Druhá strana (112 stran zpět) | Herna - Aragorn.cz

(23:03) Margare-tka: "A kdy že ten ples má být?"
(23:04) Morigan: "Řekla bych, že tak za tři dny."
(23:11) Margare-tka: "No tak to je fakt za chvilku."
(23:27) Margare-tka: Tak se kouknu jaký měli plán rozdělení šatů. Jestli to je poznat podle velikosti.
(23:29) Morigan: Jo, ty zemské jsou nejkratší.
(23:32) Margare-tka: Tak to tam provnávám a řeším s vámi. "Tyhle jsou nejkratší." konstatuji.
(23:39) Morigan: Jak je vidět, jsou střihem přizpůsobené konkrétně nám, švadleny už nejspíš mají naše míry naučené.
(23:41) Ketryn: "To mě děsí ještě víc, že jsou šité přímo na nás a s přesností..." konstatuji, když to zjišťujeme.
(23:42) Margare-tka: "No jako už nám šili ty jedny, ale nějak si nepamatuji jestlinám už nějaké míry braly a nebo jestli jsou tu jako někde evidované"
(23:42) Morigan: "No, na to už bychom si snad měly zvykat... ještě, že už jedeme domů..."
(23:45) Ketryn: "No, ještě že," souhlasím.
(23:45) Margare-tka: "Hm. Myslím, že se to tu nachyluje."
(23:46) Morigan: "K čemu, u všech bohů?"
(23:48) Ketryn: Taky se dívám nechápavě, jak to Margaret myslí.
(23:50) Margare-tka: "Já nevím tak nějak mě to napadlo. Už abychom byly na cestě domů."

(22:02) Morigan -> Ketryn: Ty druhé nemají ostré cípy a není tam tolik vrstev různě dlouhých, spíš stejně. Cípy na rukávech jsou zakončené tvary, které připomínají listy.
(22:05) Morigan -> Ketryn: Třetí jsou bílomodré a jejich rukávy končí vlnkami, stejně jako několik vrstev sukně, s barvami navzájem se prolínajícími.
(22:05) Ketryn -> Morigan: To bude maškarní.
(22:05) Morigan -> Ketryn: Vypadá to tak.
(22:07) Ketryn -> Morigan: Že by oheň, země, voda...? Koukám na ně a ani nevím, jak si je rozdělíme.
(22:09) Ketryn -> Morigan: A štvu sama sebe, že se mi líbí...
(22:09) Morigan -> Ketryn: Každé šaty mají i pavučinkové punčochy - červené, zelené a světlounce modré. Pak také střevíčky pošité korálky (nebo možná spíš polodrahokamy), šperky a čelenku se škraboškou.
(22:10) Morigan -> Ketryn: Takže to na maškarní opravdu vypadá. Pochopitelně se nám o tom nikdo nezmínil.
(22:11) Ketryn -> Morigan: No jsem z toho taková vykulená :-D Doufám, že už budete taky vstávat, protože s tímhle nechci být sama.
(22:11) Ketryn -> Morigan: To mě snad ani nepřekvapuje, že se zapomněli zmínit.
(22:21) Ketryn -> Morigan: Nechci vás budit, tak přiložím do krbu a zůstanu v té první místnosti. Stále se dívám na ty šaty a jsem z toho všeho rozpačitá.
(22:26) Morigan: Když se probudíme i my dvě s Margaret, nalezneme Katryn v předpokoji s nějakými novými šaty.
(22:28) Margare-tka: "Ahoj co tu vyvádíš??" nemám zrovna pozitivní náladu.
(22:29) Morigan: "Co to zase je?" podivím se.
(22:30) Ketryn: "Nové šaty na ples... Vypadá to, že bude maškarní," ukážu na ně.
(22:31) Margare-tka: "Maškrní? Nějak dřív ne?"
(22:34) Ketryn: "Hm..." zabručím.
(22:36) Margare-tka: "Holky tak tohle je fakt já nevím.... hodně. ale jsou krásné."
(22:37) Ketryn: "Jsou krásné.... ale nějak mě to rozhodilo."
(22:38) Morigan: Mě taky."
(22:38) Morigan: Jdu se podívat ještě na ty čelenky a škrabošky, když už jsem v tom.
(22:41) Margare-tka: Taky se na ně podívám a jsem z toho v šoku a okouzlená až zapomenu na chvilku na ty sny.
(22:43) Morigan: Ohnivá je blýskavá, rudo - černá a čelenka, která k tomu je, vypadá úplně jako ohnivá koruna. Řekla bych, že ty kameny, co na tom jsou, jsou docela určitě rubíny.
(22:44) Margare-tka: "No super.... jako to je fakt paradox. Tady budeme nosit rubíny a necháváme tu naše cenné lodě,"
(22:46) Morigan: Zemská je složená jakoby s listů a lístečků a čelenka vypadá jako upletená z březových větviček s lístečky a kameny budou nejspíš smaragdy a topaz.
(22:46) Margare-tka: "Jsou fakt nádherné."
(22:48) Morigan: Vodní škraboška je vlnkovaná a čelenka vypadá jako korunka z vodotrysků, posázená safíry a perlami.
(22:48) Ketryn: "To jsou..." souhlasím.
(22:48) Ketryn: "Akorát mě z toho chytá nerv..."
(22:51) Margare-tka: "Hm. Jako myslím, že to bude velký ples."
(22:52) Morigan: "Chybí nám vzdušný živel," řeknu sarkasticky.
(22:55) Ketryn: "No..." Po tvém prohlášení asi nemám daleko ke krizovému smíchu.
(22:56) Margare-tka: "No jako chybí, ale myslím, že s tím nic neuděláme. Nebo nějakej nápad?"
(22:57) Morigan: "To byla jenom poznámka."

