Blue Cross (1 strana zpět) | Diskuze - Aragorn.cz

Usmál se. "Tak to je super... budou to dobré efekty." Rozešel se za ní, pohled před sebe a vypadal že příliš nevnímá, jako obvykle, i když ve skutečnosti své okolí sem tam vnímal až moc. Teď jen tak napůl.
Celou dobu mlčel, až než dorazili k potůčku - dřív byl hodně ukecaný, ale za poslední roky si odvykl s někým mluvit.
Když zastavili, prohlédl si tu vodu a kouknul konečně k dívce, jakoby teprve teď vzal na vědomí její přítomnost.
"Tak já to zkusím... představovala by sis ještě něco po té proměně? nebo to by byl konec?"
Kouknul na vodu a nepatrně svraštil obočí. Uvažoval, jak by to mohlo jít udělat, tohle vážně nikdy nezkoušel.
Po chvíli kouknul na potůček a chvíli tak zůstal, než se nespokojeně kousnul do rtu a oči upřel na jeden kousek hladiny a přímo na hladině zkusil oddělit jeden pramínek vody a když mu to vyšlo, spokojeně se usmál a s nepatrně cukajícím víčkem postupně na jeho konci utvořil kuličku, která se nakonec od zbytku vody oddělila. Usmál se téměř jak malé dítě, nechal ji doplout mezi ně a rozdělil ji na čtyři úzké pramínky, které se začaly různě vlnět a prolínat.
"Když z ní vytvořím nějaký útvar, tak to jde... jen tak nešla, zkoušel jsem to... Jen nevím zda jí udržím v takovém... pevném stavu i když bude smíchaná s benzínem... I s těmi ostatními efekty a držení ve vzduchu tebe... Ale mělo by to nějak jít." Opět se zamyslel, pramínky zapluly zpět do potůčku, kde se rozprskly o vodní hladinu. Uvažoval, kolik činností najednou byl nejvíce schopný doposud ovládat. Nemohl si ale vzpomenout.
Jelikož je život pes, musíme se tvářit jako jiný predátor, který má nad ním alespoň předstíranou moc.

"Hmm?"
s drobným cuknutím se vytrhla ze svých představ.
"Co? Tohle?" Znovu rozproudila šupinky a tentokrát je nechala ve vlnách přeběhnout z jedné paže na druhou.

"To nic není... je to jednodušší než vypláznout jazyk." předvedla a s vyprsknutím se rozesmála.
Pak se s heknutím postavila, až klouby zapraskaly, to ji donutilo se na okamžik zastavit a zkřivit tvář rozladěným výrazem. Nakonec zjevně uznala, že je vše, jak má být, protože se bez vysvětlení opět rozešla.
"Pojď, je to tudy."
Sníst žížalu není důkaz odvahy. To je akorát důkaz, že jsi čuně! 🦐🦕

"Dobrá..." Hlesl, ale momentálně sledoval její ruku, než aby extra vnímal něco jiného. Byl tím zaujatý natolik, že se probral až o chvíli později s jemným cuknutím.
"Anata... totiž ty... hele víš že... to co jsi teď dělala s rukou bylo dobrý... tam jsou světla a navíc by se od toho odráželo i světlo ohně... a vypadalo by to... úchvatně."
Jelikož je život pes, musíme se tvářit jako jiný predátor, který má nad ním alespoň předstíranou moc.

Opřela se loktem o kámen a na dlaň si ležérně položila hlavu. "Vážně by to mohlo vypadat dobře, kdyby si tvaroval vodu, která by hořela... za předpokladu, že bys to teda zvládl..." Po chvíli sis mohl všimnout, že se kůže na jejím předloktí samovolně mění v drobné dračí šupinky, které se jakoby přelévaly jedna přes druhou a chytajíc sluneční svit, házely měňavé odlesky po okolí. Těžko říct, jestli to černovlasá vůbec vnímala.

"No... můžeme to jít zkusit rovnou, proč vařit z vody, aspoň bychom měli na čem stavět. Tady kousek je potůček."
Sníst žížalu není důkaz odvahy. To je akorát důkaz, že jsi čuně! 🦐🦕

Nevnímal ji. Tedy, vnímal její slova, ale ne její tvář... koukal do neznáma a představoval si, co vše by se dalo udělat.
Pak se myšlenkami přesunul k otázce.
"No... mělo by to jít, voda je pevnější než oheň... ale nikdy jsem to nezkoušel..." Podotknul po pravdě se zamyšleným výrazem. "Můžem to zkusit... u bazénu, nebo jezírka někdy..." Tázavě na ni kouknul.
Jelikož je život pes, musíme se tvářit jako jiný predátor, který má nad ním alespoň předstíranou moc.

