, někomu nedělá problém získat si přízeň, aniž chce a někdo i kdyby se přetrhl, tak má smůlu," prohlásí Lara.
(20:00) Ketryn -> Morigan: Zamračím se na ni a násilím spolknu poznámku o tom, aby se svou závistí nezadusila.
(20:01) Morigan -> Ketryn: "Ty jsi Laro rozhodně ten první případ," zasměje se Cedrik.
(20:01) Ketryn -> Morigan: Lařina trefná odpověď mě opravdu pobaví a mám co dělat, abych se nezasmála, takže se asi rozkašlu.
(20:03) Morigan -> Ketryn: "Je přízeň a přízeň!" odsekne Veronica ironicky.
(20:03) Morigan -> Ketryn: "Že to říkáš zrovna ty," usměje se Lara andělsky.
(20:06) Morigan -> Ketryn: Vrátím se do stanu.
(20:17) Morigan -> Ketryn: "Za chvíli to přinesou," řeknu a posadím se vedle tebe, kde jsem seděla předtím.
(20:20) Ketryn -> Morigan: Dívám se po tobě, když přijdeš, a pak přejedu pohledem po všech ostatních. A přemýšlím, proč tu Veronica vlastně je, když se pořád chová jako naprostá kráva...
(20:26) Morigan -> Ketryn: Chvíli se bavíme docela normálně o magických hranicích a o Mikim, Richiem, Desmondovi a Rose, kteří zřejmě dopadli nejhůř z nás čarodějů.
(20:32) Ketryn -> Morigan: Pochopím, co se stalo Rose? Jelikož o ní nevím, že byla taky nějak víc zraněná.
(20:33) Morigan -> Ketryn: Něco s obličejem.
(20:36) Morigan: "Jestli se vrátí, budeme se muset připravit líp," řekne pak Christian a všichní víme, o kom mluví.
(20:37) Morigan: "Otázka je, jak to máme udělat," řekne Lara pragmaticky.
(20:38) Morigan: "A další otázka je, co vlastně chce," dodá Ravena.
(20:40) Ketryn -> Morigan: To jsou celkem těžké otázky...:-/
(20:42) Morigan: "Vycházejme z předpokladu, že chce dobýt tenhle tábor, protože to je docela evidentní, řekl bych," usoudí Christian.
(20:44) Morigan: "Možná nás chce pokořit," řekne Cedrik.
(20:45) Morigan: "Tak to už se mu povedlo..." dodá Danny nenadšeně.
(20:54) Morigan: "No ne tak docela," řekne Christian významně a ještě významněji se podívá na mě.
(21:06) Ketryn: No...je to tady...

Ketryn:"Cítíš něco od Dereka skrz to spojení, které spolu máte? Myslíš, že zaútočí znovu?"
Morigan:"Cítím, že má vztek, myslel si, že ten tábor dobyje..."
"Tedy teď už toho zase moc necítím...je to jen občas."
Ketryn:"A poznáš, jak je daleko? Budete nějak obnovovat tu magickou hranici?"
Morigan:"Obnovíme všechny," přikývnu.
Ketryn:"A kvůli tomu budete muset odjet z tábora nebo to můžete obnovit odsud?"
Morigan:"Všichni nemusíme odjíždět, něco jde odsud, něco ne."
Ketryn"Budete mít teď nějakou radu?"
Morigan:"Nevím, ale je to dost pravděpodobné, bude to potřeba. Říkala jsem si, že je neuvěřitelné štěstí, že jsme byli všichni čarodějové zrovna tady a ne rozdělení do táborů, ale postupem času si začínám myslet, že to věděl a že to byl jeho záměr. Myslel si, že nás porazí všechny."
Jdeme pomalu do našeho stanu.
"Já jsem to takhle nechtěla...myslím to, co udělal Klaus, opravdu ne. Víceméně mě donutil, ale díky tomu...vážně jsem se bála, že nás dobyjou a nevím, co by se dělo potom."