(20:03) Ketryn: To mě štve, že se ti s ním nedaří spojit :-(
(20:05) Ketryn: Aspoň že ty bolesti pomalu ustupují. Řekla jsem vám, že se mi podařilo napojit na Richieho a že je stále hodně naštvaný na Christophera. A že Nial měl taky nějaké problémy, ale že se to snad pomalu lepší.
(20:06) Morigan: "To mě štve, že jsou na sebe naštvaní. Nechápu, proč to Klaus udělal takhle!"
(20:08) Ketryn: "Protože to je debil..." vzdychnu.
(20:10) Morigan: "Vždycky byl manipulátor!"
(20:10) Ketryn: "Jako Richie je hodně zatvrzelý a hodně naštvaný, nehodlá to zatím vůbec pochopit, i když jsem se snažila Christophera hájit a přivést ho k rozumu.... No prostě Richie :-( Mrzí mě to hodně, poslední dobou se přátelili docela dost. A Richie měl jet někam s jeho jednotkou."
(20:10) Ketryn: "Tedy plánoval to."
(20:13) Margare-tka: "No to ho neomlouvá, je to prostě idiot. Zlátý Damon, ale to jsme říkala vždycky."
(20:13) Margare-tka: "A kam? Tak mu prostě vnukni, že by to mohla být dobrá cesta ke spřátelení."
(20:16) Margare-tka: "myslím neomlouvá Klause."
(20:19) Morigan: "No, odtud to asi těžko ovlivníme... na druhou stranu umíš si představit, jak by to Richie nesl, kdyby si pamatoval, že ho kousl vampýr??"
(20:23) Margare-tka: "No to je fakt tohle možná lepší."
(20:25) Ketryn: "Nevím kam, asi do nějakého útoku nebo tak něco, některé jednotky se budou oddělovat. Ale jak mu to mám asi vnuknout, když absolutně nechce nic slyšet a jen v sobě živí vztek ke Christopherovi? Snažila jsem se mu říct, že to byla jen nehoda, že on první vytáhl dýku a že mu Kit rozhodně nechtěl ublížit, ale nechce to poslouchat. Znáte Richieho."
(20:26) Ketryn: "Je fakt, že kdyby si to vše pamatoval, tak by to bylo ještě horší... navíc by věděl, že je do toho zapletená Morigan."
(20:26) Morigan: "No, ještě ke všemu."
(20:33) Margare-tka: "No to je fakt tohle možná lepší."rozpoutat. jako vampýří trestnou výpravu nebo nevím co."
(20:35) Morigan: "Pro sebe by si to určitě nenechal a nechci vědět, co by s tím udělali ostatní... ačkoliv to už by byl asi Klaus s Damonem zase pryč. A s Henrym."
(20:37) Morigan: "Doufám, že to Henry zvládá dobře," vzpomenu si. "Měla jsem obavy, že se ho přece jenom zbaví a jsem ráda, že to neudělali."
(20:43) Margare-tka: "No myslím, že to bude zvláštní vampýr, když vznikl z tvé krve"
(20:44) Morigan: "Nevím o tom, že by to takhle fungovalo."
(20:47) Ketryn: "No možná trochu zvláštní bude," přemýšlím.
(20:47) Ketryn: "Snad to zvládá docela dobře, když ho nechali samotného u brány."
(20:48) Morigan: "To je jediné pozitivní z těch zpráv."
(20:55) Margare-tka: "Myslím, že o tomhle toho moc nevíme, takže bych se moc nedivila."
(20:56) Margare-tka: "Hm..." dojde mi vlastně, že to byl Lorenův pobočník a jsem z toho nějak nesvá.
(20:58) Morigan: To už jsem zapomněla.
(20:58) Morigan: Tu noc se asi po delší době konečně trochu vyspím, takže je naděje, že na plese nebudu vypadat jako zombie.
(20:59) Ketryn: Uleví se mi, že už aspoň trochu spíš.
(21:01) Margare-tka: To mě taky, ale asi myslím na svodnou a co Loren dělá a jestli je v pořádku. Ale měl by být, když je velitel, uklidňuji se. Asi lehce tuhle noc trpím stihomamem.
(21:24) Morigan: Hoďte si na ráno.
(21:28) Systém -> Ketryn, Morigan: Hod na šestistěnné kostce (k6): 2
(21:34) Morigan -> Ketryn: Probudíš se první, my ještě spíme, Už se ti spát nechce, není ani nijak moc brzo, tak jdeš potichu do předpokoje, aby ses podívala, jak je na tom oheň v krbu. Překvapí tě, že přes opěradlo gauče je něco splývavého přehozeného.
(21:36) Ketryn -> Morigan: Tak se jdu překvapeně a zvědavě podívat blíž.
(21:44) Morigan -> Ketryn: Jsou to troje šaty, zřejmě na blížící se ples. Jedny mají ohnivé barvy na červeném základě, druhé různé odstíny hnědé a zelené a třetí modrobílé.
(21:48) Ketryn -> Morigan: Tak to koukám asi trochu vyjeveně, o tom, co budeme mít na plese na sobě, mě vůbec nenapadlo přemýšlet. Prohlížím si je a začne mě z toho plesu přepadat nervozita.
(21:49) Morigan -> Ketryn: Na stolku jsou k nim tři hromádky doplňků, podle barvy jasně zařaditelné.
(21:49) Morigan -> Ketryn: (Jestli si budeš chtít nějaké prohlédnout blíž, tak řekni.)
(21:52) Ketryn -> Morigan: No jdu si je prohlédnout postupně všechny blíž :-) Začnu asi popořadě, jak jsi napsala.
(21:56) Morigan -> Ketryn: Jsou splývavé (to budou asi všechny), mají bohatou cípatou sukni a stejně tak vrstvené rukávy z průhledné látky, také se špičatými cípy. Zblízka je vidět, že mají spoustu blýskavých výšivek v oranžové a temněji červené barvě a celkově nějak připomínají oheň.
(22:00) Ketryn -> Morigan: Jsem překvapená, že to nejsou klasické elundské šaty. Tenhle ples asi bude laděn jinak... No čím dál tím lepší....

(21:44) Morigan -> Ketryn: Richie zřejmě vnímá slova, nebo alespoň jejich podtext, ale jeho pocit je asi takový, jakože co ty o tom víš a jak se o tom opovažuješ "mluvit"!
(21:48) Morigan -> Ketryn: "Jak mi ho někdy mohlo být líto??" naštve se.
(21:50) Ketryn -> Morigan: "Viděla jsem to, byla jsem tam! Vytáhl jsi dýku a když ti ji chtěl sebrat, tak jste se vzájemně zranili. Nikdo nechtěl nikomu ublížit!"
(21:52) Morigan -> Ketryn: Richiemu se absolutně nechce přijmout tvou verzi.
(21:54) Ketryn -> Morigan: Zatvrzelec jeden! "Richie, vždyť máš Christophera rád! Tak až vychladneš, tak mu to odpusť. Opravdu to byla jen nehoda z obou stran."
(21:55) Morigan -> Ketryn: "Je to fakt idiot," povzbuzuje ho to naopak k ještě větší zatvrzelosti. "Víš co? Já bych mu tu Morigan vlastně i přál! Ať si to užije až do dna!"
(21:56) Morigan -> Ketryn: "Richie!" napomene ho Miki. "Tohle bylo pěkně hnusné."
(21:56) Morigan -> Ketryn: "Co jsem řekl hnusnýho? Že bych mu jí přál? Vždyť ji chce," ušklíbne se Richie.
(21:56) Ketryn -> Morigan: "Richie!!!" On je opravdu někdy na zabití.
(21:56) Ketryn -> Morigan: Pak se rozhodnu toho nechat, protože mě stejně nebude poslouchat, snad až trochu vychladne, tak se umoudří. "Jak je Nialovi??? Morigan hodně bolí hlava a už dva dny vůbec nespí," přejdu na jiné téma, dokud spojení trvá.
(21:57) Morigan -> Ketryn: "Ano, ale ty jsi to hnusně myslel."
(21:57) Ketryn -> Morigan: Jeho snad nedokáže přivést k rozumu ani Miki...
(21:58) Morigan -> Ketryn: To Richie trochu zbystří. Neodpoví ti sice přímo, ale pochopíš z jeho myšlenek, že Nial měl také nějaké problémy.
(21:59) Ketryn -> Morigan: "A lepší se to??"
(22:00) Morigan -> Ketryn: Pochopíš, že ano, pomalu.
(22:05) Ketryn -> Morigan: "A co Derek?"
Systém: Margare-tka přichází do místnosti.
(22:07) Morigan -> Ketryn: Nic moc nového, ale zdá se, že od nasazení ruelonové čelenky nikoho ve snu nenavštívil, tedy nevědí o tom.
(22:07) Ketryn -> Morigan: "Tak aspoň něco..."
(22:08) Ketryn -> Morigan: Chtěla bych se ještě zeptat na Rogera s Moredem a jak to vnímají oni, ale to hned zapudím, když si uvědomím, že na tohle se Richieho ptát nemůžu.
(22:12) Morigan -> Ketryn: K6
(22:13) Systém -> Ketryn, Morigan: Hod na šestistěnné kostce (k6): 3

(20:01) Ketryn -> Morigan: "RICHIE?!?" zkusím na sebe upozornit důrazněji.
(20:21) Morigan -> Ketryn: K6
(20:23) Systém -> Ketryn, Morigan: Hod na šestistěnné kostce (k6): 5
(20:26) Morigan -> Ketryn: Trošku se zarazí, nejspíš něco uslyšel nebo poznal.
(20:26) Ketryn -> Morigan: "Richie? Slyšíš mě??" zkouším dál naléhat.
(20:28) Morigan -> Ketryn: "Co se děje?" kouká na něj Miki.
(20:28) Morigan -> Ketryn: "Nevím," řekne Richie zmateně.
(20:29) Ketryn -> Morigan: "Christopher ti vůbec nechtěl ublížit. Byla to jen blbá nehoda. Odpusť mu to."
(20:30) Ketryn -> Morigan: Doufám, že mě bude vnímat, protože se pak chci zkusit zeptat na Niala, jestli je mu taky zle.

