Druhá strana (238 stran zpět) | Herna - Aragorn.cz

Já dojdu k sou­sed­ce říct, že už jsme doma. Vezmu s sebou ně­ja­kou po­zor­nost. Pak dojdu zkon­t­ro­lo­vat a po­sta­rat se o koně.
(00:19) Mo­ri­gan: Taky kon­t­ro­lu­ji, co je třeba, okna a tak.
(00:18) Mo­ri­gan: Sna­žím se udě­lat všech­no pro to, aby tam bylo co nejdřív teplo, ale stej­ně to do­ce­la trvá.
(00:10) Ke­tryn: "To je..."po­vzdech­nu si. "Takhle v zimě je to do­ce­la krutý ná­vrat..."
(00:09) Mo­ri­gan: "Tak, a to je konec zdob­ných šatů," řeknu iro­nic­ky.
(00:07) Ke­tryn: To jo no...​ale aspoň se u toho tro­chu za­hře­je­me.
(00:06) Mo­ri­gan: Dá nám to po­řád­ně za­brat, než to tam vy­to­pí­me aspoň tro­chu.
(23:52) Ke­tryn: Věci si taky ne­u­klá­dám...
(23:52) Ke­tryn: Pak se dám s vámi do no­še­ní dřeva a vy­tá­pě­ní.Jsem do­ce­la za­mlk­lá, jen zkon­sta­tu­ji, že bychom ještě dneska nebo zítra měly dojít na nákup.
(23:52) Mo­ri­gan: Já taky, ale uklá­dat věci se mi ne­chce, mrznu. Ne­chám to na poz­dě­ji, dám to všech­no na po­stel, pře­vlík­nu se co nej­rych­le­ji a jdu topit.
(23:50) Ke­tryn: Od­ne­su si hned věci na­ho­ru a pře­vle­ču se do pra­cov­ní­ho.
(23:49) Mo­ri­gan: Vy­pad­nu jako po­sled­ní na vás a za mnou se zavře por­tál.
(23:49) Mo­ri­gan: No, zima tam teda je, první, co mu­sí­me udě­lat, je to tam zase vy­to­pit. To bude fuška...​naštěs­tí máme dost dřeva.
(23:49) Ke­tryn: Vy­mo­tá­vám se ze sukně a po­kou­ším se po­sta­vit a zorientovat...​Sakra, tam musí být ale zima...
(23:48) Ke­tryn: Sna­žím se nějak se­brat a od­ku­lit se stra­nou.
(23:47) Mo­ri­gan: Vy­pad­neš na pod­la­hu na­še­ho domu v jí­del­ně a na tebe spad­ne Mar­ga­ret i s věcma.
(23:45) Ke­tryn: Čekám na tvůj pokyn, až bude brána ote­vře­ná a pak se svými věcmi vstou­pím. (Mys­lím, že jsem si za­ba­li­la tak o dvoje šaty víc :-)
(23:44) Ke­tryn: Mně je taky tak nějak smutno...​Kladu mu na srdce, aby nás zas na­vští­vil :-)
(23:43) Mo­ri­gan: Pů­jdeš první, po tobě Mar­ga­ret a na­ko­nec já. Ri­chie je evi­dent­ně nerad, že se mu­sí­me roz­lou­čit a vy­pa­dá i tro­chu smut­ně.
(23:42) Ke­tryn: Ach jo, za­jí­ma­lo by mě,jest­li se váš vztah někdy zlep­ší...​asi ne.
(23:42) Ke­tryn: Po­řád­ně Ri­chie­ho obe­jmu a dám mu pusu. Roz­lou­čím se i s ostat­ní­mi a jsem při­pra­ve­na vstou­pit do por­tá­lu.
(23:41) Mo­ri­gan: Roz­lou­čí­me se a já ote­vřu por­tál. Derek mi po­má­há.
(23:40) Mo­ri­gan: Derek se opět tváří, jako by věděl něco, co mu ne­chci říct a co vím já. Nic o tom ale ne­řek­ne.
(23:40) Mo­ri­gan: Po­cho­pi­tel­ně se sna­žím, aby všech­no pro­běh­lo v po­řád­ku. Než se te­le­por­tu­je­me, lou­čím se s De­re­kem a Ni­a­lem, kteří nás do­pro­vo­di­li až k por­tá­lu a po­cho­pi­tel­ně taky s Ri­chi­em. S ostat­ní­mi jsem se roz­lou­či­la už před­tím, aby tady nebyl zá­stup.
(23:33) Ke­tryn: Sna­žím se tě nijak ne­roz­pty­lo­vat...Přeci jen mám z te­le­por­tu tro­chu bouli na duši...​tak budu ráda, až bu­de­me v po­řád­ku v Sil­ber­li­nu.
(23:32) Ke­tryn: Jéé, tak za to jsem oprav­du vděč­ná!!!! :-)
(23:30) Mo­ri­gan: Chys­tá­me se na te­le­port domů. Nejsem z toho nad­še­ná (je to jed­no­směr­ný te­le­port) a jsem ně­ja­ká ne­sou­stře­dě­ná...​ale vy­jed­na­la jsem u Mi­ki­ho lek­tva­ry po­tla­ču­jí­cí účin­ky te­le­por­tu pro vás.

