Druhá strana (52 stran zpět) | Herna - Aragorn.cz

(09:49) Morigan -> Ketryn: Bude už asi k ránu.
(09:50) Ketryn -> Morigan: Tak to budu přes den hodně použitelná :-D
(09:51) Ketryn -> Morigan: Ale dokud nezačne svítat, tak prostě nejsem schopná se odhodlat a vstát.
(09:55) Morigan -> Ketryn: Tak to tam ještě nějakou dobu sedíte, než začne světlat obloha.
(10:00) Ketryn -> Morigan: Ach jo, pak už opravdu budeme muset jít. Ještě nějakou dobu se přemlouvám, ale nakonec se donutím a začnu vstávat.
(10:08) Morigan -> Ketryn: Dojdete tiše k vašemu domu, ale před ním tě ještě přitáhne do náruče a políbí.
(10:12) Ketryn -> Morigan: To nemám moc sílu se nějak bránit
(10:13) Ketryn -> Morigan: Ale nenechám to zajít dál.
(10:14) Ketryn -> Morigan: Už si pak nejdu lehnout a půjdu přichystat snídani. (Chtělo by to kafe :-D)
(10:15) Morigan -> Ketryn: Patrick si na chvíli lehne na "svou" postel, ale tím tě může celou dobu pozorovat, když jsi v kuchyni.
(10:18) Ketryn -> Morigan: Jeho pohled pálí a jsem z něho nervózní. Co já budu dělat, to by mě vážně zajímalo... a to ještě Sigfried není doma, pak to bude úplná krize.
Systém: Margare-tka přichází do místnosti.
(10:22) Morigan -> Ketryn: Ke snídani se většinou jí co zbylo od včera, případně se ohřívá kaše a tak, takže jsi s tím hotová docela brzy. (No, kafe bohužel, ale naprosto to chápu! :-D )
(10:24) Morigan -> Ketryn: Ještě nějakou dobu to trvá, než začnou vstávat ostatní a tobě se mezitím začne chtít spát.
(10:29) Ketryn -> Morigan: Tak jdu pak pro Ydu, abych ji oblíkla a nakrmila. Se spaním se snažím bojovat, odmítám jít teď spát, to by bylo vážně divné. Budu to muset dneska nějak zvládnout. Snažím se aspoň dost najíst, abych to tím trochu kompenzovala.
(10:33) Morigan -> Ketryn: Bojovat se ti celkem daří, odpoledne je to pak asi nejhorší.
(10:37) Ketryn -> Morigan: Tak třeba aspoň budu v noci konečně spát. Stále si odmítám jít lehnout a snažím se furt něco dělat.
(10:48) Morigan -> Ketryn: Pak už se modlíš, aby byl večer a Yda šla spát a ty jsi mohla jít taky spát.
(10:51) Ketryn -> Morigan: Jo, to se modlím a vážně se těším do postele. Takže jakmile Yda usne, tak jdu zalehnout taky,
(10:51) Morigan -> Ketryn: Ani si nemusíš házet, to opravdu usneš.
(10:54) Ketryn -> Morigan: To je takové vysvobození.
(11:14) Morigan -> Ketryn: James zase během dne sekal někomu dřevo a Ragnar s Giselherem skoro celý den překovávali asi všechny koně, co máme v Harmu. Poslední dobou jsme všichni fakt pracovití.
(11:15) Ketryn -> Morigan: To toho bude hotovo víc než obvykle, i když nás je v Harmu jen půlka :-D
(11:16) Ketryn -> Morigan: Ale já se jim vůbec nedivím, taky hodně pracuji a jsem často u zvířat, to je jediné, co člověk aspoň trochu uklidní.
Systém: Ketryn přichází do místnosti.
(12:38) Morigan -> Ketryn: Ten další den ráno tě probere vytrvalé bušení na střechu, což znamená že asi dost prší.
(12:40) Ketryn -> Morigan: Tak začnu vstávat, oblékat se a česat se. Déšť mě moc nepotěší, ale co nadělám. Yda už je vzhůru?
(12:48) Morigan -> Ketryn: Yda je vzhůru, zrovna slézala z postele.
(12:53) Ketryn -> Morigan: "Ahoj broučku," usměju se. Chytnu ji a převleču. "Půjdeme si udělat snídani?" Vezmu ji za ruku a jdeme spolu do kuchyně.
(12:59) Morigan -> Ketryn: "Venku prší," oznámí ti.
(13:03) Ketryn -> Morigan: "To ano a to pořádně, leje jak z konve. To si dneska asi venku moc hrát nebudeme."
(13:20) Morigan -> Ketryn: "Já si ale chci hrát venku," posteskne si.
(13:20) Morigan -> Ketryn: "Myslíš, že přestane?"
(13:32) Ketryn -> Morigan: "To nevím," usměju se na ní. "Uvidíme, třeba už to za chvíli nebude tak hrozné a půjdeme pak ven, jo? Můžeme pak skákat do louží."
(13:33) Ketryn -> Morigan: Snažím se jí zatím zaměstnat doma.

(21:05) Ketryn -> Morigan: "Když půjdu za tebou, slíbíš mi, že na mě nebudeš naléhat?" zeptám se a říkám si, že to zní fakt ujetě.
(21:07) Morigan -> Ketryn: To je dost ujetý :-D
(21:07) Morigan -> Ketryn: "Jak to myslíš?" řekne Patrick už po pás ve vodě.
(21:16) Ketryn -> Morigan: "Raději nijak..." zakroutím hlavou a přemůžu se a do vody nejdu. "Nemůžu to teď dělat ještě horší..."
(21:21) Morigan -> Ketryn: "Je to vážně studené, v tomhle se seveřani opravdu koupou?" zeptá se celkem pobaveně, ale do vody se ponoří. Po chvíli se vrátí blíž ke břehu. "Pojď za mnou," požádá tě tiše.
(21:23) Ketryn -> Morigan: (Připadám si jak před čtyřmi lety, když jsem se snažila vzdorovat Sigfriedovi :-D I když tehdy v tom nebyla láska.)
(21:29) Ketryn -> Morigan: "Půjdu... ale slib mi to, že nebudeš dělat nic, co nechci..."
(21:31) Morigan -> Ketryn: "Dělal jsem někdy něco takového?" řekne potichu a s určitým dotčením.
(21:35) Ketryn -> Morigan: Fakt mě přivede k šílenství. Ono je bohužel nechci a nechci. Asi jsem blázen, ale nakonec se svléknu a jdu do vody. Ono mě to možná aspoň zchladí, řekla bych, že z té studené budu mít infarkt. "Musím ti říct něco hrozně důležitého," vyjeknu, když vlezu po kolena do vody. "Ani po čtyřech letech na severu jsem se zas tolik neotužila."
(21:38) Ketryn -> Morigan: Jsem odhodlaná se hlídat a držet si aspoň trošičku odstup.
(21:38) Morigan -> Ketryn: "To je možná jediná věc, o kterou bych se i vsadil," řekne pobaveně a jedním skokem tě strhne do ledové vody. A z toho máš teprve infarkt.
(21:39) Ketryn -> Morigan: Tak to opravdu vykřiknu a lapu po dechu!
(21:41) Ketryn -> Morigan: "A pak že nebudeš dělat nic, co nechci! Tohle je vražda!" napůl se směju a napůl křičím.¨
(21:43) Morigan -> Ketryn: Tak tě potopí znovu, ale jen na chvíli, samozřejmě.
(21:45) Ketryn -> Morigan: To se samozřejmě snažím bránit nebo ho potopit s sebou.
(21:46) Morigan -> Ketryn: Chvíli spolu v té ledové vodě blbnete a i když opravdu neudělá nic dalšího, vnímáš celou dobu jeho tělo, které je pořád o dost teplejší, než ta ledová voda.
(21:50) Ketryn -> Morigan: No to vnímám! A mám co dělat, abych si udržela své odhodlání a aspoň trochu čistou hlavu. Ještě že mi v tom pomáhají drkotající zuby.
(21:52) Morigan -> Ketryn: Nejste tam dlouho, protože bys jinak zmrzla a na břehu se pak mokří oblékáte do oblečení, ve kterém jste přišli.
(21:53) Ketryn -> Morigan: Když se oblečeme, tak se k němu přitulím a chci chvíli prostě jen tak sedět.
(21:54) Morigan -> Ketryn: On chtěl udělat to samé, takže tě pevně obejme, aby tě zahřál, což funguje.
(21:55) Ketryn -> Morigan: Mlčím a nemůžu se rozhodnout, jestli mi je hezky nebo naprosto krizově.
(21:56) Morigan -> Ketryn: "Připadá mi to trochu jako kdysi, pamatuješ? Scházeli jsme se v noci v tom... salónku nebo kde," pousměje se.
(22:00) Ketryn -> Morigan: "To jo pravda, historie se opakuje," pousměju se taky, když si na to zavzpomínám. "Akorát nás to tenkrát málem dovedlo na šibenici," dodám pobaveně.
(22:01) Morigan -> Ketryn: "Na špalek," opraví tě. "Byli jsme šlechta!"
(22:05) Ketryn -> Morigan: "Jo no jo vlastně," zasměju se. "Já byla nakonec ráda, že jsem z Akarie odešla. Ale ty..." dodám vážněji
(22:07) Morigan -> Ketryn: "Já byl taky rád, jinak bych byl bez hlavy," řekne.
(22:09) Ketryn -> Morigan: "No pak už jo," usměju se znovu.

