Druhá strana (236 stran zpět) | Herna - Aragorn.cz

Jdu se taky posadit na postel na postel, ale jsem stále ohromena! Přemýšlím nad otázkou, jak už dlouho tady je...a jestli se stále pokouší najít cestu zpátky nebo jestli už to vzdal...anebo jestli se o to vůbec pokoušel. Raději ale mlčím

(23:01) Margare-tka: Jsem zvědavá co ti na tohle řekne...
(22:22) Margare-tka: No doufám, že si z nás nedělal srandu to by bylo doopravdy kruté. Abych řekla pravdu, tak mě tyhle informace sice hodně překvapily, ale zase jsem se naučila věřit neuvěřitelným věcem.
(22:20) Morigan: "U všech bohů!" vydechnu. "Damone, to je neuvěřitelné!"

„Nech si ty vtipy!“ povede se mi procedit skrz zuby, ale moc důstojně to nezní.
„Nežertuju, vážně doufám!“ mrkne na mě. „Ale to můžeme probrat někdy jindy, protože kvůli tomu jsem zrovna nepřišel.“
„Tak proč jsi přišel?“ zajímá mě. Opravdu mě to zajímá.
„Stýskalo se mi.“
„Tak to sis vybral špatnou chvíli na návštěvu, protože my se opravdu chystáme spát!“ dochází mi trpělivost a opravdu mě znervózňuje.
„Noc nebo den, sejde na tom?“ vrátí se zase na mou postel, kde se usadí. „Chci si promluvit. Tentokrát pěkně v klidu a bez zbytečných emocí z minulého rozhovoru,“ založí si ledabyle ruce. „Koneckonců nejsem přece jediný vampýr. Nebo snad ti přede mnou dopadli nějak špatně?“
„Jak se to vezme,“ odpovím neurčitě, jelikož se mi to opravdu nechce vysvětlovat. Navíc si připomínám, že vampýři z našeho světa mohou být odlišní od vampýrů tohoto světa.
„To zní záhadně,“ přimnouří pobaveně oči.
„Dobrá,“ založím si ruce v podobném gestu. „Pojď si promluvit někam o samotě.“
„Sakra, to zní lákavě! Ale…hm…ne. Zůstaneme tady. Odhaduji, že téma rozhovoru by mohlo zajímat vás všechny. Neposadíš se?“ ukáže vedle sebe.
„Ne,“ odmítnu.
„Ubližuješ mi,“ prohlásí s rukou na srdci, ale ve skutečnosti se velmi baví. Opře se rukou o postel a udiveně nakrčí obočí, jakoby pod ní něco cítil. Pak sáhne pod polštář a vytáhne můj naostřený kolík. Vypadá, že dostane záchvat smíchu.
„To je roztomilé, vážně!“ směje se. „Lepší je dřevo z osiky, ale tohle by taky pěkně bolelo, to tedy ano!“
Tvářím se, že ho zabiju, ale samozřejmě se o nic nepokusím. Nejradši bych se propadla.
„Tak,“ zvážní pak jako mávnutím proutku. „A teď pojď a posaď se ke mně, zlato,“ probodne mě pronikavým pohledem.
„Nezkoušej mě ovládat, sám jsi říkal, že to nejde,“ ohradím se.
„Nezkouším tě ovládat, žádám tě.“
Sama nechápu proč, ale strnule přejdu k posteli a posadím se na co nejvzdálenější konec to jde.
„A já tě žádám, vyklop, co chceš říct a nebo odejdi, Damone,“ řeknu.
„Jsi tak milá,“ pošle mi vzdušný polibek. „Jak si přeješ, malá čarodějko. Než začnu mluvit, měl bych ti něco ukázat. Našel jsem nedávno takové moc hezké věcičky, myslím, že patří tobě,“ sáhne do kapsy a něco vytáhne. Když otevře dlaň, zalesknou se na ní prsteny. Moje prsteny, které mi sebrala královna.
„To jsou…to je…to je moje!“ vydechnu překvapeně.
„Vždyť říkám,“ usměje se souhlasně.
„Kdes to proboha sebral??“
„V královnině malé truhličce,“ odpoví klidně.
