Druhá strana (54 stran zpět) | Herna - Aragorn.cz

(22:31) Morigan: "Teď určitě ne," řekne konejšivě, ale pevně.
(22:34) Morigan: "Požádám o jídlo a pak musím. Je to ošklivá rána," stojím si za svým.
(22:35) Morigan: "Ano, ale zvládnu to. Na tvou magii bude času dost."
(22:35) Morigan: "No... tolik zase ne."
(22:36) Morigan: "Jak je na tom Patrick??" uvědomím si pak.
(22:41) Margare-tka: Kouknu po Katryn.
(22:41) Margare-tka: "No myslím, že se pořád neprobral, ale vzala jsi mu hodně energie. Musí to dospat."
(22:42) Morigan: "To mě mrzí, snad se brzy dá dohromady," řeknu s povzdechem.
(22:47) Margare-tka: "Určitě to zvládne. Linna říkala, že se potřebuje vypsat. horečku už nemá."

(22:28) Morigan: Přestože jsem se já vůbec neptala, políbí mě na čelo a přitiskne si mou hlavu zpátky na hruď. "Ano, miláčku, našel jsem naši holčičku. Je v pořádku... u druidů..." řekne tiše. Walter se odvrátí a nic k tomu nedodává.
(22:29) Margare-tka: No doufám, že ho nenapadlo ji tahat s sebou a teď ti mlží.
(22:29) Ketryn: Trochu mi zatrne, když vidím Waltera a ty jejich předchozí pohledy. Doufám... doufám, že nebyla na té lodí.
(22:30) Ketryn: Mně se z té myšlenky udělá úplně špatně a zblednu. Nic neříkám, ale pozoruji je.
(22:30) Morigan: Tak tedy tohle řešit sotva jsem se probudila je pro mě dost síla. Nemám slov, jenom se nechávám držet a držím Jamese.
(22:30) Margare-tka: Nějak jim to bezpečí druidů nevěřím.....koukám na ně podezřívavě. Což jsme asi s Katryn dvě.
(22:30) Ketryn: Já vím, promiň :-(
(22:31) Ketryn: (To jsme s Margaret dvojka)
(22:31) Morigan: "Jamie, musím ti spravit tu ruku," pokusím se nakonec z jeho objetí dostat.

(21:36) Morigan -> Ketryn: Zjistíš, že Walter a James jsou vzhůru a tiše si spolu povídají.
(21:40) Ketryn -> Morigan: Opatrně vstanu, a jdu se napít (jestli tam tedy ještě něco máme). "Dobré ráno," pozdravím je šeptem. "Jak vám je?"
(21:44) Morigan -> Ketryn: Pití tam ještě je. Oba pokývnou, že dobře, nebo tak nějak. Asi se jim to nechce moc rozebírat.
(21:50) Ketryn -> Morigan: Tak je nechám a těší mě, že už jsou schopni si povídat. Jen se jich zeptám, jestli nechtějí napít a když tak jim to podám. Přemýšlím, jestli nám jít shánět nějaké jídlo, ale říkám si, že to tu asi mají nějak zorganizované. Nakonec se pokusím dát aspoň nějak dohromady a přepletu si vlasy. Kdyby se dlouho nic neděle, tak už se asi půjdu pídit.
(21:56) Morigan -> Ketryn: Margaret se tam potom přijde podívat.
(21:58) Ketryn: "Ahoj," pozdravím Margaret, když přijde.
(21:59) Margare-tka: "Ahoj, ty jsi se taky probrala? Je ti dobře?" jsem ráda, že jsem tě zastihla vzhůru.
(22:00) Ketryn: "Jo, asi jsem se nějak potřebovala dospat..." pokrčím rameny. Mluvím potichu. "Aspoň už jsem se probudila v nějakou rozumnou hodinu."
(22:00) Ketryn: "Jak je to s jídlem, mám s něčím pomoct?"
(22:01) Ketryn: "Patrick a Morigan se ještě neprobrali?" ptám se, ale mám pocit, že asi ne.
(22:03) Morigan: "Jsem vzhůru," pohnu se.
(22:04) Ketryn: "Morigan..." vydechnu úlevně.
(22:04) Margare-tka: "Ne nemusíš, buď to vezmu já a nebo někdo z domu. Klidně buď u Patricka. "
(22:05) Margare-tka: "Mor." jdu hned k tobě. "Jak ti je?"
(22:05) Ketryn: "Tak... díky."
(22:05) Ketryn: Taky vstanu,
(22:07) Morigan: "Jako po bitvě," řeknu.
(22:07) Morigan: Pomalu se začnu posazovat a James to psychicky nevydrží, vezme můj obličej do dlaní a políbí mě.
(22:08) Margare-tka: Holky mě tohle trhá srdce za vás.
(22:10) Morigan: Vůbec se nebráním a pak ho pevně obejmu.
(22:10) Ketryn: No, právě jsem si chtěla pomyslet, že to bude asi poprvé, co se vidíte oba bdělí. Zase mě bolí srdce a hrnou se mi slzy do očí, když vás vidím.
(22:14) Morigan: "Jamie, jak jste se dostali na tu zatracenou loď a tak daleko na sever?" řeknu stále pevně v jeho objetí.
(22:16) Morigan: "No dovolte? Ta loď byla náhodou výborná a sloužila mi velmi dlouho," ohradí se Walter.
(22:17) Margare-tka: No koukám, že Walter se nezměnil.
(22:18) Morigan: "A nemít zatracenou smůlu, tak bychom dopluli," dodá už tišeji. James se zatváří bolestně, ale pak se ovládne. "Ano," přikývne.
(22:21) Ketryn: Říkám si v duchu, že zároveň měli velké štěstí, že tam neumřeli všichni.
(22:22) Margare-tka: "vy jste s sebou měli nějaké druidy?" nevydžím se a zeptám se. "Když vás sem rybáři donesli, tak o nich Patrick pořád mluvil?"
(22:22) Ketryn: "Druidy?"
(22:23) Morigan: (Pořád :-D)
(22:23) Morigan: Oba si vymění pohled. "Jen jednoho," odpoví nakonec James. "Byl to náš... přítel."
(22:24) Ketryn: "Vy jste našli druidy?? Našli jste... hledali jste... Anabellu?" neudržím se.
(22:25) Margare-tka: No na to jsem chtěla navázat. "na to jsem se právě chtěla zeptat."
(22:26) Ketryn: Vím, že to teď asi není vhodné sem tahat, ale nějak jsem tu akutní myšlenku nedokázala zadržet.

(20:09) Morigan -> Margare-tka: Ráno vůbec klasicky nefunguješ se Sárou, protože spíš tak hluboce, že tě probudí až jakési dost hlasité bušení na dveře a je už bílý den.
(20:10) Morigan -> Margare-tka: Zjistíš, že už úplně vzteklá a hysterická Sára lomcuje klikou asi pěkně dlouho a zvenčí buší někdo jiný a volá tě jménem, nejspíš Tynna.

