Druhá strana (167 stran zpět) | Herna - Aragorn.cz

(12:53) Margare-tka: ¨...
(12:54) Morigan -> Ketryn: "Kite...dobrou noc!" řeknu rychle a pokusím se ho odstrkat. Naštěstí se nechá a já rychle zase spustím vchod.
(12:59) Ketryn -> Morigan: Já stále nejsem ničeho schopná. Něco jsem přes sebe přehodila (tedy už před tím) a dívám se na Rogera, jestli se chystá k odchodu. A jsem dost krizově mimo...¨
(13:04) Morigan -> Ketryn: Roger zůstal zaseklý napůl na posteli a napůl na zemi, taky si kolem pasu hodil jen kus deky. I v té tmě (šeru) k tobě obrátí tázavé oči.
(13:09) Ketryn -> Morigan: "Morigan....dáš nám prosím chvilku..." poprosím tě přiškrceně, abychom se mohli obléct. A jdu rozsvítit lampu v ložnici.
(13:13) Morigan -> Ketryn: Nic se neozve.
(13:16) Ketryn -> Morigan: Rychle se obleču. "Tohle se nemělo stát..." řeknu potichu a zoufale. Podívám se na Rogera:"Zítra si musíme promluvit...ale teď bys měl raději jít..."
(13:30) Morigan -> Ketryn: Obléká se taky. Když promluvíš, tak chvíli mlčky váhá, ale pak přikývne a vytratí se vchodem ven.
(13:31) Ketryn -> Morigan: Já se pak sesypu na postel. A čekám až se vrátíš ty...
(14:08) Morigan -> Ketryn: Zase slyšíš venku nějaké hlasy, ale tentokrát opravdu tiché.
(14:11) Ketryn -> Morigan: Tak zbystřím, jestli už jste to vy...?
(14:13) Morigan -> Ketryn: Někdo vešel do stanu.
(14:13) Ketryn -> Morigan: Sedím v rohu postele, objímám si nohy a přála bych si neexistovat...V hlavě mám totální guláš čerstvých i starých vzpomínek, citů a výčitek...
(14:14) Ketryn -> Morigan: Tak se dívám na vchod do ložnice, jestli to budeš ty.
(14:17) Margare-tka: "Ježiš Katryn co se stalo?" zeptám se.
(14:19) Ketryn: "A-ahoj..."mírně mě překvapí, že je to Margaret. "Morigan s tebou není?"
(14:21) Margare-tka: "Ne a neviděla jsem ji ani ve stanu."
(14:22) Ketryn: "Já...udělala jsem hroznou hloupost..." řeknu nešťastně.
(14:22) Margare-tka: "Ty a jakou??"
(14:25) Ketryn: "Byl tu Roger..." hlesnu.
(14:26) Margare-tka: "Tady ve stanu?"
(14:30) Margare-tka: Mezitím se tam nějak převléknu do spacího.
(14:31) Morigan: Ozvou se kroky u stanu, pak vchod a pak dorazím já.
(14:32) Margare-tka: "Ahoj.Koukám, že jsi se taky zdržela."¨
(14:32) Ketryn: "No, tady..." odpovím Margaret a pak si všimnu, že přichází Morigan.
(14:33) Ketryn: "Morigan...já...to....tak...nemělo být..." dívám se na tebe zoufale a vůbec nevím, jak to vysvětlit.
(14:33) Margare-tka: "No... a mám se ptát co tady dělal?"
(14:34) Morigan: "To přece nemusíš vysvětlovat mě..." hlesnu, ale jsem taky dost zaražená.
(14:36) Ketryn: "Patrick se to nesmí nikdy dozvědět..." řeknu s velkým zoufalstvím v hlase.
(14:36) Margare-tka: "Ty to víš?? A co s tu k sakru stalo??" už trochu vyjedu nervozně, nemám nějak sílu po to intenzivně pátrat.
(14:37) Ketryn: "Morigan a Christopher nás tu načapali s Rogerem v posteli!" ujedou mi nervy a odpovím Margaret stejně nervozně.
(14:38) Margare-tka: "Cože? No to je hodně blbý."
(14:39) Margare-tka: "A Christopher to neřekne??"
(14:41) Ketryn: "Ale to se vůbec nemělo stát! Já...věděla jsem, co se mnou jeho blízkost dělá, tak jsem se mu snažila vyhýbat...i dnešní večer byl v pohodě. Rozhodla jsem se jít brzy spát a cestou jsem narazila na Rogera s Moredem, jak se dost hádají ohledně nás...Nešťastnou náhodou na mě narazili a pochopili, že jsem vše slyšela. I když chtěl být se mnou Roger sám, zvládla jsem odejít a šla jsem tedy spát. Jenže Roger pak přišel sem...Chtěla jsem si s ním promluvit, ale on mě začal líbat a to byl konec...moje chabé pokusy o protest nevnímal a pak se to celé zvrtlo..." vychrlím ze sebe, ale úleva z toho, že jsem to aspoň někomu mohla říct, stále nepřichází.
(14:43) Margare-tka: "No co na to říct, stalo se. Když se to neřekne, tak z toho problém nebude."
(14:44) Morigan: "Kit to neřekne," potvrdím
(14:44) Ketryn: "Já jsem se tomuhle chtěla vyhnout...ale když se tu tak objevil a po té hádce...prostě jsem selhala..." nemám daleko k breku.
(14:47) Ketryn: "Margaret...já mám ale problém...na tohle jen tak nezapomenu a už vůbec nevím, jak se mám Patrickovi podívat do očí. A to si ještě musím s Rogerem promluvit..."
(14:48) Margare-tka: "No záleží jak to bude brát on. Jestli to nechce nějak rozpitvat."
(14:49) Ketryn: "No, to právě bude ještě komplikované..." vzdychnu.