Neudržím se a hmátnu po nich, samozřejmě uhne svou nepřirozenou rychlostí a zůstane stát v rohu u dřevěné truhly. „Pomalu, miláčku. Jen jsem si je půjčil, bude je chtít zpátky. Tedy – ne, že by o tom věděla, ale nejspíš by si toho časem všimla. Asi ti na nich záleží,“ prohlíží si vážně můj výraz.
„Ovšem, že záleží, patří mi už dlouho!“ odseknu.
Prohlíží si prsteny ve své dlani. „Hm. Jsou krásné. Obzvlášť některé, víš o tom? Prohlížel jsem si je i na denním světle. Mají na sobě zajímavé znaky. Kdysi to byl můj koníček, heraldika a tak,“ usměje se jakoby ponořený do svých vzpomínek. Pak se na mě znovu podívá pronikavě a dlouze. „Jsi pro mě ze všech směrů neuvěřitelně zajímavá, Morigan. Ani si neumíš představit jak moc.“
„Vůbec ti nerozumím,“ přiznám tiše.
„Já vím,“ přikývne. „Moc by mě zajímalo, jak jsi k těmhle prstenům vlastně přišla.“
„Nejsme tu snad proto, abychom si vyprávěli historky ze svých životů, že ne, Damone??“ dochází mi už trpělivost. Nejraději bych mu sebrala ty prsteny, ale musím se ovládat, jelikož by se mi to stejně nepovedlo.
„Záleží na úhlu pohledu,“ pokrčí ležérně rameny. „Ale možná ano. PRINCEZNO.“
Oslovuje mě různými jmény, ale tón a hloubka hlasu při jeho posledním slově mě donutí přestat dýchat. Všimne si toho.
„Nebo snad ne? Těžko říct, když nemáš náladu na historky ze života. Možná jsi jen šikovná zlodějka, ale nevím ani to, když můžu jen hádat. Ale tohle,“ vezme mezi dva prsty akarijský pečetní prsten, „To je rozhodně královské. Přesněji řečeno královský prsten Akarie. Na zeleném podkladu – v tomto případě leštěném malachitu, červená šípková růže, znak Akarie. Později spíš růžová. Tady je ještě přidaná korunka, což značí královskou příslušnost toho nejužšího kruhu a zlatá pentle znamená královskou ženu a ten malý zlatý znak dole je schématický znak poháru – kalichu. Tudíž označuje královu manželku. Tohle na druhou stranu,“ vymění akarijský prsten za další, „je už trochu těžší hádanka. Ale znám na ni odpověď – rodový prsten rytířů z Duncanu.“
Zase se na okamžik odmlčí a vymění prsteny. „Tohle je už opravdová hádanka,“ vezme do ruky královský prsten Lúúderu. „Člověk by řekl, že je to stříbro, ale vampýr by řekl – to těžko! Navíc to má mnohem větší odlesky, do modré a fialové barvy, když se pořádně podíváte. To ale asi víte. Název kovu neznám, ale usoudil jsem, že je to elundská práce. A moc dobrá. Taky ten znak mi trochu napověděl, pravda – hořící půlměsíc. A opět korunka, označující úzký královský rod, takže by to mohl být i legendární Královnin prsten. Říká se mu, myslím, Hlas srdce. Elundský název si nepamatuji dobře, člověk by si na tom zlámal jazyk. Ten poslední je proti těm ostatním obyčejná cetka jen s kouskem chalcedonu, takže nemůžu svůj proslov zakončit něčím fenomenálním, špatně jsem si to rozdělil…Je v něm trochu stříbra, takže mě malinko pálí. Ale vážně jen malinko.“
Dívám se na něj a jsem úplně bílá. Nebyla jsem po celou dobu schopná slova, až teď.
„JAK TO VŠECHNO MŮŽEŠ VĚDĚT???“ vydechnu na pokraji mdlob.

