Barevná srdce (155 stran zpět) | Herna - Aragorn.cz

opatrne sa snažím prebudiť trpaslíka, šťuchnm doň palicou ktorú mám pri ruke, kedže som si spomenul na jeho "ľahký spánok" aby ma neovalil tak som od neho trosku dalej a pomáham si dlhou palicou. Ked sa mi ho podarí zobudiť lahnem si, vezmem k sebe Darka a obaja sa pokúsime zamúriť oka

Noční obloha je jasná. Hvězdy se posunuly o další krok k půlnoci. Blíží se chvíle, kdy by trpaslík Gwarg měl být podle domluvy probuzen - ale opatrně, aby navázal svojí hlídkou, než nad ránem poslední část noci ohlídá kroll Leaff.

Les je tichý a bez pohybu.
Možna už spí. Nebo na něco čeká? Kdo ví ...

Môj sluch tak ako oči sleduje okolie...Keby sa niečo čo i len šuchlo ihned tým smerom sledujem čo sa deje. Vezmem si jednu dostatočne dlhú palicu na ktorej konci si zapálim ohník, využijem to ako faklu, vstanem a spolu s Darkom prejdeme okolie táboriska aby sme sa presvečili či naozaj nič za stromami nie je...Meč mám prichystaný hned na obranu. Dark pozorne sleduje zem, či nenajde žiadne stopy alebo pach blížiaceho sa nebezpečenstva

Hlavu mám skloněnou, ruce leží uvolněně v klíně. Může se zdát, že spím, přesto jsem připraven ihned vyskočit s mečem v ruce. Přivřené oči pozorují Elemarova psa, který zatím nejeví žádné známky neklidu.

Edmonits se přes tábořiště zadíval na Elemara a oba potom sledujete Darka. Ten je zticha, chvílemi pozvedne hlavu a začichá. Jinak sedí zcela klidně.

Sedím zády opřený o strom a pozoruji okolí. Najednou si uvědomím, že něco není v pořádku.
Vše kolem utichlo a na les padla tma.
Co se to děje? Pomyslím si v duchu.
Pevněji sevřu meč.

Rýhy v kameni, které za deště jistě rychle odvádí z mísy vodu, dodávají ohni dostatek čerstvého vzduchu a tak plameny pěkně šlehají. Je to snad jedna ze zvláštností lesa, o kterých mluvil hostinský, že čas ubíhá nějak divně, chvíli pomalu a teď najednou rychle ...
Ani jste nepostřehli, že slunce už téměř zapadlo. Okraj lesa, tři možná pět sáhů, je osvělený ohněm, ale dále je hned úplná tma. Jakoby neviditelná stěna bránila světlu proniknout hlouběji mezi stromy.
Denní melodie lesa utichla. Chystá se les také spát? Nebo vás jen kolébá do spánku? Kdo ví...

Leaf se asi po půl hodině vynořil z lesa. V jednom podpaží má hromadu menších větví a v druhém objímá svojí velikou rukou takový menší stromek. Je vidět, že ho vítr vyvrátil z půdy již před dlouhou dobou. Dřevo je však vysušené a tak i přes velikost stromu s ním kroll nemá větší potíže. Dotáhne stromek ke kamenné míse. Hele, Gwargu, napadlo mě, jestli by jsi si nechtěl trochu zatrénovat s tím svým kladivem a navíc nám k tomu vyrobit pár kusů dřeva se kterýma bysme mohli topit? nadhodím na trpaslíka, který právě donesl k míse náruč plnou dřeva (ani ne polovinu co nesl krol pod paží).

Poté, co nanosil dřevo si Leaf najde nějaké místo blíž kamenu (aby oheň hřál, ale nepálil) a pustí se do jídla co dostali od hostinského. Hlídku si vezmu jako poslední, nad ránem, tak mě potom někdo vzbuďte. řekne při domlouvání si hlídek společníkům.

Celou cestu jdu kousek před skupinkou nových přátel, které jsem poznal v hostinci. Je to již pár dní co jsme spolu, ale zatím jsme si moc nepopovídali. Asi to bylo tím, že jsem měl náladu pod psa.
Teď se cítím skvěle. Protáhnu své ruce a hledám si místo k nocování. Všichni už leží kolem ohně, jen Elemar s Darkem jsou na stráži.
Také se uložím ke spánku na místo, které jsem si vyhlédl, ale nějak nemůžu zabrat. Hlavou se mi honí divoké myšlenky. Pořád se převaluji sem a tam. Potichu vstanu a jdu za Elemarem:
"Počkej, budu hlídat s váma... půjdu na druhou stranu našeho nocležiště..aby nás nikdo nepřekvapil."S těmito slovy se otočím a jdu k nějakému pořádnému stromu. Posadím se tak, abych viděl na družinu i okolí a do klína si položím svůj meč.

Jen co sem si trochu odpočinul, zvedám se a taky přikládám ruku k dílu. Po okraji mitiny začínám sbírat dříví a nosit je blíže k našemu budoucímu ohništi. Při tom pozoruji okolní les. Snažím se pohledem proniknout co nejhlouběji do šeřícího se lesa s otázkou, jestli tam na nás číhá něco nebezpečného....

Trpaslík si odfrkne a položí ke kamené míse náruč plnou větví. Opět si dopřeje několika doušků ze svého měchu. Pak jím trochu zatřese a snaží se nahlédnout skrze hrdlo dovnitř. Zamračí se a pak připevní měch pomocí kovové přesky zpět na kožený opasek.