(12:56) Morigan -> Margare-tka: To "po dlouhé době" ho asi trošku zarazí, ale nerozebírá to. Snaží se být dál pozorný, ale myšlenky má zřejmě trochu někde jinde. Dokud ale chceš být venku, tak je s tebou.
(13:45) Margare-tka -> Morigan: Jo tak se pak nějak přesuneme do stanu do tepla. No já to ani nijak nechtěla rozebírat jen jsem potřebuji mu to říct.
(13:46) Margare-tka -> Morigan: Chápu, že má myšlenky jinde.
(13:49) Morigan -> Margare-tka: Už je většina lidí pryč.
(13:49) Margare-tka -> Morigan: Už je pozdě, jo?
(13:50) Margare-tka -> Morigan: A vás tam nikde nevidím??
(13:51) Morigan -> Margare-tka: Nás určitě ne. Takže pozdě už asi bude.
(13:56) Margare-tka -> Morigan: No tak se nejspíš nějak rozloučíme, jako měla jsem trochu jiné plány, ale tohle je tak trochu změnilo."Už je docela pozdě, možná bych už měla jít."."
(13:57) Morigan -> Margare-tka: "Doprovodím tě," řekne.
(14:03) Margare-tka -> Morigan: "Děkuji." tak se vydáme ke stanu. Už teda raději vůbec nemluvím. A u stanu se rozloučím.
(14:03) Morigan -> Margare-tka: "Dobrou noc," popřeje ti.
(14:09) Margare-tka -> Morigan: "Tobě taky," nejsem si jistá jestli je to tam naladěný na nějak víc loučení, takže to nechám tady u toho.
(14:12) Morigan -> Margare-tka: Vejdeš do stanu, v předsíni na stole stojí svítící lampa, kterou jsme tam nechávaly, ale v ložnici taky svítí lampa.
(14:14) Margare-tka -> Morigan: Tak jdu dál do stanu. a vy už tam tedy jste když je tam lampa??
(14:14) Morigan -> Margare-tka: Je tam Katryn, sedí v rohu postele, objímá si nohy a vypadá, jako by si přála neexistovat.

(11:58) Morigan -> Ketryn: Takže se vášnivě pomilujete, protože předpokládám, že to zastavit nedokážeš (nechceš).
(12:02) Ketryn -> Morigan: No nedokážu to zastavit...V tu chvíli asi ani nechci, nebo nevím, co chci, protože veškeré myšlenky mě opustili. (Až se ale proberu, tak si asi půjdu utrhnout hlavu!)
(12:05) Ketryn -> Morigan: Já to věděla, že mu nedokážu odolat...proto jsem se mu vyhýbala. To tedy nevím, jestli se z tohohle někdy vzpamatuji...
(12:12) Ketryn -> Morigan: Ležím pak vedle něho a pomalu se vracím do reality, do které se mi vůbec vracet nechce...
(12:14) Ketryn -> Morigan: A začíná mi docházet, co jsem to provedla a jaký to je průser...Tohle jen tak vymazat nedokážu.
(12:17) Ketryn -> Morigan: Nejraději bych zapomněl na celý svět kolem, přitulila se k němu a usnula...To ale nejde! Svět kolem existuje a já mám Patricka, který ten mrzne někde na hlídce! Tohle si nikdy nesmí dozvědět...Po chvíli euforie přijde zděšení a krize.
(12:18) Morigan -> Ketryn: Ještě jste udýchaní, když se před stanem ozve tlumený smích a dva hlasy. Ženský (můj) a mužský.
(12:20) Morigan -> Ketryn: "Ticho!" prohlašuji já. "Někoho probudíme! Jdu spát!"
(12:21) Morigan -> Ketryn: "Spát? Vždyť je ještě světlo..." řekne lord Christopher a taky tlumí smích.
(12:21) Morigan -> Ketryn: "To je lampa!" vysvětlím.
(12:23) Ketryn -> Morigan: To mě popadne panika! Rychle vstanu a začnu se oblíkat a doufám, že Roger taky.
(12:26) Morigan -> Ketryn: To musí být ve tmě zajímavý pokus :-)
(12:27) Ketryn -> Morigan: No jo, ona je tam vlastně ta tma!
(12:31) Morigan -> Ketryn: Něco si tam ještě šeptáme, pak vezmu lampu a rozhrnu plachtu mezi předsíní a ložnicí. "Holky spíte?" řeknu.
(12:32) Ketryn -> Morigan: Zoufale chci být neviditelná....
(12:33) Morigan -> Ketryn: Když vás vidím, tak vystřízlivím.
(12:34) Ketryn -> Morigan: Já absolutně nevím, co si počít...Takhle zoufale už jsem se hodně dlouho necítila.
(12:41) Morigan -> Ketryn: Vedle mě se objeví lord Christopher, chytí mě kolem pasu, ale pak se z pohledem na vás taky zarazí. Nejsem dlouho schopná slova.
(12:43) Ketryn -> Morigan: Tak když se tam objeví i Christopher, tak moje zoufalství vystřelí do absolutních výšin...a to jsem si myslela, že už to horší být nemůže. Taky nemám slov, jelikož k tomuhle není co říct...