23:17) Ke­tryn: Kdyby jen jedno, po­mys­lím si :-) Mys­lím, že by chtě­la sly­še­ti další, kdyby vě­dě­la...
(23:14) Ke­tryn: :-)
(23:14) Mo­ri­gan: Za­tvá­řím se tro­chu ky­se­le...
(23:13) Mo­ri­gan: "Mu­sí­me se na­vzá­jem brzy na­vští­vit," pro­hlá­sí Es­tel­la. "Dlu­žíš mi ještě jedno dob­ro­druž­né vy­prá­vě­ní!" mrkne na mě.
(23:13) Mo­ri­gan: I s těmi jsme tam sa­mo­zřej­mě trá­vi­ly čas, cho­va­ly se k nám upřím­ně a přá­tel­sky.
(23:11) Ke­tryn: Roz­lou­čím se se všemi, co mám ráda :-) A ne­za­po­me­nu ani na Es­tellu a Karin.
(23:11) Mo­ri­gan: Ve věži pak pa­nu­je roz­ruch, jak se všich­ni po­stup­ně chys­ta­jí te­le­por­to­vat, pří­pad­ně odjet zpát­ky a na­vzá­jem se více či méně upřím­ně loučí.
(23:10) Mo­ri­gan: "To je prav­da."
(23:09) Ke­tryn: "Ale je krás­ně, mů­že­me si zajet na ně­ja­kou delší vy­jížď­ku v Sil­ber­li­nu."
(23:08) Ke­tryn: "No na ces­to­vá­ní na ko­ních nejsme bo­hu­žel vy­ba­ve­né...​hlavně ne­má­me koně :-)"usou­dím
(23:04) Mo­ri­gan: Venku se udělá krás­né slu­neč­né po­ča­sí a tro­chu se otep­lí. "Až je škoda se te­le­por­to­vat," pro­ne­su.
(22:40) Ke­tryn: Tak se s ním dlou­ze roz­lou­čím...:-( Bude se mi zas stýs­kat.
(22:37) Mo­ri­gan: Pro­to­že zdr­že­ní bylo větší, než čekal a odtud to prý bude jed­no­duš­ší, te­le­por­tu­je se rov­nou. Slí­bil ale, že se zase brzo ukáže.
(22:34) Ke­tryn: Moc se mi ne­bu­de chtít od­jíž­dět, ale jsem s tím sa­mo­zřej­mě smí­ře­ná....​Richie se bude vra­cet rov­nou do Aka­rie :-(?
(22:32) Mo­ri­gan: Je ale jasné, že se náš pobyt (a pobyt nás všech) chýlí po­ma­lu ke konci a bude čas, vrá­tit se zpát­ky do na­še­ho domu.
(21:46) Ke­tryn: Tím se oprav­du bavím :-)
(21:42) Ke­tryn: :-D
(21:41) Mo­ri­gan: Ty sa­mo­zřej­mě šíří, ale nejsi si jistá, na­ko­lik je to prav­da a na­ko­lik jeho vlast­ní fikce:-)
(21:40) Ke­tryn: Te­nhle pro­gram se mi líbí :-) S Ri­chi­em bývám ráda, takže pokud to jde, tak do­ce­la často :-) Jsem ráda, že ho po dlou­hé době zase vidím. Do­ce­la se vy­ptá­vám na Aka­rii a na jeho život tam a na klepy ode dvora :-)

Ná­sle­du­jí­cí dny pro­bí­ha­jí po­dob­ně, jen s ma­lý­mi od­chyl­ka­mi. Cho­dí­me na chvil­ku ven, pokud není úplně hnus­né po­ča­sí. Sna­žím se trá­vit čas s De­re­kem a Ni­a­lem i ostat­ní­mi svými přá­te­li, vět­ši­nou také máme ve své blíz­kos­ti Ri­chie­ho. Občas si čteme, od­po­čí­vá­me a tak.
Večer se po­kaž­dé na­zdo­bí­me a jdeme na ve­če­ři.

Bavím se tedy a jak jsem si ho­di­la, tak asi kecám bl­bos­ti:-D Ale je mi fajn a chci si po­ví­dat a nebo taky vy­mýš­lím co bychom mohli dělat. A mám chuť na něco k jídlu.....

10:41) Ke­tryn: (Ale vždyť to do­padlo dobře! A město jsi za­chrá­ni­la...​dobře, bylo to ris­kant­ní, ale pro­ká­za­la jsi od­va­hu a spous­tu dal­ších věcí! Vždyť v to­mhle jsi stej­ná jako on!)
(10:39) Mo­ri­gan: "Ne­od­hadla jsem to," při­znám pak.
(10:39) Mo­ri­gan: To má prav­du.
(10:39) Mo­ri­gan: Mlčím, je­li­kož nevím, co bych na to řekla.
(10:39) Mo­ri­gan: "Ode­jít dřív!"
(10:39) Mo­ri­gan: "To už nešlo."
(10:39) Mo­ri­gan: "Ode­jít."
(10:39) Mo­ri­gan: "A co jsem měla dělat??"
(10:38) Mo­ri­gan: "Aha. To je za­jí­ma­vé. Lidi dě­la­jí v kraj­ní nouzi různý věci, ty velíš městu," vy­smě­je se mi.
(10:29) Ke­tryn: (Chtě­la bych tě pod­po­řit...​ale bo­hu­žel by to v tuhle chví­li ne­mě­lo vý­znam a ako­rát bych ti je při­tí­ži­la...)
(10:27) Mo­ri­gan: "Ni­ko­ho jsem ne­ver­bo­va­la!" ohra­dím se. "Byla to kraj­ní nouze."
(10:27) Mo­ri­gan: "Jo, když už o tom za­čí­náš," chyt­ne mě za slovo. "O Sil­ber­li­nu. Tos dě­la­la co, ver­bo­va­la ar­má­du??"
(10:26) Mo­ri­gan: "Takže o čem chceš mlu­vit?" ze­ptám se opa­tr­ně. "O Sil­ber­li­nu?"
(09:29) Ke­tryn: Tak to mě uklid­ní...​Sedím a prak­tic­ky se ne­hý­bu.
(09:28) Mo­ri­gan: Ne­vy­pa­dá, že by něco ta­ko­vé­ho čekal, spíš si vás ne­vší­má.
(09:25) Ke­tryn: Pře­mýš­lím, jest­li Derek ne­če­ká, že s Mar­ga­ret zdvo­ři­le odejdeme...​jenže už jsem v noční ko­ši­li...​Tak zatím jen dělám, že tam nejsem. Jen si pro­mí­tám v hlavě obsah skří­ně, jest­li tam máme i ně­ja­ký župan...?

