Druhá strana (288 stran zpět) | Herna - Aragorn.cz

Ale líbí se mi:-), a teď když začal o zaklínačích jsem zvědavá... a napjatá co bude zpívat...
Těším se na to... a taky se z toho trochu chvěji:-)

Jsem dojatá z těch balad o Assiru a čarodějích, až z toho mám slzy v očích..:-)

Lidi mu kupují pití a dávají sem tam penízek, protože chtějí, aby hrál dál. I my tam všichni sedíme a posloucháme.
"Dobrá, tak vám povím ještě další příběh. Odehrál se ve Svobodné říši a je to celkem mladý příběh...stejně tak je mladý jeho hrdina. Byl to zaklínač, bojovník s netvory, někdy též nazýván jako vědmák či mutant.

Asi mě to skoro dojme, i když vím, že to vlastně není pravda. Pak ještě zpívá různé konkrétní příběhy, někdy je to vlastně jen vyprávění podbarvené hudbou, ale ta hudba i jeho hlas jsou doopravdy krásné.

A začně zpívat velmi hezkou baladu. Vlastně to není balada, protože má dobrý konec, ale velmi opěvuje statečnost, věrnost a nesobeckost čarodějů a čarodějek ze Svobodné říše, díky nimž Assir i sultán přežili.

Má je normálně světlé, takové pískové. A pak tedy začne hrát. Na loutnu to opravdu umí, zpívá hlavně v obecné, ale občas zazpívá něco v elfštině (což mě velmi potěší a netajím se tím) a taky v assirštině. Většinou jsou to různé milostné balady, sem tam nějaká rozpustilá písnička. Pak řekne: "Zazpívám teď baladu o Velké assirské válce a čarodějích ze Svobodné říše, kteří stáli věrně po boku mladého sultána."

Já se taky na něj natočím a sleduji co se bude dít dál, jsem zvědavá co nám bude zpívat za baladu... ( A asi z deformace se podívám jestli vlasy má světlé jako elund a nebo normálně:-))

Když se nají, tak si sedne na stůl, aby na něj bylo dobře vidět a ladí loutnu. "Procestoval jsem spoustu zemí a měst a viděl jsem spoustu krásných, ale i zlých věcí! A o tom všem bych chtěl vyprávět právě vám, ctihodné panstvo, dámy i pánové i děti." začne.
Mám velmi příjemný hlas i úsměv, to už poznávám, že bude zpívat hezky. Natočím se, abych na něj viděla co nejlíp.

Prohlížím si lidi okolo nás, jestli mě někdo nezaujme. Snažím se nenápadně:-)

No tak to jsem zvědavá taky...:-)

"Hm, to budeme mít asi kulturní večeři," poznamenám s úsměvem. Docela jsem zvědavá, co bude hrát a jak mu to půjde.

Po chvíli si všimneš, že má na řemeni přes záda přehozenou loutnu, takže to bude nejspíš bard. Docela se i tak chová, je hovorný a usměvavý a jen co dostane jídlo, slibuje všem kolem, že bude hrát a zpívat, jen co se nají a napije.

V krčmě, kde jsme ubytovaní je také pár lidí ze Svobodné říše, nebo těch, co nejsou assiřani, jelikož jsme blízko hranic. Hned druhý večer, když jsme večeřeli (Margaret seděla zase vedle Ewana, Morigan vedel Rodericka, Katryn vedle Eliota), byl také dole v krčmě nějaký mladý hubený muž s delšími světlými vlnitými vlasy. Měl takové pestré, ale už trochu seprané a ošoupané oblečení.

Já se taky rozhlížím, ale dodržuji Roderikova slova. A jsem ráda, že tam po válce není památky.../zatím/.Myslím, že si taky spontálně vzpomenu na koupel...:-)

Já jsem ráda, že už jsme v Assiru. Rozhlížím se kolem sebe, ale nenápadně, aby to nevypadalo nějak podezřele. Držím se stranou, jak Roderick přikázal (musela jsem se držet, abych se neušklíbla nad jeho příkazama) a pokud možno někde u Eliota. A v duchu doufám, že když jsme už ve městě, tak budeme mít možnost se někde vykoupat...

Když vjíždíme branou, svítí sluníčko. Je to docela příjemné a ve městě je hodně lidí na ulicích. Myslím, že na hraničních městech není tolik vidět válka, která v Assiru byla, alespoň na tomhle není nic poznat.

"Vzdáleně, výborně. Tak si na to zase vzpomeňte a hlavně to nezapomeňte!" dodá.

Ještě, než do města vjedeme, udílí Roderick důležité pokyny: "Držte se vždy u někoho z nás! V Assiru jste byly, tak vám to snad nemusím tolik zdůrazňovat, ale nikdo by vás ve městě jako samotné ženy neměl potkat!"
"Je to opravdu divné, Rodericku, ale víme to," poznamenám ironicky.
"Nikoho byste neměli oslovovat první a když už s někým mluvíte, tak se mu nedívejte do očí. To taky víte?" ušklíbne se.
"Vzdáleně!" odseknu.

Zhruba ty dva dny nám trvá cesta, než se ocitneme na dohled prvnímu assirskému městu. Nijak jsme se nehnali:-)
Je ráno, ale brány města jsou už otevřené. Město je obehnané světlými kamennými hradbami, tenhle pískový kámen se v Assiru hodně vyskytuje. Na první pohled je rozeznatelný assirský tvar střech a staveb ve městě a taky je celek mnohem barevnější. Než tam vjedeme, dáme si všechny tři závoj přes obličej.

:-D, to mě pobaví:-)... No mi jsme taky dělaly jiné věci, ale kávou po ránu jsme nepohrdly:-)...řeknu ti potišeji.