Druhá strana (243 stran zpět) | Herna - Aragorn.cz

Marigold si přestane pískat, tak výborně mu zatím opravdu není. Ale se svým stavem je smířený a hodlá v klidu vyčkat, až se mu udělá lépe.
S dovolením se uloží na lůžko, i když nohy obuté do bot nechá na podlaze a začne si spíš tak automaticky ladit loutnu.
Máte pocit, že i když jsou na něm znát příznaky včerejší zábavy, vypadá nejlépe z vás tří.

Kdybys měla, Katryn, přeprat košili, bylo by nutné s ní přeprat i tuniku. Kalhoty taky nevypadají nic moc, ale u těch se to ztratí...
Pro začátek bys mohla věci nějak vyvětrat (ale nejspíš na sobě u okna, protože Marigold nevypadá, že by chtěl v nejbližší chvíli někam jít). Možná by stačilo naplánovat, až se dají všichni dohromady, objednat káď a vodu a vyprat to všechno dohromady.
Ne tedy, že bys to dělala sama, ale spíš nějakou společnou prací nás tří.

Pomalu se dávám dohromady. Sedím na židli u okna a dýchám čerství vzduch. Vezmu si hřeben a pomalu si začnu rozčesávat vlasy, myslím, že mám na hlavě po včerejšku pěkný dred :-D Ale jako moc to s tou rychlostí nepřeháním. Jsem ale opravdu ráda, že Marigold došel pro tu vodu, to byla záchrana :-)
Po nějaké chvíli začnu uvažovat o tom, že bych si skočila dolu pro trochu teplé vody a mýdlo a ještě jednou přeprala tu košili. Jak se po čase cítím? Byla bych už něčeho schopná?

Já jsem Marigoldem opravdu pobavena :-D Myslím, že cesta bude opravdu zábavná. S úsměvem poslouchám jeho baladu :-)

(22:42) Margare-tka: Tak ji poslouchám:-)
(22:41) Morigan: Marigold začne hrát baladu, kterou sám uvede jako Tam za branou světů. Hned zpočátku je jasné, že pojednává o čarodějce a že to mám být já.
(22:38) Margare-tka: Tak jsem zvědavá, zdali to bude něco čím by mohl provokovat Geralta, jelikož má takovou náladu.
(22:37) Morigan: "To bych se ani neodvážil."
(22:37) Morigan: "Jsem zhrzen, Geralte, jelikož mi bráníš v něžných zdvořilostech. A já chtěl být hodně upřímný. V čem mi ale nemůžeš zabránit je další píseň."
Margare-tka: Kouknu se po tobě, pobaveně....;-)
(22:33) Margare-tka: Já taky, asi to bude chtít panáka.
(22:33) Morigan: Pobaveně se usmívám.
(22:33) Morigan: "Jak to víš, vůbec ses jí nezeptal!"
(22:33) Margare-tka: To začíná být zajímavé, doufám, že se nenechá zakřiknout.
(22:33) Morigan: "Nestojí o tvé krkolomné poklony."
(22:32) Morigan: "Co je? Právě jsem se chystal složit poklonu Morigan z Druhé strany a ty jsi mi to pokazil."
(22:32) Morigan: "Marigolde!" upozorní ho Geralt.
(22:32) Margare-tka: To bude náročný večer. Teda cesta do Tristramu a všechno tam.
(22:32) Morigan: "To už by byla další čarodějka, se kterou bych se seznámil v krátkém čase. Rád se seznamuji s čarodějkami," podívá se na mě opět pronikavě. "Ačkoliv už jsem ve světě viděl kdeco, jsem téměř povinen sdělit ti, že tvá..."
(22:31) Margare-tka: No tak abych řekla pravdu moc na tohle téma komunikuji skormně, ale jinak se zapojuji do hovoru. Pokud nás pustí ke slovu, myslím, že by si vystačil sám.
(22:29) Morigan: "Ještě nevím, jestli tam vůbec bude," mírní ho Geralt v nadšení.
(22:29) Morigan: Marigold po přestávce zazpívá další tři písně, když se znovu vrátí k tématu Colin - čarodějka. "Pevně doufám, Geralte, že nás seznámí," prohlásí.

