Druhá strana (175 stran zpět) | Herna - Aragorn.cz

(17:58) Ketryn: Podívám se po tobě zaskočeně s výrazem, jak to teď uděláme??
(17:58) Ketryn: Po přečtení ti dám ten vzkaz zpátky.
(18:03) Ketryn: Rozhodně hodlám jít, takže taky vstanu a dívám se po tobě.
(18:04) Ketryn: (Tedy předpokládám, že ty stojíš?)
(18:11) Morigan: (Samozřejmě.)
(18:17) Ketryn: "Asi teď budeme muset jít..." zkusím říct opatrně a doufám, že to nějak vezmou.
(18:25) Morigan: Přikývnu. "Vrátíme se brzy," dodám.
(18:31) Morigan: Nejspíš se neodváží proti tomu nijak protestovat, ale určitě se jim to nelíbí.
(18:31) Ketryn: (No já se jim ani nedivím...)
(18:32) Ketryn: Pohladím Patricka po tváři a dám mu pusu a vydám se ke vchodu.
(18:41) Morigan: Já dám taky Jamesovi pusu, vezmu si plášť a pak se teprve vydám ke vchodu.
(18:42) Ketryn: Když tě vidím, tak se pro plášť ještě vrátím! Na zimu jsem nějak zapomněla...
(18:52) Morigan: Takže je tam zanecháme jen s Margaret :-)
(18:56) Ketryn: Asi jsme tam zanechaly trochu hustou atmosféru...
(18:56) Ketryn: Cestou nejspíš mlčím, kort když s námi jde ten voják.
(18:56) Morigan: To jsme ovšem moc neřešily.
(18:57) Morigan: Jistě, já taky. Stejně nevím, co smysluplného bych řekla, i kdyby tam nebyl.
(19:10) Morigan -> Ketryn: Vede nás táborem, pravděpodobně do nějakého hostitelského stanu.
(19:10) Ketryn -> Morigan: Snažím se dávat aspoň trochu pozor, kudy jdeme.
(19:18) Morigan -> Ketryn: No tak to je dobře, to mě vůbec nenapadlo. Ale já se snad v táboře vyznám dobře...
(19:22) Morigan -> Ketryn: Zdá se nám, že jdeme hrozně dlouho a zároveň, že jsme tam rychle. Je to trochu paradoxní pocit.
(19:23) Ketryn -> Morigan: Jo, živě si to dovedu představit.
(19:25) Morigan -> Ketryn: Voják nás nechá stát před stanem a jde nás dovnitř ohlásit. Slyšíme to ven. "Pane, je tu lady Morigan z Graynu." "Tak ať jde samozřejmě dovnitř, to jsi ji nechal stát venku, tupče?!" dostane se mu zlostného zasyčení.
(19:26) Ketryn -> Morigan: Podívám se po tobě a asi mě to mírně krizově pobaví.
(19:35) Morigan -> Ketryn: Rychle se pro nás vrátí, aby nás uvedl dovnitř. Je tam podobná přijímací místnost, jak máme my, je to stejný systém stanu a u stolu tam sedí Mored a Roger.
(19:35) Ketryn -> Morigan: Při pohledu na ně se mi asi zas znovu zastaví srdce i dech...
(19:49) Morigan -> Ketryn: Mě asi tak. A jim asi taky, protože tam dlouhou dobu zase takhle stojíme.
(19:51) Ketryn -> Morigan: Po nějaké době mi tep zase naskočí, ale neovládnu se a jdu Rogera prudce obejmout.
(19:51) Ketryn -> Morigan: (tedy ne zas nějak moc prudce :-D)
Systém: Margare-tka přichází do místnosti.
(19:56) Margare-tka: Taky si zavzpomínám jak jsem stála jako hlídka v neurčitém území mezi černou a námi a vy jste se tam vehementně loučili.....
(19:57) Morigan -> Ketryn: Chtěla jsem to vydržet a tohle neudělat, ale když to vidím, tak to nevydržím a obejmu Moreda.
(19:59) Margare-tka: Hm.... tak to rychle zaženu svou myšlenku na vaše loučení.
(19:59) Margare-tka: ¨Jsem taková zmatená jelikož jsem se až teď z toho rozhovoru dozvěděla, že si vzpomněli. Před tím kat o tom nic neříkala....
(20:01) Ketryn -> Morigan: To nešlo vydržet...

(13:15) Morigan: Když nám ho přinesou, tak se mlčky najíme, ale moc nám to nejde.
(13:27) Ketryn: No já mám asi dost sevřený žaludek. Teprve teď mi to všechno dochází a v hlavě se mi honí všechno možné. Z tohohle šoku se tedy budu ještě nějakou dobu vzpamatovávat.
(13:43) Morigan: "Rád bych znal tu historii," řekne James po dlouhé chvíli mlčení. Patrick přikývne.
(13:43) Morigan: Nezní to nijak naštvaně, spíš zvědavě.
(13:44) Ketryn: Podívám se po tobě dost rozpačitě. Zrovna historie našeho vztahu s Rogerem a Moredem se mi moc vyprávět nechce.
(13:55) Morigan: Hlavně je ta historie docela složitá. Taky se koukám po tobě.
(14:12) Ketryn: "No poznali jsme je jako důstojníky, když probíhala v Assiru válka s Černou armádou. Takže ještě před tím, než jsme odešly žít do Lúúderu a potom do Akarie. Byli jsme v kontaktu tak nějak v průběhu celé války, ale bylo to složité. Konec války byl dost zmatečný, takže jsme nevěděly, co se s nimi stalo. Po nějaké době, jsme zjistily, že slouží jako vojáci v Irlocku tady ve Svobodné. Ale také jsme přišly na to, že ztratili paměť, mají nový život a ze svého bývalého života si nic nepamatují. Takže jsme se rozhodly jim do života už nijak nezasahovat, stejně to nemělo cenu. A krátce na to jsme odešly do Akarie. Co se teď stalo a jak to, že se jim vrátila paměť, to vůbec netušíme," řeknu nakonec co nejvíc jednoduše. Ale zároveň nechci lhát, jelikož bych se do toho akorát zamotala.
(14:13) Ketryn: To, že byli v nepřátelské armádě a navíc tak významně postavení, jsem prozatím raději vynechala.
(14:18) Ketryn: (A o tom, jak jsme je sváděly, abychom zjistily nějaké informace o nepříteli, se mi fakt mluvit nechce :-D)
Systém: Pomocný PJ Morigan přichází do místnosti.
(15:09) Morigan: Přemýšlím, jestli k tomu mám něco dodat.
(15:11) Ketryn: Já vůbec nevěděla, jak to říct. A i tohle mě v mém stavu dost psychicky vyčerpalo.
(15:14) Morigan: "Kdysi jsme se ocitly ve středu nepřátelské armády a oni nás zachránili. Dost při tom riskovali," dodám.
(15:15) Morigan: "Čímž si vysloužili vaší lásku," dodá James.
(15:15) Ketryn: Souhlasně přikývnu. To je pravda, vzpomenu si na to všechno, co pro nás udělali.
(15:16) Ketryn: (To byla reakce na tebe, ne na Jamese. Na to nevím, jak mám reagovat.)
(15:16) Morigan: "Jamie, nebuď tak ironický! Šílené situace prostě lidi sbližují, víš to sám a navíc tohle je opravdu dávno."
(15:18) Ketryn: "Ano, bylo to dávno...daleko před tím, než jsme poznali vás," snažím se, i když mě tohle nečekané setkání klidnou vůbec nenechalo.
(15:26) Morigan: (To mi bylo jasné, neboj :-)
(15:27) Ketryn: (Já se nebojím, jen jsem totálně rozhozená :-D)
(15:30) Morigan: "Ano, určité situace lidi sbližují," souhlasí se mnou James a zadívá se na mě. "Budeš s ním chtít mluvit, že?"
Systém: Ketryn přichází do místnosti.

