Kráter (48 stran zpět) | Herna - Aragorn.cz

Při snídani pouze popíjím nabídnuté kozí mléko. Ostatní pokrmy si jen prohlížím a se zájmem si o nich nechám vyprávět, z čeho se připravují a jakou mají chuť.

Než se vypravíme na další cestu, rozloučím se přátelsky s gnómy, kteří nám tak ochotně nabídli přístřeší a bohatě nás pohostili. Loučím se také s družiníky, se zraněným Arionem, kterému přeji brzké uzdravení, s drowkou Torou a druhým kudůkem Ulrichem.
"Doufám, že se brzy společně znovu setkáme. Opatrujte se! Dohlédnu na Žabikucha, aby vám z toho pokladu také něco nechal!" usmívám se pod své šedivé vousisko, když opřen o svoji křivolakou hůl vyšlapuji za ostatními.

Draimer si znovu prohlíží mapku a odhaduje vzdálenosti. "Tři, možná čtyři dny. Déle by vám cesta trvat neměla, přestože se budete dál šplhat po horách a nelze tak soudit, že byste postupovali nějakou závratnou rychlostí. Držte, pane Aer Thano, směr, a jistě dorazíte do svého cíle. Snad tam na vás čeká vytoužená odměna!"

Po snídani jsem ještě jednou vytáhl mapku a rozložil ji před oběma staříky. Od místa, na které včera Draimer ukázal jako jejich obydlí jsem potáhl prstem k značce křížku.
Směr odhadnu, ale jak je to asi daleko, prosím? Den dva cesty, nebo více?

Pořádně se opláchnu v kádi s vodou a pak se pustím do snídaně. Přebírám do čeho se zakousnout dřív a rychle vítězí topinky se sýrem. Hladově se zakousnu do křupavého krajíce a s plnou hubou chválím kuchaře: "Hmmmm, ..." říkam pochvalně.

Druhou rukou sáhnu po vdolku se sladkou náplní a nacpu si ho celý do úst. S labužnickým nadšením požvýkám a zamručím další obdivné: "Hmmmm, .... " - tentokrát o jednu tóninu výše.

Sladký vdolek zajím dalším kousnutím do topinky a tak pokračuju dokud neochutnám od všeho na stole.

Při vyprávění o černém rytíři mně zaujme vyprávění o dalším cestovateli Oindolovi. Chci se zeptat odkud kam šel a zda tu často někdo chodí, ale vzápětí okolo projde Tora a já se ohlédnu za ní. Než se vzpamatuju, tak se hovor stočí jinam a mé myšlenky pochopitelně také.

Pak přijde to těžké dilema. Jít dál od skvělého jídla a krásné ženy hledat poklad? Nejsem přec blbej! Nebo jo?

Ale co, ta elfice stejně nevypadá moc nažhaveně. A jídlo? Spokojeně pohladím žaludek a zdá se být spokojený. Možná, že bych si mohl ještě chvilku schrupnout, ... přemýšlím, když se protahuju a nahlas zívám.

Vyčkám až přijde čas loučení a Toře, v nestřeženém okamžiku, vtisknu patřičně vřelý polibek. Ostatním jen s úsměvem zamávám.

Ani mě moc nepřekvapuje, že zde někteří zůstanou. Musím si však také přiznat, že i já uvažoval jestli dál už nejít a raději se vrátit a zkusit štěstí v nějakém větším městě.
Na konec však zvítězila touha po novém a zůstal jsem se zbytkem družiny a vyrazil dál. Jen doufám, že jsem udělal dobře...
Před odchodem ještě slušně poděkuji za přístřeší a jídlo. Pak se s hostiteli rozloučím a pokračuji s ostatními dál. Ještě párkrát se otočím, zamávám a pak už nechávám příjemné hostitele a bývalé družiníky za sebou v minulosti.

Draimer a Stepin vás ani nenechají po jídle sklidit ze stolu. Trvají na tom, že se nesmíte dál zdržovat.
"Ranní ptáče dál doskáče," prohlásí Draimer.

"Přejeme vám pěkné ráno a šťastnou cestu." loučí se s vámi, tak jako kudůk Arion, který se konečně vzpamatoval ze svých zranění. Drowka Tora Tel'vynn vám znovu děkuje za osvobození ve Vísce a slibuje, že ochrání malého Ariona na zpáteční cestě. Oba doufají, že se znovu v budoucnu setkáte.
Kudůk Ulrich, s plným břichem, se zdá být více než spokojený, zřejmě i díky vidině, že se nemusí dál šplhat kamsi do hor. Předpokládá, že s Torou a Arionem dojde do nejbližšího města a tam se ohlédne po nějaké práci.