Tak s tím Cedri­kem jsi to tedy ještě vy­lep­ši­la...:-( Já zů­sta­nu sedět na po­ste­li a dělám, že tam nejsem...i když tedy sa­mo­zřej­mě po­slou­chám...​Copak má asi na srdci, že by vý­čit­ky za ve­le­ní v Silberlinu...​nebo ještě něco ji­né­ho?

(23:46) Mar­ga­re-tka: Roz­mys­le­la jsem si to, dojdu se po­dí­vat k tomu stol­ku, zdali je tam ně­ja­ké víno.
Mar­ga­re-tka: No asi se do Vás ne­bu­du plést, takže asi zů­sta­nu na místě a pře­mýš­lím, jest­li tu bu­de­me vadit.
(23:21) Mo­ri­gan: Nevíš, ně­ja­ký džbá­nek stojí na jed­nom stol­ku.
(23:14) Mar­ga­re-tka: Máme tam ně­ja­ké víno?
(23:12) Mo­ri­gan: "Skvě­lé," kon­sta­tu­ji suše a zavřu dveře.
Mar­ga­re-tka: Pod­ra­vím ho když ve­jde­te. Jsem fakt pře­kva­pe­ná.
(22:55) Mo­ri­gan: "No, já bych to ra­dě­ji ne­cha­la na ráno," sna­žím se ho pře­svěd­čit a taky ne­pus­tit ho tělem dovnitř přes dveře. Vý­sled­kem je po­cho­pi­tel­ně to, že on vtla­čí mě dovnitř.
(22:53) Mo­ri­gan: "Chtěl bych si po­po­ví­dat, ne­zdr­žím tě dlou­ho," pro­hlá­sí.
(22:50) Mar­ga­re-tka: To bude zase braj­gl...
(22:49) Mo­ri­gan: "N...​ne," řeknu ne­pře­svěd­či­vě. "Ako­rát jsme se chys­ta­ly spát..."
(22:49) Mo­ri­gan: "Ahoj," od­po­ví chlad­ně. "Če­ka­las ně­ko­ho ji­né­ho?"
(22:49) Mar­ga­re-tka: "Ty vole..."šept­nu si pro sebe. A čekám co bude.
(22:46) Mo­ri­gan: "Ří­ka­la jsem, Cedri­ku, že chci dneska vážně sp..." začnu, když ote­ví­rám dveře, ale za­mrz­nu v půlce věty, když zjis­tím, že za dveř­mi stojí Derek. "De­re­ku?" po­di­vím se.
(22:43) Mar­ga­re-tka: "No by byla fakt in­tu­i­ce:-)" sednu si a kou­kám kdo to je.
(22:41) Mo­ri­gan: Ozve se za­kle­pá­ní na dveře. "Že by? My o vlku a..." vstá­vám a jdu otevřít.
Mar­ga­re-tka: "Já jen dou­fám, že Cedrik bude po radě do­sta­teč­ně una­ve­ným na to aby sem lezl oknem:-)"

Za­čí­nám si o Rose mys­let to samé jako Ka­tryn. A bože bude ještě hlou­pěj­ší!!!
Jinak si sednu ke Kat. "Ne­pů­jde­me tedy na­ho­ru a nebo aspoň se pro­chá­zet? Nebo bude čekat tady?"ze­ptám se tě ti­še­ji.

