Druhá strana (231 stran zpět) | Herna - Aragorn.cz

(22:54) Margare-tka: "Tak myslím, že tady se snad nic dít nebude. A taky v to doufám." Vzpomenu si na Godorok;-)
(22:49) Morigan: "Tak se snažte odpočívat," popřeju vám, když jsme u dveří. "Kdyby cokoliv, budu vedle."
(22:49) Margare-tka: Docela se taky těším do postele. ...
(22:45) Margare-tka: Jak si mám pamatovat co jsem řela, když jsem opilá:-/
(22:44) Margare-tka: No takhle dopadá snaha o komunikaci.
(22:43) Morigan: "Páni, líbí se mi krátké šaty, ale oni mě předčili - líbí se jim krátké šaty," ušklíbne se Damon. "Už jí to nedávejte pít." Výtah dorazil do našeho patra a my se vracíme k našemu pokoji. Rozdělávám si cestou vlasy a polovina vlásenek padá na zem. Tedy nepadá, protože je Damon chytá svou vampýří rychlostí. Nejspíš jsem si toho ani nevšimla, těším se do postele.
(22:36) Margare-tka: "Teda aspoň Richieho, ano."
(22:36) Margare-tka: "Myslím, že je taky zaujali krátké šaty a sukně:-)"
(22:23) Margare-tka: "Čarodějové. "
(22:23) Margare-tka: "Ale co bych mlela...Jen jsem si vzpomněla co se nejvíc líbilo jim."
(22:20) Morigan: "Kdo je Cedrik a Richie?" zajímá Damona.
(22:16) Morigan: Podívám se na Margaret. "Co to zase meleš?"
(22:15) Morigan: "Má mě přečtenýho," konstatuje a nařčení se nebrání. "Ale moc se mi líbí, že tu ženy běžně nosí kalhoty. V Berklandu nosily kalhoty jen ty odvážné. Ve Svobodné to taky nebylo úplně zvykem, ale už vás za to neodsunuli do škatulky lehkomyslných žen."
(22:15) Margare-tka: "Tak to tě Richie s Cedrikem předčili, ti nadšeni z něčeho jiného."
(22:14) Morigan: "No jasně, že se mu líbí krátký šaty," mávnu rukou.
(22:10) Margare-tka: Tak to máme veselou cestu. "A jaká móda se ti tady nejvíc líbí? Když jsme šli dolů, tak jsi říkal, že tě zaujala." zeptám se Damona. Ale asi jen díky alkoholu...
(22:06) Morigan: Damon vypadá spokojeně, takže mu zřejmě chutnalo. Když už si nic nebudeme objednávat a vypijeme co máme, Damon ovlivní číšníka a my se vracíme do pokoje. Jestliže Margaret se už předtím cítila střízlivá, nyní se cítí zase velmi lehce a vesele (trochu se motá, ale jí samotné to tak nepřipadá). Jedeme nahoru výtahem.
(21:25) Margare-tka: Taky upíjím své portské. A jak Damonovi chutnalo? Myslím, že mám z pokoje dobrý základ;-)
(21:14) Morigan: Ucucávám portské a dám ochutnat i Damonovi, který vypil svou irskou kávu dřív

Káva mi přijde jako moc dobrý nápad :-) "A taky bychom si k tomu mohli dát nějaký zákusek, mám po sladkém úplný absťák!"
Jako přijde mi to celé dost ironické a paradoxní, tohle mě nenapadlo ani ve snu.

"A teď si dám kávu!" prohlásím, když dojíme a opravdu se na ní těším.
Po dobrém jídle vypadá všechno alespoň zdánlivě lépe, než předtím. Navíc je to pěkná ironie - nedávno jsme ještě živořili uprostřed divočiny a teď si sedíme v luxusní restauraci, máme na sobě děsně drahé věci a bydlíme v drahém hotelu.

