Druhá strana (29 stran zpět) | Herna - Aragorn.cz

(15:32) Ketryn: "A i tohle všechno by se dalo možná zapomenout, kdybych měla jistotu, že zmizí a nebude se mstít dál, což nemám."
(15:33) Morigan: "Zmizí," přikývne.
(15:33) Ketryn: "Jamesi, kvůli tobě bych ho nechala jít, ale já se prostě bojím," řeknu nešťastně.
(15:36) Morigan: "Takže ho opravdu odsoudíš k smrti?"
(15:37) Ketryn: "To jsem neřekla!"
(15:38) Ketryn: "Nevím, co budu dělat! Dozvěděla jsem se to včera večer. Musím si to rozmylset."
(15:49) Ketryn: "Měl bys být teď raději se svou dcerou," řeknu trochu naštvaně. "Jestli ho vyženu nebo nechám jít, tak předpokládám, že budeš chtít jít s ním, ne? Pak Anabell už možná nikdy neuvidíš..."
(15:58) Morigan: Probodne tě pohledem. "Já Anušku neopustím."
(15:59) Ketryn: "Takže by jsi s ním nešel?"
(16:04) Morigan: "Ne."
(16:06) Ketryn: Překvapeně zvednu obočí, ale víc už k tomu asi neřeknu.
(16:08) Morigan: "Kde je Lily?"
(16:10) Ketryn: "Spí v ložnici. Musela být hodně vyčerpaná, když ke všemu ještě čarovala."
(16:10) Morigan: Tázavě ukáže na jedny dveře, které vedou do "naší" ložnice.
(16:12) Ketryn: "Nechoď tam, akorát ji vzbudíš." Představa, že by se vrátil Ragnar a našel Jamese u tebe v posteli, se mi zrovna moc nezdá.
(16:14) Morigan: Ignoruje tě a jde tam, i když potichu.
(16:17) Ketryn: Já se z něho zblázním! Ale prát se s ním tedy nebudu.

(12:20) Ketryn: No, to rozhodně. Docela by šikla mírná zima. A doufám, že jarl Goran poskytne hodně mužů. ¨Poslouchám je, ale moc se jim do toho nepletu, pokud k tomu nemám vyloženě co říct.
(12:37) Morigan: Je znát, že už o tom mluvili a určitě ne jednou.
(12:37) Morigan: Žádný konkrétní slib o počtu mužů nemají, ale Severní klan umožňuje využít proti našemu jarlovi moment překvapení a útoků z různých stran.
(12:38) Morigan: "Pořád chceš ještě využít lodě?" ptá se Sigfried.
(12:45) Ketryn: To se podívám překvapeně, že by se útočilo i z vody? Ale vlastně to není špatný nápad. Minimálně aspoň to by jarl nemusel čekat.
(12:50) Morigan: "Uvidíme, jak budou vypadat po zimě," řekne Ragnar realisticky. "Měli bychom si promluvit nějak dohromady... v síni," vzdychne si.
(12:50) Morigan: "Myslíš vytvořit nějakou prozatimní radu starších?" ušklíbne se Sigfried.
(12:51) Morigan: "Jo, asi jo," zvedne se Ragnar a jde si pro oblečení.
(12:55) Ketryn: (Rada starších :-D)
(12:57) Ketryn: "Moc chlapů tu nezůstalo," konstatuji. "Tři jeli s Asbjornem, dva k Norellovi a jeden do Kattegattu..."
(13:19) Morigan: "Snad to nebude tak zlé," podá ti Sigfried Ydu a hodlá jít s Ragnarem ven.
(13:25) Ketryn: Tak si ji vezmu. "Tak zatím," dám mu pusu. Asi zůstanu zatím tady, než se vzbudíš.
(13:28) Morigan: Ragnar vezme kluky sebou, nejspíš někde hodlá najít Arlettu a předat jí je, nebo je možná bere sebou do síně.
(13:31) Morigan: Zůstaneš tam sama v tichu.
(13:33) Ketryn: Klidně je tam mohl nechat, ale když si je vzal, tak neprotestuji.
(13:34) Ketryn: Aspoň mám čas přemýšlet, co teď vlastně budu dělat! Ale do toho si snažím hrát s Ydou, aby si na mě zas zvykla.
(14:14) Morigan: K6
(14:15) Systém -> Ketryn, Morigan: Hod na šestistěnné kostce (k6): 5
(14:21) Morigan: Uslyšíš, jak se tiše otevřely vchodové dveře.
(14:23) Ketryn: Tak se jdu podívat, kdo to jde? Že by se vhlapi vrátili tak brzy?
(14:23) Morigan: Ve dveřích stojí James. "Ahoj Katryn."
(14:25) Ketryn: "Jamesi..." řeknu překvapeně a zcvrkne se mi žaludek. "Ahoj."
(14:26) Ketryn: "Chceš...chceš jít dál?" vzpomenu si na slušné chování. "Morigan ale ještě spí."
(14:37) Morigan: "Jdu za tebou," řekne a jde dál.
(14:38) Ketryn: "Za mnou?" ustoupím ze dveří, aby mohl jít dál a jdu ke stolu. Po pravdě se mi s ním ale moc mluvit nechce.
(14:41) Ketryn: Vezmu si k sobě Ydu a dívám se po něm tázavě.
(14:50) Morigan: Vypadá o něco málo líp, protože se vyspal, ale žádná sláva to rozhodně není.
(14:51) Ketryn: "Chceš něco napít?" zeptám se. "Nebo najíst?" uvědomím si, že vlastně nevím, jestli dostali vůbec nějaké jídlo.
(14:59) Morigan: Zakroutí hlavou, ale pití si nakonec trochu vezme.
(14:59) Morigan: "Chci s tebou mluvit o Patrickovi."
(15:01) Ketryn: Tušila jsem to, ale když to takhle řekne, tak poblednu.
(15:04) Ketryn: "Moc nevím, co ti k tomu říct..." vypravím ze sebe. "Jestli chceš vědět, jak rozhodnu, tak netuším... do téhle situace jsem se vůbec neměla dostat."
(15:12) Morigan: "Nevěděl jsem, že to vyřeší takhle," přizná unaveně. "Mrzí mě to. Ale..."
(15:15) Ketryn: "Doufala jsem, že ho jarl Goran nevydá... že se podaří získat jen Ydu."
(15:15) Ketryn: "Co ale?"
(15:19) Morigan: "Ale teď to můžeš ovlivnit."
(15:21) Ketryn: Chce se mi krizově smát.
(15:21) Ketryn: "A co mám podle tebe dělat? Nechat ho jít a doufat, že už se nebude dál mstít, že už nám nijak neublíží?"
(15:22) Morigan: Chvíli mlčí. "Nejspíš ano," hlesne pak.
(15:27) Ketryn: "Kdyby šlo jen o mě, že mi unesl dceru a ublížil mi, tak bych mu odpustila. Ale takhle opravdu nevím, co budu dělat," řeknu upřímně. "Kvůli němu Morigan mučili a skoro popravili, museli jsme odejít z domova a skrývat se. Jsme ve válce, která může skončit všelijak. Hodně lidí trpělo a trpí jenom kvůli jeho osobní mstě."

(19:39) Morigan -> Ketryn: "Udělal dobře, že šel," řekne Sigfried. "Chránil... ostatní."
(19:45) Morigan -> Ketryn: Ragnar přikývne, ale nevyjádří se k tomu.
(19:46) Morigan -> Ketryn: "Nemůže ho přece jen tak zabít, Asbjorn je pořád bjarg!" pokračuje Sigfried. "I když se částečně postavil proti jarlově rozhodnutí, to ale není hrdelní zločin! Nemá žádný důkaz, že je ve spojení s námi!"
(19:47) Morigan -> Ketryn: Máš dojem, že se tak trochu snaží přesvědčit sám sebe.
(20:08) Ketryn -> Morigan: Přesvědčuji samu sebe stejně jako Sigfried :-D
(20:09) Morigan -> Ketryn: A vůbec mu nepomáhá, že Ragnar neřekl nic souhlasného.
(20:12) Morigan -> Ketryn: "A když zaútočíme na Kattegatt, tak mu tím ten důkaz poskytneme," řekne pak jenom.
(20:16) Ketryn -> Morigan: To plně souhlasím. "Budete potřebovat informace, jak to tam vlastně je. Jinak by to pro Asbjorna mohlo být ještě nebezpečnější, kdyby se jakkoli potvrdilo vzájemné spojení." Přijde mi to jako dost patová situace dokud nebudeme vědět víc... a i pak.
(20:51) Morigan -> Ketryn: Ragnar s tebou souhlasí.
(20:54) Ketryn -> Morigan: "Snad se zvládnou z Kattegattu vrátit s nějakými zprávami," doufám.
(20:58) Morigan -> Ketryn: "Stejně na Kattegatt na jaře zaútočíme," řekne Sigfried, ale pohled, kterým se podívá na Ragnara, je trochu tázavý. "Nebudeme se věčně skrývat."
(21:05) Ketryn -> Morigan: Taky se podívám na Ragnara, tohle jsem předpokládala jako fakt.
(21:07) Morigan -> Ketryn: "Ano," odpoví Ragnar.

