Barevná srdce (116 stran zpět) | Herna - Aragorn.cz

Tovaryš pomohl Gwargovi sundat brnění a pečlivě ho srovnal na zadní polici, kam mu Budra ukázal.
Musím se ještě vrátit do hostince. Mám tam nějaké jednání. Ale potom večer tady budu. Má mi přijít zákazník.
Když Gwarg vychází ze dveří, ještě za ním Budra zavolá:
Ale cena o moc nižší nebude.
Potom se otočí zpět k Leafovi.

Tohle brnění, co máte na sobě, je nové. Vidíte, že nemá žádná odřená místa a sešívací šlachy a řemínky jsou světlé, odpovídá Budra Leafovi.
Je z dosud nepoužité kůže, proto také trochu táhne nebo tlačí. To právě nová kůže dělá, než se natvaruje. Větší nemám, ale při nošení navíc nová kůže trochu povolí a natáhne se.
Budra vezme druhé brnění a ukazuje na ramena.
Tahle část je starší kůže, nemá takový lesk. Je sice měkčí než tady vedle, ale ten tvar už se nezmění. Také vidíte, že ta šlacha ve stehu je tmavá. Bylo by zbytečné drahé šít starou kůži novou šlachou.

"Hm...to je dost zlata." uvažuji nad cenou zbroje a zkouším ještě několik pohybů.

"Budu muset ještě koupit několik věcí, pane zbrojíři. Zbroj tu tak zatím nechám a pokud se rozmyslím, do dnešního večera bych přišel i se zlatem. Budete zde?"

Když hobit Farin odchází za obchodníkem, křiknu na něj:"Počkejte pane Farine, půjdu s vámi. Jen co sundám tu zbroj."

Jasně Farine, uvidíme se v hostinci... prohodím k odcházejícímu hobitovi a dál se zabívám tou těsnou věcí co mám na sobě navlečenou.

"Děkuji." S těmito slovy a pokynutím hlavy pomalu opouštím kovárnu. "Jdu se podívat k obchodníkovi," promluvím k ostatním, "buď se uvidíme tam, nebo v hostinci." Vydám se k domu, který mě ukázali. Když k němu dojdu, prohlídnu si dům a zkusím vzít za kliku dveří, o kterých se domnívám, že vedou do obchodu.

Máte bystré oko a znalou mysl. vyseknu zbrojíři poklonu při narážce na mé boty. Mít brnění z kůže stejně měkké, jako mám boty, to by byla balada... dodám zasněně. Ale musíme se s pokojit s tím co máme a hlavně s tím na co máme. přidám pobaveně.
Pozorně zkoumám brnění co mám na sobě, zda jsou na něm patrné větší známky opotřebovanosti a zda nemá někde díry...Jak stará jsou ta brnění co nyní zkouším? zeptám se Budry. A budou se ještě schopny tvarovat?

Poblíž jednoho jsme šli cestou sem, prohodí Budra.
Tovaryš postrčil Farina ke dveřím a ukazuje rukou.
Jeden obchod je támhle ten červenohnědý dům a dva jsou na náměstí Žlutého harku.

... hostinský vás odkázal na Budru, zde u Budry vám ochotně ukazují další obchody ... zdá se, že taková nenápadná výpomoc mezi lidmi zřejmě přináší prospěch všem ... nu co, vy aspoň nebudete ztrácet čas ...

Druhý tovaryš klidně čeká vedle Gwarga, než se rozmyslí nad cenou, jak ji Budra stanovil.

Kožené brnění je hlavně lehčí. I to vyztužené, ale pro vaši velikost takové nemám, odpovídá Budra Leafovi.
Lépe se v něm pohybujete, jak při útoku, tak v obraně, zejména v boji s holí jako vy nebo mečem a podobnou zbraní. Pro velké sekery a drtivé zbraně - kladiva, palcáty, kyje - pomalejší pohyb v těžším kovovém brnění tolik nevadí.
Kůže se časem trochu tvaruje, proto někteří šermíři a lučištnici rádi chvíli snášejí tuhost nové kůže a potom jim brnění výtečně sedí. Mistři rychlého meče dokonce v novém brnění i spí a také si je nechávají dělat na míru z dražších kůží. Třeba z takové, jako máte ty vaše boty.
Ty stály určitě přes dvacet zlatých, dodá Budra znalecky.