(18:23) Ketryn: Posadím se tedy do těch křesel, zavadla nechám u našich nohou. Pozoruji vás a doufám, že vše dobře dopadne. Myslím, že se z Damona jednou zblázníš :-) A co teprve, když s ním budeš na pokoji ;-)
(18:20) Morigan: Vejdeme do haly, táhnu ho k recepci, ale cestou se uklidním a pustím ho, abychom nepůsobili jako neandrtálci. Nechali jsme tašky u vás, můžete se usadit do měkkých kožených křesel, odkud na nás krásně vidíte. Nechala jsem si jen kabelku. Kráčíme k recepci, snažím se tvářit neutrálně, což mi moc nejde. Damon zpozoroval jiný pár, který se držel za ruku a rozhodl se to napodobit s výmluvou na nenápadnost, což mi k neutrálnímu výrazu nepomáhá, ale neperu se s ním. Dojdeme k recepci, kde se nás ujme upravená paní středního věku a my se s ní bavíme, neslyšíte ale o čem.
(18:17) Ketryn: Povzdechnu si nad jeho skvělou náladou, nezapomene nikdy vtipkovat :-)
(18:17) Ketryn: Poslouchám a souhlasím, že se tam posadíme v hale a počkáme, jak to vyřídíte. Hlad už mám taky velký, těším se na nějaké teplé jídlo....A nad vypitou colou se taky zamračím.
(18:15) Morigan: "Kdybych zlobil, hodí po mě ohnivou kouli," dodá Damon pobaveně.
(18:15) Morigan: "Půjdeme k recepci, až tam bude co nejmíň lidí," začnu raději vysvětlovat plán. Damonovi jsem ho už zřejmě jednou vysvětlovala, aspoň se tak tváří. "Vy se tam zatím někam posaďte, nechám ho ovlivnit recepční, aby nám nechala pokoje a budu ho kontrolovat."
(18:11) Morigan: "To mě taky!"
(18:11) Morigan: "Protože mi chutná!" ohradí se Damon.
(18:11) Morigan: Já už taky ne, když vylezeme na Dejvické a stojíme před hotelem, jsem šťastná. A taky mám hlad. Napiju se aspoň z toho, co nám ještě zbylo a co neustále taháme sebou. "Vypil jsi skoro všechnu colu!" zamračím se.
(17:50) Ketryn: Hotelu už se opravdu nemůžu dočkat!
(17:48) Ketryn: "To je složitější...Hlavně teď je tu naše existence hodně usnadněna tím, že ovlivňuješ lidi."
(17:43) Morigan: "V tom vašem světě se mi líbí," prohlásí Damon v metru. "Nechápu, co proti němu máte."
(17:43) Morigan: Skutečně jsem se začala těšit do toho hotelu.
(17:39) Morigan: Vrátíme se do metra a jedeme zpátky. Opravdu to bylo únavné.

(14:27) Margare-tka: "Tohle se už povést nemuselo. Třeba nás Christián chtěl teleportovat sem a povedlo se mu, ale Linerit udělal tohle nepovedené... Nebo co já vím. Co si myslíš Mor?"
(14:26) Margare-tka: "No to já taky ne, ale nevěděly jsme o Lineritu ani to, že je nápomocen při teleportu. tak co ty víš, jak se mohl zachovat. Když poznal, že je to třeba násilný teleport...."
(14:25) Ketryn: "Nechápu, proč by nás linerit sám o sobě měl teleportovat zrovna do Berklandu."
(14:22) Margare-tka: Řeknu když jdeme, jen tak zničeho nic.
(14:22) Margare-tka: "Pamatujete si, jak se nám zdáli ty podobné sny jako když sme se teleportovaly do Lúúderu. Co když ten teleport tady odtud má na starosti Linerit? Není to možné?

