Kráter (168 stran zpět) | Herna - Aragorn.cz

Během Flaveriusova výkladu vyndávám dýku a nabírám na ní trpaslíkův řetěz. Pak si ho zblízka znovu chvilku prohlížím. Hlavně ten kamínek.
"To je zajímavé Flaveriusi." říkám když domluví.
"A co říkáš na ty šperky? Vypadají cenně." přejdu s řetězem na dýce ke starcovi a ukážu mu ho.

"Ano, to je pravda. Čím více se bádá, tím více se objevuje různých odpovědí, které jdou mnohdy proti sobě a vytvářejí tak nové otázky." přikyvuji na Trornova slova.
Když vidím tázavé pohledy některých družiníků, ochotně vysvětluji: "Nemrtvé bytosti jsou obecně mrtvá těla přivedená zpět k životu pomocí zlých kouzel a čar. Takto povstalé bytosti nemají zcela vlastní mysl ani duši, nejsou tedy vlastně živé v pravém slova smyslu, proto tedy nemrtví. Jsou to zlá stvoření a ti, kteří je tvoří a oživují, musejí mít sami zlou a proradnou duši. Temní kouzelníci, nebo také nekromanté, mistři svého černého oboru." při svých slovech jsem velmi vážný a snad se v mé vrásčité tváři objevila lítost a smutek.

Pak se podívám na hromadu humanoidních těl: "Tato nešťastná mrtvá těla zde byla zřejmě připravena právě k takovému oživování, nezdá se totiž, že by byla nějakým způsobem pokřivena." Očima sjedu na tři těla, která ještě před chvílí usilovala o naše životy. "A tady jsou již samotné výplody nekromancie. Oživlý kostlivec, zde ta tlející mrtvola ženy, to je oživlá a kouzly zkřivená mrtvola, jak zmínil tady pan Trorn, takzvaná zombie, krvežíznivá bestie. A ten trpaslík, hm, nebýt té šedavé pokožky a protáhlého čela, ani byste nemuseli na prvý pohled poznat nějaký rozdíl od živé bytosti. Možná to byla bytost, kterým se říká ghúlové."

Znovu lítostně oddechnu. "Jak smutné, že někdo tvoří takovou špínu, která je skvrnou tohoto světa. No, alespoň tu je příjemně..." a spokojeně se v mrazivé místnosti protáhnu, až moje chatrná kostra zapraská. Je s podivem, že mi snad není ani zima a to jsem oblečen jen v lehké obnošené róbě. Když se na mě zadíváte, uvědomujete si, že mi od úst ani nestoupá pára od výdechů, které jsou teplejší než okolní vzduch.

"Ano, něco o nich vím, Flaveriusi. V naší vesnici se totiž jednou vyskytla zombie tak sem začal pátrat po těchto stvořeních. Něco o nich věděl můj učitel, něco sem našel různě po knihách. Co je ale fakt se dá odvodit těžko, protože někde bylo něco napsáno a v druhé knize zase popřeno. Ale to nad čím uvažuji je spíše všeobecně známější." Dal zamyšleně sleduji pobité nemrtvé. Pak si jdu prohlídnout věci, které měli u sebe.

Namířím si to do míst, kam odletěl zlatý náramek a opatrně ho botou nahrnu čepel meče. Šperk pak nechám sklouznout až k záštitě, abych si ho mohl lépe prohlédnout.

Nezůčastněne stojím opodál ponořen do vlastních myšlenek. Opět jsem poslední dobou tím zamlklým a zdrženlivým společníkem. Těžko říci, mlže-li za to toto podivné prostředí, nebo něco jiného.

Potichu sa pozerám ako sa vybavujú medzi sebou a pohľadom sledujem teraz už hádam definitívne mŕtvoly.Potom sa pomalým a optrným krokom vyberiem zobrať svoju dýku ktorú som hodil a celú dobu som ticho.Bledý v tvári a s prázdnym pohľadom ju beriem zo zeme a strkám späť k ostatným.Potom sa vrátim k ostatným a postavím sa bokom pričom pozerám do zeme

Nahlížím dovnitř a když Trorn hovoří o nemrtvých, s vážným výrazem přikyvuji hlavou.
"Dostali jsme se na zlé místo. Tyto nečisté bytosti nevěští nic dobrého. Jsou pouze důkazem existence zla!"

Pak se podívám zvědavě na vysokého barbara: "Mladý pane Trorne, vy jste více znalý těchto temných bytostí?"

Do mrazivé místnosti nahlíží i vyděšený Rudi. Když vidí hromadu mrtvých těl a tři ohyzdné bytosti ležící na podlaze, ještě více vytřeští oči.
"Co...co to bylo? Kam sme se to dostali? Co to je za..za hrůzy?" vystrašeně koktá.

Kostlivec, tlející žena a mrtvolně bledý trpaslík leží nehybně na zemi.

Zlatý řetěz, který měl trpaslík kolem krku, se skládá z jednotlivých oček. Na jednom je přichycený malý plátek, ve kterém je zasazený duhově zbarvený kamínek.