(15:11) Morigan: Taky jím hodně.
(15:11) Morigan: To určitě ne:-)
(15:08) Ketryn: Tak se s chutí pustím do jídla. Myslím, že za poslední dobu nejsme moc náročné.
(15:07) Morigan: Naštěstí nám jídlo přinesou docela brzo, není to nic moc, ale je ho aspoň hodně.
(15:04) Ketryn: Čím dál víc si uvědomuji, že mám hlad jako vlk!
(15:03) Ketryn: "Ahoj," pozdravím ho, "nečekaně jsem se trochu prospaly." :-)
(15:00) Morigan: Sedneme si ke stolu, kde už sedí Geralt (žádnou zbraň jsem si sebou nebrala, kromě nože, pochopitelně).
(14:41) Ketryn: Cítím se dobře, když jsem vyspalá a čistá :-) Doufám, že jídlo bude alespoň průměrné :-)
(14:37) Morigan: Hlad asi máme. Tak vyrazíme, já raději ještě zamknu pokoj a vezmu si klíč.
(14:16) Ketryn: Když se dooblečeme a dočešeme, tak můžeme vyrazit. Myslím, že už mám pěkný hlad!
(14:14) Ketryn: :-)
(14:14) Ketryn: (Jo samozřejmě jsem hned vzbudila Margaret :-) jsem to zapomněla napsat.)
(14:13) Morigan: Nějak mi to nemyslí...
(14:13) Ketryn: Já si je taky nějak svážu, aby mi nepoletovaly.
(14:12) Morigan: Ježiš no jo, já musím vypadat, když jsem si myla vlasy! No tak se taky učešu a zapletu do dvou copů.
(13:52) Ketryn: Ještě se trochu učešu a jsem připravená k odchodu.
(13:51) Morigan: Začnu se taky strojit.
(13:48) Ketryn: Tak to asi nechám být. Ať ta kouzla nezneužíváme ;-)
(13:48) Morigan: Není to nic strašného.