Pořádně jsem se vydrbala, taky umyla vlasy a s trochu lepší náladou jdu do stanu.
Po "uvítání" návštěvy si aspoň odložím věci, co jsme měly s sebou v umývárnách
Jsem ve střehu co z něj a teď tedy z tebe vyjde za odpověď.

(Hlavou mi nejspíš běží, to jsem zase plácla hovadinu a on se ji drží jako moucha lejna.)

(22:54) Ketryn: Tem je fakt na zabití :-/ No já stojím a ani se nehnu, jen vás sleduji...
(22:42) Morigan: Probodnu ho pohledem.
(22:40) Morigan: Zvedne obočí. "Snad jsem alespoň v něčem první vampýr."
(22:38) Morigan: "No...je pravda, že nejsi první vampýr, kterého jsme potkali," přiznám.
(22:34) Morigan: Mlčím. "Nějak ti došla řeč?" posmívá se. "Mě by to docela zajímalo."

(22:19) Ketryn: Přemýšlím, co mu asi tak odpovíš...Jsem z jeho přítomnosti nervózní.
(22:16) Morigan: "Na únavu znám lék. Ale asi by se vám nelíbil," řekne a vstane. Podvědomě couvnu. Všimne si toho a ušklíbne se. "Ale no tak, Morigan. Kdybych to měl v úmyslu, tak už bych to udělal. Myslím to, čeho se obáváš. Je to tak, ne? Bojíš se, že bych tě kousnul. Vysál. Nebo něco na ten způsob. Nebo dokonce zabil? Přeměnil? No tak, jak říkám, kdybych to chtěl, už bych to udělal. A já nechtěl ani jedno z toho. Zatím." Usměje se znovu a udělá ke mě další krok, tentokrát necouvnu, ale je vidět, že jsem se musela soustředit. "Nejsem přece první vampýr, kterého potkáváš. Tvoje kamarádka, co neumí mlčet," kývne bradou směrem k Margaret, ale nepodívá se na ní, "minule mluvila tak, jako byste znali už celý zástup vampýrů!"
(22:10) Ketryn: Sleduji vás se zatajeným dechem...On je fakt hroznej! A ještě ke všemu vampýr...
(22:07) Morigan: "Nech toho, Damone, prosím! A jestli nemáš něco důležitého na srdci, tak nás nech prosím jít spát, protože jsme unavené a nemáme na návštěvy ani trochu náladu!"
(22:06) Morigan: "Proč tak nepřátelsky?" usměje se na mě. "Najednou."
(22:06) Morigan: "Co tu chceš?" zeptám se.
(22:02) Ketryn: Leknu se, že se mi snad zastaví srdce. Ztuhnu a dívám se na něj.
(22:02) Morigan: "Přátelská návštěva," pokrčí rameny a napřímí se. "Ještě není ani po večerce."
(22:01) Morigan: Málem zaječím. "Damone!! Zbláznil ses, nebo co??"
(22:01) Morigan: Vejdeme do stanu, kde už je tma, takže první co udělám je, že sáhnu po lampě, abych ji mohla rozsvítit. Když se světlo rozzáří, osvětlí i postavu muže poklidně si sedícího u mě na posteli.
(21:53) Morigan: Pak se vracíme zpátky, na tábor padá soumrak a je chladno.
(21:39) Ketryn: Já se taky myji a i hlavu, potřebuji si na něco soustředit, takže si na tom dám záležet a nikam nespěchám.
(21:37) Morigan: Svlékneme se u umývárek a mlčky se myjeme. Umyju si i vlasy, přestože je chladno, ale doufám, že mě to aspoň nějak probere.
(21:32) Morigan: Ploužíme se táborem. Moc šťastně nevypadáme.
(21:31) Ketryn: Já mlčky souhlasím a vstanu a jdu za vámi do umývárek. Jsem ráda aspoň za nějakou činnost.

(00:17) Margare-tka: "Hmm to je pravda. Bude si myslet, že to byla promyšlená akce....že patříme sem...."
(00:11) Morigan: "No, myslím, že si Wickham poskládal skládačku, která sice není úplně pravda, ale rozhodně to tak vypadá. Takže mě musí hodně nenávidět," usoudím hořce. "Nejspíš mu to stejně nevymluvím ani já osobně."
(23:55) Margare-tka: "Možná by jsi tam zajím měla, ale po tom jak jsme tě přesvědčovaly, že by jsi se měla sejít a urovnat to s Damonem.....neříkám, že se to neurovnalo, ale byl by možná lepší tehdejší stav;-)"
(23:54) Margare-tka: "Co ty víš, co v něm zůstalo... A jak moc dobře víme, když se do tebe někdy někdo zamiluje, je to na dlouho:-)"
(23:48) Morigan: "Jestli někdy byl, tak teď rozhodně už není," ušklíbnu se.
(23:28) Margare-tka: "No tak Wickham byl do tebe zamilovaný ne? A tak by mohl byt dost konsternovaný."
(23:22) Morigan: "No...to nemám tušení," přiznám.
(23:18) Margare-tka: "To je uklidňující, ale jde o to jak zareágují až tě uvidí."
(23:17) Morigan: Jelikož se nic nestalo, předpokládám, že o nás vůbec nic neřekli a to je trochu uklidňující.
(23:16) Ketryn: No mě myšlenky na zajatec dovádějí přes zoufalství k šílenství...
(23:16) Margare-tka: Nedivím se ti. Ale aby tě neprozradili... za prve a za druhé, aby jsi na tom nebylo ještě hůř.
(23:15) Morigan: Ale Katryn to neříkám.
(23:15) Morigan: Bojuju s tím, jít navštívit zajatce. Nevím, čeho bych tím docílila, ale stále na to myslím.

14:16) Ketryn: "Já myslím, že nebude...sobě by tím stejně nepomohl."
(14:15) Margare-tka: "No v to doufám, že nebude nic vyhlašovat!! Bože to by už Morigan nevyžehlila."
(14:13) Ketryn: "A třeba už ani nejsem, třeba bylo naše manželství zrušeno nebo jsem byla prohlášena za mrtvou...přeci jenom už je to čtyři pět let."
(14:12) Ketryn: "No Wickham mě neměl rád už tenkrát, předpokládám, že teď by mě asi nejraději zabil...Eddie mě měl rád a já jeho....ale po tom našem zmizení mě asi nenávidí celá rodina. Pevně ale doufám, že tu Wickham nebude vykřikovat, že jsem jeho manželka."
(14:08) Margare-tka: "No super, tak to není taky dobrý.... "
(14:04) Ketryn: "No...ano. "
(14:04) Margare-tka: "A poznali Vás?"
(14:02) Ketryn: "Já nevím, procházeli kolem nás, někam je vedli...A oba nás viděli..."
(14:00) Margare-tka: Taky mám zamyšlený výraz." A to je přivedli teď?"
(13:43) Ketryn: Sedím a už nic neříkám...jen popíjím víno.

