Barevná srdce (156 stran zpět) | Herna - Aragorn.cz

Nejdřív bysme měli najít vhodné místo na nocleh, jak říkal hostinský a pak něco k jídlu najdem a nebo sníme zásoby.řeknu trpaslíkovi a hobitovi a šlapu dál po cestě.

Zašátrám ve svém vaku a vytáhnu kousek chleba. Smutně se na něj podívám a zasněně nadhodím: "Nějakého zajíčka nebo koroptvičku bysme mohli na dobrou noc ulovit. Nejlépe se usíná, když si váš žaludek nestěžuje." Popoběhnu, abych zase dohnal krolla s trpaslíkem. Když je tak vidím, zasměju se tomu velikostnímu rozdílu a pak se s chutí zakousnu do té kůrky, co jsem ve svém vaku našel.

"Ať už hostinský mluvil pravdu nebo přeháněl, radši bych se na první noc utábořil dle jeho rad."

Trpaslík se na krollova slova jen zašklebí a zabručí:"Hmm...už jsme tam měli být! Šlapem celej den. U všech rohatejch, nenajíme se?"

Cesta není dlouhá a mnohokrát zatáčí a tak se i krátká vzdálenost může zdát dlouhá. odpoví na Gwargovu, snad řečnickou, otázku vysoký kroll kráčející trpaslíkovi po boku. Leaf, jak se vám kroll již v hostinci všem představil, je kroll. Což by asi na popis jeho vzhledu stačilo. Pro zvědavější jedince to je něco málo pod 2,5 metru vysoká hora masa. Tuku na sobě moc nemá a pod jednoduchým šatem s pár velikých kusů látky se mu rýsují svaly. Jeho obličej není škaredý (na krolla) a někdo hodně pozorný by v něm snad našel i jemnější rysy. Během cesty Leaf sám nemluví a spíše jen jde a rozhlíží se krajinou, zdánlivě fascinován každodenními maličkostmi, jako jsou ptáci či různé druhy rostlin.
Na Axeliainu poznámku o tom, kdo bude rozdělávat oheň, zareagoval slovy : Nevím, proč by měl oheň rozdělávat ten co doběhne poslední. Myslím, že je to docela nespravedlivé a měly bychom se spíš střídat.
Co se týče výbavy, tak krom obyčejných šatů má Leaf přes záda přehozený dlouhý luk a toulec s šípy, tornu s jídlem a v chůzi si pomáhá dlouhou kovanou holí.

Zamračený podsaditý trpaslík ve starší kožené zbroji tiše pochoduje s ostatními družníky a tak jako maličký hobit i on musí občas udělat několik rychlejších kroků, aby udržel tempo ostatních. Po té si vždycky odepne z opasku svůj měch a s chutí se napije. Po hltu jakési tekutiny se spokojeně zakření a dál si to štráduje po cestě.

Zjizvenému trpasličímu obličeji vévodí velký nos, malá očka se naopak ztrácejí. Vousy, které již značně šedivějí, má řádně spletené do ozdobných copů. Trpaslík se může zdát poněkud obtloustlý, ale zblízka lze vypozorovat, že mimo tuku má slušnou zásobu svalů.

Přes záda má, mimo ošuntělého poloprázdného vaku, připevněný na koženém pásu i dřevěný štít, který má již očividně své nejlepší časy za sebou.

Přes rameno má trpaslisko opřené masivní válečné kladivo, kterým by jistě nikdo nechtěl dostat přes hlavu. Gwarg svoji zbraň pevně drží a jak jste už mohli vypozorovat, nikdy ho nemá dál než na dosah své krátké ruky.

"U všech Stínů!!" zahartusí a znovu se napije ze svého měchu. "..glmpt...ááách..jak to je ještě daleko? Zatraceně, dyť jsme tam už měli dávno být!"

Kráčam po ceste v hnedom kapi ktore mam mierne ušpinené od blata. Od plášťom sa mi leskne meč vždy ked slnečné lúče dopadnú na moju lavú stranu. Na nohách mám iba jednoduché boty z kože zvieraťa ktoré som ulovil. Je vidieť na prvý pohlad že nie som človek z mesta. Imôj spôsob chúdze v lese tomu nasvečuje.Všímam si postupne okolie...pozorujem stromi, listy a ich pohyb v smere vetra, pozriem na oblohu aby som zhruba odhadol koľko máme času na to kým zapadne slnko úplne. Sledujem i cestu ktorá sa pred nami otvára, či sa na nej niečo nepohne, nezjaví...Vedla nohy mi cupitá môj čierno-biely pes, nie je ešte veľký ale už sa ukázalo že v živote niečo vie ked ma upozornil na hroziace nebezpečenstvo.