(13:47) Ketryn: Tak to zkusím obléct, jestli to bude nepříjemné nebo jestli to je v pohodě.
(13:46) Morigan: "Jak chcete..."
(13:45) Ketryn: Tak se začnu oblékat. "Dosušíš to nebo to necháme a doschne to na nás?"
(13:43) Morigan: Košile už jsou suché, tuniky ještě trochu vlhké.
(13:40) Ketryn: Když odejde, začnu kontrovat věci, jestli už jsou suché? "Div jsem leknutím neumřela," směji se :-D
(13:39) Morigan: Zavřu dveře.
(13:39) Morigan: "Tak já půjdu napřed," řekne Geralt. "Počkám."
(13:38) Morigan: "Jistě...přijdeme dolů," souhlasím.
(13:37) Morigan: "Tedy...ano, chtěl jsem se zeptat, jestli chcete společně povečeřet..."
(13:37) Morigan: "...Nic?"
(13:37) Morigan: "Já? No...vlastně nic..."
(13:36) Ketryn: No mě to docela pobaví :-) Tesák a "noční košile" je opravdu vtipná kombinace :-)
(13:35) Morigan: "Ne...to nic," schovám tesák za záda. "Co jsi...chtěl?"
(13:35) Morigan: Za dveřmi stojí Geralt, oholený a s ještě mokrými vlasy a moje spodní košile a tesák v ruce ho překvapí. "Ehm...omlouvám se, měl jsem se ozvat..."
(13:31) Ketryn: Aha, tak zůstanu v půlce činnosti a sleduji dveře, kdo to je.
(13:29) Morigan: Já jsem už mezitím otevřít šla a na plášť jsem jaksi zapomněla...
(13:26) Ketryn: Pak se vzmůžu, přehodím přes sebe plášť (abych nějak nepohoršovala) a jdu otevřít.
(13:24) Ketryn: No tak div nespadnu z postele! Tolik impulzů najednou! Takže se musím nejdřív vzpamatovat a uvědomit si, že se nic neděje.
(13:21) Morigan: Probudíš se zlehka do zšeřelého pokoje, kde je už mnohem příjemnější vzduch (vyjma městského zápachu) a obě dvě spíme na postelích vedle tebe. Než se stihneš zorientovat a něco udělat, ozve se zaklepání na dveře. Je to v tom poklidném tichu zvuk tak ostrý a nečekaný, že vyskočím z postele a sáhnu po tesáku, čímž tě vyděsím ještě víc.
(13:06) Ketryn: Jejda :-) To jsem úplně v plánu neměla.
(13:05) Morigan: Ani nevíš jak, ale usneš...:-)
(12:17) Ketryn: Udělám si pohodlí a se zavřenýma očima odpočívám.
(12:17) Ketryn: "Jo no jo, to je taky pravda." :-)
(12:16) Morigan: Ještě jsem tedy předtím rozvěsila prádlo po židlích a stolku a otevřela okno. "Kdyžtak to vysuším magicky..." mávnu rukou.
(12:16) Morigan: Lehnu si vedle tebe a hodlám odpočívat. Přece jenom jsme už přes týden na cestě...
(12:13) Ketryn: Když je vše hotovo, tak se posadím na postel. "Tak to bychom měly :-) Teď počkat, až to uschne."
(12:11) Morigan: Tak to udělám taky, protože se mi to jeví jako nejpohodlnější. Mám podobnou, jen není tak vyšívaná.
(12:08) Ketryn: (Jo no jo vlastně, já jsem fakt zblblá :-) Tak si zatím obleču jen ty spodní :-) )
(12:07) Morigan: (Vlastně z těch šatů tam máme i spodní šaty a spodničku! Ty spodní šaty jsou jako dlouhá noční košile na ramínka, je bílá a celá vyšívaná krajkově)
(12:06) Ketryn: Tak když se dostatečně vykoupeme a vylezeme ven, tak se utřu, zabalím se do plátna a vyperu si košili a spodní prádlo. Pak si raději oblíknu ty šaty, kdyby náhodou někdo přišel. Mokré věci pořádně vyždímám a rozvěsím je k otevřenému oknu. Když se ale obleču do těch šatů, tak se mi vybaví ještě hodně čerstvé vzpomínky...hlavně na Eddieho...
(12:03) Morigan: "Asi jo. Stejně teď nikam nemusíme vylézat, tak to určitě vadit nebude."
(11:54) Ketryn: "No taky jsem na své svatební šaty myslela :-D Ale nevím no...ale zas aspoň košili bych si přemáchnout mohla, v tomhle vedru by mohla být suchá rychle. Co myslíš?" začnu o tom opravdu vážně uvažovat.
(11:53) Morigan: "No...my máme. Ale na tebe už asi nevyzbyde, leda bychom se oblékly do těch lamijských šatů..."
(11:51) Ketryn: "Jen škoda, že nemáme náhradní oblečení, abychom tohle vypraly. Nebo vy máte?"
(11:50) Ketryn: "Geralt má opravdu rychlé nápady! Po tomhle budu krásně dobitá energií." :-)
(11:49) Ketryn: To musí být bájo :-) Opravdu si smytí prachu a potu užiju!
(11:48) Morigan: Je dost velká, nacpeme se tam i všechny tři, ale stejně se asi nejdřív vystřídáme v mytí a pak tam můžeme chvíli sedět:-) Pootevřu trochu okno a trochu vodu ochladím, aby nebyla příliš horká a bylo to pohodlné.
(11:47) Morigan: Jen jsme si tam nechali nanosit tu vodu a pak jsme vlítly do kádě:-)

(12:51) Morigan: (Nijak velké. Budeme muset lovit nebo chytat ryby:-))
(12:50) Ketryn: (Právě mě napadlo? Asi nemáme moc velké zásoby, když jsme se k odjezdu rozhodli až v noci, co?)
(12:49) Ketryn: To si tuniku určitě sundám :-) Všechny části odloženého oblečení si připevním k sedlu.
(12:48) Morigan: Postupem času odkládáme pláště, pak vyhrnujeme rukávy, případně sundaváme tuniky, jelikož doufáme, že beztak dlouhou dobu nikoho nepotkáme, kromě dalších projíždějících poutníků.
(12:35) Ketryn: Tak doufám, že pojedeme hodně lesem. Jsem ale ráda, že je hezky (i když třeba bude horko), je to mnohem lepší než déšť a zima. Mám docela dobrou náladu, tak občas něco nezávazného povídám. Hodně se dívám kolem sebe, když zrovna nejedeme nějak rychle.
(12:33) Morigan: Pak pokračujeme v klidu v cestě, dokud se úplně nerozední. Dneska je jasno, takže to vypadá, že bude brzy dost horko.
(11:52) Ketryn: Tak se na něj několikrát otočím, bylo opravdu fajn se v něm osvěžit, ale pak už dávám pozor na cestu :-)
(11:48) Morigan: To už vidět bude, svítá velmi rychle:-)
(11:46) Ketryn: Jsem ráda, že jsme v klidu odjeli a nebyly žádné problémy. Občas se za městem ještě otočím a pokud ho vidím, tak se ještě zadívám na jezero :-)
(11:44) Morigan: Projedeme bránou a pokračujeme dál po hlavní cestě.
(11:28) Ketryn: Nic moc neříkám, jen držím svého koně a čekám. Pak nasednu a chystám se jet za vámi.
(11:26) Morigan: Čekat, ale ne moc dlouho. Čekáme v šeru a chladu, než se konečně začne brána otevírat a slunce pomalu vycházet.
(11:23) Ketryn: Brány už jsou otevřené nebo budem ještě muset nějakou chvíli čekat?
(11:22) Ketryn: "Dobré ráno..." pozdravím ho.
(11:21) Morigan: Jedeme ulicemi se světlajícím nebem až k bráně, kde už čeká Geralt vedle svého koně.