(23:46) Margare-tka: "Leda se ho zbavit..."
(23:45) Margare-tka: "Ach jo. Jsem docela ve slepé uličce. Přece musí být nějaké řešení."
(23:43) Margare-tka: "No super.....Takže budeme muset něco vymyslet."
(23:40) Morigan: "Když nikdo nenajde těla..." řeknu neochotně.
(23:37) Margare-tka: "Myslíš, že by nám doopravdy ublížil... vždyť by se to mohlo začít vyšetřovat ne?"
(23:33) Margare-tka: "To by jsi mohla.... A pokusíš se mu vyhýbat?"
(23:28) Morigan: "Nezkoušela...mohla bych to opatrně zkusit..."
(23:24) Margare-tka: "Mor a můžeš proti vampýrům použít kouzlo?? Zkoušela jsi to s ním?"
(23:03) Margare-tka: "Musíme tedy vymyslet co uděláme..."
(22:58) Margare-tka: "Mor, ale to nemůžš co když si tě nějak zotročí..."
(22:57) Ketryn: "No super!!! Právě se mi tu přestalo líbit..." :-/

(17:33) Ketryn: Sednu si na postel a jsem zamračená.
(17:29) Morigan: "No tak ho v tom nechám," souhlasím.
(17:28) Ketryn: "Jo a asi za tebou Braidon přijde, mrzí ho, že promeškal vaši schůzku. Žije v tom, že jsi mu poslala vzkaz ty..."řeknu trochu v obavách.
(17:27) Ketryn: "No právě...už od začátku...kdo víc, jestli jsi ty nervózní pocity neměla z něho..."
(17:26) Morigan: "To je na tom to nejmíň divné, je to jeho způsob!" odfrknu si.
(17:26) Ketryn: "Vůbec se mi to nelíbí. Měly bychom být pozornější a dávat si bacha na divné věci."
(17:19) Ketryn: "Je to divné, hodně divné...I to, že tě Damon sledoval."
(17:19) Morigan: "Třeba to mají nějak mezi sebou, o tom vůbec nic nevím..." pokrčím rameny, ale taky se mi to celé nelíbí. Ovšem opravdu mě nenapadá vysvětlení.
(17:18) Morigan: "Damon naší minulou schůzku s Braidonem nejspíš sledoval, nevím sice jak přesně, ale znal některé detaily, takže věděl, kde se máme sejít. Ale to s tím vzkazem taky moc nechápu..." uznám.
(17:16) Ketryn: "Ale děje se tu něco divného, to přeci musíš sama uznat...a bojím se, že v tom má Damon prsty! Braidon si vůbec nepamatuje, že by se mnou mluvil a domlouval si schůzku a zničeho nic se na vašem místě objeví Damon a svede tě! tady prostě něco nehraje...A navíc ty tvoje pocity, že tě něco znervózňuje..."
(17:14) Morigan: "Magii ne...něco zvláštního ano...ale to se dá vysvětlit mnoha způsoby..."
(17:13) Ketryn: "No nevím...být ve střehu. Necítíš z něj nějakou magii nebo něco divného?"
(17:10) Morigan: "No a jak to myslíš, dávat pozor?" namítnu.
(17:07) Ketryn: "Morigan, musíš si na Damona dávat pozor!" naléhám. "Co když za tím stojí on?"
(17:06) Ketryn: "Kdybychom byli ve Svobodné, tak by mě jako vysvětlení napadala magie..."
(17:05) Morigan: "To je fakt divný..." usoudím. "Ale žádný vysvětlení mě nenapadá..."
(17:03) Ketryn: "No ale určitě by si teď vzpomněl, když jsem mu to připomněla. Vůbec ho ale nenapadlo, že by tě pozval na schůzku on. Domyslel si jen, že jsi mu poslala vzkaz a že ho asi minul...tak jsem ho v tom nechala. Asi za tebou přijde...Morigan, tohle je hrozně divné, on prostě neví, že se mnou mluvil...A je pravda, že byl tehdy trochu zmatenej."
(16:59) Morigan: "Jako že by to zapomněl?" snažím se pochopit. "Ale říkala jsi, že odjel, tak třeba v tom shonu na to skutečně zapomněl..."
(16:50) Ketryn: "No vždyť jo! A pevně si za tím stojím! Ale teď jsem mluvila s Braidonem a vůbec nevěděl, že jste se měli sejít! Navíc jel pryč. O tom, že jsem přesvědčená, že jsem s ním osobně mluvila, jsem mu raději neříkala...Takže buď někdo zblbnul mě nebo jeho nebo jsem mluvila s iluzí nebo nevím!!! A není to normální," jsem dost rozrušená, ale snažím se mluvit potichu. "Navíc se tam pak objevil Damon! Co když v tom má nějak prsty...?"
(16:45) Morigan: Koukám na tebe, jako by ses zbláznila. "Cože, vždyť jsi mi ten vzkat vyřizovala ty sama!"
(16:43) Ketryn: "Pociťuješ ještě ti znervózňující pocity??"
(16:42) Ketryn: "Pamatuješ si,jak jsem ti minulý týden vyřídila vzkaz od Braidona, že se máte sejít? Tak vůbec o ničem neví a navíc odjížděl s úkolem pryč! A já si jsem stoprocentně jistá, že jsem s ním mluvila. Děje se tu něco sakra divného!" snažím se mluvit souvisle, smysluplně a hlavně potichu.
(16:40) Morigan: Leknu se tě. "Co je, proboha??"
(16:37) Ketryn: "Morigan?!" vpadnu k nám a rozhlížím se, jestli tam jste.