(19:27) Ketryn -> Morigan: Ach jo, zas mám plnou hlavu. Takže doma jsem spíš zamlklá a všechny úkony dělám tak nějak automaticky.
(19:36) Morigan -> Ketryn: K6 potom na spaní.
(19:36) Systém -> Ketryn, Morigan: Hod na šestistěnné kostce (k6): 1
(19:37) Ketryn -> Morigan: Hm, tak to už bych chtěla moc... to zas budu ráno vypadat.
(20:06) Morigan -> Ketryn: Čeká tě skutečně další těžká a skoro probdělá noc.
(20:08) Ketryn -> Morigan: To je hrozný, to je to ještě víc ubíjející než dny :-/ ! Vážně začínám chápat, že se lidi prostě zblázní. Si snad budu muset zajít k léčitelce pro nějaké bylinky na spaní...
(20:09) Morigan -> Ketryn: Opět myslíš na Patricka, který leží vedle kuchyně na posteli a máš pocit, že taky nespí.
(20:13) Ketryn -> Morigan: Ach jo, to mi vůbec nepomáhá, že vím, že je taky vzhůru! Fakt bych si k němu šla nejraději lehnout, už skoro i vstanu, ale nakonec se ovládnu, i když mě to ničí. Chce se mi vzteky a bezmocí křičet a brečet.
(20:16) Morigan -> Ketryn: Pak se ozve tichounké zaklepání na dveře, už je ale asi hluboká noc, možná spíš k ránu.
(20:17) Ketryn -> Morigan: To se leknu a chvíli přemýšlím, jestli se mi to nezdá. Nakonec ale vstanu a jdu otevřít.
(20:23) Morigan -> Ketryn: Když otevřeš, Patrick se protáhne dovnitř. "Věděl jsem, že nespíš," zašeptá, aby nevzbudil Ydu. "Zblázním se, jestli budu muset dalších několik hodin ležet tak daleko od tebe," zavře za sebou dveře a obejme tě.
(20:24) Ketryn -> Morigan: "Patricku..." vypravím ze sebe přiškrceně. Úplně se roztřesu, když mě obejme. Tohle mi nesmí dělat!
(20:25) Morigan -> Ketryn: "Katryn," šeptá tvoje jméno. "Vím, žes mi to zakázala, ale já nemám sílu na žádné zákazy," políbí tě.
(20:27) Ketryn -> Morigan: "Prosím...to nejde..." Snažím se chabě odtáhnout a skoro se u toho rozbrečím. Jak mám bojovat sama se sebou i s ním??
(20:29) Morigan -> Ketryn: K6
(20:29) Systém -> Ketryn, Morigan: Hod na šestistěnné kostce (k6): 4
(20:29) Morigan -> Ketryn: Nepustí tě a pokračuje v líbání. Ani nevíš jak a skončíte na posteli.
(20:30) Ketryn -> Morigan: Cože?? To mi zatemňuje mozek.
(20:31) Ketryn -> Morigan: "Prosím, tady ne, to nejde," snažím se ho dál odstrčit, ale mé tělo se mnou vůbec nespolupracuje.
(20:36) Morigan -> Ketryn: K6
(20:36) Systém -> Ketryn, Morigan: Hod na šestistěnné kostce (k6): 5
(20:38) Morigan -> Ketryn: "Tak... se pojď se mnou projít ven... když nechceš být tady..." přestane tě na chvilku líbat.
(20:41) Ketryn -> Morigan: Vidím v tom chvilkové vysvobození, tak přikývnu. "Jenom... projít..." hlesnu.
(20:49) Morigan -> Ketryn: Tak tedy hodně nerad vstane a proklouznete tiše ven temným domem. Venku je taky tma, ale díky měsíčnímu světlu se brzy rozkoukáte.
(20:51) Ketryn -> Morigan: Zhluboka se nadechnu a vezmu ho za ruku. Asi si to namíříme směrem k vodě.
(20:55) Morigan -> Ketryn: Dojdete k vodě do zátoky, kde kotví pár rybářských člunů, měsíc, který byl před pár dny v úplňku, osvěcuje vodní hladinu.
(20:57) Ketryn -> Morigan: Tak se tam na chvíli posadím. Nevím, jestli to byl dobrý nápad, ten pohled na noční zátoku mě dostává ještě víc. "Dej mi čas..." zašeptám po chvíli. "Nedokážu to vše najednou zvládnout."
(20:58) Morigan -> Ketryn: Nejdřív se chce posadit vedle tebe, ale nakonec odhodí boty a pak i oblečení a jde vlézt do vody.
(21:00) Ketryn -> Morigan: Co to zase dělá? On mě chce umučit? Nejraději bych šla za ním, jenže to už bych svou snahu mohla zahodit rovnou!

(17:37) Ketryn -> Morigan: "A mám Ydu... je můj život," dodám tiše a zas cítím tu obrovskou tíseň z téhle neřešitelné situace.
(17:39) Morigan -> Ketryn: "Tomu... rozumím," hlesne a oči se mu naplní slzami.
(17:41) Ketryn -> Morigan: Ach, to jsem nechtěla! Neovládnu se a obejmu ho.
(17:43) Ketryn -> Morigan: "Já...vím o Anabelle," zašeptám potichu. "Poznala jsem to..."
(17:49) Ketryn -> Morigan: "Je mi to tak strašně líto..." stále šeptám a už mám zase na krajíčku. Nechtěla jsem mu to říkat, ale nějak jsem to v tuhle chvíli nevydržela.
(17:56) Morigan -> Ketryn: Objetí pevně opětuje, ale když to říkáš, do tváře mu nevidíš, jenom objetí zesílí a cítíš, jak ze všech sil zadržuje vzlyky.
(18:05) Ketryn -> Morigan: "Vím, jaké je to přijít o dítě...Zabili mi syna, když mu bylo půl roku. Postupem času si na tu bolest zvykneš," šeptám soucitně a snažím se zadržovat slzy.
(18:08) Morigan -> Ketryn: "Nikdy jsem neměl věřit těm druidům!" pronese skrz stažené hrdlo.
(18:11) Ketryn -> Morigan: "Není to tvoje chyba, není. Jak jsem pochopila, tak to s druidy není zrovna jednoduché..."
(18:12) Ketryn -> Morigan: "Byla to nešťastná bouřka, která vám nedovolila doplout," řeknu smutně.
(18:22) Ketryn -> Morigan: "Stále moc nechápu, proč to po vás druidové vlastně chtěli."
(18:28) Morigan -> Ketryn: "Právě, že je to všechno moje chyba!" pustí tě a slzy už zadržet nedokáže. "Nechápu, jak jsem mohl věřit v tak absurdní dobré konce, když jsem udělal v životě tolik špatných věcí!" otře si slzy.
(18:33) Ketryn -> Morigan: "Jamesi, není to tvoje chyba! Rozumíš? Bylo to hrozné neštěstí, za které nikdo nemůže. Morigan by si myslela to samé." Chytím ho za ramena. "A každý si zaslouží dobrý konec..." dodám.
(18:42) Morigan -> Ketryn: "Neměli jsme na tu loď nikdy nastoupit, neměl jsem přesvědčovat Waltera! Jenže bylo snadné uvěřit, že... prostě uvěřit. Protože jsem chtěl uvěřit! A teď způsobuju Lily bolest a v žádném případě nedopustím, abych způsobil ještě větší. Vím, že bych měl zmizet, ale je to jako bych si měl sám useknout ruku a jsem na to příliš zbabělý..."
(18:48) Ketryn -> Morigan: Zůstanu na něho koukat a nevím co říct, zas mi to trhá srdce :-( "Jamesi, takhle nemluv..." vypravím ze sebe.
(18:50) Ketryn -> Morigan: "Nějak to vyřešíme," snažím se, i když mě samotné to zní chabě.
(18:55) Morigan -> Ketryn: "A jak?"
(18:55) Ketryn -> Morigan: No, to jsem si naběhla.
(18:57) Ketryn -> Morigan: "To...to nevím," přiznám nešťastně. "Měl by sis s Morigan promluvit.."
(19:03) Morigan -> Ketryn: Zakroutí hlavou, ale neřekne na to nic.
(19:05) Ketryn -> Morigan: Ach jo :-(
(19:07) Ketryn -> Morigan: "Necháš už toho sekání a půjdeš na večeři? Pomůžu ti to uklidit."
(19:09) Morigan -> Ketryn: "Myslím, že bych to měl dodělat, když už jsem se nabídl."
(19:12) Ketryn -> Morigan: Tak se s ním asi nepřu, ale aspoň mu to pomůžu odnášet a rovnat.
(19:19) Morigan -> Ketryn: Když pak vyjde z domu Aella, dost se podiví. "Teď to vypadá, že si neumím nasekat a uklidit dřevo!" zděsí se. "Já jsem jen nechtěla odmítnout, tak..."
(19:22) Ketryn -> Morigan: Tak to mě asi celá ta situace krizově pobaví. "To nevadí, potřebovali jsme udělat nějakou práci." Ale už toho raději nechám, ať si to tam poskládá sama.
(19:25) Ketryn -> Morigan: Asi se pak rozloučím a půjdu domů. A doufám, že James už taky půjde odpočívat.
(19:26) Morigan -> Ketryn: James se taky rozloučí a rozejdete se.

