Já & Dáša (3 strany zpět) | Články - Aragorn.cz

Když nás opustí přátele, tak na nich vidíme nesnesitelné vlastnosti.

Já & Dáša.

Tento příběh se odehrává jednoho zatím šťastného rána. V tomto příběhu jsme, jak už je napsáno v názvu, Já a Dáša hlavními hrdiny. Jednoho ranního dne mi má nejlepší kamarádka, která je skoro jako má sestra, řekla v autobuse, že mi něco ve škole dá. Řekla to tak sklesle jako by se něco děsného stalo. Celý den jsem čekal co mi řekne. Skončila matematika a byla velká přestávka.

Vyšel jsem na chodbu a vyhlížel jsem co se děje. Na chvilku jsem se otočil směrem k Aule a tu mi něco zaťukalo na rameno. Já jsem se lekl a hned jsem se otočil. Stála tam Dáša a v ruce držela nějaký papír, který nervózně žmoulala. Natáhla ruku a ten papírek mi dala a řekla: “Promiň, ale jinou možnost nemám.“ Pak odešla.

Já jsem zašel do malé chodbičky, dopis jsem rozložil a četl. Na začátku stálo že: Je natolik ubohá, protože mi to nemůže říct do očí a že mám pochopit, že je to pro mi hrozně těžký, aby mi to řekla do očí. Pozorně jsem četl dál a už jsem tušil, že jde do tuhého. Stálo tam, že se musíme za každou cenu přestat kamarádit, že miluje Lukáše a on nechápe vztah, který je mezi námi a že nechce ohrozit jejich vztah. V tu chvíli mi vylítly slzy z očí a já jsem nemohl přestat brečet. Bylo to tak divné jako by jsem vše ztratil.

Chvilku jsem čekal až slzy utichnou a vešel jsem do třídy. Sedl jsem si do mé lavice a koukal "do blba." Tu se mě ale najednou zeptala Nela co se děje. Já jsem se na ní otočil a beznadějně jsem ji podal dopis. Ona si ho přečetla a řekla: “Neboj to se určitě spraví!“ Já jsem ale jen zakroutil hlavou.

Odpoledne když jsem byl už doma tak jsem si sedl na postel a dopis jsem si četl stále dokola. Hodiny utíkaly a mě se najednou začaly ukazovat ty nejošklivější věci. Doma jsem ji musel pomlouvat a říkat jaká je špatná, ubohá. Z celého srdce jsem jí nenáviděl. Byl už večer a já jsem šel celý unavený spát. Ráno v 6 hodin zazvonil budík a já jsem vstal. Oblékl jsem se, upravil jsem se a vypil celou denní dávku energie (kafe). Vyčistil jsem si zuby, poté jsem si obul boty a vyrazil do školy.

Došel jsem skoro až k Dáši k bytovce a tu najednou vylezla. Já jsem nevěděl co mám dělat a tak jsem “trapně zpomalil.“ Ona mě zahlédla a vydala se směrem ke mně. Já jsem se jí snažil ignorovat tak jak to stálo v dopise. Byli jsme od sebe necelý 2 metry. Zastavili jsme se a koukali jsme si do očí. Tu jsme se k sobě přiblížili a začali jsme se objímat a řekli jsme si, že se tohle nesmí stát. Celý den jsme pořad spolu byli a smáli jsme se. Naštěstí do dobře dopadlo. =)

Názor: Je to dobře, když se někdy od sebe rozdělí dva lidé, kteří se mají rádi a jsou spolu dlouho, protože poznají i tu druhou stranu. Ale jinak se mi tento příběh dělal docela dobře, protože jsem to zažil a podle mně jsem i věděl jak to zformulovat a udělat z toho dobrý a možná i záživný příběh.