(10:46) Ke­tryn: Sednu si a pře­mýš­lím o té radě...​pevně dou­fám, že se nic ne­dě­je a je to jen tak in­for­ma­tiv­ní kon­vent :-) Škoda že naše pouto s Ri­chi­em ne­fun­gu­je jako dřív.
(10:45) Mo­ri­gan: Pak se vět­ši­nou baví o růz­ných kouz­lech ze svých oborů a srov­ná­va­jí, o svých mi­s­trech mluví jen tro­chu, po­pí­je­jí víno, jí a baví se do­ce­la dobře. Vás si už nijak zvlášť ne­vší­ma­jí.
(10:35) Ke­tryn: To ra­dě­ji ne­ko­men­tu­ji :-) ale jsem ráda, že mi Bri­git­ta od­po­vě­dě­la, s díky se usmě­ji a jdu si taky nalít víno. Teď nic ne­ří­kám, jen si po­mys­lím, že z Rose bude kopie Ra­we­ny, bude stej­ná po­tvo­ra, jen nevím, jest­li i tak chyt­rá.
(10:31) Mo­ri­gan: "Bl­beč­ku," řekne suše Bri­git­ta.
(10:30) Mo­ri­gan: "Kdyby ses ne­u­či­la na ča­ro­děj­ku, mohla bys být klid­ně míst­ní drbna, jak ti ta pusa jede," vy­prsk­ne po­ba­ve­ně Cren­nen.
(10:26) Mo­ri­gan: "Rose taky bude ča­ro­děj­ka země, jako Cren­nen a Desmond pří­rod­ní ča­ro­děj," do­kon­čí.
(10:26) Ke­tryn: Při­kýv­nu, že to beru na vě­do­mí.
(10:20) Mo­ri­gan: "Cren­nen se učí magii země, Ella na vní­mač­ku a já budu vzduš­ná ča­ro­děj­ka," řekne za všech­ny Bri­git­ta.
(10:19) Ke­tryn: "A vy se učíte na co?" tro­chu změ­ním téme a po­dí­vám se na Ellu, Bri­git­tu a Cren­ne­na.
(10:15) Mo­ri­gan: Nikdo na to ne­řek­ne nic kon­krét­ní­ho, ale všich­ni se tváří tak nějak sou­hlas­ně.
(10:14) Mo­ri­gan: "Mě se to líbí," uza­vře Bri­git­ta. "Proto jsem chtě­la být ča­ro­děj­ka. Pro svo­bo­du."
(10:10) Ke­tryn: Na­pad­ne mě, jest­li to nemá něco spo­leč­né­ho s Taricem...​ale mlčím. Hádat s Rose se ne­hod­lám, ale mys­lím si své.
(10:05) Mo­ri­gan: "To roz­hod­ně nejsou, ona je Vel­mis­try­ně," od­po­ví s kli­dem. "Ale Desmond ví, jak jsem to mys­le­la, takže to mi stačí."
(10:04) Ke­tryn: "No na­štěs­tí všich­ni ča­ro­dě­jo­vé nejsou jako Ra­we­na,"řeknu smě­rem k Rose, za­čí­ná mě tro­chu štvát.
(10:03) Mo­ri­gan: Desmond ji sjede oš­k­li­vým po­hle­dem.
(10:02) Mo­ri­gan: "Ča­ro­děj po­tře­bu­je - ča­ro­děj si bere," řekne Rose. "Tak to bylo, je a bude, Desmon­de. A ne­lí­bí se to jen těm ostat­ním, ne­zú­čast­ně­ným. Když chtě­jí, udě­la­jí to stej­ným způ­so­bem."
(10:00) Ke­tryn: "Možný je všech­no..." řeknu po­ba­ve­ně.
(09:59) Mo­ri­gan: "No, tím si jistý nejsem."
(09:59) Mo­ri­gan: "To víme všich­ni," usadí ho Bri­git­ta.
(09:59) Mo­ri­gan: "Pře­stup mezi světy není možný, Stráž­ci tam ni­ko­ho ne­pus­tí," opra­ví tě Cren­nen po­ba­ve­ně. "Crey­den­ská úmlu­va se tomu říká. Volně ote­ví­ra­né brány jsou v pod­sta­tě po­vo­le­né, nebo spíš to­le­ro­va­né, ale má­lo­kdo, skoro nikdo, je ne­o­te­vře."
(09:56) Ke­tryn: "Co mys­líš tím, že způ­sob za moc ne­stál? Jako že nás unesl...​No stej­ně nás všich­ni po­klá­dá­te za bez­cen­né věci, které jen po­slou­ži­ly svému účelu ve válce s Lovci..." řeknu tro­chu hořce a tro­chu iro­nic­ky
(09:55) Mo­ri­gan: "To zá­le­ží na úhlu po­hle­du," vrátí úškle­bek Desmon­do­vi Cren­nen.
(09:55) Ke­tryn: Na Bri­git­tu se usmě­ji, aspoň někdo si myslí, že jsme měly aspoň ně­ja­kou cenu.
(09:54) Ke­tryn: "No do ji­ných světů jsou jsou stálé brány, které ne­o­t­ví­ra­jí ča­ro­dě­jo­vé...​takže pře­stup mezi světy je možný, ale hlí­da­jí je stráž­ci." od­po­vím Elle.
(09:53) Ke­tryn: "No zbyly je do­ce­la oš­k­li­vé slovo," řeknu tro­chu iro­nic­ky,"zů­sta­ly jsme tu dob­ro­vol­ně."
(09:52) Mo­ri­gan: "Volba možná, ale způ­sob za moc ne­stál," ušklíb­ne se Desmond.
(09:52) Mo­ri­gan: "Ty po­ku­sy ale za­chrá­ni­ly ča­ro­dě­je, takže to byla dobrá volba," řekne Bri­git­ta.
(09:50) Mo­ri­gan: "Chris­ti­an si pros­tě zvo­lil Dru­hou stra­nu pro svoje po­ku­sy. Takže proto," uza­vře Rose.
(09:49) Mo­ri­gan: "Nikdy jsem o nikom nesly­šel," řekne Cren­nen.
(09:49) Mo­ri­gan: "A co z ji­ných světů?" za­jí­má Ellu. "Víte o tom, že by se to někdy stalo z ně­ja­ké­ho ji­né­ho světa?"
(09:48) Mo­ri­gan: "Mají prav­du, nic na nich není," od­po­ví Rose. "Jenom když se jich do­tkneš, můžeš cítít ta­ko­vou div­nou ener­gii, kte­rou mají, ale ani za to ne­mů­žou, nijak jí ne­o­vlá­da­jí a ani nic ne­zna­me­ná. Jen tam je," na­pi­je se z po­hár­ku. "To je celé. Pros­tě tu zbyly."
(09:42) Mo­ri­gan: Li­a­mo­vi se líbí tvůj způ­sob otáz­ky a při­ta­ká, že jeho obor je bo­jo­vý ča­ro­děj, je­li­kož Tristan bo­jo­vý ča­ro­děj je.

