Blue Cross (2 strany zpět) | Diskuze - Aragorn.cz

Trochu s nechutí sledoval její počínání s nožem, ale naštěstí jeho pozornost upoutala následující otázka.
"Mno..." Na chvíli se zarazil. "Tak dokážu vůli ovládat předměty... pohybovat s nimi a tak a zároveň měnit jejich tvar, velikost a tak... Třeba kámen změnit v šipku a zvětšit ji nebo zmenšit no a tak podobně... na tom není moc co vysvětlovat, je to poměrně jednoduché." Stejně jako předtím, když mluvil o své schopnosti měl v tónu jakýsi odstín nenávisti a nechuti.
Po nějaké chvíli mlčení tiše vydechl.
"Kdy by ses chtěla sejít a nějak to promyslet a tak?"
Jelikož je život pes, musíme se tvářit jako jiný predátor, který má nad ním alespoň předstíranou moc.

Něco jí na něm nesedělo... snad způsob vyjadřování, pohled očí... tón hlasu... nevěděla. Něco jako by ji však nutilo držet si od něj odstup a nedůvěru... "To máš recht...času máme dost." s požitkem slízla z nože krev z posledního, přesněji 12tého steaku a zadumaně si podepřela rukou bradu."No a co ta tvoje schopnost... taky úplně nevím, co si pod tím představit..."
Sníst žížalu není důkaz odvahy. To je akorát důkaz, že jsi čuně! 🦐🦕

"Myslím, že ano... a sama se chceš naučit lítat, ne? a navíc, je na nás co budem ten měsíc dělat, vždyť nacvičit to vystoupení nám zabere míň času tak můžem trénovat tohle." Vypadal z nějakého důvodu, že ho to zajímá. Ne moc, spíš tak malinko. Ale alespoň něco.
"Jak ale říkám, je to na tobě, nemusíš se přece rozhodnout hned." Dodal trochu mileji a nasoukal do sebe zbytek snídaně.
Jelikož je život pes, musíme se tvářit jako jiný predátor, který má nad ním alespoň předstíranou moc.

Dvakrát zamyšleně polkla, pak zkrabatila čelo a emchanickým pohybem si na ukazováček začala natáčet pramínek havraních vlasů. Na jednu stranu se jí líbila představa, naučit se konečně létat... komu by se nelíbila... a zdálo se, že by jí tady ten... Will... mohl s učením celkem slušně pomoct. A přesně v tom bylo první a nejhlavnější proti. Jakoukoli cizí pomoc odmítala a představa, že na ní budou provádět nějaké hokusy pokusy se jí líbila ještě míň.

"Nom.... a ty si myslíš, že by to tu někoho zajímalo?"
Sníst žížalu není důkaz odvahy. To je akorát důkaz, že jsi čuně! 🦐🦕

Poslouchal ji a ještě chvíli poté, co domluvila, mlčel. Pak začal pomalu jíst, jakoby o něčem přemýšlel a očima zkoumal prázdný prostor kdesi za dívkou. ani si neuvědomil, jak dopil kafe, ale po chvíli konečně promluvil.
"No... ale šlo jen o jednu šlachu? To není tak hrozný výsledek, vlastně dost dobrý. Myslím že by se to dalo nějak natrénovat, stačilo by jen křídla nadlehčovat aby i když na něco zapomeneš se ti nic nestalo... možná že bych to nějak mohl udělat já... no a kdybysme sehnali někoho s třeba rentgenovým pohledem, myslím, že tu někdo takový je, jednou jsem ho i vidět tu schopnost používat... tak by snadno zjistil co je po případě špatně dřív, než bys s nimi musela hýbat, nebo nést celou jejich váhu... Tedy za předpokladu že by ses nejprve přeměnila celá aby viděl strukturu křídel...no a pak bys to mohla upravit, nebo nevím zda by to šlo změnit mojí schopností možná jo, nevím... tohle si moc neumím představit... ale... mohlo by to vyjít, co myslíš? Je to samozřejmě jen na tobě protože jde o tvé zdraví..." Mělce se nadechl a pátravě se na ni zadíval.
Jelikož je život pes, musíme se tvářit jako jiný predátor, který má nad ním alespoň předstíranou moc.