MH: Dufam že môžem mať Darka, som sa nespytal ale na A2 som ho mal

Pozriem na Alexiu a zakričím
Počkaj, neutekaj! Nevieš čo nás na tej ceste čaký, musíme byť opatrný...

Myslom mi prebehne otázka
Sú v týchto lesoch naozaj také strašné tvory ako vravel hostinský alebo nie?

S otázkou v mysli znovu pokračujem v ceste

Axelia sa rozbehne dopredu a v usiach spolocnikov uz len zaznie jej vesely hlas, zatial co ich oci mozu spocinut na obraze, ktory svojim ladnym pohybom vytvara.

Notak lenivci pohnite kostrou, do zapadu je malo casu a este nemame ani taborak...

Cierny lahky plast sa pri behu zodvyhol a jemnymi vlnkami hladil vzduch prudiaci pod nim. Odhalil tak nohy, ktore zdobia cierne vysoke cizmy az pod kolena, do ktorich su napasovane kozene nohavice pomerne prilnave a leskle, tiez cierne. Pravdepodobne by jej viali i vlasy, ak by neboli schovane pod kapi plasta.
Na lavom rameni sa jej pohojdava dlhy luk zatial co na pravom tulec sipov.

Otociac sa o stoosemdesiat stupnov sa na jej nohy namota plast, spravi par krokov vzad so slovami... Kto bude posledny zaklada ohen... sa otaca zas vpred a pokracuje v zapocatom behu.

Každým svým malým krůčkem ukrajuju vzdálenost před náma. V hlavě mě běží všechny rady hostinského. Rozhlížím se po svých nových souputnících a snažím se odhadnout, co od nich můžu čekat.
Sám jsem malý obtlouslý hobit s úsměvem na tváři a tmavýma vlnitýma vlasama padajícími mi až na ramena.

Odpolední slunce začíná klesat a za každou zátočinou cesta pokračuje zatím beze změny. Zarostlá sotva znatelná pěšina přes střed této části lesa se pořád neobjevuje.

tento den
Lesem jste došli k velké cestě a u velkého bílého kamenného sloupu odbočili na západ k Nalíkovu.
Po poledni jste prošli místem, kde stromy uvolnily sevření stezky a vytvořily nevelkou louku. Vpravo od cesty v trávě leží nízký okrouhlý kámen, dobře sáh v průměru. Jeho vrchní část má tvar velké mělké mísy. Zvednutý okraj je několikrát přerušen úzkými rýhami vedoucími od středu mísy k obvodu, jako paprsky. Dno rýh se směrem k obvodu kamene prohlubuje.
Prázdný vnitřek mísy byl suchý, voda nočního deště zřejmě odtekla právě těmito rýhami.
Do večera je ještě daleko, abyste přerušili pochod už zde. Snad podobné místo bude i někde dál.
S touto nadějí vyrážíte po cestě dál.

Stezka, stále dost široká, vás vede pod klenbou větvoví. Smíšený les po obou stranách se ozývá jen pokřikem ptáků. Před půl hodinou a podruhé před malou chvilkou jste prošli volnými mýtinami rozloženými kolem cesty. Obě však byly bez kamene pro oheň a tak jste se tam ani nezastavili.
Vyhlížíte vpřed, jestli už se stezka mění v neznatelnou zarostlou pěšinu, o které mluvil hostinský. Ale za každou zatáčkou zatím vypadá cesta stejně a vás napadá podobná myšlenka ...
No aspoň se jde dobře a rychle.

