Barevná srdce (119 stran zpět) | Herna - Aragorn.cz

Koukám na svůj džbánek a upiji lehce *musí mi to vydržet malinko dýl* prolítne mi hlavou poslouchajíc hlasy okolo , ale i sledujíc moje nové přátele *dobře že jsem je našel oni půjdou pryč a já bych je už nenašel*

Další pomocník donesl mísu s vlažnou vodou a několik pruhů měkké látky.
Můžete si trochu omýt ruce, tohle je na utření. Jídlo bude už za krátko hotové. K masu je chleba nebo kukuřičné placky. A nebo máme novinku, říká se tomu risso.

Jak to myslíte s odvozem k lesu, malý pane? Hostinský se obrátil k Farinovi.
Brzo ráno odjíždí několik dřevařských vozů. Dřevaři připravují dřevo na příští rok. Nechává se proschnout v lese pod stříškami. Loňské dřevo se nakládá a vozí do města. Také jezdí pro dřevěné uhlí až do osady u rozcestí. Za trochu peněz vás určitě některý z nich rád sveze. Po silnici to koně skoro nepoznají a peníze se hodí vždycky.

Hostinský pozvedl ruce a při vašich objednávkách pomalu kývá prsty. Asi je to jeho způsob jak si objednávky od více hostí najednou zapamatovat bez psaní. Mám několik místností i lepších pokojů. Minulý týden skončil jeden z velkých trhů, tak jsou už volné a znovu připravené. V místnosti jsou čtyři palandy se slamníky, jedna palanda za 1 stříbrný na noc.
Pokoj je pro jednoho, kdyby tady paní chtěla sama. Má postel s polštářem, umyvadlo, večer z kuchyně lze donést džber teplé vody. Jedna noc za 3 stříbrné.
Cestovní balíček má sedm denních dávek, je za 3 zlaté, ale uzavřená dávka vydrží nejméně měsíc.
Když jste si objednali, odešel to vyřídit do kuchyně. U pultu naplnil pivem několik pohárů a donesl je na váš stůl. Pomocník postavil před Huga podobný pohár a k němu velký orosený džbán s vodou.

Loren Voltaire 25. září 2007 00:23
Moje velká paže připomínající víko od popelnice přijme tvojí ruku a lehce s ní zatřese. Což je asi stejně podobné jako, když bych s tebou cloumal "Hugo omluvit. Já mít velkou sílu a tak jí někdy nezvládat."promluvím, když konečně pustím. Oči tebe omluvně pozorují

"Ďakujem.." prenesiem smerom k hostinskému a počkám, kým si moji spoločníci objednajú.. Keď sa Farin zmieni o balíčkoch o ktoré budeme mať neskôr záujem, prikývnem na znak súhlasu. Zároveň počkám, čo odpovie hostinský na dotaz o ubytovaní a rannom odvoze..
"Ja Vás poprosím čašu červeného vína a na večeru nejakú kačicu, alebo hus, ak by sa našla. Uspokojím sa však aj so sliepkou, či.. kohútom.." pokúsim sa o vtip, no potom sa úsmev vytratí z mojej tváre..
"Nebolo by rozumnejšie prenajať si nejaké kone a celý voz? Čo ak budeme mať zranených a nebudeme sa vládať vrátiť po vlastných? Poprípade budeme musieť rýchlo utekať. Čo by mohlo prenajatie takého vozíka a koňa stáť na niekolko dní?" zamyslím sa, či by to vôbec malo zmysel, tak či tak, niekolko denný pochod po vlastných sa mi očividne nepozdáva..

Nakoniec sa otočím aj smerom ku krollovi a vystriem jeho smerom ruku na znak pozdravu..
"Ja som Loren, rada ťa spoznávam.." na mojej tváry je úsmev, no napriek tomu, že moja tvár je natočená krollovým smerom, nepozerám priamo na neho, ale akoby niekam mimo, za neho do priestoru..

