Druhá strana (286 stran zpět) | Herna - Aragorn.cz

Mar­ga­re­ti­ny na­ráž­ky ohled­ně toho, že pů­jde­me hle­dat Eli­o­ta, mě zas při­ved­ly na jisté myš­len­ky...​Nechce se mi spát a mám pro­vo­ka­tiv­ní ná­la­du...​ale zas na dru­hou stra­nu se bojím, aby se něco nestalo...​Takže mé zod­po­věd­né já svádí boj s tím ne­zod­po­věd­ným. (Šijou se mnou všich­ni čerti)

,,No to jsem si všimla...​doufám, jen to, že Colin je v po­řád­ku:-)" Pořád po­lo­hla­sem. A co dělá ten Bard?? Hraje dál?? Nebo touhle kon­čil?

"Ta asi ne­by­la k po­ba­ve­ní, jest­li sis ne­všimla," od­po­vím taky radši po­lo­hla­sem. "Co je na tom prav­dy těžko říct, je to jen ba­la­da!"

,,A tebe ta ba­la­da snad nějak po­ba­vi­la Mo­ri­gan??, mě teda ne..." ,,Za­jí­ma­lo by mě co je na tom prav­dy." Řeknu ti po­lo­hla­sem.

,, Nic mi není." Po­dí­vám se po něm co dělá.... mys­lím ten bard.

"Co je jí?" po­di­ví se Ewan s tá­za­vým po­hle­dem na mě.
"No...​asi jí to do­ja­lo, co by?" od­po­vím. "To vy chla­pi ne­mů­že­te po­cho­pit!"

,,Fakt za­jí­ma­vý..."

Slo­žím hlavu do dlaní....

"To je teda za­jí­ma­vá ba­la­da," utrou­sím a pá­t­ra­vě se dívám po Mar­ga­ret. "A za­jí­ma­vý název."

Bard skli­dí ob­rov­ský po­tlesk, takže se usmí­vá a do­sta­ne taky spous­tu mincí.
"Je to můj nej­no­věj­ší pří­běh," říká. "Až se se­tká­me příš­tě, bu­de-li tomu tak, slo­žím k ní krás­nou píseň. Bude se nej­spíš jme­no­vat Za­klí­na­čův po­li­bek."

Po­ti­chouč­ku si tam pro se řeknu:?,,Ne."

A co dělá ten bard??

"Ča­ro­děj Swen zů­stal ležet mrtvý.
Colin klesl ze­sláb­lý do ná­ru­če vy­svo­bo­ze­né ča­ro­děj­ky Es­telly, která jej svými kouz­ly rych­le uzdra­vo­va­la, a pře­de­vším také svou lás­kou, kte­rou ke svému po­hled­né­mu za­chrán­ci oka­mži­tě za­ho­ře­la.
Colin s Es­tellou a její sestrou Kreou se pak vy­da­li zpět do je­jich věže, která už zase byla bílá jako padlý sníh. Měs­teč­ko Tris­tram bylo zba­ve­no ča­ro­dě­jo­vy nad­vlá­dy.
Láska ča­ro­děj­ky a za­klí­na­če byla tak silná, jak si jen smr­tel­ní­ci do­ve­dou před­sta­vit. Přes­to­že za­klí­na­čo­vo ře­mes­lo velí pu­to­vat a nemít domov, ne­do­ká­zal svou ča­ro­děj­ku opus­tit a zů­stal s ní. Na okra­ji Tris­tra­mu pod kop­cem u říčky mají svůj domek, kde do­po­sud šťast­ně žijí."

Po­kra­ču­je?? Svým způ­so­bem se mi uleví, ale jsem smut­ná:'-(

"Swen zou­fa­le za­kři­čel. Krás­ná ča­ro­děj­ka ote­vře­la oči a zmá­me­ně se dí­va­la do tma­vých za­klí­na­čo­vých zraků.
"Jsi živá!" vy­de­chl Colin. "Žiješ, lásko!" Po­lí­bil jí krát­ce ještě jed­nou a ťal po ča­ro­dě­ji, osla­be­ném svým vlast­ním zlo­me­ným kouz­lem. Jed­nou je­di­nou ranou ho roz­pů­lil."

Když už byl za­klí­nač zou­fa­lý a vy­zkou­šel všech­no co měl a znal, aby ča­ro­děj­ky osvo­bo­dil, ča­ro­děj k němu pro­mlu­vil: "Nikdy se ti to ne­po­da­ří, věd­má­ku! Es­tel­la i Krea zů­sta­nou na­vždy mé věčné za­jat­ky­ně, mé spící ne­věs­ty, i když jsi mě vlast­ně po­ra­zil!" smál se Swen ďá­bel­ským kru­tým smí­chem.
Zou­fa­lý za­klí­nač seděl u lůžka své mi­lo­va­né a hla­dil její krás­nou tvář a srdce měl na­pl­ně­né smut­kem. Tou­žil jí ale­spoň po­lí­bit na spící rty, ale­spoň jed­nou.
"Je za­kle­tá, za­klí­na­či, jest­li ji po­lí­bíš, ze­mřeš, ať jsi jak chceš mocný." řekl mu Swen.
"Ať," od­po­vě­děl za­klí­nač. "Jest­li ji ne­po­lí­bím, zemřu tím spíš."
A na­klo­nil se, vzal její tvář do dlaní a vrouc­ně jí po­lí­bíl na ústa."

"Bo­jo­va­li spolu dlou­ho, na život a na smrt, ve dne i v noci, kouz­ly i mečem. "Ne­mů­žeš zví­tě­zit," řekl mu ča­ro­děj. "Obě ča­ro­děj­ky jsou za­kle­ty do spán­ku, ze kte­ré­ho je ne­o­de­k­le­je ani dobrý ča­ro­děj, natož ty, věd­má­ku!"
Za­klí­nač hle­dal, až na­ko­nec našel ve věži místo, kde na dvou lůž­kách le­že­ly obě ča­ro­děj­ky. Vy­pa­da­ly jako mrtvé, ale zá­ro­veň stále živé, jak je tí­ži­lo Sweno­vo zlé za­klí­nadlo. Colin po­kle­kl k lůžku své vysně­né ča­ro­dě­ky z ob­ra­zu a ona tam le­že­la ještě krás­něj­ší, než si do­ve­dl před­sta­vit, s vlasy roz­ho­ze­ný­mi po pol­štá­ři a zleh­ka po­o­tevře­ný­mi rty, ja­ko­by oprav­du jenom spala.

"Za­klí­nač vy­tá­hl svůj stří­br­ný meč a sekl do nej­blíž­ší­ho svaz­ku trní. Paže trnů úpěly a sna­ži­ly se ho za­sáh­nout a spou­tat, ale díky jeho rych­los­ti to nešlo a díky jeho lek­tva­ru, kte­ré­ho se před­tím napil, na něj jed ne­ú­čin­ko­val. Bil se celý den a noc, ale na­ko­nec do věže pro­ni­kl."

Já jsem do­o­prav­dy ne­šťas­ná....

"Takže kvůli troše peněz ris­ku­ješ svůj život, mu­tan­te? Ta­ko­ví do­o­prav­dy jste? Nebo co tě na­lá­ka­lo po­kou­šet se dobýt ne­do­byt­né?"
"Láska," za­šep­tal za­klí­nač. A v tu chví­li se ča­ro­děj začal do­o­prav­dy bát."