(11:43) Ketryn -> Morigan: Raději už k tomu asi nic neříkám a věnuji se Ydě.
(11:56) Morigan -> Ketryn: Než vstaneme my, tak to ještě docela trvá a navíc první do kuchyně vtrhnout kluci.
(11:57) Ketryn -> Morigan: Já to říkala, že vstávat nebudete :-D Kluci začínají být taková neřízená střela :-)
(11:58) Ketryn -> Morigan: Dám jim něco k jídlu, pokud chtějí.
(12:01) Morigan -> Ketryn: Něco si vezmou, ale moc u toho neposedí a navíc zvědavě koukají na Ydu.
(12:02) Morigan -> Ketryn: "Vyrostli jste," konstatuje Sigfried pobaveně.
(12:02) Ketryn -> Morigan: Doufám, že by si spolu mohli začít hrát.
(12:03) Morigan -> Ketryn: "Děti rostou," poučí ho Tyrell vážně.
(12:03) Ketryn -> Morigan: "No, člověk se na chvíli otočí a jsou zas větší," souhlasím.
(12:04) Ketryn -> Morigan: To mě pobaví.
(12:14) Morigan -> Ketryn: "Tady je teplo," objeví se Ragnar ve dveřích ložnice, samozřejmě bez košile. "Protože Sigfried zatopil!" ohlásí Thorin.
(12:15) Morigan -> Ketryn: "Spal bych nejradši dva dny," usadí se Ragnar za stůl.
(12:15) Morigan -> Ketryn: "Jo, já taky," souhlasí Sigfried s povzdechem.
(12:17) Ketryn -> Morigan: Myslím, že budete potřebovat víc jak jednu noc na odpočinek, ale raději se k tomu nevyjadřuji a donesu na stůl něco k jídlu a pití.
(12:20) Ketryn -> Morigan: "Ono po takové cestě není divu..." Sednu si k Sigfriedovi.
(12:40) Morigan -> Ketryn: "Morigan spí?" zeptá se Sigfried a Ragnar přikývne. "Byla určitě vyčerpaná mnohem víc, než byla ochotná přiznat. Ta magie..." odmlčí se.
(12:41) Ketryn -> Morigan: "Myslím, že to bude potřebovat dospat trochu víc, než vy..."
(12:47) Morigan -> Ketryn: "Co budeme dělat?" jde Sigfried rovnou k věci.
(12:48) Morigan -> Ketryn: "Za pár dní napadne sníh. Měli jsme štěstí, že to vydrželo tak dlouho," konstatuje Ragnar.
(12:51) Ketryn -> Morigan: No, to by mě taky zajímalo. Je to velký hlavolam, jak v tuhle chvíli dostat Asbjorna z Kattegattu...
(12:58) Morigan -> Ketryn: "Olle říkal, že poslal dva lidi do Kattegattu zjistit situaci," řekne Ragnar. "Můžeme doufat, že se ještě zvládnou vrátit zpátky, pak bychom na ně měli počkat."
(13:00) Ketryn -> Morigan: To taky doufám. A taky doufám, že Breda bude ochotná se vrátit. Tyhle myšlenky si ale nechávám pro sebe.
(13:53) Morigan -> Ketryn: Takové detaily oni nejspíš vůbec neznají.
(13:54) Morigan -> Ketryn: "A když se dozvíme, že ho tam drží ve vězení, nebo něco horšího?" zajímá Sigfrieda.
(13:56) Ketryn -> Morigan: No, to předpokládám, že neznají.
(14:13) Morigan -> Ketryn: "Co bys navrhoval?" podívá se Ragnar Sigfriedovi do očí.
(14:15) Ketryn -> Morigan: Tiše se na ně dívám a pevně doufám, že se Breda s tím druhým mužem vrátí s nějakými pozitivními informacemi, aby byl ještě čas na přípravu nějakého plánu.
(14:40) Morigan -> Ketryn: "Myslíš, že z něj chce udělat rukojmí?" zeptá se Sigfried.
(14:43) Ketryn -> Morigan: Nebýt to taková krize, tak jsem z toho jejich vracení otázek pobavená.
(14:44) Morigan -> Ketryn: No :-D
(14:45) Morigan -> Ketryn: "Může to zkusit, ale jistotu, že to na nás bude nějak fungovat, tak tu opravdu nemá," odtuší Ragnar.
(14:54) Ketryn -> Morigan: Stále doufám, že si ho k sobě zavolal jen pro jistotu, aby ho měl pod kontrolou... Kéž by!
(15:16) Morigan -> Ketryn: "Myslíš, že jsem šel původně... pro někoho jiného?" uvažuje Sigfried váhavě.
(15:22) Ketryn: "Vypadalo to, že šli rovnou pro Asbjorna s příkazem, že se má dostavit ke dvoru. Nijak zvlášť to tu neprohledali a hned odjeli. Asbjorn s nimi nakonec šel bez větších protestů, aby se tu zbytečně nezdržovali... Nepůsobilo to, že by tu hledali někoho jiného," řeknu.
(15:22) Morigan -> Ketryn: Ragnar se podívá po tobě.
(15:27) Ketryn -> Morigan: Pokrčím rameny. "Prošli to tu jen zběžně. S dětmi jsme byli schovaní pod podlahou v Asbjornově ložnici," dodám. "Ostatní chtěli bojovat, ale Asbjorn to nedovolil..."

(13:02) Morigan: Zatopit je potřeba, protože Ragnar evidentně opravdu ještě spí, takže se toho Sigfried chopí.
(13:07) Ketryn: To jsem ráda, muselo to tam přes noc dost vychladnout.
(13:07) Ketryn: Nakrmím Ydu a pak donesu na stůl nějaké jídlo a pití pro nás.
Systém: Ketryn přichází do místnosti.
Systém: Ketryn přichází do místnosti.
Systém: Ketryn přichází do místnosti.
Systém: PJ Morigan přichází do místnosti.
(19:05) Morigan: Sigfried se taky trochu nají, obvykle ráno nejí, ale po té cestě chce asi doplnit zásoby a asi jsme nejedli moc bohatě.
(19:08) Ketryn: "Jak to šlo v Birce? Jak jste se s jarlem domluvili?" zkusím se zeptat.
(19:08) Morigan: Vzdychne si a asi přemýšlí, jak to co nejlíp zkrátit.
(19:12) Morigan: "Myslím, že vlastně dobře," řekne. "Goran je ochotný vystoupit proti našemu jarlovi, ale nejsem si jistý, nakolik věří nám."
(19:14) Ketryn: "A co za to chce?"
(19:36) Morigan: "Myslím, že si představuje že si svou odměnu vybere později...rozhodně zpátky svoje území."
(19:37) Ketryn: Tak přikývnu, přijde mi to docela rozumné.
(19:38) Ketryn: "A jak se vám podařilo, že vám vydal Ydu i s ním...?" odvážím se zeptat.
(19:40) Morigan: "Výkupné bylo dostatečně velké," konstatuje.
(19:41) Ketryn: "Jsem ráda, že na peníze slyšel."
(19:43) Morigan: "Bylo to dost peněz," ušklíbne se a automaticky se podívá na Ydu.
(19:45) Ketryn: "To je jedno, hlavně že ji máme zpátky," dám Ydě pusu do vlásků. "To se penězi nedá změřit."
(19:47) Morigan: "Samozřejmě. Ale byl by opravdu blázen, kdyby odmítl."
(19:50) Ketryn: "Bláznů je na světě dost, tak ještě že nebyl."
(19:55) Morigan: "Jižana vydal Ragnarovi jako gesto dobré vůle a začátku našeho spojenectví."
(19:57) Ketryn: "Aha," moc nevím, co na to říct.
(20:02) Ketryn: Snažím se věnovat Ydě a hrát si s ní.
(20:02) Morigan: "Ty skutečně nechceš, aby zemřel?" zeptá se po chvíli váhání. "Tos myslela vážně?"
(20:04) Ketryn: To strnu. "Myslela..." Vůbec se mi nechce znovu tuhle debatu začínat.
(20:05) Morigan: Je vidět, že to doopravdy nechápe, i když se asi snaží to trochu pochopit.
(20:08) Ketryn: "Za to, co se z něho stalo, můžu já...zničila jsem ho. Ale nechce se mi o tom mluvit. Jak jsi řekl, rozhodnout se musím sama..."
(20:09) Morigan: Rád by ti k tomu něco řekl, ale když jsi řekla, že o tom mluvit nechceš, zmlkne a jde přiložit.
(20:12) Ketryn: Jsem ráda, že už to nechá být. Stejně mi v tom rozhodnutí nijak nepomůže a akorát bychom se mohli pohádat.
(20:14) Ketryn: "I když netuším, co teď budu dělat, tak si vážím toho, co jsi udělal... že jsi mi dal takové slovo a dodržel ho," řeknu potichu, ale jinak už se k tomu nevracím.
(20:16) Morigan: "Kdybych to nemohl dodržet, tak bych ti to slovo nedal, bredi," řekne potichu.
(20:17) Ketryn: "Já vím..."
(20:19) Morigan: "To ale neznamená, že jsem chtěl."
(20:26) Ketryn: To už vůbec nevím, co říct.
(20:27) Ketryn: "Děkuji..." hlesnu. "Vím, že to nechápeš a myslím, že to ani pochopit nemůžeš."
(20:34) Morigan: Oni to prostě opravdu pochopit nemůžou...
(20:37) Ketryn: Já jim to ani nevyčítám.

