Bílý sex (31 stran zpět) | Diskuze - Aragorn.cz

Eu­ge­nio 24. květ­na 2008 13:57
Mě taky ne. Ale vše bylo na­chys­ta­né, tak bylo třeba im­pro­vi­zo­vat. Taky mi ve špaj­zu zbyla láhev čer­né­ho piva od vý­ro­by uto­pen­ců a na­klá­da­ných tvarglí... Ale dost mi v tom do­po­moh­la má žena - his­to­rič­ka, která mi po­vě­dě­la o těch stře­do­vě­kých piv­ních po­kr­mech. Tak jsem si řekl, že když jim to chut­na­lo tehdy, ne­mů­že to být špat­né.
Jinak, jest­li se tu mihne Erik Dalv - tohle vás na tá­bo­ře čeká taky!
"Láska, chle­ba a knihy by měly být za­dar­mo." Ar­nošt Lus­tig

Klaghler O´Pilley 24. květ­na 2008 13:13
No to si děláš sran­du... To by mě v ži­vo­tě ne­na­padlo :D
Život by se dal cha­rak­te­ri­zo­vat jed­ním slo­vem - hustý. Je totiž hustý jako řeka sra­ček, po které plu­je­me kánoí. Někdy ztra­tí­me pádla, někdy i kanoi.

Já jsem teďka spá­lil gu­lášo­vý zá­klad a ne­zby­la mi žádná pa­pri­ka. Nicmé­ně maso jsem měl na­krá­je­né, všech­no na­chys­t­né, ob­cho­dy za­vře­né... co teď. Tak jsem se in­spi­ro­val tím, že jsem ne­dáv­no sly­šel, že ve stře­do­vě­ku bylo pivo jeden ze zá­klad­ních ka­me­nů stra­vy a vy­tvo­řil jsem vlast­ní pivní omáč­ku. Ku­po­di­vu to bylo i dobré :-).
Po­tře­bu­jem:
maso - nej­lé­pe vep­řo­vé (já měl ho­vě­zí a bylo to fajn, nicmé­ně vy­přo­vé bude asi lepší) - nej­lep­ší je pro­rost­lej­ší jako na guláš, ci­bu­li, česnek, sádlo nebo olej, pivo (já měl čer­né­ho kozla), pl­no­tuč­nou hoř­či­ci, pepř, sůl, kmín, zá­zvor, pří­pad­ně ky­sa­né zelí, ale to není nutné.
Maso ne­mu­sí­me nijak pře­hna­ně odblaňovat, stačí ty nej­hrub­ší šla­chy, a na­krá­jí­me ne kost­ky, prouž­ky nebo menší plát­ky. Ci­bu­li na­krá­jí­me na­drob­no a osmah­ne­me na sádle či oleji - do­pru­ču­ji ci­bu­li oso­lit, pustí vodu a ne­začne se pak tak snad­no při­pa­lo­vat. Na rů­žo­vou ci­bu­li při­dá­me maso, ope­pří­me, okmí­nu­je­me, při­dá­me špet­ku zá­zvo­ru a krát­ce zprud­ka ores­tu­je­me. Pod­li­je­me tak půl­kou piva a va­ří­me tak ho­di­nu - pokud se voda va­va­ří, dále pod­lé­vá­me. Pak při­dá­me zby­tek piva, na­mač­ka­ný česnek a hoř­či­ci. Vznik­ne nám řídká omáč­ka a mast­no­ta se stáh­ne. Ne­chá­me tak čtvrt ho­din­ky po­va­řit a mů­že­me podle chuti dodat, co nám tam chybí - sůl, pepř, hoř­či­ci. Pokud ne­bu­de­me při­dá­vat ky­sa­né zelí, jsme ho­to­vi. Jinak při­dá­me zelí a ne­chá­me dále po­va­řit, aby změklo a in­gre­di­a­en­ce se pro­po­ji­ly. Teprv pak do­jde­me k do­chu­co­vá­ní - do­po­ru­ču­ji dodat více piva a ne­dá­vat zelí i s vodou. Po­dá­vá­me s kned­lí­kem nebo chle­bem a za­pí­jí­me po­cho­pi­tel­ně pivem.
"Láska, chle­ba a knihy by měly být za­dar­mo." Ar­nošt Lus­tig

Ha­rald 17. květ­na 2008 17:15
Asi si do­stal od­po­věď :D
Život by se dal cha­rak­te­ri­zo­vat jed­ním slo­vem - hustý. Je totiž hustý jako řeka sra­ček, po které plu­je­me kánoí. Někdy ztra­tí­me pádla, někdy i kanoi.

Tak, Kdo kdy pil bang?
No to sem z toho magor

Li­nA­ris 5. květ­na 2008 21:50
No co :)
Život by se dal cha­rak­te­ri­zo­vat jed­ním slo­vem - hustý. Je totiž hustý jako řeka sra­ček, po které plu­je­me kánoí. Někdy ztra­tí­me pádla, někdy i kanoi.