(19:21) Margare-tka: A kdo nás doprovázel? Jsem ráda, že je ti lépe.
(19:21) Margare-tka: A jsem celá napjatá, jestli se to povede.
(19:23) Morigan: Téměř ano, protože jsem dodržela dohodnutou hodinu, ale nakonec k úplnému spojení nedojde.
(19:24) Ketryn: "Ach jo..." :-( Jsem zklamaná, že se to nepovedlo.
(19:24) Morigan: "Do háje!" štve mě to.
(19:25) Morigan: "Asi to na nás ještě nějak působí nebo tak něco..."
(19:25) Ketryn: "To je možné... Tak snad zítra to bude lepší."
(19:28) Margare-tka: "no asi ano, když je špatně tobě, tak bude i Nialovi. Kort když je tak blízko."
(19:28) Margare-tka: "tak to zase zkusíš zítra."
(19:29) Ketryn: "Tak já zkusím aspoň pouto," navrhnu.
(19:29) Ketryn: Můžu?
(19:33) Morigan: (Jo.)
(19:34) Systém -> Ketryn, Morigan: Hod na šestistěnné kostce (k6): 6
(19:37) Morigan -> Ketryn: Napojíš se okamžitě. Richie sedí ve svém stanu, je tam s Mikim a pořád je naštvaný na Christophera. Ruku má ovázanou a částečně vyléčenou, stejně jako krk, kde bylo zranění o dost povrchnější.
(19:40) Morigan -> Ketryn: "Možná už nám to všem trochu leze na mozek a jednáme neadekvátně," usuzuje Miki.
(19:40) Morigan -> Ketryn: "To je docela slabý slovo, nemyslíš?" ušklíbne se Richie.
(19:41) Morigan -> Ketryn: "No... jo."
(19:42) Ketryn -> Morigan: Ach jo, kéž by na to nějak zapomněl a odpustil mu to... přemýšlím, jak mu to vnuknout.
(19:43) Morigan -> Ketryn: "Moc si to ani nevybavuju," přizná Richie. "Vlastně vůbec nevím, proč jsme s tím začali, vím jen, že to bylo kvůli Morigan. Je jí naprosto posedlý!"
(19:43) Morigan -> Ketryn: "Jen jí má rád," opraví ho Miki.
(19:45) Ketryn -> Morigan: "Richie?" zkusím na něj promluvit, jestli mě vnímá.
(19:45) Morigan -> Ketryn: "Má jí tolik rád, že mi kvůli tomu bodnul do ruky mojí vlastní dýku!" ušklíbne se Richie.
(19:45) Morigan -> Ketryn: K6
(19:45) Morigan -> Ketryn: "Tys ho taky zranil," připomene mu Miki.
(19:45) Systém -> Ketryn, Morigan: Hod na šestistěnné kostce (k6): 4
(19:46) Morigan -> Ketryn: "No bezva, a teď se navíc o ničem jiném v táboře nemluví!"
(19:46) Ketryn -> Morigan: Jsem ráda, že na to Miki upozornil.
(19:46) Morigan -> Ketryn: Tak zatím tě moc nevnímá.
(19:46) Morigan -> Ketryn: "Všichni se nudí, každá senzace se jim zalíbí."
(19:47) Morigan -> Ketryn: "No, to je teda senzace!"
(19:47) Ketryn -> Morigan: Hm :-( Tak chvíli poslouchám a soustředím a pak to když tak zkusím znovu a důrazněji.
(19:47) Morigan -> Ketryn: "Je to blázen, měli by ho odvolat z velení!" prohlašuje Richie.
(19:48) Ketryn -> Morigan: Debil Klaus! Fakt mě štve, že je dostal do téhle situace.
(19:48) Ketryn -> Morigan: "Ježiš, to NE! Byla to jen nehoda!" zděsím se.
(19:49) Morigan -> Ketryn: "O tom rozhoduje lord Murtagh, ne my," uklidňuje ho Miki.
(19:49) Morigan -> Ketryn: "No, tak doufám, že se nad tím zamyslí!"
(19:50) Morigan -> Ketryn: "Trest ho nemine, řekl bych. Možná ani tebe," dodá opatrně. "Tady se soudí celkem spravedlivě."
(19:51) Morigan -> Ketryn: To má Richie pocit, že vybouchne vzteky v představě, že bude u Murtagha na koberečku a pak si ještě odnese nějaký trest. Ale tuší, že je to dost možné a to se mu fakt nelíbí.
(19:52) Ketryn -> Morigan: Jestli Richieho potrestají, tak tedy nevím, kdy Christopherovi odpustí :-(

(17:28) Morigan: "Jo, to bych musela a lhala jsem docela dlouho."
(17:28) Morigan: "Myslím, že by se měl soustředit na ty děti, co mít budeme a ne na ty, co mám s někým jiným." Z toho ale trochu upadnu do deprese, protože si vzpomenu na ty další dvě děti, které ještě nejsou velké a jsou někde jinde.
(17:29) Ketryn: "Souhlasím s Morigan..."
(17:29) Ketryn: Taky jsem si vzpomněla na Annabel, z čehož se mi zas udělá špatně...
(17:31) Margare-tka: To jsem si taky vzpomněla na to co ti tajíme. "No myslím, že bychom měly pomalu vyrazit. Nebo pro nás někdo přijde?"
(17:32) Morigan: "Nevím, myslím, že ne, asi půjdeme samy."
(17:35) Morigan: Vyrazíme tedy do velkého sálu, kde už jsou skoro všichni kromě Garetha a Nicolase.
(17:35) Ketryn: "Tak asi můžeme jít, jestli už je čas."
(17:36) Ketryn: Tak všechny pozdravím a jdu ke svému obvyklému místo. Podivím se, kde jsou, ale pak usoudím, že se asi věnují přípravě lodi.
(17:37) Morigan: Dorazí chvíli po nás a posadí se kolem mě. Za tu dobu, co tu jsme, jsme si tu všechny vybudovaly svoje stálá místa.
(17:39) Margare-tka: Taky jsem si sedla k Marion a Evarianovi a jsem docela ráda, že máme ten oběd.
(17:39) Ketryn: Aha, tak stihli dorazit :-)
(17:40) Ketryn: Zase přepnu do "lúúderského módu" a snažím se konverzovat s Loreenem, Linett i ostatními :-)
(17:43) Margare-tka: Jo to já taky, myslím, že začínáme být dosti schizofrenní.
(17:47) Morigan: Mluví se samozřejmě i o chystaném plese.
(17:49) Morigan: O plese se mi nechce ani přemýšlet, jen doufám, že už mě nebude bolet ta hlava. Snažím se smířit s tím, že ten ples prostě bude.
(17:50) Ketryn: Taky mám z plesu spíš nervy než nějakou radost.
(17:51) Morigan: Cítím to dost podobně, obzvlášť potom, co se stalo minule.
(17:53) Ketryn: Právě... a i když doufám, že se nic opakovat nebude, tak už teď mám morální kocovinu, že mi se budeme zas bavit (čemuž se tady nějak ubránit nelze), zatímco naši muži jsou zavření.
(17:53) Morigan: Ale je mi jasné, že se plesu nevyhneme.
(17:54) Morigan: Jo no to taky, na to jsem nepomyslela. Tak to bude ještě horší.
(17:54) Ketryn: To nevyhneme.
(17:55) Ketryn: No hlavně aby byl Gareth v klidu, v což pevně doufám.
(17:59) Morigan: Jo, tohle na Garethovi dost stojí, to je fakt.
(18:05) Ketryn: Ne, on už si dá určitě pozor.
(18:37) Morigan: Jinak oběd není nic nepříjemného, když pominu dotazy, jestli jsem opravdu v pořádku, jelikož tak nevypadám.
(18:38) Ketryn: Nebýt toho, že ti je špatně :-(, tak je dnešek docela dobrý.
(18:39) Ketryn: Myslím, že na tom obědě aspoň na chvíli zapomenu na pouto, na vampýry a na to, co se děje ve Svobodné.
(18:42) Morigan: Tak to je, myslím, docela potřeba.
(18:42) Ketryn: To je...
(18:43) Morigan: (Nemám tu kalendář, tak nějak nevím, kolik přesně dnů do plesu zbývá, ale myslím, že čtyři nebo pět.)
Systém: Margare-tka přichází do místnosti.
(18:46) Ketryn: (Jo, tak nějak to bude. Protože před tím to bylo šest a to nám říkali včera nebo předevčírem.)

