Kráter (164 stran zpět) | Herna - Aragorn.cz

Vysoký barbar Trorn Silvidianský si zatím prohlíží svazek papírů, který leží na stole pod nánosem prachu, vedle svícnu.

"Za zlato můžete sice, mladý pane Žabikuchu, nakoupit třeba mnoho knih. Ale vědomosti, které z knih můžete získat, mohou být cennější než všechno zlato na světě!" usměji se na Žabikucha.

"Když se ale rozhlédnu po těchto knihách, mám obavy, jestli by vůbec vydržely cestu tam, kde bychom je mohli prodat. Mimochodem, zatím ještě ani nevíme, jak se odtud dostat. Třeba je to právě v těch knihách." a očima přejedu kupy knížek všude kolem.

"Je tady všechno možné. Bohužel většinou ve velice špatném stavu. Co se týče prodeje knih-pochybuju, že zde některé budou prodejné. Tak či tak se pokusím některé v lepším stavu vzít a popřípadě opsat." Opatrně některé knihy dávám do torny. Pak přecházím k papírům, které leží na stole a zběžně je prohlédnu.

"To je tedy zvláštní úchylka hromadit knihy. Pochopil bych kdyby někdo hromadil zlato, ale knihy?" zakroutím nechápavě hlavou.
"Je, ale pravda, že za některé knihy se prý i platí zlatem."
"Není tu náhodou nějaká co by se dala dobře prodat?" a začnu se rozhlížet po knihovně.

Rozhlížím se zvědavě po místnosti plné knih.
"Kdo to tu nahromadil? Buď nějaká velmi sečtělá osoba, nebo sběratel, který neviděl ani jedno písmenko byť z jedné jediné knížky zde." usmívám se na zmodralého Triamose.

"Všechno zde vypadá tak staře a zašle. A toho prachu!" fouknu na jednu z knih a ihned se tak rozvíří drobné částečky prachu. "Sem už zřejmě nevkročila živá noha velmi, velmi dlouho..."

"Vidíte něco zajímavého, pane Trorne Silvidianský?"

Čekám u dveří na východ a pozoruji Trorna, jak pomalu prochází místností a probírá se knihami. Najednou sebou zaujatě škubnu a popojdu k místu, kde si zrovna Trorn také něco prohlíží.

Kto to tu mohol nahromadiť?Zahundrem polohlasom od dverí kde som len nazrel a zase som sa otočil do chodby pričom sa trocha mračím a triem si ruky aby sa mi rýchlejšie rozmrazili

Trorn Silvidianský zaujatě prochází kolem hromad knih a všemožných listin, občas se pouze letmo podívá na nápis na pevné vazbě, nebo opatrně nahlédne i na několik stránek uvnitř.
Knihy jsou skutečně již značně ztrouchnivělé a některé se vysokému barbarovi drolí pod rukama.

"Co tady, vždyť tu nic pořádného není."
"Klidně bych šel na východ."

Měli bysme se hnout... Nechci zůstat moc dlouho na jednom místě

"Já taky nic neslyším. Tak kam vyrazíme dál? Nebo se chceš tady chvíli porozhlídnout Trorne? I když na to nemáme čas, navíc žádná z těch knih nevypadá, že by snesla něčí dotek." Přešlápnu na místě. "Vyzkoušíme dveře na východ?"

Při vstupu do místnosti má očka zazáří. Hned se vrhám k policím a začnu je prohlížet, avšak co možná nejopatrněji, abych je co nejměně poškodil.

,,Knihovna, no skvěle," zabručím si pro sebe. Znechuceně se postavím nedaleko naslouchajícího Žabikucha. Píši nedaleko, ovšem stojím opravdu blízko něj, tak blízko, že kdybych se otočil na podpatku, jistě bych do něj vrazil. Je tady tak málo místa a když se nás sem nahrne deset lidí, do takové malé místnosti ... darmo mluvit. Zalapám po dechu. Měl jsi zůstat v klidu na chodbě a netísnit se tady v té pasti .... u všech bohů kam jsem to zase jen vlezl, co pořád lezu sem do těch katakomb!

"Jste strašně hlučný, ale stejně tam nic neslyším."

Procházím se mezi knihami a očima bloudím sem a tam. V komíhavém světle Trornovi lucerny sice nemám možnost vidět detaily, ale stejne se snažím najít něco zajímavého. Po chvíli toho nechám a stejně jako Žabikuch naslouchám u dveří, jestli za nimi nehrozí nějaké nebezpečí.

Rudi se nervózně rozhlíží po místnosti, jako by čekal, že se každou chvíli vynoří odkudsi z temného koutu nějaká další nestvůra, která bude usilovat o jediné - o Vaši smrt.

"Knihovna?" říkám překvapeně. "Knihovnu bych opravdu nečekal v téhle díře plné mrtvol."
Přejdu místností k jižním dveřím a začnu tam naslouchat.

Vstupujete do jakési další místnosti.

Pod vrstvami prachu a pavučin, které jsou všudypřítomné, se skrývají knihy, jako by se snažily uchránit svá tajemství zapsaná na jejich zežloutlých a plísní strávených listech.
Knihy jsou všude. Leží bez zjevného systému na policích, u stěn, na hromadách v rozích, na stole uprostřed místnosti i pohozené jen tak na zemi.
Vypadají křehce, až nadpřirozeně, každý prudší pohyb v jejich blízkosti je jako úder Apollónova blesku, díky němuž se některá z knih rozpadne v prach.

Všeobecnému chaosu vévodí velký a ještě dnes pevný stůl, pokrytý nánosy prachu, poházenými listy papíru a knihami. Monotematičnost knih narušuje jen zašlý svícen, na jehož jediném rameni zbývá pár coulů svíce ze špinavě zeleného vosku.

Z místnosti vedou zavřené dveře na jih a na východ.
Je tu ticho a klid.

(Viz. Mapy: Mapa:Za portálem, 4.místnost + ilustrace Knihovna)

Pjotr ostražitě hlídá západní chodbu, která se po několika sázích ztrácí ve tmě.

Brens s Haldirem na sebe kývli a elf bere za kliku. Dveře se s krátkým zavrzáním otvírají a oba opatrně, ale rychle vstupují do místnosti, aby odhalili případné nebezpečí.
Vysoký Trorn Silvidianský je hned následuje s lampou v ruce.

Kudůk Kalmor vypil obsah flakónku, který mu podal Arion. Po chvilce se zdá, že Kalmor očividně pookřál a s úlevou pozoruje své zranění, které se jako zázrakem téměř celé zahojilo. Rána už rozhodně nevypadá tak ošklivě.