Bílý sex (31 stran zpět) | Diskuze - Aragorn.cz

Eugenio 24. května 2008 13:57
Mě taky ne. Ale vše bylo nachystané, tak bylo třeba improvizovat. Taky mi ve špajzu zbyla láhev černého piva od výroby utopenců a nakládaných tvarglí... Ale dost mi v tom dopomohla má žena - historička, která mi pověděla o těch středověkých pivních pokrmech. Tak jsem si řekl, že když jim to chutnalo tehdy, nemůže to být špatné.
Jinak, jestli se tu mihne Erik Dalv - tohle vás na táboře čeká taky!
"Láska, chleba a knihy by měly být zadarmo." Arnošt Lustig

Klaghler O´Pilley 24. května 2008 13:13
No to si děláš srandu... To by mě v životě nenapadlo :D
Život by se dal charakterizovat jedním slovem - hustý. Je totiž hustý jako řeka sraček, po které plujeme kánoí. Někdy ztratíme pádla, někdy i kanoi.

Já jsem teďka spálil gulášový základ a nezbyla mi žádná paprika. Nicméně maso jsem měl nakrájené, všechno nachystné, obchody zavřené... co teď. Tak jsem se inspiroval tím, že jsem nedávno slyšel, že ve středověku bylo pivo jeden ze základních kamenů stravy a vytvořil jsem vlastní pivní omáčku. Kupodivu to bylo i dobré :-).
Potřebujem:
maso - nejlépe vepřové (já měl hovězí a bylo to fajn, nicméně vypřové bude asi lepší) - nejlepší je prorostlejší jako na guláš, cibuli, česnek, sádlo nebo olej, pivo (já měl černého kozla), plnotučnou hořčici, pepř, sůl, kmín, zázvor, případně kysané zelí, ale to není nutné.
Maso nemusíme nijak přehnaně odblaňovat, stačí ty nejhrubší šlachy, a nakrájíme ne kostky, proužky nebo menší plátky. Cibuli nakrájíme nadrobno a osmahneme na sádle či oleji - dopručuji cibuli osolit, pustí vodu a nezačne se pak tak snadno připalovat. Na růžovou cibuli přidáme maso, opepříme, okmínujeme, přidáme špetku zázvoru a krátce zprudka orestujeme. Podlijeme tak půlkou piva a vaříme tak hodinu - pokud se voda vavaří, dále podléváme. Pak přidáme zbytek piva, namačkaný česnek a hořčici. Vznikne nám řídká omáčka a mastnota se stáhne. Necháme tak čtvrt hodinky povařit a můžeme podle chuti dodat, co nám tam chybí - sůl, pepř, hořčici. Pokud nebudeme přidávat kysané zelí, jsme hotovi. Jinak přidáme zelí a necháme dále povařit, aby změklo a ingrediaence se propojily. Teprv pak dojdeme k dochucování - doporučuji dodat více piva a nedávat zelí i s vodou. Podáváme s knedlíkem nebo chlebem a zapíjíme pochopitelně pivem.
"Láska, chleba a knihy by měly být zadarmo." Arnošt Lustig

Harald 17. května 2008 17:15
Asi si dostal odpověď :D
Život by se dal charakterizovat jedním slovem - hustý. Je totiž hustý jako řeka sraček, po které plujeme kánoí. Někdy ztratíme pádla, někdy i kanoi.

Tak, Kdo kdy pil bang?
No to sem z toho magor

LinAris 5. května 2008 21:50
No co :)
Život by se dal charakterizovat jedním slovem - hustý. Je totiž hustý jako řeka sraček, po které plujeme kánoí. Někdy ztratíme pádla, někdy i kanoi.

LoL..ty smažko :)
Lasombra nám opět fachčí !!! Yes !!! http://www.lasombra.cz/

Marihuanové máslo

Dejte vařit vodu. Do vařící vody vhoďte máslo. Až se máslo ve vodě rozpustí, přidejte co nejdrobněji nakrájené konopí. Může být sušené i čerstvé. Mohou být i samčí rostliny. Můžete dát i komplet celou rostlinu. Idea je následující: V másle se rozpustí THC a ve vodě se rozpustí látky chuťově nežádoucí. Vařte směs vody, másla a trávy, alespoň hodinu. Čím déle, tím lépe. Na závěr přefiltrujte směs přes nějaké plátno, nebo třeba přes kávový filtr. Získanou nať vyhoďte. Směs vody a másla dejte do ledničky. Máslo ztuhne a půjde oddělit od vody. Vodu vylijete, máslo si užijte ;)
Život by se dal charakterizovat jedním slovem - hustý. Je totiž hustý jako řeka sraček, po které plujeme kánoí. Někdy ztratíme pádla, někdy i kanoi.

Norfin 15. dubna 2008 21:09
Jo to je nesmrtelná věta Anii Re :D
Život by se dal charakterizovat jedním slovem - hustý. Je totiž hustý jako řeka sraček, po které plujeme kánoí. Někdy ztratíme pádla, někdy i kanoi.

Eugenio 15. dubna 2008 05:38
Nevím, jak moc je to jarní, ale zkoušel jsem teď celkem úspěšně staročeské vepřové pečené v jablečném pyré. Nebudu se psát recelt najdete to na Dadalově kuchařce - snad nejlepší česká internetová zásobárna receptů.
"Láska, chleba a knihy by měly být zadarmo." Arnošt Lustig

Eugenio 15. dubna 2008 05:38
sežereme psa :D
po trávě se nechodí ,po trávě se směje.