"Fuuu...." bylo to složité... na pochopení i na vysvětlení. "No... křídla sama o sobě nejsou problém, dokud nechci lítat. Abych mohla lítat, musím se proměnit celá, jenže proměna v celého draka je příšerně namáhavá a pro létání je potřeba zapojit příliš mnoho svalů... Samozřejmě bych mohla použít křídla.... na své lidské tělo. Létání by šlo samo, křídla sou stavěná na nosnost mnohem větší váhy.... jenže.... opět zabírají příliš mnoho svalů, kostí a celkově je velmi složité připevnit něco tak velkého a těžkého na lidský hřbet. Takže zmenšovat.... Zkoušeli sme to jednou... pomalu sem si nechala vyrůst na zádech křídla... ale nebyla sem schopná zaznamenat všechno... všechny šlachy, úpony... zmenšit křídla a... prostě... musela sem změnit celou hrudní část těla, aby se mi vedle páteře vešly ještě další dvě nemalé kosti... a to jsem nevěděla... strávila sem měsíc na ošetřovně... zlomeniny, pohmožděniny, spáleniny, přelomená páteř.... mohla sem tam být o pár týdnů míň, kdybychom v čas přišli na to, kterou šlachu sem zapomněla přeměnit do správné velikosti...."
Chrlila to ze sebe jako z kulometu, pohled celou dobu nepřítomně upřený kamsi v dál... nakonec jen pokrčila rameny a rozhodila po tváři prkenný úsměv. "Tak... teď trénuju pouze celou proměnu..."
Sníst žížalu není důkaz odvahy. To je akorát důkaz, že jsi čuně! 🦐🦕

"Časem se to vše zjistí..." Podotkl a pokusil se znít povzbudivě. "S křídly? Jaký, možná bysme mohli trénovat trochu tohle, bylo by zajímavé předvést něco co někdo z nás ještě neuměl..." Vzpomněl si na to, jak sensei... profesorka, opravil se v duchu... řekla že očekává dokonalost. Nechtěl vědět co by se stalo kdyby tomu tak nebylo, i když se mu moc nechtělo být součástí ukázky. Ale na výběr beztak nemá.
Jelikož je život pes, musíme se tvářit jako jiný predátor, který má nad ním alespoň předstíranou moc.

Nakrčila čelo. "Nom... to právě... ještlě úplně nevím. Můžu různě měnit podoby a Peter... jako můj mentor si myslí, že bych mohla postupně i začít... éé... chrlit oheň... ale to je trochu ujetý. Zatím sem to nezkoušela..." pokrčí rameny a zavrtá naštvaný pohled do nebohého obědu. "Problém mám teď hlavně s křídly..."
Sníst žížalu není důkaz odvahy. To je akorát důkaz, že jsi čuně! 🦐🦕

*silami... sry :D
Jelikož je život pes, musíme se tvářit jako jiný predátor, který má nad ním alespoň předstíranou moc.

Jak pohla rukou, jeho pohled k ní automaticky zaletěl a Will mlčky sledoval celou fázi přeměny až po konečnou podobu. A trochu polknul.
"No... pozoruhodné ale radši tu ruku drž dál ode mě, jo?" Ušklíbnul se. Nijak se netajil tím že ho vzhled dívčina ukazováčku zaujal, stejně tak jeho snadné zdolání masa. "Mno a k té přeměně v draka..." Konečně pohled odtrhl od drápu. "Máš k tomu nějaké schopnosti nebo tak? Draky si většinou lidi představují jako fantasy stvoření s ohněm a tak, nebo japonské draky zase s magickými silamy a podobně, tak se nezlob že se takhle ptám."
Jelikož je život pes, musíme se tvářit jako jiný predátor, který má nad ním alespoň předstíranou moc.

