Kráter (86 stran zpět) | Herna - Aragorn.cz

Trorn bez řečí vytahuje z bedny váček, uvolňuje provázek a svými dlouhými prsty šátrá uvnitř.

"Dovolím si odporovat," poznamenám směrem k Flaveriovi, "nepředpokládám, že ty knihy a svitky byly určeny k pobytu pod vodou. Přestože to samozřejmě nevysvětluje, jak a proč byla ona truhlice pod vodou skutečně ukrytá."

Zdá se že mě něco zaujmulo, protože se najednou do truhly pro něco natahuji - a je to zelený váček. Hned ho rozdělávám a dívám se do obsahu.

Nakukuji přes ostatní, opřený o svoji hůl. Jak se snažím nahlédnout do bedny a natahuji krk, málem ztrácím rovnováhu div nepřepadnu dovnitř.
"Velmi zajímavá sbírka hlodavců! Každý učenec živočišné říše by jistě zajásal. Zdá se, že chlad pro lepší uchování celého obsahu byl důvodem, proč někdo ukryl tu bednu na dno rybníka." přemýšlím nad naším nálezem.

"Nejsem si jistý, jestli by chtěl moudrý Azmatix věnovat svůj drahocenný čas bádáním nad naloženou zvěřinou. Je tam ještě něco zajímavého?" znovu načuhuji kolem ostatních.

"No, než bych to prodal tak bych to odnesl k Azmatixovi ať se na to podívá. Třeba tam budou nějaké užitečné lektvary, které by se nám mohli hodit. Co myslíte?"

Počujte..Nechcel by to kúpiť starý Azmatix?Nadhodím len takú otázku keď to vidím.
Nám je to nanič a len tak to tu nechať..Niekto to asi chcel skryť vo vode pred niekym či niečim..Možno nejaký zábudlivý alchymista...A ak to skrýval asi tam má niečo cenné čo my nevieme oceniť nie?Tak možno Azmatix...

Dívám se na náš nový "poklad", překvapen ale moc nejsem. Asi bych víc překvapenej byl kdyby tam nějaký skutečný poklad byl. Znuděně si smotám svůj provaz a přemýšlím, jestli má cenu vůbec se dál s tím harampádím zabývat.

Když vidím obsah truhlice veškeré nadšení ze mě opadne.
"Zase hromada starých baněk? To snad není možný." říkám otráveně a pouštím k truhle ostatní.
Pak začnu z truhly odvazovat a stáčet původní lano.
"Zdá se, že bude asi hodně zvláštní když se za takovou dobu ve vodě vůbec nepoškodilo." Když lano stočím, tak ho uložím k mým věcem.

V očakávaní vykukujem spoza chrbátov, ktoré obkolesili truhlicu. Neskrývam svoju zvedavosť, a prezerám si jej obsah. Nadšenie z objavu však nahrádza sklamanie.
"Vith ol.." prenesiem rozhorčene..
"Jal vel'bol môcť ulu tlu užitočné, zhah zničené." prenesiem sklamane nad stavom listín a kníh.
"Vel'bol zhah v tom vrecku?" ukážem na zelené vrecúško.

Na tváři mi zahraje chabý úsměv, který vlastně tvoří jen pohyb vrásek, které se mi vytvořili kolem očí. Nic však neříkám a spíše se rozhlížím po ostatních jaká bude jejich reakce.

Žabikuch již na nic nečeká a nedočkavě otvírá víko bedny.
Zrezivělé panty skřípějí a ztrouchnivělé dřevo praská, když se před vámi odhaluje tolik očekávaný obsah záhadného pokladu.

Žabikuch sebou okamžitě cuká a na chvíli odvrací hlavu pryč. Vzápětí se i k vám dostává podivný puch, který se z bedny vyvalil. Směsice kyselosti, nasládlosti a hniloby utváří nepříjemný pach.
Pod tlejícími hadry, které měli zřejmě ochránit obsah bedny před poškozením, se skrývá několik rezivějících přihrádek. V nich jsou naskládány různé sklenice a baňky, uzavřené kovovými uzávěry a pečlivě utěsněny. Naplněné jsou jakousi tekutinou, ve které jsou jako kyselé okurky naloženy buclatá tělíčka hrabošů, křečků a všelijakých dalších hlodavců. Vše patřičně označené štítkem s podrobným popisem.
Některé nádobky jsou rozbité, jejich obsah se nasál do okolních hadrů a způsobil tak zřejmě onen zápach.
Prohlížíte si rozpačitě svůj nález. Zajisté se jedná o unikátní sbírku, vám se ale rozplynula naděje nad tučným třpytivým pokladem.