(09:44) Ketryn: Už nějak nevím, co k tomu ještě říct a ani už nemám sílu mluvit. Dívám se po Patrickovi a mám obavy, jak to celé vezme. A zároveň bych se nejraději sebrala a šla hledat Rogera. Co se stalo, že si najednou vzpomněli??
(11:11) Morigan: Já se to pořád snažím vstřebat. "Oni nevěděli...nemohli vědět, že máme manžely," řeknu, kdyby to ještě pořád nebylo jasné.
(11:12) Ketryn: "Ano..." souhlasím. Vůbec mě nenapadlo to zdůraznit, tak jsem ráda, že jsi to řekla.
(11:13) Morigan: "Rád jim to připomenu!" řekne James.
(11:15) Morigan: "Je to kapitán," upozorním ho.
(11:15) Morigan: "Tady je to nějak samý kapitán..."
(11:16) Morigan: "Budeme s nimi muset promluvit," řeknu poněkud roztřeseně. "Snad se podaří i nějak uhladit tu rvačku, aby nebyl zase problém."
(11:16) Ketryn: Ach jo, už je to tady zas, ten žádný respekt k autoritám. "Myslím, že po téhle rvačce nebude třeba něco připomínat..." snažím se říct smířlivě.
(11:19) Ketryn: "To doufám, že se to podaří zamést nějak pod koberec. Předpokládám, že Mored to nebude chtít nějak rozmazávat. Tady jde spíš o nějaké přehnaně aktivní idioty, jako byl tamten..."
(11:20) Morigan: "Obávám se, že k Murtaghovi se to stejně donese," řeknu s upřímnou obavou. "Snad ale nebude dělat žádné kárné řízení. Snad se to podaří vysvětlit nějak jinak..."
(11:20) Morigan: Zdá se, že trest za rvačku nebo kárné řízení trápí Patricka s Jamesem nejmíň.
(11:21) Ketryn: Zato mě to trápí docela dost. Další řešení rvačky kvůli mně bych fakt nechtěla!
(11:22) Ketryn: "Možná bys mu to mohla donést ty..." napadne mě. "A rovnou se mu to pokusit nějak vysvětlit, že nemá cenu z toho dělat velblouda."
(11:39) Morigan: "Nejsem si jistá, jestli je to dobrý nápad...bude mu jasné, že to dělám z čistě osobních důvodů."
(11:51) Morigan: "To není vůbec potřeba, Lily," prohlásí James.
(11:54) Ketryn: "To je vlastně pravda no..." souhlasím s tebou. "Tak uvidíme."
(11:56) Morigan: "Měla bych poslat pro nějaké jídlo," vzpomenu si a vstanu, abych to šla nějak zařídit.
(11:56) Ketryn: "Ukončilo se to dost rychle a nikomu se nic nestalo, tak snad to na nějaké velké řešení nebude..." zadoufám.
(11:56) Ketryn: "Na jídlo jsem tedy úplně zapomněla," řeknu popravdě.

(23:43) Ketryn: "Já ti to pak vysvětlím..." řeknu jen.
(23:44) Margare-tka: "No dobře a budete jíst tady a nebo jdete ještě do jídelny?"
(23:44) Ketryn: Jak se kluci tváří? Vypadá to, že to nějak vstřebaní nebo jsou naštvaní?
(23:45) Ketryn: "Já nevím..." podívám se po ostatních, co oni a jídlo?

(22:07) Morigan: "No, to asi hodně blízcí," řekne James ironicky.
(22:08) Morigan: "Vy jste se poprali?" ptám se na evidentní věc, jenže já už jsem viděla jen jak je všechny drželi.
(22:11) Margare-tka -> Morigan: A já jsem kde??
(22:13) Morigan -> Margare-tka: Asi na cestě do jídelny za námi a na oběd.
(22:14) Ketryn: "No..." začnu, ale pak zjistím, že nemám sílu se k tomu vyjádřit a jen se na tebe podívám.
(22:21) Margare-tka: No jestli tam nebudete tak najím a dám si pauzu, Tak až po obědě jdu do stanu.
(22:21) Margare-tka -> Morigan: No jestli tam nebudete tak najím a dám si pauzu, Tak až po obědě jdu do stanu.
(22:33) Morigan: James se naopak podívá na tebe, jako bys to mohla vysvětlit nejlépe.
(22:34) Morigan: "Proč?" zeptám se já. Nějak to asi tuším, přesto si nejsem jistá.
(22:35) Ketryn: Hm, bezva...Vypadám zoufale.
(22:38) Morigan: "Ten chlap prostě jen tak seskočil z koně a začal Katryn líbat. Patrick byl asi příliš v šoku na to, aby ho praštil, tak jsem ho praštil já," řekne nakonec James. Zděsím se ještě víc a jsem šťastná, že něco takového neudělal Mored.
(22:39) Morigan: "Tys ho praštil?" ujistím se.
(22:39) Ketryn: Už jsem chtěla začít něco koktat, ale když to takhle James natvrdo vybalil, tak vypadám na kolaps.
(22:43) Morigan: "Vždyť tam bylo strašně lidí!" vydechnu.
(22:43) Morigan: "To povídej jemu!" ušklíbne se James.
(22:44) Ketryn: "Než jsem se stihla vzpamatovat z toho, že mě Roger poznal, a jak je vůbec možné, že mě poznal, tak už mě držel v náručí...a pak už se všichni prali," snažím se to trochu zmírnit ze svého šokovaného pohledu.
(22:45) Ketryn: "Seběhlo se to hrozně rychle..."
(22:57) Margare-tka -> Morigan: Sama jím rychleji, doneslo se ke mě proč se troubilo?
(23:08) Morigan -> Margare-tka: To by ses musela někoho zeptat, i když je v jídelně znát, že se asi něco stalo/děje.
(23:11) Morigan: "To je pravda," dodá Patrick.
(23:14) Margare-tka -> Morigan: Tak to nijak nezjišťuji, jelikož mě fakt nenapadlo, že to je něco zajímavého. Takže hned po jídle jdu do stanu:-)
(23:19) Morigan: Když Margaret přijde do stanu, najde nás, jak tam sedíme u stolu, Patrick s nateklým okem, James s rozbitým rtem. Úplně jsme na tebe zapomněli a vzpomněli si teprve, když jsi vešla.
(23:20) Margare-tka: "Ahoj. Kde jste??" A trochu vykuleně se na ně podívám." Vy jste se popraly na cvičišti?"
(23:27) Ketryn: Taky si teprve teď uvědomím, že jsme se měli všichni sejít na obědě. "Promiň, nějak jsme se do jídelny nedostali..."
(23:29) Margare-tka: "A co se stalo??" ¨
(23:29) Ketryn: Já vypadám zoufale, že se to bude muset říkat znovu.
(23:30) Ketryn: "Poprali se s Rogerem..." řeknu nakonec odevzdaně.
(23:31) Margare-tka: "S Rodgerem??" řeknu nechápavě?
(23:33) Ketryn: "Bylo to dost nečekané shledání...on i Mored přijeli do tábora s nějakou jednotkou, proč, to netuším. Narazili jsme na ně u jídelny," snažím se to nějak vysvětlit, ale vůbec se mi o tom nechce mluvit.
(23:37) Margare-tka: "Aha, no tak kde jinde jsme je mohly zase čekat než v armádě:-) Jen malej detail, prč jste se poprali? To jste se stihli pohádat?"
(23:39) Ketryn: Po Margaretině veselé odpovědi a následné otázce vypadám, že bych se šla nejraději někam zahrabat.
(23:42) Margare-tka: No ale já se snažím abych fakt jakoby nic netušila a tohle mě doopravdy napadnout nemůže. jako jedině co mě napadlo, že to zase byla nějaká blbá náhoda, že se tihle tři zrovna poprali.