(15:26) Morigan: "No tak to se dalo čekat," poznamenám.
(15:27) Ketryn: "Ale neuvědomila jsem si, že už je tolik hodin. To bychom se měly nějak přichystat."
(15:28) Morigan: Jdu se podívat do zrcadla, jestli opravdu vypadám tak špatně, jak se Ragnar tvářil.
(15:31) Ketryn: "No, máš trochu kruhy pod očima," konstatuji.
(15:33) Morigan: "Hm. Derek si prostě vždycky najde nějaký způsob, jak mě ničit," poznamenám s nádechem černého humoru.
(15:35) Ketryn: "Hm..." vzdychnu. "Snad to brzy přejde."
(15:45) Margare-tka: "NO jako trochu na tom něco bude, tady je blbý to, že nevíme jak byste reagovali s Nialem na úplný konec."
(15:46) Margare-tka: Taky se jdu upravit a docela se těším. "holkyjá se i docela teším... jako je to tady docela v klidu a za chvilku jedeme, tak si je ještě musíme náležitě užít."
(15:50) Morigan: Já tedy nadšením neoplývám, ale jdu se taky nějak náležitě upravit, ačkoliv s obličejem nic neudělám.
(15:50) Morigan: "Nemůžu odmítnout, když jsem ráno prohlásila, že už mi je dobře."
(15:54) Ketryn: Taky nejsem zrovna úplně nadšená (mě to spíš stresuje), ale taky se jdu nějak upravit.
(15:54) Ketryn: "To ne, to by vypadalo divně."
(16:01) Margare-tka: "No ještě by ti tam zakázal chodit, že to má na tebe špatný vliv.:-D"
(16:01) Margare-tka: "Ach mě se ani nechce věřit, že za chvilku jedeme domů."
(16:05) Ketryn: "Ty vypadáš, jako bys tu chtěla ještě spíš zůstat."
(16:16) Margare-tka: "No ještě by ti tam zakázal chodit, že to má na tebe špatný vliv.:-D"
(16:17) Margare-tka: "Ne to nechci. určitě ne, ale asi mi bude smutno, když je tady zase nechám. Asi pak přesvědčím Ariho, jestli sem někdy nepojedeme a nebo oni k nám."
(16:18) Morigan: "Cože? To si nejsem jistá, že je dobrý nápad! Ačkoliv bych docela chtěla vidět, jak to říkáš Arimu," poznamenám.
(16:55) Margare-tka: "No dobře tak ne hned na lodi....Ale stejně o dětech ví, jen neví, že jsou teď tady."
(17:06) Ketryn: Koukám se zvednutým obočím, jestli to Margaret myslí vážně?
(17:07) Morigan: "Já bych to o těch dětech raději vůbec nerozebírala," řeknu.
(17:09) Ketryn: "Ty bys chtěla Arimu své prakticky dospělé děti?"
(17:13) Margare-tka: "No to je jediný o čem jsem pomlčela, že jsou prakticky dospělí. Ví že jsou tři a že mám dvojčata a že je Sebastian slepí.... docela jsem mu o nich vyprávěla. ani nevím proč. Asi když jsem se smiřovala s tím, že tady chci zůstat a udělat si tady závazky."
(17:16) Ketryn: "Ale to chápu, že o nich ví. Sigfried taky ví, že mám dvě děti, i když ne, že tady. Ale ten věk mi přijde jako zásadní věc, který by se říkat neměl..."
(17:18) Morigan: "A mimochodem Ragnar pořád o mých dětech nic neví. Nehledě na další věc - jedno "dítě" s námi popluje na lodi jako kapitán."
(17:22) Ketryn: "No... Když nad tím tak uvažuji, tak je dobře, že Nicolas a Bren´an nepoplují, to nevím, jak by se ti podařilo utajit
(17:23) Morigan: "Jo, to by se asi fakt nepodařilo."
(17:25) Margare-tka: "Jo to by asi prasklo to je fakt. Ale myslím, že by jsi mu o dětech měla říct... jako že je máš."

(20:31) Morigan: "Třeba by se něčemu přiučili," rozvíjí Sigfried nestoudné myšlenky.
(20:32) Margare-tka: Bohové oni jsou neskueční....
(20:40) Ketryn: "No..." chtěla jsem něco říct, ale nějak mi došla slova.
(20:41) Morigan: "Není divu, že jsou elundi tak neschopní, když elundky vypadají tak nudně," prohlásí Ragnar.
(20:41) Morigan: To si teda našli dobré konverzační téma.
(20:43) Ketryn: To teda jo.... Poznámku, kdo říkal, že jsou neschopní, raději povzneseně spolknu :-)
(20:43) Morigan: No, Kat, tím by to tam rozproudila rozhodně! :-D
(20:44) Ketryn: Právě, a nechci si zas naběhnout.
(20:45) Ketryn: "To si tak půlka elundek myslí naopak o lidech," řeknu nakonec neutrálně.
(20:46) Ketryn: Kdyby Ragnar viděl, jak tě Yanick vášnivě políbil, tak by tu neschopnost asi přehodnotil.
(20:47) Morigan: No, to proboha raději ne!
(21:17) Margare-tka: Teda, ale já se musím hodně ovládat...abych nic neřekla, tohle se mi nelíbí.
(21:18) Margare-tka: Takže raději moc nemluvím a mlčím....
(21:18) Morigan: "Pak asi nevědí, o co přicházejí," vzdychne Sigfried teatrálně. "Chudinky."
(21:21) Ketryn: Já z nich nemůžu :-)
(21:24) Ketryn: "No, to tedy nevědí," :-) zašeptám mu do ucha.
(21:24) Ketryn: "Je tu prostě jiná kultura a společnost, je to dáno i tím bohatstvím a dlouhověkostí, ale děti se tu dělají stejně jako všude jinde."
(21:27) Morigan: "Ty to nějak moc víš," zabručí Sigfried. "Pevně doufám, že ses v tom neutvrzovala v posledním měsíci!" řekne, ale je to vtip.
(21:31) Ketryn: "To víš, neměla jsem nic lepšího na práci, a za tebou jsem se dostala jen jednou," mrknu na něho rozverně.
(21:32) Morigan: Ta představa mu už zase tak vtipná nepřipadá. "To víš, já jsem nedostal povolení na privilegované návštěvy v komnatách!" postěžuje si s obviňujícím pohledem na Ragnara.
(21:38) Ketryn: "No, měli štěstí," pokrčím rameny. "I když takovou návštěvu bych taky brala," :-) "Ale nebojte, snad tak za týden už budete volní a budeme moct být spolu."
(21:40) Margare-tka: "Už abychom byli všichni na cestě."
(21:41) Margare-tka: Řeknu tam a fakt toho moc nenamluvím, jinak bych je tam musela trochu bránit,.....zas tak hrozné to přeci s nimi není.
(21:41) Ketryn: Ale když si představím, co té návštěvě předcházelo... :-/
(21:42) Ketryn: (No není, to je přeci jasné :-) Ale kdybychom je začaly obhajovat, tak bychom si mohly pěkně naběhnout.)