Ketryn:"Taky jsem si říkala, že to byla štěstí, že jste tu byli všichni. Ale jestli to věděl... On musí být opravdu silný a musí si být svou silou naprosto jistý. Jak ji sakra získává?!"
"Když jsem vás viděla v jakém vyčerpaném stavu se střídáte v lazaretu a jaké zprávy přicházela, tak jsem se taky opravdu obávala, že vás porazí...Vím, že jsi to nechtěla, ale jsem ráda, že tam Klaus byl."
Morigan:"Ta pocit je neuvěřitelný...úžasný. Skoro nepopsatelný. Musela jsem toho vypít dost. Ale nechci, aby se to někdo dozvěděl a doufám, že Margaret zase nezíská pocit, že by to vědět měli. Víš, jak to pak dopadá..."
Ketryn:"Jo, pila jsi dlouho, i mně to tak připadalo... Jako byl by to klíč k tomu, jak vyhrát tuhle válku, ale já myslím, že by to čarodějové nepochopili a byli by jen zděšení a kdo ví co ještě. A řekla bych, že ani Klaus by s tím nesouhlasil."
Morigan:"No to rozhodně ne! Neumím si představit vampýra, který dobrovolně napájí čaroděje svou krví! Mezi námi je to trochu jiná věc a navíc jsem ho o to nikdy nežádala. Ani pro sebe."
Dojdeme do stanu a zjistíme, že Margaret ještě spí, tak někoho pošlu pro víno a posadíme se do přijímací místnosti.

Ketryn:Tak se posadím a asi nějakou dobu mlčím, než nám přinesou víno.
Morigan:Potom ho přinesou, tak si nalijeme. Není ředěné, je docela silné, což se hodí.
Ketryn:Asi se z chutí napiju.
Morigan:Chvíli jen tak sedíme, než se ke stanu podle zvuku blíží skupinka lidí.
Ketryn:Tak to se zaposlouchám, co to je.
Morigan:"Morigan?" ozve se před stanem a je to Christian."Rádi bychom s tebou na chvilku mluvili."
Ketryn:Dívám se po tobě a říkám si, že možná budou chtít nějaké vysvětlení...
Morigan:"Teď?" odpovím nenadšeně, ale na základě toho už Christian nakoukne dovnitř.
Ketryn:Asi automaticky vstanu.

(17:57) Ketryn: Jo, bavili jsme se o tom, co bylo a bude. Asi už se na nic přímo neptám. Ale zjistím si, jak to má teď Patrick se službou, abych aspoň věděla, kde je.
(17:58) Morigan -> Ketryn: Patrick zatím nic neví, nejspíš se to ještě celé nedalo dohromady. "Naše jednotka utrpěla docela ztráty," řekne.
(18:01) Ketryn -> Morigan: "To je mi líto..." :-( vezmu ho za ruku.
(18:03) Ketryn -> Morigan: A vzpomenu si, že vlastně lord Gordon je taky zraněný!
(18:30) Ketryn -> Morigan: "Víš jak je na tom Richie? Dostane se z toho?" zeptám se pak ještě tebe. Chtě nechtě mám o něj starost...
(18:30) Morigan -> Ketryn: "Bylo to celkem drsné," přiznám.
(18:30) Morigan -> Ketryn: "Dostane, ale příjemná zkušenost to nebyla," řeknu po pravdě.
(18:56) Ketryn -> Morigan: To souhlasím...a živě se mi vybaví, jak ta bolest z probodnuté nohy zasáhla i mě. Jsem ráda, že bud v pořádku, i když to asi chvíli potrvá. "A to je přestěhovaný do svého stanu?" zeptám se ještě.¨
(20:10) Morigan -> Ketryn: "Ano. Má to tak pohodlnější a akutní péči nepotřebuje."
(20:15) Morigan -> Ketryn: "Je to větší drsňák, než jsem si myslel," prohlásí Patrick uznale.
(20:17) Ketryn -> Morigan: To se po něm podívám celkem překvapeně, že takhle uznal Richieho.
(20:23) Ketryn -> Morigan: "Když jde do tuhého, tak se chová jinak...a rozumně."
(20:29) Morigan -> Ketryn: James se po něm podívá podobně.
(20:35) Morigan -> Ketryn: "Je ti blízký, že?" zeptá se Patrick.
(20:44) Ketryn -> Morigan: Takováhle otázka mě zaskočí, takže chvíli nevím, co odpovědět. "No...ano, tak nějak je," řeknu nakonec.
(21:01) Morigan -> Ketryn: Koukám na Patricka trochu udiveně, stejně jako James, jak na to přišel, ale nahlas se neptáme.
(21:18) Ketryn -> Morigan: Já mlčím a přemýšlím, jak převést řeč jinam.
Morigan: "Všichni bojovali ze všech sil," uzná James. "Skoro nás dostali, že?"
"Ano," přiznám nerada. "Měli takový moment překvapení a takovou sílu, že nás málem dostali."
Katryn: Tak to poslouchám.