Z minulých dnů - Rady hostinského
...
Ptejte se těch, které potkáte, třeba vám řeknou něco, co vám někde jinde a po dlouhém čase zachrání život.
Na co si máte dávat pozor. Říkal jsem vám, že tento les není dobré a bezpečné místo. Hlavně v noci.
Do Nalíkova můžete dojít zítra. Pokud se nic nepřihodí. Na nocleh zůstaňte u cesty. Najděte si volnější místo. Stačí širší pruh trávy bez stromů a křoví. Abyste viděli na cestu. Možná na takové mýtince bude velký plochý kámen nebo kamenný kruh. Takové místo je dobré. Připravte si dost dřeva, oheň rozdělejte na tom kameni.
A celou noc hlídejte oheň...

Z minulých dnů - Rady hostinského
Dnes ráno, než jste vyrazili na cestu, vám hostinský připravil vydatnou snídani, pro každého cestovní balíček s jídlem na tři dny. Připil na zdar vaší výpravy
...Na dnešní den a všechny, které přijdou. Na schopnost vaší mysli. Na bystrost vašich očí ve světle i ve tmách. Na jemnost vašich uší v tichu i v řevu bouří. Na sílu vašich paží. Ať vaše zbraně jsou ostré, brnění i štíty pevné a střely z vašich luků letí daleko a vždy zasáhnou cíl.
Kdykoliv budete mít hlad či žízeň a vaše kapsy i vaky budou prázdné, vzpomeňte na toto ráno, na tento stůl a vše co je na něm. Potom váš hlad utichne a žízeň poleví...

Z minulých dnů - Rady hostinského
...co bývá ve velkých lesích. Hejna velkých dravých ptáků, celé smečky hladových šelem, klubka hadů, cokoliv z toho by stačilo nejen na těžká zranění. Pohleďte na sebe. Vaše tváře, ruce a jistě celé tělo nesou jen pár drobných šrámů.
Víte, já se v živých tvorech trochu vyznám. Prosím, neurazte se, ale to nejsou kůže zdatných obratných bojovníků, kteří jen zřídka utrží ránu, jaká zanechá jizvu. Vy máte většinu bojů teprve před sebou. A ty těžké, skutečné boje o život... také přijdou.
Ale rozumné bytosti se jim spíše vyhýbají. Zejména když jsou si vědomé svých malých, zatím malých, zkušeností.
Tohle není obyčejný les. A nežijí v něm jen obyčejná zvířata. Démonická monstra se prohánějí mezi stíny stromů i ve dne a spousta dalších tvorů povstává s příchodem noční tmy.
Velcí mágové království sytí cesty zvláštní silou. Tak jsou docela bezpečné proti většině těchto tvorů. Cesty a jejich okolí, kam je z cesty vidět.
Za dne je vidět lépe a dál. Věřte mi, já to vím...

Z minulých dnů - Rady hostinského
Po práci u večeře sedával hostinský s vámi a při povídání ochotně nabízel svoje rady.
... do obou měst je odtud, z rozcestí dobře čtyři a spíše pět dní cesty. Dojdete do Haraqy nebo do Tarambe, toho zlatníka tam nenajdete a půjdete dalších pět dní jenom zpět sem k rozcestí. Možná byste mohli do Nalíkova, z rozcestí na západ, jen jeden den cesty. Je to sice malé městečko, ale myslím, že tam vám poradí, kam jít hledat Ashira. Druhý den jste znovu tady na rozcestí a budete vědět, jestli na jih nebo na sever. Dva dny nebo deset, no je to jen rada...

I když mi to je docela proti srsti tak s chystáním dřeva klidně pomůžu (i když si o lidech co takhle zabíjí stromy myslím své). Ale pokud by chtěl hostinský pomoc třeba s prací na zahradě (pokud tedy někde pěstuje třeba zeleninu) nebo se sběrem nějákých bylin. Tak bych byl radši.
PS. Ten hostinec je někde na samotě nebo uvnitř nějáké vesnice? Pokusil bych se sehnat si nějakou dýku nebo tesák a kožené brnění své velikosti, pokud to bude možné. Pokud ne tak počkám až dorazíme do Nalíkova.
PPS.Mapa funguje bez problémů.

Ahoj všem.
Podrobnější úvod do děje obstarám. Teď jenom zhruba:
V hostinci U rozcestí, kde jste se postupně sešli, vás zaujala výzva zlatníka Ashira. Během několika dní jste pro hostinského chystali dřevo do dřevníku, kouzelnice pomáhala v hostinci. Za práci jste měli stravu a ubytování.
Vaše družinka je na cestě do Nalíkova.