"S ohněm určitě... přece jen půjde o draka..." čelo zkřivila nevrlá vráska. Chtěla věřit tomu, že bude jednou jako ti pohádkoví draci plivat oheň na dva metry... třeba modrý plameny, to by bylo hustý.

"A vodu zvedneš? Že bychom zapálili třeba benzín, to by mohlo vypadat působivě."
Sníst žížalu není důkaz odvahy. To je akorát důkaz, že jsi čuně! 🦐🦕

Sledoval ji s drobným úsměvem, který u něj byl vzácností.
"Není to tak těžké, jen nesmíš moc házet rukama a nohama, spíš je mít u sebe..." Odvětil s myšlenkami trochu mimo.
"Bylo by zajímavé něco s ohněm, co myslíš? ale musel by být na něčem, oheň sám o sobě nenadzvednu, to nejde..."
Jelikož je život pes, musíme se tvářit jako jiný predátor, který má nad ním alespoň předstíranou moc.

"Možná by to mohlo být i s hudbou..." Bezmyšlenkovitě si na prst začala natáčet pramínek vlasů, zatím co dračí ocas, který dosud ležel v klidu stočený na zemi, sebou mechanickým pohybem házel z jedné strany na stranu.

"Ve vzduchu.... ty zvládneš zvedat i lidi?" v hlase měla známky údivu, uznání i nedůvěry.
Sníst žížalu není důkaz odvahy. To je akorát důkaz, že jsi čuně! 🦐🦕

V duchu si začal představovat, jak by to mohlo vypadat, zatímco její slova vnímal jen malinko, spíše podtrhovaly jeho představy.
"To by šlo." Ozval se po chvíli, kdy celé představení v jeho mysli skončilo.
"Mohlo by to být působivé, jen nevím jestli dostatečně dlouhé... bylo by zajímavé i kdybys byla během proměny ve vzduchu, byla bys lépe všem na očím a bylo by to působivější protože by mohly být ty efekty do všech stran... co myslíš?" Na chvíli se odmlčel. "Je mi jedno, co předvedeme, když to bude dostačující a tohle je dobrý nápad." Dodal a v hlase měl uznání.
Jelikož je život pes, musíme se tvářit jako jiný predátor, který má nad ním alespoň předstíranou moc.

"No... kdyžtak až na konec... přemýšlela sem... že sme to mohli udělat ve stylu "zrození draka" jestli chápeš. Že bych se pomalu proměňovala a ty kolem mně nechával vířit různé věci... jako... prach, listí a tak... mohlo by se to různě prolínat, tvarovat, aby to vzbudilo dojem.... no a nakonec by z toho vylezl drak."

Pohled měla upřený kamsi do dáli, hlavu mírně nakloněnou na stranu a před očima se jí míhaly obrazy...

"A nebo tak něco."
Sníst žížalu není důkaz odvahy. To je akorát důkaz, že jsi čuně! 🦐🦕

"Ach tak..." Podotkl sarkasticky. Tohle taky neměl rád.
Sledoval její styl slézání ze stromu, který byl... zajímavý. Upoutal ho, sledoval ji, ale sotva znovu promluvila, jeho výraz se z uchváceného změnil zpět do neutrálního.
"Nevím... Už jsi se rozhodla zda chceš trénovat ty křídla?" Opřel se zády o strom.
Jelikož je život pes, musíme se tvářit jako jiný predátor, který má nad ním alespoň předstíranou moc.

"Spíš mám... ráda nad lidma navrch." ušklíbla se.

Nechtěla se vyloženě předvádět, ale tohle jí bavilo.
S tichým cinknutím vytáhla drápky ze stromu, prohnula se v zádech a bez váhání se vrhla po hlavě dolů. Mohlo to být něco přes 8 metrů, při pádu za ní černé vlasy vlály jako závoj, na rtech pohrával jemný úsměv a víčka byla slastně přivřená. U poslední větvě natáhla paže, ladným obloukem se kolem opory otočila a přistála v podřepu do měkké hlíny.