(09:23) Ketryn -> Morigan: Přemýšlím nad tím a jsem rozhodnutá si s Rogerem nějak promluvit a definitivně to vyřešit, takhle to dál nejde...Budu se na to ale muset dost psychicky připravit, abych to zvládla.
(09:23) Systém -> Ketryn, Morigan: Hod na šestistěnné kostce (k6): 1
(09:23) Ketryn -> Morigan: Hm, bezva....Tak to mám opravdu hodně prostoru pro přemýšlení :-/
(09:49) Morigan -> Ketryn: No tak to asi nespíš :-/
(09:52) Ketryn -> Morigan: Jsem asi zoufalejší a zoufalejší a hlava mi za chvíli exploduje všemi těmi myšlenkami a pocity...Převaluji se a dál se snažím usnout a nezešílet.
(09:53) Morigan -> Ketryn: Když se tam tak převaluješ, i když jsi převlečená a je tam tma (lampa je jen v přijímací místnosti), nemůžeš usnout. Pak slyšíš zvuky někoho příchozího, takže je ti jasné, že jsem se vrátila já, nebo Margaret už taky do stanu.
(09:55) Ketryn -> Morigan: Doufám, že jste měly lepší večer než já.
(09:57) Ketryn -> Morigan: Nemám sílu s někým mluvit o čemkoli, tak se neozývám a dál se snažím usnout, i když asi dokud se neuložíte, tak nemám v tomhle stavu šanci.
(10:09) Morigan -> Ketryn: Někdo rozhrnul vchod mezi přijímací místností a ložnicí, ale podle zvuku a světla dovnitř nevešel a nejspíš tam zůstal stát.
(10:13) Ketryn -> Morigan: Co to vyvádíte? Snad nejste moc opilé (tedy jedna z vás). Tak se podívám směrem ke vchodu, jestli jste v pořádku.
(10:15) Morigan -> Ketryn: Podle siluety to rozhodně není ani jedná z nás, ale nejspíš nějaký muž, bez pláště.
(10:19) Ketryn -> Morigan: Cože?! To se vylekaně posadí a pak vyskočím z postele. "Co..kdo...?" koktám v úleku.
(10:22) Ketryn -> Morigan: "Rogere?" napadne mě. A v tu chvíli nevím, jestli by byl lepší Roger, někdo cizí nebo upír nebo něco podobného, co jsme za poslední dobu potkali.
(10:25) Morigan -> Ketryn: "Katy..." osloví tě tiše.
(10:27) Ketryn -> Morigan: Mám zastavený dech i srdce. Tohle není dobrý, já zdaleka nejsem ze železa..."Co...tu děláš...?" vypravím ze sebe třesoucím se hlasem.
(10:37) Morigan -> Ketryn: "Já..." postoupí dál do ložnice a vchod se za ním zavře a minimalizuje světlo z předsíně. "Já nevím, já..."
(10:40) Ketryn -> Morigan: Dívám se na něj (nebo spíš skoro do tmy) s bušícím srdcem a sbírám sílu i slova, abych dokázala jeho blízkosti odolat...
(10:45) Ketryn -> Morigan: "Neměl bys tu být..." snažím se, ale v hlase moc odhodlání nemám.
(10:52) Morigan -> Ketryn: "A kde bych měl jinde být?" Podle hlasu se přiblížil.
(10:56) Ketryn -> Morigan: "Tímhle ubližuješ sobě i mě..." cítím se fakt zoufale.
(11:02) Morigan -> Ketryn: "Nejvíc nám ublížím, když nic neudělám..." je už u tvé postele, ale vlastně ho vůbec nevidíš, jen jeho siluetu. "Já nejsem Mored..."
(11:04) Ketryn -> Morigan: Myslelo se mi o dost líp, když byl ode mě dál..."Rogere..." hlesnu a hledám slova.
(11:10) Ketryn -> Morigan: "Rogere...měli bychom si promluvit...tedy spíš mě poslouchej..." seberu odhodlání k delší promluvě.
(11:11) Morigan -> Ketryn: Tak tě políbí.
(11:13) Ketryn -> Morigan: Cože?? Já už jsem si tak skládala slova, abych to vše nějak uzavřela! Ale tohle mě definitivně uzemní! Já se mu nedokážu bránit!
(11:15) Morigan -> Ketryn: Takže než se naděješ, je ve tvé posteli.
(11:15) Ketryn -> Morigan: "Rogere...prosím...pust mě..." vypraví ze sebe udýchaně po chvíli, ale moje tělo mě vůbec neposlouchá a říká něco jiného.
(11:18) Morigan -> Ketryn: "Já tě nepustím...už nikdy..."
(11:19) Ketryn -> Morigan: Připadám si, jako by mě někdo zdrogovl
(11:20) Ketryn -> Morigan: zdrogoval.
(11:23) Ketryn -> Morigan: "Prosím...pust mě...bude to jinak ještě těžší..." jsem zoufalá, ale nedokážu se mu bránit. Jako by ve mně byly dvě mysli.
(11:25) Morigan -> Ketryn: "Nic už nemůže být těžší, než tohle!" zaúpí a pokračuje, jako by nedokázal přestat.
(11:30) Ketryn -> Morigan: Mě taky nejde přestat! Mozek se mi vyprazdňuje a tělo žije vlastním životem a neposlouchá mě! "Tohle nám ublíží ještě víc...." snažím se ještě z posledních vědomých sil.
(11:35) Ketryn -> Morigan: "Prosím...přestaň. Tohle mě zničí...já s tebou nemohu být," vypravím ze sebe poslední vzdor, ale ruce, rty i zbytek mého těla jsou opačného názoru.
(11:42) Morigan -> Ketryn: Tak to nejspíš neposlouchá, co říkáš za slova.
(11:44) Ketryn -> Morigan: No, tak to je v čudu...To mě opravdu zabije!

(00:17) Morigan -> Margare-tka: Naštvaně nevypadá.
(00:26) Margare-tka -> Morigan: Já tam hodně váhám, nevím jestli mu mám říct že kdybych nebyla těhotná, tak bych mu na to asi kývla. Aspoň bychom to mohly nějak zkusit.
(00:40) Margare-tka -> Morigan: Kolik je tam tak hodin?
(00:43) Margare-tka -> Morigan: Když tak to můžeme nasmětrovat nějak pro pití nebo se ohřát u ohně.
(01:26) Margare-tka: "Já bych nerada aby jsi si myslet, že bych tě odmitla nebo že mi na to nezáleží. Po dlouhý době jsem se zase začala zamilovávat..."

(23:55) Ketryn -> Morigan: Tak to půjdu raději zpátky...
(23:59) Ketryn -> Morigan: A pak co nejkratší cestou k nám do stanu.
(00:03) Morigan -> Ketryn: Tam asi budeš první, my tam ještě nejsme.
(00:08) Ketryn -> Morigan: Zhroutím se na postel a ani se mi nechce převlékat...Tenhle slunovrat se tedy opravdu nepovedl...Jsem v dost velké krizi a depresi. Takže se nejspíš vybrečím a pak se snažím usnout...a nejlépe se hodně dlouho neprobudit.
(00:13) Morigan -> Ketryn: K6
(00:13) Systém -> Ketryn, Morigan: Hod na šestistěnné kostce (k6): 2
(00:14) Ketryn -> Morigan: Hm...bezva :-/ Kdyby aspoň přišel ten vysvobozující spánek...
(00:18) Ketryn -> Morigan: Tak jestli nemohu usnout, tak se pak asi ii svléknu a zkouším to dál. V hlavě mám ale tak plno, takový guláš a cítím tolik emocí, že se vůbec nedivím, že to nejde.

(21:01) Morigan -> Margare-tka: "A co jsi pokazila?" zeptá se se zatajeným dechem.
(21:13) Margare-tka -> Morigan: "Mám pocit, že jsem nám to tak trochu pokazila."
21:37) Morigan -> Margare-tka: "Ale co? Procházení se táborem? To určitě ne," pousměje se smutně.
(21:44) Margare-tka -> Morigan: "Spíš jsem měla na mysli nás a můj stav. "
(22:36) Margare-tka -> Morigan: "Nebo ty s tím snad problém nemáš??"
(22:52) Morigan -> Margare-tka: "Rád se s tebou budu procházet dál...nebo cokoliv jiného, co si budeš přát," řekne.
23:18) Margare-tka -> Morigan: "Samozřejmě, že s tebou chci být:-) Procházet se nebo cokoliv jiného:-)Je mi s tebou hezky."
(00:10) Morigan -> Margare-tka: Je tam s tebou jak dlouho chceš, ale už toho moc nenamluví, i když se snaží.
(00:16) Margare-tka -> Morigan: No to já taky. A mám pocit, že zaskočený a nebo spíš naštvaný, že jsem mu to řekla jako odpověď na tu žádost??