Tak jsem připravená k odjezdu. Před odchodem z pokoje ještě zkontroluji, jestli jsme tam nic nezapomněly. Doufám, že bude hostinský vzhůru, aby jsi mu mohla zaplatit (nebo už je zaplaceno?). Koně osedlám tak nějak automaticky, jsem z toho odjezdu narychlo docela nervozní, snad nebudou žádné problémy...Už abychom byli v lese. Nic moc neříkám, jen nutnosti.

"Děkujeme ti." řeknu Geraltovi.
Při pohledu na toho chlápka mi v hlavě běží (co budeme dělat).

(13:57) Ketryn: "No, aby to nebyla inspirace pro ostatní, kteří se nudí...Nemám z toho dobrý pocit, ale asi nám nezbývá nic jiného, než čekat, co se z toho všeho vyvrbí..."
(13:55) Morigan: "To je, takže to nevypadá moc dobře. Může se z toho vyvinout cokoli..."
(13:40) Ketryn: "Já vím no, v tomhle je to velká nevýhoda,že je Svobodná svobodná až moc..."
(13:36) Morigan: "Hm...no, prostě se to stává. Říká se mi to špatně, ale nic neobvyklého to není. Ve Svobodné neexistuje žádný vladař, který by je násilím nebo jinak zarazil."
(13:23) Ketryn: "Já doufám...A vůbec se mi nelíbí, že vnikají nějaké svobodné kompanie, které se nudí, tak terorizují lidi"
(13:19) Morigan: Mě právě taky, to vůbec nebyl dobrý nápad. Samozřejmě už o tom taky nemluvím. "Snad ano. Nebyly jsme tam docela dlouho...ale doufám, že se nic tak špatného nestalo."
(13:14) Ketryn: Přemýšlím, jak odvést vaše myšlenky od zaklínačů....(Ale chtě nechtě jsem si sama vzpomněla a vybavila si detaily té jedné noci s Kennethem...bylo to ale jen jednou, tak ty myšlenky zas rychle zapudím a nedávám to na sobě znát.) "Doufám, že Silberlin najdeme tak, jak jsme ho opustily...že se třeba Boraz nepokusil vrátit nebo tak něco," začnu mluvit o něčem jiném, aby se to netýkalo "našich" chlapů...to nás akorát uvádí do melancholie. Vypočítávání mužů, kteří nám ovlivnili život, mi vybavilo vzpomínky a tím způsobila poněkud smutnější náladu

O Moriganině vztahu s Geraltem už tedy nemluvím, ale Margaretiny myšlenkové pochody mě fascinují...:-D "Aby se nenudil? To je určitě ten nejdůležitější důvod, proč je dobře, že s námi pojede," zasměju se :-D

"A je to tady, my to věděly už od včera, že budeš chtít do Tristramu jet a vidět Colina, jen ty jsi nám to nechtěla přiznat. Ale pevně doufám, že se teď nebudeš celou cestu chovat jako mentál," :-)

Když je mi horko, tak si chodím do jezera zaplavat. Jinak ležím na břehu a mírně popíjím víno. Mám docela dobrou náladu, tak mluvím o všem možném a snažím se Morigan rozptýlit :-)

"Ach jo."

"Dobře:-)" raději to první už nekomentuji:-)
"Bude lepší když s námi pojede, jinak by jel sám a nudil by se:-)
A napočítala jsem doopravdy deset. Půjdete ještě do vody??" Je pro mě těžké soustředit myšlenky na jedno téma;-)

(Jak jsme tam už dlouho respektive, kolik je hodin.)