(12:57) Ketryn: "Tak pojďme, ať zjistíme, kde jsme."
(12:56) Ketryn: "hm..." :-D "Třeba nás začne někdo hledat...Tady jsme dva dny? To by ve Svobodné uběhly skoro dva měsíce, jestli nejsme ve smyčce."
(12:54) Margare-tka: "Uvidíme. " Snažím se být pozitivní. "Teď nemáme co ztratit ve svobodné. Jen uvidíme naše děti až budou dospělé." Když to vezmu trochu víc nadsazeně....
(12:51) Ketryn: "Blbá vyspělá civilizace!" zanadávám si pro sebe. Jsem připravena jít dál.
(12:50) Ketryn: "No, to budeme muset nejdřív zjistit, kde jsme...Ale Christianovi cesty dřív vedly do blízkosti Příbrami, tak pevně doufám, že i teď...S cestováním bez peněz a bez magie by to jaksi byla velká potíž."
(12:46) Margare-tka: "Pokud se do Příbrami nějak dostaneme. Bůh ví kde jsme. A mohou být mnohem lepší místa kde by se mohla najít stopa magie, ale musíme zjistit, kde na druhé straně jsme."
(12:41) Ketryn: "Jo Mor, o tomnení pochyb, že jsi to zvládla na jedničku...bohužel ta cesta vedla jinam. A na to, že tu nemůžeš čarovat jsem fakt úplně zapomněla...!! Ach jo...No tak teď budeme muset přežít a pak když tak zas můžeme zkusit Svatou Horu."
(12:38) Margare-tka: ¨"Já si taky myslím, že jsi to zvládla krásně a za to kam ta cesta vede jsi ty nemohla. Prostě se stalo a budeme to muset řešit. Neděje se tu nic strašného. Jen je to tu hodně odlišné od toho co znáš. Třeba nás Christian bude hledat tady."
(12:36) Morigan: "Proboha, to tu běhají dvouhlaví ještěři, nebo tu vybuchují sopky jedna vedle druhé, že jste z toho tak vyděšený??" ušklíbne se. "U všech bohů, udělalas to výborně, malá čarodějko, našlas Cestu, dostalas nás po ní všechny, nikomu se nestalo vůbec nic a přežily to dokonce tvoje křehký kamarádky, tak co bys chtěla víc!" zatřese se mnou, nutno říct, že docela jemně.

Taky nic neříkám a jen se soustředím na cestu. Snažím se nevnímat únavu. Jsem nervozní z toho, kde jsme, pevně stále doufám, že někde v našem světě. Snad to brzy zjistíme. Rozhlížím se kolem sebe, kdybych zaznamenala něco neobvyklého.

Margare-tka: Moc nemluvím. Jsem nervozní a taky ještě unavená. Doufám, že to nebude daleko:-)
(00:05) Margare-tka: Tak jdeme:-)

Tak se snažím úplně probudit. A pak se pomalu pokusím znovu posadit.
Kouknu se na Kat, jak na to je.
"Mor?" kouknu se tvým směrem.

Probudíte se postupně, je to probuzení poněkud bolestné. Třeští vám hlava, trochu je vám ještě nevolno, ale už je to lepší, než první probuzení.
Je šero, možná večer, možná ráno a kdosi vás zabalil do plášťů a dek.
Ve vzduchu je trochu chladno.
Jsem někde poblíž a šeptám si s Damonem.

Jsem ráda, že je Kat vzhůru a koukám se tedy po okolí. "No až se vzpamatujeme budeme muset najít nějaké město a a nebo civilizaci, abychom zjistily, kde jsme:-)" řekla jsem asi ještě než jsem znovu usnula:-)

Jsem šťastná, že se nám nikomu nic nestalo (ta moje ruka snad nebude nic vážného). Pevně doufám, že jsme v našem světě a nejlépe ve Svobodné.

Ani jste si neuvědomily, že jste opět usnuly.

Konečně jste vzhůru obě, i když zatím můžete spíš jen ležet. Já sedím u Katryn, dodělala jsem tu ruku. Vypadám celkem normálně, jen jsem bledá a mám velké tmavé kruhy pod očima.
"Damon...se určitě za chvíli vrátí. Nic mu není," odpovím Katryn. "Nemám tušení, kde jsme, zůstávala jsem s vámi."