Já jsem do­ce­la po­ba­ve­na :-)Umravňovat ni­ko­ho ne­hod­lám, ale s úsmě­vem je po­slou­chám.

"Jest­li tam bude nuda těžko říct, třeba má Chris­ti­an na srdci něco dů­le­ži­té­ho a za­jí­ma­vé­ho, ale jest­li něco chce, tak se ur­či­tě zas všich­ni po­há­da­jí..." re­a­gu­ji na de­ba­tu o radě. Být bych tam ale chtě­la.

"No na nás oprav­du není nic zvlášt­ní­ho, jsme oby­čej­ní lidé. Před lety jsme po­slou­ži­ly svému účelu, a pak už zů­sta­ly žít tady s Mo­ri­gan. Magii se učit ne­mů­že­me, tak jsem tu jen jako dlou­ho­le­té pří­tel­ky­ně," řeknu s úsmě­vem smě­rem k Elle a Bri­git­tě.

"A co se učíš za magii, že jsou zkouš­ky tak drsné? Bude s tebe ně­ja­ký bo­jo­vý ča­ro­děj?" ze­ptám se Liama a vy­ba­vím si Tris­ta­mo­vu po­sta­vu, která by ně­če­mu ta­ko­vé­mu od­po­ví­da­la.

(Od­po­ví­dám a ptám se vždy po­stup­ně, podle toho, o čem byla zrov­na řeč.)

