Blue Cross | Diskuze - Aragorn.cz

"No... já bych si to nejdřív naplánoval, pak dal dohromady co umíme a co ne a začal cvičit to co ne..." Navrhl, ale pohled nezvedl a vypadal myslí zcela ukotvený u té zelené barvy na prstech. Ve skutečnosti přemýšlel nad tím, jestli to vůbec má šanci zvládnout.
Jelikož je život pes, musíme se tvářit jako jiný predátor, který má nad ním alespoň předstíranou moc.

Nakrčila nos. "Asi už nic moc... ale na to bychom přišli potom.... Teď musíme vymyslet čím začít. Máme kostru pěkně děravou, když plánujeme věci, které sme nikdy nezkusili udělat... ale o tom to asi má být." pohodila rameny a dál se věnovala přivlastněnému kusu dřeva. Větvička byla očištěna od kůry a bez jediného milného zářezu svlečena do bíla. Arisu z ní teď soustředěně seškrabávala horní kluzkou vrstvu a nechávala po sobě dřevo zbarvené do meruňkového odstínu.
Sníst žížalu není důkaz odvahy. To je akorát důkaz, že jsi čuně! 🦐🦕

Chvíli jen koukal na tvé prsty, trochu dozelena obarvené od natrhané trávy. Uvažoval, jak udělat to s tou koulí. Musela by se vznášet koule a ona v ní... ale nevěděl jak s dotýkáním se stěn... snad by zvládl i tak ji udržet v tom tvaru, ale jistý si tím nebyl.
"S průhledností problém nebude, je to voda... Hele... em, jak chceš odlítnout když neumíš lítat? Můžeme to trénovat ten měsíc, jestli chceš, jen to mi tam nesedí... a pak nevím s tím prostrkováním rukou a tak, to by se muselo zkusit... No ale podle mě to zní zajímavě... Máš ještě nějaké nápady?" Na chvíli zvedl pohled od obarvených prstů a pak zase oči sklonil.
Jelikož je život pes, musíme se tvářit jako jiný predátor, který má nad ním alespoň předstíranou moc.

"Uff...." nervozně se poškrábala na hlavě. "Tak... já si představovala něco jako... řekněme vodní kouli, dutou, a v té bych byla zavřená. To celé tak dva metry nad zemí. Asi by bylo dobrý, kdyby byla průhledná. A za různých efektů, třeba vířící listí, nebo hořící voda a tak, bych se mohla proměňovat. Kdyby to průhledný nebylo, mohla sem třeba prostrčit dračí ruce tou koulí, pak třeba ocas, nohy, nakonec jí protrhnout. Ale to už bych musela být drak... no a na závěr bych proměnila křídla a odlítla... zní to asi trochu nudně." zkrabatila čelo. Ve skutečnosti to znělo hlavně spíš zmateně.
Sníst žížalu není důkaz odvahy. To je akorát důkaz, že jsi čuně! 🦐🦕

"Eh... aha, promiň." Poškrábal sena hlavě. S tím nepočítal, ani nevěděl, jestli to zmínila... možná? Ne, spíš ne. Nebo... že by? Vůbec si teď nebyl jistý.
"Gomenasai, to jsem nevěděl... nebo mi to nějak vypadlo..." Přemýšlivě si prstem putoval po tváři.
"Anata... možná bude nejlepší, když řekneš jak sis to představovala ty..." Kouknul na ní s malinkým, téměř neznatelným úsměvem.
Jelikož je život pes, musíme se tvářit jako jiný predátor, který má nad ním alespoň předstíranou moc.

"No můžu tak možná vletět mezi diváky, nebo někomu omylem ukousnout hlavu.... s tím že to druhý se mi líbí víc.
A jo, ještě je tu ta maličkost, že plánujeme něco, co mi v tuto chvíli přijde neproveditelné. Já neumím lítat..." moc se jí do toho nechtělo, ještě teď měla v živé paměti, jak to dopadlo posledně...

"Já nevím, jestli zvládnu kompletní proměnu i s křídly... je to hrozně vyčerpávající, musela bych sníst celý tele...." výjimečně to neznělo sarkasticky.
"A o tom, že bych proměnila jen křídla na svoje lidský tělo vůbec neuvažuj, nechci se zase zničit..." výhružně zakmitala ocasem.
Sníst žížalu není důkaz odvahy. To je akorát důkaz, že jsi čuně! 🦐🦕

"No to jo, ale... nebude proměna na pět minut... nevím, stereotypní? Je to zajímavé sledovat, ale... tady jsou různé věkové kategorie puberťáky nevyjímaje... chtělo by to zaujmout všechny, to znamená že se stále musí něco dít... Neumím si to moc představit, promiň. Na tohle jsem nikdy nebyl..." Trochu naštvaně utrhl kus trávy a začal ho cupovat.
"No a co ta proměna... odlet, jak jsi řekla a pak nějaké kličkování a třeba... nevím, něčím to zakončit... střemhlavý let do jistého bodu a až se tam dostaneš něco se stane... ach jo já nevím..."
Jelikož je život pes, musíme se tvářit jako jiný predátor, který má nad ním alespoň předstíranou moc.