(18:57) Morigan: Obrátí se zpátky ke mě a přemýšlí o tom. "Na lodi budeme už brzo, to tě rozhodně nemusí trápit, spát rozhodně musíš!" prohlásí, jako bych snad mohla usnout na lusknutí prstu.
(19:06) Ketryn: Doufám, že se uklidní.
(19:07) Margare-tka: "No určitě se to zlepší." řeku pozotivně.
(19:11) Ketryn: Jdu pak obejmout a políbit Sigfrieda, a modlím se, aby jsi příště, až tě Ragnar uvidí, vypadala líp.
(19:14) Morigan: "To se ti řekne lehce, jak mám asi spát, když to nejde!" sdělím mu.
(19:16) Morigan: "Věděl bych," přitáhne si mě Ragnar na klín. No to já taky, raději na to nemyslet.
(19:17) Ketryn: To se trochu podivím, jak jsi se na něj obořila. Ještě že tě tak hezky uklidnil :-)
(19:18) Morigan: Hormony, no! :-D
(19:33) Margare-tka: NO já se Sárou zase vstávala kolem 4-5 ráno... uvědomím si. Jen ty to nemáš z hormonů:-/
(19:34) Morigan: No, ona byla ranní ptáče.
(19:35) Ketryn: Ale to, jak vyjela na Ragnara a on ji pak uklidnil, možná trochu jo - směs hormonů a stres
(19:36) Margare-tka: Jo zapomněla jsem tam dát uvozovky.:-)
(19:42) Morigan: "Tohle mě zabije," zaúpí Ragnar, když se ke mě tulí. "A to asi doslova." "Co mám říkat já? Nemáš tušení o touhách těhotných žen," sdělím mu. "Mě zabijou ty vaše řeči," prohlásí Sigfried, který má fyzický problém, kterého si nemůže nevšimnout Katryn, když se k němu tak tiskne.
(19:44) Ketryn: Asi se mi začíná chtít krizově smát :-D Taky mám fyzický problém, jen to u nás naštěstí není znát :-D
(19:46) Ketryn: "Budeme muset ještě chvilku vydržet," konstatuji nenadšeně.
(19:46) Morigan: "Budu žádat po elundech satisfakci," zamumlá Ragnar. "Nejlíp přímo po králi."
(19:47) Morigan: To mě trochu probere, ale raději na to nic neříkám.
(19:47) Ketryn: To by král koukal...
(19:48) Margare-tka: A to ještě neví, že jsou dvě.
(19:49) Margare-tka: No to by asi koukal:-D
(19:49) Morigan: "Prosím tě," ušklíbne se Sigfried. "Elundi by to nepochopili. myslím, že o sexu leda tak četli. A jejich děti zřejmě vznikají ze svitu měsíce a ranní rosy nebo tak něco."
(19:52) Ketryn: To se podívám po vás, ale asi raději dělám, že jsem to neslyšela. Asi by se divili, že i elundi jsou zdatní milenci.
(19:53) Morigan: Taky jsem zticha jako pěna. Raději.
(19:53) Morigan: (Ale možná to naše ticho bude trochu podezřelé :-D)
(19:53) Margare-tka: No... to asi nevěřím vlastním uším a mám chuť je hájit.... Když si vzpommenu na všechny svoje těhotenství.
(19:53) Ketryn: (No možná :-D Ale co na to říct?)
(20:06) Morigan: "Oni si o nás zase myslí, že žijeme v jeskyních a jíme rukama," řeknu.
(20:07) Morigan: "O "nás"? zopakuje Ragnar. "To je roztomilé, enni..."
(20:07) Morigan: "Viděli jste tu elundskou loď?" zajímá Giselhera.
(20:07) Morigan: "Ne, ale bude asi podobná, na které jsme přijeli," řeknu. "Mají pohodlné lodě, což se teď v zimě bude docela hodit."
(20:09) Ketryn: Souhlasně přikyvuji.
(20:09) Morigan: "No, rukama jíme," připustí Sigfried. "Když chceme."
(20:11) Ketryn: Po téhle poznámce se mi chce smát :-) Tak dám Sigfriedovi pusu na tvář.
(20:13) Ketryn: "No, co si budeme povídat, po první slavnosti by je u nás asi trefilo," :-)

(16:47) Morigan: S tím asi nikdo nic neudělá...:-/
(16:49) Ketryn: Bohužel :-(
(16:50) Ketryn: Tak toho asi pak nechám a snažím se aspoň trochu spát. Vůbec mě to nepotěšilo, i když jsem nějakou takovou reakci od Richieho čekala.
(17:04) Morigan: No, příjemná noc to není.
(17:05) Ketryn: Ráno budeme všechny vypadat...
(17:15) Morigan: To taky vypadáme. Vstanu ale odhodlaně a když nám přinesou snídani, rovnou pošlu Yanickovi vzkaz, že už mi je dobře a že bychom rádi navštívili zajatce.
(17:17) Ketryn: Tak taky vstávám. Představa, že zas uvidím Sigfrieda mi i po té hrozné noci dodá novou energii.
(17:18) Ketryn: "Je už ti trochu líp?" ptám se tě a snažím se opláchnout, abych vypadala míň použitě.
(17:21) Morigan: "Trochu ano," připustím.
(17:23) Ketryn: "Tak aspoň něco. Snad se to bude zlepšovat a ta bolest zmizí."
(18:27) Morigan: "Já myslím, že ano, bylo to tak i předtím. Ale už by fakt mohlo, potřebuju se nutně vyspat!" prohlásím. Yanick nás kupodivu nenechá ani dlouho čekat, brzy přijdou strážní, kteří nás mají doprovodit. Nikdo nic neříká, takže Margaret může jít samozřejmě s námi.
(18:30) Ketryn: "To koukám, jak to šlo rychle," zašeptám ti tak, aby mě opravdu nikdo neslyšel.
(18:35) Morigan: "Yanick se vzchopil," řeknu ti stejně potichu.
(18:40) Ketryn: "To jo..."
(18:41) Morigan: Jdeme chodbou do stejného pokoje, kde už jsme je předtím navštívili s Garethem. Naštěstí tu není Yanick, tak se nemusíme extrémně ovládat a předstírat údiv, že tudy jdeme poprvé. Strážím je to jedno.
(18:42) Ketryn: Sice jsme tu byly předevčírem nebo kdy, ale stejně se těším :-)
Systém: Margare-tka přichází do místnosti.
(18:43) Morigan: Mezi našimi muži zavládne nefalšovaná radost, že nás vidí, ovšem dokud se mi Ragnar nepodívá do tváře. Vy už jste si zvykly, že teď trochu vypadám jako zombie, ale jeho to nemile překvapí. Je fakt, že jsem hodně bledá a kolem očí mám temně šedé stíny.
(18:47) Ketryn: "Tak teď jsme tu oficiálně," :-) hlásím hned ve dveřích varjagsky a mířím Sigfriedovi do náruče, ale vzápětí hned zmlknu, když mi to dojde, a přebíhám pohledem mezi tebou a Ragnarem.
(18:49) Margare-tka: NO tak tě nechám, ať mu to vysvě+tlíš. Já se tam taky nějak uvítám a pozdravím s lidmi co znám i co neznám.