"No to asi bude ještě složitější...Musíš se mu vyhýbat a ignorovat ho a snad postupně tě jeho přítomnost přestane rozhazovat...doufám."

Pak se tedy s Margaret vracíme k nám do stanu.

(Představa dětí Morigan a Damona mě fakt pobavila :-D)

23:52) Margare-tka: Tak se s tebou prozatím rozloučíme a pomalou procházkou jdeme k nám do stanu.
(23:51) Morigan: Oddělím se od vás a jdu ke královně.
23:43) Margare-tka: "To bude krapet složitější, ale třeba ho královna někam vyšle...Ale každopádně to bude asi složitější, když se na tebe tak dívám." řeším jen mezi námi.
(23:40) Morigan: Když ho mineme, vzpomenu si, že bych měla dýchat. "Do hajzlu," ulevím si tiše. "Chci pryč z tohohle tábora!"
(23:38) Margare-tka:No to je super, ještě, že se ovládl....:-D
(23:35) Morigan: Celý den se mi daří ho nepotkat, protože téměř nevylezu ze stanu. Druhý den mě ale chce vidět královna. Jdete kousek se mnou a Damona potkáme. Tváří se tak, jako by chtěl po mě skočit. Já vypadám, že bych skočila po něm a nebo z okna, kdyby tu nějaké bylo.
(23:34) Margare-tka: "Tak buď opatrná:-) Je to lepší?"
(23:32) Morigan: "Jestli začnu kouzlit, tak to tu bouchne," usoudím, ale přesto to zkusím. Nic samozřejmě nebouchne.
(23:27) Margare-tka: "Ještě, že si můžeš od kocoviny pomoct magií."
(23:22) Margare-tka: To je fajn nápad.:-) Tak když tak s Kat doneseme vodu a tak podobně, aby jsi mohla být ve stanu.
(23:21) Morigan: Ráno vypadám, jako když mám kocovinu a taky ji nejspíš mám, ale těžko říct, jakého druhu. Snažím se opláchnout v lavoru, abych nemusela do umývárky a nehodlám moc vycházet, aby mi ta ignorace vyšla.
(23:18) Margare-tka: Taky usnu, ale jsem z tebe nervozní.
(23:16) Morigan: Rozhodnutá ho ignorovat, snažím se usnout. Usoudím, že to, že jsem mu utekla, bude brát jako potupu, bude se na mě zlobit a taky mě bude ignorovat. Přesvědčím o tom sama sebe a pak usnu. Usnete nakonec taky.
(23:14) Morigan: "PANEBOŽE!" jsem opravdu naštvaná. "To mi vůbec nedošlo! Měla jsem ho nakopnout a pak tvrdit, že mě obtěžoval a já se bránila." Zkouším si to představit a trochu mi to pomáhá. Největší vztek mám na sebe.
(23:13) Margare-tka: "A taky nevíš, jak na takovéhle chování nahlíží královna. I když se samozřejmě nic nestalo, ale to nemusí znamenat nic."
(23:12) Margare-tka: "V to doufej. Je tady ještě ta možnost, že to ignorovat nebude, jelikož bude chtít poškádlit Braidona...."
(23:10) Morigan: "To by se mi akorát vysmál. Volím okázalou ignoraci," řeknu a strčím si hlavu pod polštář. "Doufám, že zvolí totéž, to by se dobře doplňovalo."
(23:08) Margare-tka: "No tak ty děti by mohly ještě počkat, ne?;-)" řeknu taky se smíchem. "Ale je to dost možný, že by jsi možná tímhle dala eso navrch."
(23:07) Morigan: "Jak to myslíš, strašně vážný? Jako že se teď musíme bezpodmínečně vzít a mít spolu děti??" Představa mě pobaví a pod vlivem vína se hystericky zasměju.

22:30) Margaretka: "No tak ho okázale ignoruj, myslím tím zítra a nadále. A nebo naopak se chovej, jako kdyby to bylo strašně vážný... Třeba ho tím rozhodíš. A myslíš, že ta jeho rychlost je přirozeně naučená a nebo je to něco zvláštního? A jen tak mimochodem Derekovi jsi facku dát zvládla, přece nebude rychlejší, ne?"
(22:29) Ketryn: "No ale asi by se ti ulevilo, kdyby jsi mu jednu natáhla, " usoudím s úsměvem :-) "Bohužel to tedy asi nepůjde a jiná rada mě nenapadá..."
(22:26) Margare-tka: Morigan:"Mám chuť něco rozbít," prohlásím přiopile. " Třeba Damonovi ústa." odmlčím se. "Ale to nejde, protože... je rychlej."