LoL..​ty smaž­ko :)
La­som­b­ra nám opět fa­ch­čí !!! Yes !!! http://​www.​lasombra.​cz/​

Ma­ri­hu­a­no­vé máslo

Dejte vařit vodu. Do va­ří­cí vody vhoď­te máslo. Až se máslo ve vodě roz­pus­tí, při­dej­te co nej­drob­ně­ji na­krá­je­né ko­no­pí. Může být su­še­né i čer­stvé. Mohou být i samčí rost­li­ny. Mů­že­te dát i kom­plet celou rost­li­nu. Idea je ná­sle­du­jí­cí: V másle se roz­pus­tí THC a ve vodě se roz­pus­tí látky chu­ťo­vě ne­žá­dou­cí. Vařte směs vody, másla a trávy, ale­spoň ho­di­nu. Čím déle, tím lépe. Na závěr pře­fil­truj­te směs přes ně­ja­ké plát­no, nebo třeba přes ká­vo­vý filtr. Zís­ka­nou nať vy­hoď­te. Směs vody a másla dejte do led­nič­ky. Máslo ztuh­ne a půjde od­dě­lit od vody. Vodu vy­li­je­te, máslo si užij­te ;)
Život by se dal cha­rak­te­ri­zo­vat jed­ním slo­vem - hustý. Je totiž hustý jako řeka sra­ček, po které plu­je­me kánoí. Někdy ztra­tí­me pádla, někdy i kanoi.

Nor­fin 15. dubna 2008 21:09
Jo to je ne­smr­tel­ná věta Anii Re :D
Život by se dal cha­rak­te­ri­zo­vat jed­ním slo­vem - hustý. Je totiž hustý jako řeka sra­ček, po které plu­je­me kánoí. Někdy ztra­tí­me pádla, někdy i kanoi.

Eu­ge­nio 15. dubna 2008 05:38
Nevím, jak moc je to jarní, ale zkou­šel jsem teď cel­kem úspěš­ně sta­ro­čes­ké vep­řo­vé pe­če­né v jableč­ném pyré. Ne­bu­du se psát re­celt na­jde­te to na Da­da­lo­vě ku­chař­ce - snad nej­lep­ší česká in­ter­ne­to­vá zá­so­bár­na re­cep­tů.
"Láska, chle­ba a knihy by měly být za­dar­mo." Ar­nošt Lus­tig

Eu­ge­nio 15. dubna 2008 05:38
se­že­re­me psa :D
po trávě se ne­cho­dí ,po trávě se směje.

Tak co? Zima pryč, i když ještě pár­krát nám uká­za­la ,že se jí ne­chce. Máte ně­ja­ké jídlo ho­dí­cí se na jaro?

Já ano, jen musim zfor­mu­lo­vat re­cept (dělam vše podle chuti a citu, tudíž ne­po­u­ží­vam ku­chař­ky a re­cep­tů:))

Jen co ho budu mít, tak vám ho sem hodim ;)
Život by se dal cha­rak­te­ri­zo­vat jed­ním slo­vem - hustý. Je totiž hustý jako řeka sra­ček, po které plu­je­me kánoí. Někdy ztra­tí­me pádla, někdy i kanoi.

Eu­ge­nio 13. břez­na 2008 19:31

!)))
Jsem anděl / co Tě do­stal na povel / ale mám-li Tě vzít do nebe / chci z toho něco pro sebe / mám rád řeč těl / a v kapse lubri­kač­ní gel / tak mi namaž pe­ru­tě / a já do nebe vemu Tě. (Xindl X - Anděl)

no a když jsem u těch re­cep­tů... te­nhle jsem okou­ka­la z jedné an­g­lic­ké ku­chař­ky a je skvě­lý. pří­jem­né je, že jde udě­lat do­pře­du a do­kon­čit těsně před jíd­lem, stej­ně jako to, že náplň je možné ne­ko­neč­ně obmněňovat. chut­ná nám to sa­mot­né, ale i s bram­bo­rem.

