Kráter (152 stran zpět) | Herna - Aragorn.cz

Špičkou hole šťouchnu do mrtvého tělíčka, abych si mohl stvoření lépe prohlédnout.

Brens rychle prohlíží příšeru, kterou zasáhl Arion svojí kuší, je ale také mrtva.

Žabikuch zatím konečně vytáhl jednu dýku a s vystrašeným pohledem se dívá na obě mrtvá zrůdná tělíčka, zbraň pevně stisklou před sebou, jako by ho snad mohly ty bestie ještě ohrozit.
"Co to bylo? Kde se tu vzaly? Zatraceně..."

Obě dravé příšery se stále zuřivě vrhají na Žabikucha, který se je snaží rukama prudkým mácháním setřást. Malé bestie jsou přes svoji chatrnou konstituci velmi hbité a jejich drápy i zuby se zařezávají do Žabikuchovi zbroje, která ho tentokrát však zřejmě uchránila před vážnějším zraněním.

Trorn položil lampu, vytáhl dvě dýky a k Vašemu překvapení utíká Žabikuchovi na pomoc, tak jako Pjotr, Haldir, Brens a ostatní bojovníci.

Arion zalícil svůj samostříl a vypálil další střelu. Ta prolétla kolem utíkajících druhů, zanořila se do tělíčka té příšery, která se Žabikuchovi zakousla do nohy, a smetla ji stranou.

Haldir přiskočil k druhé a jedním máchnutím svého zahnutého meče ji přesekl vejpůl.

Stojím a čekám, co Žabikuch za dveřmi objeví, když se na na něj vyřítí dvě příšery. Nejdřív v úleku udělám krok zpět, pak ale hned zamířím svoji kuši.

Oznamte své akce a proveďte příslušné hody.

Když Žabikuch vezme za kliku a chystá se pootevřít dveře, náhle se na nejbližší polici objevila dvě zvláštní shrbená tělíčka.
Sotva sáh vysoké bytosti, vychrtlé, že pod tenkou kůží zřetelně vystupují kosti. Dlouhé, tenké nohy mají podivně skrčené, tak jako paže, které jsou zakončeny pařáty s ostrými drápy. Na tenkém krku sedí nesouměrně velká hlava, která je trochu protažena dopředu, z obrovské tlamy ční dlouhé špičaté zuby. Malé oči po stranách hlavy svítí zlým nazelenalým světlem.

Obě nestvůry se s šíleným smíchem vrhly na překvapeného Žabikucha. Několika neskutečně rychlými přískoky se dostali až k němu a bez milosti se po něm sápají. Drápy jedné nestvůry zaškrábaly po Žabikuchově zbroji, zatímco druhá se mu zakousla do nohy.
Vystrašený Žabikuch zaúpěl bolestí a v panice se ohání na všechny strany, jen aby se zbavil dotírajících oblud.

(Viz. Mapy: Souboj a ilustrace Příšery)

Technická:
Jedu konečně taky na dovolenou. Teď tu jsem naposledy. Pravidelně tu budu zase až od 24.9.

"Toho že zde původní majitel není jsme si myslim mohli všimnout už dávno." Odvětím na Arionův proslov, víc drsně než jsem původně chtěl. Asi na mě začínají lézt chmurné myšlenky. "Asi můžem jít dál. Pravím poté vůdcovsky.

Porozhlídnu se po místnosti, pátraje, jestli by se něco nemohlo ještě hodit. "Ať už to tady obýval kdokoliv, byl to člověk z masa a kostí, jako my. A už tady určitě dlouho nebyl. Snad odtud nezmizel i s klíčem, který nás jediný může dostat ven." Nechám vyplout na povrch své chmurné myšlenky.

Pak už dávám pozor na Žabikucha u dveří, co uslyší za dalšími dveřmi.

Když zaslechnu Pjotrovu tichou poznámku tak mu odpovím. "To máš asi pravdu."
Projdu místností k jižním dveřím a zkusím chvilku naslouchat. Tak nějak dopředu tuším, že zase nic neuslyším...
Pak zkusím vzít opatrně za kliku a potichu pootevřít dveře připraven v případě nebezpečí dveře rychle zavřít.

"Tady už se asi nikdo moc nenají..." řeknu tiše, když se rozhlédnu.

Opouštíte kuchyň a pokračujete západními dveřmi do další místnosti.

V té se line prapodivná směsice roztodivných vůní, z nichž některé nejsou více než nezřetelným pocitem na samém prahu vnímání, zatímco jiné jasně vévodí. Zápach hniloby a plísně patří mezi ty nejsilnější, ale zdá se, že lze cítit i jakousi pachovou ozvěnu aroma sušeného masa, soli, pepře a dalších koření.
Na hácích u stropu visí hnijící kýty a kosti, na policích se v plátěných pytlících krčí nevábně vypadající směsi a mezi nimi je tu a tam skleněná nádoba s na pohled odporným obsahem.
Léta a hnilobný proces tu vykonaly poctivou práci.

Na jih vedou další zavřené dveře.

(Viz. Mapy: Mapa:Za portálem, 7.místnost)

"Můžem se podívat co je v tom skladišti, co popisoval Žabikuch, ale nakonec bych se klonil k návratu do knihovny. Bojovníci si tam mohou odpočinout a my se můžeme soustředit na hledání odpovědí v knihách. Jak na portál, tak i na smysl těchto drahokamů a příšer obecně. Případně jejich slabiny. "

Naposledy se podívám na znetvořené tělo, které leží nehybně na špinavé podlaze, a pak již pokračuji s ostatními, opírajíc se o svoji hůl, v průzkumu tohoto nehostinného místa.

"Doufejme, že již nepotkáme další podobné krvežíznivé nestvůry..."

NA to čo hovorí Rudy nereagujem inak ako zamračením a s mojou a Haldirovou batožinou sa otočím smerom ku dverám kam sa všetci hrnú.Do každej ruky pre istotu chytím po dýke aby boli po ruke a prichystané keby boli potrebné.

Mlčky naslouchám ostatním. Pjotrova slova mě zvlášť zaujmou, zejména to jeho básnění o plamené obraně. Přestože nic neřeknu, jeho nápad odsoudím ke skáze. Nedokážu si představit, že bychom všechen olej vyplýtvali na všelijaké stvůry a nakonec zůstali osamoceni a ve tmě a chladu.
Neměli jsme sem lézt, začíná mě hlodat skepse čím dál tím víc. Z mé pochvy vytáhnu pro jistotu naostřený meč. Nerad bych dopadl jako před chvílí.

"Tak pojďme," souhlasím také s návrhem.

"Jsem taky pro tu přívětivější místnost. Snad to nebude jen léčka pro naše smysly..."

Když opatrně zavřu dveře tak si ulehčeně oddechnu a poodejdu kus od dveří.

"Za dveřmi je další místnost a zdá se, že je díky bohu prázdná. Docela to tam voní, ale i hnije. Myslím, že to bude něco pro Ariona. Místnost je plná nějakých nádob a asi i pytlů. Rozhodně se zdá, že je přívětivější než místnost na jihu."

Za dveřmi na jihu je také místnost. Jde z ní strašný chlad a jestli nás tam nezabije nějaká příšera tak ta zima určitě jo. Odpovídám na Arionovu otázku.

"Tak kam chcete jít? Raději bych zkusil tu teplejší místnost na západě."

"Tak kudy se vydáme?" Mrknu na Žabikucha, když zavřel dveře.