Druhá strana (232 stran zpět) | Herna - Aragorn.cz

No a právě ta tvoje "exotičnost" nás sem nejspíš dostala :-), pomyslím si. Přemýšlím, jestli mu někdy řekneš, že jsi vlastně ještě z jiného světa :-)

Ležím a poslouchám vás. Taky ti věřím, že to zvládneš, ale taky se bojím...Modlím se, aby už to všechno bylo úspěšně za námi a my to ve zdraví přežili.

"Jen vtipkuj!"
"Tys začala!" obhajuje se. "A navíc nejsem idiot. Tohle samozřejmě vím. Ale tvoje ruce mi připadají víc, než vhodné, zlato."
Hořce se kdesi pod dekou zasměju. "Tak tos neviděla moje studentská čarodějnická léta! Rozhodně bys nebyl tak klidný."
"Copak? Divoké mládí? Kdo nemá."
"Rozhodně jsou lidi, co nemají divoké mládí. A já spíš...no, ne, že bych se úplně nechtěla na to učení soustředit, ale..."
"Víc jsi žila, než ses učila. To už jsi jednou říkala, vzpomínáš si? O tom to sakra přece není. Učení je učení. A život je život."
"Řekl student univerzity!" dodám škodolibě.
"Nedostudoval jsem. Ne, že bych nechtěl, ale pak už to jaksi tak úplně...nešlo."
"Já spíš...všechno jsem se naučila rychle. Nepřirozeně rychle," snažím se vysvětlit a tentokrát nevtipkuji.
"Vrozený talent?"
"No...asi něco takového. Zvláštního. Vrozená porucha spíš. Asi za pět let jsem byla Starší tovaryš, možná o něco dřív. Prostě mi to šlo hodně rychle."
Nekomentuje to a poslouchá mě.
"Ještě dneska se na mě někteří kolegové čarodějové dívají jako na exotické zvíře."
"To mě zas tak úplně neudivuje," poznamená.
"Díky," ušklíbnu se.

"Proč se ptáš, mám to snad zkusit?" zeptá se po chvíli.
"Ne, díky."
"Znám i jiné metody."
"Ne, díky!" zopakuji důrazně.
"Škoda."
"Jak pro koho."
Usměje se směrem do ohně.
"Jsi si tak jistý těmi linerity, nebo prostě jen sám sebou?" nedá mi to se nezeptat.
"Co když jsem si jistý tebou?"
"Pak ses asi úplně zbláznil."
"Ale prosím tě! Magie je nesmírně mocná věc a já v ní věřím."
"Asi ti zapomněli říct, že magie sice je nesmírně mocná věc, ale většinou nesmírně záleží na tom, v jakých rukou je používána. A to může být nesmírně rozdílné."
"Páni, nesmírná filosofická myšlenka."

Damon se vrátí pozdě a přestože ležíme a jsme zachumlané, nespíme.
Usadí se k ohni. "To není dobrý," pronese směrem ke mě, přestože se nepohnu.
"To vím taky, ale sama sebe neuspím!" odseknu mu.
"Vážně ne?"
"Ne. V podstatě sotva uspím někoho jiného, nejsem vnímač."
"Ale umíš to," pokračuje v konverzaci a vhodí do ohně pár klacků.
"Když je nejhůř, tak ano," přikývnu. Dál ležím. "Ty bys dokázal uspat člověka?"
Pokrčí rameny. "Teoreticky dokážu, aby udělal všechno, co chci. Takže asi ano, ačkoliv si teď žádnou takovou situaci nevybavuju."

No ono už se to docela blíží! Taky nespím. Sice jsem si už lehla, jako vy, ale spát nemůžu.
Myslím, že se opravdu bojím.
Snažím se to ale nedávat najevo.

Snažím se pak asi usnout. Hlavu mám ale plnou myšlenek a začínám být nervozní, jestli se nám ten teleport povede...