zelné zá­vit­ky (ca­bbage do­lams)
100g rýže uva­řím. na­drob­no na­krá­jím malou ci­bul­ku (nebo tři jarní ci­bul­ky), půlku čer­ve­né pa­pri­ky, mrkev, pár hub (ma­so­žrou­ti po­u­ži­jí tro­chu ope­če­né­ho masa). v misce smí­chám ze­le­ni­nu s rýží, jed­ním na­šle­ha­ným va­jíč­kem, solí, pe­přem, by­lin­ka­mi podle chuti. ohřeju litr vody a na­leju ho do pánve, pak ode­be­ru z hláv­ky zelí tolik listů, kolik má být zá­vit­ků. z kaž­dé­ho listu vy­říz­nu spod­ní část řa­pí­ku, načež ho na mi­nu­tu dvě šoup­nu do pánve s hor­kou vodou, aby změkl. jak listy tahám z vody, rov­nou každý na­pl­ním lžící až třema ná­pl­ně (podle ve­li­kos­ti listů, ale tak, aby všech­ny zá­vit­ky byly plus mínus stej­ně velké). ho­to­vé zá­vit­ky sklá­dám do re­mosky (ale jde po­u­žít i za­pé­ka­cí misku a trou­bu) tak, aby se ne­roz­padly, to jest skla­dem dolů. když je plná, pře­li­ju je asi hrn­kem vý­va­ru a dám za­péct - za čtvrt ho­din­ky je ho­to­vo. zá­vit­ky jeden po dru­hém vy­be­ru a roz­lo­žím na ta­lí­ře, šťávu, která v re­mos­ce zbude smí­chám s hrn­kem mléka a s dvěma lžič­ka­ma ku­ku­řič­né­ho škro­bu, směs po­va­řím. vý­sled­nou omáč­kou pře­li­ju zá­vit­ky.
Jsem anděl / co Tě do­stal na povel / ale mám-li Tě vzít do nebe / chci z toho něco pro sebe / mám rád řeč těl / a v kapse lubri­kač­ní gel / tak mi namaž pe­ru­tě / a já do nebe vemu Tě. (Xindl X - Anděl)

La­e­the 13. břez­na 2008 19:30
Papat sa­mo­zřej­mě :D
Život by se dal cha­rak­te­ri­zo­vat jed­ním slo­vem - hustý. Je totiž hustý jako řeka sra­ček, po které plu­je­me kánoí. Někdy ztra­tí­me pádla, někdy i kanoi.

Eu­ge­nio 13. břez­na 2008 19:29

ne­mů­žeš?
Jsem anděl / co Tě do­stal na povel / ale mám-li Tě vzít do nebe / chci z toho něco pro sebe / mám rád řeč těl / a v kapse lubri­kač­ní gel / tak mi namaž pe­ru­tě / a já do nebe vemu Tě. (Xindl X - Anděl)

La­e­the 13. břez­na 2008 19:29
:( Já už ne­můžu :´(
Život by se dal cha­rak­te­ri­zo­vat jed­ním slo­vem - hustý. Je totiž hustý jako řeka sra­ček, po které plu­je­me kánoí. Někdy ztra­tí­me pádla, někdy i kanoi.

ne­o­do­lám a také se při­dám:

rych­lé bram­bo­ry s cu­ke­tou

uva­řím se solí a kmí­nem bram­bo­ry na­krá­je­né na silné plát­ky nebo kost­ky. když jsou měkké, sliju z nich vodu a ne­chám od­pa­řit. na pánvi roz­pu­sím máslo s tro­chou oleje (ne­pře­pá­lí se) a vsypu bram­bo­ry. pak je ne­chám ze­zlát­nout. když mají tro­chu kůr­čič­ku, při­dám cu­ke­tu na­krá­je­nou na tenká ko­leč­ka spo­leč­ně se spous­tou tře­né­ho česne­ku. opé­kám do­měk­ka a ser­ví­ru­ju s ko­peč­kem za­ky­sa­né sme­ta­ny.

další skvě­lá věc jsou
bram­bo­ry pe­če­né v re­mos­ce

sy­ro­vé bram­bo­ry na­krá­jím na kost­ky a vsypu do re­mosky. pak při­leju tro­chu oleje a ko­ře­ní podle chuti. re­mosku při­kry­ju a za­kle­pu jí, aby se bram­bo­ry stej­no­měr­ně oba­li­ly ole­jem a ko­ře­ním. peču to celé tak půl ho­di­ny - bram­bo­ry se uvaří párou vzni­ka­jí­cí z je­jich vlat­ní šťávy. /je možné k bram­bo­rám při­dat jinou ze­le­ni­nu, pev­nou hned na za­čát­ku, kře­h­čí asi po dva­ce­ti mi­nu­tách/.
Jsem anděl / co Tě do­stal na povel / ale mám-li Tě vzít do nebe / chci z toho něco pro sebe / mám rád řeč těl / a v kapse lubri­kač­ní gel / tak mi namaž pe­ru­tě / a já do nebe vemu Tě. (Xindl X - Anděl)

Klaghler O´Pilley 13. břez­na 2008 16:47
Nejdří­ve zhro­ze­ní nad dlou­hým tex­tem, ale chval­te Bram­bo­ra. Toto po­svát­né jídlo je oprav­du vý­bor­né
Život by se dal cha­rak­te­ri­zo­vat jed­ním slo­vem - hustý. Je totiž hustý jako řeka sra­ček, po které plu­je­me kánoí. Někdy ztra­tí­me pádla, někdy i kanoi.

Klaghler O´Pilley 13. břez­na 2008 16:47

To vy­pa­dá žra­vur­ně...
Mo­der­ní re­a­lis­ta uzná­vá pouze pe­si­mis­tic­ký op­ti­mis­mus.