(20:26) Morigan: Sigfried už taky dál nevyzvídá, lehne si k vám a v podstatě hned usne.
(20:27) Morigan: K6
(20:27) Systém -> Ketryn, Morigan: Hod na šestistěnné kostce (k6): 6
(20:27) Ketryn: Hurá, vysvobození :-D
(20:29) Morigan: Už jsem se bála, co ti bude padat za čísla... :-D
(20:30) Ketryn: Já taky :-D
(20:45) Morigan: Takže usneš hned a tvrdě.
(20:46) Ketryn: Minulé noci jsem toho moc nenaspala, tak už konečně došlo i na mě
(21:04) Morigan: K6 na ráno.
(21:05) Systém -> Ketryn, Morigan: Hod na šestistěnné kostce (k6): 3
(21:11) Morigan: Probíráš se ztěžka a pomalu.
(21:14) Ketryn: No bezva. Snažím se doprobrat a pak se leknu, jak dlouho jsem zas spala. Vzpomenu si na Ydu a okamžitě se posadím.
(21:15) Morigan: Yda spí s vámi v posteli a tím se probere.
(21:18) Ketryn: Nechtěla jsem ji vzbudit, ale jsem teď krapet vycukaná. "Dobré ráno, zlatíčko," usměju se a pohladím ji ve vláskách. Nejraději bych ji k sobě okamžitě přitiskla, ale nechci ji vylekat.
(21:18) Ketryn: Sigfried ještě spí?
(21:22) Morigan: Když promluvíš, tak se s trhnutím probere.
(21:23) Ketryn: No my jsme vycukaní všichni...
(21:26) Ketryn: "Dobré ráno," usměji se i na něho.
(21:32) Morigan: Hned se uklidní, když si uvědomí, kde je.
(21:36) Ketryn: "Všechno je v pořádku," dodám rychle.
(21:37) Ketryn: Vezmu Ydu do náruče a přitulím se k němu.
(21:53) Morigan: Taky se k vám tulí, i když má asi pocit, že by měl někam jít.
(21:58) Ketryn: No jo, za Ragnarem :-) Ale ten si dneska asi taky trochu přispí, tedy dokud mu kluci nezačnou skákat po hlavě :-D Ale je fakt, že je toho na řešení hodně, hlavně Asbjorn :-/ :-(

(18:47) Morigan: Není to problém, už je hodně unavená a usne hned.
(18:50) Ketryn: Dlouhou dobu u ní jen tak sedím a plná emocí se dívám, jak spinká. Nemůžu od ní odtrhnout oči, jako bych se bála, že mi zas zmizí.
(18:54) Morigan: Sigrfied tě tiše nechá.
(18:55) Ketryn: "Stále nemůžu uvěřit, že se vám to podařilo..." zašeptám. "Jsem tak šťastná, že vás mám v pořádku zpátky."
(18:56) Ketryn: Pak se začnu taky převlíkat do postele, dnešek byl opravdu náročný i pro mě.
(18:58) Morigan: "Já jsem rád, že jsme poslechli Morigan... a jeli," řekne tiše Sigfried.
(19:02) Ketryn: "Já taky. Ani jsem nedoufala, že byste se mohli vrátit ještě před zimou," pousměju se unaveně a obejmu ho.
(19:09) Morigan: "To by se taky nestalo, kdyby Morigan tak... netrvala na svém," přizná.
(19:15) Ketryn: "Já vím, stále magii moc nedůvěřujete."
(19:16) Ketryn: "Taky chtěla být zpátky u svých dětí. Strávit zimu v Birce by nebylo nic lákavého."
(19:25) Morigan: "Mluvila jsi s Ragnarem o... zajatci?" zeptá se tě.
(19:30) Ketryn: To poblednu. Teď jsem se na to donutila trochu zapomenout. "Mluvila..." vypravím ze sebe.
(19:33) Morigan: Tázavě se na tebe dívá, co řekneš dál.
(19:35) Ketryn: Vůbec nevím, co říct dál. Jediné, co mám v hlavě je, že nechci rozhodovat o Patrickově životě.
(19:39) Ketryn: "Neměla jsem tě o to žádat... Nechci, aby zemřel a už vůbec ne mým rozhodnutím. Ale jak mám rozhodovat za celé bjargství?" Chytají mě z toho nervy a musím se posadit na postel.
(19:40) Morigan: "Ale ty nemáš rozhodovat za celé bjargství!"
(19:44) Ketryn: "Ne? To, že nám unesl dceru je jedna věc, ale to, že takhle zradil v důsledku ovlivnilo všechny. Ublížil tím mnoha lidem, ne jenom mě."
(19:46) Morigan: "To ano. Ale rozhodovat budeš za sebe. To jsi chtěla, ne?"
(19:51) Ketryn: "Nevím, co jsem chtěla..." přiznám. "Chtěla jsem, aby žil... kvůli Jamesovi. Ale zároveň se bojím, co by mohl ještě udělat, když by byl volný."
(19:58) Morigan: "Víc už udělat nemůžu... víc už to za tebe řešit nemůžu, bredi," potřese hlavou.
(20:00) Ketryn: "Já vím a nechci, abys to řešil. Nechtěla jsem o tom ani mluvit, vím, že se musím rozhodnout sama. Mám na to dva dny..."
(20:01) Ketryn: "Pojď si raději lehnout," opravdu už o tom nechci mluvit.
(20:02) Morigan: "To řekl?"
(20:04) Ketryn: "Ragnar? Požádala jsem ho, jestli mi může dát aspoň jeden dva dny. Řekl, že to by neměl být problém."
(20:11) Ketryn: Vlezu si k Ydě do postele. Patrick je opravdu to poslední, co bych teď chtěla řešit.

(14:41) Ketryn: "Kolik...mám času...?" zeptám se po chvíli mlčení. Je mi vážně zle.
(14:45) Morigan: Pokrčí rameny. "Kolik bys chtěla času?"
(14:48) Ketryn: "Nevím, na tohle nebude nikdy dost času...Dej mi aspoň jeden nebo dva dny..."
(14:53) Morigan: "V tom nevidím problém," usoudí.
(14:57) Ketryn: Asi zvládnu jen přikývnout a pomalu se vydám zpátky k síni. Vážně bych teď potřebovala být sama.
(14:59) Morigan: No tak to v síni asi nebudeš.
(15:03) Ketryn: Proto tam ani nedojdu, zastavím se a nedokážu tam vejít, když je tam tolik lidí. "Vrať se sám," řeknu Ragnarovi. "Potřebuji být chvilku sama..."
(15:04) Morigan: "Tak ať někde nezmrzneš," řekne a jde dovnitř sám.
(15:05) Ketryn: Tak snad čtvrt hodina mě nazabije.
(15:06) Ketryn: Podejdu kus dál, kde se opřu o nějaký dům, protože už mě nohy dál nedonesou.
(15:08) Ketryn: Snažím se to rozdýchat, ale nakonec už to nedám, složím obličej do dlaní a rozbrečím se. Bohové, kam jsme se to až dostali?? A co budu dělat...?
(15:10) Ketryn: Budu potřebovat aspoň tak tu čtvrt hodinu na vzpamatování, než se zvládnu dát nějak dohromady a vrátit se k ostatním...
(15:43) Ketryn: Ale pak se vrátím, abych tam opravdu nezmrzla.
(15:56) Morigan: Zima ti je pořádná, ale vnímáš to stejně jenom vzdáleně, i když se třeseš. Sigfried je už dost netrpělivý, kde jsi.
(15:57) Ketryn: To možná ani nevím, jestli se středu zimou nebo nervama.
(15:58) Morigan: Asi obojím.
(15:59) Ketryn: Jdu si sednou zpátky k Sigfriedovi a vezmu si zas Ydu. Myslím ale, že toho moc neřeknu. Možná bychom měli jít spát.
(16:00) Morigan: Připadá ti, že mu Yda usnula v náručí, ale když se podíváš pozorněji, zjistíš, že má vlastně otevřené oči.
(16:02) Ketryn: Dělá mi dost starost :-( "Broučku, chceš jít spát do postýlky?" zkusím na ni mluvit
(16:07) Morigan: Je vzhůru, ale nic ti neodpoví. Pořád vypadá trochu zmateně.
(16:08) Ketryn: Doufám, že si zas zvykne, jinak toho bude na mě už vážně moc.
(16:10) Ketryn: "Možná bych ji přeci jen měla jít uložit, byl to dlouhý den," navrhnu Sigfriedovi.
(16:10) Morigan: Přikývne, taky vypadá vyčerpaně, ale nechce nikam odcházet, dokud je na nohou Ragnar.
(16:11) Ketryn: "Taky byste si měli jít lehnout a odpočinout si, oba," dodám.
(16:13) Ketryn: Vezmu si Ydu a vstanu. Dívám se na Sigfrieda, jestli půjde se mnou, nebo jestli budou dál s Ragnarem sveřepě vzhůru?
(16:18) Morigan: "Já vím," řekne.
(16:20) Ketryn: "A půjdeš?" pokusím se usmát.
Systém: Ketryn přichází do místnosti.
Systém: PJ Morigan přichází do místnosti.
(18:04) Morigan: Nakonec s tebou jde i Ragnar s dvojčaty a samozřejmě Sigfried.
(18:07) Ketryn: Tak to jsem ráda, že jdou, taky si potřebují odpočinout. To jsme docela grupa.
(18:08) Ketryn: Olleho jsem viděla? Z toho jsem teď krapet nesvá.
(18:10) Morigan: Byl v síni a díval se za vámi, jak odcházíte.
(18:14) Ketryn: Ten mě taky dost trápí... Ale teď jsem hlavně šťastná, že mám svoji holčičku a muže zas zpátky. Stále nemůžu uvěřit, že se vám to podařilo.
(18:16) Ketryn: (Naše rodina v Asbjornově domě se zas změnila :-D)
(18:18) Morigan: (Ale tentokrát docela podstatně :-D)
(18:19) Ketryn: (Pozitivním směrem :-) )
(18:31) Ketryn: Teď už jsme zas dvě rodiny :-) Ale myslím, že se tam nějak naskládáme.
(18:33) Morigan: Tak jsou tam dvě ložnice, takže určitě ano.
(18:38) Ketryn: Ukážu Ragnarovi, kde spíš ty a kam může s dětmi jít, a my jdeme do té druhé. Doufám, že Yda půjde nějak uspat.

