Kráter (153 stran zpět) | Herna - Aragorn.cz

Žabikuch zatím přešel k západním dveřím. Letmo si je prohlédl a pak se již přitiskl blíže ve snaze zaslechnout případné nebezpečí, které by se za dveřmi mohlo skrývat. Po chvilce zkusil opatrně stlačit kovanou kliku a dveře z lehka pootevřel. Krátce nahlédl vzniklou škvírou a dveře zase v tichosti, jen s mírným zavrzáním, zavřel.

"Ano, radši ustoupit teď a případně bojovat později, než být hned mrtvý. Snad mocny hlas pána Trorna dokáže naše válečníky a celou družinu udržet v jednom konání."

Pak se již připravuji vyrazit na další průzkum podzemí. Při tom se zkoumavě podívám na druhé dveře z této místnosti. "A co tyhle, Žabikuchu?" Ukážu na ně rukou.

"Dobrá," povzdechnu si, "pojďme tedy dál. Když však řekne Trorn, abychom ustoupili, budu ustupovat."

"Pan Žabikuch má pravdu. Pokud by se někdo sám vydal na průzkum, musel by se plížit bez světla, aby se nevystavoval příliš velkému riziku. Ale zde v tomto podzemí, či kde se to nacházíme, a v této naprosté tmě by pohyb byl značně ztížený a pozorovací schopnosti žádné. Jak pravil pan Pjotr. Měli bychom se pohybovat opatrně a pokud se dostaneme do tíživé situace, měl by někdo rychle určit, jak postupovat a ostatní by ho měli následovat."

Opírám se o svoji hůl a rozhlédnu se po místnosti. Pak koncem hole prohrábnu špínu na zemi a znovu se podívám na ostatní. "Měli bychom pokračovat." s tím se podívám na Žabikucha, který prohlíží západní dveře.

"Nic jsem za dveřmi neviděl. Jen jsem cítil tu šílenou zimu." odpovídám Trornovi na jeho otázku a přecházím ke dveřím na západě.

"Nápad to není špatný Brensi, ale má jeden háček. Ten kdo by šel napřed prozkoumávat chodbu by musel vidět ve tmě. S lucernou by si ho hned každý všiml a zbytečně by se vystavoval velkému riziku..."

Rudi, stále sedící na zemi, se otřásl a několikrát přejel dlaněmi přes své paže ve snaze se zahřát.
Pak se také konečně zvedl ze studené podlahy.

"Já vlastně ani nevím, jak se nám to podařilo otevřít. Zatraceně, nevím. Celej den sme tam ztvrdli v tý jeskyni, sám Gant byl bezradný...a pak Hef..." útlý Rudi se na chvíli odmlčel, v jeho tváři se zračí smutek "...Hef asi něco zmáčknul, možná se vo stěnu jen tak vopřel a ten portál se náhle objevil. Už jsem vám to přeci říkal ve Vísce. Možná se to třeba spustilo samo, já nevím..." Rudi kroutí bezradně hlavou.

"Co kdyby někdo, kdo se umí pohybovat rychle a tiše nejdřív," odkašlu si, "obstaral průzkum místnosti nebo chodby, kam se zrovna chystáme." Znovu si odkašlu.
"Zjistil by, která cesta vypadá nejbezpečněji. Mohly bychom se vyhnout spoustě bojům," znovu mě mluvení donutí ke kašli, "případně získat výhodu překvapení. Kdyby si ho náhodou nepřátelé všimli, sám by jistě zvládl ustoupit zpět k nám." Ke konci už spíše šeptám ve snaze moc svůj hlas nenamáhat a sípání se v mém hlase jasně zintenzivnělo.

"Je pravda, že na něčem takovém bychom se dohodnout měli. Ukázkový příklad naší neschopnosti byl v té místnosti s 3 nestvůrami, kdy někteří se chtěli stáhnout, ale někdo se bez rozmyslů vrhnul dopředu. Jenže je ale problém, že v tomhle souboji který nás teď hodně vyčerpal jsme neměli na výběr-kdyby jsme ustoupili, podepsali bychom rozsudek smrti nad většinou z nás.
Žabikuchu, co vidíš dál?" Sleduji našeho mistra zámků, jak se zájmem kouká za dveře.

"Dobrá," navážu rychle, "portál tedy v této chvíli otevřít neumíme. Druhou naléhavou záležitostí, kterou bychom měli vyřešit je společný postup vůči zdejším příšerám. Alespoň do doby než přijdeme na to, jak portál otevřít." Pohledem zavadím o Rudiho. "Uvítal bych, kdybychom se alespoň domluvili, že když řekne tady Trorn, že ustoupíme, tak všichni poslechnou a společně ustoupíme. Co vy na to?"