(22:51) Morigan -> Ketryn: "Nejsem srab, Rogere, protože jenom proto, abych uspokojil nějakou svou prázdnotu nezbořím všechno, co ona má...na to nemám právo a ty na to právo taky nemáš! Osud nám nepřál, budeme se s tím muset smířit!"
(22:56) Morigan -> Ketryn: "Jak to můžeš jen tak říct?? Ovšem, že můžeš, ty jsi Mored, ledový král, že? Bez emocí. Kdybys pustil ty své emoce ven a přiznal by sis, že ji miluješ, něco bys udělal!!"
(22:56) Morigan -> Ketryn: "A co asi, ty pitomče! Mám ji snad unést nebo co si představuješ?!"
(23:01) Ketryn -> Morigan: Roger, to s tím pitím opravdu nějak přehnal...:-( Mé zaskočení z takovéhle hádky dál pokračuje...
(23:02) Morigan -> Ketryn: "Unést..." uchechtne se Roger. "Proč vlastně ne. A víš co, třeba to udělám! Nebo bych dřív mohl vyzvat jejího manžela na souboj, aby to bylo všechno pěkně popořádku, ne? Myslím, že bych vyhrál..."
(23:04) Morigan -> Ketryn: "No, v tomhle stavu rozhodně!"
(23:06) Ketryn -> Morigan: Fakt by měl jít spát...! Ten alkohol mu zatemnil mozek...
(23:08) Morigan -> Ketryn: "Skončil jsem s nehybným podléháním osudu!" prohlásí Roger. "Je čas na činy!"
(23:10) Morigan -> Ketryn: "Rogere, ne! Stůj!" pokouší se ho zastavit, ale nějak se při tom oba nahrnou do uličky, kde stojíš ty a narazí na tebe. V tu chvíli se oba zarazí, jako by někdo zastavil film.
(23:12) Ketryn -> Morigan: A do prdele...Nečekala jsem, že budou tak rychlí. Jsem tak v šoku, že vůbec netuším, jak z toho ven.
(23:15) Ketryn -> Morigan: Takže se na ně dívám a snažím se něco říct, ale mozek mám totálně zpomalený a slova mám zadrhlá v krku.
(23:21) Morigan -> Ketryn: "Nech nás," řekne Roger a i když nespustí oči z tebe, všichni víte, že mluví na Moreda.
(23:23) Morigan -> Ketryn: "Rogere..."
(23:24) Morigan -> Ketryn: "Nech nás!"
(23:24) Morigan -> Ketryn: Mored se podívá tázavě na tebe.
(23:28) Ketryn -> Morigan: Seberu sílu a vypravím ze sebe: "Já...myslím...že teď není nejlepší chvíle na rozhovor..."
(23:29) Ketryn -> Morigan: Mám strach sama ze sebe zůstat s ním teď sama. A navíc je opilý... Takže sbírám všechen svůj rozum, který mám, abych byla schopná odejít.
(23:32) Morigan -> Ketryn: Mored se tedy nepohne z místa. "Slyšela jsi nás, že?" řekne Roger tišeji.
(23:35) Ketryn -> Morigan: Na chvíli mě napadne tvrdit, že ne....ale stejně by bylo poznat, že lžu. "Něco...Nešli jste zrovna přeslechnout..." řeknu nakonec.
(23:48) Ketryn -> Morigan: "Já...šla jsem si lehnout...tak bych v tom měla pokračovat..." řeknu tiše a snažím se, aby se mi moc netřásl hlas. "Když tak...promluvíme si, až budeš střízlivý...a já taky..." dodám ještě tichým hlasem a dívám se, jestli mám kudy jít. Zůstat tam ještě dýl, tak se obávám, že se neovládnu a vrhnu se mu do náruče.
(23:49) Morigan -> Ketryn: Můžeš jít zpátky, kudy jsi přišla, nebo kolem nich.
(23:52) Ketryn -> Morigan: Pokud je dost místa, tak projdu kolem nich. Pokud by nebylo, tak se vrátím a půjdu jinou cestou. Docela se mi třesou kolena, tak chci být co nejdřív u nás ve stanu.
(23:52) Morigan -> Ketryn: K6
(23:52) Systém -> Ketryn, Morigan: Hod na šestistěnné kostce (k6): 2
(23:53) Morigan -> Ketryn: Tak to tam kolem nich není moc místa.

(21:48) Morigan -> Ketryn: Roger se hořce zasměje a podle zvuků se zdá, že opravdu někam popošel, ale pak se asi obrátil zpátky. "Za tohle tě nesnáším, víš to?? Opravdu nesnáším."
(21:50) Morigan -> Ketryn: "Za co, sakra??"
(21:51) Morigan -> Ketryn: "Za tu tvojí přetvářku a disciplínu! Za tu tvou hnusnou sebekontrolu, se kterou pak ryješ do mě, přestože já vím, že ty to všechno jen hraješ!"
(21:52) Ketryn -> Morigan: Jsem asi zaskočená čím dál tím víc...
(21:52) Morigan -> Ketryn: "Nic nehraju, nevím, o čem to mluvíš..."
(21:55) Morigan -> Ketryn: "Jistě, dost bych se divil, kdyby ses obtěžoval s přiznáním! Je to jen přetvářka, takže nemáš právo mi nic vytýkat..."
(22:00) Ketryn -> Morigan: :-/ Vážně by se měl jít vyspat... tohle se nějak přiostřuje.
(22:05) Morigan -> Ketryn: "Už sklapni, Rogere!"
(22:38) Morigan -> Ketryn: "Rozčiluješ se? Závidíš mi, že? Závidíš mi, že já si to dokážu přiznat. Ty se trápíš úplně stejně jako já, ale schováváš se za studenou masku, jenže já to vidím, protože tě znám, chceš ji tak, jako nic jiného na světě, ale nemáš dost odvahy na to, abys cokoliv udělal!!"
(22:38) Morigan -> Ketryn: "Mám dost odvahy na to, abych to nechal být!" zavrčí Mored.
(22:39) Morigan -> Ketryn: "To není žádná odvaha, prostě jsi jen srab! A já jsem nejspíš taky..."
(22:46) Ketryn -> Morigan: A mně je fakt na nic...a je mi strašně líto, že je to vše tak komplikované a že nás to všechny akorát bolí :-( Bylo by jim líp, kdyby si nikdy nevzpomněli...:-(

