Druhá strana (245 stran zpět) | Herna - Aragorn.cz

"Pravda je, že nevím, jestli to jezero je v pohodě..." uznám. "A ačkoliv bych si zaplavala nesmírně ráda, možná bychom měly opravdu zjistit, jestli je nějaká hrozba ještě aktuální. Přece jenom bychom neměly po našich dobrodružstvích moc riskovat.
Pojedeme nejdřív do města a zkusíme něco zjistit, teda hlavně to, jestli je jezero v pohodě. Můžeme se k němu vrátit pak, i když mi to trhá srdce!" zasměju se a otočím koně k městu.

"No vy chce do toho jezera jít?? Když nevím jestli tam náhodou něco není.
Ale moje nadšení pro to se dozvědět co to je, ještě chvilku počká, pokud si myslíš Mor, že je to jezero v pohodě:-)" Jelikož doopravdy potřebuje vodu a ráda bych si zaplavala:-)

"Už vidím starostu, jak skáče nadšením, když mu oznámím, že se ucházím o práci pro toho zaklínače nebo bojovníka!" zasměju se upřímně. "Nikdy jsem k tomuhle netíhla, tak nevím, ve finanční tísni nejsme a doufám, že už to opravdu aktuální není...ale kdoví. Každopádně malinko zvědavá taky jsem," přiznám. "Ale pár takových cedulí podél cesty jsem už viděla."
Zase se zadívám na ceduli.
"Takže jsem pochopila, že Margaret odolá nádhernému jezeru a jede se rovnou do města?" zašklebím se docela vesele.

"Tak jdeme dovnitř a uvidímeco nás tam čeká. Třeba bys jim mohla pomoci i ty, ne? Teda pokud do nebude třeba něco jako ta Hydra, tu bych fakt nechtěla zase řešit. I když v tom jezeře může být něco nebezpečného. A nebo v nějaké stoce či hřbitově."
Kouknu se a asi rovnou pomalu bude mířit na město.

"Jen hlavně, aby to nebyl nějaký ozbrojený problém." 5íkám si když jsme míříme na město.

(Jsme už blízko Silberlínu?? Teda respektive více na jihu?)

"Hm, myslím spíš, že hledají zaklínače. Nebo nějakého nájemného bojovníka. Ale ta cedule tu už nějaký čas visí, nebo spíš visela, tak ani nevíme, jestli je to vůbec aktuální," usoudím. "Proč ho hledají se na takových cedulích většinou nepíše."
Chvíli ji ještě zkoumám, ale nic z toho asi nevykoukám.

Koukám na to. "Proboha co se tady děje, že najímají hlídače a bojovníky???" podívám se po tobě asi trochu vyděšeně. "Možná bychom se to co nejdříve měly dozvědět. Abychom se třeba něčemu případně vyhnuly."

Cestování se v skrytu duše zamlouvá nám všem. Samozřejmě se těšíme domů do Silberlinu, ale zároveň je tahle „mezifáze“ ještě skoro příjemnější.
Nemusíme řešit nic jiného, než dostatek jídla, pití a případně správný směr cesty. Nikdy ale nijak zvlášť nebloudíme, protože jsme díky Strážcům dostaly na začátku správný směr a později se mi podařilo ho držet. Putujeme vlastně od města k městu, jsou to naše orientační body a míříme stále na jih, na Silberlin.

Týden trvalo, než jsme narazily na to první město (nebo spíš osadu), kde jsme doplnily zásoby a koupily třetího koně. Bylo to trochu obtížné, ale nakonec se nám to podařilo a cestovalo se nám lépe, protože už bylo i mnohem více cest, po kterých se dalo jet na koni. Tím se nám celé cestování o poznání zrychlí.

Během dalších deseti dnů jsme ujeli notný kus cesty, ačkoliv jsme nespěchaly. Přímou cestou pochopitelně nejedeme, protože se radši držíme rovnějších a frekventovanějších cest, kde se dobře jede koním. Krajina se mění, ale není to pro nás nic neznámého.
Uvědomujete si, kolikrát a v jakých situacích jste už Svobodnou říší projížděly a že by se dalo říct, že už charakter její krajiny trochu znáte.

Tento den máme v plánu dojet do města, které se jmenuje Anhalt. Ještě jsme se nedohodly, jestli se tam ubytujeme v nějakém hostinci a zůstaneme přes noc, nebo budeme raději spát někde v lese, jelikož jsme na to přece jenom zvyklé.
Každopádně nakoupit zásoby rozhodně máme v plánu, ať už to bude dnes, nebo zítra. Ale vzhledem k času to vypadá, že tržiště stihneme až zítra.
„Za chvíli už určitě město uvidíme,“ řeknu. Pohled na město se nám skutečně otevře, jen co vyjedeme ze stínu lesa, co jsem ale netušila bylo, že se těsně před městem v malebném údolí rozkládá jezero, jehož hladina se leskne jako by byla stříbrná.
„To je krása,“ vydechnu. „Tak se mi zdá, že se před návštěvou města ještě pořádně vykoupeme,“ usměju se, protože jsme po cestě mnohokrát mluvili o nějakém pořádném jezeře nebo řece, ve které bychom se mohly vykoupat. Teď to vypadá, že se nám přání víc než splnilo.
Zamíříme po cestě k jezeru, když nám padne do oka kus vydělané a vybělené kůže, visící na větvi. Je pověšen podél cesty a tak, aby byl ve výši očí člověka jedoucího na koni. Na takové kůže se vyvěšují různé zprávy, ale tahle je už roztržená a na stromě jí zůstala jenom polovina.
Normálně bych asi nezastavila, ale nápis mě zastavit donutí.
„Pane jo…“ řeknu si tiše.
Na ceduli je sice sotva polovina sdělení, ale některá slova přečíst jdou.