(14:56) Morigan -> Ketryn: A James si asi říká to samé, protože k večeru ho náhodně uvidíš sekat zásoby dříví u Aellina domu, zřejmě nabídl svou pomoc a ona ji přijala.
(14:58) Ketryn: Tak to tedy koukám! Říkám si, že by měl ještě odpočívat a ne sekat dřevo, ale neodvážím se mu to říct.
(15:07) Margare-tka: "Cože?" kouknu na ni nechápavě. "Já si nemyslím, že budou chtít odplouvat. Ani nevím co bych dělala, ty by jsi snad jela?" já nevím jestli ji mám věřit, bůh ví jak si ji Tynna omotala kolem prstu. Přátelí se spolu?
(15:29) Morigan -> Ketryn: Všimne si tě a možná trochu čeká, že za ním s něčím takovým přijdeš.
(15:32) Ketryn -> Morigan: No tak to po chvíli zaváhání zkusím. Přijdu blíž."Jsi si tímhle jistý?" podívám se na dřevo. "Měl bys ještě odpočívat, sotva jsi utekl hrobníkovi z lopaty..."
(15:38) Morigan -> Ketryn: Zasekne sekeru do špalku. "Jsem si jistý."
(15:39) Ketryn -> Morigan: Tak jsem ráda, že ji nezasekne do mě. "Včera si málem omdlel... A Morigan dalo dost práce tě vyléčit," zkusím to ještě.
(15:41) Morigan -> Ketryn: "Ublížil jí někdy?" zeptá se tě najednou úplně mimo téma, jako by si uvědomil, že může využít příležitosti, když tu nikdo jiný není. "Je to agresivní a primitivní člověk, ale vím, že mi na to Lily neodpoví po pravdě."
(15:50) Ketryn -> Morigan: Zůstanu na něho zaskočeně koukat. Vzpomenu si třeba na zlomenou ruku a tak, takže chvíli nevím, jak to zformulovat. "Neublížil, nebo ne, tak jak myslíš. Vím, že je Ragnar takové prudší povahy, ale Morigan by neublížil."
(15:51) Morigan -> Ketryn: "Tak se to vždycky říká, že?" ušklíbne se bolestně.
(15:52) Ketryn -> Morigan: "Občas si udělají nějaké lehčí zranění ve cvičném souboji, ale to je tady normální," dodám.
(15:53) Ketryn -> Morigan: "Jak to myslíš?" můj pochroumaný mozek to nějak nepochopil.
(15:55) Morigan -> Ketryn: "Že by jí nikdy neublížil. Tak se to vždycky říká, když se chce někdo druhý ukonejšit."
(15:58) Ketryn -> Morigan: "Ale já to myslím vážně. Položil by za Morigan život. Na tebe tak vyjel, protože se bojí, že o ni přijde," řeknu bez přemýšlení.
(15:59) Morigan -> Ketryn: Vezme znovu do ruky sekeru, aby pokračoval v práci, ale tohle ho zarazí. "Že přijde o to, co si uloupil?" ušklíbne se.
(16:45) Ketryn -> Morigan: "Jsme tu už čtyři roky... Za tu dobu se stala spousta věcí," řeknu opatrně.
(16:53) Ketryn -> Morigan: "Už nejsme kořist, kterou si tenkrát uloupili..."
(16:56) Morigan -> Ketryn: (Kdyby znal termín "stockholmský syndrom", tak ti ho asi vpálí :-D )
(16:56) Ketryn -> Morigan: (No jo no :-D )
(17:08) Ketryn -> Morigan: "O tomhle by sis měl promluvit s Morigan..." Říkám si, že bych měla jít, nechci se do toho plést.
(17:14) Morigan -> Ketryn: "Jak můžeš chtít dobrovolně žít s někým, kdo tě násilím odvlekl z tvého života, od tvého muže a všech blízkých? Ptám se tebe, protože nemám odvahu zeptat se jí. Říkala jsi, že na té lodi to bylo doopravdy strašné tak proč, jak je to možné?" řekne tiše, ale naléhavě a podívá se ti do očí.
(17:17) Ketryn -> Morigan: No bezva, takže já si tohle projdu nejdřív s Patrickem a teď i s Jamesem? Mě trefí :-D
(17:17) Ketryn -> Morigan: Nevím, jestli ten jeho pohled vydržím.
(17:24) Ketryn -> Morigan: "Asi na to neexistuje prosté vysvětlení," řeknu potichu. "Chtěly jsme utéct, opravdu jsme se to snažily vymyslet, ale nešlo to... Aby nás nepodezřívali, tak jsme začaly předstírat, že jsme si tu zvykly. Jenže se to zvrtlo a než jsem se nadála, tak už jsem to jen nepředstírala, a ten život opravdu žila... Neexistuje pro to omluva a výčitky mě nikdy nepřestaly pronásledovat, ale prostě jsem se smířila s tím, že tu zůstaneme."

(15:08) Margare-tka -> Morigan: "Cože?" kouknu na ni nechápavě. "Já si nemyslím, že budou chtít odplouvat. Ani nevím co bych dělala, ty by jsi snad jela?" já nevím jestli ji mám věřit, bůh ví jak si ji Tynna omotala kolem prstu. Přátelí se spolu?
(15:09) Morigan -> Margare-tka: (Baví se s ní asi tak jako s tebou, tedy navenek to tak vypadá). "No já bych asi jen tak jednoduše odplout nemohla, jsem vázaná službou. Možná jen kdybych hodně chtěla a to nejspíš ne. Zvykla jsem si tu, ačkoliv budoucnost je momentálně asi trochu nejistá. Ale to má taky něco do sebe."
(15:13) Morigan -> Margare-tka: Dojdete pomalu až do přístavu, kde je docela živo. Na vodě kotví hotové, nebo skoro hotové lodě, ty rozestavěné jsou asi ještě v lese při břehu.
(15:16) Margare-tka -> Morigan: "Co konkrétně seti zdá na budoucnosti nejisté? Já jsem si tu taky zvykla velmi rychle, ale v poslední době jsem ze všeho opravdu už ubitá."
(15:18) Morigan -> Margare-tka: "No tak je otevřená válka se Severním klanem, to nakonec nemusí dopadnout dobře pro náš klan. Teď to sice dobře vypadá, ale kdoví." Nevypadá ale, že by se tím trápila nějak víc.
(15:20) Margare-tka -> Morigan: Tak si to s dětmi prohlédneme a pak jdeme se podívat někam po břehu, hlídám děti a když jsou na molo, jdu za nimi, aby ta nežuchly. Je teplo, tak by se vykoupat mohly ne?. Jinak jsem vzala malý košík, kde mám placky a nebo nějaké ovoce, kdyby měly děti hlad. "To ano, ale myslím že odjezdem bychom si moc nepolepšily ve Svobodné je taky docela dost krvavá válka."
(15:21) Morigan -> Margare-tka: "No právě," souhlasí Suzy.
(15:22) Morigan -> Margare-tka: Teplo docela je, voda bude samozřejmě studená, ale tady jsou na to zvyklí. U dětí těžko říct. Lassi a Einar se jdou na molo podívat, Sáře se nechce a je naštvaná, že tam jdou bez ní, tak jen pokřikuje v bezpečné vzdálenosti ze břehu.
(15:25) Margare-tka -> Morigan: No mě tedy zajímá jak ji jednou dostanu na loď, kdybychom odjížděli....doufá, že ji ta nechuť k vodě přejde.
(15:25) Morigan -> Margare-tka: (Ale když byste se vy nebo děti chtěly koupat, tak spíš stranou a ne přímo u mola a u lodí. )
(15:28) Margare-tka -> Morigan: Jo to je jasný, to bychom je vzaly někam stranou po břehu, stejně si tam asi někde sedneme a děti se mohou pak najíst. "Ty se nechce jít podívat na molo?" zeptám se jí. hlídám asi jí, aby někam předvídatelně neodešla.
(15:29) Morigan -> Margare-tka: "To nechci!" podívá se po tobě udiveně, proč by to měla chtít.
(15:30) Margare-tka -> Morigan: "No dobře." usměju se.
(15:32) Margare-tka -> Morigan: "Ale voda není zas tak strašná" dodám ještě.
(15:37) Morigan -> Margare-tka: Jdete pak lesem stezkou podél břehu, děti běhají většinou blízko vody, Einar honí Lassi blízko břehu a několikrát zaběhnou i do vody, v těch místech je pak mělčina a normálně se svažující břeh. Sára si drží uctivou vzdálenost a ti dva jí štvou.
(15:49) Margare-tka -> Morigan: No mrzí mě, že ji o nebere. Hlídáme je tak nějak na střídačku. Hlavně aby byly na mělčině a ne ve hloubce a jdeme do bobře přístupné cestě, aby to nebylo nebezpečné A nechodíme daleko. Aby to taky nebylo nebezpečné.
(15:51) Margare-tka -> Morigan: Mám tam z toho respekt.
(15:53) Margare-tka -> Morigan: "No neměli bychom chodit moc daleko říkám Suzy."
(15:54) Morigan -> Margare-tka: Na místě, kde je pláž z hrubšího písku největší a nejpřívětivější, se usadíte, abyste si dali něco k jídlu. Na tomhle místě jste už několikrát byli.
(16:01) Margare-tka -> Morigan: Když už jsme tam byly tak si tam sedneme , předpokládám, i s Arim, když jsme ještě chodili společně k moři. Koukám na děti a Sáře dám placku, aby si sedla do bezpečného sucha a jedla. "Nevím proč Suzy, ale mám tu dnes nějak divný pocit." řeknu jí a kouknu se za nás do lesa.