Mar­ga­re-tka: To je za­jí­ma­vý po­slou­chat, jak se há­da­jí mladí ča­ro­dě­jo­vé...
(00:31) Mo­ri­gan: "Já můžu věcí," ujis­tí ho Bri­git­ta mno­hoznač­ně.
(00:31) Mo­ri­gan: "Pij víno, děvče, a buď ráda, že můžeš," usadí ji Cren­nen.
Mar­ga­re-tka: NO za­jí­ma­lo by mě proč je holky ne­dě­la­jí, ale ze­ptám se tebe....
(00:30) Mo­ri­gan: "Možná je větší zá­ba­va vážně na tý radě," pro­hlá­sí Bri­git­ta.
(00:30) Mo­ri­gan: Rose ob­rá­tí oči v sloup.
(00:29) Mo­ri­gan: Na to Liam nic ne­řek­ne.
(00:28) Mo­ri­gan: "Ty o nich zatím taky víš houby," ujis­tí ho Cren­nen stále do­ce­la ve­se­le.
(00:27) Mo­ri­gan: "Proto to ne­dě­la­jí holky!" sykne zlost­ně Liam. "A houby víš o na­šich zkouš­kách!"
(00:27) Mo­ri­gan: Liam si odfrk­ne, ale Cren­ne­na opět z rov­no­váhy ne­vy­ve­de. "No, až bude Zkouš­ky dělat Liam, což teda bude ještě pěk­ných pár let - možná de­sí­tek - tak kdoví jest­li to pře­ži­je!" po­smí­vá se mu.
(00:25) Mo­ri­gan: "Po Bel­ti­ne," od­po­ví Cren­nen.
(00:24) Mo­ri­gan: "Kdy děláš Zkouš­ky, Cren­ne­ne?" za­jí­má se Ella.
Mar­ga­re-tka: Ale po­slou­chám je, sa­mo­zřej­mě kdyby bylo něco ad­re­so­vá­no nám, tak re­a­gu­ji:-)
Mar­ga­re-tka: Už se mezi ra­dě­ji plést ne­bu­du, ještě se za­čnou prát...
(00:15) Mo­ri­gan: "Trhni si nohou, Cren­ne­ne, vážně nejsi vtip­ný!" ujis­tí ho ot­rá­ve­ně Rose.
(00:13) Mar­ga­re-tka: "To by ještě chy­bě­lo:-)" usměju se.
(00:11) Mo­ri­gan: "Če­ka­la jsi, že budou mít dvě hlavy?" směje se jí Cren­nen.
(00:11) Mo­ri­gan: "Vlast­ně nic," po­kr­čí Ella ra­me­ny. "Právě."
(00:10) Mar­ga­re-tka: Je­li­kož jsem si vzpo­mně­la jak na nás kou­ka­li jako na zví­řát­ka v ZOO když jsme tu byly první dny.
Mar­ga­re-tka: Derek má na Desmon­da asi hodně velký vliv...
(00:08) Mar­ga­re-tka: No kaž­do­pád­ně se mi tolik už Tristan ne­lí­bí. "Co tě na nás tak za­jí­má.... " ze­ptám se s úsmě­vem.
(00:02) Mo­ri­gan: Desmond se za­myš­le­ně pro­chá­zí po míst­nos­ti.
(00:01) Mo­ri­gan: "Já ne­zí­rám!" ohra­dí se Ella. "A navíc, mě nemá An­ge­la co na­ři­zo­vat."
(00:01) Mo­ri­gan: Ella se po vás občas zvě­da­vě po­dí­vá. "Neciv na ně," okřik­ne ji Bri­git­ta. "An­ge­la ří­ka­la, že ne­má­me hlou­pě zírat."
Mar­ga­re-tka: Ani nevím jest­li mě tohle pře­kva­pu­je a nebo ne....​Rozhodně s tím ne­sou­hla­sím.
Mo­ri­gan: "Oba jste drsňáci," ušklíb­ne se Rose.
(23:50) Mo­ri­gan: "Bude z tebe drsňák," ne­ne­chá se Cren­nen vy­vést z míry.
(23:49) Mo­ri­gan: "Co asi??" od­str­čí jeho ruku Liam. "Nejsem holka ani mi­lov­ník země, jako někdo," za­mra­čí se na něj. "Učím se drs­ně­ji."
(23:47) Mo­ri­gan: Liam má na tváři sotva za­ho­je­nou pod­li­ti­nu, které si všim­ne Cren­nen. "Copak se ti stalo?" rýpne si do něj.
Mar­ga­re-tka: I když to tak vezmu, tak Derek byl zorptý­le­ním na každé radě:-) takže by tahle nudná být ne­mu­se­la a hlav­ně když tam bude Lara.
(23:25) Mar­ga­re-tka: Já jsem z jedné stra­ny ráda taky, je­li­kož někdy jsou oprav­du nudné, ale tahle by mě za­jí­ma­la, co se bude řešit. Dou­fám, že se to do­zví­me:.
(23:20) Mo­ri­gan: Sa­mo­zřej­mě, de­ba­tu­jí o tom, jest­li je po­ra­da nudná, nebo se tam řeší něco dů­le­ži­té­ho. Desmond by tam chtěl být, Rose taky, Cren­nen se de­ba­tou baví a ostat­ní jsou v pod­sta­tě rádi, že tam být ne­mu­sí.
Mar­ga­re-tka: Taky si na­li­ji a jsem do­ce­la ráda, že si sednu:-). Jsem zvě­da­vá jest­li ještě něco budou řešit.
(23:16) Mo­ri­gan: Desmond se po­sa­dí a na­li­je si, stej­ně tak Ella (Rose už si na­li­la) i Liam a Bri­git­ta.
(23:14) Mo­ri­gan: "To je chyba, ča­ro­dě­jo­vé mají svou vlast­ní po­li­ti­ku," opra­ví ji po­klid­ně Cren­nen a baví se. "Hele, přes­ný počet po­hár­ků. Tak se po­saď­te a na­lij­te si, nebo ne­zby­de."
(23:14) Mar­ga­re-tka: (A už v to mám bordel...​myslím ve jmé­nech.)
Mo­ri­gan: "Ča­ro­dě­jo­vé přece na po­li­ti­ku kaš­lou," pro­hlá­sí Bri­git­ta.
Mo­ri­gan: "Právě," sou­hla­sí Ella.
(23:12) Mo­ri­gan: "Bez­tak půjde o po­li­ti­ku," po­zna­me­ná blonďák s krát­kým cu­lí­kem. "Jsem Liam, učím se u Trista­na z As­t­o­nu."
Mar­ga­re-tka: Ty dva smra­di?? Musím se fakt ovlád­nout, takže polknu ná­dech. Ale aspoň je sjedu ká­ra­vým po­hle­dem, krát­kým.
(23:11) Mo­ri­gan: "Já jsem Ella," řekne tma­vo­vlás­ka s milým úsmě­vem. "A na­roz­díl od ně­ko­ho po po­ra­dě ne­tou­žím, nic zá­bav­né­ho v tom ne­shle­dá­vám."
Mo­ri­gan: No, ty by ti dali!:-D
(23:07) Mar­ga­re-tka: Mám chuť je tam umrav­nit, děti jedny.
(23:06) Mar­ga­re-tka: No mys­lím, že jsi ko­neč­ně našla De­re­ko­va syna....
(23:06) Mo­ri­gan: Dívka na něj vy­pláz­ne jazyk.
Mar­ga­re-tka: Tak se mu před­sta­ví­me. "Já jsem Mar­ga­ret a tohle je Ka­tryn jsme tu s Mo­ri­gan z Druhé stra­ny, jsme její dlou­ho­le­té pří­tel­ky­ně." zatím o druhé stra­ně ne­za­čí­nám, jen kdyby se ptal.
(23:04) Mo­ri­gan: "Tomu těžko ro­zu­míš!" odfrk­ne si Desmond s despek­tem.
(23:03) Mo­ri­gan: "Já jsem Bri­git­ta, učím se u An­ge­ly s Po­st­tron­ských hor," řekne mladá dívka se zr­za­vý­mi vlasy sple­te­ný­mi do dvou copů oz­dob­ně zkrou­ce­ný­mi nad ušima. "Stej­ně to bude pěkná nuda, tak nevím, o co sto­jí­te."
(23:00) Mo­ri­gan: "Mi­mo­cho­dem jsem Cren­nen, učím se u Go­ra­na z Lódu," ob­rá­tí se k těm, co ho ne­zna­jí.
Mar­ga­re-tka: Ne­by­la u nás, já jsem si to splet­la s Kirou, ale mohla to po­cho­pit jako u nás v Lú­úde­ru.
Mar­ga­re-tka: Po­dí­vám se na něj scho­vý­va­vě....​Toho co se cho­pil vína. Ale pak dál kon­ver­zu­ji s Rose, po­pří­pa­dě ostat­ní­mi.
Mar­ga­re-tka: Na něco umřít musí:-D Ale taky bych se ba­vi­la...
Mo­ri­gan: Ježiš no to by byla sranda...​to by Ve­ro­ni­ca asi pukla smí­chy.
Mar­ga­re-tka: Jen ještě k Desmon­do­vě vý­ra­zu, mys­lím, že bude do­ko­na­lá kopie De­re­ka.... Divím se, že si tě ne­při­šel taky vy­stří­dat:-)
Mo­ri­gan:Star­ší ze dvou ne­zná­mých učňů se usadí za stůl a za­smě­je se. "Jo, to je už ta­ko­vá tra­di­ce. Oni jak učni mu­se­li pěkně za dveře, tak teď zas my," pro­hlá­sí a na­li­je si víno. "Já bych si ne­stě­žo­val, ne­cha­li nám tu víno."
Mar­ga­ret"Taky si mys­lím. Ur­či­tě jsi toho s nimi za­ži­la už dost, abys mohla být pří­tom­na." Při­ta­kám ji. "A jako málo který ča­ro­děj­ka nebo ča­ro­děj­ka jsi byla i u nás.""
(22:10) Mo­ri­gan: Desmond má ve vý­ra­zu pa­tr­né, že má na­pros­to stej­ný názor v mno­hem za­tvr­ze­lej­ší verzi, až na to, že není ani Mlad­ší to­va­ryš.
(22:06) Mo­ri­gan: "Jsem už dávno Mlad­ší to­va­ryš," po­sa­dí se Rose s po­vzde­chem. "Brzy budu Star­ší. Byla jsem i ve válce, tak ne­chá­pu, proč tam ne­můžu zů­stat." Ne­mlu­ví na­štva­ně, spíš zkla­ma­ně.
(22:02) Mo­ri­gan: Do­jde­te do salónu, kde je pro vás při­pra­ve­no ob­čer­stve­ní a víno.
(21:55) Mo­ri­gan: Kromě těch, co znáte, jsou tam dvě dívky a dva mla­dí­ci. Jeden už je spíš muž, druhý je tak v Desmon­do­vě věku, spíš o něco mlad­ší. Jedna dívka je mla­dič­ká, může jí být tak čtr­náct, nebo pat­náct, druhá bude už star­ší.