(15:06) Ketryn: "Holky, já mám pocit, že další problémy a stresy už se do nás nevejdou..." vzdychnu nad pohárkem vína.
(15:07) Morigan: "Já mám pocit, že nebudu už spát nikdy..."
(15:07) Morigan: "Kdybych se aspoň mohla opít."
(15:08) Ketryn: "Ach jo, touhle zprávou jsem ti ke spánku opravdu moc nepomohla..." :-( uvědomím si provinile.
(15:17) Margare-tka: "No to ne, jako myslím, že moc opít se nebudeš, ale trochu možná ano. jako skleničku dvě. "
(15:24) Morigan: "To mi moc nepomůže, to piju běžně..." vzdychnu. "Ach jo."
(15:33) Ketryn: "Tak uvidíme, třeba se stresujeme zbytečně a žádný problém nenastane," začnu se snažit myslet pozitivně, i když jsem stále roztřesená z toho, co Klaus Richiemu udělal.
(15:39) Margare-tka: "Hm....."
(15:48) Morigan: Samozřejmě se snažím aspoň trochu spát. Ale asi myslím na vampýry.
(15:52) Ketryn: Já si lehnu, ale taky jsem zvědavá, jak to s mým spaním bude, tohle z hlavy jen tak nedostanu. Cítím stále Richieho bolest?
(15:58) Morigan: Cítíš, i když už odeznívající. Můžeš si hodit, ale máš menší šanci na spánek.
(16:00) Systém -> Ketryn, Morigan: Hod na šestistěnné kostce (k6): 3
(16:00) Ketryn: Hm, tak to asi nespím...
(16:01) Ketryn: Nemohla bych ještě zkusit pouto? Když nespím, tak to tam určitě zkouším, chtěla bych vědět, jak na tom Richie je.
(16:07) Morigan: Tak si hoď na pouto.
(16:09) Systém -> Ketryn, Morigan: Hod na šestistěnné kostce (k6): 4
(16:26) Morigan: Spíš než obrazy pocítíš, že má rány ošetřené a vztek na Christophera. A taky trochu zmatek, protože přesně neví, jak k tomu celému došlo, ví jen, že se hádali kvůli mě a pak ta hádka přerostla ve rvačku. Usuzuje, že Christopher je skutečně fanatik.
(16:29) Ketryn: Hm :-/ tohle mě opravdu mrzí. Má ho rád a teď tohle... Poznám, jestli je na Christophera opravdu hodně naštvaný nebo jestli mu to hodlá odpustit a odjet s jeho jednotkou, jak plánoval?
(16:31) Morigan: Momentálně ho ani nenapadne, aby jel s jednotkou fanatika, který se neumí ovládat a dvakrát ho zranil a to docela dost. Uvědomuje si, že sám ho taky zranil, ale to tolik neřeší, svoje zranění považuje za vážnější. A navíc si myslí (ale to si opravdu jen myslí, nic takového nemá ve vzpomínkách ani uměle), že určitě začal Christopher.
(16:35) Ketryn: Ach jo :-( Kéž bych s tím mohla něco udělat... Debil Klaus! Můžu jen doufat, že se postupně umoudří a nakonec Christopherovi odpustí. Tohle je blbé pro oba dva.

(21:30) Morigan: "Já taky, ale myslím, že oni jsou sami o sobě dost silný kalibr."
(21:32) Margare-tka: "No to jsou, jako asi mám práci na jaro. a to sehnat sporýš... snad u nás bude."
(21:33) Margare-tka: "Jako jestli se tam dostanou, tak je jen ta pryč nedostaneme." zoufnu si. "Jako stačila mi jejich přítomnost když jsem byla těhotná dost, ještě teď je mi blbě, když si vzpomenu na tu krev."
(21:34) Ketryn: "No já nevím, i kdyby došlo na nejhorší, tak už bych to se sporýšem znovu neriskovala."
(21:34) Margare-tka: "Tedy Damon mi nevadil... jen ten fanatik."
(21:34) Morigan: Zajímalo by mě, jestli by krev vadila mě. Asi ne.
(21:34) Ketryn: "Margaret, ty mluvíš, jako kdybychom to mohly nějak ovlivnit."
(21:35) Margare-tka: "No já si myslím, že by to nebylo od věci... jako zase by se urazit mohli a vypadnout."
(21:35) Morigan: "S tím sporýšem taky nevím... nikdy jsem si nevšimla, že by tam rostl."
(21:36) Ketryn: "Taky by to pro někoho mohlo skončit špatně, a ne jen uražením."
(21:40) Margare-tka: "No ale nehledaly jsme ho.""
(21:48) Morigan: "To ne."
(21:51) Margare-tka: "Tak se koukneme a nebo se zeptáme."
(21:51) Margare-tka: "Ale třeba to ani nebudeme muset řešit."¨
(21:56) Morigan: "Já to opravdu řešit nechci," přiznám rovnou.
(21:57) Ketryn: "Já doufám, že ani nebudeme muset, že to pro ně bude daleko."

(21:15) Margare-tka: "No jako Klaus svoje oběti po vlasech nehladí...."
(21:15) Ketryn: "Jo, kousl. Normálně surově ho kousl, ještě teď mě to bolí."
(21:16) Ketryn: "Divím se, že jsme s Richiem neměli společný infarkt."
(21:16) Morigan: "Musel to být pro něj šok..."
(21:16) Morigan: Margaret raději nekomentuji.
(21:16) Ketryn: "To tedy byl..."
(21:21) Morigan: "Mrzí mě to, je to svým způsobem kvůli mě... i když vlastně nechápu. o co jim jde, jsme pryč víc, než rok."
(21:23) Ketryn: "Ty za to nemůžeš, Klaus je prostě největší magor ze vše magorů."
(21:25) Morigan: "No nevím. Derek ho možná předčí."
(21:26) Ketryn: "Hm, to je fakt."
(21:27) Morigan: "Asi zaujímám psychopaty," usoudím hořce.
(21:29) Ketryn: "No... doufám, že máš tímhle své psychopaty vyčerpané."
(21:30) Morigan: "Já taky, ale myslím, že oni jsou sami o sobě dost silný kalibr."
(21:32) Margare-tka: "No to jsou, jako asi mám práci na jaro. a to sehnat sporýš... snad u nás bude."
(21:33) Margare-tka: "Jako jestli se tam dostanou, tak je jen ta pryč nedostaneme." zoufnu si. "Jako stačila mi jejich přítomnost když jsem byla těhotná dost, ještě teď je mi blbě, když si vzpomenu na tu krev."
(21:34) Ketryn: "No já nevím, i kdyby došlo na nejhorší, tak už bych to se sporýšem znovu neriskovala."
(21:34) Margare-tka: "Tedy Damon mi nevadil... jen ten fanatik."
(21:34) Morigan: Zajímalo by mě, jestli by krev vadila mě. Asi ne.
(21:34) Ketryn: "Margaret, ty mluvíš, jako kdybychom to mohly nějak ovlivnit."
(21:35) Margare-tka: "No já si myslím, že by to nebylo od věci... jako zase by se urazit mohli a vypadnout."
(21:35) Morigan: "S tím sporýšem taky nevím... nikdy jsem si nevšimla, že by tam rostl."
(21:36) Ketryn: "Taky by to pro někoho mohlo skončit špatně, a ne jen uražením."
(21:40) Margare-tka: "No ale nehledaly jsme ho.""
(21:48) Morigan: "To ne."
(21:51) Margare-tka: "Tak se koukneme a nebo se zeptáme."
(21:51) Margare-tka: "Ale třeba to ani nebudeme muset řešit."¨
(21:56) Morigan: "Já to opravdu řešit nechci," přiznám rovnou.
(21:57) Ketryn: "Já doufám, že ani nebudeme muset, že to pro ně bude daleko."
(21:57) Morigan: "Já taky myslím. Je to daleko. Opravdu."
(22:05) Margare-tka: "Nebudeme, určitě. Já chci doma už konečně klid."

