Blue Cross (3 strany zpět) | Diskuze - Aragorn.cz

Pomalým pohybem, jako když k vám natáčí hlavu kobra se zadívala na ženu.*Co by se asi jen stalo, kdyby jí teď hned v tomto okamžiku ukousla hlavu?* Na rameno jí ve smířlivém, ale naprosto naivním gestu dopadla mentorova ruka. "Notak Arisu... vždyť víš, že nic takového není za potřebí, teď se tomu budete chvíli věnovat, pak to všem během pěti minut předvedete a budeš mít vystaráno." na tváři se mu objevil nevinný úsměv. Povytáhla obočí, jakoby ho neslyšela, mluvila k ženě. "Co přesně mi chcete zakázat kromě... jídla? Všechno?" splynul jí ze rtů smích, který ostře kontrastoval s jejím ledovým hlasem, byl sarkastický, ale jemný, dívčí. "To zní opravdu jako dobrý plán. Když nebudu mít možnost trénovat, budu tu na... ozdravném pobytě, nebo jako co?"
Sníst žížalu není důkaz odvahy. To je akorát důkaz, že jsi čuně! 🦐🦕

Inu, uznává se - Willa rozhodně donutilo černovlásčino vystoupení věnovat jí trochu více pozornosti. Mezi ni patřilo i to, že se na ni... nepřátelsky a dost nepříjemně podíval, když ho nazvala potrhlým. Ale což... zřejmě ani nebude jediná, kdo si to myslí, tak nad tím jen v duchu pokrčil rameny.
Zatímco muž možná zvyklý byl, žena svraštila oči do úzké linky a to byl pohled, kterým dokázala schladit téměř každého a přesto nebyl její nejhorší.
"Zákaz vycházek," jakoby měla v hlase nějaký smrtelný jed, či co, "zákaz vycházení z pokoje mimo jídla a vyučování, posunutí večerky na čas hned po večeři, zákaz vstupu do bazénu, na dráhy, do tréninkových prostor bez písemného svolení profesora...mám pokračovat?" Narozdíl od Arisu, která tuto nepřátelsky vyhlížející ženu možná neznala, hnědovlasý věděl, že to myslí smrtelně vážně. Proto radši spolknul, co měl na jazyku. Takovéto zákazy by jeho cíl značně znemožnily.
Jelikož je život pes, musíme se tvářit jako jiný predátor, který má nad ním alespoň předstíranou moc.

Nikdy... opakuji nikdy se nesnažte naštvat draka... to je jen takové malé upozornění pro začátek... ehm
"Tak poslouchejte, vy tam prostě půjdete. Jste náš výběr a už jsme vás nahlásili. Pokud ne, můžeme zařídit, abyste neměli právě příjemný pobyt." ozval se Peter ve chvíli, kdy si vytahovala z pusy nůž. V černých očích se na chvíli mihl krvavý záblesk, dívka se neobyčejně rychlým pohybem zvedla ze židle, která se zakymácela a jistě by upadla, kdyby jí černovláska ještě rychlejším pohybem s ránou nepřikovala k zemi. *Dinnn dinnn dinnnn* zabodl se padající nůž do stolu. Hněv, který z ní sálal, byl skoro hmatatelný, chvíli to vypadalo, že mentorovi skočí po krku. Ovládla se.
"Nemám za potřebí šaškovat s nějakým potrhlým.... klukem... před bandou pitomců. Nemám to za potřebí, to zanmená, že to dělat nechci, a když to nechci, tak to dělat NE-BU-DU!" vycedila skrz pevně semknuté zuby blonďákovy do tváře. Vztek na tváři drobné japonky působil poněkud nepatřičně. Mentor však vypadal, že je na podobné výstupy víc než zvyklý...
Sníst žížalu není důkaz odvahy. To je akorát důkaz, že jsi čuně! 🦐🦕

Žena tiše sykla a ne právě milým pohledem přejela dívku.
"Slyšela jsi. Je to bez protestů, Arisu. Vybrali jsme Vás pro Vaše schopnosti..."
"Což ovšem neznamená," žena si posunula po nose brýle, "že nemůžete mít nějaký kázeňský postih za neuposlechnutí."
Hnědovlasý upíral pohled do hrnku a přemýšlel, zda se do toho míchat. Nechtěl být součástí toho "cirkusu," co se konal každý týden. Už vůbec nechtěl, aby se na něj upírala pozornost. A... tiše vydechl.
"Tím pádem, já tu už nemusím být... když nesouhlasí ona, celá věc padá... Můžu se vrátit ke své snídani?"
"A ty bys souhlasil?"
"Ne."
"Tak poslouchejte, vy tam prostě půjdete. Jste náš výběr a už jsme vás nahlásili. Pokud ne, můžeme zařídit, abyste neměli právě příjemný pobyt." Hnědovlasý se trochu ošil a zase upřel pohled do kafe.
Jelikož je život pes, musíme se tvářit jako jiný predátor, který má nad ním alespoň předstíranou moc.