Bratři společně s ostatními družiníky stojí ve dveřích a mávají vám, dokud nezmizíte z dohledu.

"Ach, tak to je ten medvěd, o kterém jste nám vyprávěli." prohlíží si Draimer darovanou kožešinu. "Poslední přešlap, kterého se ve svém životě dopustil, že vás napadl. Vypadá to na kodiaka. Musel být ohromný!" přikyvuje uznale hlavou. "Máte štěstí, že jste z toho setkání vyšli jako vítězové. Hladový kodiak je velmi nebezpečný, nedivím se, že se na vás odvážil. To musela být zuřivá bitva."
Barbar Parophis si nevědomky přejede prsty přes čerstvé jizvy, které mu medvěd způsobil. Však váš válečník už sotva popadal dech a držel se na nohách. Nechcete raději ani domýšlet, jak by se noční přepad vyvíjel, kdyby Parophis útok neustál...

"Dobrá kůže se zde v horách jistě neztratí! Rádi jsme vám pomohli, alespoň se dozvíme nové zprávy a popovídáme si, hosty zde nemíváme často. Za tento dar vám děkujeme." gnómové vděčně přebírají kožešinu, i když je vidět, že žádný dar neočekávali. Je až s podivem, že zde v horách můžete potkat na někoho tak dobrého a přátelského.

Ráno po tom, ako sa prebudím sa torcha prekvapene obzriem okolo a najprv premýšľam kde to vlastne sme. Potom si spomeniem a okamžite vyskočím na rovné nohy načo si všimnem, že pár ďalších už vstalo.
Raňajkami už nepohrdnem ale dám si len niečo ľahké a len málo. Po včerajšku mám stiahnutý žalúdok a nechcem si ho pred pochodom roztiahnuť.
Z jedla ma však vyruší Trornova otázka a ja sa neubránim tomu, aby som sa na neho neusmial:
Ale kdeže.. Neovládam žiadne liečivé piesne a navyše myslím, že s vami dostanem viac podnetu na Hudbu ako keby som zostal tu. Navyše raz sa vám moje piesne môžu zísť a potom by som tam nebol aby som ás zachránil.
Prestanem sa usmievať a doplním sa:
Však kto by považoval potulného speváka a muzikanta za nebezpečného či dokonca schopného že?
Načo už len pokračujem v jedle.

Ráno, když jsem se probudil, vypadal jsem trochu překvapeně. Ti, kteří mě už trochu znají vědí, že jsem značně nedůvěřivý...proto jsem asi čekal přes noc nějaké komplikace - a proto jsem odmítal večer večeři. Navíc když jsem viděl, jak se všichni ládujou jídlem od někoho úplně cizího a ráno by se mohli v lepším případě probudit svázaní, pokud by se vůbec probudili, čekal jsem, že v noci budu muset utíkat - sám.

Vzhledem k tomu, že jsme se ráno v pořádku všichni probudili, tak jsem snídani už neodmítnul.

Co mě ovšem velice překvapilo, až mi málem zústala brambora (ty jdou i tak otrávit těžko) v krku, bylo Tořino prohlášení, že zde zůstane s tím skrčkem Arionem. Její chování bylo úplně jiné než jindy, tak jsem zapřemýšlel, zda tímto něco sleduje. "Nebo jsem ji špatně odhadnul? To se mi nezdá..." Ačkoli jsem si myslel cokoli, její prohlášení jsem nekomentoval.

V tom mě něco napadne a otočím se na barda:"Triamosi, nemáš v plánu zde taktéž zůstat? Přece jen, mohl by jsi jim pozpěvovat a hrát na tu tvoji...loutnu...a určitě by jsi Ariono uzdravení urychlil. Navíc by jsi všem určitě zpříjemnil pobyt zde!"
"Narozdíl když s náma půjdeš dál, pomyslím si.

Koukám se, kdo vlastně všechno zůstal v další cestě. "Hrubá síla toho barbara, znalosti hraničáře a obratnost Žabikucha se mi určitě hodí. Takže jsme zůstali v podstatě 4 co něco dokážem. Pokud půjde dál bard, tak ten je k ničemu a ten dědek jak by smet. Škoda že tu Arion zůstává, jeho lektvary se občas hodí. Ale co, bez něj si poradím."

Naslouchám rozhovoru a ve chvíli ticha jsem se připojil se svým návrhem a oslovil oba gnómy.
Přijali jste nás, neznámé, do svého obydlí. Dali jste nám chutné jídlo i dobré rady. Nabízíte léčení našeho zraněného druha.
Jestli dovolíte, přijměte prosím aspoň jako malý dík tuto medvědí kožešinu.