*Telekineze a tvarování hmot...to je lepší, než se zdá na takový pako...* Nadzvedla obočí v ironickém úšklebku. "To asi budu muset vzhledem k tomu, že je to to, co máme nacvičovat..."
V náhlém záchvěvu inspirace pokrčila rameny, pomalu natáhla ruku nad mísu s masem a co nejpomaleji nechala přeměnit svůj ukazováček. Kůže na prstu se nejprve zbarvila do ocelově šedé, pak se potáhla tvrdými černočernými šupinami, prst se celý protáhl a zesílil a nakonec z něj vyrostl zahnutý do ruda zbarvený dráp, kterým Risa jediným seknutím rozdělila ve spršce krve steak děsivě rovnou čárou na dvě půlky.
Sníst žížalu není důkaz odvahy. To je akorát důkaz, že jsi čuně! 🦐🦕

S pozvednutým obočím přeletěl černovlásčin výběr jídla a zajímavě se zahleděl na dva krajíce chlaba s něčím, co ani nevěděl co je protože sáhl po prvním, co uviděl. Ale raději to nekomentoval, i když on by do sebe nic takového asi nedokázal dostat - a dívka mu vzápětí také svůj apetit objasnila.
"Zajímavá schopnost." Pousmál se. "Já... telekineze a tvarování hmot..." Zavrčel svou schopnost... vlastně schopnosti... s takovou nenávistí, že se zdálo že někoho brzy zabije. Ale pak vydechl a uklidnil se. Připomněl si, že je i důvod proč mít své schopnosti rád.
"No a když se to lépe ukazuje, tak můžeš mi někdy tu... přeměnu a tak... předvést?"
Jelikož je život pes, musíme se tvářit jako jiný predátor, který má nad ním alespoň předstíranou moc.

S hlasitou ránou postavila na stůl MÍSU krvavých steaků, bez okolků jeden nabodla na osten nože a s požitkářským úsměvem se do něj zakousla. Pohled na Arisu při jídle byl doslova pro bohy... Drobná téměř něžná černovláska ládující se plátkem masa, který byl skoro větší než ona sama... vlastně se zdálo, že se maso místama ani neobtěžuje kousat.

"Sem měnivec draka... zjednodušeně řečeno. Líp se to ukazuje než vysvětluje." pokrčila rameny. "Ty?"
Sníst žížalu není důkaz odvahy. To je akorát důkaz, že jsi čuně! 🦐🦕

Nekomentoval to. Byl celkem rád že nechce rovnou začít a ten její tón... se dal přežít, znal i horší.
S letmým pokrčením ramen přešel ke svému stolu a začal dojídat snídani, zatímco pokukoval k dívce, ale pak jeho zájem opadl až do doby, než se vrátila.
"Co máš za schopnosti?" Optal se bez zájmu.
Jelikož je život pes, musíme se tvářit jako jiný predátor, který má nad ním alespoň předstíranou moc.

"Teď? probůh... jen to ne... míním začít co nejpozději, máme přece měsíc... vlastně bychom to spolu měli probrat... když dovolíš, skočím si pro druhej talíř a přisednu si." nedávala mu místo k odporu, její hlas byl nekompromisní, vlastně se zdálo, že s ním mluví jako s malým dítětem. Vůbec ho neznala a už od pohledu si byla jistá, že nedosahuje jejích kvalit... typické. "Ono je lepší řešit věci s plným žaludkem... a v mém případě taky s planou pusou, protože pak nemám prostor.........." sarkastický hlas odezněl v dálce, jak se malé černé tornádo pomalu vzdalovalo k pultům s jídly.
Sníst žížalu není důkaz odvahy. To je akorát důkaz, že jsi čuně! 🦐🦕

její pohled mu trochu vadil, připomínal mu jiné zkouamvé pohledy, ale to najevo nedal a zahleděl se jí do očí.
"Těší mě... William... Will..." Malinko se pousmál spíš jen z udržování společenskosti než že by chtěl. "Ne... nějak mě nenechali dojíst." Kývl hlaovu k osamnělému stolku s ještě osamnělejším talířem. "Ale najím se rychle, pokud chceš začít už teď?" Prohlédl si ji a mlčky čekal na odpověď.
Jelikož je život pes, musíme se tvářit jako jiný predátor, který má nad ním alespoň předstíranou moc.

