Kráter (165 stran zpět) | Herna - Aragorn.cz

Tech­nic­ká:

Rád bych se omlu­vil za znač­né zpo­ma­le­ní chodu jes­ky­ně. V po­sled­ních týd­nech se totiž stě­hu­ji, pořád tak někde něco nosím, pře­ná­ším a zbývá mi málo času. Když už jsem si ko­neč­ně večer našel po­třeb­ný čas, ne­mohl jsem se zrov­na bo­hu­žel při­hlá­sit kvůli tech­nic­ké­mu zá­drhe­li, tak jak už Vás in­for­mo­val Hater (za to mu dě­ku­ji).

Dobrá zprá­va je, že od 1.7.2007 bude již vše ho­to­vo, pří­stup k in­ter­ne­tu mám sa­mo­zřej­mě za­jiš­těn.

Dou­fám tedy a pevně věřím, že se děj bude opět od­ví­jet rych­le­ji (na mož­nos­ti hry po fóru) a že se všich­ni spo­leč­ně ne­bu­de­me nudit, ale pouze bavit při na­šich (Va­šich) dob­ro­druž­stvích.

Dě­ku­ji za po­cho­pe­ní,
Osud

Pjotr 19. červ­na 2007 09:30
chyba byla na stra­ně ara­gor­na a právě před chví­lí byla od­stra­ně­na :-)

Do­zvě­děl jsem se, ze Pán Osudu má jisté po­tí­že s při­hlá­še­ním na Ara­gorn. Jedná se o pro­blém tech­ni­ky a věřím, že bude promt­ně vy­ře­šen :-)

"Jen běžte, chví­li tu po­čkám a pak vás do­že­nu," řeknu a pře­su­nu se stře­dem dru­ži­ny, tak abych byl na konci dru­ži­ny ve směru, kte­rým jsme při­šli.

Beru si od Kal­mo­ra prázd­ný flakónek a pak již čekám, kam se vy­dá­me dál.

"Měli bysme vy­zkou­šet ty dveře. Jest­li teda oprav­du Pjotr nic z tý chod­by nesly­ší." Pro­ne­su šep­tem.

K Tror­no­vě při­po­mín­ce spíše omluv­ně dodám:"Otra­vu bo­hu­žel léčit neumí. Ale po­mů­že aspon tro­chu uzdra­vit to sa­mot­né po­ra­ně­ní.

Když Pjotr něco za­slech­ne, tak taky zpo­zor­ním. Kou­kám do tmy a na­stra­žu­ji uši.

"Dobrá," při­kýv­nu a stále hle­dím do tmy, "kdyby něco, písk­nu."

"Měli bysme jed­no­ho bo­jov­ní­ka ne­chat vzadu. Budeš nám krýt záda, Pjo­tře? My to zatím s Bren­sem vep­ře­du zvlád­nem a pak se můžem pro­stří­dat."

"Řekl bych, že to budou zase ha­lu­ci­na­ce - víte jak rády se tady zje­vu­jí. Přes­to bysme se ale měli držet na po­z­rou." Poté se po­dí­vám na dveře:"Po­kra­ču­jem?"

Pjotr upře­ně po­zo­ru­je tma­vou chod­bu, ale ze tmy se stále nic ne­vy­no­řu­je.

Viděl něco? Nebo za­sle­chl?

Tech­nic­ká:

Na ná­stěn­ku byl při­dán odkaz Tech­nic­ké údaje ke hře.

Zde budou po­stup­ně při­bý­vat po­třeb­né tech­nic­ké in­for­ma­ce k me­cha­nismům hry, pra­vi­dla apod.

Zatím ob­sa­hu­je in­for­ma­ce o for­má­tech mnou psa­ných pří­spěv­cích.

Dě­ku­ji za při­po­mín­ku ha­te­ro­vi :)

Nervózně pře­šla­pu­jí­ce ne­da­le­ko dveří si po­hrá­vám s jíl­cem mého meče. Štít, který kře­čo­vi­tě sví­rám a tisk­nu ke své hrudi, mi má ale­spoň takhle po­slou­žit jako ochra­na proti pří­pad­né­mu ne­bez­pe­čí, ale vlast­ně proti ja­ké­mu ne­bez­pe­čí? Proti du­chům, před kte­rý­mi jsou moje zbra­ně ničím, nebo snad ne­mrt­vým, kteří se šíří tady v tem­ných ka­ta­kom­bách jako mor.

Nervózně hle­dím do tmy a ruku po­lo­žím na jílec svého meče. Může tam někdo být? Lu­čišt­ník by teď jistě měl pa­rád­ní cíl. A když půjdu k němu, tak bude jistě stří­let.

Mám ra­dě­ji před­stí­rat, že se mi to jen zdálo? A že tam nic není?

A co když se mi to ne­zdá­lo?

Pjotr znovu po­kro­čil kou­sek dál do zá­pad­ní chod­by a po­zor­ně na­hlí­ží do míst, kde se již svět­lo Vaší lampy ztrá­cí ve tmě.
Nic tam ale ne­vi­dí­te.

Po Pjo­t­ro­vě okřik­nu­tí zpo­zor­ním. Už jen zleh­ka šept­nu na Tror­na: "Už je to snad dobré, díky."

Oto­čím se na své spo­leč­ní­ky a za­šep­tám: "ššt, něco jsem za­sle­chl, ... snad něčí kroky."
Pak se oto­čím zpět, tiše po­stou­pím další dva kroky do chod­by a opět na­slou­chám.

Umí ten tvůj lek­tvar taky léčit jedy? V lé­ka­ři­ně se sice ne­vy­znám, ale jest­li to je jed, jak říká Kal­mor, ne­u­blí­ží mu to víc než po­mů­že? Dívám se na oš­k­li­vou ráno.

"Neboj, ještě mi ně­ja­ké zbý­va­jí. Navíc bude lepší, když tady bu­de­me všich­ni v plné síle. Čeká nás tady ur­či­tě ještě hodně výzev a hlav­ně pro­blé­mů...." Hlav­ně ne­mrtvých výzev a ne­mrtvých pro­blé­mů, dodám v duchu.

Po­hléd­nu na Ari­o­na a vá­ha­vě na­táh­nu ruku k flakónku: "dě­ku­ju ti, ale vezmu si to jen pokud máš ještě zá­so­bu, přeci jen nejsem bo­jov­ník, a není mých sil tolik za­po­tře­bí."

Když vidím Kal­mo­ra a jeho oš­k­li­vou ránu, tak vy­táh­nu ze své torny stej­ný lek­tvar, jako jsem dal před tím Pjo­t­ro­vi. "Vy­pa­dáš taky oš­k­li­vě po­ra­ně­ný, tohle by ti také mohlo po­mo­ci."