(11:17) Ketryn -> Morigan: Jo, to ti poděkuji, docela bych to chtěla vědět :-(
(11:18) Ketryn -> Morigan: Tak jsem se mlčky najedla u stolu a pak všem popřeji dobrou noc a jdu si lehnout...
(11:23) Morigan -> Ketryn: K6
(11:24) Systém -> Ketryn, Morigan: Hod na šestistěnné kostce (k6): 5
(11:31) Morigan -> Ketryn: Tentokrát se ti spánek nevyhýbá, asi na tebe dolehla únava.
(11:33) Ketryn -> Morigan: To asi ano. A taky možní pomohla tu studená koupel. Ty jo, aspoň že spím
(11:40) Morigan -> Ketryn: Ráno ovšem spíš déle než obvykle a když se vzbudíš, už tam Yda není. Předpokládáš, že se jí ujal někdo jiný z domu a nakrmil jí.
(11:44) Ketryn -> Morigan: To jsem tedy matka :-D Tak vstanu, obleču se, učešu, jdu rychle něco sníst a dívám se po Ydě. A pak půjdu dělat, co je potřeba třeba ke zvířatům. Cítím se provinile, že jsem tak dlouho spala.
(11:46) Morigan -> Ketryn: Ydu pak najdeš venku, hraje si s ostatními dětmi pod dohledem těch starších - Irri a Owena. Owen se ale momentálně trochu víc zajímá o dění v kovárně, kde je Ragnar s Giselherem a pracují a něco spolu probírají.
(11:51) Ketryn -> Morigan: Tak je dojdu všechny pozdravit. Vypadá už Ragnar trochu klidnější? Zůstanu tam chvíli s Ydou, ale pak ji tam zas nechám s ostatními dětmi, ať si hrají.
(11:52) Morigan -> Ketryn: Yda tě radostně uvítá, ale zas až tak moc jsi jí nechyběla, evidentně se baví dobře.
(11:55) Morigan -> Ketryn: Klidnější, než když včera vtrhnul do dveří rozhodně vypadá.
(11:55) Morigan -> Ketryn: //Skočím jenom do knihovny a pro látku, abych pak odpoledne už nikam nemusela :-)//
(11:58) Ketryn -> Morigan: Tak to jsem ráda :-) Chvíli tam jsem, ale když vidím, že se Yda dobře baví a nepostrádá mě, tak ji tam s klidným svědomím nechám Irri a jdu pracovat.
(11:58) Ketryn -> Morigan: Tak aspoň že nic nerozbíjí a nikoho nemlátí.
(11:58) Ketryn -> Morigan: //Dobře :-)//
Systém: Ketryn přichází do místnosti.
Systém: PJ Morigan přichází do místnosti.
(13:31) Morigan: //Už jsem tady.//
(13:35) Ketryn: //Já taky :-)//
(13:46) Ketryn -> Morigan: Jestli jsi doma, tak tě pak dojdu ještě pozdravit. Vypadá to, že jste se snad všichni večer nepozabíjeli.
(13:47) Morigan -> Ketryn: Jo, jsem doma, dělám pořádek v kuchyni a Walter s Jamiem sedí u stolu.
(13:49) Ketryn -> Morigan: "Ahoj," pozdravím vás všechny a sleduji, jaká panuje nálada, žádný zázrak to asi nebude.
(13:58) Ketryn -> Morigan: A zajdu na chvíli za tebou do kuchyně.
(14:00) Ketryn -> Morigan: "Co Ragnar, je už to lepší?" ptám se tě.
(14:02) Morigan -> Ketryn: "Neřekla bych," odpovím upřímně.
(14:03) Ketryn -> Morigan: "Ach jo..A... mluvili jste ještě? Nebo mlčíte?"
(14:17) Morigan -> Ketryn: "On se mnou myslím nechce mluvit," řeknu sklesle. "Jenže jak mám pak zjistit, co si o tom všem myslí??"
(14:17) Morigan -> Ketryn: Snažím se mluvit potichu, aby nás ti dva moc neslyšeli.
(14:21) Ketryn -> Morigan: "No, typický Ragnar..." vzdychnu. "Asi to nějak potřebuje vstřebat. Ale za tohle vážně nemůžeš a ani jsi mu nelhala. Tak snad se nějak vzpamatuje," taky mluvím potichu nebo varjagsky. "A co James?"
(14:29) Morigan -> Ketryn: "To on ví, že jsem mu nelhala. Nevím, myslím, že ho to hodně sebralo, i ten způsob, jakým se to dozvěděl."
(14:31) Ketryn -> Morigan: "Asi ano... myslím, že ho to sebralo opravdu hodně. A že se bojí..."
(14:39) Morigan -> Ketryn: "Já se bojím taky."
(14:44) Ketryn -> Morigan: "No, to mi povídej... Přemýšlela jsi... co budeš dělat?"
(14:46) Morigan -> Ketryn: Podívám se na tebe tázavě, jestli to opravdu chceš vážně rozebírat prakticky před Walterem a Jamesem?
(14:49) Ketryn -> Morigan: No dobře, tak ne...
(14:53) Ketryn -> Morigan: Ještě chvíli tam s tebou jsem a pak se rozloučím a jdu něco dělat. Práce mě aspoň zaměstná a trochu odpoutá od krize.
(14:54) Morigan -> Ketryn: To si říkám taky. A to si říká asi i Ragnar, který je v kovárně prakticky celý den a hodlá asi udělat všechno najednou nebo nevím.
(14:56) Ketryn -> Morigan: Hlavně, aby s tebou začal mluvit.
(14:56) Ketryn -> Morigan: Ale unavit se prací je v tuhle chvíli asi nejlepší řešení.

(13:36) Morigan -> Ketryn: Pozve tě tedy dál.
(13:37) Ketryn -> Morigan: "Děkuju..."
(13:37) Ketryn -> Morigan: Jdu za ní.
(13:37) Ketryn -> Morigan: "Chtěla jsem se zeptat, jestli existuje něco proti otěhotnění, když jsem pár dní zapomněla brát tty bylinky," zeptám se pak na rovinu. "Víš, taková rychlá pomoc po."
(13:41) Morigan -> Ketryn: "No, nejspíš by se to muselo provést jako když se žena chce zbavit nechtěného plodu," zamyslí se. "Není to ale nic příjemného a ani úplně bezpečného. Ty jsi těhotná?"
(13:43) Ketryn -> Morigan: "Ne..." zakroutím hlavou. "Jen se mi dnes stala taková nehoda. Tak bych tomu chtěla předejít a ujistit se, že opravdu neotěhotním."
(13:43) Morigan -> Ketryn: "Pak mi to přijde zbytečné," řekne ti.
(13:44) Ketryn -> Morigan: "Jak moc by to bylo nebezpečné, když by to bylo takhle brzy."
(13:45) Morigan -> Ketryn: "Vždycky to je nebezpečné, že už pak nebudeš moct mít děti. Je to radikální zásah, ten odvar je vlastně jed."
(13:46) Ketryn -> Morigan: "Takže mi říkáš, že mám přijít až kdybych zjistila, že jsem opravdu těhotná?" ptám se a cítím další krizi.
(13:47) Ketryn -> Morigan: "Dobře... tak děkuji. A omlouvám se, že jsem tě rušila takhle pozdě." Rozloučím se s ní. Tohle asi teď riskovat nebudu. Budu se modlit, abych těhotná nebyl. Chce něco za konzultaci?
(13:48) Morigan -> Ketryn: "Pokud už chceš takhle riskovat a ničit si tělo, asi by bylo dobré vědět, že to doopravdy potřebuješ a ne, že si to jen myslíš," řekne na rovinu.
(13:48) Morigan -> Ketryn: Ne, za tohle nic nechce.
(13:49) Ketryn -> Morigan: Jo, budu se za to modlit a budu žádat bohy, aby mi ten život neudělali ještě komplikovanější.
(13:51) Ketryn -> Morigan: Tak se s ní rozloučím, ještě jednou poděkuji a jdu domů. A cestou se pomodlím, abych po tomhle uklouznutí neotěhotněla.
(13:54) Ketryn -> Morigan: Jo a jdu si hned ty bylinky uvařit, třeba tu může mít ještě nějaký účinek, když jsem vynechala jen pár dní.
(14:05) Morigan -> Ketryn: Patrick tě pozoruje ze svého "přístěnku" u kuchyně.
(14:09) Ketryn -> Morigan: Uvařím si a vypiju bylinky. A pak mi to nedá a naliji nám dva pohárky medoviny a dojdu si k Patrickovi na chvíli sednout. "Jsi v pohodě?" zeptám se nejistě a podám mu tu medovinu. (Nejraději bych se opila do bezvědomí :-D)
(14:10) Ketryn -> Morigan: Jo a Ydu už jsem před tím šla uložit.
(14:11) Morigan -> Ketryn: "A ty?" zeptá se na oplátku.
(14:14) Ketryn -> Morigan: "Já se ptala první," usměju se. Já v pohodě fakt nejsem, ale to mu říkat nebudu. "Jak bych to řekla, není to zrovna normální situace."
(14:18) Morigan -> Ketryn: "Nic mi není," řekne. "Já jsem měl při té nehodě velké štěstí, skoro nic se mi nestalo."
(14:20) Morigan -> Ketryn: "Tedy... pokud se dá říct, že to bylo štěstí."
(14:21) Ketryn -> Morigan: "Jak to myslíš? Samozřejmě jsi měl štěstí, vy všichni, že jste to vůbec přežili."

(11:45) Morigan -> Ketryn: To vzbudí zvědavost a zájem u všech ostatních. "Ze Svobodné říše, tak odkud jste vy?" zajímá se Gwen a dotkne se Patrickova ramene, jako by byl nějaký exotický tvor.
(11:47) Morigan -> Ketryn: "Ano, tam odkud jsme my," potvrdím. "Byli hodně zranění, takže se o ně nějaký čas postaráme," dodám.
(11:48) Morigan -> Ketryn: Zpoza rohu se objeví Werana z Ydou, kterou vede za ruku.
(11:49) Ketryn -> Morigan: "Gwen..." napomenu ji unaveně, aby na Patricka tak nezírala.
(11:51) Ketryn -> Morigan: Souhlasně s tebou přikývnu.
(11:51) Ketryn -> Morigan: Tak to se neudržím a jdu jim hned naproti. "Ydo, miláčku," zvednu ji a vezmu do náruče.
(11:53) Morigan -> Ketryn: "Mami!" vítá tě radostně.
(11:57) Ketryn -> Morigan: "Zlatíčko, už jsem zpátky," usmívám se. Dám ji pusu a jdu s ní v náručí pomalu zpátky. Jsem ráda, že ji mám zas u sebe. Vůči Patrickovi cítím výčitky, ale nedokážu s tím teď nic dělat.
(12:06) Ketryn -> Morigan: Jo a samozřejmě jsem se pozdravila s Weranou.
(12:29) Ketryn -> Morigan: "Mám vzít tedy Patricka k nám? Nebo zůstanou všichni u vás...?" dojdu se tě zeptat potichu. Usoudím, že je to asi úplně jedno.
(12:29) Morigan -> Ketryn: Mezitím se uvítám s Ritou, která vyšla z našeho domu a taky Arlettou, která byla v blízkosti kovárny. Nedaleko za ní jsou kluci. "Mami! Ty už nebojuješ?" Zvednu do náruče toho, který ke mě přiběhne první. "Ne, Thori, teď už ne. Dokud nepřijdou další rozkazy." Pak se obrátím k tobě. "Jestli chceš a chce on, vezmi ho k vám," řeknu ti.
(12:34) Ketryn -> Morigan: Taky se uvítám s Ritou a ostatními. "Dobře," přikývnu. A jdu se domluvit nejdřív s Weranou. "Nevadilo by, když bych vzala Patricka k nám?" zeptám se. Předpokládá, že ne, ale raději se chci dohodnout.
(12:35) Ketryn -> Morigan: Asi tam musí teď být trochu chaos :-)
(12:36) Morigan -> Ketryn: Trochu ano.
(12:36) Morigan -> Ketryn: "Jistě, že nevadilo, místo tam je a pokud potřebuje pomoc," řekne.
(12:41) Ketryn -> Morigan: "Děkuji," přikývnu. Říkám si, jestli bych ji pak neměla říct pravdu, ale zatím to nechám. A jdu zpátky k Patrickovi. Ydu mám stále s tebou. "Domluvily jsme se, že by James a Walter zůstali u Morigan a ty by jsi šel se mnou k nám. Jestli by ti to tedy nevadilo a nechtěl jsi být s nimi?" zeptám se ho opatrně.
(12:43) Ketryn -> Morigan: Tví kluci tam musejí být dobré komando :-)
(12:46) Morigan -> Ketryn: "Nevadilo," řekne jen.
(12:50) Ketryn -> Morigan: "Dobře." Tak asi ještě počkáme, než se to tam trochu neuklidní a pak se rozloučíme a půjdeme k nám, abychom ustájili koně.
(12:51) Morigan -> Ketryn: Tak se potom rozejdeme, abychom se o ně nějak postaraly.
(12:53) Ketryn -> Morigan: Když je příležitost, tak Patrickovi představím Weranu, Larettu a Gwen.
(12:55) Ketryn -> Morigan: Ustájíme koně a pak bychom se asi měli jít najíst. Snažím se maskovat nervozitu z téhle fakt divné situace. Patricka plánuji ubytovat na té posteli pro hosty, do ložnice si ho opravdu vzít nemůžu. Určitě mu dám nějaké čisté oblečení, což je pak ještě divnější...
(12:56) Morigan -> Ketryn: Všichni se k sobě zatím chovají se zvědavou obezřetností.
(12:56) Morigan -> Ketryn: Oblečení opravdu potřebujou, v moři dostalo zabrat.
(13:01) Ketryn -> Morigan: Bohové, já jsem asi napjatá jak špagát. Ukážu Patrickovi, kde se může opláchnout a kde bude spát a nechám ho, aby se převlékl. Taky se převleču do šatů a asi půjdu pomoct s večeří. A ptám se, jestli se tu za ten týden nic nestalo a jestli je vše v pořádku.
(13:06) Morigan -> Ketryn: Patrick všechno poslušně a mlčky vyplní.
(13:09) Ketryn -> Morigan: Jsem z něho nešťastná, tohle pro něj musí být hrozné.
(13:11) Ketryn -> Morigan: Snažím se mu to nějak ulehčit, ale nevím jak...
(13:11) Ketryn -> Morigan: Pokusím se pak vychytat nějakou chvilku klidu a na chvíli se omluvit, že si musím odskočit. Vezmu peníze a půjdu za tou naší léčitelkou.
(13:29) Morigan -> Ketryn: Venku už je tma.
(13:30) Morigan -> Ketryn: (Asi jsem zapomněla, jak se ta naše léčitelka jmenuje.)
(13:30) Ketryn -> Morigan: (No, já taky vůbec nevím :-D)
(13:30) Ketryn -> Morigan: Vzala jsem si plášť a jdu k ní, kde zaklepu na dveře. Snažila jsem se, aby to nebylo ještě nějak moc pozdě.
(13:33) Morigan -> Ketryn: "Co se děje?" otevře ti. Při tak pozdní návštěvě předpokládá něco naléhavějšího.
(13:35) Ketryn -> Morigan: "Ahoj, omlouvám se, že jdu tak pozdě, ale něco bych potřebovala... Dřív jsem se sem nedostala," dívám se omluvně.