Když slyším, že zvuky bitvy utichli, tak opatrně, stále s kuší připravenou, vcházím do vedlejší místnosti. Když vidím všechny společníky na živu, oddechnu si. Pak jdu pomoci Pjotrovi ovázat jeho rány. Pak sáhnu do svojí torny a chvíli tam něco hledám. Nakonec vítězoslavně vyndám malý flakónek s etiketou s několika roztodivnými klikyháky.
"Na, napij se, snad ti aspoň trochu pomůže." Podávám ho Pjotrovi.

"Vůbec to nedává smysl," mumlám spíše pro sebe. "Tito nemrtví vůbec neodpovídají plno věcem co sem slyšel. Je pravda, většinou to jsou asi babské povídačky...ale kostlivec ve zbroji? A ty šperky? Ty by je spíš měli vázat k tvůrci než k "životu". Nechápu." Nesouhlasně vrtím hlavou...

Vycházím ze stínu odkud předtím přišel mrtvý trpaslík, žena a kostlivec.
"To už je po boji? Chtěl jsem je napadnout zezadu."
Pohledem přehlédnu zraněné a s úlevou si oddychnu, že jsou všichni živí.
"Myslím, že ty zlaté šperky držely mrtvoly nějakým způsobem při životě. Jestli nás ještě něco podobného napadne, tak by jsme z nich měli nejdřív odseknout ty šperky."
Přejdu ke zlatému řetězu co měl trpaslík na krku. Začnu si ho prohlížet, ale raději se ho nedotýkám.

Pokleknu vyčerpaně na kolena a začnu si sundávat zbroj. Nevšímám si příliš okolí a začnu si zavazovat rány.

Když dorazím svou stvůru, rychle se rozhlédnu po místnosti, jestli ještě nějaké další nepřicházejí. Poté možná ze zlosti nebo i z dalších důvodů odseknu ohavné ženě hlavu od těla, načež hlavu s odporem ve tváři ještě kopnu pryč.
Až poté ze mě vyprchá bojové napětí a s bolestným zasyknutím si zkontroji utržené rány.

Válečníci s ulehčením oddechují a přesto, že se tři těla zhroucená na zemi nehýbají, je ještě stále obezřetně sledují. Jako by stále nemohli uvěřit, že jsou ty nestvůry mrtvé, jestli se tedy dá vůbec o jejich konci mluvit jako o smrti.

Co to bylo za ohavné stvůry?

V nastalém tichu, které je přerušováno jen Vaším zrychleným dechem, náhle znovu pociťujete mráz, který v této místnosti vládne.

Žabikuch se protáhl kolem jižní stěny i Triamose a zmizel ve tmě v místech, kam světlo Trornovi lampy nedosvítí.

Brens nenávistně útočí na odpudivou ženu. Snaží se ji zasáhnout do ramene, ale ta úder kryje svým mečem a zároveň nechává čepel sjet dolů a zaříznout ji do Brensova stehna. Bledý muž má ale velkou rychlost a přes své zranění dalším úderem dokonává své dílo. Tlející levá ruka ženy, která již držela jen na cárech kůže a natržené šlaše, odlétla stranou tak jako zlatý náramek.
Tělo ženy se bez hlesu sesunulo bezvládně k zemi.

Zatímco se kolem nich prohnali Haldir a Kalmor na pomoc Pjotrovi, ten, se svým mečem stále zabodlým do trpaslíkova břicha, pouští svůj štít a snaží se volnou rukou zachytit sekeru svého protivníka. Rána je ale příliš prudká a ostrá čepel znovu prošla přes zbroj a lačně se zasekla do živého masa.
Pjotr zkroutil svoji tvář do bolestné grimasy.

To už ale přiběhli Kalmor s Haldirem. Kudůk udeřil trpaslíka holí do zad, elf přiskočil jako dravá šelma a jeho zakřivená čepel se mihla vzduchem. Vzápětí se zakrojila do trpaslíkova krku, zanechávajíc za sebou ošklivou brázdu. Přitom zaskřípěla po zlatém řetězu, který visí trpaslíkovi na krku. Očka se přetrhla a řetěz spadl na zem, za ním ho k Vašemu překvapení následovalo i ochablé tělo trpaslíka, který málem sebou převrhl i zraněného Pjotra.

Nevšímám si ženy a plynule pokračuju k trpaslíkovi. Když vidím že Pjotr pustil zbraň zaútočím jak nejrychleji můžu.

Tlačím sa chrbtom na stenu a vystrašene sa pozerám na ten boj.Nehápem ako je možné že sme ani jeden netrafili a zrejme toto mi bráni pokračovať ďalej v boji.V jeden ruke nič nemám v druhej zvieram jednu vrhaciu dýku ktorú však zrejme nepoužijem

Když odrazím úder, zuřivě zachrčím: "Chcípni, mrcho!" A zabodnu čepel své zbraně hluboko do jeho těla. Když se však zranění nijak neprojeví, na okamžik zaváhám.
Nezkouším svůj meč vytahovat z břicha nepřítele a místo toho se jej pokusím odzbrojit. Zkusím zachytit topůrko jeho sekery a zastavit tak útoky proti mně.

"Auuu", hlesnu po zásahu kostlivce. Ale teď už není dobrý čas na přemýšlení, jestli jsem udělal nějakou chybu. Vrhám se na trpaslíka a očekávám že pod náporem přesily dlouho nevydrží.