Tak co? Zima pryč, i když ještě párkrát nám ukázala ,že se jí nechce. Máte nějaké jídlo hodící se na jaro?

Já ano, jen musim zformulovat recept (dělam vše podle chuti a citu, tudíž nepoužívam kuchařky a receptů:))

Jen co ho budu mít, tak vám ho sem hodim ;)
Život by se dal charakterizovat jedním slovem - hustý. Je totiž hustý jako řeka sraček, po které plujeme kánoí. Někdy ztratíme pádla, někdy i kanoi.

Eugenio 13. března 2008 19:31

!)))
Jsem anděl / co Tě dostal na povel / ale mám-li Tě vzít do nebe / chci z toho něco pro sebe / mám rád řeč těl / a v kapse lubrikační gel / tak mi namaž perutě / a já do nebe vemu Tě. (Xindl X - Anděl)

no a když jsem u těch receptů... tenhle jsem okoukala z jedné anglické kuchařky a je skvělý. příjemné je, že jde udělat dopředu a dokončit těsně před jídlem, stejně jako to, že náplň je možné nekonečně obmněňovat. chutná nám to samotné, ale i s bramborem.

zelné závitky (cabbage dolams)
100g rýže uvařím. nadrobno nakrájím malou cibulku (nebo tři jarní cibulky), půlku červené papriky, mrkev, pár hub (masožrouti použijí trochu opečeného masa). v misce smíchám zeleninu s rýží, jedním našlehaným vajíčkem, solí, pepřem, bylinkami podle chuti. ohřeju litr vody a naleju ho do pánve, pak odeberu z hlávky zelí tolik listů, kolik má být závitků. z každého listu vyříznu spodní část řapíku, načež ho na minutu dvě šoupnu do pánve s horkou vodou, aby změkl. jak listy tahám z vody, rovnou každý naplním lžící až třema náplně (podle velikosti listů, ale tak, aby všechny závitky byly plus mínus stejně velké). hotové závitky skládám do remosky (ale jde použít i zapékací misku a troubu) tak, aby se nerozpadly, to jest skladem dolů. když je plná, přeliju je asi hrnkem vývaru a dám zapéct - za čtvrt hodinky je hotovo. závitky jeden po druhém vyberu a rozložím na talíře, šťávu, která v remosce zbude smíchám s hrnkem mléka a s dvěma lžičkama kukuřičného škrobu, směs povařím. výslednou omáčkou přeliju závitky.
Jsem anděl / co Tě dostal na povel / ale mám-li Tě vzít do nebe / chci z toho něco pro sebe / mám rád řeč těl / a v kapse lubrikační gel / tak mi namaž perutě / a já do nebe vemu Tě. (Xindl X - Anděl)

Laethe 13. března 2008 19:30
Papat samozřejmě :D
Život by se dal charakterizovat jedním slovem - hustý. Je totiž hustý jako řeka sraček, po které plujeme kánoí. Někdy ztratíme pádla, někdy i kanoi.

Eugenio 13. března 2008 19:29

nemůžeš?
Jsem anděl / co Tě dostal na povel / ale mám-li Tě vzít do nebe / chci z toho něco pro sebe / mám rád řeč těl / a v kapse lubrikační gel / tak mi namaž perutě / a já do nebe vemu Tě. (Xindl X - Anděl)

Laethe 13. března 2008 19:29
:( Já už nemůžu :´(
Život by se dal charakterizovat jedním slovem - hustý. Je totiž hustý jako řeka sraček, po které plujeme kánoí. Někdy ztratíme pádla, někdy i kanoi.

neodolám a také se přidám:

rychlé brambory s cuketou

uvařím se solí a kmínem brambory nakrájené na silné plátky nebo kostky. když jsou měkké, sliju z nich vodu a nechám odpařit. na pánvi rozpusím máslo s trochou oleje (nepřepálí se) a vsypu brambory. pak je nechám zezlátnout. když mají trochu kůrčičku, přidám cuketu nakrájenou na tenká kolečka společně se spoustou třeného česneku. opékám doměkka a servíruju s kopečkem zakysané smetany.

další skvělá věc jsou
brambory pečené v remosce

syrové brambory nakrájím na kostky a vsypu do remosky. pak přileju trochu oleje a koření podle chuti. remosku přikryju a zaklepu jí, aby se brambory stejnoměrně obalily olejem a kořením. peču to celé tak půl hodiny - brambory se uvaří párou vznikající z jejich vlatní šťávy. /je možné k bramborám přidat jinou zeleninu, pevnou hned na začátku, křehčí asi po dvaceti minutách/.
Jsem anděl / co Tě dostal na povel / ale mám-li Tě vzít do nebe / chci z toho něco pro sebe / mám rád řeč těl / a v kapse lubrikační gel / tak mi namaž perutě / a já do nebe vemu Tě. (Xindl X - Anděl)

Klaghler O´Pilley 13. března 2008 16:47
Nejdříve zhrození nad dlouhým textem, ale chvalte Brambora. Toto posvátné jídlo je opravdu výborné
Život by se dal charakterizovat jedním slovem - hustý. Je totiž hustý jako řeka sraček, po které plujeme kánoí. Někdy ztratíme pádla, někdy i kanoi.

Klaghler O´Pilley 13. března 2008 16:47

To vypadá žravurně...
Moderní realista uznává pouze pesimistický optimismus.