(20:19) Ketryn: "Ten Klaus je fakt magor!!" rozčílím se.
(20:19) Morigan: Tak to jsem asi fakt chvíli před omdlením!
(20:21) Ketryn: "Byl to hrozné...." vydechnu a jsem zralá na nějakého panáka. "Chudák Richie už byl chvíli před omdlením... Pak se mi to spojení ztratilo."
(20:23) Ketryn: "Asi můžeme očekávat návštěvu..." docházejí mi další věci a zblednu ještě víc. "Doufám, že do té doby stihneme z Lúúderu odjet."
(20:24) Morigan: "No to ne! Co bychom dělaly??"
(20:25) Ketryn: "No já nevím..."
(20:25) Margare-tka: "Cpže??? No já je tu nechci. musíme se jich nějak zbavit a to tady jako budou. jako v Lúúderu?? Bůh ví co tu ten feťák vyvede."
(20:26) Morigan: Koukám zmateně na Margaret.
(20:26) Margare-tka: "Jako ona ho sem žene chu´t na tvou sladkou krev... tak tu ať si nechá zajít. Závislák jeden. hnusnej."
(20:27) Ketryn: Taky koukám na Margaretin výlev mírně vyjeveně.
(20:28) Ketryn: "Můžeme jen doufat, že než sem stihnout dorazit a najít nás, tak budeme pryč. Tedy pokud se rozhodnou tu dálku absolvovat."
(20:29) Morigan: "Je to opravdu daleko... možná i na ně..." řeknu.
(20:30) Ketryn: "Lord Henry je s nimi," vzpomenu si a jdu si nalít nějaké víno.
(20:31) Morigan: Aspoň jedna pozitivní zpráva. "To jsem ráda..." řeknu.
(20:31) Margare-tka: "Cože. ještě jako třetí."
(20:33) Margare-tka: "No doufám, že je Lúúder vyhodí, jako že je prostě sem nepustí..."
(20:33) Morigan: "No to nevím..."
(20:50) Ketryn: "Asi nám nezbývá, než doufat, že nás nebudou dál hledat, nebo nás když tak nenajdou," vzdychnu
(20:51) Morigan: "Ach bohové..." zaúpím.
(20:51) Morigan -> Ketryn: Ruka, do které Richieho bodl, že dost bolí a krk po kousnutí taky.
(20:53) Margare-tka: "no DOUFEJME... JINAK TO BUDE FAKT PRŮSER."
(21:00) Ketryn: "Zajímalo by mě, jak si Richie vyloží ten poraněný krk," přemýšlím, když mě to stále bolí. Začínáme tu mít klub přenesené bolesti, pomyslím si ironicky.
(21:01) Morigan: No, taky mě to napadlo :-D
(21:01) Morigan: "No to nevím, záleží, jak to kousnutí vypadá... jak ho kousl..." Raději bych to moc nerozebírala.
(21:02) Ketryn: "Tak to nevím..."
(21:02) Ketryn: "Jen doufám, že si nebude myslet, že mu šel Christopher vyloženě po krku."

(19:20) Morigan: Úplně cítíš, jak to Richie přijímá za své.
(19:20) Morigan: "Ano..." zašeptá.
(19:21) Ketryn: No asi je dobře, že tohle nebude vědět, kort po tom, co Klaus vyprávěl, jak je tvoje krev sladká... ale zas mě hodně mrzí, že to padne na Christophera.
(19:21) Ketryn: Snažím se to spojení držet i přes tu bolest, abych věděla, jak to bude dál.
(19:22) Morigan: "Hodný kluk," pochválí ho znovu Klaus.
(19:25) Ketryn: Úplně cítím, jak se mi v hlavě hromadí nenávist ke Klausovi!!! Já vím, že nám svým způsobem hodně pomohl, ale tohle už zas přehání!
(19:27) Morigan: Pak ho pustí a přistoupí k Damonovi s Christopherem, v rukou stále Richieho dýku. "Je čas vyrazit," prohlásí a hrotem dýky způsobí hluboký šrám na Christopherově předloktí, i přes jeho pevný kožený kabátec. Christopher vykřikne bolestí, což tlumí Damonova dlaň.
(19:28) Morigan: "Aby to bylo fér," usměje se Klaus a ovlivní podobným způsobem i Christophera. Pak mu dá do rukou Richieho dýku.
(19:30) Morigan: Z Richieho pohledu je to zmatené, zvedá se ze země, příšerně ho bolí ta rána a dost krvácí. Zvláštní je, že v jeho mysli je opravdu prázdné místo, žádného Klause a Damona si nepamatuje a pocítí zlost na Christophera. Ty si ale pamatuješ skutečný běh událostí.
(19:30) Morigan: K6
(19:34) Systém -> Ketryn, Morigan: Hod na šestistěnné kostce (k6): 4
(19:37) Ketryn: Jsem ráda, že to neovlivnilo i moje vzpomínky... Ale opravdu mě mrzí, že na sebe teď kvůli tomu debilovi budou naštvaní ne li něco víc. Jako napadnout se v hádce dýkou už je vážně síla. A ještě to vypadá, že začal asi Richie, když je to jeho zbraň a Christopher je taky už zraněný.
(19:38) Morigan: Nejvíc prostoru zabírá v jeho hlavě ta bolest, přitiskne si dlaň na paži a ucítí pod ní teplou, tekoucí krev. Podívá se v tom šeru na Christophera, trochu zmateně a naštvaně, jako by nemohl uvěřit, co se právě "stalo".
(19:45) Morigan: "Vy jste mě bodl???" sykne nevěřícně.
(19:49) Morigan: "Já...já jsem..." neví, co má na to odpovědět, když je to evidentní.
(19:51) Ketryn: Chudáci :-( :-/ Měl by si to jít nechat rychle ošetřit, než ztratí ještě víc krve. Je mi z toho úplně zle.
(19:53) Morigan: "Do prdele!" zaúpí Richie, fakt to dost bolí.
(19:56) Morigan: Christopher nemá slov. Upustí dýku na zem a chytí se za své předloktí. Richiemu se udělá fyzicky špatně, ztráta krve už je možná citelná.
(20:00) Morigan: K6
(20:03) Systém -> Ketryn, Morigan: Hod na šestistěnné kostce (k6): 2
(20:03) Morigan: Tak to už začneš spojení ztrácet.
(20:03) Ketryn: Ne :-(((
(20:04) Morigan: Když se probereš, sedíme s Margaret asi půl metru od tebe bílé jako stěny a vyděšeně na tebe zíráme.
(20:04) Ketryn: Tak se šokovaně proberu a držím se za tu ruku. A jen doufám, že to Richiemu někdo co nejdřív zaléčí, než to s ním švihne :-(
(20:04) Ketryn: Asi mírně lapám po dechu a jsem taky bílá jako stěna.
(20:06) Ketryn: "Bohové..." podaří se mi ze sebe vypravit. "Klaus... a Damon..." nějak mi nejdou formulovat myšlenky do slov a vět.
(20:08) Morigan: No tak to zblednu asi ještě víc!
(20:08) Morigan: "Co??"
(20:09) Ketryn: "Vrátili se do tábora... a zjišťovali, kde jsi..." podaří se mi vykoktat.
(20:10) Ketryn: "Od Richieho...."
(20:10) Ketryn: "A Klaus se asi fakt zbláznil!!!" šok mi pomalu přechází ve vztek.
(20:13) Morigan: No tak to asi nemám slov...
(20:13) Ketryn: "Nechtěl pochopit, jak to, že nás nehledají. Chtěl po Richiem informace, ale ten mu toho moc neřekl..."
(20:14) Ketryn: "Tak ho nejdřív kousl a pak do něj zabodl jeho vlastní dýku...." naprázdno polknu, "... aby ho v té bolesti mohl ovlivnit."
(20:14) Morigan: "No tak to je dobře..." vykoktám. Už jen ta představa mě dost děsí.
(20:15) Morigan: (No tak to už neřeknu...)
(20:15) Ketryn: "Vědí, že jsme v Lúúderu," dodám.
Systém: Margare-tka přichází do místnosti.
(20:16) Morigan: "Ono to fungovalo???" vyděsí mě, že vůbec něco takového udělal.
(20:18) Ketryn: "Jo, fungovalo. Ani nevím, jestli je to dobře nebo ne. Klaus si pustil pusu na špacír a vykládal, jak je tvoje krev sladká a tak. Byl u toho i Christopher. Nakonec řízl i jeho a oba je ovlivnil, aby si mysleli, že se poprali kvůli výměně názorů."