"Proměna? Nejrychleji pár vteřin... ale to nevypadá moc dobře, představovala sem si spíš něco pomalýho postupnýho s poukázáním na každou proměněnou část a nakonec celková proměna a třeba jen odlet.... Ale jak chceš." Zarputilým pohledem probodla kus spadené větve, který se jí před chvíli vměstnal pod záda, když se chtěla uvelebit v trávě.
Ukazováček se z části potáhl šupinatou kůží a na jeho konci se nehet protáhl v zahnutý dráp, s jehož pomocí začala Risa z ukořistěného dřívka stahovat kůru.
Sníst žížalu není důkaz odvahy. To je akorát důkaz, že jsi čuně! 🦐🦕

"Tak jak dlouho ti trvá proměna? A, no, asi bych to i chtěl vidět jestli ti to nevadí, těžko si cokoliv představím když nevím jak to vypadá... podle toho i pak ty efekty a tak..." Pokusil si nějak představit jak to může vypadat, ale nic ho nenapadalo. Draka nikdy... snad kromě filmů jako dítě... neviděl. Natož aby věděl něco takového.
Jelikož je život pes, musíme se tvářit jako jiný predátor, který má nad ním alespoň předstíranou moc.

To náhodou věděla naprosto přesně. "Pět minut...." vycedila skrz zuby... znělo to spíš jako zavrčení. Po jeho vzoru složila tělo do trávy a dlouze vzdychla. "Pět zatracených minut trapčení před celou školou.Vždycky mi to přišlo debilní... nemám potřebu někomu dokazovat svou sílu." zarazila se. Tohle nebyla tak úplně pravda... ale jak už to tak bývá, drak se dlouho ničím netrápí. Mávla rukou. "Prostě něco nacvičíme a hotovo..."

Proměna v celého draka nebyla úplně jednoduchá... ale zkoušela i těžší věci. Vlastně se musí hlídat jen jedna jediná věc, kterou jí mentor vždy proměnit zakázal... Vzpurně pohodila hlavou.

Ocas, který do té doby vzrušeně poletoval všemi směry, se jí v přátelském gestu obmotal kolem paže. Sklopila oči a pohlédla na perličkám podobné šupinky, které ho rámovaly i na zářivě kovový osten na jeho konci. Jedním prstem přejela ledově hladký povrch podobný hadí kůži, najednou podivně zaražená.
Rty se pomalu zkroutily v milující úsměv. Zbožňovala svou schopnost, zbožňovala draka...

"Takže?"
Sníst žížalu není důkaz odvahy. To je akorát důkaz, že jsi čuně! 🦐🦕

V duchu jí to odsouhlasil. Nic lehkého to nebylo.
"Já moc nevím jak to udělat... Můžu to zkoušet, třeba přijdu na něco co bude... ne tak lehké ale bude to vypadat, jak má..." Hlesl a odešel si sednout pod strom. Měl takový pocit že má lehce rozcupovanou hlavu z toho prvního pokusu.
"So... Nevím jak ta tvoje přeměna celkově vypadá... a abych se přiznal, na tohle zřejmě nebudu ten nejlepší... vymýšlet tohle. Neumím si to ani představit... jen nevím jestli to utnout tou proměnou, nevíš jak dlouhé má být to vystoupení? Že by potom mohlo být ještě menší předvedení tvých schopností, letu, rychlosti... a tak." Promnul si prsty spánky a kouknul na dívku.
Jelikož je život pes, musíme se tvářit jako jiný predátor, který má nad ním alespoň předstíranou moc.

Soustředěním krabatila čelo spolu s ním, jakoby mu mohla aspoň touto cestou pomoci a silou vůle nezdolnou tekutinu tvarovat podle svých představ.

První pokus vypadal... zajímavě.... trochu to připomínalo vodopád, několik kuliček se oddělilo od sebe, chvíli nehnutě visely ve vzduchu... a pak jakoby najednou ztratily smysl života, se... roztekly.
Nebylo to špatné, ale zato úplně jiné, než měla Arisu v plánu.