"Tak jaký je plán?"
Sníst žížalu není důkaz odvahy. To je akorát důkaz, že jsi čuně! 🦐🦕

Tohle neměl rád. Najednou hlas. Trhnul sebou a zvedl se na nohy. Brzy mu došlo že jediný směr odkud se její hlas mohl ozvat, byl ten nahoru.
"Ne..." Odvětil, když ji letmo zaznamenal na stromě. Vylekala ho, bylo to trochu vidět ve tváři, ale postupně to pomalu mizelo.
"Netušil jsem že jsi tu... ráda pozoruješ lidi?" Vzhledem k tomu že on pozorování za tři roky tu začal nenávidět, nevyznělo to nejmileji, i když to neplánoval.
Jelikož je život pes, musíme se tvářit jako jiný predátor, který má nad ním alespoň předstíranou moc.

S kamenným výrazem pozorovala, jak si hraje. Vlastně tam byla dřív než on. Vyskočila na strom, vyšplhala se do vyšších větví, zasekla drápy do kůry a za pomoci ocasu bezhnutí vyčkávala. Měla v sobě cosi z hada... ostatně jako každý plaz, dokázala sedět nehnutě celé minuty... snad i hodiny, nikdy však neměla náladu to zkoušet.

Bylo téměř nemožné jí spatřit a hoch si jí nevšimnul, chvíli pozorovala jeho počínání, když přestal pracovat se svou schopností, ztratilo to na významu.

"Bavíš se?"
Sníst žížalu není důkaz odvahy. To je akorát důkaz, že jsi čuně! 🦐🦕

Nebavilo ho to. Děsivě ho nebavilo to mechanické kousání a polykání - ale valnou vinu na tom hlavně měla jídelna plná bavících se a pištících studentů, díky kterým si ani nemohl jídlo vychutnat. Alespoň to něco.
S povzdechem do sebe přímo naházel zbytek oběda a tác i talíře nechal k okénku na špinavé nádobí prostě doplout, zatímco se sám rozešel k východu s jídelny.
S očima upřenýma na kraje svých bot nakonec došel až do parku a sedl si pod ohořelý strom - sice je tu hodně brzo, ale nevěděl, co jiného by měl dělat. Po čase klidného posedávání nadzvedl dva lístky a řídil jejich pohyby s pohledem upřeným na to, jak tančí v neexistujícím větru. Nakonec je s povzdechnutím nechal odplout dám a na malé kousky začal trhat stébla trávy, tentokrát normálně, rukama. A čekal, až se objeví dívka.
Jelikož je život pes, musíme se tvářit jako jiný predátor, který má nad ním alespoň předstíranou moc.

"Můžem?"
"Můžem."
"Odstartuj."
"Fajn...
3
.
2
.
1
.
go!"

Z části dračího, části lidského hrdla, se vydralo děsivé zavrčení, když se Risa prudkým skokem vrhla v před.
Běhala ráda a běhala často. Její podstata jí nutila neustále překonávat sama sebe, být čím dál tím lepší... rychlejší... vytrvalejší.
Postupem času zjistila, která podoba jí vyhovuje nejvíc.
Z větší části byla drakem, výšky dosahovala lidské, neměla křídla, šupiny měla drobné, jen tak, aby po nich hladce klouzal vítr, končetiny prohnuté po dračím, na čtyřech nohách byla rychlejší a samozřejmě ocelové drápy, kterými při každém skoku drtila vlhkou hlínu a zní se znovu odrážela.
Ooh.. ano, jak ráda běhala, milovala proudění vzduchu kolem uší, milovala adrenalin, který jí při každém pohybu proudil tělem, milovala pocit jak se svaly a šlachy celého těla stahují a napínají, milovala tu rychlost!

S vítězným zavitím se odrazila v posledním dlouhém skoku, dopadla ladným kotoulem a s nadšením se vrhla na spolubydlící.

"Tak???"
"3:26... na vteřinu stejný jako před pěti minutama... nemůžeme toho už nechat? Kroužíš tu jako křeček celé dopoledne!"

S rezignovaným zabručením si kecla do trávy, otevřela láhev s vodou a na jeden zátah jí vyprázdnila.

"To není možný" Byla sem si jistá, že jsem aspoň o 15 vteřin rychlejší!"

Marína utrousila mrzutou nadávku a zamávala trucující černovlásce stopkama před nosem.
"Já si nevymejšlím... nechápu co řešíš! Už takhle si mega rychlá..."