(22:57) Morigan: Do obličeje mu moc nevidíš.
(22:58) Ketryn: "Kdo by byl vykonavatelem rozsudku...?" napadne mě.
(23:00) Morigan: "Jakého? Smrti?"
(23:00) Ketryn: "Jakéhokoli."
(23:02) Morigan: "Víš proč jsou rozsudky smrti? Je to jistota, jak ten člověk už nikdy nikomu neublíží, situaci nijak nezhorší a už ho neuvidíš. Jediná jistota." Odmlčí se. "Měl by to být ten, kdo rozsudek vynáší a koho se to nejvíc týká, ale v tomhle případě asi když kohokoli požádáš, aby to za tebe udělala, tak to udělá."
(23:03) Ketryn: Přikývnu a v krku mám vážně knedlík.

(21:36) Morigan: "Já jsem nebyl ten, kdo zradil první, to ty," řekne ochraptěle, jako by dlouho nemluvil, nebo bych nachlazený.
(21:40) Ketryn: "Nikdy si nepřestanu vyčítat, jak jsem ti ublížila. Opravdu jsem tě milovala a tohle jsem nechtěla. Vím, že jsem selhala. Ale to tě neopravňovalo udělat něco tak strašného. Ty jsi mé hříchy daleko převýšil!"
(21:41) Ketryn: "A hlavně si neublížil a nezradil jenom mě..."
(21:41) Morigan: "Na ostatních mi nezáleží!"
(21:42) Ketryn: "Na Jamesovi ti nezáleží??"
(21:42) Ketryn: "Opravdu dlouho odmítal uvěřit, že jsi byl schopen něčeho tak strašného."
(21:48) Morigan: "Jess-" začne, ale hlas se mu zlomí. Na něm mu záleží opravdu hodně.
(21:51) Ketryn: "Měl jsi před tím na něho myslet... A ne se naštvat na celý svět. Krást malé děti a zrazovat přátele není řešení."
(21:52) Ketryn: "Lituješ aspoň něčeho?"
(22:01) Morigan: "Nekaž mi tu o morálce," ušklíbne se bolestně.
(22:04) Ketryn: "Lituješ nebo ne?" zopakuji.
(22:07) Morigan: Hodně dlouze se ti podívá do očí a zvažuje odpověď. "Lituju."
(22:08) Ketryn: "A čeho? Toho, co jsi nám všem udělal nebo toho, že se ti to nakonec nepovedlo?"
(22:12) Morigan: "Že jsem neodjel."
(22:14) Ketryn: "Hm," ušklíbnu se. "Cítil jsi se líp, když jsi se mi pomstil a ublížil mi?" položím asi poslední otázku. Dlouho už to tady ustát asi nezvládnu.
(22:15) Morigan: "Nedokončil jsem, co jsem začal. Ale to už je takový můj osud, že?" ušklíbne se on.
(22:18) Ketryn: "Záleží, jak se s osudem popereš..."
(22:18) Morigan: "Ptáš se, jak jsem se cítil, ale já už nic necítím..."
(22:20) Ketryn: "To není pravda, to nalháváš sám sobě," řeknu z posledních sil a otočím se k odchodu.
(22:23) Ketryn: Cestou vezmu tu lampu a vyjdu ven dřív, než mi tam nervy vypoví služby.
(22:27) Morigan: Otevřeš dveře a i když nebylo v domě zatopeno, ovane tě zima. A vrazíš i s lampou přímo do Ragnara, který stojí ve tmě.
(22:27) Morigan: Zachytí tě, abys neupadla.
(22:28) Ketryn: "P-promiň..." vykoktám.
(22:30) Ketryn: Pocítím krizi a touhu být teď sama, abych se z toho zoufalství mohla vybrečet. Ale před Ragnarem se držím. "Můžeme jít," vypravím ze sebe přiškrceně.
(22:32) Morigan: Chvíli čeká, jestli mu přece jenom nechceš něco říct.
(22:34) Ketryn: No mě teď dělá mluvení trochu potíže...
(22:35) Ketryn: "Děkuji, že jsi mě sem vzal," zformuluji větu.
(22:36) Morigan: "A bylo ti to k něčemu?" zeptá se.
(22:36) Ketryn: "Jak to bude teď dál...?"
(22:36) Ketryn: "Asi bylo..."
(22:40) Morigan: Ragnar si založí ruce. "Tak, jak chtěl Sigfried. Bude souzen tebou."
(22:40) Ketryn: Mně je z toho vážně zle, doufám, že mu nepozvracím boty.
(22:42) Morigan: "Ten rozsudek bude respektovaný, ať už bude jakýkoli," pokračuje, ale je znát, že on osobně úplně nesouhlasí, nicméně to Sigfriedovi slíbil.
(22:42) Ketryn: "Neměla jsem Sigfrieda žádat, aby ho nezabíjel, byla to chyba," řeknu upřímně. "Neměla bych rozhodovat za všechny, kterým ublížil... vlastně za celé bjargství."
(22:43) Ketryn: "Jaké...jsou možnosti... trestu?" vypravím ze sebe.
(22:47) Morigan: "Sigfried by ho nezabil, rozsudek bych vynesl já, hned tam na místě," řekne Ragnar. V hlase ale pro tebe nemá moc útěchy. "Teď ho vyneseš ty a tady. Kdyby byl souzený jarlem nebo mnou, zasloužil by si trest smrti. Ty můžeš rozhodnout... jak chceš. Neměl bych tě ovlivňovat."
(22:49) Ketryn: "Jo, takže mám popustit uzdu své fantazii?" ušklíbnu se ironicky. Fakt mi to přijde hodně krizové. "Tam, odkud pocházím, trest smrti ani není..."
(22:50) Morigan: Všimneš si, že ho to dost udivilo, ale nevyjádřil se k tomu.
(22:50) Morigan: "Ty nechceš, aby zemřel?" zeptá se.
(22:54) Ketryn: "Ne...pokud bych měla jistotu, že nikomu neublíží, že situaci nijak nezhorší a že už ho neuvidím, tak ne... A už vůbec ne tak, že ho k smrti odsoudím já. Myslím, že to nemůžeš pochopit, je to složitější, než se zdá."