(21:05) Morigan: Já asi taky. Ale stejně paralyzovaně se na nás nejspíš dívají James s Patrickem.
(21:06) Ketryn: No...někde vzadu mi něco říká, že budeme mít opravdu co vysvětlovat. Ale zatím se to nějak nechce spojit s mým momentálním myšlením...nebo spíš nemyšlením.
Systém: Margare-tka přichází do místnosti.
(21:22) Morigan: James se k nám opatrně přiblíží. "Lily...?" osloví mě opatrně. "Jamie? Ty jsi...zraněný!" všimnu si jeho rozbitého rtu.
(21:22) Morigan: "To nic není..." otře si nepřítomně krev. "Co to...mělo znamenat?"
(21:24) Ketryn: To mě konečně probere a otočím se směrem k nim.
(21:25) Ketryn: A hledám očima Patricka. Vůbec nevím, co říct, jelikož mi konečně dojde, jak to celé muselo vypadat...
(21:27) Morigan: Stojí tam oba pořád. Patrick asi bude mít za chvíli modré celé oko a kdoví, jestli uvidí. Koukají na nás zvědavě, nechápavě a trochu šokovaně. Přece jen se všechno odehrálo dost rychle.
(21:27) Morigan: "Kdo to...kdo to byl?" řekne Patrick.
(21:34) Ketryn: Vůbec nevím, co na to říct. "To...to je dlouhý příběh..." vykoktám nakonec. Chtěla bych mu říct pravdu aspoň v rámci možností, ale teď nejsem schopná nějakého smysluplného vyjadřování. Jdu k Patrickovi blíž a opatrně mu sáhnu na to oko. "Měl by sis na to dát nějaký obklad, než ti to úplně nateče..." řeknu nešťastně a nervy mám nějak na pochodu.
(21:36) Morigan: "Půjdeme raději do stanu, " řeknu. "Necháme si jídlo přinést tam." Naštěstí nikdo neprotestuje.
(21:37) Ketryn: To mi přijde jako opravdu dobrý nápad.
(21:37) Morigan: Šineme se do našeho stanu.
(21:43) Ketryn: Snažím se cestou nějak sebrat.
(21:47) Morigan: //Margaret, jsi tu?//
(21:47) Morigan: Na oběd nemyslíme ani jeden. Posadíme se v přijímací místnosti ke stolu.
(21:48) Ketryn: No, na jídlo si opravdu ani nevzpomenu.
(21:51) Morigan: Mlčím a koukám po tobě.
(21:51) Ketryn: Jediné, co mě napadne je, že bych si dala opravdu pořádného panáka.
(21:52) Ketryn: Taky po tobě koukám...A uvědomím si, že vlastně nevíš, jak to celé začalo.
(21:55) Morigan: Kluci čekají, sice docela trpělivě, ale dost napjatě.
(21:57) Ketryn: "Známe se s nimi opravdu už hodně dlouho a....jeden čas jsme si byli hodně blízcí. Když skončila válka s černou armádou, tak jsme nevěděly, co se s nimi stalo, a oni nevěděli, co se stalo s námi...Takže tohle shledání po těch všech letech bylo opravdu nečekané..." vypravím ze sebe nakonec přiškrceně a doufám, že to má nějaký smysl. O paměti mlčím, jelikož tomu sama nerozumím.

(19:43) Ketryn: Přejížděla jsem pohledem mezi všemi, ale nakonec mi zůstal na Rogerovi, pokud zrovna nikdo nemluví. Ve výrazu mám stále totální překvapení z toho, že se jim vrátila paměť, a zároveň všechny city, které se mi tímhle setkáním vybavily.
(19:46) Morigan: Já vypadám, že asi omdlím a jsem bělejší, než ten sníh.
(19:49) Morigan: Nakonec se Mored nějakým způsobem vzpamatuje, i když to není příliš přesvědčivé. "Pokračujte v cestě!" rozkáže poněkud nejistým hlasem své vlastní výpravě.
(19:49) Morigan: "Řekl jsem pokračujte. Ostatní se rozejděte!"
(19:52) Ketryn: Já mám pocit, že jsem do té země asi vrostla a zvládám se jen dívat na Rogera, nebo za ním, jestli se už dal k odchodu. Chtěla bych mu jít něco říct, ale bojím se, aby zas nevznikla rvačka.
(19:53) Morigan: "Řekl jsem rozejděte se, nebo si k rvačce ještě chcete přidat neuposlechnutí důstojníka?!"
(19:53) Morigan: Nikomu se moc nechce, ale vojáci ze Třetího pokračují v cestě a někteří raději začali mizet v jídelně.
(19:53) Morigan: "Tohle přece musí vyřešit naši velitelé!" ozve se nesouhlasně někdo z našich mužů.
(19:54) Morigan: "Rvačky jsou zakázané!"
(19:54) Ketryn: Mě bude asi muset někdo proplesknout, abych se vzpamatovala...
(19:54) Morigan: Mám chuť ho skopnout.
(19:54) Ketryn: Bože, jakej idiot????!
Systém: Margare-tka přichází do místnosti.
(19:55) Margare-tka: Ahoj.:-)
(19:55) Ketryn: To by nám fakt chybělo, aby se to ještě řešilo!!! Doufám, že je ignorován.
(19:56) Morigan: Nevím, moc ho neznáme.
(19:57) Morigan: "To je možné, ale rozhodně ne teď a tady!!" seřve je všechny Mored, jehož hlas zní podivně přiškrceně. "A kdo tady okamžitě nevyklidí cestu, dostane nejvyšší trest!!"
(19:59) Ketryn: Obdivuji ho, že je schopný mluvit a rozkazovat.Já už budu asi se svým slabomyslným výrazem mlčet na vždy...
(19:59) Margare-tka: No to jsou troubové....
(20:02) Morigan: Prostor se vyklidí, i když samozřejmě ne úplně, Rogera se pokusili vzít sebou jeho vlastní vojáci a Jamese s Patrickem zase naši do jídelny. Mě ani nenapadne něco vyklízet.
(20:02) Morigan: Co si budeme vykládat, ani Patrick s Jamesem a ani Roger nechtějí nikam odejít.
(20:03) Ketryn: Mám k Rogerovi daleko?
(20:03) Ketryn: Začínám konečně přemýšlet, co dělat teď.
(20:05) Margare-tka: Bože Kat další situace co ti nezávidím....
(20:08) Morigan: Nemáš k němu daleko, tak dva metry.
(20:11) Morigan: Mored už nakonec kašle na to, jestli ho poslechli, kdo tam je a kde je. "Morigan...!" řekne chraplavým polohlasem. "Jak...jaktože..." vykoktám já a víc nestihnu, protože mě prudce obejme. Je to sice jenom objetí, možná mě občas políbí kamsi do vlasů, ale je to objetí, ve kterém asi ani jeden z nás nemůže dýchat. Je zoufalé a plné citů.
(20:11) Ketryn: Aha. Tak nějak zprovozním tělo a udělám krok blíž k němu. "Rogere...já...potom se tě budu snažit najít a všechno ti vysvětlit..." vykoktám potichu a ve tváři se mi zračí asi sto pocitů. Snažím se ale naznačit, že teď by měl raději jít.
(20:13) Ketryn: Tak tohle mě dostane definitivně!!
(20:13) Ketryn: A jak to, že se jim vrátila paměť, mi v hlavě zní neustále!
(20:14) Margare-tka: No tak to je dobrý, Pj si to umí hezky načasovat.
(20:17) Ketryn: Já vůbec nevím, co dělat! Nejraději bych Rogera objala znova...a k činu nemám opravdu daleko. Ale jestli se všichni zas na sebe vrhnou.
(20:23) Ketryn: "Jak je to možné....?" vypravím ze sebe stále překvapeně. Nakonec se přeci jen neovládnu a znovu ho obejmu. Po těch letech je to výbuch emocí!
(20:34) Morigan: Já ze sebe asi nevypravím nic.
(20:38) Ketryn: (No tohle bylo vrchol mé mluvy, na který jsem se vzpamatovávala celou tu dobu)
(20:39) Morigan: "Kapitáne...?" osloví ho opatrně muž z jeho korouhve. "Co je?!" obrátí se k němu Mored.
(20:40) Morigan: "Měli bychom..." na konec věty asi patří "jít", ale voják nějak není schopen to vyslovit nahlas, jelikož se Moreda bojí.
(20:48) Morigan: Asi je to opravdu naléhavé. Mored sice vypadá, že toho vojáka asi zabije na místě (přestože za to vůbec nemůže), ale nakonec mě váhavě pustí. Pokyne Rogerovi, aby šel a sám jde za ním směrem za odjíždějícími vojáky. Kdoví, kde jsou jejich koně. Asi tak desetkrát se ohlédnou.
(20:51) Ketryn: Já se za nimi paralyzovaně dívám, dokud nezmizí.