(19:17) Morigan -> Ketryn: "Čeho furt?? Nic jsem neudělal, i když bych sakra měl, tak co mi vyčítáš?!" brání se Roger.
(19:23) Morigan -> Ketryn: "Přestaň, vždyť víš, že to s tebou myslím dobře, vždycky jsem myslel! Tak se vzpamatuj, za pár dnů jedeme zase zpátky. Jsme vojáci, to je náš úděl a to nám jde nejlíp. Snažit se o něco jiného nemá smysl."
(19:26) Ketryn -> Morigan: Dál neslušně poslouchám a nejsem schopná se donutit odejít.
Systém: Margare-tka přichází do místnosti.
(20:10) Morigan -> Ketryn: "A co když nemáš pravdu, co když život prostě není takhle nalinkovaný?"
(20:10) Morigan -> Ketryn: "Pro nás ano!"
(20:10) Morigan -> Ketryn: "Rozhoduje kdo? Ty??"
(20:10) Morigan -> Ketryn: "Ne já, prostě..."
(20:11) Morigan -> Ketryn: "O svém životě bych rád rozhodoval sám! Ano, jsem voják, nic jiného vlastně ani neumím, stejně jako ty, ale copak jsem se o něco jiného někdy pořádně pokusil??"
(20:12) Morigan -> Ketryn: "Tak se o to laskavě nepokoušej zrovna teď!"
(20:13) Ketryn -> Morigan: No kdysi jsi mohl být čarodějem, pomyslím si hořce...
(20:16) Ketryn -> Morigan: To by mě zajímalo, o co by se chtěl pokoušet? Teď, když je válka, moc možností tedy není...Jsem z toho zmatená. Doufám, že nemyslí na nějaké blbosti jako třeba dezertovat nebo tak něco...Co ho to najednou popadlo, že bych chtěl být něčím jiným, než vojákem?
(21:02) Morigan -> Ketryn: "Proč bych nemohl být aspoň jednou konečně sobecký?!"
(21:20) Ketryn -> Morigan: Doufám, že by fakt nechtěl udělat nějakou blbost...
(21:41) Morigan -> Ketryn: "Právě teď jsi sobecký dost," odtuší Mored.
(21:43) Morigan -> Ketryn: "Právě teď jsem opilý, to jsem!"
(21:43) Morigan -> Ketryn: "Tak se seber a jdi se z toho vyspat!"
(21:44) Ketryn -> Morigan: To by se měl jít vyspat...

(11:17) Ketryn: Jsem z té hádky rozhozená...a raději bych to vůbec neslyšela, ale teď už mi nejde odejít, pokud ještě pokračují. Jsem ale někde tak, aby mě nemohli vidět.
(11:37) Morigan -> Ketryn: "Byl jsem odsouzen svým dokonalým velitelem!" zasměje se Roger hořce. "To mě fakt bolí."
(11:37) Morigan -> Ketryn: "Nech toho."
(11:42) Ketryn -> Morigan: :-( :-/ Je mi z toho na nic...Oni dva by se neměli hádat.
(11:49) Ketryn -> Morigan: Slyšet Rogera opilého a ironického mi na nervech moc nepřidává.

(18:24) Ketryn: Když jsme se rozdělily, tak se tam tak nějak pohybuji kolem ohně a stanu s jídlem a pitím a povídám si když tak s někým, koho znám. Kdybych na nikoho známého, s kým bych se mohla bavit, nenarazila, a nepotkala už ani vás, tak bych asi začala uvažovat o tom, že bych si šla lehnout. Tedy pokud by tam nebyla nějaká větší zábava, které by se mi samotné chtělo zúčastnit.
(18:58) Morigan -> Ketryn: Atmosféra je hezká, takže se nějaký čas docela bavíš a když už přemýšlíš o odchodu a přesouváš se od jednoho z hlavních ohňů, upoutají tvou pozornost rozčilené hlasy, které do této atmosféry příliš nesedí.
(19:01) Ketryn -> Morigan: Tak se zadívám a zaposlouchám, odkud to jde a co to má znamenat? Snad se tu někdo nechce prát v téhle hezké atmosféře...
(19:07) Ketryn -> Morigan: Případně popojdu krapet blíž. Ale ne že bych se tam nějak přímo hrnula.
(19:16) Morigan -> Ketryn: "Chováš se jako blázen, už se vzpamatuj!"
(19:17) Morigan -> Ketryn: "Přestaň mě pořád poučovat, hraješ si na mého otce, nebo co??" poznáš Rogera.
(19:18) Ketryn -> Morigan: Tak mi to nedá a neslušně se zaposlouchám do cizího rozhovoru (nebo spíš hádky).
(19:18) Morigan -> Ketryn: "Nebuď směšný," poznáš i Moreda.
(19:18) Ketryn -> Morigan: To mě zaskočí! A srdce mi zas několikrát vynechá (bože, stačí mi ho jen slyšet). Asi stojím a poslouchám jak přimražená.
(19:19) Morigan -> Ketryn: "Směšný??" Roger zní poněkud opile.
(19:20) Morigan -> Ketryn: "Ano, směšný, protože přesně to jsi. Směšný."
(19:20) Ketryn -> Morigan: :-/ :-(
(19:22) Ketryn -> Morigan: Ach jo...já tak nechci, aby byl nešťastný...:-(
(19:26) Ketryn -> Morigan: Jsem z té hádky rozhozená, ale nějak se nedokážu odejít. Jsem ale někde ve stínu.

(11:34) Morigan -> Margare-tka: Odmlčí se. "Já...nevím co říct, to je...opravdu je mi to líto," stiskne ti ruku.
(11:43) Margare-tka -> Morigan: "Všechno jsem pokazila."
(11:55) Margare-tka -> Morigan: Jsem fakt na sebe docela naštvaná, ale už se nedá nic dělat. Stejně bych to říct musela, tak jako tak.

(00:05) Margare-tka: Brzo to tam na mě dopadne a rozbrečím se. Ale zatím se snažím to ustát.
(00:23) Morigan: To nejspíš opravdu nečekal. "C...cože...? Těhotná?? Ale říkala jsi, že...že nejsi..." Nějak to nedokáže zformulovat.
(00:29) Margare-tka: Věděla jsem že bude zaskočený, ale nečekala jsem, že to zaskočení tak vyvede z míry mě. Dneska už je těch emocí na mě hodně. "No nejsem zasnoubená. Jak bych to řekla... jsem prostě jen těhotná. " řeknu teď už dost nešťastně.
(00:30) Morigan: "A otec toho dítěte...je kde?" povede se mu zeptat se plynuleji, poté, co chvíli mlčí.
(00:32) Margare-tka: Myslím, že se tam brzo zhroutím... takhle na rovinu to řešit je fakt krize. "No řekla bych, že dezertoval." a za tohle jednou budu pikat i když to může být skoro pravda.