(21:25) Morigan: Večer rozděláme opět malý oheň a uděláme si improvizované tábořiště. Opečeme to, co přinesl Damon (většinou jsou to králíci, nebo něco drobného, aby se to dobře peklo). Když se najíme, Damon se zvedne a beze slova zmizí ve tmě. Dívám se za ním.
(21:21) Margare-tka: Tak to je dobře:-) Neboj sdělím ti to plánuji si, ale nechce se mi před ním. I když si myslím, že´je to zbytečné. Tak až se večer půjde najíst, tak mi řekni.
(21:17) Morigan: Vodou už raději šetříme.
(21:09) Morigan: Taky jsem narážela na tu poslední větu:-) Jídlo klidně projít můžeš, už máme jen trochu tvrdšího chleba, zbytek jsme snědli, ale Damon nás každý den zásoboval čerstvým masem.
(21:03) Margare-tka: No to jídlo snad poznám kolik máme ne? A to o Edmundovi si zatím nechám pro sebe. Řeknu ti to až půjde někam do lesa......se najíst.
(21:01) Morigan: No myšlenkama na mě moc nepromluvíš:-)
(20:53) Margare-tka: Třeba má problém se víc ovládat,když čaruješ.... víš jaký problém měl Edmund.
(20:53) Margare-tka: Kolik máme ještě jídla a jk jsme na tom s vodou. Sice jsme se ji předpokládám doplnili, ale stejně.
(20:52) Morigan: Hodím po Damonovi nepříjemný pohled, ale jinak už nečaruji, pouze, abychom se neodchýlili od severu.
(20:52) Margare-tka: "Skvělý:-) Měla by jsi odpočívat. Bude to zapotřebí. A pokud to nepůjde bez kouzel, tak tam chvilku zůstaneme a odpočineš si přímo na místě:-)"
(20:46) Ketryn: Jsem ráda, že se nám tak hezky podařilo najít cestu, kterou jsme šly. S Damonem souhlasím, že by jsi se měla šetřit.
(20:45) Morigan: "Fajn, tak přestaň tolik čarovat, ano?" řekne Damon.
(20:44) Morigan: "Tak teď už bychom neměli být tak daleko," řeknu a poblednu.
(20:41) Morigan: O stopy se přesto aktivně pokouším, takže za půl dne chůze jsem si skoro jistá, že jsme nalezly místo, kde jsme předtím trávily svou první noc na naší cestě za civilizací.
(20:40) Ketryn: "Tak když půjdem přímo na sever, tak by to mohlo být dobré. Před tím jsem šly furt na jih a myslím, že jsme se snad moc neodchýlily."
(20:36) Morigan: Dojdeme k němu. "Asi máš pravdu," souhlasím s Katryn. "Půjdeme odtud přímo na sever. Pokusím se hledat naše původní stopy, ale moc už to asi nepůjde..."
(20:34) Ketryn: "Jo, určitě, pamatuji si ho."
(20:34) Margare-tka: Kouknu se na Mor.
(20:34) Margare-tka: Tvářím se nadšeně, ale kouknu na tebe. "Jsi si opravdu jistá?"
(20:33) Ketryn: "Možná bychom podle toho trochu mohli upravit směr naší cesty."
(20:32) Margare-tka: Tak na něj zaostřím. "To je super:-)"
(20:31) Ketryn: "Vidíte tamhle ten neobvyklý kmen?" ukážu tím směrem. "Pamatuji si, že jsme kolem něj tenkrát šly."
(20:29) Morigan -> Ketryn: Míjely jsme ho, když jsme šly směrem dolů, tedy na jih.
(20:24) Ketryn -> Morigan: (Ale opravdu se snažím soustředit! Blbý moje neposlušný myšlenky.)
(20:24) Margare-tka: To není zas tak špatné.....
(20:23) Ketryn -> Morigan: A vzpomínám si, že jsem šli těsně kolem něj? Nebo v jaké tak vzdálenosti? Abych vám to mohla blíž určit.
(20:22) Morigan -> Ketryn: Nejsi sice soustředěná tak, jak bys chtěla či měla být, ale při výstupu do kopce tě nedaleko od směru naší cesty, zpola ukryté za křovím, upoutá neobvykle rostlý kmen stromu. Je to spíš jen torzo stromu, ale vzpomínáš si na něj, všimla sis ho minule a nejde s ničím zaměnit.
(20:17) Systém -> Margare-tka, Morigan: Hod na procentuální kostce (k%): 64%
(20:17) Systém -> Margare-tka, Morigan: Hod na šestistěnné kostce (k6): 3
(20:17) Systém -> Ketryn, Morigan: Hod na procentuální kostce (k%): 93%
(20:17) Systém -> Ketryn, Morigan: Hod na šestistěnné kostce (k6): 2
(20:16) Morigan: K6 a K%
(20:15) Ketryn: Moc nemluvím, ale vnímám. teď se bedlivě rozhlížím a snažím se si vybavit, kudy jsme tenkrát šly.
(20:14) Ketryn: Za koupel jsem byla taky moc ráda, i když byla ledová, cítím se po tom mnohem svěžeji.
(20:09) Margare-tka: Rozhlížím se urputně jako ,mohu, takže možná někdy jak se znám zakopnu:-) A doufám....
(20:06) Morigan: No samozřejmě, kladu vám na srdce, ať se pořád rozhlížíte i vy dvě.
(20:05) Margare-tka: No to já taky, tady bych už se mohla nějak chytat.