Nerozhodně pohodila rameny a plna očekávání se soustředila na pokus číslo dvě. Jo, to už vypadalo líp. S pousmáním chytila do dlaně kapičku vody, která po výbuchu zůstala tančit před jejíma očima.

"Jo, si fakt dobrej... úplně podle mých představ to není, možná to nebyl nejlepší nápad, je to příliš složité a vyčerpávající.... Ale tak... aspoň sme to zkusili."

Tanečním krokem odcupitala o pár kroků dál od svého společníka. "No a teď ty... co by sis představoval s drakem?"
Sníst žížalu není důkaz odvahy. To je akorát důkaz, že jsi čuně! 🦐🦕

Poškrábal se na hlavě. Znělo to zajímavě, ale...
"No hlavně aby toho tam nebylo moc, muselo by se to promyslet aby to nepůsobilo... přeplácaně."
Nechal všechny kuličky kromě jediné spojit k sobě a tu jednu si přemístil před oči. *Takže prásk... prásk... jak to mám jako udělat... rozdělit na malé částečky a prudce od sebe? Nebo...* Přemýšlivě na ní koukal nějakou chvíli. Pak se kulička začala malinko chvět, jak uvnitř ní vznikaly spousty malinkých útvarů, pomalu, postupně, nechtěl spěchat a kdoví, zda by to zvládl, ale zato mít jistotu že to vyjde. Ale tu neměl ani tak. Zanedlouho byla kulička rozdělená, ale pouhým okem se malinké kuličky které ji teď tvořily nedaly rozeznat. Willovi začalo nepatrně cukat obočí
"Koukej... ale myslím že to stačit nebude..." Hlesl a soustředění z něj přímo sálalo. Přesně teď by chtěl mít vědomí rozdělené na tisíce dílků. Chvíli se nic nedělo, ale pak se pokusil co největší rychlostí od sebe částečky oddělit a hned pak je uvolnil, aby se vrátili zpět do svého tekutého stavu.
Ani moc nevěděl, jak to vlastně vypadalo, sám to vůbec nevnímal. Nakonec se zahleděl na dívku.
"To asi nebylo ono, co? Nevím moc jak to udělat... možná... možná..." Najednou se zamyslel.
"Co vytvořit kuličku, dutou a uvnitř ní další a tu postupně zvětšovat dokud ta horní nepraskne?"
Od velkého zbytku vody se oddělila další kulička a zbytek jednoduše odletěl zpět do potoka.
Soustředil se na to vypracovat kapce pevné stěny a tekutinu uvnitř ní zformovat do další kuličky. To bylo ve výsledku mnohem jednoduší než ji rozdělovat na malinké kousíčky. Venkovní dutou napnul co nejvíce a potom tu uvnitř prudce zvětšil a...
Naklonil hlavu na stranu.
"Co je lepší? To první jsem nevnímal."
Jelikož je život pes, musíme se tvářit jako jiný predátor, který má nad ním alespoň předstíranou moc.

Pokrčila rameny. ¨
"Vlastně to není důležitý... jen mě napadlo, že by to mohl být fajn efekt. Efekt mlhy. Že bych byla mokrá, ty ze mě najednou odsál vodu... třeba do kuliček, to je hezký a pak je najednou všechny rozstřelil. PRÁSK."
divoce gestikulovala rukama, při slově prásk naznačila vystřelením prstů ránu a pak jejich pozvolným třepotáním spadající mlhu. Nakonec se rozesmála.

"Když to nepůjde, tak nic."
Sníst žížalu není důkaz odvahy. To je akorát důkaz, že jsi čuně! 🦐🦕

Když ji poslouchal, malinko znejistěl. Jí se to řekne, rozprsknout... Ale zdálo se že i dívka pochopila že to nebude tak snadné.
"No... zkusit to můžu a kdyžtak to trénovat ale hele co přesně si představuješ?" Optal se, prostě ho zajímalo kam celé tohle spěje.
Jelikož je život pes, musíme se tvářit jako jiný predátor, který má nad ním alespoň předstíranou moc.

Šlo to špatně, že je to obtížné, pochopila dřív, než zanadával. Ale nebylo to nemožné, i pád na hubu je posun v před.