(09:29) Ketryn -> Morigan: Posadím se a dívám se po tobě pátravě, jestli jsi si aspoň trochu odpočinula a jestli budeš chtít jet dál, nebo ještě počkáme.
(09:34) Morigan -> Ketryn: Chci samozřejmě pokračovat dál.
(09:38) Ketryn -> Morigan: Tak začnu pomalu vstávat. Předpokládám ale, že se to Jamesovi vůbec nelíbí.
(09:42) Morigan -> Ketryn: Nelíbí, ale nebrání mi.
(09:48) Ketryn -> Morigan: Jdu tedy pro koně.
(09:54) Morigan -> Ketryn: Nasednu zase k Jamesovi a ty k Patrickovi, jako předtím.
(09:59) Ketryn -> Morigan: Usadím se a zase si vezmu otěže. Jsem zamyšlená a hodlám spíš mlčet a už nezpůsobovat další karamboly.
(10:10) Morigan -> Ketryn: Patrick taky většinu času mlčí. Občas jedeme poklusem, když to jde a střídáme to s krokem, podle situace a cesty.
(10:20) Ketryn -> Morigan: "Harm je malá vesnice, kde se všichni vzájemně známe," rozhodnu se po nějakých dvou hodinách mlčení trochu Patricka připravit na to, co tam může čekat. "Žijeme se Sigfriedovou rodinou, což je jeho matka a dvě mladší sestry."
(10:29) Morigan -> Ketryn: Nadechl se, jako by k tomu chtěl něco říct, ale nakonec neřekl nic.
(10:31) Ketryn -> Morigan: "Sigfried stejně jako většina ostatních mužů teď není doma. Bojují na hranicích a čekáme, jestli už se budou nějak vracet..." dodám a pak už k tomu nic neříkám.
(10:34) Morigan -> Ketryn: Už je podvečer, když se před námi objeví první domky Harmu.
(10:35) Ketryn -> Morigan: Udělá se mi v žaludku obrovský balvan. "To je Harm," hlesnu, i když je to asi zřejmé.
(10:39) Morigan -> Ketryn: Vjedeme do vesnice už těsně za sebou a samozřejmě brzy upoutáme pozornost.
(10:40) Ketryn -> Morigan: Míříme to zatím k vám?
(10:46) Morigan -> Ketryn: Zatím jo, on je to stejně takový centrální dům.
(10:49) Ketryn -> Morigan: Zas začnu přemýšlet o tom, jak to teď uděláme.
(10:56) Morigan -> Ketryn: Neudiví tě, že je u nás kromě Aelly první Gwen s udiveným výrazem, který se vůbec nesnaží zakrývat.
(10:59) Ketryn -> Morigan: Jo, to se vůbec nedivím. Normálně by mi to přišlo vtipné, ale teď jsem krapet ve stísněné krizi. Pozdravím je, když sesedneme.
(11:00) Morigan -> Ketryn: Když dojedeme k našemu domu, Giselher je v kovárně, svlečený do půl těla, jen s koženou zástěrou. Když nás uvidí, odloží kladivo i železo, na kterém pracoval. "Morigan!" odváže zástěru a zahodí ji. V obličeji má starost. "Co tady děláš? Něco se stalo?"
(11:00) Morigan -> Ketryn: Uvědomím si, že můj příjezd může působit, jako bych měla nést nějaké negativní zprávy z boje.
(11:01) Ketryn -> Morigan: No jo, tebe by tu rozhodně nikdo teď samotou nečekal!
(11:02) Morigan -> Ketryn: Přehodím nohu přes koňský krk, abych mohla sesednout a nemusela čekat na Jamese. "Ne, to vůbec ne," ujistím ho hned a obejmu ho. I přes to všechno si řeknu, že snad není možné, že zase vyrostl.
(11:03) Ketryn -> Morigan: Taky jdu sesednout, i když asi počkám, než seskočí Patrick, pokud se k tomu tedy má.
(11:03) Morigan -> Ketryn: "Boje probíhají dobře, postupovali jsme stále dál do jejich území a obsazovali vesnice, které na tom území byli. Nebyl to těžký boj," řeknu hlasitě i ke všem ostatním, kteří se tam rychle začnou shromažďovat.
(11:04) Morigan -> Ketryn: Nejdřív nemá, ale pak se sebere a seskočí.
(11:05) Ketryn -> Morigan: Předpokládám, že mluvíš varjagsky?
(11:05) Ketryn -> Morigan: Tak ho hned následuji a sesednu.
(11:06) Ketryn -> Morigan: Jsem ráda, že vlastně přivážíš dobré zprávy.
(11:08) Morigan -> Ketryn: To mi asi naskočila varjagština.
(11:12) Ketryn -> Morigan: Zatím jen stojím, držím koně a vstřebávám tu situaci. Taky si uvědomím, že se nemůžu dočkat Ydy.
(11:20) Ketryn -> Morigan: Myslím, že se všem celkem uleví.
(11:32) Morigan -> Ketryn: To jo, asi je musela ta neobvyklá situace trochu znepokojit. Teprve pak si začnou všímat Jamese, Patricka a Waltera.
(11:38) Morigan -> Ketryn: "Kdo je to?" zeptá se Giselher obezřetně. "Zajatci?" Nejspíš ale sám usoudí, že zajatci ne, nemají pouta.
(11:40) Ketryn -> Morigan: Tak se je po chvíli váhání rozhodnu představit. "To jsou Patrick, James a Walter. Připluli ze Svobodné říše, ale jejich loď nešťastně ztroskotala při bouřce u Kattegattu."