17:13) Ketryn: A modlím se! V jedné ruce mám svoje věci (zabalený vak) a druhou si držím linerit na krku.
(17:12) Ketryn: Nad ničím nepřemýšlím, jen se snažím být rychlá, abych nezdržovala.
(17:12) Ketryn: Tak se nadechnu a rychle dojdu k bráně a vkročím...
(17:10) Morigan: "Jděte, dlouho to nedokážu udržet," řeknu namáhavě.
(17:10) Morigan: "No páni!" vydechne Damon.
(17:03) Ketryn: Jsem opravdu nervozní. Podívám se na tebe, jestli mohu vstoupit?
(17:02) Morigan: Pokračuji v čarování, děje se zase to, co už jste viděli, až se postupem na tom místě vytvoří ovál. Září už na celý palouk bílomodrou oslnivou září a jeho pravidelný okraj tvoří o něco tmavší lem, kterým probleskují stovky miniaturních, jakoby živých blesků.
(16:49) Ketryn: Asi budu mít žaludeční vředy...Vždycky se psychicky připravím, že se budeme teleportovat a pak se zas něco stane...Doufám, že teď už to vyjde.
(16:27) Ketryn: To jsem ráda. Taky přemýšlím, jestli tě Damon mohl ovlivnit a taky mě to trochu zneklidnělo, ale pevně doufám, že žádné vedlejší úmysly nemá...Doufám!!
(16:25) Morigan: Nevypadám rozrušeně.
(16:23) Ketryn: Modlím se, aby tenhle Margaretin neměl nějak velký vliv na budoucí teleport a pevně doufám, že tě to moc nerozrušilo.

Jsem připravená se teleportovat, snažím se vypadat klidně a myšlenky na to, že bychom se mohli ocitnout kdekoli, každý zvlášť nebo že by nás to mohlo zabít, se snažím úplně vymazat ze své hlavy. Věřím, že to Morigan zvládne. Toto je možná naše jediná šance, kterou nesmíme zahodit.

"Tobě se do toho nehce? Vždyť se z tábora odjíždělo s tím, že se to prostě udělá....Ne? Já ti věřím, že to zvládneš. Zvládla jsi už tak složitá kouzla, že tohle taky určitě zvládneš."
(23:30) Morigan: Mám chuť ho praštit.
(23:30) Morigan: Damon rozhodí ruce. "Vidíš?"
(23:21) Margare-tka: "Není..." jsem taky přesvědčená.
(23:19) Ketryn: "Ano, teď už není cesty zpět." řeknu odhodlaně.

(19:49) Morigan: Každopádně se o to snažím a nebo to aspoň předstírám. Určitě ale spánek nikoho z nás není příliš kvalitní.
(19:49) Ketryn: Já už se taky pokouším usnout a vypnout si všechny své dotěrné myšlenky nejrůznějšího typu...
(19:43) Morigan: To já taky. Moc si to nemyslím:-)
(19:40) Ketryn: No jsem zvědavá, jestli teď usneš :-)
(19:39) Morigan: "Dobře, myslím, že už teď usnu," vymaním se z držení a vrátím se zpět na své místo.
(19:26) Ketryn: S ním musí být člověk furt ve střehu.¨
(19:13) Morigan: "To zní povzbudivě."
(19:10) Morigan: "Nemrač se pořád!" vezme mě kolem ramen. Ne, že bych mohla uhnout, ale tentokrát to není žádné nadřazené gesto, nebo způsob si dokazovat svou moc. "Každý má jinou zálibu, někdo sbírá prsteny jako ty a někdo...zas něco jinýho."
(18:49) Morigan: "To jistě..."
(18:49) Morigan: Přehnaně polichoceně se usměje. "Bylo to působivé, že?"
(18:49) Morigan: "Vím, taky to znám. A mimochodem jsi to už jednou říkal, při tom tvém působivém proslovu po výzkumné jízdě u nás ve stanu."
(18:48) Morigan: dodá Damon.
(18:45) Ketryn: Myslím, že se pomalu začíná brousit do nepříjemného téma...
(18:43) Morigan: "Nepatřil králi!" stisknu zuby. "To vím, musel patřit královně. Je tam ta pentle označující ženy královského rodu, víš?"
(18:40) Morigan: "Takže Ardickovci stále v kurzu. Skvělý. Jemu patřil ten prsten?" kývne k mé ruce.
(18:39) Morigan: "Jeho pravnuk, Rowan Ardick," odpovím.
(18:38) Morigan: "Jo, král Henselm. Kde je mu konec, že? Kdo vlastně vládne teď?" zajímá Damona.