Toulec si přehodím přes rameno a zbylé šipky schovám do svého rance. "Děkuji. Ještě bych se zeptal, hostinský říkal, že byste nám pak mohl ukázat, kde najdeme nějakého obchodníka se zbožím, potřebovali bysme koupit lucernu."

Moc se v brněních nevyznám, ale není to zrovna nejpohodlnější. utrousím s úsměvem k Budrovi, když si zkouším první zbroj. Mají kožené zbroje nějakou výhodu před kovovými? zeptám se zvýdavě zbrojíře, doufaje že si trochu rozšířím obzory...

28 zlatých a 6 stříbrňáků, odpoví Budra bez jakéhokoliv přemýšlení, a dál pomáhá Leafovi, pokud nechcete, koupí ji za tu cenu stráž. Mám to už domluveno.
Tón jeho hlasu naznačuje, že cena je daná.

Prohlížím brnění v zrcadle, ale spíše než jak v něm vypadám, hledím na to, jak dobře sedí a chrání citlivá místa. Zkouším se různě pohybovat, napřahovat ruce, pokrčovat, celý přidřepnout.

"Hm...to vypadá dobře..." pokyvuji hlavou a zkouším několik dalších pohybů.

"Pane zbrojíři, kolik chcete za tu zbroj?"

Budra se pootočil a pokývnul hlavou. Tovaryš naplnil toulec a vedle na pult položil další dva balíčky šipek. Potom s úklonou srovnal popruh toulce a stříbrňáky podal Budrovi.
Druhý tovaryš postrčil Gwarga ve vyztuženém brnění k zrcadlu a ukazuje mu, jak se horní část upne na těle. Velikost je přijatelná stejně jako u obyčejného koženého, které měl na sobě před tím.
Budra se otočil zpět k Leafovi a pomohl mu navléci první brnění. Je nové a proto trochu tužší kůže budí pocit těsnějšího sevření.

"Hmmm", pokývu hlavou a prohlédná si šipky. "Toulec si vezmu a k těm deseti šipkám mi jich dejte ještě dalších dvacet. To snad bude stačit." A vyskládám na pult čtyři stříbrné a kývnutím hlavy naznačím, že mi kovář vrace zpět nemusí. "Za vaši vstřícnost."

Ajaj.. ..prebleskne mi hlavou..
..na zámok sa nedostanem a knihovna je príliš ďaleko.. Ale možno niečo málo nájdem aj tu..

Jemne sa ukloním..
"Loren Voltaire.." ..predstavím sa a pokračujem..
"Hladám skôr informácie ako knihy.. ..upresním a nečakajúc na pomocníkovu odpoveď dodávam..
..a to konkrétne.. o.. ..jemne pootočím hlavou a trochu sa nakloním, pretože ďalšie slová poviem o poznanie tichšie, akoby s pokorou..
..Starom Hrádku.."
Možno sa dozviem niečo zaujímavé o mieste, kde by malo srdce byť, ak nie už priamo o ňom..

Já jsem pomocník kronikáře. Tady jste na radnici. Máme tu nějaké knihy, ale tohle je spíše archív. Knihovna je v Záhorní čtvrti na opačném konci města. A pochopitelně velká knihovna je na zámku.
Jaké knihy hledáte?

Občas někdo kupuje samotný toulec, stojí 1 stříbrný a 2 měďáky. S balíčkem šipek 1 stříbrný a 8 měďáků. Tyto šipky mají železný hrot a balíček zvlášť je za 1 stříbrný, odpověděl Budra a dodal:
Bývají i jiné druhy šipek, ale teď nemáme.

"To je přesně to, co potřebuju.", zaraduju se, "Kolik stojí toulec s těmi deseti šipkama a kolik by stálo dalších deset nebo dvacet?", zeptám se zbrojíře.

lidičky já se omlouvám, ale nestíhám a nejsem tu nic platný neber te mi to za zlé, ale končím

Nepatrný okamžik len tak stojím odhadujúc z akej vzdialenosti hlas prišiel. Urobím prvých pár krokov dopredu klepkajúc si palicou pred sebou dávajúc pozor, aby som do niečoho nevrazila...
"Pekný deň prajem, dobrý pane.. Som tu dobre v knižnici? Mala by som záujem o preštudovanie nejakých kníh.." usmejem sa očakávajúc, či mi niekto odpovie..