(20:44) Morigan -> Margare-tka: Sára prospí většinu odpoledne, probere se až někdy před večeří.
(20:48) Margare-tka -> Morigan: Tak samozřejmě na ni čekám v pokoji, asi jsem si tam poklidila. "Ahoj určitě máš hlad, že jo?" řeknu ji když vidím, jak se plazí ven.
(20:49) Morigan -> Margare-tka: "Chci ale maso!" prohlásí, ožvýkanou rybu stále v ruce.
(20:53) Margare-tka -> Morigan: "Dostaneš maso jako vždy." usměju se na ni. Měla jsem pro ni to maso po obědě, ale jak usnula, tak ho neměla jen tu rybu od rána. jako sice to asi už nebude teplé, ale zkusím ji to dát
(20:55) Morigan -> Margare-tka: "Nechci maso jako vždy, chci opravdové maso!!" dupne si.
(20:57) Margare-tka -> Morigan: "To co máš na stole je opravdové maso, opravdovější tu nenajdeš." je to divočina? to tam máme nejvíc a nebo jehněčí.
(21:01) Morigan -> Margare-tka: Jak kdy, podle toho, jak moc se loví. Teď asi spíš jehněčí nebo hovězí, nebo drůbež. Nejvíc se ale jí rybí maso.
(21:01) Morigan -> Margare-tka: "Není, ty mi lžeš!" obviní tě.
(21:03) Margare-tka -> Morigan: "Miláčku, nelžu ti. Tohle je maso, jen asi jiné než si představuješ. Ale tady doma se jiné nejí." běž to zkusit. Hlavně chc aby pak položila tu rybu a hned jak ji položí, tak na ni něco hodím, aby ji už nenašla a nešla s ní na večeři.
(21:10) Morigan -> Margare-tka: "Lžeš mi!" trvá na svém a je o tom asi opravdu přesvědčená, ale maso (i cokoli, co tam je) do sebe cpe rychlostí, že to snad nemůže stíhat rozkousat.
(21:12) Margare-tka -> Morigan: "Nelžu, nelhala bych ti. Chtěla bych ti dát maso co chceš, ale nevím jaké si představuješ." schovala jsem tu rybu a koukám jak jí. Pak samozřejmě jedeme do síně, kde se nají a dám ji plnou dávku přeslazeného čaje. jako vždy a modlím se aby už byl druhý den.
(21:33) Morigan -> Margare-tka: Na večeři jde celá vzteklá.
(21:42) Morigan -> Margare-tka: Opět zažijete házení věcí, kopání do stolu i do nejbližších osob a tradiční "já chci maso".
(21:42) Margare-tka -> Morigan: Tak se obrním a jíme. A dám ji ten čaj. A co je k jídlu?
(21:42) Margare-tka -> Morigan: Tak se obrním a jíme. A dám ji ten čaj. A co je k jídlu?
(21:45) Morigan -> Margare-tka: Dušené hovězí a chleba (samozřejmě nekynutý) a nějaká zelenina.
(21:46) Morigan -> Margare-tka: Lassi se Sáry bojí a radši se nehne od Einara.
(21:47) Margare-tka -> Morigan: No my se najíme a pak jdeme. Dám ji ten čaj. Aby už se zklidnila. Asi jsme tam neměly chodit.
(21:53) Morigan -> Margare-tka: Čaj na ní zabere jako vždy rychle, už v ložnici je to znát a po chvilce odpadne.
(21:59) Margare-tka -> Morigan: Tak ji dám k sobě postýlky a přikryju. A jsem šťastná, že spinká. Uklidím to maso.
(21:59) Morigan -> Margare-tka: Spí už pak díky čaji až do rána.
(22:01) Margare-tka -> Morigan: Díky všem bohům, že ten čaj funguje. Pak jdu na chvilku do síně. A dám si něco k pití.
(22:05) Margare-tka -> Morigan: A pak si jdu lehnout, myslím na vás jak jste to zvládli.
(22:21) Morigan -> Margare-tka: Druhý den Sára dospává ještě nejspíš účinky čaje a probudí se opět s tím, že jí bolí břicho, až někdy dopoledne.
(22:26) Margare-tka -> Morigan: No asi to má po tom syrovém mase. "Tak já ti ho pohladím a bolet přestane, jo?"
(22:37) Morigan -> Margare-tka: "No zkus to," prohlásí nedůvěřivě.
(22:39) Margare-tka -> Morigan: Tak si jí vezmu na klín a normálně jí ho zahřeju rukama. Jako se to dětem dělá. "Už je o lepší?" zeptám se jí po chvilce.
(22:43) Morigan -> Margare-tka: "Ne, není. Chtěla bych maso," zafňuká.
(22:45) Margare-tka -> Morigan: "Tak se jdeme najíst třeba se o zlepší, když si dáš teplé mléko."
(22:46) Morigan -> Margare-tka: Najíst se rozhodně chce.
(22:49) Margare-tka -> Morigan: "Tak se jdeme najíst." usměju se na ni po tom co se oblékneme.
(22:50) Morigan -> Margare-tka: Nacpe se opět nehorázným způsobem, ale o maso si s pláčem na krajíčku a upřeným pohledem řekne ještě tak třikrát.
(22:51) Margare-tka -> Morigan: A je tam dneska nějaké čerstvé maso, jako jestli se něco poráží.
(22:52) Morigan -> Margare-tka: To není.
(22:53) Margare-tka -> Morigan: "Tak až tady nějak dobré maso bude, tak ti ho hned dám. Ano. Teď tu žádné není." říkám jí.
(22:59) Morigan -> Margare-tka: "Ty zase lžeš," tváří se zoufale.
(23:01) Margare-tka -> Morigan: "Nelžu, a bude tak ti nějaké dobré dám. budu na to myslet, jo?"
(23:02) Margare-tka -> Morigan: Ten její upřený pohled s pláčem mě ničí.
(23:04) Morigan -> Margare-tka: Tváří se, že tohle si tedy bude pamatovat.
(23:05) Morigan -> Margare-tka: Celý den je dost náladová a ufňukaná, ale už ne tak agresivní. Sní toho víc než obvykle, ale maso by chtěla stále.
(23:08) Margare-tka -> Morigan: Mám s ní tedy trpělivost a jsem s ní. Na další úplněk naplánuji nějakou slepici nebo králíka.

(21:10) Morigan -> Ketryn: Jizva je klikatá a tmavě červená, kůže ale drží u sebe. "Až si trochu odpočinu, upevním tu kůži ještě víc, takhle by se to mohlo snadno znovu roztrhnout," řeknu.
(21:11) Morigan -> Ketryn: "To není potřeba," prohlásí.
(21:12) Morigan -> Ketryn: "Vaše léčitelské schopnosti se skoro vyrovnají vašim destruktivním schopnostem," prohlásí Walter.
(21:13) Ketryn -> Morigan: On té ironie nenechá prostě nikdy. Hodím po něm zamračeným pohledem.
(21:17) Morigan -> Ketryn: "To byla lichotka," dodá. "Nějak jsem asi vyšel ze cviku."
(21:19) Ketryn -> Morigan: "Viditelně," ušklíbnu se. U něho ty lichotky a urážky nějak splývají.
(21:30) Morigan -> Ketryn: "Vypadáš strašně unaveně," konstatuje James. "Pojď sem na chvíli, posaď se a najez se."
(21:32) Ketryn -> Morigan: To souhlasím, že by ses měla pořádně najíst, přeci jen jsi ještě neměla čas pořádně doplnit energii. Sednu si tam s jídlem do trávy a mlčím a občas všechny pozoruji.
(21:33) Morigan -> Ketryn: Donutí mě něco sníst a pak mě obejme kolem ramen a položí na svůj klín, abych aspoň chvíli ležela. Za chvilku se mi zavřou oči a usnu, aniž chci.
(21:35) Ketryn -> Morigan: Tak to tě určitě necháme prospat.
(21:36) Ketryn -> Morigan: Odhadnu, jak to máme ještě daleko?
(21:37) Morigan -> Ketryn: Všichni jsou tiše. Patrick seděl opodál a zřejmě se teď nechce vůbec hýbat, tak pořád sedí na svém místě a skoro neustále se dívá na tebe. James mi hladí vlasy a mlčí a Walter žvýká kus trávy a většinu času pozoruje mě a Jamese, jako by nevěděl, co si má myslet.
(21:38) Morigan -> Ketryn: Zhruba za tři hodiny bychom mohli být v Harmu, ale záleží jako rychlostí pak pojedeme.
(21:41) Ketryn -> Morigan: Já se na Patricka snažím moc nedívat, protože je mi pak ještě hůř. Raději si pak lehnu do trávy a nešťastně pozoruji oblohu.
(21:42) Ketryn -> Morigan: Tak to bychom snad mohli stihnout i s delším odpočinkem.
(21:42) Morigan -> Ketryn: V tom případě si ale Patrick k tobě přilehne a vezme tě za ruku.
(21:43) Ketryn -> Morigan: No, bezva, tak to mi je ještě hůř...
(21:48) Ketryn -> Morigan: Odtáhnout se ale nedokážu.
(21:53) Morigan -> Ketryn: "Jak je to ještě daleko?" zeptá se Walter. Sice je to dost polohlasem, ale stejně mě to probere. "Waltere!" napomene ho James.
(21:54) Ketryn -> Morigan: "Řekla bych tak zhruba tři hodiny..." odpovím mu potichu.
(21:59) Morigan -> Ketryn: "Vy jste mě nechali spát??" zděsím se.
(22:01) Ketryn -> Morigan: "Samozřejmě, potřebovala jsi to."
(22:04) Morigan -> Ketryn: "Vždyť nikam nespěcháme. Nebo ano?" řekne Walter.
(22:07) Ketryn -> Morigan: "Tak chtělo by to dojet do večera, ale to máme ještě trochu čas."

(19:36) Morigan -> Ketryn: "Jako že bychom je vyměnili?" přijde mi opravdu krizové. "James u vás a Patrick u nás?"
(19:38) Ketryn -> Morigan: "No..." asi už nemám daleko k hysterii.
(19:40) Ketryn -> Morigan: "Asi je to blbost...ale.... bylo by to takové bezpečnější."
(19:48) Morigan -> Ketryn: "Vůbec nevím, co mám dělat," řeknu.
(19:49) Ketryn -> Morigan: "Tak to jsme dvě..."
(19:50) Ketryn -> Morigan: "Nebo... myslíš to tak, že bys uvažovala o možnosti vrátit se k Jamesovi?" zeptám se opatrně. "To, co pro nás udělali, je opravdu neskutečné..." vzdychnu provinile.
(19:51) Morigan -> Ketryn: "Já nevím! Já jen nevím, jestli ho dokážu znovu opustit a ještě dobrovolně!"
(19:54) Ketryn -> Morigan: "No, je to neřešitelná situace,všechno bude špatně," řeknu nešťastně. "Já se o to teď neplánovaně pokusila, a jak to dopadlo. Čelit té bolesti je fakt strašné."
(19:56) Ketryn -> Morigan: "Nevíš, kdy by se tak mohli vrátit z bojů?"
(19:59) Morigan -> Ketryn: "Pokud se jarl nerozhodne hned pokračovat v dalším dobývání, tak by se velká část asi mohla vrátit brzy."
(20:01) Ketryn -> Morigan: "No... to je další věc, kterou si nedovedu představit, že je jen tak... představíme?"
(20:05) Morigan -> Ketryn: "Katryn... asi bych to moc neobcházela, já jsem ujela uprostřed bojů, těžko bych to nějak okecala."
(20:06) Ketryn -> Morigan: "No, to opravdu těžko," souhlasím. "Raganar musel běsnit, když se to dozvěděl."
(20:17) Morigan -> Ketryn: Přikývnu. "Bude se fakt zlobit..."
(20:19) Ketryn -> Morigan: "Ale... tohle nešlo jinak... Bude si to muset nechat vysvětlit."
(20:39) Morigan -> Ketryn: "Ale kdy přijedou přesně a jestli přijedou zrovna naši, o tom se ještě nemluvilo, když jsem tam byla."
(20:41) Ketryn -> Morigan: "Tak uvidíme, stejně s tím teď nic nevymyslíme," vzdychnu. "Přemýšlela jsi, jestli by ses tam když tak vrátila?"
(20:42) Morigan -> Ketryn: "Pokud to nebude rozkaz, tak nejspíš ne..." usoudím, ale nezní to moc jistě.
(20:44) Ketryn -> Morigan: "Jako stalo se nám toho už hodně, ale tohle je opravdu originální," shrnu to krizově.
(20:55) Morigan -> Ketryn: Vrátíme se pomalu na cestu, kde všichni tři sedí a každý z nich něco pomalu jí, ale všichni vypadají, že jídlo vůbec nevnímají.
(21:02) Morigan -> Ketryn: "Jamie, můžu se podívat na tu ruku? Jen pro jistotu," zeptám se.
(21:02) Ketryn -> Morigan: No, ono není divu :-/ Jdu si taky vzít něco k jídlu, ale taky jím spíš tak automaticky.
(21:03) Morigan -> Ketryn: "Ovšem, že můžeš," přikývne, opatrně se vyvlékne z kabátce a s mou pomocí i z košile.
(21:03) Ketryn -> Morigan: Doufám, že ji má v rámci možností v pořádku.