(20:03) Ketryn: "Chtěla bych s ním mluvit..." řeknu a záhy nevím, proč jsem to proboha vlastně řekla.
(20:16) Morigan: Sigfried, Ragnar i Ludwig se na tebe podívají.
(20:16) Morigan: "Cože?" zeptá se Sigfried, jako by si nebyl jistý, jestli slyšel správně. "Teď?"
(20:21) Ketryn: "Nemůžu snad?" zeptám se. "Nemusí to být teď," dodám. "Ale přijde mi to jedno, kdy to bude."
(20:27) Ketryn: "Ale vy byste si měli jít taky odpočinout," uvědomím si, že musejí být taky vyčerpaní.
(20:27) Morigan: "Můžeš s ním mluvit, proč by ne," řekne Ragnar.
(20:29) Ketryn: "Sama?"
(20:30) Ketryn: "Tedy můžu o samotě?" upřesním to.
(20:37) Morigan: "Jak chceš," pronese Ragnar.
(20:37) Morigan: "Zbláznila ses??" chytí tě Sigfried za paži.
(20:39) Ketryn: "Proč? Chci s ním jen mluvit," otočím se na něho. Myslím, že mě přepadl takový obranný ledový klid.
(20:43) Morigan: Sigfriedovi se to evidentně dost nelíbí, Ragnar vypadá, že je mu to jedno, nebo se aspoň tak tváří, vůbec není proti.
(20:43) Ketryn: Podívám se zpátky na Ragnara, jestli to půjde teď nebo mám počkat.
(20:50) Morigan: "To jako vážně?" pokusí se ještě Sigfried se zaťatými zuby a pořád drží Ydu.
(20:53) Ketryn: "Musím s ním mluvit..." dám mu pusu na tvář a Ydu pohladím po hlavičce. "Proč ti to tak vadí?"
(21:03) Morigan: Podívá se na tebe udiveně, jestli se ptáš vážně.
(21:08) Ketryn: No mě to přijde docela logické s ním promluvit. Pokrčím rameny a raději už nic neříkám. A otočím se zpátky k Ragnarovi, jestli mě tam může vzít hned.
(21:09) Morigan: Může.
(21:12) Ketryn: Podívám se na Sigfrieda omluvně a jdu s Ragnarem.
(21:15) Morigan: Ragnar vezme v síni jednu olejovou lampu, za což jsi ráda, protože bys venku vůbec neviděla a mlčky tě vede.
(21:16) Ketryn: Když vyjdeme, tak mě ta odvaha okamžitě přejde.
(21:19) Morigan: Nevede tě daleko, jen do jednoho domu, úplně si neuvědomuješ, kdo tam bydlí. Je tam tma, ale lampa to tam osvítí. Patrik je přivázáný v kuchyni na zemi k mohutnému stolu za zápěstí, ale nohy má svázané taky a váš příchod ho trochu překvapí, obzvlášť, když pozná tebe.
(21:20) Ketryn: Jsem bledá jako stěna a srdce mi střídavě kolabuje. V jakém je stavu?
(21:23) Morigan: V úplně dobrém ne, ale žádné zranění nevidíš. Někdo ho ale určitě před časem praštil do obličeje, jak dokážeš rozpoznat. "Budu venku," prohlásí Ragnar, pověsí lampu a odejde ven.
(21:24) Ketryn: Přikývnu a pohledem mu poděkuji.
(21:25) Ketryn: Nějakou dobu nedokážu vůbec promluvit a jen se na Patricka dívám. Mám pocit, že mě všechny ty pocity strachu, vzteku, bezmoci a viny asi roztrhají.
(21:26) Morigan: On se na tebe taky jenom dívá a zdá se, že skoro nedýchá.
(21:28) Ketryn: "Jak jsi mohl něco takového udělat...?" vypravím ze sebe konečně a zadržuji slzy.
(21:29) Ketryn: "Jak si mohl takhle zneužít nevinné dítě? A co je stejně strašné, jak jsi to mohl udělat Jamesovi? Položil by za tebe život a ty jsi ho takhle zradil a opustil..."
(21:29) Morigan: Poznámka o Jamesovi tne hodně do živého. Ale mlčí.
(21:33) Ketryn: "To se tak stydíš, že mi k tomu nic neřekneš?" ušklíbnu se. "Zatím jsi naživu jen díky Jamesovi. To on je ten, který to má teď hrozně těžké, ne ty. Tak doufám, že aspoň kvůli němu tě hryže svědomí. Pokud ještě nějaké máš...."

(18:37) Ketryn: Já se ti nedivím, tohle bylo dost nemilé překvapení :-/ a když jsi vyčerpaná, tak je to o to horší...
(18:37) Ketryn: Opravdu by ses měla jít prospat. Najedla jsi se aspoň? Snažila jsem se ti když tak něco vnutit.
(18:38) Morigan: "Za pár dní napadne sníh a už se nedostaneme nikam a pokud tam bude celou zimu, tak je po něm!" pokračuju. Ostatní to trochu děsí, co říkám, protože většina doslovně neví, čeho je jarl schopen, my už to víme.
(18:47) Ketryn: "Mor, a jak bys to tedy teď chtěla udělat? Vydat se s pár lidma do Kattegattu a pak co? Není ani jisté, že ho zavřel. Třeba ho prostě chce mít pod dohledem. Skoro to tu neprohledali, takže neměli tušení, že tu z Harmu někdo je. Pokud se o něco pokusíte unáhleně, tak to pro Asbjorna může být ještě nebezpečnější, akorát tím potvrdíte vaše spojení."
(18:49) Morigan: "Přestaň tady šířit paniku, drekkja a jdi si okamžitě lehnout!" řekne Ragnar přísně.
(18:50) Ketryn: "Taky mám o něho strach," dodám. "Ale pokud si neodpočineš, tak stejně nebudeš nic platná."
(18:50) Morigan: "Musíš jít aspoň na chvíli spát, vypadáš, že každou chvíli omdlíš!" prohlásí James obecnou, aniž předtím rozuměl Ragnarově větě, nebo jenom trochu.
(18:51) Morigan: "Vy jděte do háje oba!" pronesu obecnou. Tebe do toho nezahrnu.
(18:51) Ketryn: To jsi hodná :-D
(18:51) Ketryn: Ale říkám si, že by jsi své muže měla vážně poslechnout.
(18:53) Morigan: Své muže :-D
(18:56) Ketryn: Vždy to tak je :-D
(19:04) Morigan: Ragnar má ve špinavé a unavené tváři výraz, že si mě za chvilku přehodí přes rameno a odnese, jen co odloží dvojčata. James to zkusí jiným způsobem a upře na mě unavený, téměř něžný a soucitný výraz.
(19:04) Morigan: Já je zabiju oba!
(19:05) Morigan: (Ještě jak mají oba v náručí dítě nebo děti :-D )
(19:05) Ketryn: Myslím, že by ses z téhle společnosti měla dobrovolně vzdálit :-D
(19:06) Ketryn: "Tak pojď," znovu se s Ydou zvednu a doufám, že se nebudeš dál hádat.
(19:10) Morigan: No to ne, to jdu s tebou. Ale tvářím se na ně naštvaně, že nic nechápou!
(19:12) Ketryn: Ach jo...
(19:13) Ketryn: Tak jdu mlčky do Asbjornova doma a zavedu tě do té lepší ložnice. A asi ti ukážu, kde se můžeš trochu opláchnout. A donesu ti teplou medovinu. Pokud tedy neusneš už ve dveřích.
(19:26) Morigan: (Lepší ložnice je, kde jsi spala s dětma?)
(19:31) Ketryn: (Jo :-))
(19:32) Morigan: Opláchnu si obličej a vypiju na ex tu medovinu.
(19:34) Ketryn: Nastrkám tě pak do postele.
(19:37) Morigan: To se už opravdu nebráním, ani najednou nemám sílu nic říkat a usnu, hned jak si lehnu.
(19:40) Ketryn: Chvilku tam s tebou sedím, a pak jdu potichu do kuchyně, abych Ydu pořádně prohlédla, případně umyla a taky nakrmila. Snažím se s ní mluvit, hrát si a komunikovat a doufám, že si zas brzy zvykne :-( Jsem ze všeho ještě tak nějak mimo a stále nemůžu uvěřit, že jste se vrátili a že mám svoji holčičku zpátky.
(19:41) Morigan: Momentálně jsi pro ní trochu cizí element.
(19:42) Ketryn: To mi trhá srdce a pocítím k Patrickovi nový nával vzteku.
(19:43) Ketryn: A na Sigfrieda už je zvyklá? Půjdeme když tak pak zpátky do síně, abychom ho našli.
(19:45) Morigan: To vlastně nevíš.
(19:46) Morigan: V síně ho najdeš jednoduše, zatím odtamtud neodešli.
(19:46) Morigan: Ragnar je rád, že se vrátíš sama a ne se mnou.
(19:46) Ketryn: To by koukal :-D
(19:47) Ketryn: Tak jdu s Ydou k Sigfriedovi. "Chceš k tatínkovi?" zkouším se jí ptát.
(19:48) Morigan: Vypadá po tvé otázce trochu zmateně.
(19:49) Ketryn: Tak jí zkusím Sigfriedovi podat, abych věděla, jestli jeho už trochu "poznává".
(19:51) Morigan: Sigfried si jí samozřejmě vezme, i když sám má takový nečitelný výraz.
(19:53) Ketryn: "Nepoznává nás..." hlesnu a přitisknu se k němu. I když vím, že u takhle malého dítěte se nemůže divit, tak mi to vhání slzy do očí.
(19:55) Morigan: Sigfried radši mlčí a jenom stiskne zuby.
(19:59) Ketryn: Tohle bude ještě náročné. Možná ani nechci vědět, co se cestou dělo...