(19:10) Ketryn: Cože??!! Tak to vykřiknu, když Richieho kousne a kromě srdce se mi zastaví už i dech!! No a pak vykřiknu i tou bolestí, kterou přes Richieho cítím, když mu do ruky zabodne tu dýku. To je takový šmejd!!! A ještě to svede na Christophera. Jsem v naprostém šoku... a navíc ta bolest.
Systém: PJ Morigan přichází do místnosti.
(19:20) Morigan: Úplně cítíš, jak to Richie přijímá za své.
(19:20) Morigan: "Ano..." zašeptá.
(19:21) Ketryn: No asi je dobře, že tohle nebude vědět, kort po tom, co Klaus vyprávěl, jak je tvoje krev sladká... ale zas mě hodně mrzí, že to padne na Christophera.
(19:21) Ketryn: Snažím se to spojení držet i přes tu bolest, abych věděla, jak to bude dál.
(19:22) Morigan: "Hodný kluk," pochválí ho znovu Klaus.
(19:25) Ketryn: Úplně cítím, jak se mi v hlavě hromadí nenávist ke Klausovi!!! Já vím, že nám svým způsobem hodně pomohl, ale tohle už zas přehání!
(19:27) Morigan: Pak ho pustí a přistoupí k Damonovi s Christopherem, v rukou stále Richieho dýku. "Je čas vyrazit," prohlásí a hrotem dýky způsobí hluboký šrám na Christopherově předloktí, i přes jeho pevný kožený kabátec. Christopher vykřikne bolestí, což tlumí Damonova dlaň.
(19:28) Morigan: "Aby to bylo fér," usměje se Klaus a ovlivní podobným způsobem i Christophera. Pak mu dá do rukou Richieho dýku.
(19:30) Morigan: Z Richieho pohledu je to zmatené, zvedá se ze země, příšerně ho bolí ta rána a dost krvácí. Zvláštní je, že v jeho mysli je opravdu prázdné místo, žádného Klause a Damona si nepamatuje a pocítí zlost na Christophera. Ty si ale pamatuješ skutečný běh událostí.
(19:30) Morigan: K6
(19:37) Ketryn: Jsem ráda, že to neovlivnilo i moje vzpomínky... Ale opravdu mě mrzí, že na sebe teď kvůli tomu debilovi budou naštvaní ne li něco víc. Jako napadnout se v hádce dýkou už je vážně síla. A ještě to vypadá, že začal asi Richie, když je to jeho zbraň a Christopher je taky už zraněný.
(19:38) Morigan: Nejvíc prostoru zabírá v jeho hlavě ta bolest, přitiskne si dlaň na paži a ucítí pod ní teplou, tekoucí krev. Podívá se v tom šeru na Christophera, trochu zmateně a naštvaně, jako by nemohl uvěřit, co se právě "stalo".
(19:45) Morigan: "Vy jste mě bodl???" sykne nevěřícně.
(19:49) Morigan: "Já...já jsem..." neví, co má na to odpovědět, když je to evidentní.
(19:51) Ketryn: Chudáci :-( :-/ Měl by si to jít nechat rychle ošetřit, než ztratí ještě víc krve. Je mi z toho úplně zle.
(19:53) Morigan: "Do prdele!" zaúpí Richie, fakt to dost bolí.
(19:56) Morigan: Christopher nemá slov. Upustí dýku na zem a chytí se za své předloktí. Richiemu se udělá fyzicky špatně, ztráta krve už je možná citelná.
(20:00) Morigan: K6
(20:03) Morigan: Tak to už začneš spojení ztrácet.
(20:03) Ketryn: Ne :-(((
(20:04) Morigan: Když se probereš, sedíme s Margaret asi půl metru od tebe bílé jako stěny a vyděšeně na tebe zíráme.
(20:04) Ketryn: Tak se šokovaně proberu a držím se za tu ruku. A jen doufám, že to Richiemu někdo co nejdřív zaléčí, než to s ním švihne :-(
(20:04) Ketryn: Asi mírně lapám po dechu a jsem taky bílá jako stěna.
(20:06) Ketryn: "Bohové..." podaří se mi ze sebe vypravit. "Klaus... a Damon..." nějak mi nejdou formulovat myšlenky do slov a vět.
(20:08) Morigan: No tak to zblednu asi ještě víc!
(20:08) Morigan: "Co??"
(20:09) Ketryn: "Vrátili se do tábora... a zjišťovali, kde jsi..." podaří se mi vykoktat.
(20:10) Ketryn: "Od Richieho...."
(20:10) Ketryn: "A Klaus se asi fakt zbláznil!!!" šok mi pomalu přechází ve vztek.
(20:13) Morigan: No tak to asi nemám slov...
(20:13) Ketryn: "Nechtěl pochopit, jak to, že nás nehledají. Chtěl po Richiem informace, ale ten mu toho moc neřekl..."
(20:14) Ketryn: "Tak ho nejdřív kousl a pak do něj zabodl jeho vlastní dýku...." naprázdno polknu, "... aby ho v té bolesti mohl ovlivnit."
(20:14) Morigan: "No tak to je dobře..." vykoktám. Už jen ta představa mě dost děsí.
(20:15) Morigan: (No tak to už neřeknu...)
(20:15) Ketryn: "Vědí, že jsme v Lúúderu," dodám.
Systém: Margare-tka přichází do místnosti.
(20:16) Morigan: "Ono to fungovalo???" vyděsí mě, že vůbec něco takového udělal.

Cože??!! Tak to vykřiknu, když Richieho kousne a kromě srdce se mi zastaví už i dech!!
No a pak vykřiknu i tou bolestí, kterou přes Richieho cítím, když mu do ruky zabodne tu dýku. To je takový šmejd!!! A ještě to svede na Christophera. Jsem v naprostém šoku... a navíc ta bolest.

Klaus ho popadne za bradu, aby se mu mohl zblízka podívat do očí.
"Soustřeď se na mě!" přikáže mu. Richie omámeně poslechne, přestože bolest si zabírá v jeho soustředění první místo zcela bez výhrad.
"Chystá se nějaká výprava na záchranu Morigan a ostatních?"
"Ne, nechystá," odpoví Richie upřímně.
"Víte, kde je?"
"Ano."
"Kde??"
"V Lúúderu..."
Klaus ho pustí. "Hodný kluk," řekne spokojeně. "Odpustím ti, žes mi předtím lhal."
Vytáhne dýku z rány a kdyby ho nedržel, tak by se Richie nejspíš svezl k zemi.
"Teď dávej dobrý pozor - nikdy jsi nás dva neviděl. S lordem Christopherem jste se pohádali a poté poprali kvůli lady Morigan a vašim rozdílným názorům na její situaci."

(13:09) Morigan: "Čarodějovu mysl ovlivnit lze, pokud... jak jsi to říkal? Je dostatečně rozptýlená a...ehm...emočně rozložená? Cituji tě, drahý příteli, nebo ne?"
(13:09) Morigan: "No, jsem rád, že se ještě bavíš!"
(13:15) Morigan: "Já to nezkoušel," svěří se Klaus Richiemu. "Asi jsem to nepotřeboval."
(13:18) Morigan: "A co chceš jako dělat??" vysmívá se mu Damon.
(13:29) Morigan: "Rozptýlím ho a emočně rozhodím," odvětí Klaus. "Promiň příteli, budu muset použít jiný způsob. A bohužel nebude tak příjemný," řekne Richiemu s hranou lítostí.
(13:32) Morigan: "Co-" začne Richie, ale víc nestihne. Než stihne zaregistrovat, jak k tomu došlo, má v pravé paži vraženou svou vlastní dýku až po rukojeť. Bolest je náhlá, ostrá a tak silná, že mu na okamžik totálně zatemní mozek.
(13:33) Morigan: Ostrá bolest vystřelí i ze tvé paže, i když je to jen její zmírněná verze, i tak to stojí za to.
(13:33) Margare-tka: Koukám, že to jsou ale momentky....