Druhá strana (275 stran zpět) | Herna - Aragorn.cz

Margaret si vzpomene, jaký má šatník Morigan a povypráví o tom Katryn. Královnin šatník má pro sebe vyhrazenou celou místnost a v ní jsou všude šaty, noční košile, spodní prádlo, korzety, čepce a tak podobně. Patří to ale bývalé královně Adeline, ještě se to neodstranilo, takže je to Morigan na nic, jelikož by se do toho vešla skoro dvakrát. Z toho vyplývá, že jsou na nic všem třem. Margaret by možná seděly správnou délkou, narozdíl od Morigan a Katryn, ale jinak by na ní taky dost visely. Kdo by ale také chtěl nosit šaty po předchozí královně, zvlášť v takovéhle situaci?? Byť jsou tedy (podle Margaretiného očitého svědectví) opravdu hodné královny:-)
Šatník nové královny se však již také tvoří, stejně tak jako váš šatník.

//Napište mi sem potom, které barvy jste nadiktovaly krejčímu, když si vás měřil. Které barvy rády nosíte, nebo vám sluší. Taky jestli jste měly nějaké podmínky (jenom velké výstřihy, jen podle módy, nebo jen malé výstřihy, nebo některé šaty až ke krku,nebo jestli jste to třeba celé nechaly na něm.//

Dopoledne strávíte zalezlé ve svých pokojích, ani se vám nechce převlékat, což také nemusíte. Chodíte ve svých nočních košilích, přes které nosíte dlouhé obrovské šátky, pletené z husté huňaté vlny, které vám přinesly vaše komorné. Snídáte u krbu, kde je teplo, protože za oknem viditelně dnes mrzne. Taky už je polovina prosince. Chvíli se na základě šátků bavíte o tom, že váš šatník se zatím moc nenaplnil, protože tam máte všehovšudy dvoje šaty, dvoje noční košile a tyhle obří přehozové šátky. Ty jsou ale každopádně hodně teplé.

Krabička obsahuje mnoho malých srdíček, upečených z oříškového a medového těsta, které jsou navíc obalené v bílém cukru. Vypadá to sice lákavě a stejně tak to i voní, ale předpokládám, že na to Katryn nijak zvlášť nemá chuť.

Dopis s pečetí Grintu:

Milovaná Katryn,

posílám Vám malý dárek, abych Vám zpříjemnil ráno. Jsem téměř zdrcen, že mi mé povinnosti vůči králi nedovolí trávit s Vámi čas, ale to se doufám velmi brzy změní. Zatím mě zachovávejte v myšlenkách, tak jako zachovávám já Vás.

PS: Sladký dáreček, který není ani tak zdaleka sladký jako Vy.

Váš zbožňující Eduard

Dopis s pečetí Rozetu:

Milá Katryn,

Snad se již dnes cítíte lépe než včera. Věřte, že jsem měl o Vás opravdu strach, ale Vaše komorná mi později sdělila, že spíte a to mě trochu uklidnilo. Spánek mnohokrát pomůže více, než kdejaký lék. Snad je vaše slabost způsobena jen přestálým nepohodlím a vše bude brzy v pořádku.
Pokud byste se odpoledne cítila již lépe a má přítomnost by Vás neunavovala, rád bych Vás krátce navštívil. Vůbec mi ale nebude vadit, pokud odmítnete, pochopím to.

S úctou,

Váš William

Druhý den nezačíná nijak vyjímečně, tedy možná trochu snad: v přijímací místnosti na stolku leží nějaké věci. Při bližším prozkoumání se jedná o nějaký balíček a dva dopisy. Oba jsou adresovány Katryn, vévodkyně z Atisu a podle pečetí už bezpečně poznáte, že jeden je od vikomta z Grintu a jeden od markýze z Rozetu. A ten balíček je ve skutečnosti krabička potažená rudým sametem s perlovými výšivkami.