(23:53) Ketryn: Asi zvládám jen koukat střídavě na Moreda, na Rogera a na Patricka a zas dokola...)
(23:54) Margare-tka: Ještě, že tam nejsem.
(23:55) Morigan: Mored se na tebe taky podívá pohledem, že je ti jasné, že je z toho taky mírně rozhozený. Pak se donutí podívat se na Rogera, Patricka, Jamese a pár ostatních rváčů a těch, kteří je drží. "Už nikdo nikoho neudeří!" rozkáže.
(23:56) Margare-tka: Kat já se ti divím, že jsi ještě neomdlela.... to je snad horší ještě než to nalezení po těch letech....
(23:57) Ketryn: Jako můj šok se asi nedá vůbec popsat! Takhle rozhozená jsem snad ještě nikdy nebyla...
(00:01) Morigan: "Pane kapitáne, začalo..."
(00:01) Morigan: "Neptal jsem se, jak to začalo!!" seřve Mored vojáka, co se ozval.
(00:02) Ketryn: Začnu mít pocit, že chci být neviditelná.
(00:02) Morigan: Roger krvácí z nosu, James má taky krev na obličeji. A zlost. Patrickovi natéká oko.
(00:04) Ketryn: K šoku se mi pomalu z té scény přidává deprese.
(00:05) Morigan: "Co se to tady sakra děje, ustupte!!" Protože tohle je ženský hlas, je slyšet i přes ty ostatní. Davem se proderu já, protože jsem patrně zahlédla buď tebe, Jamese nebo Patricka, což mě dost vyděsilo, navíc u těch koní.
(00:08) Ketryn: Jediné, co zvládnu, je podívat se po tobě absolutně zoufalým pohledem. A soucítím s tím, jaký tě za chvíli čeká taky šok.
(00:10) Morigan: Je vidět, že jsem naštvaná, ačkoliv ještě netuším, co se stalo a proč tam takhle jste a proč Patricka a Jamese někdo drží. Jenže vlastně absolutně netuším, co se stalo. Nejdřív se dost leknu a zblednu, když v dalším z "rváčů" poznám Rogera a když vzápětí uvidím Moreda, zblednu. Bohužel už se mi nemůže podařit na sebe neupozorňovat poté, co jsem tam takhle vstoupila.
(00:13) Ketryn: Tohle je tak vražedná situace!
(00:17) Morigan: Skutečný šok mě ale čeká, když uvidím Moredův výraz, když se na mě dívá.
(00:20) Margare-tka: Tak to jsem zpozorněla, ale dělám si svou práci s tím, že se snažím vyslyšet co se děje. Ale samu od sebe mě to asi nenapadne hledat
(00:20) Ketryn: Jj, z toho, že se jim vrátila paměť jsem skutečně v šoku. I když já nevím, z čeho mám být v šoku dřív!
(00:24) Morigan: Chvíli to vypadá, že se nic nestane a všichni tu budeme takhle stát věčně.

(22:15) Margare-tka: Tak pak z ničeho nic začnu. "Mluvila jsem s Fergusem, prozatím se to ukončilo. "
(22:19) Morigan: "Aha. Předpokládám, že z jeho strany..."
(22:23) Margare-tka: "Tak chtěla jsem si s ním promluvit já. abych věděla na čem jsme a je to z jeho strany a nevím možná i z mojí. Já se v sobě v poslední době nějak nevyznám. je to samozřejmě kvůli tomu co se stalo, ale tak trochu to vzala úplně jinak než jsem čekala...."
(22:25) Morigan: "Ty že jsi to vzala jinak, než jsi čekala?" snažím se pochopit.
(22:27) Margare-tka: "Ne on to vzal jinak, myslela jsem si , že mu hlavně bude vadit, že jsme spolu něco měli, ale jemu nejvíc vadilo, že jsem mu to neřekla. Kdo se v tom má vyznat?? většině chlapů by to vadilo víc, než to, že jsem se to snažila nadlehčit."
(22:28) Morigan: "To si fakt myslíš?"
(22:35) Morigan: "Nadlehčit asi nebude to správné slovo," usoudím. "Ale tak moc ti asi nepomůže, když tě tady budu poučovat, radši se na to vykašli no a uvidíš, až se vrátíme."
(22:37) Margare-tka: "Jako asi ne úplně, ale nějak jsem v tom zktatu předtím jednala takhle a pak to už moc vracet nešlo. Já vlastně nevím jestli bych se chtěla nějak víc vázat. Vyhovovalo mi, že je to tam mezi námi volné. ale když jsem zjistila, že by mohl být konec zas tak volné mi to nepřišlo z mojí strany. Prostě po tom všem za ty poslední roky asi nevím co chci. Zatím.
(22:38) Morigan: "Tak možná ti to pomůže si uvědomit, co chceš."
(22:40) Margare-tka: "No proto tomu dám ještě nějaký čas. Možná je to ještě trochu otevřený, uvidím."
(23:11) Margare-tka: "Taky s tím počítám uvidím jak to bude až se vrátíme. A můžu doufat, že se to nějak urovná."