Posadím se na židli vedle ostatních. Je to dost neobvyklé, avšak se tvářím zaujatě a důležitě. Dosti trapná scéna když má kroll tak málo místa. "vodu a kýtu"zavolám na hostinského stále sledující družinu pak se však otočím na jediného, který si se mnou popovídal. "víš já hodně cestovat a být dosti unaven, ale když já dozvědět ,že někdo cestovatel být tady já najít a chtít pomoc. Dobrá ruka se vždy hodí. "šťouchnu ho lehce do ramena

Ještě než jsme vyrazili do hospody, zareagoval jsem na Hugovu otázku. Trochu tázavě jsem se porozhledl po svých společnících, zvláště na Leafa jsem se zadíval dlouze a pak jsem na nového krola zavolal: "Jdem zrovna naplnit svá břicha. Nejméně do nejbližší hospody můžete jít s námi, veliký pane. Já jsem Farin, Veliký Farin." Zazubím se na krolla a pohladím si opět svoje kulaťoučké bříško.

Pak už následuju trpaslíka k Modrému kohoutovi. Přijmu místo u stolu a hned začnu objednávat: "Také mi doneste pečínku, tělo po dlouhém putování strádá. A něco na zapití. A uhodl jste správně, i něco na cestu si koupíme, ale to až později." Pak se ještě porozhlédnu po hospodě. "Pane hostinský, nevěděl byste o nějakém odvozu zítra po ránu k tomu temnému lesu?"

"Pivo!" poručím si, když se uvelebím na židli. Válečné kladivo si opřu o pravou nohu, na dosah ruky. "Radši rovnou dvě, mám hlad, že bych snědl hlubinného červa!" zazubím se a ještě dodám:"Pak si dám kus pečeně."

"A nocleh můžete také zařídit, pane hostinský?" podrbu se za uchem a tázavě hledím na hostinského.

Od ostatních stolů se nese vůně pečeného masa, dobrého chleba, nakládané i čerstvé zeleniny. Rychle se rozhodujete co k jídlu, všichni kromě Gwarga, který se chce svoji objednávku zahájit pitím, jídlo až potom.
Současně pohlížíte s Hugem na sebe navzájem a chystáte se na bližší seznámení.

Den pokročil do pozdního odpoledne a nízké slunce vrhá stíny domů až k ohrazenému středu náměstí. Dva vysocí statní strážní tam zvolna obcházejí kus oploceného trávníku v jehož středu roste strom podobný harku u kterého jste bojovali s liškami. Květní vrcholky odnoží však nejsou červené ale jasně a sytě žluté.
Snadno a bez problémů jste došli k hostinci U modrého kohouta . Jistě k tomu přispěl Gwargův smysl pro speciální orientaci. Uvnitř je již několik stolů obklopených hosty.
Hostinský si vás jedním rychlým pohledem přepočítal a potom s lehkou úklonou naznačil, abyste šli za ním do zadní části. Tam vám nabídne dva stoly, sražené k sobě. Hladké povrchu obou jsou čisté, přesto je hostinský aspoň v náznaku otře utěrkou. Přidržel židli pro Loren a s obvyklou otázkou Máme výběr k jídlu i k pití, co si budete přát? se napřímí a čeká na vaše objednávky. Pak se ještě lehce nadechne a s nadějí v hlase dodá:
Kuchař umí připravit i cestovní balíčky.

"Chacháá...pojďme již!" zaburácím a už si to svižně vykračuju přes náměstí do ulic, odkud jsme přišli.

"Vypijeme všechny sudy U modrého kohouta!! A pak sníme i toho ptáka!" hlaholím za chůze a Vám je již jasné, že mířím k hostinci, kolem kterého jsme procházeli s radním, když nám ukazoval cestu ke zlatníkovi Ashirovi.

Po ceste sa na Ashira nenútene usmejem..
"Niekto do mincí hryzie, ja ich počúvam.."
Z Ashirovho domu však výjdem ponorená do vlastných myšlienok..
Krolla si vôbec nevšimnem, aj napriek tomu, že jeho ťažšie dýchanie nemôžu moje uši prepočuť.. Nevenujem tomuto zvuku však pozornosť, až kým sa Ashir nespýta, či sa jedná o našeho spoločníka. Následné nazvanie nového prítomného krollom mi vnesie do všetkého viac svetla, no to už Farin vysvetluje, že kroll k nám nepatrí a Leaff sa s ním púšťa do reči...