(20:18) Margare-tka -> Morigan: Tak Vstanu. "promiň miláčku, neslyšela jsem tě." a jdu otevřít.
(20:23) Morigan -> Margare-tka: "Lekla jsem se, že se ti něco stalo, slyšela jsem Sáru, jak ječí a ty jsi neodpovídala. A máš zamčeno," vysvětlí ti Tynna s obavami.
(20:26) Margare-tka -> Morigan: "Nic se mi nestalo, jen jsem asi tvrdě spala, jak mi Moc vzala tu energii nejspíš."
(20:26) Margare-tka -> Morigan: "Brečí tu dlouho?"
(20:27) Morigan -> Margare-tka: S úlevou přikývne. "Myslím, že ano, ale někdo mě na to upozornil až před nějakou chvílí."
(20:29) Morigan -> Margare-tka: "Mám hlad a chci ven!!" sdělí ti Sára obviňujícím a vzteklým tónem.
(20:31) Margare-tka -> Morigan: "Promiň, měla jsi do mě strčit, aby jsi mě vzbudila, vůbec jsem tě neslyšela." opravdu mě to mrzí.
(20:32) Margare-tka -> Morigan: Hodím na sebe nějaké oblečení a jdu se taky najíst.
(20:33) Margare-tka -> Morigan: Mám pocit, že mě přejel parní válec.
(20:36) Margare-tka -> Morigan: "A kolik je vlastně hodin?"
(20:37) Morigan -> Margare-tka: "Jsme už po snídani a s Linnou jsme se byly podívat na zraněné," odpoví Tynna.
(20:37) Margare-tka -> Morigan: "A je všechno v pořádku?" ptám se.
(20:38) Morigan -> Margare-tka: "Vypadá to, že ano. Až neobvykle. Jenom jsou asi velmi vyčerpaní, ale horečku už nemá snad nikdo z nich."
Systém: Ketryn přichází do místnosti.
(20:43) Morigan -> Margare-tka: Když se jdeš na nás podívat, spíme úplně všichni a nikoho z nás to nevzbudí.
(20:44) Morigan -> Margare-tka: Kolem poledne tam jde Linna a ty s Tynnou jdete pomoct s jídlem, ale Linna radí, pokud spíme, tak nás asi spíš nebudit. Walter a James se probudí, ale ostatní ne.
(20:45) Margare-tka -> Morigan: "To jsem ráda,. Věděla jsem, že Mor se podaří Jamese zachránit, jen jsem nečekala ty její problémy."
(20:45) Morigan -> Margare-tka: "Netušila jsem, že je něco takového možné," řekne Tynna upřímně.
(20:46) Morigan -> Margare-tka: James s povděkem vezme jídlo i odvar proti bolesti a horečce, nic neříká, ačkoliv se po tobě dívá tázavě.
(20:48) Margare-tka -> Morigan: "Je to možná a ty na který magie funguje." odpovím jí a usměju se. "Ahoj Jamie, tak ráda vidím, že jsi vzhůru, měly jsme o tebe velký strach." řeknu mu tiše, abych vás nevzbudila.
(20:59) Morigan -> Margare-tka: Nadechne se, jako by se chtěl vůči něčemu ohradit, ale pak nic neřekne. "Lily mě zachránila," řekne pak po delší době. "Doufal jsem, že to bude spíš obráceně," řekne s láskyplným pohledem na mě.
(21:01) Margare-tka -> Morigan: "Já vím, ale vy jste dopluli až sem." usměju se na něj.
(21:04) Morigan -> Margare-tka: Pak je zase necháte spát, chodíš se tam občas během dne dívat, ale většinou se nic nemění, spíme. Kolem večeře jim jdete opět donést jídlo a zkontrolovat je a převázat Jamesovi tu bolestivou ránu. Katryn se neprobudí ani tentokrát, stejně jako Patrick a já.
(21:04) Morigan -> Margare-tka: Pak jdeš s dětmi a Tynnou na chvilku ven a když se vrátíte, jdete děti uložit.
(21:05) Morigan -> Margare-tka: V kuchyni ti řekli, že tam Katryn byla, ale když se jdeš podívat do pokoje, tak zase spí.
(21:38) Margare-tka -> Morigan: Tak pak asi ještě sedíme v síni a povídáme jako vždy a pak jdu spát. Kdy je ten úplněk.
(21:43) Morigan -> Margare-tka: Ráno už jsi schopná vstát normálně, ale Sára má zrovna svůj spací den. (Takže dneska už je úplněk za dva dny.)
(21:50) Margare-tka -> Morigan: Tak to načerpává sílu na úplněk.... to mě těší. Ale samozřejmě nechám ji spát jako vždy. Asi si musí odpočinout. Takže si uklidím a popřípadě vše zařídím na úplněk jako vždy. Abych měla dost čaje a maso. A taky se jdu podívat za vámi. snad už vás zastihnu probuzený.
(21:56) Morigan -> Margare-tka: Když jsi se šla podívat do pokoje na nás brzy ráno a nesla jsi tam se Suzy jídlo, tak se probral jenom Walter a James. Podruhé se tam jdeš podívat tak za dvě hodiny, to jsou oba zase vzhůru a na Patrickově posteli sedí i Katryn.

(18:15) Ketryn -> Morigan: "To je pravda, v tom případě to pro vás tak barbarské nebude."
(18:28) Morigan -> Ketryn: "Já tu určitě zůstat neplánuji... tedy ne po nějakou delší dobu," řekne Walter s dalším pohledem na Jamese.
(18:31) Ketryn -> Morigan: "Není jednoduché se odtud dostat..."
(18:32) Morigan -> Ketryn: "Proč? Mají přece lodě."
(18:36) Ketryn -> Morigan: "To ano... Ale lodě vyplují nejdřív příští rok na jaře. A nevím, jak složité bude se na nějakou loď dostat. Momentálně tu asi nemáte žádná práva..."
(18:36) Morigan -> Ketryn: "A vy?" zajímá se.
(18:37) Ketryn -> Morigan: "To... je komplikované," nechce se mi k tomu vyjadřovat.
(18:43) Morigan -> Ketryn: "Ale nejspíš docela důležité, ne? Na zajatkyně si asi nežijete úplně špatně."
(18:46) Ketryn -> Morigan: "Jsme tu už docela dlouho...nikdo z nás, co jsme se sem tenkrát dostali, nezůstal jako zajatec."
(19:00) Morigan -> Ketryn: Zvedne obočí. "Aha."
(19:02) Ketryn -> Morigan: "Ale to je moc složitá debata na tuhle hodinu," pokusím se z toho vyvléknout.
(19:04) Ketryn -> Morigan: Uvědomím si, že jsem se k těm zajatkyním neměla vyjadřovat, nějak mi to ujelo.
(19:07) Ketryn -> Morigan: "Jak říkám, je to komplikované... S Mor jsme se snažily vymyslet plán, jak se odtud dostat, ale nakonec jsme to vzdaly."
(19:08) Morigan -> Ketryn: To mu zní celkem logicky.
(19:10) Ketryn -> Morigan: (No, když si uvědomím, proč jsme to vzdaly :-D)
(19:10) Ketryn -> Morigan: "Jak... jak dlouhou jste nás hledali?" odvážím se zeptat.
(19:15) Morigan -> Ketryn: "Pluli jsme něco přes měsíc."
(19:19) Ketryn -> Morigan: "Je mi líto vaší posádky..." vyjádřím mu soustrast.
(19:21) Ketryn -> Morigan: "Měli bychom jít zas spát," navrhnu.
(19:35) Morigan -> Ketryn: "Taky myslím," souhlasí
(19:36) Morigan -> Ketryn: Evidentně i on má věci, o kterých se mu mluvit nechce.
(19:36) Ketryn -> Morigan: Tak si zas opatrně lehnu k Patrickovi a snažím se usnout. Tenhle rozhovor mě docela vyčerpal, takže nechci vidět, jak to bude dál :-/
(20:09) Morigan -> Ketryn: Sice ti nějakou dobu trvá, než usneš, ale nakonec opět upadneš do spánku.
Systém: Ketryn přichází do místnosti.
(20:43) Ketryn -> Morigan: Jsem ráda, že pak konečně usnu.
(21:13) Morigan -> Ketryn: Asi už nespíš tak zásadně dlouho, protože když se vzbudíš je už ráno, asi mírně pokročilejší, ale aspoň jsi nespala do oběda.
(21:16) Ketryn -> Morigan: To jsem ráda, aspoň snad zas nezmeškám jídlo. Tak se zas opatrně posadím a zkontroluji Patricka. Asi budu čekat, než někdo nepřijde, ven se mi moc nechce, pokud nemám vyloženě potřebu.
(21:17) Morigan -> Ketryn: Zdá se ti, že Patrick dýchá hlouběji a není už tak bledý. Víc se to podobá spánku, než mdlobě.
(21:26) Ketryn -> Morigan: To jsem ráda, to mě docela uklidní. Tak ho asi chvíli pozoruji a snažím se neupadnout do úplné krize.
(21:27) Ketryn -> Morigan: A horečku už nemá?
(21:28) Ketryn -> Morigan: Už o vás pomalu přestávám mít takový strach.
(21:30) Morigan -> Ketryn: Horečku asi nemá vůbec, jak se zdá, spíš je chladnější. Ale už ne tolik.
(21:32) Ketryn -> Morigan: Aha, studený je taky špatný. Ještě že už se to zlepšuje. Tak ho pořádně přikryju, aby mu nikudy neutíkalo teplo.
(21:32) Ketryn -> Morigan: Stále mám o něj starost, ale ukidňuji se tím, že se to pomalu zlepšuje.