(21:55) Margare-tka: Jako Margaret ve svém tehotenském hormonovém rozložení, neví jestli má brečet a nebo fakt jít a dát tomu kokotovi facku.
(21:55) Morigan: (No, to se klidně stát může!)
(22:11) Morigan: Lord Loren se k nám připojí ve velitelském stanu a neustále nosí Margaret nějaké občerstvení a stará se o ni. Po elfském přípitku se rozdělíme, protože já jdu tančit s lordem Christopherem.
(22:12) Margare-tka: Když řekne o tom vínu, tak si pomyslím, jestli mu tam ještě nějaké zbylo po Klausově inavzi
(22:12) Ketryn: Jé, to je roztomilé :-)
(22:13) Ketryn: Rozdělení...:-( Tak já na vás počkám někde v rohu s něčím k jídlu nebo pití. A pozoruji Margaret s Lorenem :-)
(22:15) Morigan: (No to už bude asi poslední soudek :-D)
(22:16) Margare-tka: Tímhle tempem ze mě za chvilku bude koule:-D A ke všemu těhotná koule:-D ale samozřejmě mě to těší, jen piju střídmě, jinak fakt to dítě za poslední dobu bude mít následky. Bavím se když je něco tanečně pomalého, tak samozřejmě i něco tančím. Murtagohovi jsem taky popřála hezký slunovrat a samozřejmě Lorenovi.
(22:23) Margare-tka: Mám si taky házet na pití a nebo nemusím, když je to střídmě??
(22:28) Morigan: Hoď si, jenom pro orientaci...
(22:30) Systém -> Margare-tka, Morigan: Hod na šestistěnné kostce (k6): 4
(22:30) Margare-tka: Hm:-) No snad už tohle bude vrch:-D
(22:35) Morigan: Takže malinko pod vlivem jsi, ale ne nijak moc.
(22:35) Margare-tka: JInak samozřejmě se snažím bavit i s ostatními. A jsou tam i ostatní čarodějové??
(22:36) Morigan: Čarodějové se tam samozřejmě objevují také.
(22:43) Margare-tka: Tak když potkám Mikiho tak mu ještě popřeju slunovrat a Niala a Desmonda.
(22:45) Margare-tka: Bavím a snažím se to užít. Mrzí mě, že vám ten kretém takhle zkazil slunovrat, takže se na něj přívětivě zrovna nedívám. A když tak jsme tak nějak taky u vás.
(22:54) Morigan: Jak ubíhá večer, hudba se stává rychlejší a rozvernější a množství vypitého alkoholu se všeobecně zvyšuje.
(22:57) Margare-tka: No mě to docela mrzí, že nemůžu víc pít, ale aspoň jsem pod kontrolou. a je tam Rodger a Mored??
(22:58) Morigan: Moreda jsi jednou zahlédla v davu, Rogera sis nevšimla.
(23:02) Margare-tka: Hm. Asi se taky raději uklidil. ach jo to je další věc co mě mrzí.
(23:04) Margare-tka: Snažím se chovat tak nějak ještě decentně, ale chvilkama mám chuť se chovat jako ráno, když v táboře není nikdo.
(23:06) Morigan: S Lorenem se často pomaličku procházíte mezi jednotlivými ohni, protože když dlouho stojíte, je už pěkná zima od nohou.
(23:12) Margare-tka: Tak se když tak projdeme:-) Čas od času se kouknu jestli neuvidím někoho známého.
(23:18) Margare-tka: Když jsme někde na chvilku stranou kde nejsou moc lidi, ta se chovám i trošku víc důvěrně, nebo aspoň tak jako když jsme se ráno vídali. Teda na jazyku mě pálí to co mu musím říct, ale počkám na po slunovratu.
(23:26) Margare-tka: A vy zůstáváte ve stanu?
(23:27) Morigan: "Chtěl bych ti něco říct," pronese při další cestě od jednoho ohně ke druhému.
(23:28) Morigan: Psala jsem, že jsme se rozdělily.
(23:30) Margare-tka: jo tak toho jsem si nevšimla. Beru na vědomí:-)
(23:31) Margare-tka: "Ano a co pak?" trochu ve mě hrklo. Já si tam nějak furt formuluji to co musím říct já. Tak mě trochu zaskočil, ale samozřejmě jsem hned zpozorněla.
(23:39) Morigan: "Bude to znít hloupě, myslím, ale rád bych to přesto řekl," začne. "Kdyby nebyla válka, kdyby byl mír a kolem nás normální život, mohl bych udělat spoustu věcí jinak. Ale není to tak a my žijeme v tom, v čem žijeme, nemůžeme si vybírat...válka nutí lidi vybírat si a nečekat...chtěl bych...chtěl bych si tě vzít," dokončí.
(23:45) Margare-tka: To mi asi trošku popadne sanice. A mám v hlavě totální vánici....ale snažím se rychle vzpamatovat.
(23:55) Margare-tka: Pomóóóóc......trošku se tam vyjasňuje. " Lorene je mi s tebou tak dobře jako za poslední dlouho dobu s nikým jiným. A v návalu citů za posledních pár dní bych byla moc šťastná, kdyby to tak bylo. Ale znáš mě moc málo a musím ti spoustu říct."
(23:56) Morigan: "Jsi zasnoubená s někým jiným?" zarazí se.
(23:57) Morigan: "Na to jsem se měl zeptat nejdřív..." uvědomí si rozpačitě.
(23:59) Margare-tka: "No to zrovna ne. Asi bych měla říct to nejdůležitější a pak ten zbytek minulosti. chtěla jsem ti to říct, ale nechtěla jsem nám kazit Slunovrat. Nebudu to nějak dlouze rozvádět, protože se už několik dní snažím vymyslet jak nějak šikovně to říct, jsem těhotná."
(00:00) Margare-tka: Úplně se bojím jeho reakce...