Ukázal jsem na balík mezi našimi věcmi.
Je pouze několik dní stará, z velkého mědvěda, který nás napadl. Je jen nahrubo sušená a trochu nakouřená. Řekl bych, že ji dokážete dobře vyčinit, aby vám dlouho vydržela.
A my budeme mít pocit, že jsme se alespoň trochu odvděčili za vaše pohostinství.

"Kdo to je? Tak to bohužel nevím..." krčí bezradně rameny Draimer a Stepin přikyvuje. "Ani odkud pochází a kam měl namířeno. Ale zřejmě tudy jen procházel. Jistě by nám neuniklo, že naším sousedem je někdo tak hrozný a strašlivý."

"Váš zraněný společník tu bude muset ještě nějakou dobu zůstat. Zlomené kosti se hojí pomaleji. Nemůžeme zde ale ubytovat všechny z vás. Budete muset pro tentokrát pokračovat ve vaší cestě bez něj." vysvětluje stav zraněného Ariona gnóm Stepin.
Temná elfka Tora Tel'vynn se nabízí, že zde s kudůkem počká až do jeho zotavení a pak se za vámi vypraví. Kudůk byl na ni vždy milý a pomohl jí se vyznat ve světě nadzemňanů, cítí se mu tak zavázána. Druhý kudůk Ulrich, který se k vám připojil teprve nedávno, je zřejmě již dostatečně nasycený dobrodružstvím a ochotně se k Toře připojuje. Už nemá v plánu pokračovat dál do hor.
Gnómové s tímto návrhem souhlasí. Bude moudré, aby Arion od nich, po svém zotavení, neodcházel sám. Ubezpečují vás, že jim pomohou najít bezpečnou cestu.

Nevěřícně koukám na obří snídani. Vůbec nechápu kde ti staříci v takovéhle divočině sehnali tolik pochoutek.
Když vidím, že se už ostatní pustili do snídaně tak neotálím a jdu od každého ochutnat. Přitom poslouchám rozpravu.
"To máme opravdu štěstí, že jsme na toho obrněnce nenarazili. Kde se přesně vyskytuje? A co tam vůbec dělá?"

Když se opláchnete a všichni sejdete zpět v domku, gnómové vás zavedou do jídelny. Starci nepotřebují tolik místa, takže kolem stolu je dosti těsno.

Gnómové vám podávají teplé kozí mléko s nastrouhanou skořicí, vdolky s kdoulovou zavařeninou (hraničář Aer Thano osvětluje, že se jedná o plody podobné jablkům), horkou obilnou kaši politou medem, míchaná vajíčka s houbami, obalované houby, brambory s pažitkovým máslem, plněný koláč a ostrý kozí sýr na topinkách. Vskutku královská snídaně, jakou jste snad ještě nezažili.

Zatímco se cpete, gnómové klábosí o pohromě, která postihla jejich předešlé návštěvníky.
"Máte štěstí, že jste doputovali tak daleko a vyhnuli se strašnému černému obrněnci, který málem zahubil Oiondila a jeho chrabré bojovníky.
Ten zbabělec je vůbec nevyzval k boji, ale rozpoltil hlavu věrnému panoši dřív, než jeho rytíř zjistil, že má nepřítele.
Měl černý meč a černý štít a plášť černý jako uhel. Přestože byl jeden proti osmi, vyvázl bez úhony a šest jich těžce zranil.
Byli to chudáci, když se nakonec doplazili k našim dveřím. Nebohý panoš mrtvý a nejlepší lučištník taky, Oiondil s celou hlavou pobitou a jeho pěti mužům tekla krev proudem.
Stepin se v léčení vyzná, a stejně nezachránil toho s useknutou rukou a toho s vyraženým okem. A tak od nás odešli jenom čtyři.
Kéž je jejich černý nepřítel vyvržen do Prázdna, až kopí nějakého statečného muže konečně probodne jeho černé srdce!"
Není to zrovna příjemné povídání k snídani, ale aspoň si dáte pozor, kdybyste cestou někde narazili na někoho v černém brnění...

Když si za denního světla prohlížíte domek gnómů, zjišťujete, že obydlí není tak nápadné, jak se díky světlu z lampy mohlo včera ve tmě zdát. Domek je vyhlouben ve strmé stráni a připomíná hobití pelouch. Dveře ovšem nejsou kulaté a bez nátěru mají šedozelenou barvu. Všechna okna mají kosočtvercové tabulky.
Kousek výše ve stráni je ještě vykutaný menší chlívek, kde staříci chovají horské kozy.