Vřava je celkem nepřehledná a také nebezpečná. Je s podivem, že se tobě ještě nic nestalo, kromě pár strkanců, které jsi schytala (a nevnímala).
"Okamžitě přestaňte!" volá silný hlas. "Okamžitě, to je ROZKAZ!!"
Buď je ten hlas opravdu autoritativní, nebo si všimnou, že jeho původce má důstojnické znaky na uniformě, ale opravdu přestanou, i když pomalu a nechotně. Udýchaný dav přeplněný testosteronem je těžké nějak uklidnit.
Tím důstojníkem není nikdo jiný, než Mored.

(12:09) Morigan -> Ketryn: (To naprosto chápu!) Všechno tohle ovšem násilně přeruší kdosi, kdo Rogera popadne a nevybíravě s ním praští o blátivou zem. Než se vůbec trochu vzpamatuješ a dokážeš vnímat, co se děje, James ho chytí pod krkem, Roger se pokouší vymanit a praštit Jamese a do toho ještě skočí Patrick.
(12:11) Ketryn -> Morigan: To mě asi konečně probere!! "Nechte toho!!!" vykřiknu a snažím se mezi ně za každou cenu dostat.
(12:16) Morigan -> Ketryn: V tom davu a s koňmi z toho vznikne docela vřava.
(12:18) Ketryn -> Morigan: No do prdele!! To bude tedy pěkný průser!!! Křičím, ať toho nechají, a stále se snažím se dostat mezi ně.
(12:19) Ketryn -> Morigan: (Murtagha fakt trefí, až se před něj dostane další rvačka, ve které hraji hlavní roli!!!)
(12:20) Morigan -> Ketryn: Tam tak nějak křičí všichni.

(10:28) Morigan: Ten den se vrátím z rozcvičky a posnídáme spolu, nenadšené z počasí. "Jdu, máme nějakou poradu nebo co, ale na oběd se asi zase sejdeme všichni v jídelně," řeknu.
(10:31) Ketryn: "Dobře :-)" souhlasím. Pak si jdu taky po své práci do lazaretu nebo stájí. Tedy pokud Patrick nemá volno, to bych se když tak snažila být s ním.
(10:35) Morigan: Patrick zrovna dnes volněji má, i když to bývá vyjímečná událost, protože Gordon je dost zaměstnává. A když má Zlatá hlídky, téměř je jisté, že James nebo Patrick budou hlídat.
(10:36) Ketryn: Hm, to je tedy Gordon fakt hodný...:-/
(10:37) Morigan: No, to tedy ano.
(10:37) Ketryn: Tak když to jde, tak jsem s ním :-) případně si pokusíme najít aspoň nějaké malé soukromí. Stále je to pro mě vzácnost, že ho zas mám u sebe.
(10:46) Morigan: Je někdy před obědem a vy pomalu jdete k jídelně. Cestou potkáte Jamese.
(10:47) Ketryn: "Ahoj," :-) pozdravím ho a jdeme do jídelny společně.
(10:48) Ketryn: Tedy pokud už tam taky míří.
(10:55) Morigan: Vyrazíte společně, když někdo zatroubí signál.
(10:57) Ketryn: To se leknu! Jako poplašný signál?
(10:57) Morigan: To ne, signál, který něco oznamuje.
(10:58) Ketryn: Podívám se po klucích, jestli vědě, co to znamená?
(10:59) Ketryn: A přemýšlím, co se může oznamovat?
(11:10) Morigan: Nejspíš to vědí.
(11:12) Ketryn: "Co se děje?" zeptám se.
(11:13) Morigan: "Příjezd vojáků z jiného tábora," řekne Patrick. Má ty signály už nadrcené.
(11:16) Ketryn: "Aha, to jsem ani nevěděla, že má někdo přijet," jsem překvapená. "Má to nějaký zvláštní důvod, nebo je to jen běžné přesouvání sil?"
(11:18) Morigan: "Já to taky nevěděl," říká James udiveně. "Třeba je to jen nějaká delegační výprava nebo tak, to už se z toho poznat nedá."
(11:19) Morigan: Dojdete k jídelně, kde přítomní zvědavě mluví samozřejmě o tom, kdo asi přijel.
(11:20) Ketryn: To by mě taky zajímalo, kdo a proč to přijel. No od tebe se to určitě časem dozvíme.
(11:35) Morigan: Dozvíte se to docela brzy, protože procesí jezdců, kteří byli podle oblečení a zablácených plášťů evidentně na cestě, jede kolem jídelny.
(11:36) Ketryn: Aha. Tak se dívám, kdo to přijíždí a dávám pozor, abych se nepřipletla někam pod koně. Kolik jich tak je?
(11:38) Morigan -> Ketryn: Jedou naštěstí pomalu a ohleduplně. Zatím to vypadá na menší družinu, ale těžko říct na tak omezeném prostoru, kolik jich bude dohromady.
(11:40) Ketryn -> Morigan: Tak se asi díváme, dokud nepřejedou, a pak budeme pokračovat na ten oběd do jídelny.
(11:46) Morigan -> Ketryn: "Ti jsou ze Třetího!" ozve se někde poblíž vás v davu u jídelny. Ve stejnou chvíli si všimneš, že jeden právě tě míjející jezdec je Vik.
(11:48) Ketryn -> Morigan: :-O dostanu šok a nemám daleko k infarktu! Jestli je tu Vik...Dívám se na jezdce kolem Vika.
(11:49) Morigan -> Ketryn: A spatříš Rogera.
(11:51) Ketryn -> Morigan: Mám pocit, že začnu kolabovat! Vidět ho po takové době mě naprosto uzemní. Jsem v záseku a na nějakou dobu z něj nedokážu spustit oči.
(12:00) Morigan -> Ketryn: O pár vteřin později si všimne on tebe. V obličeji se mu vystřídá mnoho výrazů, počínaje údivem a konče dojetím. "KATY!!" vykřikne, trhne otěžemi stranou a seskočí ze sedla. A v příští chvíli tě už drží v náruči a líbá.
(12:01) Ketryn -> Morigan: :-O
(12:02) Ketryn -> Morigan: To jsem si myslela, že už větší šok mít nemůžu!!! Ale tohle mě absolutně zabije a nejsem schopná vůbec ničeho!!! Mám pocit, že mi zkratoval mozek a s tím i celé tělo!
(12:03) Ketryn -> Morigan: Takže rozhodně nezvládám se nějak bránit! Asi si ani neuvědomuji, že bych měla!

