Kráter (150 stran zpět) | Herna - Aragorn.cz

Trochu omluvně se podívám na Pjotra. "Promiň, asi nám to nic udělat nemůže, ale přeci jenom bych s tímhle počkal.", sklouznu pohledem na jeho meč. Pak už sleduji starce, jestli zareaguje na Žabikuchovu otázku.

Chvilku udiveně koukám na pulzující kouli a starce v ní. Když vidím, že nám zatím nehrozí žádné viditelné nebezpečí vyhrknu na starce nedočkavě první otázky.
"Co tu děláš? V čem to sedíš? Kdo jsi?"

Po Arionově varování skloním meč a podívám se zpytavě na něj.

Při vstupu do místnosti pozvednu svou lucernu, jako bych chtěl světlo z koule přebít. Když se rozkoukám, prohlížím si starce, avšak nic neříkám. Je mi jasné, že v tuto chvíl na něj půjde více otázek než je zdrávo.

Sotva vejdu do místnosti, tak si hned instinktivně zacloním oči přivyklé šeru lucerny. Jen, co si trochu zvyknu a spatřím staříka uprostřed té divné věci, hned namířím svoji kuši. Není to ten proradný černý mág, který vládl tomuto podzemí, chycený do vlastní léčky?, napadne mě. Pak už vidím Pjotra, jak se snaží té koule dotknout mečem. "Ne!", stihnu vykřiknout a snažím se Pjotra zachytit dřív, než se toho dotkne v obavě, že by mu ta věc mohla ublížit.

Chvíli udiveně zírám na celou scenérii, poté se opatrně, stále se opíraje o svou hůl, vydám blíže k podivné kleci.
Zkoumavě si starce prohlížím, hledaje jakékoliv indicie, které by mi mohli prozradit, co je zač.

Opatrně přistoupím blíž a snažím se prohlédnout skrz zářivou bariéru. Pak tasím svůj meč a zkusím se jeho špičkou podivné klece dotknout.

Odbočujete na východ a krátkým průchodem vstupujete do další místnosti. Ta se hned na první pohled liší oproti ostatním, které jste zatím prozkoumali - je zde tlumené světlo.

Uprostřed místnosti žhne velká, pulzující koule. Když si oči zvyknou na její zář, objeví se na ní struktura tmavších pruhů, která připomíná klec. Za další chvíli už jde rozpoznat i obyvatel tohoto podivného vězení, pohublý stařec s mohutným plnovousem, jehož tělo nese jasné známky strádání a mučení.
Ve tváři se mu však nezračí zlost, vztek nebo nenávist, ale jakýsi zvláštní smutek dokreslený slzami v koutcích očí.

(Viz. Mapy: Mapa:Za portálem, 9.místnost, ilustrace Stařec)

Ještě chvilku se zahledím na zavřené dveře. Pak jen mávnu rukou a pokračují s ostatními východní chodbou.

Láhev ponechám lahví a vydám se dál za ostatními. Chodbou na východ.

Mlčký kráčam za ostatnými..Zrejme môj životný entuziazmus a dobrá nálada nie je pre tieto priestory.
Stále sa trocha trasiem zimou a v mojej bledej tvári sa naplno ukazuje moja neochota byť tu dlhšie ako naozaj treba.Dalo by sa povedať že by som po tých chodbách aj behal len nech som preč.Ale pretože chcem byť živý a zdravý tak to nerobím

Šel bych spíše dál chodbou - přece jenom místnosti tam budou portálu nejlbíže. Podívám se po ostatních.

"Tak co? Půjdeme dál chodbou nebo zkusíme co je za dveřmi?" říkám ztišeným hlasem a dívám se kam vede chodba na východ.

"Tak pojďte, nebo tady budete popíjet celý den? Na to si dovedu představit lepší místa." Netrpělivě přeslapuju ve vedlejší místnosti.

Procházíte přes spižírnu a kuchyň zpět k místnosti s portálem. Když nahlédnete dovnitř, vidíte, že portál je stále bez známky aktivity.

Pokračujete tedy dále na sever až k odbočce na východ, pár sáhů nad ní je chodba ukončena zavřenými dveřmi.

(Viz. Mapy: Mapa:Za portálem)

Zamítavě zakroutím hlavou:"Děkuji, pane Tizoku, ale zdejší prostředí muselo jistě velmi vážně poškodit tento královský nápoj. Zdá se, že se již značně srazilo. Myslím, že můžeme pokračovat s ostatními." s těmito slovy se ještě jednou rozhlédnu kolem, otočím se a odcházím za ostatními.

,,Nebýt to tady jistě celou věčnost, řekl bych, že se jedná o nějakou rychlokvašku pro chudé alkoholiky,"ušklíbnu se, když láhev odtrhnu od úst. ,,Snad vy, Pandemonixi, byste rád okusil," vyhledám zrakem staříka v davu. ,,Není tak zlé, ale pro utišení žízně dávám přednost jiným. Tohle není pro mě, pro obyčejného člověka."

Váhavě přijmu láhev. Musím přiznat, že se mi do toho moc nechce, ale pár kapek mě snad na zem nesklátí. Koneckonců v láhvy víno nezraje, to jenom v sudech, v lahvích víno získává na kvalitě stárnutím.
Láhev přesto nakloním k ústům a opatrně se napiji. Tekutinu cedím skrz zuby, kdyby tam opravdu byl střep, a teprve když mám vína v ústech tak na jeden doušek, nechám ho poválet v ústech a nakonec ho spolknu, není-li něco v nepořádku.

"Kdysi možná nebylo špatné, ... ale nejsem žádný znalec." Řeknu a pak nabídnu ochutnávku i Tizokovi.

,,Dej pozor, tohle dělají ostřílení námořníci, nicméně můžeš tam mít sklo,"slabě hlesnu na Pjotrovo počínání. Sám napjatě sleduji, jestli to s ním teď nesekne o podlahu. Popravdě řečeno, sám bych si několik lahví vzal, budou-li v pořádku. Jistě budou velmi cenné pro sběratele, přinejhoším je vypiji sám. Žízeň je veliká, život mi utíká - tak vyvalte sudy.