(09:59) Morigan: "Ale něco udělat musíme... mě tam taky nenechali."
(10:01) Ketryn: "No samozřejmě, že ho tam nenecháme! Ale nemůžeš se teď jen tak sebrat a odjet do Kattegattu. Tím by jsi Asbjornovi asi moc nepomohla."
(10:04) Morigan: To já vím taky, to je všem jasné, ale mám z toho dost iracionální pocity.
(10:05) Ketryn: Protože jsi hodně unavená... "Vážně by ses měla prospat..." řeknu opatrně.

(08:09) Morigan: Při zmínce o Asbjornovi zase upadnu do krize. "Měli bychom tam jet," řeknu.
(08:10) Ketryn: Asi se k tomu dál nevyjadřuji, ale předpokládám, že k Asbjornovi se všichni vejdeme.
(08:10) Ketryn: "Do Kattegattu? Zbláznila jsi se?"
(08:11) Ketryn: Taky mě to ale nenechává klidnou a mám o Asbjorna strach.
(08:11) Ketryn: "Olle tam včera poslal dva lidi, aby zjistili nějaké informace..."
(08:11) Morigan: "Je to blbost, ale přece ho tam nemůžeme nechat! Jarl ho může nechat zabít, ať už oficiálně, nebo ne! A navíc ho tam odvedli kvůli nám..."
(08:15) Ketryn: "No já vím," řeknu nervózně. "Samozřejmě, že ho tam nemůžeme nechat. Ale tohle se bude muset promyslet. Přeci tam s Ragnarem jen tak nenakráčíte. Navíc je otázka, jestli nemá i Norella..."
(08:20) Morigan: No tak to už se mnou málem švihne.
(08:23) Morigan: "Měli jsme na něj prostě zaútočit rovnou!!" řeknu.
(08:24) Ketryn: Na to nevím, co říct :-/ Možná ano, ale bez přípravy by to mohlo dopadnout katastrofálně... "Neměli jsme spojence..." namítnu chabě.
(08:27) Morigan: "A teď je máme a jarl nám je povraždí!" vidím to pesimisticky.
(08:28) Ketryn: Tak to už asi vůbec nevím, co říct...
(08:29) Ketryn: Taky jsem z toho všeho špatná.
(08:31) Ketryn: "Aspoň, že už jste zpátky," vzdychnu.
(08:33) Ketryn: Stále mám u sebe Ydu a nepouštím ji z dohledu. Jsem z toho všeho asi taková trochu mimo.
(08:37) Morigan: Ragnar se objeví nečekaně za námi. "Běž si odpočinout," položí mi ruce na ramena. Podle výrazu asi slyšel náš rozhovor.
(08:37) Morigan: "Kam asi??" odseknu.
(08:40) Ketryn: Jo, myslím, že to je rozhodně dobrý nápad, vyspat se potřebuješ jako sůl. "Pojď se mnou do Asbjornova domu, tam si můžeš odpočinout," navrhnu opatrně.
(08:46) Morigan: Ragnar se zatváří souhlasně.
(08:46) Morigan: "Jistě, jarl mučí naše spojence a přátele ve vězení a já půjdu odpočívat!!" prohlásím sarkasticky.
(08:47) Ketryn: I s Ydou v náručí vstanu a dívám se po tobě, jestli půjdeš?
(08:48) Ketryn: "Máte za sebou dlouhou a náročnou cestu, navíc jsi čarovala. Měla by sis trochu odpočinout, teď okamžitě stejně nemůžeš nic dělat...."
(08:50) Morigan: "No rozhodně nevyřešíš nic tím, že nebudeš spát," sdělí mi Ragnar taky už docela naštvaně a s tebou souhlasí.
(08:52) Ketryn: Doufám, že se ještě nepohádáte..
(08:57) Morigan: "Vůbec to nechápeš!" řeknu mu.
(09:00) Morigan: "Naopak, chápu to daleko líp, než si myslíš!" sevře mi ramena pevněji, ale protože mám u sebe a na sobě všechny tři děti, tak mě nezvedne násilím.
(09:01) Ketryn: Myslím, že už jsi opravdu hodně unavená.
(09:08) Morigan: Když tam tak stojí, oba kluci přelezou k němu a vyžadují pochovat, což jim samozřejmě neodmítne a probodne mě pohledem, že mi teda dává ještě nějakou dobu, než mě tam odtáhne sám. Ten pohled znám. Poodejde s oběma dvojčaty za Sigfriedem.
(09:13) Ketryn: Ach jo, já se z vás zblázním. "Mor, vážně by ses měla jít trochu prospat. Pak budeš platnější..." Znovu si k tobě přisednu.
(09:30) Morigan: "Co se děje?" přistoupí k nám tiše James, když se Ragnar vzdálí.
(09:31) Ketryn: Raději mlčím. Navíc, s přítomnosti Jamese se mi svírá žaludek....
(09:33) Morigan: "Jarl zajal Asbjorna," řeknu, pokud se to k němu ještě nedostalo.
(09:34) Ketryn: Podívám se po něm, jestli to věděl.
(09:34) Ketryn: Podívám se po něm, jestli to věděl.
(09:34) Morigan: Anabella se k němu přitulí a on ji automaticky zvedne do náruče. "Udělal si z něj rukojmí?" konstatuje.
(09:35) Morigan: Kývnu a nemám chvíli sílu na to nic říct.
(09:36) Ketryn: Asi jste čekali trochu klidnější návrat :-(
(09:38) Morigan: To zřejmě ano.
(09:41) Morigan: "Nech mě hádat - dáváš si to za vinu?" uhladí automaticky Anabelle vlásky.
(09:42) Ketryn: "Mor, za to vážně nemůžeš!"

(21:22) Morigan: Já taky.
(21:28) Ketryn: "Bydleli jsme s dětmi u Asbjorna..." řeknu po nějaké době mdle, abych si odvedla myšlenky jinam. "Ale když ho odvedli... tak jsme děti raději rozdělili. U mě zůstal Anabella a kluci šli po jednom k Arlettě a Weraně."
(21:33) Morigan: Přikývnu a beru to na vědomí. "Jsi hodná, že ses o ně postarala."
(21:37) Ketryn: "To byla samozřejmost," pousměji se.
(21:40) Morigan: "Ještě s námi bydlí Olle," pronese Anabella.
(21:42) Morigan: "Aha," podívám se po tobě.
(21:46) Ketryn: "No..." Víc k tomu asi nedokážu říct a uhnu pohledem.
(21:51) Morigan: "Měli bychom vymyslet, kde budeme bydlet my," řeknu raději, i když nevypadám, že bych na to měla sílu.
(21:54) Ketryn: "U Asbjorna je docela dost místa..."