(22:23) Margare-tka -> Morigan: "Chtěla jsem si jen ujistit jak to teď bude vypadat. Jestli si chceš dát od sebe pauzu a nebo to úplně ukončíme a nebo tomu necháme čas a uvidí se až se vrátíme."
(22:33) Morigan -> Margare-tka: Pokrčí rameny. "To záleží dost na tobě, Margaret."
(22:47) Margare-tka -> Morigan: "Na mě?? Řekla bych, že tak trochu na obouch, ne?"
(22:47) Morigan -> Margare-tka: "To je všechno, co mi chceš říct?" ujistí se.
(22:53) Margare-tka -> Morigan: "Počkej, já bych ráda od tebe něco slyšela a nebo mi řekni co chceš slyšet ty."
(22:55) Morigan -> Margare-tka: "Já ti přece nebudu říkat, co chci slyšet, to je směšné!" rozhodí ruce. "Pokud ti to nedošlo ani teď, tak opravdu nemá cenu, abys ke mě cítila nějaký závazek. Což ale neznamená, že ti přeju něco zlého nebo k tobě chovám nenávist, takový člověk nejsem, můžeš odjet s klidným svědomím. Šťastnou cestu, Margaret." Zdá se, že považuje konverzaci za ukončenou, rozhodně ze své strany.
(22:59) Margare-tka -> Morigan: "Počkej. Ale já k tobě závazek cítím. A ani nevíš jak moc si vyčítám, že musíme takovou věc řešit."
(23:01) Morigan -> Margare-tka: Zvedne tázavě obočí. "Takže?"
(23:10) Margare-tka -> Morigan: (Jako co takže, já vůbec nevím co po mě chce. Přece mu nebudu detailně povídat co se dělo.)
(23:15) Margare-tka -> Morigan: "Moc mi na tobě záleží....Mrzí mě to, promiň. "
(23:16) Morigan -> Margare-tka: (Aha, dobře, beru zpět. Tobě to hrozně všechno trvá, promiň :-) Jako bych to nenapsala.)
(23:17) Morigan -> Margare-tka: "Takže už to najednou nebyl chlap, co ti tam nosil vodu?" podiví se.
(23:17) Margare-tka -> Morigan: (Ale říkám, jen je složité pro mě něco vymýšlet, když nevím jaký má výraz. A ke všemu bych mu nerada znovu lhala, jelikož sama nevím co pořádně chci.)
(23:18) Margare-tka -> Morigan: Já vůbec nevím jestli mu mám říct úplnou pravdu a nebo upravenou.
Systém: Margare-tka odchází z místnosti.
Systém: Margare-tka přichází do místnosti.
(23:19) Morigan -> Margare-tka: (Když nevím, tak se zeptám, ne? Výraz má klidný a celkem vyrovnaný, občas mu už ujela ironie, ale to se není co divit, že. Ale nevypadá nijak naštvaně a to co říká nejspíš myslí upřímně, ale on je a byl vždycky takový upřímný člověk.)
(23:22) Margare-tka -> Morigan: "Byl to přítel, kterého znám už z dřívějška. Když jste odjeli tak po několika dnech jsem ho potkala v táboře a tak jsme několik večerů byly u nás ve stanu a u vína povídali. Řekla jsem že se nestalo skoro nic a nic to rozhodně neznamenalo."
(23:24) Margare-tka -> Morigan: (Hm... tak teď jsem taky skoro upřímná...)
(23:27) Margare-tka -> Morigan: (nějak mě to nenapadlo se zeptat. A taky řeším to, že mu přece nemůžu říct, že ho zatím nemiluju, nebo spíš se tomu zatím srdnatě bráním. Ta volnost co jsem si myslela, že máme mi vyhovovala...)
(23:27) Morigan -> Margare-tka: "Ne, řekla jsi, že to není pravda a cosi o vodě na koupání a o tom, že v táboře se všechno zveličuje nebo tak něco. Nikdy jsme se spolu nebavili o tom, že ty nebo já nemůžeme být s někým jiným a vlastně jsme si nic neslíbili, takže bych neměl zas tak velké právo se na tebe kvůli tomu zlobit. Ale já nenávidím, když mi někdo lže a dělá ze mě hlupáka, což jsi ze mě udělala před ostatními a ještě si mi lhala. Ani teď mi neříkáš úplnou pravdu, snad to ani neumíš...bylo mi s tebou dobře, měl jsem tě moc rád, ale myslím, že je dobře, že odjíždíte. Třeba ze mě ta hořkost vyprchá, až se vrátíte a třeba také ne. Možná už příště s někým jiným budeš vědět, co říct..."
(23:28) Margare-tka -> Morigan: (Ale na druhou stranu my na něm záleží. Asi víc než jbych potřebova, abych to neřešila.)
(23:33) Margare-tka -> Morigan: "Ale tohle co jsem ti řekla je pravda. Vím, že s tou vodu to byla blbost. A to že se v táboře všechno zveličuje a drby tu jedou jeden za druhým je taky pravda. Takže budu doufám, že ta hořkost vyprchá. Moje chyba."
(23:34) Morigan -> Margare-tka: "No, výmluvy ti jdou," vzdychne si.
(23:36) Morigan -> Margare-tka: "A navíc si asi myslíš, že jsem idiot, že bych věřil někomu cizímu, kdo mi bude vykládat něco, co vypadá jako drby. Kdyby mi to neřekl někdo, kdo je můj přítel a komu věřím, tak bych to bral zcela jinak, protože pro tvou informaci nejsem takový hlupák."
(23:40) Margare-tka -> Morigan: "Řekla jsem, že jsem udělala chybu. To se povede každýmu. A kdybych ti řekla to co jsem ti řekla teď hned na popré něco by se změnilo??"
(23:44) Morigan -> Margare-tka: "U všech bohů, samozřejmě!" zvolá už s trochou zlosti, nejspíš z tvojí nechápavosti. "Řekl jsem snad, že nenávidím lhaní a to, že jsi ze mě dělala hlupáka. To, že jsi spala s někým jiným, bych určitě zvládl."
(23:52) Margare-tka -> Morigan: Já to chápu, jen se mi tomu nechce věřit. "No vidím, že už víc toho ani pokazit nemohu. "
(23:56) Morigan -> Margare-tka: Nevypadá vyloženě naštvaně nebo uraženě, ale už asi nemá víc co k tomu dodat.
(23:59) Margare-tka -> Morigan: Já svým způsobem už taky ne. Rozloučím se s ním a popřeju hezký den. Pak jdu asi k nám a cestou si vezmu hodně vína.

(00:14) Morigan: Co to znamená pokusila jsem se sejít s Fergusem?
(00:39) Margare-tka: No jako někde ho zastavit a sejít se s ním jak bude mít čas.
00:41) Morigan: "Proč?" ptá se tě.
00:41) Morigan: Není to ironicky, jen ho to doopravdy zajímá.
00:51) Margare-tka: "No tak záleží mi na tobě a docela mě mrzí, že kvůli tomu, že se skoro nic nestalo se nevídáme. A zanedlouho jedeme pryč a nerada bych odjížděla v takové atmosféře."
(00:53) Morigan: "Rozhodně bych neřekl, že se skoro nic nestalo. Ale pokud se mnou chceš ještě o něčem mluvit, nejsem proti tomu, odpoledne mám čas, můžeme se sejít v jídelně."
(00:56) Margare-tka: "Dobře."
(00:57) Margare-tka: (Tak to jsem myslela, že už je to ten rozhovor...necím na jakém základě začnu něco dalšího, abych se neopakovala.)
(00:57) Morigan: A odpoledne na tebe čeká jak řekl.
(00:58) Margare-tka: Hm. Tak pokud chce sedět, tak budeme, ale preferovala bych chůzi.
00:58) Margare-tka: Nehodlám být zase nějak sledováná a poslouchána.
(00:59) Morigan: Když mu to řekneš, tak třeba bude chtít taky chodit.
(01:00) Margare-tka: "Budeme sedět tu a nebo se půjdeme projít?"
01:01) Morigan: "Jak chceš," pokrčí rameny.
(01:02) Margare-tka: "Raději bych šla."
(01:02) Morigan: Tak vyjdete před jídelnu, venku tedy pořádně fouká.
01:03) Margare-tka: No tak teď už se vracet nebudeme. Jdeme tak aby foukal vítr do zad...