(19:50) Morigan: "To asi ano..."
(19:54) Morigan: Snažím se s tím nějak srovnat, ale je to pro mě nějak těžké rozdýchat...vezmu si pohárek horkého kořeněného vína, které tady všude voní a piju.
(19:57) Ketryn: Tak to tě napodobím. A mlčím a myslím na ně. Tohle mě opravdu rozmrzelo...
(19:57) Morigan: Po chvíli a dvou pohárcích se s tím pomalu začnu smiřovat. Beztak musím konverzovat s ostatními a taky se k nám připojí Nial s Desmondem a další, které známe, takže se pak trochu rozptýlíme.
(19:59) Ketryn: Jo, tak to mě víno a společnost ostatních taky postupně pomůže k uklidnění a nějakému takovému odevzdanému smíření.
(20:01) Ketryn: Myslím, že hlavně to víno nám pomůže se uklidnit.
(20:02) Morigan: Taky myslím :-)
(20:02) Morigan: Jdeme pak společně do velitelského stanu. Je otevřený, aby bylo blízko ke Slunovratovému ohni, ale přesto je tam tepleji než venku, já si odložím plášť, když tam vejdeme.
(20:04) Ketryn: Já asi taky. Nebo tedy podle toho, jak moc teplo tam je.
(20:11) Ketryn: Asi si jdu vzít něco k jídlu a pití, pokud už nemám.
(20:13) Morigan: Ano, jídla je tam dost :-)
(20:19) Morigan: U hlavního ohně (a u velitelského stanu) hrajou hudebníci, takže je to opravdu hezké.
(20:24) Ketryn: Tak aspoň něco nás může trochu potěšit. Až se najíme, tak tam s pohárkem vína pak zavítáme, ne?
(20:33) Morigan: Snažíme se tam nějak pohybovat mezi ohněm u jídelny a tím u velitelského. Samozřejmě se chodí i dovnitř (jídelny a stanu). Do velitelského pochopitelně nemůže každý, ale my ano.
(20:44) Morigan: Jdu popřát lordu Murtaghovi a ostatním, co tam potkáme.
(20:45) Ketryn: Tak to se tam tak nějak pohyujeme a aspoň že máme výhodu toho velitelského stanu. Snažím si tu atmosféru užít aspoň nějak, i když jsem v takovém zvláštním rozpoložení.
(20:46) Ketryn: Samozřejmě taky přeji těm, co potkáme a co znám.
(20:47) Ketryn: A lordu Murtaghovi bych asi taky měla jít s tebou ze slušnosti popřát, když už máme tu výhodu tu vůbec být...
(21:09) Morigan: K6 na pití.
(21:11) Morigan: Lord Murtagh se na nás široce usmívá. "Dovolte mi nabídnout vám z mých zásob elfské víno," řekne.
(21:14) Morigan: "To se nedá jen tak odmítnout," usměju se.
(21:20) Ketryn: "To nedá," :-) taky se usměji a říkám si, že se v tom pití budu muset ovládat.
(21:21) Ketryn: Ale elfské víno mě opravdu potěší. Kde k němu chodí?
(21:23) Morigan: Elfské víno určitě neodmítnu, to bych nedokázala :-)
(21:23) Morigan: Tak si s ním jdeme připít.
(21:24) Ketryn: Jo, to se prostě nedá odmítnout za žádných okolností :-) Stejně tak jako se nedá odmítnout přípitek s lordem Murtaghem.
(21:45) Ketryn: Pohárek elfského vína je na dnešním večeru příjemná chvíle.
(21:49) Morigan: Elfské víno prostě chutná dokonale a nebudeme si nalhávat, že nám to náladu nezvedlo :-)
(21:50) Morigan: Venku je společnost více pomíchaná a velmi neobvykle zní tmou prosvícenou ohni i ženské hlasy.
(21:50) Ketryn: Jo, to asi zvedlo. Elfské víno je takové čarovné.
(21:52) Ketryn: To si uvědomím, že tady na oslavě slunovratu budou nejspíš všichni obyvatelé tábora :-) Tedy kromě hlídek...:-(( :-/
(21:52) Morigan: Ano, přesně tak. Na hudbu se taky tančí, i když jsou to takové improvizované tance. Ale zatím jsou to spíš takové pomalejší, veselé melodie, hodící se k zimě a Slunovratu :-)
(21:53) Ketryn: (Pokouším se nemyslet na to, že bych se mohla potkat s Rogerem, a zároveň se snažím na to být připravená, aby mě to zas neodrovnalo.)
(21:53) Ketryn: Za veselé melodie jsem ráda, to mi na náladu taky trochu pomůže.
Systém: Margare-tka přichází do místnosti.
(21:55) Margare-tka: Jako Margaret ve svém tehotenském hormonovém rozložení, neví jestli má brečet a nebo fakt jít a dát tomu kokotovi facku.
(21:55) Morigan: (No, to se klidně stát může!)

(17:12) Ketryn: Proč se to ale tak najednou změnilo? Mám v hlavě otázku, ale mlčím.
(17:19) Morigan: "Ale muže na hlídku vybíráte vy, nebo vás i tak přeceňuji?"
(17:38) Morigan: "Ano, muže vybírám já. Chcete mi snad radit?"
(17:39) Morigan: "Udělal jste to schválně," konstatuji znovu naštvaně.
(17:39) Morigan: "Zajímalo by mě, podle čeho jste tentokrát vybíral!" pokračuji.
(17:39) Morigan: "Podle schopností, lady Morigan."
(17:47) Ketryn: tak to jsem zvědavá, co mu na tohle řekneš. Stejně to udělal schválně.
(18:17) Morigan: "A důvod toho, že museli odjet tak rychle, že se s námi nemohli alespoň rozloučit je jaký??"
(18:18) Ketryn: Jo, to je ta zajímavá otázka! Jelikož to mi přijde fakt nepochopitelné.
(18:19) Morigan: "Rozloučit?" zopakuje po mě ironicky. "Vždyť jsou za dva nebo tři dny zpátky, nebuďte zbytečně patetická!"
(18:19) Ketryn: Je to idiot!!
(18:24) Morigan: "Je Slunovrat!"
(18:25) Morigan: "Je, byl a zase bude. Však oni se nebudou mít tak špatně, možná jim bude jen trochu větší zima. Jsou to vojáci, však to zvládnou."
(18:26) Ketryn: Ten by si tu ránu do obličeji opravdu zasloužil!!
(18:50) Morigan: "Doufám, že jste sám se sebou spokojen!" odseknu.
(18:52) Morigan: A otočím se k odchodu.
(18:53) Morigan: Pak si to ale rozmyslím a obrátím se zpátky. "Já vás prostě nechápu! Někdy se tváříte, že nám chcete pomoct a taky nám pomůžete a pak se zase chováte jako..."
(18:53) Morigan: Zvedne tázavě obočí. "Prostě divně!" dokončím raději jinak, než jsem původně chtěla.
(18:55) Ketryn: Jako naprostý idiot, domyslím si já. Taky se chystám k odchodu, jestli už tedy jdeš.
(19:11) Morigan: Ano, raději jdu.
(19:18) Ketryn: "To je blb!" ulevím si, když jsme v dostatečné vzdálenosti, aby mě nemohl slyšet. "Nechápu, proč tohle dělá."
(19:23) Morigan: Já vzteky ani nemůžu promluvit.
(19:31) Morigan: "Mám pocit, že máme docela zkažený Slunovrat!" vzdychnu.
(19:41) Morigan: Představuju si Jamese u nějakého pitomého hlídkového ohně někde v závějích!
(19:41) Ketryn: "To ano," vzdychnu... :-( "To bude asi na to jít brzy spát..."
(19:41) Ketryn: "Je to prostě mentální!!"
(19:42) Ketryn: "Kort když jsme s tím ani nepočítali!"
(19:42) Ketryn: "Chudáci...Musejí být ještě rozmrzelejší než my," :-(