(22:13) Margare-tka: Taky si konečně zalezu do postele, celou dobu jsem čekala než přijdeš. takže na sebe hodím věci na spaní, vezmu si jeden pohárek a sednu si do ní. "Třeba se ti po té láhvi podaří usnout.... "
22:08) Ketryn: Uz nic nerikam...ale tvuj stav ted ti nezavidim :-(
(22:08) Margare-tka: "Za to bych zrovna ruku do ohně nedala. určitě se dohmátnul, že Mor byla s Braidonem včera večer. A jak se nemají rádi, může tohle použít jako ťafku. Ach jo. myslela jsem, že by se to tou schůzkou mohlo urovnat a ono se to moc neurovnalo."
(22:07) Ketryn: Morigan: Vezmu si lláhev a pokusím se ji vyexovat - pochopitelně neúspěšně. Cítím se ale o něco líp. Zůstanu už po dekou.
(22:06) Ketryn: "No zaskočil tě no...A co má?" zajímá mě. "Myslím, že s tím usnutím to dneska asi budeš mít horší...Ale ostuda to snad není, Damon mi nepřipadá z těch, co by se nějak chlubil a rozšiřoval drby."
(22:06) Margare-tka: "Co na to říct víc:-)...... Donesu ti to víno "Vem si to určitě ti pomůže." Budeš muset počkat co se z toho vyvrbí. Přece jenom Braidon o něm nemá valné mínění, tak aby toho nechtěl nějak Damon využít."

Margaret:"Možná by to víno pomohlo. "Já si teda naleju a jsem připravená nalít i tobě.
(21:50) Ketryn: "Nechces to zapit vinem,aby se ti trochu ulevilo?"napadne me.
(21:49) Margare-tka: "Tak to dopadne dobře, jak tě tak znám."
(21:47) Ketryn: "Myslím, že nejhorší na tom teď je, že tě vykolejil, překvapil, šokoval...a navíc na to teď furt myslíš..." :-(
(21:45) Margare-tka: Morigan: "Nechci ho ani vidět" Děsí mě to a navíc ho nesnáším!" zalezu si pod deku a utápím se v depresi.

21:34) Margare-tka: "Na tom něco bude.;-)"
(21:23) Ketryn: "To je tedy těžká situace...:-( Ale Damon je nebezpecny....no mozna proto te pritehuje."
(21:18) Margare-tka: "No já nevím, pokud tě přitahuje, tak bych se tomu úplně nebránila. Braidon je sice milejší, ale asi tě takhle nepřihuje, ne?"
(21:17) Margare-tka: Zapřísahám se.
(21:17) Margare-tka: Zapřísahám se.
(21:17) Margare-tka: Morigan: "On ...mě....asi...mě trochu... přitahuje," Leze ze mě neochotně. Velmi neochotně. "Ale budu to ignorovat."
(21:06) Margare-tka: "To asi Braidon utře nos."
(21:05) Ketryn: "No musime uznat, ze je to pekny chlap no...Ale ignorat...Mor, asi to ted s nim budes mit jeste slozitejsi," konstatuji.
(21:04) Margare-tka: "Teda jestli to je z něho."
(21:04) Margare-tka: "To je tak okouzlující? A nebo je to tou zvláštní energií."
(21:04) Ketryn: "Coze? Ono hrozilo, ze bude pokracovani? No ty brdo...tak to je husty, to se ti to asi libilo," usoudim. Jsem trochu zaskocena, ale nedivim se, ze te to prekvapilo. "Chudak Braidon...."reknu jen nakonec.
(21:02) Ketryn: Morigan:"Facku?? To me vlastne...tak me to cele sokovalo, ze me to ani nenapadlo..."priznam. "Nebudu se na něj moct ani podívat, skoro jsme...Skoro to dopadlo...fakt blbě!"
(20:49) Margare-tka: "Cože?! Morigan to se dozví Braidon. To není dobrý, dala jsi mu aspoň facku?"¨
(20:48) Ketryn: Já: "No tak to vypadá, že máš dva nápadníky," řeknu s úsměvem :-) "Ale na Damona pozor..."
(20:47) Ketryn: Morigan: "Co je to sakra za otázku? No...asi to působilo dojem, ze se i to líbí...až moc...Jdu se zahrabat! Málem jsem to nedokázala ukončit!!!"
(20:40) Margare-tka: "Je to tedy pěkný zmetek. " Ale čekám co odpovíš Katryn.
(20:38) Ketryn: Já: "Co?? Cože? No ty brďo! A....a líbilo se ti to?"
(20:37) Ketryn: Morigan: "Lehnu si na postel. "No prostě zvrtlo! Byl ironický, nepříjemný, nesnesitelný a...ale pak se pokusil me polibit...Pokus byl uspesny." Zjistím, že mám polorozeplou košili, řeknu něco sprostého a snažím se ji zapnout.
(20:19) Margare-tka: "Co se zvrlo?"
(20:18) Ketryn: Já: "Zvrtlo? Jak jako zvrtlo?" nechápu.
(20:18) Margare-tka: "Co se stalo?" zeptám se tě ze starostí..
(20:18) Ketryn: Morigan: "Nebyl...byl...Totiž já jsem ...Neměla jsem tam chodit. prostě se to nějak...zvrtlo."
(20:17) Ketryn: Já: Leknu se: "Co se stalo?? Byl hnusný?"
(20:16) Ketryn: Morigan: Vrátím se asi tak do hodiny a vypadám rozrušeně. Naštvaně, rozčíleně, udýchaně jako bych šla hodně rychle a mám červené tváře. "Do háje!!" hodím sebou na postel.