(18:36) Ketryn -> Morigan: Až budeme stavět na jídlo, tak se pokusím vychytat nějakou chvíli, když nebude James centimetr od tebe, a naznačím ti, že si musíme promluvit.
(18:40) Morigan -> Ketryn: Stejně určitě musím na záchod, takže akorát půjdeme spolu.
(18:44) Ketryn -> Morigan: Jo, tak toho využiju.
(18:46) Ketryn -> Morigan: "Mor, já to Patrickovi řekla, o Sigfriedovi a Ydě," vypravím ze sebe varjagsky, když se vzdálíme. "Nechtěla jsem takhle, chtěla jsem počkat, až jim to řekneme nějak společně. Ale tak nějak se to seběhlo, že už jsem nedokázala lhát..."
(18:49) Morigan -> Ketryn: "No... já jsem Jamesovi taky řekla, že mám tady děti," řeknu. "Walter nás nechal chvíli samotné, řekla jsem mu to."
(18:50) Ketryn -> Morigan: "A co na to James??"
(18:53) Morigan -> Ketryn: Polknu. "No... zeptal se na pár otázek, já odpověděla... a od té doby vlastně mlčí," řeknu sklesle. "Já jen nechtěla, abychom přijeli do Harmu a on nic nevěděl a viděl kluky..."
(18:54) Ketryn -> Morigan: "Patrick mi na to nakonec řekl, že mi to nezazlívá, že to není moje chyba, že jsem udělala jen to, co jsem musela, abych přežila... Což mě konsternovalo. Hodně se mu ulevilo, že se mi nic nestalo a jsem v pořádku, a přijde mi, že nic jiného ho nezajímá. Jen si to dává sám sobě za vinu, že mě neochránil..." vzdychnu.
(18:56) Ketryn -> Morigan: "Aha... tak to jste to měli rychlejší."
(18:57) Ketryn -> Morigan: "Já byla v takovém šoku, že jsem mu nakonec řekla, že Sigfrieda s Ydou neopustím... No a to už tak v klidu nevzal, neměla jsem to dělat. Dost se naštval a nakonec zasekl a odmítl jet dál..."
(18:59) Morigan -> Ketryn: To asi zakopnu. "Cože?"
(18:59) Ketryn -> Morigan: "A vy už jste to tedy dál neřešili?" Zase si vzpomenu na Anabellu :-(, vůbec není divu, že začal James mlčet.
(19:00) Ketryn -> Morigan: "No..." pokrčím nešťastně rameny. "A to není všechno..."
(19:02) Morigan -> Ketryn: "Neřešili," řeknu. "Vlastně nevím, jestli bych to zvládla řešit dál. Teď."
(19:03) Ketryn -> Morigan: "To jsi udělala dobře," přikývnu, že jsi byla o dost modřejší, než já,
(19:03) Morigan -> Ketryn: "Já vlastně nějak nevím, jak to vyřešit," dodám nešťastně.
(19:05) Ketryn -> Morigan: "Já taky ne... ale hlavně to neřeš jako já," řeknu nešťastně. "My... vyspali jsme se spolu..." Tvářím se fakt hodně krizově.
(19:08) Morigan -> Ketryn: Zakopnu podruhé. "Cože??"
(19:10) Ketryn -> Morigan: "Nevěděla jsem, jak ho přesvědčit, aby jel dál. Vypadalo to, že se snad bude chtít vrátit do Kattegattu. Tak jsem ho ze zoufalství začala líbat... no a pak už to nešlo zastavit," řeknu provinile. Fakt bych se šla nejraději někam zakopat a už nikdy nevylezla.
(19:12) Ketryn -> Morigan: "Potřebovala bych postinor.. Neumíš něco takového magicky?" napadne mě krizově.
(19:13) Ketryn -> Morigan: Posadím se nešťastně na zem.
(19:15) Morigan -> Ketryn: Překvapíš mě otázkou. "Tak nikdy jsem to nedělala, ale takové kouzlo myslím existuje. Jenom bys asi nemohla pak pokračovat v cestě..."
(19:19) Ketryn -> Morigan: "A... udělala bys to, až budeme v Harmu?" zeptám. "Byla by to blbá náhoda, ale teď otěhotnět by bylo to poslední, co by mi scházelo," vzdychnu unaveně.
(19:20) Morigan -> Ketryn: "Počkej, to ale není bezpečné, nejsem léčitel a tohle jsem nedělala nikdy!"
(19:21) Ketryn -> Morigan: "Tak to mám risknout? Přijet do Harmu, vzít si po těch pár dnech bylinky a doufat?"
(19:22) Morigan -> Ketryn: "Nevím, jestli ty bylinky nějak zpětně pomůžou..."
(19:22) Ketryn -> Morigan: "Ale, možná bych mohla zajít za bylinkářkou, jestli nemá něco pro tyhle případy, to by mohla, že jo?" napadne mě.
(19:25) Morigan -> Ketryn: "Mohla, ale nevím, jak to tu je... jak moc je to drastické."
(19:26) Ketryn -> Morigan: "Zajdu za ní a uvidím," rozhodnu se.
(19:28) Ketryn -> Morigan: "Jak to uděláme, až přijedeme do Harmu?" raději změním téma. I když jedno je krizovější než druhé. "Vezmeš je všechny k vám, aby byli pohromadě, nebo mám vzít Patricka k nám...?"
(19:28) Ketryn -> Morigan: "Vůbec si to nedovedu představit..."
(19:30) Morigan -> Ketryn: "U nás bydlí Rita," konstatuju zamyšleně a je pro mě těžké něco zanalyzovat.
(19:30) Ketryn -> Morigan: "Já vím... prostě nevím, jak to udělat."
(19:31) Morigan -> Ketryn: "Klidně je můžu vzít všechny k nám," řeknu rezignovaně. "Asi na tom zase až tak nezáleží."
(19:34) Ketryn -> Morigan: "Tak to ještě promysli. Kdyby ne, tak vezmu Patricka k nám. Anebo Jamese, třeba by to pak nebyla taková krize."
(19:34) Ketryn -> Morigan: "Fakt to nechci vidět, až se to Ragnar a Sigfried dozvědí," hlesnu.

(22:36) Morigan: Jíte s ostatními?
(22:38) Margare-tka -> Morigan: Ne vzala jsem ji k nám pokud chtěla. Když ne, tak jsme šly do síně. Ale samozřejmě to má to samé co ostatní. A čaj navíc.
(22:45) Morigan: Vyváděla, že chce ven, takže asi bylo lepší jít do síně, pokud jsi nebyla vyloženě proti. Tam to ale není žádná sláva, háže věcmi i jídlem a neustále dost vztekle ječí, že chce maso.
(22:48) Margare-tka -> Morigan: No dala jsem ji ten čaj a modlím se aby zabral rychle. jako nejsem nadšená z toho, že tam jsme a jsme a očích. Ale tak co se dá dělat.
(22:49) Margare-tka -> Morigan: Co si odháže už nové nedostane. Nebudeme plýtvat jídlem.
(22:53) Morigan: Ona si to pak jde zase sebrat a sníst.
(22:53) Morigan: Čaj pak samozřejmě zabere jako vždy, ne tak rychle jako ta plná dávka večer, ale celkem rychlý nástup to má i tak.
(22:58) Margare-tka -> Morigan: Pokud ji to uspokojuje. ale asi mě z ní raní šlak.
(22:59) Morigan: Čaj přišel v pravý čas, protože byla opravdu odhodlaná jít ven. Pak to sice pořád ospale mumlá, ale už nemá sílu tam utéct a povede se ti jí celkem poklidně odvést do ložnice.
(23:01) Margare-tka -> Morigan: Tak se ji zase věnuji a utápím v tom špatné svědomí, že ji zfetovávám.
(23:03) Margare-tka: Předpokládám, že si zaleze pod postel, ne? Jo dala jsem ji zase uď u rybu nebo maso na žužlání.
(23:05) Morigan: Tvá pozornost je jí ukradená, tedy pokud bys jí nepřinesla maso, kterého se pořád v unaveném pláči dožaduje. Pod postel si zaleze i s rybou, ale i odtamtud slyšíš fňukání, dokud neztichne, protože pravděpodobně usnula.
(23:11) Margare-tka: Hele stejně kdybych ji dala maso z toho dne poražené, tak by bylo studené i tak, ne? Není tam k sehnání teplého, že jo? ono se to odkrvuje někde, ne?

(21:10) Morigan -> Margare-tka: Nahází do sebe všechno jídlo, co jí dáš, ale stále se tváří, jako že má hlad.
(21:18) Margare-tka -> Morigan: Samozřejmě ji dám čaj jako vždy, jak jsem zvyklá.
(21:19) Margare-tka -> Morigan: "Tak já ti dám ještě něco."
(21:19) Morigan -> Margare-tka: Čaj vypije taky, za krátkou chvíli zabere, takže se pak malátně motá a stěžování si na hlad a vzteklé "já chci maso" přejde ve zmatené fňukání.
(21:22) Margare-tka -> Morigan: Tak ji vezmu k nám a hraní, když se motá a vezmu zase ji vezmu rybu, kterou mám zabalenou a vybalím ji až v pokoji.
(21:50) Morigan -> Margare-tka: Rybu žvýká, ale tváří se u toho stejně zoufale nespokojeně a pořád natahuje k pláči.
(21:52) Margare-tka -> Morigan: "Miláčku já nevím víc čerstvou rybičku ti neseženu. Při nejhorším předevčírem plavala v moři." a studená taky není.
(21:55) Margare-tka -> Morigan: Asi taky brzo budu natahovat k pláči. Když ji vidím jak je nešťastná. Jo máme zamčeno.
(22:06) Morigan -> Margare-tka: Účinky čaje působí tak někdy do oběda, stejně jako vždycky, pak začne mít víc energie, víc hladu a víc vzteku. A taky chce ven.
(22:14) Margare-tka -> Morigan: Tak se najíme oběda dám ji to maso pokud možno snažila jsem se co nejčerstvější. Ale tak starý tam asi není. A pak ji dám další dávku čaje.