"Fajn... a teď je zkus všechny rozprsknout do stran. Představovala sem si něco jako RÁNA a mlha!" při popisování svých myšlenek přímo zářila. Její nadšení podporoval ještě tančící ocas, který sebou co chvíli švihnul ze strany na stranu tak prudce, až rozvířil vzduch. Pak se trochu uklidnila.
"Ale jestli to nepůjde, tak nic, jen mě napadlo, že by to mohlo vypadat mocně."
Sníst žížalu není důkaz odvahy. To je akorát důkaz, že jsi čuně! 🦐🦕

Připadal si jak nějaký pokusný králík, běhal mu z toho mráz po zádech z pochopitelných důvodů, ale dívka o ničem samozřejmě nemohla vědět. Tiše vydechl.
Tekutinu bylo obtížnější tvarovat kupodivu i než kámen. Ono se prostě rozlévala a bránila, potvora jedna tekutá neudržitelná... kdežto kámen to je prostě materál pevný a drží... ale voda to né, ono si prostě musí téct všude možně...
postupně se dívce na dlani utvořilo dostatek kuliček, aby všechnu vodu z její kůže vzalo, tvořili se postupně a jemně se chvěly, ale po chvíli se ustálily a za okamžik zvedly do vzduchu, jedna malinko zaostala, ale pak dohnala ostatní.
"Kso, voda se formuje blbě..." Zahučel si jen tak pro sebe a ne k dívce a poté na ní kouknul. "Proč tohle zkoušíme?"
Jelikož je život pes, musíme se tvářit jako jiný predátor, který má nad ním alespoň předstíranou moc.

Usmála se. Pro začátek je to slušné. "To by mohlo jít."

ty létající kuličky jí lezly na nervy, přece jen, byla dravec... a hýbající se potvůrky, které se vlivem sluníčka ještě sem tam třpytily, byly jako hračka pro kočku. V nestřežený okamžik švihla ocasem a ostrým koncem terčíky jednou ranou rozprskla na tisíce kousků.

"A teď...." vztáhla od vody mokrou ruku po druhé. "...Je zkus oddělit všechny naráz."
Sníst žížalu není důkaz odvahy. To je akorát důkaz, že jsi čuně! 🦐🦕

Cuknul sebou, když promluvila.
"Co?!" Vyhrkl leknutím a pak mu rychle zpětně došlo, co po něm chtěla.
"Jo aha..." Musel se malinko uklidnit, neměl rád když ho někdo rušil z přemýšlení - neměl to rád protože se pořád lekal. a kdo měl rád lekání?
Zahleděl se na její dlaň a téměř v okamžiku se na prvním místečku voda pohnula a pomalu slila do malé kuličky, a po chvíli pomalu začala stoupat vzhůru, zatímco za ní začaly následovat další, v intervalech tvoření kuliček, různě velké od nejmenších po větší. Nakonec byla dívčina ruka suchá a ve vzduchu se vznášelo množství kulatých kapek vody.
"Nějak tak jsi to myslela?" Optal se a pomalu je kolem sebe nechal vířit. Vzpomínal si jak něco podobného prováděl s listím - o dost větším množství - a jak mu to nejdřív úplně nešlo a sensei byla vzteky rožhavená do běla. Mimoděk se tiše zasmál a kuličky ve vzduchu jakoby poskočily, pak málem spadly na zem ale zase se jejich dráha uklidnila. Nebylo moc divu, že to umí. Pro dívku možná ano, byl tu jen tři měsíce, oficiálně, ale to ona asi nesledovala. Ve skutečnosti svou schopnost uměl ovládat dobře, vždyť o ní také věděl přibližně pět let. Tedy... o jedné z nich. Ale i tvarování se díky úsilí jeho učitelky uhnat ho klidně do naprostého vyčerpání, jen aby zdokonaloval své schopnosti naučil ovládat už dost dobře.
Kouknul se k dívce, zatímco kuličky zůstávaly nehnutě viset ve vzduchu.
"Proč jsi se ptala?"
Jelikož je život pes, musíme se tvářit jako jiný predátor, který má nad ním alespoň předstíranou moc.

Fascinovaně sledovala jeho počínání s vodou, obzvlášť se jí líbila ta část, kdy se kulička rozdělila na několik stříbřitých stružek. Když voda dopadla zpět do potoka, rozesmála se a téměř s dětinským nadšením zatleskala rukama.

Pak se zarazila, zamyšleně naklonila hlavu ke straně a po tváři jí přeběhl ďábelský úsměv.
"Kolik vody dokážeš zformovat do různých tvarů ? co kdybych třeba...."

Sehnula se a prudkým pohybem pročísla paží vodní hladinu. Pak zvedla ruku společníkovi před oči.

"Uměl by si oddělit všechnu vodu tak, aby se... dejme tomu změnila v kuličky a odlepila od kůže?"
Sníst žížalu není důkaz odvahy. To je akorát důkaz, že jsi čuně! 🦐🦕