Ano, slovo je také možné. Zatím však vše sleduji, zda nepříjdu na něco co by nám mohlo portál zaktivovat a nic zvláštního jsem zatím neviděl. Pohodím hlavou, abych dal Triamosovi vědět, že rozhovor považuji za ukončený.

Ale práve o to ide.Ako alebo čím ho aktivovali tam?Možno je spustením nejaké slovo alebo gesto nie?Možno sa spustil ako reakcia na niečo čomu hocikto nevenuje pozornosť.Najlepšia skrýša je tá priamo pod nosom.A toto by bol rovnaký princíp nie?Nedám sa tak ľahko odbiť a poziem Trornovi do očí už nie nechápavo len zvedavo.

Jenže ten portál kterým jsme přišli je evidentně bez energie - a k tomu aby jsme ho spustili budem potřebovat něco zmáčknout, něco nekam vložit a nebo něco podobného. Zatím jsem ale žádné aktivační zařízení bohužel neviděl. Obávám se že zatím nám nezbývá nic jiného než pokračovat v průzkumu. Podívám se na Triamose, dokonce ani není tak opovržlivě co dříve. Asi jsem nadšený že konečně pořád nebrnká na tu svoji loutnu.

Ak sú portály niečo ako dvere tak asi majú nejaký kľúč nie?Aj úpredtým v tamtej jaskyni sme museli občas niečo spraviť aby sme niektoré portály aktvovali nie?Možno ak nám rudi povie ako aktivovali tamten portál v tej jaskyni.Ak nám presne povie kto čo robil tak by sme mohli rovnako aktivovať aj ten tu.Nie?Opýtam sa s nechápavým pohľadom upretým na Trorna pričom si nadhodím na chrbte môj a aj Haldirov batoh.

Chvíli ještě prodlužuji svůj pohled na Rudiho a pak se otočím zpět a unaveně si povzdechnu: "Máš pravdu, Trorne, oheň zde v těchto uzavřených prostorách by mohl být velmi nebezpečný. Přesto potřebujeme umět zničit tyto věci. Je to otázka našeho života a smrti."

Haldir s letmým úsměvem kyne Brensovi, že je v pořádku, schopen dál pokračovat.

Jeho výraz ve tváři naznačuje, že nečeká od svého družiníka vděk, ale stejnou pomoc ve chvíli, pokud by se naopak on sám dostal do nesnází...

Rudi se vytřeštěně podívá na Pjotra a se zoufalým, beznadějným usmátím odpoví: "Pch...jak se odtud dostat? Kdybych to věděl tak už jsem dávno z týhle proklatý díry pryč!! Chch..já to věděl, tušil jsem to, nikdy jsme sem neměli lézt...".

Nevím jestli je dobrý nápad to s tím ohněm. Uvědom si, Pjotre, že jsme v podzemí a zapalovat zde olej by spíš znamenalo smrt pro nás! Tak či tak by jsme se teď měli dohodnout, zda pokračovat a nebo si odpočinout. Válečníci nevypadají zrovna nejlépe... Podívám se po ostatních a pořádně se zachumlám do pláště.

Několika rozvážnými kroky se přiblížím těsně k Rudimu, abych se mu podíval přímo do očí. Mluvím pomalu a zřetelně: "I pokud bychom se odtud vrátili přímo k portálu, může se stát, že narazíme na něco ještě horší než dosud. Ten je navíc zavřený a neumíme projít zpět. Ty snad víš jak odtud?"
Položím řečnickou otázku.

Začnem sa mierne triasť a šúcham si rukami ramená v snahe zahriať sa.Zrejme je mi pekelná zima.Keď sa zdvihne Haldir zo zeme mlčky pristúpim k nemu a zdvihnem pobratimovi elfovi batoh a hodím si ho na chrbát bez slova avšak s pohľadom ktorý nechce počuť nejaké námietky.V duchu cítim výčitky svedomia za to čo sa stalo a ako som sa ani nedokázal pohnúť a podporiť bojujúcich aspoň nožom keď už nie povzbudzujúcou piesňou.
Túžobne sa obzerám či niekde neuvidímniečo čo by nám mohlo ukázať cestu preč.Cestu preč z tohto pekelného miesta plného príšer a až do kostí zaliezajúceho chladu.Niekam kde je teplo a bezpečno.

Přistoupím k Haldirovi. "Můžu nějak pomoct?" zeptám se. "Myslím, že i tobě vděčím za svůj život."

"Ustoupit kam? Musíme pokračovat v hledání cesty odsud a porazit vše, co by nám v tom chtělo zabránit..." zapojím se do diskuze. V mém hlase je patrná jakási vlídnost, jako bych se více cítil součástí družiny, když mě tu už tolik lidí zachránilo.