(15:45) Morigan -> Ketryn: Po jídle na tebe znovu padne únava.
(15:51) Ketryn -> Morigan: Tak s tím chvíli bojuji, ale nakonec to asi nevydržím a jak tak sedím u Patricka, tak si pomalu lehnu. Spánek bude vysvobozující, mám takové ty pocity, kdy bych se chtěla neprobudit :-D
(16:53) Morigan: K6
(16:54) Systém -> Ketryn, Morigan: Hod na šestistěnné kostce (k6): 2
(16:59) Morigan -> Ketryn: Když se probudíš, je už v místnosti tma, ale jedna lampa jí osvěcuje dostatečně. Musela jsi zaspat Linnu a Margaret, které tu nejspíš byly.
(17:01) Ketryn -> Morigan: Tak se opatrně posadím, začínám být z toho spaní zmatená. Co teď v noci budu dělat, to by mě zajímalo. Hned opatrně zkontroluji Patricka.
(17:03) Morigan -> Ketryn: Když se ho dotkneš, tak se pohne.
(17:04) Ketryn -> Morigan: Tak to zas ruku odtáhnu a chvíli čekám, nechci ho zbytečně budit, hlavně ať nabírá síly.
(17:05) Ketryn -> Morigan: Pak opatrně vstanu. Uvažuji, že bych si asi měla jít sehnat něco k jídlu a pití.
(17:10) Ketryn -> Morigan: Přemýšlím, kolik tak může být hodin a jestli už bude celý barák spát. No asi by to bylo lepší, raději bych se z nikým v kuchyni nepotkala.
(17:11) Morigan -> Ketryn: Když se zaposloucháš, je ticho.
(17:13) Ketryn -> Morigan: Tak potichu dojdu ke dveřím a vyklouznu na chodbu. Dojdu se podívat do kuchyně, jestli tam najdu něco k jídlu. A cestou si skočím na záchod. Už abychom byli pryč, z jarlova domu vážně nemám dobrý pocit.
(17:29) Morigan -> Ketryn: Něco tam určitě najdeš. Asi už je opravdu hluboká noc, nikdo nikde není.
(17:30) Ketryn -> Morigan: Tak se tam najím a napiju a pak jdu zas potichu zpátky. Doufám, že se mi podaří ještě usnout...
(17:31) Ketryn -> Morigan: Když tak vezmu s sebou nějaké placky, kdyby měl v noci někdo hlad.
(17:33) Morigan -> Ketryn: Tvůj příchod zpátky probudí Waltera, pomalu se posadí a podívá se po ostatních i po tobě.
(17:35) Ketryn -> Morigan: Tak ho potichu pozdravím. "Máš... hlad?" zeptám se šeptem a držím v ruce ty placky.
(17:36) Ketryn -> Morigan: (Jo na nějaké vykání jsem tady úplně zapomněla :-D)
(17:37) Morigan -> Ketryn: "Ani ne," odpoví taky šeptem.
(17:40) Ketryn -> Morigan: Tak je tam položím někam na stolek. "Jak se cítíš?" Vypadá už líp?
(17:41) Morigan -> Ketryn: Vypadá, jemu odpočinek vyloženě pomohl. "Jako by mě někdo zbil," ušklíbne se.
(17:43) Morigan -> Ketryn: "Probral se James mezitím?" zeptá se.
(17:44) Ketryn -> Morigan: "No, vypadáš už o dost líp, tak to asi přežiješ," mrknu na něho.
(17:45) Ketryn -> Morigan: "Jo, probral a najedl se," přikývnu. "Mluvila jsem s ním někdy odpoledne."
(17:45) Ketryn -> Morigan: "Je už na tom dobře. Tedy až na tu ruku."
(17:49) Morigan -> Ketryn: "Zázračná magie," poznamená. "Takhle to vypadá jako šťastný konec, škoda, že tak úplně není," řekne zamyšleně.
(17:50) Ketryn -> Morigan: No, to není, pomyslím si pro sebe hořce. Ale nahlas se raději zeptám: "Jak to myslíš?"
(17:53) Morigan -> Ketryn: "Ale nic," řekne jen, jako by si uvědomil, že nahlas řekl něco, co nechtěl.
(17:55) Ketryn -> Morigan: "Stalo se... děje se ještě něco dalšího?" nevydržím to, protože jsem z něho zmatená.
(17:56) Morigan -> Ketryn: "Ne," řekne. "Jen netuším, co bude dál. Ty ano?" zeptá se a přímo na tebe pohlédne.
(17:58) Ketryn -> Morigan: "No, to by mě taky zajímalo..." ujede mi.
(17:59) Ketryn -> Morigan: A raději odvrátím pohled. "Teď... bychom asi měli co nejdřív to půjde odejít z jarlova domu..."
(18:03) Morigan -> Ketryn: "Odejít kam?" ptá se dál.
(18:06) Ketryn -> Morigan: "To... budeme muset s Morigan nějak vymyslet..." jsem z jeho otázek nesvá. "Asi... nemáme moc možností. Tady zůstat nemůžete, tak asi půjdeme do vesnice, kde s Morigan žijeme... nebo já nevím."
(18:07) Ketryn -> Morigan: Fakt nevím, co dělat. Jediné, co vím, že je tu jarlovi rozhodně nemůžeme nechat.

(14:09) Morigan -> Ketryn: Pravdu každopádně, s tím bohužel nic neuděláme.
(14:11) Ketryn -> Morigan: A taky by mě zajímalo, co budeme dělat pak, až se k něčemu odhodláme, myslím z praktického hlediska...co budou dělat tady na Däerii. Ne, je to prostě neřešitelná krize.
(14:12) Morigan -> Ketryn: Vlastně ti vůbec nezávidím, že jsi vzhůru :-D
(14:14) Ketryn -> Morigan: Jo, já chci do bezvědomí!! :-D
(14:14) Morigan -> Ketryn: No zajatci snad nejsou, to by nedávalo smysl.
(14:16) Morigan -> Ketryn: Ale nemůžeme je nechat tady v jarlově domě, vlastně si myslím, že bychom odtud měli vypadnout co nejdřív to půjde.
(14:19) Ketryn -> Morigan: Jo, to naprosto souhlasím! Necítím se ti vůbec dobře a je to nebezpečné tu zůstávat dýl, než bude nutné. Už tak jsem nervní z toho, co vše se Tynna dozvěděla. Ale dokáže si představit, že si je vezmeme s sebou do Harmu? To bude fakt vesmírná krize.
(14:19) Morigan -> Ketryn: No ale kam jinam je můžeme vzít?? :-/
(14:20) Ketryn -> Morigan: Jarlovi pod nosem je tu ale rozhodně nemůžeme nechat. Jako bude to ještě dost zajímavé...:-/
(14:21) Ketryn -> Morigan: No já nevím... Prostě je nemáme kam vzít :-( Budeme muset do Harmu, ale fakt si to nedovedu představit...
(14:27) Morigan -> Ketryn: Tentokrát po mě hodí náramek Ragnar...
(14:32) Ketryn -> Morigan: No... fakt to bude krize. To je další věc, kterou si nedovedu představit, jak budou Sigfried s Ragnarem reagovat. Ale tohle není naše chyba, tenkrát jsme jim to říkali... I když to nám teď asi nepomůže. Ale přeci je tu nemůžeme nechat jen tak v Kattegattu na pospas jarlovi.
(14:34) Morigan -> Ketryn: Ne to určitě nemůžeme, musíme odtud co nejdřív to půjde.
(14:35) Ketryn -> Morigan: (Mně se tu chce hystericky smát :-D)
(14:36) Ketryn -> Morigan: A to se ještě pevně modlím, aby byl Sigfried v pořádku! I ostatní! Jaksi ještě nebyla možnost se tě na to zeptat, jak to tam na hranicích vypadá....
(14:41) Ketryn -> Morigan: Já vám tak závidím, že spíte!

