|
Stargate: Hope
Opilecká sázka Johna Shepparda a Ricka, spolu s vydatnou dávkou provokace vede k souboji mezi Rononem a Neerou - dvěma nejsilnějšími členy posádky. Událost, která mezi obě posádky později vejde ve známost jako Souboj Titánů.
„Tak do toho,“ vyzve Ronon Neeru. „Na to jsem velice zvědavý, takže Vás vyzývám na souboj. Do toho. Ubližte mi. A dejte do toho všeho,“ podporuje Neeru k násilí a největší brutálnosti, jaké je schopná.
Neera si jenom znovu tiše povzdechne a mlčky, s unavenou, mírně otrávenou shovívavostí, sleduje smějící se muže, zatímco Adré na pozadí soptí uraženou ješitností a možnost zcela nepřátelsky upravit Rononovi tvář se jí zdá docela lákavou. „Beze zbraní,“ upozorní mírně a věcně. S klapnutím, možná razantnějším a rozčilenějším, než by odpovídalo jejímu klidnému, nanejvýš mírně otrávenému vystupování, odloží na stůl zat´nik´atel. Nezdá se, že by měla ze souboje radost, ale vyslovenou výzvu nemůže ignorovat. Vytáhne od opasku nůž, položí ho vedle zatu a zatímco čeká, až Ronon udělá totéž, klidně si smotá krajní prameny vlasů do sebe, aby jí nepadaly do očí.
„Jak si přejete,“ pokrčí rameny Ronon. Jemu je jedno, jestli bude bojovat se zbraněmi, nebo bez nich, dokáže ji porazit během chvilky. Odepne si od pasu svou zbraň a porůznu z úkrytů po těle vytáhne asi pět nožů. John s Rickem to sledují se zdviženým obočím. „Proboha. To je jak chodící řezník,“ vydechne nevěřícně Rick. „Ale už kolikrát nás díky tomu dostal z parádního maléru,“ poznamená John s nepatrným úšklebkem. „Tak tomu věřím.“ S touhle výbavou by Ronon dokázal zpacifikovat i malý přepadový oddíl. Ve společenské místnosti se začínají objevovat další lidé – zvědavci, mezi kterými se rozneslo, že se chystá boj největších titánů, co tu jsou a nikdo si to ani za nic nechtěl nechat ujít. „Můžete první,“ pokyne Ronon Neeře.
Neera v unaveném gestu přivře oči, podepře si otevřenou dlaní zátylek a opatrně si nejdřív procvičí krk a pak si zkusmo protáhne i celá záda. Ne úplně spokojeně se zašklebí, když se ozve vzpomínka na Jennifeřin necitlivý zásah, ale podle neurčitého pohození hlavou dojde k závěru, že to nějak půjde. I když Rick může tušit, že z podobné výzvy by neustoupila ani na smrtelné posteli.
Už někde u druhého nože je ale Neera ráda, že na své podmínce trvala. Byla hodně daleka tomu Ronona podceňovat, ale nestála o to, aby ztratil nervy, když začne ztrácet půdu pod nohama, a sáhl po zbrani. Nerada by ztratila kontrolu a s takovouhle neznámou jen na jedné straně rovnice by někdo mohl snadno přijít k úrazu. „Jste pozorný,“ usměje se, i když s drobným ostnem sarkasmu. A s tím, když už to musí být, ustoupí tak akorát vyprovokované Adré.
Ta vystoupí do popředí více než s chutí, ani se neobtěžuje ohleduplně sklopit víčka, když jí prudce zažhnou oči. Dál si Ronona chladně měří pohledem. Jeden koutek úst jí nepatrně, na první pohled spíš nevědomky vklouzne do úšklebku. A pak zaútočí.
Pohybuje se rychle, ale rozhodně ne tak rychle, jak by mola. Po prvním výpadu se stáhne a zatím se omezí na obranu, zkoušejíc co její protivník předvede.