"Pak mě můžeš probudit. Ale dej si pozor, mám lehký spaní a nerad bych tě praštil!" zase si odfrkne a vrátí se ke svému vaku, ve kterém se začne přehrabovat.

Na tváry sa mi objaví malý úsmev ked si vypočujem Gwargove slová
Vidím že nudiť sa tu nebudeme
Stále sa pokúšam zapáliť oheň aby sme sa ohriali a utáborili pred tmavou nocou...

Ked padne tma ja s Darkom budeme strážiť prvý, unavený som ešte neni tak vy si oddýchnite. Potom by nás mohol niekto vystriedať...

Pozriem na ostatných so spýtavým pohladom ako by som čakal odpoved...

"Hm...takže budem tady..." bručí trpaslík a kroutí rozhořčeně hlavou.

Pak odloží svůj vak a odepne štít, který také položí vedle. Kladivo si zasunuje za opasek, při své výšce mu tak rukojeť drhne o zem, a dává se do sbírání suchých větví na podpal.

Na Elemarovu otázku se zazubí jako neviňátko:
"Chech...to je ta nejlepší meducína! Pivo jako křen! Zdá se mi ale, že tady nikde nevidím výčep.." trpaslík se teatrálně rozhlíží, jako kdyby skutečně hledal sudy s pivem. "A nemusíš se bát. Když něco z lesa vyleze, praštim to po palici!" a na zdůraznění svých slov poplácá mlat svého masivního kladiva.

Klaknem si vedľa Darka niečo mu zašepnem do ucha a vytiahnem kresadlo z vaku ktorý mám prehodený cez rameno. Vak bol zatial schovaný pod hnedým plášťom. Plášť iba zčasti odkryje moju postavua v okamihu ma zakryje znovu. Dark očucháva okolie pri najblyžších kríkoch...
Pozriem na kameň a poviem
Tak ja kresadlo mám, zapálim oheň ale bude treba zohnať viac dreva a dal by som si niečo pod zub...

Vytihnem trochu jedla ktoré som si vzal z hostinca, zapískam jemnú melódiu, dark priskočí, zlupne čo mám v ruke a znovu sa poberie ku kríkom, Tiež si dám do úsť jedlo ktoré pomali žujem. pozeirm na trpaslíka

Čo to stále piješ? Dúfam že ti to neopantá zmysli, tento les v noci asi nebude príjemné miesto

usmejem sa a kresadlom sa snažím zapáliť oheň

Asi bychom měli rozdělat oheň dřív než padne tma? Má někdo z vás troud a křesadlo? nadhodím okolní společnosti. Pokud jo, tak zapalte oheň s těhle větví řeknu a ukážu na větve u kamenné mísy, a já zatím skočím do lesa nasbírat trochu víc dříví na večer a aby tu po nás taky něco zbylo. S těmito slovy se začnu procházet po okraji lesa, hledajíce podpalný materiál.

Trpaslík zamračeně stojí a rozhlíží se po okolí.

"Zatraceně, Nalíkov už přeci nemůže být daleko?" trpaslík se tázavě a snad i prosebně podívá na ostatní družníky. "Přeci tam musíme před západem slunce dojít!"

Ještě cosi bručí a znovu se napije ze svého měchu. Trpaslík očividně nechce zbytečně trávit noc zde v divočině, v lesích. Je ale poznat, že chvilka odpočinku i jemu přijde vhod. Své bytelné válečné kladivo opírá o zem a nechává tak ulevit svému otlačenému ramenu.

"No sláva, tak přece jen ten hostinský věděl o čem mluví. Myslím, že bysme se tady měli pro dnešek utábořit. Nevím jak vy, ale já už bych docela složil své kosti." Zazubím se na ostatní a poblíž kamene složím na zem svůj vak a sválím se znaveně na něj. "Teď už je pomalu řada na tu koroptvičku..."

Křoviny mezi stromy začínají houstnout, stromy se tlačí k cestě. Stezka už je viditelně užší. Slunce dále kleslo a jak musíte jít za sebou po jednom v řadě, šlapete na stín toho před vámi.
Myšlenky se táhnou vašimi hlavami - Snad je to konečně začátek střední části, jak o ní mluvil hostinský, nejhorší kus cesty přes les.
A náhle za dalším zákrutem se křoví a stromy rozestoupily a obtáčí mýtinu dobrých dvacet sáhů v průměru. Vaše oči spočinuly na velkém mísovitém kameni vedle cesty téměř uprostřed mýtiny. Je podobný tomu, který jste viděli za poledne, jako by oba kameny vyšly ze stejné formy.
Slabý vánek vám nabízí příjemnou vůni různých květin, kterými je prostranství poseto. Mezi stromy hned od krajů mýtiny leží spousty větví.
Dark vedle svého pána čeká, jestli budete pochodovat dál. Spokojeně vrtí ocasem, v okolí necítí nic nebezpečného.
Slyšíte jen poklidnou melodii lesa.

"U všech Stínů!!" zakleje znovu trpaslík a opět si lokne poctivého doušku ze svého měchu. "Hospodskej přeci říkal, že na večer bychom měli dojít do Nalíkova. Trmácíme se celej den, zatraceně." bručí a dál neúnavně šlape, občas popobíhá, vedle obřího krolla.