(14:56) Morigan: Margaret má kolem výstřihu vyšité stříbrné fialky a taky stříbrnou šňůrku v pase. Já má zlatou a zlatě vyšité růžičky. Nejsou to nijak velké výšivky, jen drobné ozdoby, ale šaty díky tomu vypadají úžasně.
(14:47) Ketryn: Líbí se mi :-)
(14:46) Morigan: Mají ve zvýšeném pase tmavě zelenou šňůrku stejně barevné knoflíčky na rukávech. Kolem výstřihu je výšivka ve stejné barvě a do tvaru vinných listů.
(14:39) Ketryn: "To jo no, ale stejně...Myslím, že to snad zvládneme v pohodě," :-)
(14:37) Morigan: "To je opravdu naše štěstí. A taky to, že tohle není dvůr, i když je to královna. Ve vojenském táboře je to přece jenom uvolněnější..."
(14:37) Ketryn: Šaty si pořádně prohlédnu a mám z nich radost. Mám opravdu dobrou náladu a na večer se těším, i když jsem samozřejmě trochu nervozní.
(14:36) Ketryn: "Snad nebude, naštěstí jsme zvyklé a už se umíme ve vyšší společnosti chovat."
(14:34) Morigan: "Nemám tušení, vůbec nevím, že měla něco takového v plánu," řeknu. "Doufám, že to nebude nějaká ostuda," dodám, ale tvářím se vesele, takže to asi tak doopravdy nemyslím.
(14:34) Morigan: Všechny mají různě velký kulatý výstřih, velmi širokou sukni. Stahují se na šňůrku pod prsy, ale nejsou stejného střihu, jako byla lamijská móda. Mají dlouhé úzké rukávy u zápěstí na šňůrky nebo knoflíčky.
(14:33) Ketryn: "Jo, to je rozhodně výborný nápad :-)" souhlasím. "Myslíš, že na té večeři budou i kapitáni nebo tam spíš budeme jen ve čtyřech? Jestli jo, tak Damon asi fakt umře vzteky," :-D
(14:31) Morigan: "Asi bychom se měly odpoledne vypravit do umývárek, než se do těch šatů převlečeme," usoudím.
(14:31) Ketryn: Těším se na večer :-)
(14:31) Ketryn: (Pardon, už čtu, že po snídani :-))
(14:31) Morigan: Je tak deset dopoledne.
(14:31) Ketryn: "Mám stále větší pocit, že jsme měly víc štěstí než rozumu, když jsme se dostaly do rukou téhle královny," prohlásím s úsměvem. Kolik je už hodin?
(14:30) Ketryn: "Ty jo, ona je opravdu vnímavá," :-)
(14:28) Morigan: "Ono to dokonce vypadá na přesné rozdělení," směju se. Ty fialové jsou o něco kratší, než ty ostatní.
(14:26) Ketryn: "To je od královny milé," :-) S vaším souhlasem bych si ráda vzala ty cihlově oranžové :-)
(14:24) Morigan: Jsou tam šaty pro nás tři. Jedny cihlově oranžové, jedny fialové a jedny červené. Jsou z jemnější vlny než naše předešlé.
(14:23) Ketryn: "Ty brďo :-) Jestli o tom ví Damon, tak asi musí pěkně pěnit," :-D Jdu se podívat, co je v tom balíku.
(14:20) Morigan: Po snídani nám přinesou vzkaz s královským erbem, v nemž nás zve královna na večeři do svého stanu. Dnes v sedm hodin. Ke vzkazu je připojen balík.
(14:01) Ketryn: Tak se snažím fungovat úplně normálně, jen podvědomě myslím na to, abych nedělala nějaké prudké pohyby a tak.
(14:00) Morigan: Je to akorát měsíc od útoku na tábor. Margaretin kotník už je v pořádku, ruka je ještě slabá a pobolívá, ale hýbat s ní může už normálně. Katrynino zranění na boku je zacelené a vcelku se může také hýbat normálně, jen má ještě takový pocit, že musí být opatrná.