(19:05) Morigan: Jdu s ohřát k ohni i s dětma, které se mi vůbec nechce pustit. Většina z nás, co přijeli, se cpe k ohni.
(19:06) Ketryn: To se nedivím, musíte být promrzlí a unavení.
(19:11) Morigan: To jsme, nevypadám zrovna čerstvě a ještě navíc po tom, co jsem se dozvěděla o Asbjornovi.
(19:12) Morigan: James sedí opodál a taky má unavený a smutný výraz ve tváři.
(19:13) Ketryn: Jako toho mi je hodně líto :-(
(19:14) Ketryn: Reaguje Yda na mě aspoň nějak? Trochu mě znervózňuje, že nemluví.
(19:15) Morigan: Nějak reaguje, hodně se teď rozhlíží kolem, jak je tam plno lidí, ale zatím opravdu nemluví, jak jsem říkala.
(19:16) Ketryn: Mluvím na ni a věnuji se jí, ale zároveň ji nechám se rozhlížet a prozkoumat okolí.
(19:21) Morigan: Sednu si s dětma vedle tebe.
(19:28) Ketryn: "Jak jste zvládali.... v tomhle.... složení?" zeptám se. "Pořád jsem na vás myslela. A stále nemůžu uvěřit, že jste všichni v pořádku zpátky." Dám Ydě pusu do vlásků.
(19:33) Morigan: "No..." ohlédnu se po Jamesovi. Dívá se na nás. "Zvládli. Myslím. Ale úplně jednoduché to nebylo."
(19:36) Ketryn: "To věřím..." vzdychnu.
(19:40) Morigan: "Jamie těžce nese to-" zarazím se a nedokončím větu. "Vlastně všechno."
(19:48) Ketryn: To mi přeci jen vnutí myšlenku na Patricka... "Má to těžké, asi nejtěžší z nás všech..." přikývnu a ujede mi k Jamesovi smutný pohled.
(19:54) Morigan: "Rozhodně. I tak to nese statečně, nevím, jestli bych to vůbec takhle zvládla. Ale vidím to na něm..."
(19:56) Ketryn: "To nese, vlastně je to až nepochopitelné," souhlasím.
(19:57) Ketryn: "Ani nedokážu popsat, jak jsem šťastná, že se vám podařilo dostat Ydu zpátky," řeknu po chvilce mlčení. "Myslím ale, že jsem doufala, že jeho už nikdy neuvidím..." ani teď nedokážu vyslovit Patrickovo jméno.
(19:59) Morigan: Podívám se na tebe. "Tohle chtěl Sigfried," řeknu po pravdě.
(20:03) Ketryn: "Já vím..." hlesnu
(20:06) Ketryn: "Kvůli Jamesovi jsem ho poprosila, ať ho nezabíjí, pokud to bude možné..." dodám se staženým krkem. "Řekl, že rozhodnutí nechá na mě..." Z té představy se mi dělá špatně, opravdu jsem doufala, že na to nedojde.
(20:08) Morigan: "Ragnar s tím nesouhlasil," dodám opatrně.
(20:14) Ketryn: "To se nedivím, bylo by pro všechny jednodušší ho na místě zabít," ušklíbnu se. "Bohužel jsem Jamese nedokázala odmítnout," vzdychnu.
(20:16) Morigan: "Nakonec Sigfriedovi ustoupil, po všeobecných dohadech. Hádce."
(20:20) Ketryn: To poblednu a podívám se směrem po Sigfriedovi. "Oni se... pohádali?" Představa, že se Sigfried dohaduje s Ragnarem zrovna o Patrickově životě mi přijde dost neskutečná.
(20:22) Ketryn: "Neměla jsem to Jamesovi slibovat a Sigfrieda o to žádat... Na jeho život má dost velký nárok i Ragnar."
(20:24) Morigan: "Ragnar má hlavně teď právo vynést rozsudek. Tedy asi by to šlo normálně před jarla, ale za těchto okolností..."
(20:29) Ketryn: "A mluvili jste o tom kdy...?"
(20:31) Morigan: "No tam, když nám ho jarl Goran vydal."
(20:32) Ketryn: "Ne, myslela jsem, kdy Ragnar bude chtít vynést rozsudek."
(20:39) Morigan: Znovu se na tebe podívám. "Rozsudek nevynese Ragnar, Katryn."
(20:40) Ketryn: "Vždyť si to teď říkala...?" jsem zmatená.
(20:43) Morigan: "Rozsudek vyneseš ty."
(20:45) Ketryn: Já fakt budu zvracet,
(20:45) Ketryn: "Ale... vždyť... vždyť neublížil jen mě..." vykoktám bledá jako stěna.
(20:52) Ketryn: "Můžu rozhodovat za sebe... ale ne za celé bjargství..." dodám přiškrceně.
(20:53) Morigan: "Každopádně to byl Sigfriedův argument. Že rozhodneš ty, protože na to máš největší právo."
(20:54) Ketryn: Myslím, že se půjdu někam pohřbít.
(20:55) Ketryn: Mlčím a snažím se z toho všeho vypětí znovu nerozbrečet.
(21:13) Morigan: Radši taky mlčím a znovu se podívám po Jamesovi.
(21:18) Ketryn: Zas bych potřebovala pořádného panáka.

(21:52) Ketryn: "Jak to v Birce probíhalo, bylo těžké jarla přesvědčit?"
(21:54) Morigan: "To chceš opravdu teď vyprávět?" podívá se na tebe Sigfried trochu pochybovačně.
(21:57) Ketryn: "Ne," přiznám. "Jen se stále nemůžu vzpamatovat, že jste zpátky," usměju se.
(22:00) Ketryn: Dám Sigfriedovi ještě jednu pusu a pak se donutím od vás na chvíli oddělit, abych pro vás sehnala jídlo a nejlépe horkou medovinu.
(22:00) Morigan: Cesta asi opravdu nebyla úplně jednoduchá, ale všichni vypadáme v rámci možností v pořádku, alespoň co jsi stihla vidět.
(22:06) Ketryn: Považuji to za obrovské štěstí, že jste to takhle zvládli!

(21:13) Morigan: Anabella přitáhne jeho ruku i se svou natolik blízko, aby se mě musel dotýkat, chvíli si toho nevšimneme ani jeden. "Já taky," řekne, ale není to úplně přesvědčivé.
(21:16) Ketryn: No, ta se vás bude snažit dát dohromady. To se Ragnarovi nebude líbit.
(21:16) Ketryn: "Vypadá to, že jste byli u jarla Gorana úspěšní?" podívám se po vás. Sigfried tam s námi zůstal nebo šel pryč?
(21:18) Morigan: Sigfried je v síni, chvilku se někde asi s někým bavil, teď se protáhne k nám.
(21:22) Morigan: "Vypadá to, že svým způsobem ano," přikývnu.
(21:22) Ketryn: "Svým způsobem?" nechápu. "Zapojí se do toho?"
(21:23) Morigan: "Ano," řekne Sigfried.
(21:25) Morigan: Přisedne si k tobě a obejme tě.
(21:25) Ketryn: To je na mě znát další úleva.
(21:26) Ketryn: "Asbjorna odvedli do Kattegattu..." nevím, jestli se to k vám už stihlo dostat.
(21:26) Morigan: "Cože??" vyhrknu. "Kdo??"
(21:27) Ketryn: Opřu se o něho a začínám se uklidňovat, Ydu si stále držím v náručí.
(21:28) Ketryn: "Jarl si ho nechal zavolat, přijeli pro něho jeho muži. Je to pár dní zpátky..." vzdychnu.
(21:29) Ketryn: "Bylo hrozné štěstí, že jsme se stihli schovat, aby neviděli kluky a Anabellu."
(21:30) Ketryn: "Včera odjeli do Kattegattu dva lidi pokusit se zjistit nějaké informace."
(21:33) Morigan: Jsem z toho v šoku a taky se tak tvářím. Sigfried taky nemá slov.
(21:33) Morigan: "Ragnare!" zavolá, když ho tam někde mezi lidmi uvidí. Ragnar přijde k nám.
(21:34) Ketryn: Vůbec se vám nedivím, já jsem z toho taky stále špatná.
(21:34) Morigan: "Slyšel jsi už o Asbjornovi?" řekne mu hned. Ragnar kývne. "Olle mi to řekl."
(21:36) Ketryn: Slyšet o Ollem mi neudělá zrovna nejlíp.
(21:37) Ketryn: Automaticky se rozhlídnu, jestli tam je.
(21:37) Morigan: Ragnar automaticky převezme do náruče jednoho z kluků a já se o něj opřu, nedokážu předstírat, že to, že má Asbjorna, může být vlastně dost zlé.
(21:37) Morigan: K6
(21:38) Systém -> Ketryn, Morigan: Hod na šestistěnné kostce (k6): 1
(21:38) Ketryn: No, to asi je dost špatné :-/
(21:40) Morigan: Ne, Olleho nevidíš.
(21:40) Morigan: Ragnar mlčí, ale je vidět, jak má silou stisknuté zuby.
(21:42) Ketryn: Asi k tomu taky už nic neříkám a nechávám vás, abyste to vstřebali :-/
(21:45) Morigan: "Jděte se ohřát k ohni," řekne nakonec Ragnar.
(21:47) Ketryn: Na zimu jsem teď nějak zapomněla, ale souhlasím, že bychom se asi měli přesunout k ohni. Musíte být po té cestě vymrzlí a hladoví.
(21:48) Morigan: To tedy jsme.
(21:48) Morigan: "Kdyby Morigan netvrdila, že dokáže Ydu udržovat v teple, zůstali bychom na zimu v Birce," řekne pak Sigfried, když se přesouváte. "Věřil jsem jí. Tak jsme jeli všichni."
(21:49) Ketryn: Půjdu pak sehnat jídlo a něco teplého k pití, ale Ydu z náruče nepustím. Na Patricka a co s ním bude nebo kde je, teď odmítám zatím myslet.
(21:50) Ketryn: "Moc děkuji," podívám se po tobě vděčně. "Jsem šťastná, že jste všichni zpátky," znovu se k Sigfrieodvi přitisknu.