(09:38) Ketryn -> Morigan: "Tys nám tedy dal... báli jsme se, že o tebe přijdeme," zašeptám. "Walter odmítal spát a Patrick neustále klečel u tvé postele, i když se sotva držel na nohou. Jsem moc ráda, že jsi to nevzdal a že tě Morigan stihla zachránit." Sednu si tam na zem k posteli a opatrně mu zkontroluji horečku.
(09:43) Morigan -> Ketryn: Jestli má horečku, tak jenom mírně zvýšenou.
(09:50) Morigan -> Ketryn: "Kde jsme?" zeptá se.
(09:55) Ketryn -> Morigan: "V Kattegattu v jarlově domě. Jarl je vůdce tohoto klanu a Kattegatt hlavní přístavní město. Ztroskotali jste před třemi nebo čtyřmi dny..." pokusím se vysvětlit. Jsem trochu zmatená z toho, jak dlouho jsem mohla spát.
(10:12) Morigan: Přikývne. "A... našel se ještě někdo jiný kromě nás?"
(10:15) Ketryn -> Morigan: "Pokud vím, tak ne... Ale zatím jsme neměli čas zjišťovat, jestli někoho nenašli třeba někde dál v nějaké osadě. Je mi to líto..."
(10:26) Morigan -> Ketryn: "Walter to říkal... přesto jsem doufal,že-" nedořekne a mlčí, jako by nemohl dál mluvit.
(10:33) Ketryn -> Morigan: "Je mi to vážně líto," řeknu smutně. "Hlavně že jste to zvládli aspoň vy..."
(10:35) Ketryn -> Morigan: "Jsem moc ráda, že už ti je líp. Donesu ti něco k jídlu a asi lektvar proti bolesti a zánětu, tu ruku nemáš ještě dobrou." Potichu vstanu a půjdu se podívat do kuchyně. Hlavně musí začít jíst.
(10:57) Morigan -> Ketryn: Na Margaret cestou nikde nenarazíš, v kuchyni jsou asi tři ženy, z toho je ti povědomá jenom jedna.
(11:02) Ketryn -> Morigan: Tak je všechny pozdravím. "Mohla bych vzít nějaké jídlo zraněným?" zeptám se té trochu povědomé a doufám, že s tím nebude problém. "Nejlépe nějakou polévku nebo kaši." Usoudím, že pro Jamese teď nebude jednoduché začít znovu jíst.
(11:03) Ketryn -> Morigan: Klidně si to tam obsloužím a nachystám sama, ale raději jsem se zeptala, abych se jim tam nezačala jen tak plést.
(11:06) Morigan -> Ketryn: "Oběd dostali," odpoví ti ta nejstarší.
(11:06) Morigan -> Ketryn: "A večeře ještě není hotová," doplní jedna z těch mladších.
(11:13) Ketryn -> Morigan: Tak to jsem z toho času docela zmatená. A přemýšlím, jestli jedl i James, že by mi to neřekl? "A není tu nic malého, co bych tam mohla teď vzít?" zeptám se trochu nejistě.
(11:17) Morigan -> Ketryn: Tak ti ne úplně ochotně ukáže, že si máš nabrat kaši.
(11:21) Ketryn -> Morigan: No jo, aby jí ta ochota neublížila. Já to říkám furt, že nemám jarlův dům ráda. Tak naberu kaši pro Jamieho (kdyby měl přeci jen hlad) a i pro sebe, abych neumřela hlady, nějak zapomínám jíst. Vezmu dvě lžíce a jdu s tím zpátky.
(11:26) Morigan -> Ketryn: Ještě tam najdeš nějaké placky, tak ty si tady můžeš vzít.
(11:27) Ketryn -> Morigan: Jo, tak těch taky pár vezmu.
(11:44) Morigan -> Ketryn: Když se vrátíš do pokoje, James asi zase na chvilku usnul, ale když vrznou dveře, tak se zase probudí.
(11:46) Ketryn -> Morigan: To mě mrzí, že jsem ho vzbudila, snažila jsem se být potichu. "Najíš se?" zeptám se šeptem a nabídnu mu kaši nebo placky. Doufám, že se aspoň něco pokusí sníst, nejedl fakt dlouho.
(11:47) Morigan -> Ketryn: Mlčky přikývne a pokusí se opatrně posadit, aby nevzbudil mě ani Waltera.
(11:49) Ketryn -> Morigan: Tak mu opatrně pomůžu a pak mu podám tu misku. Jo a taky jsem když tak vzala něco k pití.
(11:51) Ketryn -> Morigan: Zvládne jíst sám? Pokud ano, tak si tam k němu sednu na zem a taky začnu jíst.
(11:54) Morigan -> Ketryn: Zvládne, druhou ruku má zdravou.
(12:38) Morigan -> Ketryn: Potichu a mlčky se najíte a James si pak zase ke mě lehne, opatrně mě vezme do náručí a než se mu zavřou oči, dlouho se na mě dívá.
Systém: Ketryn přichází do místnosti.
(13:07) Morigan -> Ketryn: Ostatní zatím pořád spí, což nějakou dobu asi ještě potrvá, přece jen Patrickovi jsem asi vzala skoro veškerou energii a Walter byl k smrti vyčerpaný.
(13:07) Morigan -> Ketryn: Patrick je pořád bledý jako stěna, ale na horečku už to nevypadá.
(13:12) Ketryn -> Morigan: Trhá mi to další srdce, když vás vidím!!! Jak mi jim to řekneme, to by mě fakt zajímalo... je mi z toho vážně ouzko a upadám do krize. Dám Jamesovi ještě napít a pak ho nechám, aby zas mohl spát. Sednu si pak k Patrickovi a neustále ho kontroluji. Vůbec se mi nelíbí, jak je bledý.
(13:24) Ketryn -> Morigan: Uvědomím si, že se jich úplně bojím na cokoli ptát.
(13:43) Morigan -> Ketryn: To naprosto chápu.
(13:48) Morigan -> Ketryn: Na jednu stranu je dobře, že momentálně vůbec o ničem nevím.
(13:52) Ketryn -> Morigan: To ano, teď bychom jim ani nic říkat nemohly, když to byla taková krize... Ale čím víc to budeme oddalovat, tím to bude horší :-/ Jak tam tak sedím a přemýšlím nad tím, tak se z toho začínám vnitřně hroutit.
(13:57) Morigan -> Ketryn: Teď máš opravdu čas na rozmyšlenou, co vlastně budeme dělat a jak.
(14:00) Ketryn -> Morigan: To ale nejde vymyslet :-/ Budeme jim muset říct pravdu, ale mám pocit, že mě to asi zabije... Prostě si nedovedu představit, že se Patrickovi podívám do očí a řeknu mu to. Vím, že to budeme muset nějak udělat, ale čím víc nad tím přemýšlím, tím je mi z toho hůř.

(20:40) Ketryn: Dojdu si pro něco k jídlu a pak se vrátím k vám do pokoje. Nechce se mi být jinde v jarlově domě a chci být u vás, kdyby se někdo probral a něco potřeboval. Psychicky se cítím naprosto zničeně.
(21:06) Morigan: My všichni spíme a nejspíš ještě nějakou dobu spát budeme. Po tom jídle se ti chce taky spát.
(21:08) Ketryn: Chvíli s tím bojuji, ale nakonec to asi vzdám a lehnu si k Patrickovi, nemám sílu se teď snažit držet nějaký rozumný odstup.
(21:45) Morigan: Já si s tebou momentálně můžu podat ruku.
(21:47) Ketryn: No teď máš aspoň výmluvu na vyčerpání a bezvědomí :-D ale počkej, až se probereš...myslím,že na tom budeme obě dost tragicky.
(21:57) Morigan: Spíš pak docela dlouho a když se probudíš, vůbec nevíš, co je za denní dobu nebo jak dlouho jsi spala, víš jen, že je denní světlo a máš hlad.
(21:59) Ketryn: Tak opatrně vstanu, abych nevzbudila Patricka a postupně vás všechny potichu zkontroluji. A pak si půjdu sehnat něco k jídlu. Pomalu začíná opadat šok a strach o vás a začíná přicházet deprese z toho, co budeme dělat?
(22:00) Morigan: Kupodivu jediný v místnosti, kdo je taky vzhůru, je James. Sice pořád leží, ale má otevřené oči a je naprosto bdělý. Drží mě v náručí.
(22:03) Morigan: Když si všimne, že jsi vzhůru, tak se na tebe podívá a slabě se usměje.
(22:03) Morigan: "Jsem moc rád, že tě zase vidím, Katryn," řekne šeptem.
(22:03) Ketryn: To se zarazím, když si to uvědomím. "Ahoj...." vypravím ze sebe šeptem. "Jak ti je? Donesu ti něco k jídlu a proti bolesti...." řeknu potichu starostlivě. Pokusím se zkontrolovat, jestli má horečku.
(22:04) Ketryn: "Já taky," usměju se taky. "A hlavně že tě vidím takhle bdělého..."
(22:12) Morigan: "Jak je na tom Paddy?" zeptá se. "Neodvážil jsem se vstát..."
(22:15) Ketryn: "No ty hlavně lež... Patrick nebyl tolik zraněný, byl hlavně vyčerpaný a měl horečku, ale už se z toho v rámci možností docela dostal. Ale teď... když tě Morigan léčila, tak si od něj musela vzít energii... Tak zas spí. Ale měl by být v pořádku..." moc nevím, jak to vysvětlit.

(12:54) Morigan: "Ano," kývne Walter.
(12:56) Ketryn: Jsem ráda, že je při vědomí a fungují mu vzpomínky. Postupně na mě začíná padat úleva, ale stále mám strach o tebe a o Patricka.
(12:59) Morigan: "Věděl jsem to," řekne James šeptem a pokusí se o úsměv. Vyčerpání mu ale zavře oči. Už to ale není bezvědomí. "Měl bys vypít tohle," řekne Linna. "Uleví to od bolesti a pomůže spát." "Nechci spát," hlesne James, ale nebrání se a opravdu se snaží napít toho, co mu Linna podává. Walter se mu snaží aktivně pomoct.
(13:01) Morigan: "Kde jsou-" začne James. "Jen ty já a Patrick, je mi líto Jamie," řekne Walter. James klesne zpátky. "Nemůžeme... zůstat," řekne, ale pak ho vyčerpání přemůže. Je to ale velmi rozdílný, zdravý spánek.
(13:01) Morigan: Na Walterovi je vidět velká úleva.
(13:15) Margare-tka: Holky já mám pocit, že mě ten úplněk co bude úplně položí, už tohle je vyčerpávající. Vás tam takhle vidět.
(13:16) Margare-tka: Postaráme se o tebe a když budeš takhle u Waltera třeba mu nějakou energii sebereš a bude ti lépe a on se taky konečně vyspí.
Walter zanedlouho taky usne.
(13:26) Morigan: Vyčerpaní jste ale rozhodně i vy a ne málo.
(13:26) Morigan: Linna konstatuje, že James je opravdu mimo nebezpečí a je pro ni těžké tomu uvěřit.
(13:30) Margare-tka: "Jsem tak ráda, že to stihla včas dorazit." řeknu a usměju se. Ačkoliv to teda bylo stresující.
(13:31) Margare-tka: Tak vás všechny přikryjeme a necháme ležet na té velké posteli. Vy tři se tam nějak srovnáte.
(13:41) Morigan: Padne na vás velký útlum.
(13:53) Morigan: Všichni čtyři bychom ale měli být mimo nebezpečí, teď nejspíš potřebujeme jen hodně spát.
(13:53) Margare-tka: "Asi bychom je měly nechat spát. Kat zase budeš chtít být tady?" řeknu docela unaveně.
(13:56) Morigan: "Ano," souhlasí Linna. "Bylo by ale dobré, kdyby aspoň dvakrát za den vypili odvar proti horečce a nejspíš taky proti bolesti. Obzvlášť on," kývne na Jamese.
(14:00) Margare-tka: "Jo to určitě, na to dohlédneme. Klidně i častěji , pokud bude potřeba."
Systém: Ketryn přichází do místnosti.
(14:11) Ketryn: //Pardon, už jsem tu. Měli jsme schůzi, jsem z toho otrávená jak malajskej šíp a nejraději bych s tím tady dneska sekla a šla domů.//
(14:19) Ketryn: Opravdu na mě padne vyčerpání. Sednu si tam k Patrickovi na postel a najednou nevím, co dělat. "No asi zůstanu tady, kam jinam bych měla jít?" odpovím Margaret.
(14:28) Margare-tka: "Můžeš se jít vyspat do nějakého jiného pokoje, pokud budeš chtít. Ale chápu, že chceš být tu."
(14:33) Ketryn: "Zůstanu zatím tady..." Nechce se mi odcházet, mám pocit, že bych se pak cítila ještě zoufaleji.
(14:51) Margare-tka: "Dobře." Pak se tedy nějak asi dojdeme my čtyři najíst.