To spíš. Když se probudíš, tak už je venku světlo.

Tak vstanu a pokusím se dát trochu dohromady. Vy tam jste?
Jdu si pak rychle sehnat něco k jídlu a pak jdu rovnou do lazaretu.
Taky bych chtěla vidět Patricka, ale hledat ho budu až nějak pak.

Půjdu hned zkontrolovat Richieho a Charlese, jak na tom jsou.

Ne, ani jedna z nás tam není.

Richie už na svém místě neleží, Charles ano. Spí, nejspíš něčím omámený. Jeho popáleniny jsou ještě čerstvé, zasahují jen část obličeje, bradu a kus tváře, ale zcela určitě mu zůstanou jizvy.

Blbé spáleniny...
Přemýšlím, kde by mohl být Richie, že by ho už přestěhovali k němu do stanu. Dívám se, jestli někde nezahlédnu Ellu, abych se jí zkusila zeptat. A taky zkusím, jestli něco nevycítím z pouta (můžu?)

Můžeš.

(Mám si myslet nebo si mám hodit na Aragornu?)
(Tedy mám hádat ?)

Jestli si můžeš hodit tam, tak si hoď.

Hm, tak 2

Takže nic necítíš.

Tak jdu pomáhat v lazaretu a dívám se po Elle, a taky po tobě, jestli se tam náhodou ještě neobjevíš. Desmond už tam taky není?

Desmond tam také není.

Jestli je tam dost práce, tak minimálně dopoledne než půjdu na oběd strávím v lazaretu

Asi tam je co dělat.

Tak tam jsem a pracuji. Někdy kolem oběda se půjdu najíst do jídelny a budu se dívat po vás a po Patrickovi.
Jo a dojdu se také umýt a převlíct.

Ve stanu spí Margaret ve své posteli.

Tak se snažím potichu opláchnout a převléct. Po tobě tam není ani známka? Pak se půjdu najíst a podívat se po Patrickovi. A občas zkouším pouto, jestli se mi nepovede něco vycítit.

Na obědě potkáš nás všechny tři dohromady.

"Ahoj!" pozdravím vás všechny a podaří se mi i vyloudit úsměv, když vás všechny takhle vidím v pořádku. Políbím Patricka na uvítanou a posadím se vedle něho

Kluci vypadají unaveně, mají na sobě nějaké odřeniny, ale nic vážného. Já ani moc unaveně nevypadám, ale už to není tak velký kontrast jako včera. A konečně jsem se někde umyla.

Jsem opravdu ráda, že jste všichni v pořádku. "Stáhli se úplně? A byl tam Derek nebo i nějací další čarodějové?" ptám se tě v průběhu jídla

"Ono toho nebylo moc vidět," přiznám. "Ale Derek tam byl, to vím. Podle síly bych řekla, že nemohl být sám, ale jistá si tím nejsem. Nedokážu přesně říct, jak to bylo."

"A dokázali jste přijít na to, jak je to možné s tím maskovacím kouzlem, že jste o nich nevěděli?"

"Na to jen jedna odpověď - bylo hodně silné. Jiná možnost není."
"Jen nás nenapadlo, že by byl někdo tak silného kouzla schopen, ukrýt celou armádu není jen tak. Ale evidentně byl."

"Kdo ví, co vše pro to dělá, aby byl takhle silný..."

"No právě..."

"A stáhli se až a nějakou vaši magickou hranici nebo jsou stále na blízku?"

"V bitvě jsme hranice pustili..."

"Aha, to je vlastně jasné."

Pak už se na nic konkrétního v tuhle chvíli neptám a hlavně se najím.

Jíme všichni a v tu chvíli toho moc nenamluvíme.
"Nejsem si jistá, jak to bude pokračovat dál," řeknu, jelikož si všechny obavy přece jen nedokážu nechat pro sebe.

"Myslíš, že zaútočí znovu? Za jak dlouho k nám stihnou přijet nějaké posily?"

22:01
"To nevím, teoreticky by nějaké už mohly být na cestě."