Zkusím umístit soubor s mapou, pokud se mi povede, otestujte si zda ji můžete zobrazit.
Přeji hezké dny.

Info pro zájemce:
Tato jeskyně byla rozehrána na A2 a původní aktivní hráči byli uvědoměni.
Z původní sestavy mají zájem o pokračování dvě postavy: kouzelnice a hraničář, zatím se nenahlásili.

Tři, už zaregistrovaní, zájemci obsadili postavy: hraničář, válečník a alchemista.
Zbývající postavy vyberu z nových zájemců, jeden typ bojový, jeden typ zloděj.

Hra: Přes forum jeskyně.
Hlavní hrací dny: úterý, čtvrtek, sobota,
v ostatní dny se budu snažit aspoň nahlédnout, jestli je od vás nový příspěvek.
Herní čas: Po - Pá mohu začít mezi 17 až 18 hodinou. So a Ne průběžně přes celý den.

Pro upřesnění: Uvedené dny a hodiny se budu snažit JÁ být OnL. Abych probral došlé příspěvky a postrčil děj kousek dopředu. Pokud budete moci v tu dobu i vy být připojení, bude ten kousek jistě větší. Ale podmínkou to není.

Přeji všem hezké dny.

Dveře se otevřely a do hostince vstoupil muž v dlouhém tmavošedém plášti. Široký okraj jeho klobouku stínil téměř celý obličej. Muž prošel místnost a nahnul se nad nálevní pult k hostinskému. Oba chvíli promlouvali a potom hostinský ukázal na desku mezi dvěma sloupky. Muž se ještě něco zeptal a když hostinský přikývnul, položil na pult osm lesklých stříbrňáků. Hostinský je vzal, otočil se, ze skříňky vytáhl zdobenou lahvici a do malé skleničky nalil trochu zlatavé tekutiny. Muž rozevřel malý kožený váček zavěšený na řemínku kolem krku a špetku z jeho obsahu vhodil do skleničky. Tekutina zavířila, ale muž se otočil a přešel k desce. Z jejího okraje vytrhl několik tenkých malých hřebů a z vnitřní kapsy pláště vytáhl kus popsaného papíru. Ten rozložil a připevnil hřeby na desku. Vrátil se k pultu a pomalu vypil svůj nápoj. Pokynul hostinskému a odešel.

Teprve potom ostatní hosté pohlédli k desce a dva se zvedli a šli si prohlédnout papír zblízka. Možná to byla chyba. Možná se měli jít podívat hned a mohli se případně muže zeptat o co jde. Papír byl mnohem větší než jiné, které tam občas někdo vyvěsil. Ale bylo na něm jen několik málo slov:
KOUPÍM
ZELENÉ SRDCE
ZA DOBROU CENU
zlatník Ashir z rynku
U spodního okraje byla ještě drobným písmem napsána poněkud nejasná věta:
Jednotliví zájemci o výdělek ať nechodí za mnou, pro takové je místní pracovní úřad.

Jeden z těch dvou se posadil zpět ke stolu zatímco druhý přistoupil k hostinskému, který mezitím uklidil lahvici zpět do skříňky. Ale ten mu k oznámení nemohl doplnit skoro nic:
- Říkal jen, že dva nebo tři by na to byli málo. Že jich bude muset tu práci vzít dohromady aspoň pět a různých povolání. Však víte, že se tu občas i taková větší skupinka dobrodruhů zastaví, jestli někdo nepotřebuje jejich služeb. Proto tady ta deska s těmi papíry je.
Vzpomínáš si, Talneku, na ty tři Serany loni? Čekali tu skoro čtyři týdny na dalšího. Platili za nocleh jen polovinu a jídlo jsem jim dával zdarma. Ale za to mi postavili druhý dřevník a do obou připravili dřeva, že jsem topil celou zimu a zbylo. A jiné na vaření do kuchyně mám i na tento rok. Potom než odešli, tak mi ještě opravili celou střechu. Nebo jako nedávno, dvě menší partičky tu několik dní čekaly, pak se domluvily a vyrazily společně.

Talnek pokýval souhlasně hlavou a vrátil se ke stolu. Poslední slova si hostinský zamumlal spíše už jen pro sebe:
- Však oni se nějací najdou. Vždycky se někdo našel.