(10:19) Morigan: Chudák Patrick, fakt mě mrzí, co jsem mu nevědomky provedla.
(10:27) Ketryn: Mám o něj starost, snad se z toho dostane :-( Ale zas je to lepší, než aby jsi umřela a pokud to byla jediná možnost... Takže se na tebe rozhodně nezlobím. Jen mě dost štve, že sis nevzala pořádně energii od nás, vůbec nechápu, proč to nejde, když s tím nikdy nebyl problém...
(10:59) Morigan: Tam je to fakt hrozný lazaret... jdu si teda zkusit vzít ještě energii, abych mohla pokračovat, když na tom trváte.
(11:06) Ketryn: No to trváme! Já se o tebe fakt bojím, tohle už je opravdu velký hazard.
(11:13) Morigan: Tak to zkusím od tebe.
(11:20) Ketryn: Zas ti podám ruce...Nebo nevím, jestli ti nemám dát taky dýchání z úst do úst :-D
(11:35) Morigan: To já vlastně ani nevím, že se dělo...
(11:37) Ketryn: No jo vlastně.
(11:53) Morigan: Tak se pokusím, ale opět nic moc zvláštního necítíš. Nedá se ale říct, že bys necítila vůbec nic.
(11:54) Ketryn: "To je fakt divný..." vzdychnu. "Rozumíš tomu, proč si nevezmeš víc? Fakt se o tebe bojím, abys znovu čarovala..."
(11:59) Morigan: "Takhle to stačí," ujistím tě.
(12:04) Ketryn: "Dobře..." ustoupím neochotně. Strachy snad ani nedýchám. Zas nevím, o koho se bát dřív.
(12:17) Morigan: Vrátím se k Jamesovi, abych pokračovala.
(12:21) Ketryn: Pozoruji tě s velkými obavami, snad už to s tebou znovu takhle nesekne.
(12:39) Morigan: Opřu se do toho opravdu "silou".
(12:45) Morigan: Magii mu pustím doprostřed hrudníku, ty doopravdy vidíš, jak je kolem mých rukou červené světlo, jako by bylo hmotné a pak se vsákne skrz Jamese. James otevře oči a zprudka se posadí, ovšem, bolest, kterou musí cítit ho skoro paralyzuje. Já se zase pomalu sesunu na postel, ale Walter je tentokrát dobře připravený, zachytí mě oběma pažemi a opře si mě o svoje rameno. Zároveň se snaží nepustit Jamese, dlaň pevně položenou na jeho zátylku. "Jamesi, lehni si, klid!" mluví na něj.
(12:47) Ketryn: "Morigan!!" já se z tebe fakt zblázním."Dýchá??" pokud u tebe není léčitelka, tak to jdu rychle zjistit.
(12:48) Morigan: Ano, dýchám.
(12:49) Morigan: "Co se... co se stalo... kde..." snaží se James něco říct, ale je to pro něj namáhavé. "Ty si nevzpomínáš?" zeptá se ho Walter. Bolest Jamese donutí si lehnout. "Vzpomínám," přikývne. Nějakou dobu se na sebe dívají a nic neříkají, jako by si vyměňovali informace jen očima.
(12:50) Morigan: Katryn a Linna zatím "převezmou" mě.
(12:51) Morigan: "Lily-" řekne James. "Je tady, vedle tebe," kývne Walter. "Nejspíš tě zachránila, bratříčku."
(12:52) Morigan: "Magií?" hlesne James a pokusí se obrátit ke mě, Zjišťuje, že ho levá ruka neskutečně bolí.
(12:52) Ketryn: To se mi uleví!! Ale stále tě hlídám a s Linnou se o tebe postarám.

(22:18) Margare-tka: "Mor Kat má pravdu, když se ti něco stane, tak Jamesovi nebude k ničemu. Zkus ještě tu energii."

(21:23) Margare-tka: Ragnar ji tam nesl v Harmu, řekli jsme mu přeci jak a seděl tam s ní celou noc a byli přikrytí kožešinami....
(21:23) Morigan: "Ale že nedýchá, to už určitě není obvyklé!" řekne Linna dost varovně.
(21:24) Ketryn: "Cože???" Mám záchvat paniky a strachy mi exploduje srdce. "Morigan!"
(21:26) Ketryn: To tě musíme začít oživovat!!!! Tohle je fakt naprosto zlý sen!
(21:26) Morigan: "Uhněte!" zareaguje Patrick nejrychleji docela zkušeně začne s umělým dýcháním. Určitě to nedělá poprvé.
(21:28) Ketryn: Musíme k tomu přidat i masáž srdce!
(21:29) Morigan: Nadechne se tak třikrát, než sám zbledne jako stěna a sesune se k zemi. Já se dvakrát zhluboka nadechnu a otevřu oči.
(21:30) Margare-tka: Cože??
(21:30) Margare-tka: Já nějak nestíhám.
(21:31) Ketryn: "Patricku!!" vyhrknu znovu zděšeně a zjišťuji mu puls a dýchání. (Tak takhle to chtělo předat energii...)
(21:33) Morigan: Dýchá a puls má.
(21:35) Ketryn: To se mi aspoň trochu uleví. "Musíme ho dostat do postele..." Cítím se fakt už naprosto zničeně. Ještě že jsi se probrala ty, tohle je fakt celé zlý sen. Způsobila jsi mi infarkt s mrtvicí dohromady.
(21:36) Margare-tka: "Mor." přiskočím k tobě abych se ujistila, že jsi fakt vzhůru. Co to proboha znamená. Předpokládám, že Kat je u Patricka.
(21:36) Margare-tka: Tak se ho pokusíme dostat do postele.
(21:40) Morigan: Linna s Tynnou přiskočí, aby pomohli uložit Patricka.
(21:42) Ketryn: Tak ho tam snad společnými silami dostaneme. Přikryji ho vším, co tam v posteli je, a unaveně si k němu sednu.
(21:43) Morigan: Já se posadím. "Omdlela jsem?" zeptám se. Asi už taky ztrácím přehled.
(21:45) Ketryn: "Víc než to..." vypravím ze sebe a stále se z toho totálního šoku vzpamatovávám.
(21:47) Morigan: Rychle se podívám na ležícího Jamese. "Musím to dokončit, musí se probrat, jestli už je v bezvědomí takhle dlouho..."
(21:48) Ketryn: "Morigan..." Na jednu stranu bych chtěla, abys ho probrala, ale na druhou se o tebe fakt bojím! "Přestala jsi dýchat!"
(21:49) Ketryn: "Dokud se ti nepodaří vzít si víc energie od nás, tak bys neměla znovu čarovat... Nechápu proč, ale až Patrickovi se podařilo ti energii pořádně dát."
(21:55) Margare-tka: "Na lodi jsi si ji ještě od nás vzala....Kat má možná pravdu. Pokud se Jamieho stav zlepšil, tak by jsi si taky měla odpočinout."
(21:57) Morigan: Nevím moc, o jaké lodi Margaret teď mluví a moc mě mrzí, že jsem Patrickovi vzala tolik energie. "Bude v pořádku?"
(21:58) Ketryn: "Snad ano..." vzdychnu. Kdyby sis ji nevzala, tak bys možná byla mrtvá, ale na to se bojím jen pomyslet.
(22:00) Ketryn: Stále Patrcika starostlivě kontroluji, jestli dýchá.
(22:00) Ketryn: "Chceš to zkusit vzít ještě od nás?"
(22:10) Morigan: "Nevím..."
(22:10) Morigan: Vypadám, že nejsem schopná konstruktivn vymyslet, co budu dělat dál.
(22:10) Morigan: "Musím ho probrat," rozhodnu se.
(22:12) Ketryn: "Ne, nejdřív si zkusíš vzít tu energii," rychle vstanu a strčím ti svoje ruce. Fakt se bojím, aby se neopakovalo to, co před tím. "Mor, málem jsi umřela... nemůžeš riskovat až takhle moc," jsem z toho zoufalá a je mi do breku.