Novému krollovi darujem iba jeden neurčitý a prázdny pohľad a otočím sa znova na obchodníka..
"Dúfam, že ešte začujem Váš príjemný hlas.." znovu sa úprimne usmejem a následne vyrazím za Gwargom, pričom si palicou klepkám pred sebou..
"Správne, veďte nás !"

Leaff 23. září 2007 20:00
kouknu na muže jenž mě oslovil"já Hugo. Já přijít za vámi, protože já dozvědět že vy něco hledat. Hugo rád cestovat a hledat. Proto jít s vámi pokud vy dovolit." Kouknu příjemně na tebe. Lehce si hraju se svým kyjem jako by to byla hračka. "já pomoc. Já mít sílu a být velký." Mumlám dál bez přestávky, zatímco se napřímím, aby byla vidět má výška. Moje usměvavé očička těkají po družině"Moct Hugo jít s vámi?"zeptám se příjemně nakonec.

Celou návštěvu u zlatníka se držím v zadní části družiny a mluvení nechávám na povolanějších a výřečnějších společnících.
Zlaťáky si od Ashira vděčně přijmu a hlavou mi běží myšlenky jestli si budu moci za ty peníze koupit nějakou dobrou zbraň.... Budu se muset v hospodě poptat po nějákém dobrém zbrojíři. říkám si v duchu a spolu s ostatními se nechám vést ven ze zlatníkova domu.
Pohled na dalšího krolla u prahu Ashirova domu mě už tak nepřekvapí. Podle odění a výbavy je mi jasné "Z jakého je těsta" a že je určitě další z mého rodu, který dělá krollům tak "dobrou pověst". I přes smutné myšlenky se na nově příchozího mírně usměju a malým úklonem hlavy ho pozdravím.
"Co tě přivádí do toho velikého města, příteli." zeptám se krolla když vidím, že se do toho nikdo z družiny nemá.

Ještě jednou mi v duchu prolítnou poslední Ashirova slova o tom, ať nic neuspěcháme. Pak už ale dobře naladěn s několika zlatkama v kapse vyjdu ven. Obřího krolla si všimnu hned, pro malého hobita je učiněným obrem, stejně jako náš spolucestující, na kterého se tázavě obrátím: "Vypadá to Leafe, že jsi hotový magnet a lidi tvého druhu." Pak se obrátím na trpaslíka: "Teď nás veďte vy, pane Gwargu, do nejbližší hospůdky."

Nakonec se vrátím pohledem zpět na zlatníka:"Ten nepřišel s námi. Ale pokud hledá stejnou práci, možná si s ním promluvíme. Děkuji za Vaše rady, doufám, že se znovu uvidíme." Lehce skloním hlavu na znamení pozdravu.

Letmo si prohlédnu krolla, který stojí na ulici, ušklíbnu se a přitom si odfrknu.
"Pchch...a já myslel, že vám tady ve městě řádí zaběhlý grizzly." usmívám se, když vidím tu horu masa.

Pak už se otočím na ostatní družiníky:"Tak, a teď konečně do pořádný hospody!"

To je nějaký váš druh? zeptal se Ashir, když krolla zahlédl. Pročpak jste ho nevzali také sebou dovnitř. Jeden kroll nebo dva, kouká na Leafa. Pohárek moštu by si jistě dal i kousek oplatky.
No vy se už jistě mezi sebou domluvíte.

Ten kdo vyjde ven z krámku zahlídne postavu. Je to vysoký kroll oprýskaný hodně lety. Na tváři se mu odráží zajímavá grymasa vypadající jako úsměv nad nímž se vypíná velký nos připomínající bambuli. Ještě víš svítí jeho malá jiskřící hnědá očka. Celý je oděn do velké huňaté kůže hnědého grizliho. V ruce třímá svůj velký těžký kyj a na zádech se mu houpá těžká kuš. Kouká po vás zvídavým, avšak přátelským pohledem.

Nahoře u dveří vedoucích ven na náměstí vás Ashir ještě zarazil.
Dávejte pozor na to kam jdete nebo vstupujete nebo co uděláte. Pamatujte si, že je lepší vrátit se o den později se Zeleným srdcem než bez něho o den dříve nebo se nevrátit nikdy.