MĚSTO ..HALT …..Í PRÁCI ….LÍNAČI ČI JIN…. BOJOV… ODMĚ.. DOHODOU HLASTE .. .. STAROS.. …TSKÉHO.

To já taky:-) Pečlivě si balím ty rozkrámované sedlové brašny, abych na něco nezapomněla.

Připravuji se na cestu, nemám moc co na balení, jen ty svatební šaty...Už jsem se docela vzpamatovala a těším se domů.

(20:23) Ketryn: "Doufám, že se tam ta situace nějak rychle uklidní...a zapomene se na nás."
(20:22) Morigan: "No tak to jsem ještě netušila, že Wickhamovi přeskočí v hlavě..."
(20:21) Ketryn: "A všichni dohromady bychom se tam zbláznili..." :-)
(20:21) Ketryn: "No bylo by to nejvýhodnější," :-D
(20:20) Morigan: "Já taky, vypadalo to už dost beznadějně...minimálně na nějakou dobu. Už jsem fakt přemýšlela, že se tam budu muset taky provdat a že by bylo nejvýhodnější vzít si jednoho z Wickhamových bratrů!!"
(20:19) Ketryn: "To jo, to jsme měli velké štěstí. Tady by to ale bylo o dost stížený tím, že jsme Lamii neznaly. Jako na půl tomu pořád nemůžu uvěřit, že jsme zpátky," :-)
(20:17) Morigan: "Velmi těžko," souhlasím. "Neumím si to moc představit, s hledáním samovolných bran nemám moc zkušeností...ačkoliv na Druhé straně se nám to přece jednou povedlo..."
(20:16) Ketryn: "No bylo to podobné jako tenkrát v tom městě, když nás to vtáhlo na Druhou stranu." (jen Margaret věří, že jsem si za tomohla úplně sama :-) ) "Jsem opravdu ráda, že takovíto strážci existujou....samy bychom se zpátky dostávaly hodně těžko."
(20:12) Morigan: "Já totiž nevím, jestli to vy můžete ovlivnit...protože oni se vyjadřovali tak, že je prostě jasné, že když jste natrefily na střep, tak vás přitáhl. A dokonce chápali, že mě nenapadlo nic jiného, než tam jít za tebou, když jsem neměla tušení o Strážcích. Což jsem neměla."

(20:06) Ketryn: "No, to teda mají...Měla bych do budoucna trénovat, abych nedělala to, co se mi najednou chce." :-)
(20:03) Morigan: "Já se domnívám, že se jim to asi moc nelíbí, ale neexistuje žádný zákaz toho, co dělali...nebo aspoň ne žádný oficiální. A my jsme vlastně oběti jejich činů...no teda spíš vy dvě, já jsem oběť svojí blbosti..." dodám upřímně. "Ale fakt je, že teleportační brány do jiných světů prostě táhnou, nemyslím jen psychicky, ale skutečně táhnou, proto ses jí taky dotkla a chtěla dotknout. Má fyzickou přitažlivost."
(20:01) Ketryn: "Vadí jim, co Christian s Damianem dělali?"
(19:58) Ketryn: "Tak kdy vyrazíme? Ikdyž teda nemůžu popřít, že si tady ten klid užívám." :-)
(19:58) Ketryn: "No, jsme trochu neobvyklí jedinci :-D"
(19:54) Morigan: "Docela je zajímal náš příběh, tak jsem jim to stručně převyprávěla. Odjet můžeme kdy chceme, klidně už jsme dávno odjet mohly..."
(19:53) Ketryn: "To jsem ráda, i když jsem sez toho ještě nějak nenervovala jako Margaret :-). Takže jim nevadí, že jsme v jiném světě? Už jsi s nima mluvila nějak o tom, kdy odjedeme?"
(19:52) Ketryn -> Morigan: "To jsem ráda, i když jsem sez toho ještě nějak nenervovala jako Margaret :-). Takže jim nevadí, že jsme v jiném světě? Už jsi s nima mluvila nějak o tom, kdy odjedeme?"
(19:50) Morigan: "Strážci nás rozhodně nehodlají poslat zpátky na Druhou stranu," uklidním vás, když jsme večer u nás v "pokoji".

Večer sice nespíme v jednom pokoji, protože bychom se nevešly a spát na zemi by nebylo moudré, ale samozřejmě jsme do usnutí v jednom a povídáme si, nebo něco řešíme.

