Kývne hlavou a rozhlédne se. " Budu v knihovně, musím si udělat ještě úkol z přeměnování, myslím, že tam si můžeme promluvit." Usměje se mávne mu rukou a zamíří do knihovny.

Nervozně kývne hlavou knihovnici a zamumlá něco ve smyslu dobrý den. Zamíří k oddělení přeměnování a tam si začne vybírat knižky, které začne skládat na hromady. Která se začne rychle vršit.

Nakonec do velké síně přeci jen dorazil a byl rád, že jí tam zastihnul. "Heleno..." Dorazil k ní a usmál se. Přátelsky, ale řeci jen na něm bylo vidět, že ve své kůži není. Kdo by byl.
"Promluvíme si? Já se jen naobědvám, najdu tě potom někde? Sandy spí..."
Jelikož je život pes, musíme se tvářit jako jiný predátor, který má nad ním alespoň předstíranou moc.

Helena po pár minutách odešla z učebny a zamířila do velké sině, když u Havraspárského stolu bylo jenom pár prvnáčnku ohlédla se vzala si jablko a zamyslela se. Události byli opravdu podivuhodné událost. Potřebovala přemýšlet a nejlepší místo kde toto mohla tato Havraspárská hlavinka dělat nejlepe, v knihovně.

Šel s ní, rozloučil se s Helenou a pak šel se Sandy, protože si myslel, že budou dělat úkoly. Jenže dřív, než se k čemukoliv dostali, najednou už dívka spala. Bylo to tak snad lepší. Rozhlédnul se po úplně prázdné ložnici, pak se podíval na Sandy. Přemýšlel, jestli tu s ní má zůstat.
Opatrně ji přikryl a zůstal u ní sedět.
Trvalo to asi půlhodiny, ale pak si řekl, že se asi jen tak neprobudí - pro jistotu si ale vypůjčil kousek pergamenu (papíru?) a napsal jí vzkaz.
Pak odešel, sice měl špatný pocit, že jí tu nechává, ale kdyby ho tu někdo viděl, mohl by z toho být problém. Teprve, když se dostal do jejich ložnice, sedl si na postel, vydechl a nechal na sebe padnout plnou váhu toho, co se vlastně dozvěděli.
Seděl tam jak hromádka neštěstí, než se zvedl. Musel to Heleně vysvětlit a navíc už mu tady z toho začínalo být děsně. Potřeboval do větších prostorů, ideálně ven.
Dostal se z Nebelvírské koleje a vydal se nejprve do velké síně, hledal Helenu a cestou se na ní i vyptával. Také se zeptal, do kdy má být ten zákaz vycházení a bylo mu řečeno, že do dvanácti. Takže trénink se asi nezrušil.
Jelikož je život pes, musíme se tvářit jako jiný predátor, který má nad ním alespoň předstíranou moc.

Dík, Sandy se se vydala spolu s Tomem a nejspíš i s Helen nahoru do Nebelvírské věže, kde se ovšem s Helen rozešli. Jako zázrakem ve společenské věži nikdo nebyl Sandy došla až do ložnic a tam si lehla na postel, než stihla něco udělat zavřela oči a usnula...

//tzn. že Tom pak Helenu najde (taky jí je potřeba vše vysvětlit a tak...)
Jelikož je život pes, musíme se tvářit jako jiný predátor, který má nad ním alespoň předstíranou moc.

//tak to není - Tom a Sandy dojdou na pokoj, Sandy ale usne. Robbik odjíždí na týden na hory a my dvě dohrajeme alespoň tenhle den do večera, možná i do druhého dne...
Jelikož je život pes, musíme se tvářit jako jiný predátor, který má nad ním alespoň předstíranou moc.

//Rádi mi to dáváte sežrat, že? :D :D
Helena si sedla na lavici a kývla k Tomovi a Sandy. " Uvidíme se potom." Pronesla a sama vyskočila na nohy.

"Tak dobře." Trochu se usmál, i když do smíchu mu moc nebylo.
"Ale počkej ještě." Vytáhl hůlku, přešel k Sandy a k zahuhlání čehosi, co mohlo být "Tergeo" s ní trochu zakroužil. Z dívčina obličeje zmizely veškeré stopy po slzách a po dalším mávnutí ještě i částečně i zbytek pozůstatků pláče z tváře, jako známé začervenání. Co s těma očima, to nevěděl. Cestou o tom musel zapřemýšlet, prozatím ale hůlku schoval.
"Je to lepší?" Pousmál se trochu.
Jelikož je život pes, musíme se tvářit jako jiný predátor, který má nad ním alespoň předstíranou moc.

No nejraději do pokoje pro věci, musím dělat úkoly, Sandy se vydala ke dveřím. Když tam došla ohlédla se k ostatním. Oči měla celé rudé od pláče a šíleně jí pálily.

"Tak dobře... Uděláme to ale společeně." Podíval se na Helenu... zase problém. Bylo mu líto, že nejsou ve stejných kolejích. přemýšlel, jak to vyřešit, ale měl dojem, že Sandy by asi chtěla jít do pokoje...
"Chtěla bys radši do pokoje, nebo někam jinam? Možná už je zrušený ten zákaz vycházení." Usmál se. To mu připomnělo, že odpoledne bude trénink. To už vůbec nevěděl, co dělat. Nejraději by byl celou dobu se Sandy.
Jelikož je život pes, musíme se tvářit jako jiný predátor, který má nad ním alespoň předstíranou moc.

Né, měli bysme něco dělat, mám toho moc, úkoly, a plno dalšího, taky Bobik na mě čeká... chtěla to, aby se zbavila špatných myšlenek...
Potom se zvedla k odchodu

Nechal jí, ale když pronesla tu větu, zakroutil hlavou.
"Samotnou tě tu nenechám, moc dobře vím, že bys tu vyplakala louži, ne li jezero..." Podotknul, nehodlal jí opustit.
Jelikož je život pes, musíme se tvářit jako jiný predátor, který má nad ním alespoň předstíranou moc.

Nechala se pohupovat ještě asi pět minut, než konečně přestala brečet. Popravdě už asi nešlo dál brečet. Pomalu se odtrhla od Toma a narovnala se, chvíli hleděla do prázdna a myslela si, že se zase rozbrečí, ale nakonec se jí podařilo slzy potlačit. Potřebovala se vybrečet. "Mě...měli bysme jít," vydala ze sebe ještě Sandy, pak už jen čekala...

Helena seděla asi stopu od Sandy s Tomem. Když se Sandy vysmrkala vzala si kapsesníka kouzlem ho vyčistila na čež jí ho zase podala. " Určitě to bude dobré. Jsme tu pro tebe." Usmála se a pohladila Sandy po zádech." Nikdo ti neoblíží."

Dál se jí snažil uklidnit, hladil jí po zádech, tiskl v objetí. Nevěděl, co jiného může dělat, dokud se sama neuklidní.
Po několika minutách, když takhle jen seděli, konečně promluvil.
"Je to lepší?" Optal se opatrně, ale neodtáhl se.
Jelikož je život pes, musíme se tvářit jako jiný predátor, který má nad ním alespoň předstíranou moc.

//Ok...
Jelikož je život pes, musíme se tvářit jako jiný predátor, který má nad ním alespoň předstíranou moc.

\nemuzu tedka odepisovat

/proč?
Jelikož je život pes, musíme se tvářit jako jiný predátor, který má nad ním alespoň předstíranou moc.

\hrajte chvilku beze me