(20:22) Morigan: Stačí pár vteřin na to, aby tam vznikl zmatek složený z jezdců, kteří přijeli a lidí, kteří se začínali sbíhat. K domu jste se nedostaly.
(20:24) Ketryn: To mi to nemohla říct! Samozřejmě ji okamžitě pustím. S bušícím se k vám rozběhnu a dívám se po Sigfriedovi a Ydě, modlím se, abyste ji měli!
(20:25) Ketryn: Jsem v šoku a nemůžu uvěřit, že jste zpátky!
(20:27) Morigan: Prvním z jezdců byl Ragnar, jak poznáš vzápětí a určitě tam podle počtu bude celá skupina, která odjela na sever. Jeden z jezdců nemá čepici a ani šátek přes obličej, vypadá dost zbídačeně, má pevně svázené ruce před sebou přivázané k sedlu a je to Patrick.
(20:27) Morigan: K6
(20:27) Systém -> Ketryn, Morigan: Hod na šestistěnné kostce (k6): 1
(20:28) Ketryn: To ztuhnu jak přimrazená a zírám na něho.
(20:28) Morigan: A on zase na tebe.
(20:29) Ketryn: Nejsem schopná pohybu ani slova a v hlavě mě totální prázdno a šok.
(20:29) Ketryn: mám
(20:31) Morigan: Jezdec, který vede zajatcova koně si taky sundá kožešinovou šálu z obličeje a seskočí. "Katryn!" osloví tě Sigfried trochu zmateně. "Co tu takhle děláš?"
(20:33) Ketryn: Tak to se trochu vzpamatuji. "Sigfriede!" skočím mu kolem krku. "Kde je Yda??"
(20:34) Morigan: "Má ji Morigan," odpoví ti.
(20:35) Ketryn: "Zvládli jste to!" políbím ho. "Je v pořádku??" Dívám se po tobě a Ydě, už chci mít naši holčičku v náručí.
(20:38) Morigan: I v tom zmatku netrvá dlouho mě najít, protože mám v sedle před sebou dítě zabalené v kožešině a přivázané na sobě. Zrovna slézám a odvazuji ji.
(20:39) Ketryn: "Morigan!" vyhrknu znovu a honem zamířím k vám. "Yduško!" Po tvářích mi tečou slzy úlevy.
(20:41) Morigan: Snažím se ti jí předat co nejrychleji, ale zatím je to spíš takový balík.
(20:45) Ketryn: "Zlatíčko moje!" snažím se si ji od tebe vzít, co nejdřív to půjde. Emoce mě úplně ovládnou a brečím už naplno-
(20:49) Morigan: Sigfried se vás snaží co nejdřív někam odvést, asi někam dovnitř, moc netušíš, co se děje.
(20:52) Ketryn: Ne, to netuším. Jediné, co mě teď zajímá, je Yda. Tisknu ji k sobě a brečím štěstím a úlevou. Všechny ty pocity, které jsem se posledního půl rok snažila držet na uzdě, se teď uvolnili.
(20:53) Ketryn: Mluvím na ni a zjišťuji, jestli je v pořádku.
(20:53) Morigan: To jí musíš nejdřív vybalit.
(20:54) Ketryn: No, to až budeme někde uvnitř.
(20:55) Morigan: Je to opravdu zmatek, koně a lidi, ale Sigfried tě odvede do síně.
(20:57) Ketryn: Tak tam už ji trochu vybalím a zjišťuji, jak je na tom. V hlavě mám asi milion otázek, ale vůbec je nedokážu formulovat.
(20:58) Morigan: Takhle na první pohled vypadá normálně, jen ti připadá, že vyrostla.
(21:01) Ketryn: Jo, za těch několik měsíců musela. Znovu mi to vžene slzy do očí, že jsem o to přišlo. "Zlatíčko, ty jsi vyrostla," vydechnu. "Nemáš hlad?" ptám se, ale usuzuji, že půjdeme sehnat něco k jídlu.
(21:02) Ketryn: Jak se chová?
(21:04) Morigan: S klukama v náručí a Anabellou u sebe jdu k tobě. "Nic jí nebylo a byla určitě dobře živená," řeknu ti a chvilku tebe s Ydou pozoruju. "Jen... zatím nemluví. A-" chci ještě pokračovat, ale pak toho nechám.
(21:08) Ketryn: "Nemluví?" leknu se. "Broučku, už budeš všechno dobré, už jsi zpátky u maminky," znovu ji k sobě přitisknu a hladím ji ve vláskách. Musel to pro ni být hrozný zážitek :-/ Pocítím k Patrickovi znovu hrozný vztek. "A co a...?" znejistím ještě víc.
(21:09) Morigan: "No myslím, že... pořád chce k Patrickovi. Ale to ji přejde, zase si zvykne," dodám rychle.
(21:10) Morigan: Vedle mě se objeví James a Anabella ho hned chytne za ruku. "Rád tě vidím, Katryn," řekne ti upřímně.
(21:10) Ketryn: Tak to mi ztvrdne výraz. "Šmejd jeden," procedím skrz zuby.
(21:10) Ketryn: (No, to jsem si to načasovala :-D)
(21:11) Ketryn: "Ahoj Jamesi," pokusím se znovu usmát. "Jsem ráda, že jste zpátky."

(19:13) Morigan: Drobnou postavičku vidíš klusat v padajícím sněhu mezi domy.
(19:17) Ketryn: "Anabell!" zkusím na ní zavolat a doběhnout ji.
(19:18) Morigan: k6
(19:19) Systém -> Ketryn, Morigan: Hod na šestistěnné kostce (k6): 6
(19:26) Morigan: Nemáš problém jí dohnat, namířila si to na hlavní cestu prostředkem vesnice.
(19:35) Ketryn: "Anabell, co se děje?" srovnám s ní krok.
(19:45) Morigan: Neodpoví ti a vytrvale kluše cestou směrem ven z Wotanu, ne k vodě, ale do lesa.
(19:51) Ketryn: "Anabell, stůj," chytnu ji automaticky za paži. "Nemůžeš jen tak sama odejít z vesnice, je to nebezpečné. O co jde, co se stalo??"
(19:52) Morigan: "Tak pojď se mnou."
(19:55) Ketryn: "A kam jdeš? Nemůžeme jít pryč ani samy dvě, já tě asi těžko ochráním." Rozhlídnu se krapet zoufale, jestli někoho neuvidím?
(19:55) Morigan: k6
(19:57) Systém -> Ketryn, Morigan: Hod na šestistěnné kostce (k6): 5
(19:58) Morigan: "Nepotřebuju ochránit," prohlásí a pokusí se ti vykroutit.
(19:58) Morigan: Což se jí povede.
(20:01) Morigan: Úplně v dohledu nikoho nemáš.
(20:02) Ketryn: "Ne?!" Pokusím se jí znovu chytit. "A na to jsi přišla jak? Je to teď těžké a stát se může cokoli. Když tě chránili v Harmu, tak umírali lidi, jak by ses chtěla ochránit sama? Slíbila jsem Morigan, že na tebe dám pozor, takže tě jen tak z vesnice nepustím."
(20:02) Ketryn: "Proč tohle děláš?"
(20:03) Morigan: k6
(20:03) Systém -> Ketryn, Morigan: Hod na šestistěnné kostce (k6): 5
(20:04) Ketryn: (Si kvůli ní vyházím všechna vysoká čísla na deset let dopředu!!! :-D)
(20:05) Morigan: Tak jí zase chytíš, ale to už se jí nelíbí.
(20:09) Morigan: "Měla bys jít taky. Třeba by ses rozhodla, jakou rodinu vlastně chceš mít. Jakého muže chceš mít," podívá se ti zpříma do očí.
(20:09) Ketryn: "Vysvětli mi o co jde a můžeme si o tom promluvit! Jestli chceš jít do lesa, tak najdeme Lunwera nebo někoho jiného z druidů a můžeš jít s nimi," snažím se udržet klid, ale už mi docházejí nervy.
(20:10) Ketryn: "Do toho ti vůbec nic není!"
(20:10) Ketryn: ujede mi. Začínám toho všeho mít plné kecky.
(20:11) Morigan: Tvojí pozornost upoutají zvuky v lese. Jednoznačně poznáš běžící koně.
(20:11) Ketryn: Zhluboka se nadechnu a napočítám si do deseti. "Klidně s tebou do lesa půjde, ale nemůžeme jít samy." Po všech mých životních zkušenostech tohle opravdu nehodlám riskovat.
(20:12) Ketryn: To se leknu a podívám se tím směrem.
(20:13) Morigan: Pokusí se ti znovu vytrhnout, ale držíš ji asi dost pevně, protože se jí to nepodaří.
(20:14) Ketryn: No to tedy držím, kort jestli sem někdo jede!
(20:14) Ketryn: Vidím je?
(20:16) Ketryn: Začnu ji strkat k nejbližšímu domu, abychom se když tak schovaly, kdyby to byl někdo cizí.
(20:16) Morigan: No tak to absolutně odmítá.
(20:17) Morigan: Chvíli je ještě nevidíš, pak se vynoří na cestě z lesa jezdci na koních, asi jich bude docela dost, což v první chvíli nemůžeš rozeznat, protože jedou za sebou.
(20:18) Ketryn: "Co se sakra děje?! Okamžitě se pojď schovat!" snažím se. Poznám, jestli jsou to jarlovi muži?
(20:18) Morigan: Nepoznáš nic, všichni jsou dost zabalení na cestu v zimě.
(20:19) Ketryn: Je venku od nás ještě někdo, kdo je vidí?? Nechci začít volat a upoutat na nás pozornost :-/ Ale zase doufám, že se o nich ví!
(20:20) Morigan: První jezdec zatáhne za otěže, aby včas zastavil a zvedne ruku, aby varoval a zbrzdil i ostatní za sebou.
(20:20) Ketryn: To už ji fakt strkám někam do domu, jestli nepoznávám, co jsou zač,
(20:21) Morigan: Druhý jezdec si okamžitě strhne šálu z obličeje a poznáš v něm Jamese v kožešinové čapce. "Anuško! Co tu proboha vyvádíte?" seskočí z koně. Anabella se na něj usměje. "Tati," řekne jen.