(19:57) Morigan: Cítíš nějaký úbytek energie, ale ne zas tak dramatický, ještě pořád ti není na omdlení.
(19:59) Ketryn: Tak doufám, že to je tím, že si to koriguješ a ne tím, že by sis nedokázala vzít víc. Tedy jsem ráda, že neomdlívám.
(19:59) Ketryn: "Zatím dobrý," řeknu Margaret.
(20:01) Margare-tka: "Dobře, ale řekni si." mám starost, aby to fungovalo dobře.
(20:01) Morigan: Odhalíme Jamesovi zraněný hrudník, nebo spíš bok a snažím se zase soustředit a vymyslet, co nejvhodnějšího mám udělat.
(20:03) Margare-tka: Jo ten má absolutně černý......ale díky bohu nemá propíchnuté plíce....to už by to nedal.
(20:10) Morigan: Je to vlastně jako taková neviditelná operace, kdy musím tou magií všechny ty potrhané a polámané části dát dohromady aspoň tak, aby držely samy o sobě. Občas potřebuji Linninu pomoc, aby něco přidržela a všimnete si, že James na bolest přece jenom nějak reaguje.
(20:15) Margare-tka: No to je asi dobře, když nějak reaguje.
(20:20) Morigan: Tohle si už můžu rozfázovat víc, nebo spíš přesněji řečeno musím. Párkrát musím přestat a chytit se postele a sklonit hlavu, aby to se mnou rovnou nešvihlo.
(20:21) Ketryn: Jsem z toho fakt psychicky na pochodu...Vnutím ti pak ještě další energii, když to s tebou málem švihne.
(20:21) Margare-tka: S energii jsem k dispozici, když bude potřeba. jak už jsem říkala.
(20:26) Morigan: Když mi jí Katryn vnutí, tak se pokusím jí vzít, ale tentokrát to nevypadá, že by mi to pomohlo.
(20:26) Morigan -> Ketryn: Tentokrát necítíš skoro vůbec nic.
(20:27) Margare-tka: "Mor klidně to zkus ještě u mě. " pokusím se, aby jsi to zkusila. "Třeba to půjde."
(20:28) Ketryn: "Morigan, mně vůbec žádná energie neubyla," začínám z toho být zoufala. Podívám se po Margaret.
(20:32) Morigan: Zkusím to ještě u Margaret.
(20:37) Morigan: "Trochu lepší," řeknu jen. Stejně mám skoro bezkrevné rty. Nakloním se zpátky k Jamesovi.
(20:39) Margare-tka: "To jsem ráda."
(20:49) Morigan: Pokračuju dál, až se nakonec bezhlesně sesunu vedle Jamese na postel.
(20:51) Ketryn: "Ach jo," vzdychnu nešťastně. "Pro dnešek to asi bude muset stačit..." Uložíme tě tam vedle Jamese a přikryjeme.
(20:55) Margare-tka: "Určitě mu tím hodně pomohla." Pomohu tě dostat uložit na posteli. A pak asi přikrejeme Jamese. Jen tedy kouknu na jeho životní funkce a na tvé taky.
(21:02) Morigan: "Myslím, že není moc v pořádku," řekne Linna, když se mi pokouší nahmatat tep.
(21:05) Margare-tka: "Ona má vždy takhle slabí pulz a je ledová, když je vyčerpaná." musíme tu hodně zatopit a pořádně ji zahřát. "Kat a nezkusíme jí dát tu energii společně. Třeba si ji její tělo bez kontroly vezme lépe."
(21:05) Ketryn: "Je vyčerpaná..." hlesnu znepokojeně. Teď se mi ke strachu o Jamese přidá ještě strach o tebe. Ničí mě, že jsme ti nemohly dát víc energie :-(
(21:06) Margare-tka: Přikrývám tě. A bylo by dobře, aby jste byly co nejvíc u sebe. Aby jste se o sebe hřáli. Nebo si pak k ní může lehnout jedna z nás.
(21:07) Ketryn: "Já nevím, můžeme to zkusit... Ale nepamatuji si, že by si kdy vzala energii, když už byla úplně v bezvědomí." Tak tě vezmeme obě za ruce a snažíme se tě přesvědčit, aby si vzala energii.
(21:07) Ketryn: (Mám pocit, že na tu postel už se nikdo další nevejde, když jsou tam tři.)
(21:08) Ketryn: Ale moc nadějí do toho nevkládám... :-(
(21:09) Margare-tka: A vezmeme se za ruce i my, abychom spojili. Aspoň tohle ještě můžeme zkusit.
(21:12) Morigan: Máte pocit, že se nestalo vůbec nic.
(21:14) Ketryn: Tak to ještě chvíli zkoušíme a pak to budeme muset vzdát... Tady už asi nic nenaděláme :-( Hlavně vás přikryjeme, zatopíme a budeme doufat a modlit se. Cítím se psychicky naprosto zničeně.
(21:14) Margare-tka: "No tak se prostě bude muset zahřát. Jako kdyby se to horšilo, můžeme ji odnést někam ke stromu, to taky pomáhá, většinou."
(21:15) Ketryn: "Já bych jí teď nikam nenosila..."
(21:16) Ketryn: "To se povedlo jen jednou a to díky Jamesovi..."
(21:16) Morigan: "Ještě jsem to nezkusil já!" odstrčí vás jemně Patrick.
(21:19) Ketryn: Tak mu ustoupím, teď asi nemá cenu mu odporovat...
(21:19) Margare-tka: "Zapomínáš, že tady se to už taky povedlo." kouknu po tobě.
(21:20) Margare-tka: No to budeme koukat, jestli to s ním sekne.
(21:20) Ketryn: Ale mám o něho taky strach, jestli se to povede, tak moc energie na rozdávání nemá. Stojím hned u něho, abych ho když tak mohla podepřít.
(21:20) Ketryn: To fakt zapomínám, to si vůbec nepamatuji :-D

(17:39) Morigan: "Nevím, můžu to zkusit," řeknu nejistě. "To asi není úplně špatný nápad."
(17:41) Ketryn: "Tak radši ano," podám ti ruce. "Bylo by fakt špatný, kdyby jsi po chvíli omdlela.."
(17:46) Morigan -> Ketryn: Řeknu polohlasem správné zaklínadlo, trochu ucítíš mravenčení z magie, ale žádný velký náhlý úbytek magie se nekoná.
(17:48) Ketryn -> Morigan: Jako že to máš pod kontrolou? Nebo to nejde vůbec?
(17:50) Morigan -> Ketryn: To nevíš, ale nic zásadního necítíš.
(17:50) Ketryn -> Morigan: Dívám se na tebe tázavě, jestli jsi si vůbec něco vzala?
(17:53) Morigan: Já se taky tvářím tázavě. "Jak se cítíš?" zeptám se tě.
(17:54) Ketryn: "No, furt stejně," řeknu nechápavě. "Vzala jsi si vůbec něco?"
(17:57) Morigan: "No snad ano...!" To tedy dobře začíná, když nejsem schopná ani jednoduššího zaklínadla. "Zkusím to ještě jednou, jestli mi to dovolíš."
(17:59) Ketryn: Tak začnu být nervozní ještě víc, tohle se nikdy nestalo. Znovu ti podám ruce a snažím se uvolnit.
(18:01) Morigan -> Ketryn: Tentokrát je to celkem už normální pocit, který je ti povědomý, cítíš, jak ti magie vysává energii. Cítíš se pak slabá, ale rozhodně ne tak, že bys měla omdlít.
Systém: Margare-tka přichází do místnosti.
(18:05) Ketryn -> Morigan: Tak jsem ráda, že to napodruhé šlo. Snad ti energie bude stačit, jsem připravená dát ti i zbytek.
(18:05) Ketryn: Asi se pomalu posadím na zem.
(18:06) Margare-tka: No když si vzpoměnu, jak jsi dostávala Dannymu krev z hrudníku a vystříkla ven, tak při připravím vše co bude potřeba, kdyby se ti to nějak podařilo otevřít. "jde to?" zeptám se. "když tak to zkus u mě."
(18:16) Morigan: "Zatím dobrý, asi to zkusím," řeknu a vrátím se k Jamesovi. Položím mu znovu obě dlaně na hlavu.
(18:18) Ketryn: Tak se zas začnu modlit.
(18:23) Morigan: (Zajímalo by mě, ke komu se modlíš? :-)
(18:27) Ketryn: (No k našim severským bohům, aby jsi to zvládla.)
(18:30) Margare-tka: No to já se taky a jsem připravená ti pomoci, když budeš potřebovat nějak ruce.
(18:35) Ketryn: (Nebo myslíš jako konkrétně?)
(18:36) Ketryn: (To asi hlavně k Ódinovi a Freye)
(18:41) Morigan: Buď je to zaklínadlo strašně dlouhé, nebo ho říkám pořád za sebou, uvědomíte si, že nejste schopné rozeznat, jestli to pořád opakuji nebo ne. Všichni v místnosti mlčí a skoro zadržují dech, je nás tam vlastně docela hodně.
(18:42) Ketryn: No já taky prakticky nedýchám...
(18:43) Margare-tka: Jsem totálně napjatá. A doufám, že mu pomůžeš.
(18:53) Morigan: Pak mi mezi prsty začne proudit krev, Walter sebou trhne, jako by tam chtěl skočit a mě od Jamese odtrhnout, Patrick, který stojí na druhé straně těsně za Katryn se celý napne ještě víc, kdyby tam nestála Katryn, tak už tam asi skočil.
(18:55) Margare-tka: Tak doufám, že ti nebude zasahovat do léčby. kdyby ano, tak se pokusím mu to bez nějako hlasitého mluvení jen dotekem ruky naznačit. abych tě nevyrušila.
(18:59) Ketryn: Tak Patricka držím, aby se ani nehnul a nerušil tě. Asi jsme ti už před tím dali pod ruce když tak nějako nádobu.
(19:05) Morigan: Ono té krve asi není zase tolik, ale rozhodně to tak vypadá. Za chvíli od ní mám celé ruce a James polovinu obličeje.
(19:05) Margare-tka: No to ruce máš nad jeho hlavou? Ne?
(19:06) Margare-tka: Jsem ráda, že se ti to daří, to je dobrá známka. Snad to jde dobře.
(19:06) Ketryn: Tak hlavně že to funguje.
(19:07) Margare-tka: e´d mě napadlo, že by asi bylo lepší, kdyby jsi si naší energii brala průběžně, vždy když dokončíš nějakou etapu. To by to pak mohlo vydržet déle.
(19:09) Morigan: Mám je položené na jeho hlavě.
(19:22) Morigan: Zdá se to být nekonečně dlouho, než ty ruce, úplně mokré krví, od něj oddálím.
(19:26) Ketryn: Pozoruji tě s obavami, jestli se to povedlo a jestli to s tebou nebude chtít švihnout. Když tak ti pak podám nějaký kus plátna, aby sis ty ruce mohla utřít.
(19:34) Morigan: Nejspíš jsem dost bledá, ale pod tím vším, co mám na obličeji, to není moc vidět.
(19:35) Morigan: Linna se natáhne a kusem plátna se pokusí Jamesovi očistit tu ránu na hlavě, trochu nevěřícně kouká na to množství krve.
(19:39) Margare-tka: Ta krev tekla z té rány a nebo protýkala přes tvé ruce?
(19:40) Morigan: Nejspíš obojí.