Celou cestu moc nemluvím a snažím se abys ses mohla soustředit. Za koupel jsem byla šťastná:-)
"Je škoda, že v tomhle nebudu noc nápomocná. Jak jsem usnula, tak nevím, ale možná si už s Kat vzpomeneme u toho místa kde nás našli."

Nastane čas, kdy se dostaneme na relativně širokou cestu, pravděpodobně je to ta, kterou nás sem dovezl kapitán Braidon.
Můžeme po ní jet cvalem, ale zas to příliš nevyužíváme, jelikož přednost má hledání směru a přemýšlení, zda jsme tudy už někdy jeli...

Při čekání na Damona si sundám z krku linerity a zkoumám je. Jako obvykle na nich nic nevyzkoumám.
Jsem zvědavá, co udělám, až najdeme to místo, jestli ho najdeme.

Pokračujeme pak v cestě, už je třeba, abych vyhledávala světové strany a víc magicky řídila naši cestu. Snažím se, abych to nepokazila a taky se radím s Damonem, který se v těchto končinách alespoň trochu vyzná. Není divu, byl kapitánem a tohle je stále území berklandských královských vojáků.
Zdá se, že mým magickým počínáním je Damon tak trochu fascinován, jelikož z kouzel často nespustí oči, ačkoliv tato kouzla nejsou příliš vizuálně zajímavá. Nejspíš ho ale stále magie fascinuje, tak jako kdysi.

Druhý den se dostaneme do blízkosti toho jezera. Necháme Damona hlídat koně a jdeme se vykoupat. Je to sice opravdu ledová voda, ale i tak je to příjemné a dost osvěžující.
"Bože, kam jsme se to dostaly..." povzdechnu si. A myslím to opravdu mnohoznačně.
Vracíme se pak na cestu s mokrými vlasy a čisté.
"Běž taky," řeknu Damonovi.
"Díky," řekne. "Ne, že mě budeš tajně sledovat!" mrkne na mě.
"Toho bych se, být tebou, opravdu neobávala," sdělím mu.
"Cítím se dotčeně," upozorní mě a zmizí v lese.

Díky tomu, že se mám na co soustředit, je mi o něco líp. Nemyslím tolik na Wickhama a Eddieho, líp se mi ignoruje Damon a vlastně také odsunuji do pozadí zodpovědnost, která mě v následujících dnech čeká.
Soustředím se prostě na momentální úkol.

Díky tomu, že se mám na co soustředit, je mi o něco líp. Nemyslím tolik na Wickhama a Eddieho, líp se mi ignoruje Damon a vlastně také odsunuji do pozadí zodpovědnost, která mě v následujících dnech čeká.
Soustředím se prostě na momentální úkol.

Usoudíme, že vlastně při naší cestě zpět se můžeme stavit u lesního jezírka, které jsme našli, doplnit tam další vodu a také se vykoupat, což je potěšující.
Ať chci nebo ne, jsem nucena s Damonem komunikovat ohledně naší cesty. Snažíme se vytvořit plán hledání, já si snažím co nejvíce vzpomenout, kudy jsme se pohybovali a také všechny orientační body.

Tentokrát voda není rozhodně nijak blízko a taky její nalezení chvíli trvá. Damon mě sice naštěstí nechal hledat vodu samotnou, ale pak jsem byla ráda, když vzal nádoby na vodu a podle mého popisu se tam vydal sám, aby ji přinesl.
Jemu to rozhodně dlouho netrvalo.
Když je pryč, prohlídnu si své prsteny zpátky na rukou. Jsem opravdu ráda, že je mám.

O modřině na krku ti opravdu raději neříkám...Chtěla bych ti nějak pomoct, ale opravdu netuším jak...:-( Snažím se aspoň navenek tvářit normálně.

Během dopoledne se mi na krku vybarví fialovorudý otisk Damonovy ruky, což by mě naštvalo ještě víc, kdybych o tom ovšem věděla.
Pochopitelně mlčím, pokouším se v duchu srovnat aspoň do přijatelného klidu, abych byla v budoucích dnech vůbec něčeho schopná, natož tak složitého kouzla!

Vůbec by mi nevadilo, kdybychom chvíli jeli cvalem, aspoň by se mi trochu pročistila hlava. Jsem stále roztřesená a Damonova přítomnost mi teď vadí...a bojím se ho. Postupně se ale moje ostražitost a strach otupují a moje myšlenky občas utíkají úplně jinam...Modlím se, aby se jim nic nestalo a v pořádku se dostali ke svým lidem.

Pokračujeme prozatím zpět lesní cestou, kterou jsme sem přijeli.
Zatím nám nedovoluje jet rychleji než klusem a krokem, ale časem bychom měli najít cestu, po které můžeme jet i cvalem.