(22:07) Morigan -> Ketryn: Jedeme bez přestávky tentokrát už delší dobu, možná kolem tří hodin, dokud nemáme opravdu hlad.

(21:17) Morigan -> Ketryn: Nasednete na koně stejně jako předtím, ty před Patricka.
(21:18) Ketryn: (Už jsem na to přišla, jsem masochistka :-D)
(21:19) Morigan: (Dřív bych tě tak asi nenazvala nikdy, ale teď si to už asi o tobě myslím!! :-D)
(21:19) Ketryn -> Morigan: Vezmu si otěže a pobídnu koně do kroku. Myslím, že bychom zvládli i klus? Začínám si říkat, kde a jak vás najdeme.
(21:19) Margare-tka: (Co jsi proboha řekla zase?)
(21:20) Morigan -> Ketryn: Jo, klus jde určitě taky.
(21:20) Ketryn: (No jo no, prostě mi hráblo :-D Ale já fakt nevěděla, jak jinak ho odtamtud dost. Bála jsem se, že se mnou do Harmu prostě neodjede...)
(21:21) Ketryn: (Neboj, už jsem neřekla vlastně nic :-D )
(21:21) Ketryn -> Morigan: Tak když se nějak srovnáme, tak ho pobídnu do klusu.
(21:22) Margare-tka: (Ty jsi se s ním vyspala?)
(21:23) Ketryn: (Jo...)
(21:23) Ketryn: (Takhle to prostě dopadá, když nejedu podle plánu :-D)
(21:24) Ketryn -> Morigan: Říkám si, jak jsi na tom ty s Jamesem.
(21:26) Morigan -> Ketryn: Nějakou dobu klušete po prázdné cestě, než objevíte za další zatáčkou uvázané dva koně a nás tři na druhém kraji cesty, jak sedíme a odpočíváme.
(21:28) Ketryn -> Morigan: To je vlastně docela trapná situace :-D Ale mě do smíchu vážně není. Zastavím koně a asi sesedneme.
(21:28) Margare-tka: (Cože? jako tam na cestě?)
(21:28) Morigan -> Ketryn: Já se neovládnu, abych na tebe nehleděla tázavě, ale je mi jasné, že mi stejně nic neřekneš.
(21:29) Ketryn: (No ne, pronajali jsme si apartmán v hotelu :-D)
(21:29) Ketryn -> Morigan: Já se po tobě dívám dost krizově.
(21:33) Ketryn -> Morigan: "Chcete jet...?" zeptám se nejistě,
(21:34) Margare-tka: (Jsi blázen, nejdřív mu řekneš, že tu máš manžela a dítě a že s ním nikam nepůjdeš a pak se s ním vyspíš....mám nad hlavou otazníky)
(21:35) Morigan -> Ketryn: "Jestli už vy můžete jet," pokrčí rameny Walter.
(21:35) Morigan: (Kdyby jen to, ale vrhal se na něj ona! :-D (jsem práskač...)
(21:37) Ketryn: (To bylo praktické řešení! Byl fakt naštvaný a odmítal jet dál... podlehla jsem panice. No a tohle fungovalo :-D No dobře, řešila jsem průser ještě větším průserem.)
(21:39) Ketryn -> Morigan: "Hm," nemám víc slov a jdu zpátky nasednout. Dívám se po tobě a přemýšlím, jestli něco neříct. Ale nakonec se rozhodnu nechat to až na obědovou pauzu.
(21:42) Morigan -> Ketryn: Vstaneme a jdeme odvázat své koně.
(21:47) Ketryn -> Morigan: Nejdeš třeba sama? Napadne mě na poslední chvíli.
(21:48) Ketryn -> Morigan: Nebo tak, že bych si tě mohla na chvíli zdržet stranou?
(21:48) Morigan -> Ketryn: Nejdu vůbec sama, jakoby měl James neustálou potřebu mít mě na dotek.
(21:49) Morigan -> Ketryn: Musela bys to říct, že chceš se mnou mluvit nebo tak něco.
(21:49) Ketryn -> Morigan: Aha, tak nic, tak to nechám už na ten oběd.
(21:50) Ketryn -> Morigan: Ať se zas aspoň o kus posuneme, než bude další drama.
(21:51) Margare-tka: (Katryn já nevím jestli tohle bylo řešení, ještě mi řekni, že už měsíc nebereš bylinky a mě trefí, jelikož určitě do toho vlítneš.//
(21:53) Ketryn: (Dej mi pokoj :-D! Sama nejlíp vím, že je to krize a že to je ještě horší. Neměla jsem je teď pár dní a hned doma si je zas vezmu.)
(21:55) Ketryn: (Už se to nebude opakovat...)
(21:57) Margare-tka: (no mě je to jedno.... klidně měj dva manžele, když se snesou.)
(21:57) Morigan -> Ketryn: Pokračujeme v cestě. Většinou mlčíte, ale Patrick tě stále tak pevně drží a hladí, jako předtím.
(21:59) Ketryn: (Samozřejmě že nebudu mít dva manžele. Jen to Patrickovi budu muset říct ještě jednou...)
(22:00) Ketryn -> Morigan: Snažím se ho trochu mírnit.

(16:02) Morigan -> Ketryn: "Hm," prohlásí. Obléká se pomalu, jako by se mu nechtělo, nebo byl unavený.
(18:44) Ketryn -> Morigan: Tak ho pozoruji starostlivě, jestli se mu nepřitížilo, přeci jen ještě rozhodně nebyl v pořádku.
(18:46) Ketryn -> Morigan: "Je... je ti dobře?" zeptám se opatrně a podám mu čutoru s vodou.
(21:09) Morigan -> Ketryn: "Jo," řekne nepřesvědčivě.
(21:09) Margare-tka: ..-)
(21:09) Morigan -> Ketryn: Zapne si kalhoty, které jsou pořád celé ztuhlé uschlou slanou vodou a na některých místech roztrhané a hledá tuniku.
(21:10) Ketryn -> Morigan: Stále ho pozoruji, jestli bude schopný cesty.
(21:10) Ketryn -> Morigan: Tak se po ni hned dívám a podám mu ji.
(21:10) Morigan -> Ketryn: To asi ano.
(21:11) Morigan -> Ketryn: Usměje se na tebe a dooblékne se. Váš naprosto poslušný kůň stojí pořád opodál, jenom si okusuje trávu na druhé straně cesty.
(21:11) Ketryn -> Morigan: Donutím ho, aby se napil a když tak snědl nějako placku.
(21:12) Ketryn -> Morigan: Ne, neměl by se na mě usmívat... Bohové, co jsem to zas provedla. Fakt, zabít mě je málo.
(21:12) Ketryn -> Morigan: Já se mu pohledem raději vyhýbám.
(21:13) Ketryn -> Morigan: Ještě že je koník tak hodný, kdyby nám utekl, tak to by byla poslední kapka. Dojdu pro něho a přivedu ho, abychom mohli nasednout.
(21:13) Ketryn -> Morigan: A propadám se na dno zoufalství.

(15:42) Morigan -> Margare-tka: Zatím všechno vypadá v pořádku, akorát Sára je protivnější, než obvykle, dokonce i jednou rozpláče Lassi, ale naštěstí ne na dlouho.
(17:09) Margare-tka -> Morigan: Tak jsem Lassi utěšila, aby neplakala. A snažím se aby to postupovalo co nejvíce v klidu jak to jde, jestli už dnes prudí, tak zítra bude fakt protivná.
(17:22) Morigan -> Margare-tka: Na večeři se zase dožaduje masa.
(17:28) Margare-tka -> Morigan: To jsem ji vzala k nám a dala jsem ji kousek masa jako dělám velmi málo upečený a samozřejmě lehce teplý a nějakou zeleninu. To si dám s ní. Udělala jsem ho s přípravou toho masa na zítra.
(17:36) Morigan -> Margare-tka: Nejdřív to zahodí na zem, že to není maso, ale pak to jde tedy sebrat a sní to.
(17:45) Margare-tka -> Morigan: Tak ji to pomohu sebrat a čistit. Je mi líto, že ji nedokážu dát to co chce. Ale králíka ji zakusovat nebudu.
(17:59) Morigan -> Margare-tka: Jídlo samozřejmě sní, ještě se nestalo, že by nějaké jídlo nesnědla, ale spát se jde s pláčem.
(18:05) Margare-tka -> Morigan: Tak se ji snažím utěšit. Tak moc bych jí chtěla dát to co chce, ale neví jak to tady zrealizovat. Toho by si prostě někdo všiml.
(18:06) Morigan -> Margare-tka: Když se dobrečí ke spánku, jdeš si taky lehnout, protože tušíš, že tě zítra čeká perný den.
(18:11) Margare-tka -> Morigan: Jo to jsi jdu lehnout, hlavně, abych měla to maso připravené a čaj.
(18:11) Margare-tka -> Morigan: Modlím se asi aby to všechno zvládala dobře, nejspíš usínám s pocitem, že ji nejsem schopná dá to co chce.
(18:22) Morigan -> Margare-tka: Ráno vstává brzy, žádné vyspávání se nekoná.
(18:24) Margare-tka -> Morigan: To se dalo předpokládát. jsem asi na to nastavená. tak jakmile ji slyším, tak se probudím. "Dobré ráno, jak si se vyspinkala?"
(18:30) Morigan -> Margare-tka: "Mám hlad!" řekne a dívá se na tebe způsobem, kdybys jí radši dala najíst a neptala se na takové hlouposti.
(18:34) Margare-tka -> Morigan: "Já vím, že máš hlad." usměju se na ni a jdeme se obléknout a najíst.
(18:34) Margare-tka -> Morigan: "Jen se oblečeme a jdeme."
(18:35) Margare-tka -> Morigan: Asi většina lidí pí, co?
(18:36) Morigan -> Margare-tka: To ještě ano, je brzy.
(18:39) Margare-tka -> Morigan: No to bude dlouhý den.