*Chroust, chroust, chroust.* opravdu upřímně nesnášela papriku... Vlastně... nesnášela spoustu věcí... a lidí. Tady v jídelně by se dala sepsat celá petice na lidi, kteří by se podle Arisu mohli seřadit do fronty a s kamennou tváří bez nejmenších protestů vesele seskákat z útesů. No i když.... možná by bylo jednoduší sepsat ty, kteří by to dělat nemuseli.
*Chroust, chroust, chroust.* mechanickým secvakáváním čelisti drtila zelené plátky, které si ještě mechaničtějšími pohyby v pravidelném časovém intervalu cpala do pusy. Neměla moc dobrou náladu.
Když se ráno probudila, byla si skálopevně jistá, že dneska zaběhne rekord...
A ano co?
*Chroust, chroust, chroust.* s otráveným zavrčením odsunula talíř s paprikou a vrhla se na uzené maso.
Naprosto automaticky natáhla k hovězímu ruku, kdoví co jí však přeletělo přes nos a donutilo jí, aspoň se tvářit, že se chová civilizovaně. S mírně nechápavým úsměvem, který se vzápětí změnil v hodně ironický úšklebek se chopila nože a začala maso krájet na silné plátky.
"Arisu?" obrátila oči v sloup, dneska se nenají...
Když se ležérním a mírně otráveným pohybem otočila po hlase, zavlály jí prameny havraních vlasů kolem hlavy. S kamenným výrazem vyslechla krátký monolog mentorů, pak přesunula chladný pohled na chlapce, přejela ho bez hlesu od hlavy k patě a znovu se nezaujatě otočila ke stolu. Chopila se nože a jediným pohybem nabodla na jeho ostří narůžovělý plátek masa. "Ne."
Sníst žížalu není důkaz odvahy. To je akorát důkaz, že jsi čuně! 🦐🦕

Ostrov se probouzí do nového, nádherného dne... Slunce... to proniká skrz stromy a září do okolí, hřeje, ale nepálí a venku je jako vždy krásně. Sem tam i vlahý vítr zavane do tváří ranních ptáčat, které už chodí venkem, větřík přinášející s sebou vůni moře... Ale většina "studentů," má po ránu náladu právě na to, vyhrabat se z postelí a svých pokojů a vyrazit více, či méně rozespalý na snídani, která jako vždy představuje zcela volnou ruku ve výběru z mnoha jídel.
Nerezové regály, udržující uvnitř teploty přesně pro jídla, která jsou v nich přechovávány, rozmístěné po stěnách obrovské místnosti se spoustou stolů, z nichž sice hodně slouží ke sezení a jídlu, ale jsou tu i obložené, Švédské stoly, které doprovází snídani nejrůznějším výběrem nejrůznějších "snídaňových" jídel... inu, nejeden by si řekl, že tu snad krmí divou zvěř... a možná by neměl tak daleko od pravdy...
Inu, ale teď nebudeme řešit myšlenky některých nespecifikovaných lidí... Soustřeďme se raději na to, co nás zajímá.
Nás momentálně zajímá blonďatý muž, co vešel do místnosti po boku s vysokou, černovlasou ženou s přístě nasazenýma brýlema na nose.
Už bylo zmíněno, že studenti si stoly posráželi a naopak poodtahovali podle sebe?
Tak mladík, ke kterému dvojice zamířila, seděl u stolu úplně sám u okna a popíjel kafe.
"Williame?" Oslovila hnědovlasého žena těsně předtím, než dorazili k jeho stolu. Ten na ně jen upřel prazvláštní, ale rozhodně ne přátelský pohled. "Sensei? Tedy... omlouvám se, profesorko?"
"Nic se neděje... Chceme si s tebou promluvit... a ještě s jednou studentkou. Pojď prosím s námi." Usmála se... proboha, v té přísné tváři se objevilo něco, jako úsměv!
Každopádně hnědovlasý ho neopětoval, spíš se díval na svou rozjezenou snídani, jakoby přemýšlel, jestli musí. Nakonec si tedy vzal do ruky jen hrníček s kafem a pomalu se vydal za dvojicí.
"O co jde?"
"Dozvíš se to, až tam budeme..." Mladík spíš přemýšlel o druhém muži, který zatím nepromluvil... do doby, než došli ke stolu, u kterého seděla dívka. (Arisu :D:D)
"Arisu?" Promluvil konečně blonďák.
"Chceme si s Vámi promluvit, s oběma..."
"Věc se má následovně," vydechla žena, "že oba dva se příští měsíc zúčastníce páteční ukázky v aréně. tudíž si budete muset nacvičit své číslo...a," podívala se na Williama a poté na dívku, "je to bez prostestů..."
Jelikož je život pes, musíme se tvářit jako jiný predátor, který má nad ním alespoň předstíranou moc.