Užívám si toho klidu klesa :-) je to takový balzám na duši, když nemusím nic řešit. Je mi každý den líp a líp.

Občas trávím čas se strážci, takže jsem někde pryč, ale samozřejmě někde velmi blízko.
Katryn odpočívá a jde jí to docela dobře, žádné zdravotní následky teleport nezanechal.
Jídlo dostáváme třikrát denně a i když je skromné, docela stačí. Občas chodíte ven k jezírku, abyste unikly z chladných jeskynních stěn.
Les venku je evidentně hluboký a starý, ale žádné jiné specifické znaky nemá.

Nabírám zpět své síly a vzpamatovávám se :-)Jsem moc ráda, že jsem zas s váma, i když mi je líto, co jsem na Clangoldu způsobila...Těším se, až se vydáme na cestu do Silberlinu :-)

Tak jdu, vedu koně a snažím se držet u tebe. Mlčím. A docela se bojím, kdy kolem nás proletí nějaká šipka...

Vyjdeme.
Nevíte vůbec, kudy jdeme a ani nevíte, jestli to vím já. Ale přesto jdeme.
V místech mezi hustými větvemi stromů už začíná obloha světlat a brzy bude mnohem lépe vidět.

"Ano." odsouhlasím tvůj příkaz.
Jen se mi honí hlavou, jestli tvoje kouzla na ně budou fungovat... nějaka to "ALE..." Davigan nestihl doříct.
No každopádně se doobléknu, a nepohybuji se u oken. "Doufám, že se ji nic nestane."

22:19) Morigan: A pak to uděláme, jak jsem řekla. Zhasneme svíčku a pak vylezeme každý jedním oknem. Zavřeme za sebou okenice jak je to nejlíp možné.
(22:16) Ketryn: Oblečená už prakticky jsem. tak jen napjatě zůstávám stát, stranou od okna.
(22:15) Ketryn: "Jasně."
(22:14) Morigan: Uvědomím si, že má pravdu. "Ne. Vypadni tím oknem ve stejnou dobu jako já a pak si dělej, co chceš!" zamračím se na něj a pak se obrátím na vás. "Budu venku kolem domku, nikam nejdu. Oblečte se a zůstaňte tady a radši nechoďte k těm oknům a dveřím," řeknu o mnoho vlídněji.
(22:13) Morigan: "Ty mi radíš, jak bojovat?" užasne.
(22:13) Morigan: "To tedy jde!! Jdu ven oknem. Ty jdi druhým a kryj se ve stínech u domku. Na chvíli zhasneme tu svíčku, neuvidí nás, obejdi dům a zůstaň ve stínu..."
(22:13) Ketryn: On se o tebe bojí opravdu hodně! Co v tom všem sakra vězí!
(22:12) Ketryn: Stále stojím u té postele a ani se nehnu. Já vím, že by jsi to tu ochránila, ale obávám se, že kdybych promluvila, tak by ti má podpora vůbec nepomohla.
(22:12) Morigan: "To...to prostě nejde!" řekne téměř zoufale.
(22:10) Morigan: "Já jsem čarodějka, můžu tuhle kůlničku proti těm šipkám ochránit!! Musím ale ven!!"
(22:10) Ketryn: Událo se to tak rychle, že jsem asi nestihla ani nějak pořád zareagovat a někde se krýt.
(22:08) Morigan: "Doprdele!!!" zakleju. "Slez ze mě!" dusím se, protože mě celou zalehl. "Odpusť, neublížil jsem ti?" zvedá se a chce mi pomoct na nohy. Mám chuť ho nakopnout podruhé.
(22:07) Morigan: Téměř neslyšně proletí otevřenými dveřmi šipka a zabodne se do čela postele, u které se oblékáš. Nestihnu ani zanadávat, když na mě Davigan skočí, aby mě strhl k zemi a já se tak vyhnula druhé šipce, která skončila ve stropním trámku. Volnou nohou kopne do dveří a ty se zabouchnou.
(22:06) Ketryn: Tím nakopnutím jsi mě docela překvapila.
(22:04) Morigan: V nestřežené chvíli ho tedy nakopnu do holeně a jen co vykřikne bolestí a chytne se za nohu, otevřu dveře.
(22:03) Morigan: "Zbláznil ses úplně???" vydechnu. "Okamžitě ustup a myslím to vážně!" prohlásím a pokouším se ho odtlačit. K mému vzteku to není tak jednoduché.
(22:01) Morigan: "Je mi moc líto, ale nemůžu," řekne upřímně. "Nechci, aby se ti něco stalo."
(22:00) Morigan: "To si hraješ na rytíře, nebo co??" začíná mě opravdu štvát. "To na mě neplatí! Já jdu ven a ty mi uhneš!!"
(21:57) Ketryn: Dívám se na vás a oprvadu si říkám, kdo to vyhraje....Jsi pro ně asi opravdu hodně důležitá.

Asi tak nějak. Ještě si dám nějaké víno a sedím a čekám na to co bude. A co po tobě chtějí.