[Viz Mapy: Domek gnómů, ilustrace - Obývací pokoj]

Zvedám se do hlasů ostatních a s pláštěm i s dekou jdu ven. Trochu oboje protřepu a položím u stěny domku, kde už slunce vysušilo ranní rosu.
Počkal jsem u kádě až přijdu na řadu, pořádně jsem se opláchl a potom chvíli pozoroval okolní krajinu.
Když jsem se pokochal přírodní nádherou horského údolí a mezitím trochu oschnul, vrátil jsem se a sbalil si věci. Přitom koukám po ostatních a vzpomínám, kdo naposledy nesl medvědí kožešinu.

Ráno se probouzím krásně odpočinutý. Evidentně mi spánek v teplé a útulné místnosti udělal dobře.
Ležící na podlaze se protáhnu a sleduji barbara, jak už zase myslí na jídlo. Ještě chvilku ležím a pak si své věci zase zabalím do torny. Vyjdu ven před chaloupku a rozhlédnu se po krajině.
Pak přejdu ke kádi s vodou a také se pořádně opláchnu.

"Jistě, velký pane Parophisi. Před domkem je káď s čistou dešťovou vodou. Poslušte si dle libosti!" křikne gnóm od kouřícího se kotle a syčící pánve.

Unavený po dlouhém dni zavírám oči a já usínám. To co jsem zažil se však znovu odehrává v podvědomí a znovu to na mně útočí. Šplhám vzhůru po horské stezce a slunce mně neúnavně bombraduje svými paprsky. Jsem unavený, nejraději bych si odpočinul, ale nemůžu. Poroučím svým nohám, aby zastavily, ale jdu stále dál. Únava a horko dál útočí a ve chvíli, kdy vzdám snahu zastavit, vystoupím nahoru a dostávám se do malé kotliny s jezírkem. A kolotoč začíná nanovo. Hledám. Nevím co, ale hledám. Chodím okolo jezírka, převracím kameny a hledám. Nechci hledat, chci si odpočinout. Lehnout si k jezírku a na chvilku se zastavit. Ale nejde to. Tělo neposlouchá to co mu nařizuje hlava a unáší mně sebou v beznadějném hledacím tanci. A tak opět svou snahu vzdám a v té chvíli zahřmí. Blesk a voda a kameny. Okolo prší a já uhýbám. Nechci. Chci zůstat stát, aby mně padající kámen trefil a odnesl do věčného zapomnění, ale nejde to. Tělo mně nese dál, uhýbá a čelí dál nástrahám. Mysl se nechá odevzdaně nést dál a s každým dalším kamenem zděšeně křičí "uhni!" a zároveň touží po tom, ať to konečně skončí.

Ve spánku se převaluji a probouzí mně až příchod Draimera. Chvíli se na něj nechápavě dívám a čekám, že se objeví další kámen, ale nic. Pomalu si vzpomínám co se vlastně stalo a stopy zvláštního snu se ztrácejí. Potřesu hlavou a poškrábu se na ní.

"A co to bude?" Zeptám se poněkud zmateně, gnóm však mezitím zmizí v kuchyni. Vstanu a strčím střapatou hlavu do dveří: "Je tu někde voda na umytí?" Zeptám se a zvědavě začichám co bude na snídani.

Ráno není po bouři ani stopy. Obloha je vymytá do svěží modři, vodopád na druhé straně údolí bíle pění přívalem vody a horské nivy se lesknou v dopoledním slunci.
Zdá se, že jste v domku ve stráni sami. Zvenku slyšíte Stepina a Draimera. Jeden zjevně štípá dříví a druhý možná spravuje drnovou střechu, soudě podle zvuků nad vámi.
Když se konečně vyhrabete z pod přikrývek a dek, vejde Draimer a začne se otáčet v kuchyni. Jeho hlas se mísí s boucháním hrnců:"Než zajíc zamrská fousama, budete mít snídani. Radši se honem oblečte, pokud nechcete snídat v noční košili!"

Stepin naposledy kontroluje Arionova zranění a při pohledu na ošetřené rány si cosi spokojeně zabručí pod svůj vous. Zřejmě je se svojí prací spokojený. Barbar Parophis bere kudůka do náručí a odnáší ho do vedlejšího pokoje, do Stepinovy ložnice. Druhý kudůk Ulrich zaujímá vedlejší postel. Ostatní uleháte na koberec kolem krbu. Když gnómové vidí, že jste se všichni uložili, sami odcházejí do ložnice Draimera.

Dnešní namáhavá cesta a následující úprk bouří před obry si vybírají svoji daň. Oči se vám rychle klíží, svaly již odmítají dále pracovat. Bez protestů se poddáváte slastnému spánku...