V shromážděném hloučku začnou pomalu probíhat sázky na vítěze. Je zcela jasné, kdo je odkdud, protože lidi podplukovníka Shepparda sází na Ronona, kterému naopak Rickovi lidé nedávají nejmenší šanci. „Takže co říkáš, padesát babek, že vyhraje Ronon?“ nakloní se John k Rickovi. Ten se jen zakření, protože v šumu plném úžasu Neera právě provedla svůj první krok. „Dávám sto na Neeru,“ zvýší sázku kapitán Hope. John už není tak sebejistý, ale sázku dorovná. Ani jeden neřeší fakt, že sto dolarů u sebe nemají.
Ronona Neeřina hbitost překvapí, ale i přesto se mu povede její výpad vykrýt. Ale nehodlá jí dát další příležitost k něčemu takovému. Vyrazí proti ní, ale rozhodně ne nijak bez hlavě. Zaútočí nejprve z obou stran a pak se ji pokusí zasypat rychlým sledem ran mířících na hruď.
Neera v duchu hodnotí každý Rononův výpad a pečlivě analyzuje jeho i své možnosti. Někde v koutku pozornosti si vyšetří čas na mírnou spokojenost. Když už byla zatažena do tohohle absurdního sporu, je ráda, že protivník alespoň za něco stojí.
Neera blokuje jeden úder za druhým, aniž by dovolila Rononově pěsti přiblížit se k ní blíž než na deset čísel. V obraně je spolehlivá, ale nechá ho útočit, kryje jeden úder za druhým, nechává ho upadnout do stereotypních pohybů. A pak před ránou neustoupí, naopak. Zachytí jeho ruku těsně před svou hrudní kostí a prudce vykročí proti němu. Prosmekne se kolem něj, aby mu strhla paži do páky za zády.
Rononovi se na tváři usadí úšklebek. Věděl, že ji dokáže porazit a to, jak se souboj vyvíjel, mu to jen potvrzovalo. Přihlížející obecenstvo se dále rozrůstalo a porůznu skandovalo jména obou zápasejících. Rick s Johnem souboji přihlíželi se stejným zápalem, jako ostatní a chvílemi vykřikovali jméno svého bojovníka. Ve chvíli, kdy Neera zachytila Rononovu ruku a nepustila ji dál, ztuhl Běžci úsměv na rtech.
Instinktivně vycítil, že to nepůjde tak, jak počítal. Ale o to to bude zajímavější. Neeřin pokus zkroutit mu ruku za záda, převede na svou výhodu a pokusí se silou své paže Neeru trochu zdvihnout a hodit s ní na zem. Přeci jen je to malá ženuška a moc vážit nemůže.
Ronon až příliš věřil tomu, co mu o jeho protivnici říkaly vlastní oči. Paže strhnutá za záda byla ve skutečnosti spíš varováním, a když ho Ronon nedbá a pokusí se jít proti Neeřině ruce, silou, které by podle všeho neměla být schopna, trhne jeho paží vzhůru, zatímco dlaní volné ruky tvrdě udeří proti jeho zádům. Chvatu ale obětuje větší část stability. Na poslední chvíli se pokusí přešlápnout, rovnováhu ale znovu nezíská, Rononovo smýknutí s ní trhne dopředu. Skulí se přes rameno v rychlém parakotoulu a přes špičky se vyhoupne zpátky do stoje. Na vteřinku jí dlaň vylétne k zátylku, spíš z nejistoty, zda si tím neobvyklým prudkým pohybem nerozdráždila čerstvě zhojené rány, nenechá ale Běžce vydechnout. Tentokrát ona přijde se sérií úderů na krk a do žeber, bez okolků ze strany zasažené paže.
Ronona vyhozené rameno nijak nerozhodí. Pořád má ještě druhu ruku. To je dost na to, aby z větší části zablokoval Neeřiny údery. Jenže to je tak všechno, co dokáže udělat. Jenže není úplně bezmocný. Udělá dva velké kroky vzad, čímž se dostane do dostatečné vzdálenosti od tok’ry, aby na něj přestaly pršet její rány. Rychlým a zkušeným pohybem si nahodí vykloubené rameno zpátky, bez mrknutí oka. Posléze se rozhodne pro trochu násilnější taktiku a proto vyrazí vpřed co největší rychlostí, aby Neeru srazil na zem.