(13:13) Morigan: "Vy to nevíte??" podiví se Jeff.
(13:13) Morigan: "Co?" začínám být už netrpělivá.
(13:15) Margare-tka: o taky koukám, co nevíte.
(13:19) Ketryn: Teď jsem hodně udivená, co nevíme...??
(13:31) Morigan: "Na Zlatou dnes padly předsunuté hlídky...oba museli jet," trhne rozpačitě rameny.
(13:32) Ketryn: "Cože??" nějak mi nejde tu informaci vstřebat.
(13:34) Morigan: "Cože?!"
(13:35) Morigan: "No..." řekne. "Hlídky musí být pořád, i při Slunovratu..."
(13:35) Morigan: "To vím taky, ale proč nic nevěděli předem?!"
(13:41) Ketryn: To by mě taky zajímalo! Měla jsem tu otázku na jazyku, ale ty jsi mě předstihla.
(14:31) Morigan: "Bylo to asi narychlo a museli jet," pokrčí rameny.
(14:32) Morigan: "To je snad vtip!" zasyčím. I když to není určeno jemu, trhne sebou. "Je to smůla, já vím," řekne soucitně. "Proti rozkazu se nedá nic dělat."
(14:36) Ketryn: "To by mě zajímalo, kdo si to tak najednou zas vymyslel..." hudrám si pro sebe
(14:49) Morigan: "Kdo asi!" nechám Jeffa stát u stanu a jdu zpátky k jídelně. Chvíli mi ale trvá, než si uvědomím, že mi Margaret nestačí a zpomalím. Mám hrozný vztek.
(14:51) Ketryn: "Ty myslíš, že to Gordon udělal schválně?" jsem z toho dost vyvedená z míry.
(15:11) Morigan: "To teda absolutně nemám tušení!"
(15:25) Ketryn: "Tak co teď...Tohle je tedy pěkně mentální. Navíc když se s tím ani nepočítalo..." :-/
(15:42) Morigan: "No nic, s tím totiž nic udělat nemůžeme," řeknu stále rozzlobeně. "Už jsou dávno za táborem."
(15:43) Morigan: Dívám se po lordu Gordonovi.
(15:48) Morigan: Procházíme mezi lidmi, s některými se zdravíme a přejeme si hezký Slunovrat.
(16:08) Ketryn: Tak se procházíme a já pomalu vstřebávám ten fakt, že s klukama slunovrat neoslavíme...:-( tohle tedy byla rána pod pás.
(16:48) Morigan: Když Gordona uvidím, jdu hned k němu. "Lorde Gordone!" oslovím ho. "Lady Morigan, šťastný Zimní slunovrat!" prohlásí, chytí mě za ruku, ale políbí mi ji. Vymaním mu dlaň ze sevření a mám co dělat, abych mu tou rukou nedala ránu, když je tak blízko jeho obličeje.
(16:49) Ketryn: To bych se ti vůbec nedivila!!
(16:51) Morigan: "To jste udělal schválně? Považoval jste to za vtipné, nebo co??" mluvím ostrým polohlasem.
(16:51) Ketryn: Mračím se a jsem zvědavá, co k tomu řekne.
(16:59) Morigan: "Ale no tak, přece mě nebudete obviňovat z něčeho takového!" ohradí se s úsměvem.
(17:00) Ketryn: Ten úsměv by mu měl někdo narovnat!
(17:01) Morigan: "Myslíte, že je to ohromně zábavné, že?!"
(17:02) Morigan: "Lady, já nejsem vrchní velitel, nevybírám, která jednotka má na co službu," přestane se usmívat. "Přeceňujete mě."

(12:04) Ketryn: Jo, já ležím a cítím se tak nějak v depresi.
(12:08) Ketryn: "Holky, já vám musím něco říct..." řeknu dramaticky ve své opilecké depresi.
(12:12) Ketryn: "Já Rogera stále miluji!" odmlčím se. "Tedy miluji Patricka, ale Rogera taky...vlastně jsem nikdy nepřestala. Ke každému je ten cit jiný a mně je z toho na nic...Myslela jsem si, že už je to tak nějak za mnou, ale když se tu před tím měsícem, nebo kdy, objevili, tak se to všechno zas probudilo. Rogerova přítomnost mě dohání k šílenství," vypravím ze sebe zoufale.
(12:21) Morigan: To mě málem porazí! A navíc si vzpomenu, že už jsi to jednou říkala...
(12:21) Morigan: Asi nevím, co k tomu mám říct...
(12:24) Ketryn: (Já takovéhle věci vždy říkám, když jsem opilá, zoufalá nebo v depresi...nebo vše dohromady :-D)
(12:25) Ketryn: Já ani nečekám odpověď, jen jsem to potřebovala sdělit nahlas doufajíc, že by mi to pomohlo trochu ulevit...nepomohlo.
(14:23) Margare-tka: "No to se dá docela i pochopit, jen je to trochu víc komplikuje situaci."

(21:50) Margare-tka: "Myslíš, že kdybych šla za MIkim, že už by se to dalo poznat?"
(21:52) Margare-tka: "Teda vím, že to nic nezmění, ale možná mě se udělá lépe."
(22:24) Morigan: "A co by měl zjišťovat?" nechápu.
(23:14) Margare-tka: "No jestli by už bylo poznat víc."
(23:17) Morigan: "Ale co??"
(23:22) Margare-tka: "No jestli na něm ucítí něco co by mi umožnilo zjistit toho otce bez toho aniž bych tam musela tahat Ferguse."
(23:23) Morigan: "No to asi přece nejde..." namítnu.
(23:24) Margare-tka: "Tak kdyby s dítětem bylo něco divného, tak by se to mohlo být cítit, ne?"
(23:29) Morigan: "Já nevím. Dočetli jsme se přece, že se to projevuje až v pubertě...takže možná ano, možná ne."
(23:30) Margare-tka: "No jo vlastně,takže leda to s tím Fergusem. Na to jsem úplně zapomněla."
(23:33) Morigan: "A ani to asi nebude jisté, ale pokud tě to nějak uklidní...akorát nevím, jak k tomu přesvědčíš Ferguse, aniž bys mu vysvětlila pravý důvod," řeknu poněkud skepticky. "Nebo už máš nějaký plán?"
(00:36) Margare-tka: "No nemám. Spíš se aspoň tímhle tak trochu sama uklidňuji."