(21:20) Morigan: "Pokusím se," slíbí nakonec, usměje se a políbí mi ruku.
(21:20) Morigan: Od tohoto okamžiku sdílím názor s Katryn, že bude fajn, když odjedeme.
(21:24) Ketryn: Jo, vypadá to, že bude nejlepší, když odjedeme co nejdřív...(I když aby to nebylo z bláta do louže :-D )
21:28) Morigan: Začíná mě to děsit.
21:29) Morigan: "Začínám se bát, jak to bude u těch čarodějů vypadat!" řeknu, když jsme samy u nás ve stanu. "Po té dnešní scénce..."
(21:31) Ketryn: "Jo, taky z toho mám obavy...Doufám, že k těm čarodějům budou mít přeci jen větší respekt. A taky doufám, že tam nebudou Richie s Cedricem...!"
21:32) Morigan: "No to taky doufám, to jsou zrovna takoví dva, u kterých člověk nikdy úplně neví, co je může napadnout."
21:35) Ketryn: "Právě...po tom, co mě Richie málem přizabil, když se mu v Assiru vrátila magie a po tom, co předvedl před Alexem, by klidně Patrickovi ta hlava shořet mohla," řeknu sarkasticky. "A Cedric taky umí dělat problémy, když je uražení."
(21:40) Ketryn: "Ale dneska to James fakt přepískl..." usoudím, když si na to vzpomenu. "Doufám, že si dá teď trochu pohov."
(21:48) Morigan: "To tedy ano. A vůbec se mi to nelíbilo...nerada bych, aby vznikl nějaký větší konflikt."
21:56) Margare-tka: "To ano, a už jednou hlava doslova chytla...."
(22:07) Morigan: Toho dne k nám přijde do stanu starší žena se dvěma dívkami. Řekne nám, že je švadlena a že ji lord Murtagh požádal, aby nás změřila a ušila nám dostatečně reprezentativní šaty na cestu.
(22:24) Margare-tka: Tak to mě překvapí, že se nám budou šít šaty. Ale moc mile:-)
(22:26) Morigan: "Murtagh to asi bere velice vážně..." usoudím, ale taky jsem mile překvapená. Máme si prý jen zvolit barvu a ostatní už nechat na švadlenách. Zvolím tmavě červenou, když jsem vyslanec, ať to nějak vypadá.
22:41) Margare-tka: Tak já si zvojím vínovou a nebo zelenou ale zmavě:-) Podle to jaká tam je:-)
(22:42) Morigan: Vyber si :-)
(23:08) Margare-tka: Já nevím:-):-) Ta která mi padne do oka víc....
23:10) Morigan: Ale ony tam netahají sebou desítky látek, prostě máš říct barvu! :-D
23:27) Margare-tka: Aha...:-D Tak tu tmavě zelanou. Tu už jsem dlouho neměla:-) Ale pořád mě bolí ty šaty s tuplipánkama:-D úplně jsem si na vzpomněla:-)
23:37) Margare-tka: A už víme kdo jede?? Máš si to vybrat a ty a nebo je to dobrovolné?
23:41) Morigan: Nevíme. Takže si myslím, že spíš prostě dostanu družinu.
00:10) Margare-tka: Pokusila jsem se sejít s Fergusem, ačkoliv nějak nevím co budu říkat. Ale aspoň abych měla pocit, že jsem pro to něco udělala.

TAK ZATÍM JE TO TAKHLE, ALE BUDE SE TO ASI JEŠTĚ MĚNIT. ALE SPÍŠ SRPEN.
červenec:
1D 9 N 17N 25N
2 10 18 26
3 11N 19D 27D
4 12 20D 28N
5 13D 21 29N
6D 14D 22 30
7D 15D 23D 31
8D 16N 24N

Srpen:
1D 9 17 25
2N 10 18 26
3N 11 19 27N
4N 12 20 28N
5N 13 21 29N
6 14 22 30
7D 15 23 31D
8N 16 24

(20:24) Morigan: "Pokud bude nějaký z čarodějů vrhat na Lily zhrzené a dlouhé pohledy jako tenhle kapitán, tak nevím," prohlásí James, zatímco Patrick vykulí oči při zmínce o hořící hlavě. Nejspíš přemítá, jestli to myslíš doslova.
(20:26) Morigan: "Cože???"
(20:30) Ketryn: Dívám se po tobě překvapeně a šokovaně. On je tedy opravdu všímavý!
(20:40) Morigan: No já se taky dívám překvapeně.
(20:50) Morigan: "Je vidět, že ani jeden nejsme tomu druhému evidentně sympatický," dodá James klidně.
(20:52) Morigan: "Když ho necháš být, i on tě nechá být! Je to hodný člověk a udělal toho hodně pro mě i pro Annabell."
(20:53) Morigan: Nejde poznat, co přesně si o tom James myslí, ale zdá se, že o tom bude aspoň uvažovat.
(20:55) Ketryn: Tak snad se nad tím aspoň zamyslí...Raději k tomu už nic neříkám. Jen si myslím, že bude dobré, že na nějaký čas odjedeme.
(20:55) Morigan: No, to si teď myslím taky. Ale můžu si být jistá, že James se s Christopherem nezkamarádí.
(21:09) Ketryn: Tak to tedy nezkamarádí...ale to už je lepší to kamarádění, i když mi to málem přivodilo infarkt.