Po nějaké odmlce " Stejně bych asi chtěla Colina vidět, ale s mím štěstím, tam už nebude. Jelikož jsem se rozhodla zajet tam:-)Jsem na sebe doopravdy zvědavá, je taky možné, že se seknu před městem a bude muset sehnat pár koní, aby mě tam dostal."

Opilecká debata u slunečného jezera je sice uvolňující, ale dobrou náladu mi nepřinesla.
"Geralt je můj přítel. U toho to taky končí. Ale jsem ráda, že s námi aspoň kousek pojede," uzavřu to. "Rozhodně to bude bezpečnější, ačkoliv když už jsme zvládly samy většinu cesty..." usoudím.

Taky mě ten rozhovor překvapil.A taky mě opět znepokojilo to, že se tu něco děje. A tím víc, že to tom mluvíme.
A když jsme u toho myslím, že by jsi se s Nialem bez problémů snesla, jen je problém v tom, že Derek je u něj pečenej vařenej....
"A bylo slyšet o nějakých větších rozbrojích, třeba něco jako u Silberlínu?"

"A ty kompanie jsou na sobě nezávislé nebo by za tím třeba mohl stát jeden člověk nebo skupina lidí?" zeptám se.

Sleduji váš rozhovor a kmitám očima z jednoho na druhého...už se tak neusmívám, tahle debata se mi přestala líbit...Trochu mě Geralt překvapil, na kázání o bezpečnosti u něj nejsem zvyklá. Přemýšlím o tom, co se tu všechno řeklo a čím dál víc mám pocit, že se něco začíná ve Svobodné dít.

"Proč myslíš, že to tak je?" zeptám se po chvíli. "Ty Svobodné kumpanie?"
"Nevím," pokrčí rameny. "Nuda. Málo peněz. Touha po dobrodružství. Touha po čemkoli. Nevím."

"Nechtěl jsem ti přikazovat, co máš dělat, nebo čím máš být."
„Ne? Jen to tak znělo,“ ušklíbnu se. „Možná by mě to zrovna zajímalo. Co by tak zaklínač radil čarodějce? Neúspěšné čarodějce, protože jak jinak lze nazvat takovou, která nemá ani svojí vlastní věž, už nepřiměřeně mnoho let zůstává na postu Staršího tovaryše učené magie a asi tam ještě dlouho zůstane, jediné, na co se zmohla je domek se dvěma přítelkyněmi z jiného světa a musí si kompenzovat sebevědomí v pokoutních bitkách kolem městských hradeb??“
Můj hlas nezní naštvaně, spíš hořce.
„Morigan!“ zavrčí a na čelistech mu naběhnou zaťaté svaly.
„Jinými slovy: čarodějko, nerozčiluj zaklínače.“
„Ano, rozčiluješ mě tím, ale to je vedlejší. Nejsem ten, kdo by ti měl radit, vlastně jsem ten poslední. Ani jsem to dělat nechtěl, může za to moje neumělé vyjadřování, tak mi ho prosím odpusť. Takových partiček žoldáků, co se potulují Svobodnou je čím dál víc. Říkají si Svobodné kumpanie. I jejich drzost roste. Nebyl bych moc rád, kdybys nakonec stála v čele nějakého odboje proti nespravedlnosti.“
„Jak to myslíš, že jich je čím dál víc?“ podivím se. „Tohle byla pořádná partička!“
„Samozřejmě je to opět můj subjektivní pocit a také usuzuji spíš z toho, co se říká. Já osobně se snažím takovým lidem vyhýbat. Rozhodně bych se jim nelíbil.“
„Nehodlám stát v žádném čele!“ vzdychnu.
„Doufám, že jsi si jistá,“ pousměje se téměř neznatelně.
Odmlčím se a napiju se vína, které jsem doposud silně zanedbávala.
„Mimochodem, co ti brání povýšit na Mistra?“ pronese.
„Vlastně nevím…asi moje lenost. Neschopnost trvalého soustředění.“
„Jsi sebekritická.“
„A taky si nejsem jistá, jestli bych se vůbec snesla s jedním ze svých mistrů.“
„Tomu rozumím.“
Usměju se na něj, ale je to poněkud smutný úsměv.