(18:18) Ketryn: :-) tak už si to musím pamatovat i tady :-)
(18:17) Morigan: (Byl rok 1668 když jsme tam začaly žít.)
(18:16) Systém -> Ketryn, Morigan: Hod na šestistěnné kostce (k6): 4
(18:15) Morigan: (Hm, teď jsem na rozpacích, psala jsem to a mluvily jsme o tom, takže bys to měla vědět i tady, ale hoď si k6, šance je veliká:-))
(18:05) Ketryn: Vím, jaký byl a Akarii rok, když jsme tam žily???
(18:05) Morigan: "Nech si to," pokouším se ho odbýt.
(18:04) Morigan: "Jistě, jak by taky ne," ušklíbne se. "Nějak ses musela dostat k tomu prstenu."
(18:03) Morigan: "Znám akarijský kalendář."
(18:03) Morigan: "Tehdy vládl Hanselm Ardick. Tedy v době, kdy jsem se tam narodil a i v době, kdy jsem odcházel studovat do Svobodné. Pak už jsem se nevrátil nikdy jako člověk. Narodil jsem se roku 1518 akarijského kalendáře, ale Svobodná má jiný kalednář, takže..."
(17:55) Ketryn: To mě taky zajímá a taky hlavně jak už je to dávno.
(17:54) Morigan: "Teď se ptám já a všimni si, že to není vůbec důvěrné. Jen tak pro zajímavost bych chtěla vědět, kdo vládl Akarii, když jsi tam ještě žil."
(17:53) Morigan: "Když máme tu upřímnou chvilku..." začnu. "My máme upřímnou chvilku?" skočí mi do toho. "Kdybych to věděl, dávno bych toho využil a zeptal se na něco mnohem důvěrnějšího."
(17:37) Ketryn: Jo, to je rozhodně pravda :-)
(17:37) Ketryn: (Jej, já zapomněla kouknout na diskuzi a teď si říkám, že nějak nechápu souvislosti :-D)
(17:35) Morigan: V duchu si pomyslím, že už jsem dávno překročila počet asi všeho, co člověk potká za svůj život.
(17:33) Morigan: "To tedy vím," souhlasím s ním.
(17:33) Morigan: "Nepředpokládám, že bys znala jména těch, co tě málem zabili. Mimochodem víš o tom, že už jsi dávno překročila počet vampýrů, které člověk potká za svůj život?"
(17:32) Morigan: "To mi došlo!" oplatím mu ironii.
(17:17) Ketryn: Poslouchám vás a říkám si, že Damon není furt tak hrozný a nesnesitelný, má i své světlé chvilky :-)

"Nic ve zlým."
"V pořádku. Vždycky pro ně budu divná."
"A přišel někdo na to proč? Na ten tvůj talent nebo poruchu?" zajímá ho.
Ani jsem si neuvědomila, že jsem se posadila.
"Ehm...v podstatě jo. Ale teď se mi o tom mluvit nechce," řeknu neochotně.
"Pořád jsi mě nepřesvědčila, že bych se měl bát, malá čarodějko, takže buď taky v klidu."
"Tak za prvé - rozhodně proti tobě nejsem malá! A za druhé - to je nějaký vampýří syndrom, nebo co??"
"Cože?" zasměje se nechápavě.
"Jo."
"Jak se vlastně jmenoval ten vampýr, kterého jsi znala?" zajímá se.
Trhnu rameny. "Tři jsem poznala, dva mě málem zabili," řeknu podle pravdy. "Náhodně jsme se potkali a ti tři nám pomohli. Znám jenom jejich křestní jména. Tvoje vlastně taky."
"No, většinou se to tak dělá. Je nevýhoda mít titul nebo příjmení, když jsi nesmrtelný."
Kývnu, jako že to uznávám. "Jmenovali se Luis, Finnegan a Edmund. Říká ti to něco?"
"Ne. Málokdy se známe. Nejsme členové nějakého vampýřího cechu nebo tak."