(13:16) Morigan: Vyhrnu si rukávy a opravdu ze všech sil se snažím dýchat zhluboka a soustředit se jak nejvíc to jde.
(13:21) Ketryn: Skoro nedýchám a modlím se, aby jsi to zvládla.
(13:41) Morigan: Zjistím, že Jamesova rána na paži je sice opravdu hluboká a dlouhá a má potrhané svaly, ale byla ošetřená včas a velký nebezpečný zánět v ní zatím není, navíc jste ránu zašily, takže u toho se rozhodnu, že můžu počkat. Pak jsou další dvě věci - jeho hlava a vnitřní orgány. Nejdřív se pokusím magií vyhledat problém a pak rozhodnu, s čím začnu jako první. Snažím se nevnímat, že mě tlačí i čas.
(13:47) Ketryn: Jsem u tebe a pevně doufám, že na to tvá magie bude stačit.
(13:56) Morigan: "Má v hlavě něco... asi nahromaděnou krev, kterou nějak musím dostat pryč," řeknu. Linna se na mě podívá pohledem, jako že to asi nijak nejde, ale mlčí.
(14:00) Ketryn: No, tak to nebude vůbec sranda...:-/ Linna uvidí magii v akci.
(14:09) Morigan: Radši nebudu říkat nahlas, že tohle jsem nikdy nedělala a že si nejsem jistá, jaké kouzlo použít :-D
(14:15) Ketryn: Ne, to fakt neříkej :-D! Už jsem tě ale viděla dělat léčitelské zázraky
(14:29) Morigan: Sednu si k němu na postel a položím mu dlaně na hlavu. "Tohle musím zvládnout najednou, nesmím omdlít uprostřed zaklínadla," řeknu, ale těžko říct, komu je to adresováno. Asi to říkám sobě.
(14:33) Ketryn: Bezva. "A nechceš si vzít ode mě nějakou energii už teď?? Pro jistotu, abys ji měla dost na dokončení tohohle kouzla," navrhnu a asi se mi trochu třese hlas.

(22:07) Margare-tka -> Morigan: Dorazím do síně. A sednu si tam pokud je tam Tynna a nebo Suzy s dětmi. A dám si něco k pití.
(22:08) Morigan -> Margare-tka: Tynna tam určitě je. "Jak jsou na tom?" zeptá se.
(22:11) Margare-tka -> Morigan: "Patric spí, knečně a Walter nechce moc lektvary, nechce být otupělý. James je jeho bratr, tak chce být u něj. A Jamesovo stav je tak nějak pořád stejný. Ačkoliv do toho nejsem citově hodně zapojená, je to opravdu složitý. Kort, když si člověk uvědomí jakou cestu do neznáma za nimi podnikli."
(22:12) Margare-tka -> Morigan: "Námi podnikli. Prý se roztříštili o útesy při té bouři."
(22:14) Morigan -> Margare-tka: "Jak dlouho jste vlastně tady na severu?"
(22:16) Margare-tka -> Morigan: "Sára se narodila na lodi, když jsme sem pluli. a budou ji 4 roky v červenci. Podle ní se to dobře počítá."
(22:33) Morigan -> Margare-tka: Tynna si to všechno srovnává v hlavě.
(22:36) Margare-tka -> Morigan: "Takže necelý 4 roky."
(22:44) Margare-tka -> Morigan: Taky vždy Sáře řeknu, že se jdu podívat na ty nemocný, aby se nedivila kam chodím. Tedy pokud zrovna není zaměstnaná hraním si.
(22:46) Morigan -> Margare-tka: Už ti dvakrát říkala, že chce taky vidět ty nemocný.
(22:51) Margare-tka -> Morigan: "Skoro pořád spí. Až jim bude lépe a probudí tak se s nimi určitě poznáš. Jmenují se James Patrick a Walter." vyprávím jí. "A připluli jsem na lodi, ale rozbila se jim." To by jí zatím mohlo uspokojit. "Už jsem je dlouho neviděla, naposledy, když jsi byla u mě v bříšku."
(23:12) Margare-tka -> Morigan: Mám strašný nervy z toho, že nedorazíš včas. Tak to aspoň kompenzuji tou Sárou.

(22:58) Morigan: To jde. Lehnete si spolu pod přikrývku a Patrick tě znovu pevně obejme.
(22:59) Ketryn: Holky tohle je "Konec Katrinina psychického zdraví v Dračáku"
(23:00) Margare-tka: Kat ty se dobrovolně rozkládáš na molekuly.
(23:00) Morigan: To byl plán, ne?
(23:01) Ketryn: Tak zas čekám, než tvrdě usne a pak se pokusím opatrně vyprostit, abych ho nevzbudila.
(23:01) Ketryn: A co mám dělat, nechat ho tam klečet na zemi a jít spát vedle do pokoje?
(23:02) Ketryn: To je fakt, až mi jebne úplně, tak budu mít klid :-D A Morigan se pak ke mně přidá :-D
(23:02) Morigan -> Ketryn: K6
(23:02) Systém -> Ketryn, Morigan: Hod na šestistěnné kostce (k6): 6
(23:03) Morigan -> Ketryn: Předtím, než usne, tak tě dlouho hladí po obličeji, jako by si chtěl připomenout všechny tvoje rysy. Když pak spí, zázračně se ti povede se mu z objetí vyprostit.
(23:04) Margare-tka: A co budu jako dělat já.
(23:06) Ketryn -> Morigan: Proč je takový? Proč mě tak miluje, když si to vůbec nezasloužím...? Tak pak potichu odejdu a jdu do Síně podívat se po něčem k jídlu, asi jsem fakt nejedla od rána. Svírá se mi ale žaludek a nevím, jestli do něj něco dostanu.
(23:13) Morigan: Katryn pak přijde do síně, aby se něčeho najedla a napila.
(23:14) Margare-tka: "Už spí?" a děti a všichni tak ještě jsou, včera usnuli docela brzo.
(23:14) Ketryn -> Morigan: Snažím se tam nějak zorientovat a pokud to jde, tak si vzít něco k jídlu a pití. A pak si dojdu sednout někam k Margaret a unaveně mlčím.
(23:15) Ketryn: Snažím se tam nějak zorientovat a pokud to jde, tak si vzít něco k jídlu a pití. A pak si dojdu sednout někam k Margaret a unaveně mlčím.
(23:15) Morigan: Teď už tam asi děti nejsou.
(23:15) Ketryn: Přikývnu, že ano.
(23:15) Ketryn: "Víš, jak může být tak Morigan daleko?" ptám se. Mám o Jamese fakt srach.
(23:16) Margare-tka: "Tynna mi říkala tak den cesty, ale bude záležet na to jak rychle ji tam posel najde. A jestli bude moct přijet."
(23:17) Ketryn: "A kdy jsi ho posílala?"
(23:17) Margare-tka: My tam asi sedíme jako vždy se Suzzy a Tynnou a asi možná ostatními. Asi jsme na to zvyklé, když děti spí a máme práci hotovou.
(23:18) Margare-tka: "Hned jak jsme je prvotně ošetřily samozřejmě."
(23:18) Ketryn: Tak zas přikývnu. Jestli je tam i Tynna, tak začnu mlčet, vůbec se mi před ní nechce mluvit.
(23:23) Margare-tka: No ona stejně všechno ví. ak s ní byla jednodušší domluva.
(23:23) Morigan -> Ketryn: Když se najíš a napiješ, chce se ti strašně spát.
(23:24) Ketryn: "Asi bych se tam měla vrátit...." vstanu, když se najím. "Díky za všechno. Dobrou noc," popřeji jim a jdu zpátky.
(23:25) Margare-tka: "Dobrou, já tam stejně v noci chodím." a léčitelka taky, ne?
(23:25) Morigan: Ano.
(23:25) Ketryn -> Morigan: Je tam v tom pokoji nějaké křeslo nebo tak něco, nebo jen ty dvě postele.
(23:26) Ketryn -> Morigan: ?
(23:31) Morigan -> Ketryn: Křeslo určitě ne, maximálně truhla a úzká lavice.
(23:32) Ketryn -> Morigan: Tak se potichu vrátím a sednu si k Patrickovi na postel a opřu se o zeď.
(23:33) Morigan -> Ketryn: K6
(23:34) Systém -> Ketryn, Morigan: Hod na šestistěnné kostce (k6): 5
(23:35) Morigan -> Ketryn: Rychle usneš.
(23:36) Ketryn -> Morigan: Asi jsem fakt vyčerpaná...
(23:37) Margare-tka: A jak se jmenuje? To vím, ne?