Abych řekla pravdu jsem opravdu spokojená, teda když pominu tu situaci, že jsme v jiném světě a nemůžeme se vrátit domů:-D
Je to blbý, ale ještě, že se kapitán zranila ty jsi ho zachránila, jinak bychom to tu měly o mnoho těžší. Takže jsem mu opravdu vděčná za vše co pro tebe dělá:-)
Cesty do umývárky musejí být opravdu program na celý den s našimi zraněními a mou chůzí....

Šiju z vlny jak mi ruka dovolí a jsem ráda, aspoň ji rehabilituji.
"Ta sekera je dobrý nápad. Snad tě nikdo neviděl, ale možná by ses časem mohla zeptat našeho dobrého patrona. Myslíš, že by to šlo nebo raději ne?"

(00:08) Morigan: "Nejspíš ne," souhlasím.
(00:02) Ketryn: "Snad ne...snad nás už tolik nehlídají."
(00:00) Morigan: Začne mi to víc vrtat hlavou a aspoň donesu jednoho dne do stanu sekeru na dřevo a schovám si ji pod postel. "Doufám, že mě nikdo neviděl..."
(23:56) Ketryn: Za horkou káď jsem taky opravdu vděčná, nic nám tu nechybí...
(23:56) Ketryn: "Chápu no...Jen mě to tak napadlo, když jsme si vzpomněla, jak jsme byly absolutně bezmocné."
(23:51) Morigan: "O zbraň se obávám požádat, ale zkusím to. Mám jen tu dýku, co jsem ukradla tomu vojákovi...už na to myslím dlouho, ale aby si to špatně nevysvětlila."
(23:50) Morigan: Nejdéle víme, kde jsou záchody, tam chodíme od začátku. Taky víme, kde je jídelna, i když tam nechodíme, jíme vždy v našem stanu. Za tři týdny, co tu jsme nám královna dvakrát zařídila koupel u nás ve stanu, skutečnou káď horké vody s pěnou a mýdlem. Jinak se chodíme mýt do dámských "umývárek", které jsou od našeho stanu skoro přes polovinu tábora. Jsou tam taková kameninová koryta, vědra a spousta vody v nádrži, většinou studené.
(23:44) Ketryn: Taky se tě zeptám, jestli bychom nemohly dostat nějakou zbraň, kdyby se ten útok opakoval a šlo opravdu do tuhého...?
(23:42) Ketryn: Jsem moc ráda, že jsi se s královnou sblížila a že to má pro nás takovéhle výhody. Chtěla bych pátrat po trhlinách, ale teď je pro nás tenhle tábor asi nejlepší řešení...Postupně se plně smiřuji s naší situací a jsem tak nějak spokojená, i když samozřejmě nepřestávám doufat v návrat...stýská se mi po Richiem a představa, že bych ho už neměla nikdy vidět, mi trhá srdce. Proto se na to snažím moc nemyslet a jde mi to čím dál líp. Postupně se sžívám s táborem a snažím se poznat, kde co je.
(23:37) Morigan: Královnu ale navštěvuju čím dál častěji a je na mě i vidět, že jsme se sblížily. Jsem ráda, že jsme natrefily na někoho takového. Je námi trochu fascinovaná, trochu nás podezřívá, trochu se jí líbíme a trochu je zvědavá. A to nám zajišťuje to, co máme. Hlavní přelom ale učinila záchrana kapitána Braidona.
(23:35) Morigan: Máme smůlu, že je válka. Kdyby nebyla, mohly bychom se pokusit pátrat po místech a případných trhlinách mezi světy...ačkoliv i to je dost nebezpečná činnost. Ale takhle zatím nemůžeme dělat nic, pokud nedokážeme opustit tábor. A v táboře se nic prazvláštního nenachází, to už jsem zjistila.
(23:30) Ketryn: To je opravdu milé :-) Mám radost a je mi docela dobře. Snažím se myslet pouze na současnost a vážit si toho, jaké máme štěstí. Občas mě ale chtě nechtě přepadnou melancholické myšlenky...snažím se jim ale vší silou bránit a nedávat to na sobě znát. Většinou mám dobrou náladu.
(23:27) Morigan: Od toho dne máme jednoho věrného známého, který se neustále stará o naše pohodlí a to je kapitán Braidon. Záchranu svého života bere vážně a podle toho se ke mě chová. Je opravdu milý a nebráním se trávit čas v jeho společnosti. Často od něj dostáváme různé dobroty či víno, dvakrát také pěkný kus kvalitní vlny, jednou tmavě šedé a jednou hnědé, ze které se rozhodneme ušít si nohavice na horší časy. Aspoň máme co dělat. Margaret sice kvůli ruce nevydrží šít dlouho, ale s přestávkami to jde.

"Hm... to to by mě doopravdy odvezli. No mohly bychom být i v té vaší Lamii. Mohlo by to mít třeba i souvislost v tom, že mi bylo mnohem hůř než vám,když už jste tu byly. A nebo klidně i v tom Lúúderu. A nebo taky by s tímhle mohlo mít společné to co po nás chtěl, tedy respektive po tobě Mor, ten chlápek z toho lesního národ. Bůh ví co vlastně chtěl." Máme doopravdy hodně možností.