Neera by mohla Rononovi zabránit, aby se stáhnul a vrátil si kloub zpátky tam, kam patří, ale navzdory častému přesvědčení její hostitelky, Adré byla ohleduplná a velkorysá. Nepotřebovala ho vyřadit z dění po zbytek dne. Natažené vazy budou bohatě stačit, než tohle dokončí. A tady přece byli mezi přáteli.
Pohodí hlavou dozadu, aby dostala z očí uvolněný pramen vlasů zvlhlý potem. Na rtech jí hraje spokojený, mírně vyzývavý úšklebek, i když v soustředěném pohledu, kterým Ronona sleduje, je znát špetka uznání. Je jí vcelku jasné, že kde selže technika, pokusí se využít svou ošemetnou fyzickou převahu, nepatrně se ale přepočítá v jejím nasměrování. Podklesne v kolenou, aby byla stabilnější, natočí se jeho směrem ramenem… na úder ale nedojde.
Na zlomek vteřiny jí zazvoní v uších, když dopadne hlavou na podlahu a do úst se jí nahrne hořká železitá pachuť. Vzepře se dlaněmi o zem, oběma nohama tvrdě vykopne proti Rononovu žaludku a muže vážícího dobře třikrát tolik, co ona sama, si bez váhání pokusí přehodit přes hlavu.
Takovýhle vývoj událostí Ronon nepředvídá a proto zcela podlehne Neeřině útoku a přeletí jí přes hlavu. Na zemi však není příliš dlouho – téměř okamžitě vyskakuje. Jejich soubor teď kromě povzbudivého skandování doprovází i povzbuzující hvizdot i posměšné bučení.
Na Rononově tváři je vidět pobavený úšklebek. Tohle se vyvíjí naprosto jinak, než čekal. „Tohle je mnohem lepší, než jsem čekal,“ poznamená k ní s uznalým tónem v hlase. „Ještě nikomu se tohle nepovedlo.“ A s těmito slovy se na ni opět vrhne, připraven na cokoli, co proti němu může zkusit. Dobrý pozorovatel si však může všimnout potu perlícího se na jeho čele a ztíženého dýchání. Už začíná být unavený.
Oba rivalové znovu stojí proti sobě v bezpečné vzdálenosti a vzájemně se měří hodnotícími pohledy. Ale Adré dobře cítila, jak vzduch zhoustl potem a hrdostí, která byla v sázce. Tvář jí hořela a vzduch měl železitou pachuť. „Není to marné,“ souhlasí pobaveně. Vyplivne krev nashromážděnou v ústech a hřbetem ruky si otře rty.
Je načase přestat si hrát. Přestane držet část svých schopností a sil stranou a spolu s tím si Ronona také pustí daleko blíž k tělu. V rychlém sledu úderů, ran, kopů a úhybů přestává být snadné sledovat, jak se rovnováha vítězství a prohry přelévá od jednoho k druhému. Útočí v neobvyklém sledu, úder patou proti koleni, loktem do žeber, hranou dlaně těsně nad klíční kost. Sama si na obranu nechává jenom poslední zlomek vteřinky, aby donutila Ronona rezignovat na vlastní obranu a odkrýt jí prostor k úderu. To vše s jediným cílem, definitivně ho připravit o rovnováhu.
Oči všech přítomných se téměř ocitají na vrcholcích jejich hlav. Takovýhle souboj v životě nikdo z nich neviděl. Ne takový, kdy by síly obou stran byly vyrovnané a vítěz se zdál být v tu samou vteřinu poraženým. „Neera mě trochu děsí,“ zamumlá Rick. „Díky bohu, že není můj nepřítel.“ „Mohl bych to samé říct o Rononovi,“ přidává se John. Nutno podotknout, že Neeřina taktika zabírá. Ronon je natolik pohroužený do sledu svých úderů, kterými blokuje a útočí, že když se Neera odkrývá, přestává se bránit a čím dál tím víc jde do útoku s cílem Neeru srazit jedním posledním úderem. Jeho obličej je zcela pokryt potem, jeho dech rychlý a mělký. Už moc dlouho nevydrží a je rozhodnutý to ukončit ve svůj prospěch.