Dvakrát secvakla čelisti, když si uvědomila, že na papriku vlastně nemá chuť. Znechuceně nakrčila nosík a odsunula celý talíř s jídlem. Pak se pootočila na židli, ležérně se opřela o hranu stolu a zkoumavým pohledem se zabořila do svého společníka. "Nom.... jak to vypadá, budeme mít velmi... em... společný měsíc..." neznělo to přímo otráveně.... "Jsem Arisu... ale říkej mi Riso." kývla hlavou, ruka se v těchto prostorách nepodávala... pokud ste o ni nechtěli přijít. "Už si jedl?"
Sníst žížalu není důkaz odvahy. To je akorát důkaz, že jsi čuně! 🦐🦕

"Výborně." Žena se usmála. Ale rozhodně to nebyl příjemný úsměv. Ani trochu. Víte jak se usmívá zmije? Určitě nějak takhle.
"Očekávám že Vaše vystoupení bude dokonalé." Dodala a Will trochu polknul. Nejraději by tuhle ženskou uškrtil. Ale černovláska si na nose poposunula brýle, otočila se na podpatku a s hlasitým "klap, klap" odešla. Kdo ví, proč jí všichni uhýbali z cesty...

William se zahleděl na dívku. Nechtěl s ní nic nacvičovat, ale o to víc nechtěl mít nějaké problémy. Ty tři měsíce tady se mu oproti předchozímu pobytu skutečně líbily.
"Kdy máš čas?" Ozval se, poměrně i mile, i když možná nebyl nejlepší nápad se ptát teď. Ale jemu na tom moc nezáleželo.
Jelikož je život pes, musíme se tvářit jako jiný predátor, který má nad ním alespoň předstíranou moc.

Ještě chvíli se vpíjela očima do jejích... chvíli, která se zdála jako věčnost. Klid před bouří. Pak si rychlím dravčím kmitnutím jazyku přejela přes rty a trhaným pohybem otočila k hlavu ke svému mentorovi.

"Pět minut.... Pět minut a budu mít klid..."
nebyla to otázka, ani to tak neznělo, Peterovi se však po tváři rozběhl vítězný úsměv a s ním na líci se jal odpovídat. "Přesně tak. Jenom pět minut a budete mít vystaráno. Přece bysme se kvůli tomu nehádali..."

Kývla hlavou. K ženě už se neobtěžovala otočit, ať si nemyslí... ještě neskončili. "Fajn." skřípavým pohybem odsunula židli a beze slova se dala znovu do jídla.
Sníst žížalu není důkaz odvahy. To je akorát důkaz, že jsi čuně! 🦐🦕

Žena se usmála. Ale nebyl to vůbec příjemný smích.
"Slečno, zakážu vám, jak jste řekla, vše. Kromě jídla a tréninků pod vedením profesora, který bude samozřejmě předem schválen. Tady u nás můžete dostat čehokoliv se vám zamane a máte zcela volný program. Za to od Vás očekáváme jediné... poslušnost, abychom s Vámi nemuseli jednat, jako s malými fracky... bohužel, vy sama sebe právě na takovou úroveň schazujete... na malé, nevychované a rozmazlené dítě. a to potřebuje mít nějaký řád... aby se naučilo, jak se chovat. A být Vámi, rozmyslela bych si, co přesně teď řeknete... negativní odpověď a já odcházím. Zařídit přesně to, co jsem řekla."
Jelikož je život pes, musíme se tvářit jako jiný predátor, který má nad ním alespoň předstíranou moc.