Tak nějak, s nimi je vždyc­ky sran­da, to je za­ru­če­né. Takže ještě teď se usmí­vám jak jsme se po­ba­vi­li.
Sa­mo­zřej­mě jsem taky po­dě­ko­va­la, a když to už od koho jsou řekla Kat, tak to ne­bu­du opa­ko­vat, abychom ne­vy­pa­da­ly jako pa­pouš­ci:-)
Po­slou­chám vaši menší slov­ní pře­střel­ku. Kaž­do­pád­ně máme jis­to­tu, že Derek je v na­pros­tém po­řád­ku a Nial taky. Ale stej­ně, Nial má oprav­du tr­pě­li­vost, málo kdo by se ne­na­štval, kdyby mu někdo sdě­lil, že je na­iv­ní.
Kaž­do­pád­ně ob­čas­ně upí­jím z po­hár­ku. A jsem spo­le­čen­ská.

Já po­pí­jím punč po­ma­lu (dávám si pozor :-) ale oprav­du se bavím! De­ba­ta s Cedri­kem a Dan­nym byla oprav­du vtip­ná a bo­ha­tý mi­le­nec mě fakt do­stal :-) Takže mi cu­ka­jí kout­ky i teď, když se do­sta­vil Derek, který mě tím "ob­tě­žu­jí­cím" Cen­dri­kem opět po­ba­vil, ale sna­žím se držet a ma­xi­mál­ně se mile usmí­vat. Mám s tím ale co dělat :-) takže mám u pusy dost často po­há­rek, abych to nějak za­mas­ko­va­la.

Dan­ny­mu jsem za po­chva­lu šatů po­dě­ko­va­la a řekla, že jsou od tebe :-)

Za pár vte­řin u nás stojí Derek v zá­vě­su s Ni­a­lem. Blesk sice ne­ho­dil, ale v očích se mu blýská dost.
"Ob­tě­žo­val tě?" za­vr­čí.
"Kdo?" dělám blbou.
"On!" ukáže smě­rem na Cedri­ka a Dan­ny­ho.
"Ale De­re­ku," vloží se do toho přá­tel­sky Nial. "Kdyby ji ob­tě­žo­val, ur­či­tě by si po­ra­di­la."
"Vidíš, Nial ve mě má dů­vě­ru," pro­hlá­sím.
Derek se za­mra­čí. "Nial je ako­rát na­iv­ní."
"No dovol!" ohra­dí se Nial se smí­chem.
Punč, který jsem do sebe na­li­la ze šoku nad vaší kon­ver­za­cí se mi začal roz­lé­val v ži­lách.
"Ne­mrač se pořád, De­re­ku, má tu být zá­ba­va!"
"Jo, zá­ba­va te­pr­ve na­sta­ne," ušklíb­ne se. "Na slav­né Chris­ti­a­no­vě po­ra­dě, či co to má být."
"Stej­ně se ne­mrač, ne­slu­ší ti to!"
"Za to tobě ty šaty sluší ná­ram­ně, hol­čič­ko. Odkdy ale bílá?" po­dí­vá se na mě.
"No...já nevím," za­sko­čí mě. "Co je to za otáz­ku, je to hezká barva..."

"V tom pří­pa­dě máš bo­ha­té­ho mi­len­ce," od­tu­ší Danny.
"Vtip­né," ušklíb­nu se přá­tel­sky.
"Zdá se, že sem jde Derek," pro­hlá­sí Danny. "Ne­vy­kli­dí­me pole?"
"Do­čas­ně," usmě­je se Cedrik. "Vážně se na mě dívá ne­přá­tel­sky a to tu jenom tak po­stá­vám."
"Dá­vals nám ná­vrhy," při­po­me­nu mu.
"To ale nesly­šel."
"Jsi si nějak jistý."
"Mys­líš, že po mě hodí blesk?" zeptá se be­ze­lstně a než se ze­ptám, jak to myslí, při­táh­ne mě k sobě za ra­me­no a po­lí­bí na tvář. Pak spolu s Dan­nym vy­kli­dí pole a oba se po­chech­tá­va­jí.