(21:54) Margare-tka: A Walter usne po to lektvaru?
(21:54) Margare-tka: To když tak pak jdu zase za dětmi.
(21:55) Margare-tka: Když je tam Kat leží a oni odpočívají.
(21:55) Morigan -> Ketryn: K6
(21:55) Systém -> Ketryn, Morigan: Hod na šestistěnné kostce (k6): 5
(21:56) Morigan: Walter toho lektvaru upil jenom symbolicky, ale sedí u Jamese na posteli a i když tak nějak dřímá, nespí. Jamesův stav se nijak zásadně nezhoršuje.
(21:57) Morigan: Katryn se opatrně podaří vyprostit z Patrickova objetí, když tvrdě usne.
(21:58) Ketryn: Tak se opatrně posadím a zůstanu u něho sedět a držím ho za ruku.
(22:00) Margare-tka: Tak já pak jdu dělat co je potřeba a za dětmi.
(22:03) Ketryn: A padne na mě absolutní psychické vyčerpání. Jediné, co zvládám, je modlit se za Jamese a aby Morigan stihla přijet včas.
(22:08) Morigan -> Ketryn: Patrick spí několik hodin, což jsi ráda.
(22:09) Ketryn -> Morigan: To jsem, spát teď opravdu potřebuje. Jsem tam celou dobu s nimi.
(22:34) Morigan: Než se nadějete, je večer. Patrickova horečka nejspíš klesla, nebo to aspoň tak vypadá, spánek mu pomáhá.
(22:36) Ketryn: Tak za to jsem opravdu, aspoň to mě trochu uklidňuje. Pokud se večer vzbudí, tak se snažím, aby něco snědl a zas vypil ten lektvar.
(22:40) Morigan: Jíst se opravdu snaží, i když se do toho musí nutit. Nic ho ale nepřinutí k tomu, aby si pak neklekl k Jamesově posteli a nějakou dobu se nemodlil.
(22:41) Margare-tka: (22:41) Margare-tka -> Morigan: To jsem taky ráda, tak pak zase když nastane jdeme jim dát odvary a samozřejmě jídlo..
(22:42) Ketryn: Tak to pak vzdám a nebráním mu v tom. Přehodím přes něj ale aspoň nějakou deku nebo kožešinu, aby byl v teple.
(22:43) Margare-tka: No on u Jamese na posteli je Walter, co? To už by se tam nevešli jsou na té velké.
(22:46) Morigan: Tři by se tam asi pohodlně nevešli.
(22:47) Morigan -> Ketryn: Uvědomíš si, že se modlí akarijské modlitby.
(22:48) Morigan: Nakonec po delší době Patrick usne v kleče, s hlavou položenou na okraji postele.
(22:49) Ketryn -> Morigan: Jo, to jsem si myslela. To bude pro ně další těžká věc, kterou nebudou moct pochopit...
(22:50) Ketryn: Tak to už psychicky nevydržím a jdu se ho snažit přesvědčit a přesunout ho zpátky do postele.
(22:50) Morigan: Nechce se mu a dost váhá, jestli své místo opustit.
(22:51) Ketryn: "Nemůžeš tady klečet celou noc...pojď si, prosím, lehnout," říkám zoufale.
(22:52) Margare-tka: Jak má teplotu, tak je s ním špatná dohoda. "Budeš chtít nějaký pokoj na psaní a nebo budeš tu?"
(22:53) Ketryn: "Díky, ale zůstanu teď tady..."
(22:53) Morigan: "Zůstaneš u mě?" zašeptá Patrick.
(22:54) Margare-tka: "Dobře, ale taky se musíš dojí najíst. Tak pak přijď do síně, musíš si na chvilku odpočinout a taky nějaký pití by ti mohlo pomoct." řeknu když vidím, jak jsi psychicky vyřízená.
(22:54) Ketryn: "Zůstanu..." přikývnu a v krku se mi udělá knedlík. Mám pocit, že to takhle dělám ještě horší.
(22:56) Ketryn: "Až usnou, tak přiijdu," odpovím Margaret varjagsky. Je fakt, že na jídlo jsem absolutně zapomněl.
(22:57) Ketryn: "Tak pojď," věnuji se znovu Patrickovi. "Lehneme si spolu, taky jsem už unavená." Snažím se ho dostrkat do postele.

(21:18) Morigan: "Nechci být otupený," řekne.
(21:19) Ketryn: Tak se snažím pomoct Margaret s Jamesem. A pak se nakonec rozhodnu to vpravit i do Patricka, pravidelnost je v tomhle důležitá, snad pak zas hned usne.
(21:20) Morigan: Probere ho to a hned si zase vzpomene na Jamese, takže vstane a jde k jeho posteli.
(21:20) Margare-tka: "Nebudeš moc otpený a pokud tady padneš na nějakou infekci a bolestí, tak mu moc platný nebudeš."
(21:20) Ketryn: "Je to hlavně na horečku, je důležité ji srazit," snažím se ho přesvědčit. "James tě bude ještě potřebovat, tak musíš být v pořádku."
(21:20) Ketryn: (My jsme si začaly s Margaret nějak notovat :-D)
(21:20) Margare-tka: No a to dělá pořád. Já říkám od začátku uspast ho......ale už nejančí.
(21:21) Ketryn: Cože??? "Proboha, Patricku, prosím tě lež!" snažím se ho držet v posteli
(21:22) Ketryn: Že já ho nenechala spát. "Takhle se z té horečky nedostaneš," říkám zoufale.
(21:22) Margare-tka: Samozřejmě mu to dáváme společně, jedna přidržuje a druhá dává. A ona je tam teď ta léčitelka, jo? Nebo tu ránu převazujeme my?
(21:23) Margare-tka: Samozřejmě jsem Walterovi dala taky, aby se napil....Až tam dorazíš a budou tam v bezvědomí všichni, tak tě raní šlak....
(21:25) Morigan: Ne, léčitelka.
(21:26) Morigan: Tentokrát na něj přesvědčování neplatí, opravdu chce vstát.
(21:28) Margare-tka: Tak ji pomáhám. Tak jako docela jsem ráda, že tam Kat je. Já na něj nervy neměla, je strašně neukázněný to bude tou horečkou.
(21:29) Ketryn: Ach jo, to nemůže. "Prosím," snažím se. "James je na tom pořád stejně, nic se nezměnilo." Nakonec se ho pokusím i políbit, jestli ho to trochu neuklidní.
(21:30) Margare-tka: Koukám že jdeš do svých starých technik......
(21:30) Morigan: Jestli se do toho začne míchat Margaret, tak to Patricka naštve. Zase tak nepříčetný není. "Nechce mě vstát!"
(21:30) Morigan: Ovšem ten polibek ale zabere v podstatě okamžitě :-D
(21:30) Morigan: (Kat když už neví co... :-D)
(21:31) Ketryn: (No jo no :-D Tak co jsem měla dělat :-D)
(21:31) Ketryn: Takže si zas lehne?
(21:31) Ketryn: Za chvíli z toho budu vyčerpanější než on...
(21:32) Morigan: Rozhodně přestane vstávat a polibek ti něžně oplatí.
(21:34) Margare-tka: Já se jim do toho nemíchám, Patrick je už plně jen Katrynin.
(21:34) Margare-tka: No to by mi puklo srdce.
(21:36) Ketryn: Mně to zničí. Musím se držet, abych nezačala znovu brečet. Chvíli ho líbám, ale pak se musím opatrně odtáhnout, abych se vážně nesesypala. Lehnu si k němu a snažím se, aby byl v klidu a hlavně v posteli.
(21:36) Ketryn: Já myslím, že už mi srdce puklo...
(21:46) Morigan: To funguje úplně nejlépe, pokud si k němu lehneš, pevně tě k sobě přitiskne, přitiskne si tvou hlavou na svůj hrudník a po chvíli opravdu usne.
(21:47) Margare-tka: No.... pomyslím si. To bude ještě zajímavý.
(21:49) Ketryn: Tak tak zůstanu, než začne opravdu tvrdě spát. A je mi ze mě absolutně na nic.
(21:49) Margare-tka: A ten Jamesovo stav se nezhoršuje, tedy je zatím stejný, jo?
(21:51) Ketryn: Stále ho tím starým způsobem miluji a představa, že mu tak ublížím, mě vážně děsí...
(21:52) Margare-tka: Já nevím, asi bych to nedokázala.....
(21:52) Ketryn: Zůstanu tak nějakou dobu a pak se když tak pokusím opatrně vyprostit. Pokud by to ale nešlo a začal se tím budit, tak u něho zůstanu ležet až do dalšího lektvaru.