Na okamžik by se mohlo zdát, že Ronon konečně získal potřebnou výhodu, se kterou přetáhne vítězství definitivně na svou stranu. Jenže když se pod Adré podlomí noha a ona ztratí rovnováhu, je to pohyb naprosto cílený.
Klesne na jedno koleno a pevně se o něj zapře. Silně vedené ráně jejího soupeře tak náhle nestojí nic v cestě, nic co by přijalo všechnu tu energii, které nezbyde nic jiného, než zůstat kinetická. Obzvlášť, když Adré popadne Ronona za rameno, a aktivně ho strhne proti sobě, nebo přesněji přes svou hlavu, k zemi. Sama se skulí dozadu.
Není snadné postřehnout, co přesně se stalo. Ale vzápětí klečí na Rononových pažích, špičky zapřené o jeho zápěstí a plnou vahou se opírá o jeho hruď. Malíkovou hranu volné ruky přiloží k Běžcovu nechráněnému hrdlu jako by šlo o nůž. „Mrtev,“ oznámí prostě.
Dav přihlížejících překvapeně zašumí, když Neera zpacifikuje Ronona a uvězní ho svými končetinami. Je to nečekaný výsledek, ačkoli pro Ricka ani tolik ne. Neera se dobře rozhodla, když dospěla k závěru podržet Rononovi paže, aby se nesmýkal. Když mu položí část ruky na krk a prohlásí, že je mrtv, zalije ho vlna zuřivosti a pokusí se posledními zbytky svých sil vyrvat z jejího sevření. Bohužel neúspěšně. Nebo možná bohužel jen pro někoho. Za chvíli ale naštěstí vychladne a už se nevzpouzí. Je smířený s prohrou. Jeho protivník byl lepší a on se nehodlal nějak ponižovat, či snižovat svou důstojnost a čest. „Čestně a podle pravidel,“ zabručí. „Musím přiznat, že tohle byl nejlepší zážitek za poslední spoustu let. Užil jsem si ho.“ S tímto prohlášení propuknou Neeřini fanoušci v jásot Příznivci Ronona se přidají, ale s menším nadšením. „Já ti to říkal,“ zazubí se Rick na Johna. „Je nejlepší.“ John pouze zavrtí hlavou. Přihlížející se pomalu začnou rozcházet, ačkoli někteří zůstávají. Chtějí si s dvojicí popovídat.
S ledovým klidem čeká, doku Ronon nepochopí, že je souboj u konce a že prohrál. Pozná mu to na očích. Teprve pak se výraz její tváře uvolní, odtáhne ruku od jeho krku, ustoupí a narovná se. „Potěšení je na mé straně,“ předloktím si shrne rozcuchané vlasy z tváře a rty jí zvlní jeden z neobvyklých letmých, ale upřímných úsměvů. Nezdá se, že by oslavným výkřikům a veselí ze sportovního vytržení všude kolem věnovala pozornost. Napřáhne k Rononovi ruku s nabídkou pomoci zpátky na nohy. „Dal jste mi zabrat, všechna čest,“ kývne uznale a bezmyšlenkovitě se pokusí palcem setřít šmouhu od krve v koutku úst, „Ovšem poslední, kdo mě v souboji porazil, byl jejich vůdce,“ pokrčí nevzrušeně rameny, jako by to mluvilo za vše. A jako by i někdo jiný měl tu možnost o takovém setkání vyprávět. Přestože to nadhodila jen lehce, konverzačně, z tónu hlasu je na tom jediném slově víc než jasné, koho myslí. Vzhledem k okolnostem… Adré se taky musela v posledních minutách velmi dobře bavit, pokud si opravdu dává tu práci, aby svého poraženého protivníka povzbudila.
|