(19:28) Morigan: Nejdřív vypadají, že si ruku nepodají, ale nakonec to udělají.
(19:30) Ketryn: A Jamesovi se Christopher taky nelíbí?
(19:31) Morigan: No evidentně ne, na což udiveně koukám.
(19:31) Morigan: "Kde leží Duncan?" zajímá Christophera.
(19:32) Morigan: "Daleko. V Akarii, lorde Christophere. Tam se člověk lordem musí narodit," odpoví James.
(19:32) Ketryn: A jejej...tohle není zrovna dobré setkání.
(19:33) Ketryn: Koukám po nich a doufám, že se to ještě nějak nepřiostří...už takhle je James dost jízlivý!
(19:34) Morigan: "Což se vám zajisté přihodilo," ušklíbne se Christopher.
(19:34) Morigan: "Mě ano," probodávají se pohledy.
(19:35) Ketryn: Bože...
(19:35) Ketryn: Bože...
(19:38) Morigan: "Co vás donutilo opustit Akarii? Musel to být pořádný důvod," usoudí lord Christopher. Asi to se mnou za chvíli švihne.
(19:39) Ketryn: Po tomhle taky zblednu a házím po tobě pohledy. Co to sakra do nich vjelo!
(19:46) Morigan: James přimhouří oči a věnuje mu mírně nepřátelský, vyzývavý pohled. "Miloval jsem královnu," řekne tiše a důrazně, čímž Christopherovi docela vezme vítr z plachet.
(19:49) Ketryn: Asi koukám dost vyjeveně.
(19:53) Ketryn: Tohle James říkat neměl...
(19:53) Morigan: "Musíme už jít!" vtrhnu do toho důrazněji, než je normální, ale nedá se nic dělat. Popadnu Jamese za loket (velmi pevně) a pokusím se na Christophera usmát. "Mějte se hezky," a pak nás směřuji ke stolu.
(19:54) Morigan: Protože na nás polovina jídelny zírala, snažím se vydržet mlčet, dokud se neposadíme.
(19:54) Ketryn: Jdu hned s tebou.
(19:55) Ketryn: Právě jsem se utvrdila v tom, že bude opravdu nejlepší odjet co nejdřív! Probodávám Jamese pohledem...
(20:09) Morigan: "Co tě to popadlo?!" řeknu zděšeně a naštvaně. "Proč jsi říkal...to, co jsi říkal?!"
(20:10) Morigan: "Vlastně ani nevím," přizná James. "Nejspíš ten jeho arogantní pohled."
(20:10) Ketryn: Já se tvářím stejně zděšeně.
(20:10) Morigan: "Co??" vydechnu. "Co je to za důvod?"
(20:11) Morigan: "Promiň, to jsem říkat neměl. Ale stejně neví...nebo ví?" podívá se na mě.
(20:12) Morigan: "Ne, neví, ale na tom vůbec nezáleží! Neměl bys vykládat takové věci nikomu!"
(20:12) Morigan: "Nebylo to konkrétní."
(20:14) Ketryn: "Lecos mu ale může dojít. Proč bys před svou ženou mluvil o lásce k nějaké královně? Tohle bylo dost ošemetné..." řeknu potichu.
(20:15) Morigan: "Bral si to moc osobně," usoudí Patrick. "Tihle "lordi" jsou hrozně vztahovační!"
(20:15) Morigan: No mě opravdu trefí!
(20:15) Ketryn: "Navíc vědí, že jsme žili v Akarii a že jsme odtamtud odešli."
(20:16) Ketryn: Mě taky. Probodnu Patricka pohledem: "Tak proto by bylo lepší je neprovokovat, ne?! Nebo chcete snad nějaké další problémy?"
(20:17) Morigan: "Jako třeba trest za urážku na cti?" ušklíbne se James.
(20:17) Morigan: "Jamie!"
(20:18) Ketryn: Asi tiše zaúpím. V tomhle jsou fakt na zabití!
(20:20) Ketryn: "No, urážet autority vám jde bezvadně..." vzdychnu. "Ale asi byste se to měli rychle odnaučit, jelikož jestli něco podobného předvedete u čarodějů, tak by vám třeba taky mohla uhořet hlava..."

(23:23) Margare-tka: Jsem tam docela netrpělivá a zvědavá s čím přijdeš.
(23:23) Morigan: To asi všichni přítomní.
(23:25) Margare-tka: Takže tam sedím a popíjím. A ke všemu mám depresi z toho Ferguse a nějak nevím co přesně mám dělat.
(23:26) Morigan: "Chtěl bych odsud odjet," prohlásí Patrick, ale nemyslí to nijak doslovně vážně, jenom jako by se zasnil. "Zase na moře."
(23:30) Ketryn: "Na moře?" překvapí mě to. "No možná pojedeme, ale leda tak do Christianovy věže...což bude rozhodně zážitek."
(23:33) Morigan: "S mořem jsme skončili, zapomněls?" zvedne James obočí.
(23:33) Morigan: "Ale vždyť vím. Ale měl jsem moře rád..."
(23:35) Ketryn: "Moře nebo to pirátství?" usměju se :-)
(23:40) Morigan: Spiklenecky se usměje, ale neodpoví.
(23:42) Ketryn: "Hm," :-) oplatím mu úsměv a už to nekomentuji.
(23:43) Margare-tka: Kolikrát mi už jsme si řekly, že s moem končím a řízením osudu se v něm vždy zase ocitnem a to doslova:-)

(19:29) Morigan: Jsme asi malinko mimo z toho všeho, co se odehrálo během několika posledních dní, i když se snažím fungovat. Murtagh možná právě kvůli tomu na schůzku se mnou nespěchá, takže čekám, až si mě zavolá.
(19:31) Ketryn: No, asi mimo krapet jsme :-) Občas mi to celé přijde jak ve snu.
(19:39) Morigan: Ostatní věci nějak moc nevnímáme nebo neřešíme, takže tě překvapí, když jdeš na oběd do jídelny, kde se máme sejít a uvidíš Patricka v družném hovoru s Charlesem.
(19:40) Ketryn: :-O To mám pocit, že omdlím!
(19:41) Ketryn: Nějakou dobu mám zásek a vůbec nevím, co mám dělat.
(19:42) Ketryn: Jak jsou daleko? Hrozilo by, že by mě mohli vidět, kdybych se pokusila zas zmizet?
(19:43) Morigan: Nejspíš ne, jsou ještě docela daleko.
(19:43) Ketryn: Myslím, že umřu na infarkt!
(19:44) Ketryn: Tak se pokusím zas rychle vyklouznout ven, kde se snažím nějak vzpamatovat.
(19:45) Ketryn: Jestli se tam máme sejít, tak tam stejně budu muset nakonec jít...Musím se ale nejdřív sebrat! Vidět Patricka s Charlesem mě naprosto odrovnala a představa, že bych k nim měla jít, mě dost děsí.
(19:51) Ketryn: Asi tak po deseti minutách se trochu vzpamatuji a přemýšlím, jestli se tam vrátit nebo oběd raději zazdít.
(19:53) Ketryn: Nakonec tam opatrně vejdu a dívám se, jestli se spolu stále baví? Vy ještě v jídelně nejste?
(19:55) Morigan: Už se spolu nebaví a my všichni ostatní už sedíme u jednoho stolu.
Systém: Margare-tka přichází do místnosti.
(19:57) Ketryn: Tak k vám zamířím. Všechny vás pozdravím (snažím se o úsměv) a sednu si k Patrickovi.
(19:58) Morigan: Taky tě pozdravíme.
(19:59) Morigan: "Dneska mám audienci u generála, takže se asi dozvíme víc o mé nové misi," řeknu vám, když začneme jíst.
(19:59) Ketryn: Jsem z toho stále zaražená, vůbec se mi nelíbí, že se začali nějak znát...:-( Snažím se ale, aby na mě nebylo nic znát.
(20:00) Ketryn: "Tak to jsem na to tedy zvědavá..." vzdychnu.
(20:00) Margare-tka: JJ snažím se vám nechat nějak soukromí. Takže pokud to jde tak jsem teřba na noční směnu v lazaretu a třeba bude štětí a uvolní se ještě nějaký stan. Aby jste mohli být chvilku sami. Jinak tedy pokud se Fergus nějak uklidnil, tak se s ním samozřejmě taky scházím. A chovám se vřele jako vždy. Jsem spokojená s tím, že jsem to citově zvládla atak si nějak neořipouštím, že s vůbec něco stalo. Samozřejmě vzadu mám špatné svědomí....
(20:01) Margare-tka: "To já taky a kdy??"
(20:02) Morigan: "Večer."