Souhlasím, asi bychom si opravdu měly jít lehnout, už je docela pozdě. Tím, že to budeme pořád dokola probírat to nevyřešíme a to můžeme taky dělat kdykoliv jindy:-)
Margaret se tedy odebere do své ložnice, já vyrazím směrem ke svým komnatám a Katryn necháme v klidu spát. Nejspíš jí doporučím, aby vypila ještě něco z toho džbánku, aby jí to pomohlo usnout.
Rowan se asi bude trochu divit, kde se tak dlouho zdržuju, ale myslím, že je mu jasné, že jsem s vámi, tak se nebude obávat.

Když jsme si všechno tohle řekly, tak opět zmlknu a uvažuju o tom, že bychom asi měly jít spát, abych zas mohla zapomenout...Je mi líp, když jsem vám to řekla, tak nějak se mi ulevilo. Ale jsem stále taková pobledlá a moje myšlenky si dělají co chtějí...:-( Pomalu si ale začínám dělat pevnou představu, že se budu ze všech sil snažit na to zapomenout. Prostě to byla jen epizoda...A budu se věnovat Williamovi.

Já si přisunu ke Katryniný posteli nějakou židli(pokud ji unesu). A poslouchám, ještě ji naleji trochu toho vína s bylinkami.

Já si odhrnu peřiny a posadím se na Katryninu postel. Není tam moc světla, protože hoří jen jedna svíce, ale stačí to.
"Řekneš nám, co se stalo?" začnu. "Nejspíš se k tobě choval neuctivě, to by mě neudivilo! Ale doufám, že ti nějak neublížil?!? Jestli jo, tak si ponese následky, o to se tedy postarám!!" prohlásím výhružně.

"Mě to mrzí také. Zítra si to vynahradíme. Doufám." řeknu mu. A pak odejdu.

Nejdříve se ještě rozloučím s Viktorem. Pak se omluvím a jdu za tebou. Samozřejmě s úklonou králi jako vždy;-)

Já jsem taky ráda, že to nakonec dopadlo takhle a ještě to mělo diplomatické řešení;-)

Aha tak to jo. Já myslela, že sedíme u sebe. No tak počkám po večeři.

Ještě mě napadlo, že by mě mohli doprovodit oba, ale to už bych to fakt psychicky nezvládla...
Snažím se tvářit normálně, ale moc nevím, jak mi to jde...

Margaret, ty ale nesedíš vedle mě, to bys musela za mnou jít:-) To je jen taková informace.:-)

Vikomt zůstane stát jako by ho polili studenou vodou, ani se nezmůže na slovo. William se neudrží, aby se na tebe upřímně neusmál, ale vikomtovi nic najevo nedává. Mlčky tě uchopí za nabízenou ruku, řekne "Dobrou noc," ,což patří v podstatě všem přítomným a pak se pokloní mě a Rowanovi s tím, že tě jde doprovodit, jelikož jsi unavená. Toporně se pokloníš jako markýz a pak už se necháš odvést. Vikomt najde svou řeč, a ještě než odejdeš, pronese: "Jistě, to je vskutku spravedlivé, drahá. Přeji Vám, abyste se krásně vyspala."
Ty ale nemáš vůbec chuť mu na to odpovídat.

Já se usměju na Margaret, protože jsem ráda, že Kat takhle vyhrocenou situaci vyřešila docela diplomaticky.

Když Kat odejde, říká něco Vikomt??
Taky ti říkám:" Kat nám chce něco říct až v našem pokoji nechtělo se jí o tady mluvit. Podle mě byla dost konsternovaná. Moc by mě zajímalo co vyřešili."

No jen aby v tom nebyla vzájemná chemie.. a ta může u tebe propuknout i déle;-)

Probůh!Proč se tohle muselo stát...S markýzem je mi hezky, je moc milý a zároveň nevtíravý, jeho polibek byl příjemný...Ale tohle mě vykolejilo a rozklepaly se mi kolena...Snažím se si vysvětlit, že to je tou nečekaností a prudkostí.