"Nech­te už toho, čeká nás nej­spíš vážná po­ra­da a jest­li bude Cedrik mys­let na ně­ja­ké orgie, které chce po­řá­dat potom, tak by to mohlo ně­ja­ké vní­ma­če tro­chu rušit!" po­ku­sím se ještě a plác­nu Cedri­ka do hrud­ní­ku.
"Nád­her­né šaty, pokud jsem to ještě ne­řekl," pro­hlá­sí Danny smě­rem k nám všem třem.
"Dárky," usměju se.
"Od mi­len­ců?" nad­zved­ne obočí Cedrik.
"Můžeš si to mys­let!" při­kýv­nu.

"Cedri­ku, ne­pře­hnal jsi to s pitím?" po­dí­vám se na něj po­de­zří­va­vě.
"Ale ne," usmě­je se.
"Člo­věk se ta­dy­tě­mi kon­ven­ty vrací do mládí," za­cu­lí se Danny.
"Do mládí?" vy­prsk­nu smí­chy.

(14:17) Ke­tryn: S úsmě­vem se s ní uví­tám a ve skry­tu duše jsem po­ba­ve­na, ona mě nikdy ne­pře­sta­ne fas­ci­no­vat! Ptám se jí, jak se má a jest­li je něco no­vé­ho?
(14:15) Mo­ri­gan: Lara zvo­li­la ze­le­no-oran­žo­vou kom­bi­na­ci a její šaty jsou plné ro­ze­vlá­té­ho hed­vá­bí. Na hlavě má če­len­ku s oran­žo­vý­mi a ze­le­ný­mi péry a na nose brýle se zla­tý­mi obrouč­ka­mi.
(14:00) Ke­tryn: To mi bylo jasné, že Lara bude vidět na ki­lo­me­t­ry da­le­ko :-)
(13:59) Ke­tryn: Já se bavím :-) Jím, ale piji jen málo, na to si oprav­du dávám pozor :-)! Po­ví­dám si buď s vámi, Ri­chi­em nebo s těmi ostat­ní­mi, co znám :-) Roz­hod­ně dojdu pozdra­vit Laru, se kte­rou jsem se ještě ne­vi­dě­la.
(13:59) Mo­ri­gan: Skoro všech­ny ča­ro­děj­ky se sna­ži­ly vy­táh­nout svými šaty, což bylo po­cho­pi­tel­né (já taky:-). Jako vždy je nej­ná­pad­něj­ší Lara, i když z tro­chu ji­né­ho dů­vo­du, než ostat­ní ča­ro­děj­ky:-)
(13:56) Mo­ri­gan: Tady roz­hod­ně pa­nu­je zá­ba­va, alepoň pro­za­tím. Jí se a pije, po­se­dá­vá a po­ví­dá.
(13:53) Ke­tryn: A pře­mýš­lím, jest­li po vás Chris­ti­an něco chce, nebo svo­lal kon­vent jen tak, pro­to­že mu bylo smut­no :-) pří­pad­ně chce jen zhod­no­tit si­tu­a­ci ve Svo­bod­né.
(13:51) Ke­tryn: Pro­hlí­žím si asi hlav­ně ty, co ne­znám.
(13:49) Mo­ri­gan: Od­ha­dem tak jed­nou tolik ča­ro­dě­jů a ča­ro­dě­jek, které ne­zná­te, nebo si pouze matně pa­ma­tu­je­te od vi­dě­ní.
(13:39) Ke­tryn: (Úplně bych za­po­mně­la na Desmon­da :-)
(13:33) Ke­tryn: Takže všich­ni :-) a těch, co ne­zná­me, je tam hodně?
(13:32) Mo­ri­gan: Z ča­ro­dě­jů: Chris­ti­an, Derek, Nial (a Desmond), Cedrik, Danny, Ri­chie, Rey­van, Miki.
(13:24) Mo­ri­gan: Po­ku­sím se vy­jme­no­vat pří­tom­né, které znáte, snad na ni­ko­ho ne­za­po­me­nu: z ča­ro­dě­jek - Lara, Ve­ro­ni­ca, Ra­ve­na (Rose), Es­tel­la, Karin
(13:22) Ke­tryn: Roz­hlí­žím se, jest­li je tu i Lara, je­li­kož tu jsem ještě ne­vi­dě­la.

Roz­hlí­žím se kolem sebe a usmí­vám se :-)! Tohle je oprav­du nád­he­ra :-) Mám pocit, že se mi za­čí­na­jí sbí­hat sliny. Dívám se i po ča­ro­děj­kách a ča­ro­dě­jích. Kolik jich tam tak může být?

Jí­del­na je slav­nost­ně na­zdo­be­na a i když před­tím byla dost hezká, je skoro k ne­po­zná­ní. Stoly jsou opět dané k sobě, takže to tvoří ohrom­ný kru­ho­vý stůl, kolem kte­ré­ho mají všich­ni sedět. Pro­za­tím nikdo ne­se­dí, pro­to­že tam nejsou židle, ale stůl se pro­hý­bá pod množ­stvím nád­her­ně na­a­ran­žo­va­né­ho jídla a spous­ty skle­ně­ných i te­pa­ných džbán­ků a po­hár­ků.
Židle jsou zatím po­sta­ve­né po ob­vo­du míst­nos­ti. Zní hudba, ale není jasné odkud, pro­to­že žádné mu­zi­kan­ty není vidět.