Kromě tohoto vidíte zbytky nějakých listin a knih, které se však za dobu strávenou pod vodou proměnily v jednolitou slepenou masu, inkoust již dávno rozpitý.
Pak tu leží váček, zelený od mechu, zavázaný a utáhlý provázkem.
Vedle vykukuje hrdlo láhve z tmavého skla, zašpuntovaná korkem, uschována v silném oválném obalu. Ten byl asi vyroben z ovčí kůže a vlny, opatřen koženými pásky, aby láhev nemohla vyklouznout ven.
Dále tu je ještě položeno kožené pouzdro s několika psacími brky a otevřenou lahvičkou inkoustu, která se však rozlila.

"Teď uvidíme jaký poklad stojí za to ukrýt na dně jezera. Komu asi patřil? A co s ním uděláme?" Uvažuji nahlas.

S klidem se dívám jak Žabikuch vykonává svou "prácičku" a sleduji okolí, zda nás někdo nesleduje. Když vidim že byl úspěšný v otevírání, s očekáváním čekám co bude uvnitř.

Žabikuch, s upřeným pohledem na zámek, trpělivě pohybuje v jeho útrobách několika kovovými háčky.

Náhle nechává své nástroje v poloze uvnitř zámku, z vaku vytahuje malou lahvičku a trošku jejího obsahu nalejvá dovnitř.
Pak pokračuje dál ve své jemné práci.

Skřípavé cvaknutí nenapovídá, že by byl Žabikuch úspěšný, ale když se na vás s vítězným úsměvem otáčí, dychtivě hledíte na bednu.

Žabikuch pokládá ruce na dřevěné víko a tázavě kývne hlavou, jestli má otevřít.

Sledujem zaujato ako Žabikuch znova prevádza tie svoje citlivé operácie a po chvíli si uvedomím,že sa ochladilo..A tak sa idem poriadne doobliekať.Hádam sa zatiaľ nič nestane.A nech je tam čokoľvek za zápal pľúc či stratu hlasu mi to nestojí...Asi nestojí..Dúfajme že nie

Žabikuch rukou naznačuje, abyste kousek ustoupili a nechali mu tak prostor pro práci.

Pozorně prohlíží celou bednu, pak z lehka konečky prstů prohmatává víko, občas mírně poťuká kloubem s nastraženým uchem, aby mu neunikl byť sebemenší podezřelý zvuk.

Zdá se, že se mu zdá bedna bezpečná, protože posléze vyndává své nástroje, několik klíčů různých velikostí a všelijak zakroucených háčků, zasouvá je do zámku a obratně jimi posunuje a otáčí.

Spokojeně si mnu ruce a prohlížím si již očištěnou bednu. Pak zalovím ve vaku a vyndám si nářadíčko.
"Tak já se do toho pustím." říkám natěšeně.
Začínám opatrně ohledávat truhlu. Zdá se, že evidentně nikam nespěchám.

"Žabikuchu, teď je čas na tvůj um." Pravím a prohlížím si ušpiněnou truhlu.

U břehu není příliš namáhavé dostat bednu, přestože je poměrně těžká, na pevnou zem.

Spokojeně si prohlížíte svůj nález, každý sám se svými myšlenkami, co asi záhadná bedna skrývá.

Víko je opatřené vnitřním zámkem a lehkým tahem zjišťujete, že je zamknuté.

Na pramicích se vracíte zpět ke břehu, kde se zájmem a v očekávání stojí zbylí družiníci.

Když Žabikuch přirazí k dřevěnému molu a upevní pramici, hned opatrně čistí vylovenou bednu od jílu, usazenin, vodních řas a mechů.
Bedna se zdá být vyrobena z masivního dřeva, které je sice již dosti ztrouchnivělé, ale přesto dokázalo ve vodě dlouho odolávat. Zpěvněna je masivním kováním, které je značně zrezivělé.

Triamos odvazuje provaz z jednoho držadla a vrací ho Trornovi. Druhé lano, které původně objevil u mola, má na svém konci menší kotvičku, která byla zaháknutá za držadlo na opačné straně. I kotvička, tak jako provaz, působí téměř novým dojmem, přestože je očividné, že bedna ležela ve vodě velmi dlouho.