Uraženým pohledem probodla tikající věcičku.
"Prostě vím, že bych to zaběhla líp... A vůbec, kašli na to, stejně už mám hlad... Převleču se, sejdeme se v jídelně."
Sníst žížalu není důkaz odvahy. To je akorát důkaz, že jsi čuně! 🦐🦕

Už byl taky na cestě pryč, když znovu promluvila.
"Jo... to asi nepřehlédnu, tak tam..." Podotkl i celkem mile a vzal talíř a hrnek a odnesl je a poté se vydal z jídelny. Uvažoval o představení i o té dívce. Zvykl si být tady sám, i na trénincích se držel od ostatních dál, vlastně vždy a všude. Nevěřil jim, neměl ani zájem o jejich společnost. A teď měl trénovat s ní a nacvičit s ní to... vystoupení. Navíc ona taky nevypadala, že je z toho nějak na větvi.
Tiše si povzdechl a vydal se do ubytovny, jen proto aby záhy zjistil že dopoledne má relativně klid. Alespoň žádný trénink, což ale přinášelo zásadní otázku, co sakra bude dělat. Nakonec si vzal plavky a vydal se k bazénu... Ale už po chvíli spokojeného plavání v chladivé vodě si povšimnul pátravých očí - nikomu nevadilo, že ví, že ho sledují. Počítalo se s tím. Jistě, má vědět, že je pod pozorem a o nic se nepokusit. *Jsem tady už tři měsíce, kdy mě sakra nechají konečně být?!* Zavrčel v duchu a jako obvykle si ničeho nevšímal - sledovatel pak odešel, což poznal protože z něj zmizel ten nepříjemný pocit a tak se spokojeně se položil na vodu. Stejně jsou tu všude kamery. Nevěřil, že by nebyly, dokonce měl podezření že jsou i ve sprchách, i když jistý si tím nebyl. Tiše vydechl a v klidu ležel, pak si ještě zaplaval, ale když mu začala být zima, vylezl. No možná na tom měla podíl i skupinka, co se k bazénu blížila. S nimi tu být nechtěl. Šel si ještě zaběhat, ale pak už se jen vysprchoval a až do oběda se toulal po táboře, než se vydal o dost dříve do jídelny a na jídlo počkal u svého osamnělého stolku, ke kterému si taky poté sedl s obědem. Trochu se rozhlédl a chvilku sledoval, jak se jídelna plní lidmi, ale poté už začal v klidu svým pomalým tempem jíst.
Jelikož je život pes, musíme se tvářit jako jiný predátor, který má nad ním alespoň předstíranou moc.

"Hmmm tak jo, nějak po obědě, já si teď skočím pro pár věcí, nějak se potom najdem."

během řeči vstala od stolu, zasunula židli a chystala se odejít. Zarazila se v půlce kroku. "Jo jen... víš, kde je ten velkej dub? Ten zasaženej bleskem, no... je zhruba uprostřed hájku, nejvyšší ze stromů, má zlomenou jednu větev a je rozčíslej zezhora dolů... ohořelej. To najdeš. Tak tam."

Spiklenecky na něj mrkla, pak se znovu ironicky zašklebila, pohodila černou hřívou a odkráčela.
Sníst žížalu není důkaz odvahy. To je akorát důkaz, že jsi čuně! 🦐🦕

Na celý den se zbavit sensei... profesorky, opravil se opět - za tři roky si stále ještě nezvykl nemíchat sem tam do řeči slovíčka japonsky, protože nich se vždy mluvilo dvěma jazyky a člověk z toho byl nakonec tak zmatený, že odvykat si šlo vážně jen těžko a míchal to vše dohromady... Ale odbíháme od tématu, inu zbavit se jí to pro něj byla vážně skvělá vyhlídka.
"To by bylo... no vlastně super a jo, vím kde to je... tak tam budu... nějak po obědě? Nebo v kolik chceš, mě na tom moc nesejde." Rozhlédnul se. Jídelna se začala vyprazdňovat a on mimoděk zapřemýšlel, co že to má dopoledne na programu, ale poté opět vrátil pozornost k dívce.
Jelikož je život pes, musíme se tvářit jako jiný predátor, který má nad ním alespoň předstíranou moc.

Se zaujetím si vyslechla jeho výklad o schopnostech.... líbilo se jí to čím dál tím míň.

"No hele.... já mám času hafo, tak můžem klidně začít už dneska... někdy odpoledne a kde.... hmmm.... chtělo by to prostor, znáš ten malej lesík... říkalo se mu hájek zamilovaných, než se tam stala ta... to je fuk... tak ten lesík u hřiště? tam je to fajn."
Sníst žížalu není důkaz odvahy. To je akorát důkaz, že jsi čuně! 🦐🦕