Kráter (90 stran zpět) | Herna - Aragorn.cz

Asi by sme to mali uroviť inak..Zaprieť sa o opačné strany inak sa potopíme..A tu to aj tak nevytiahneme takže to len priviažeme a doplávame k brehu do plytšej vody..Tam to spolu s ostatnými hádam vytiahneme.Zahundrem keď na chvíľu povolím povraz,postavím sa a prehodím povraz cez kormu člnu z drhej strany..Znova sa položím na dno a zapriem nohami o bok..Teraz však o opačný než Pjotr takže riziko prevrátenia by malo byť oveľa menšie.
Ešte raz..A ak to nevýjde voláme si pomoc.Aby to nemali zadarmo hm?Usmejem sa.
Tak na tri..Raz,dva a tri!A zatnem svaly na mojich tenkých rukách v snahe vytiahnuť tú vec.

Pjotr s Triamosem se snaží přitáhnout každý svůj provaz. Funí, rudnou, ale zdá se, že to co je k provazům přivázáno, je dost těžké. S oběma se pouze naklonila pramice ke straně, div si nenabrali vodu.

Rozhlédnu se, poklepu párkrát svojí holí v trávě kolem sebe a pak si usednu na zem.
"Jsem zvědav, co ten náš zpěvný bard našel. Múza ani inspirace to ale asi nebudou.." usměji se a sleduji naše společníky, jak se snaží cosi vytáhnout z vody.

Podám Triamosovi ruku, abych mu pomohl do člunu a pak už jen přikyvuju. Zapřu se podobně jako on nohama o stěnu člunu a uchopím provaz.

Pak kývnu na elfa a zkusíme zatahat.

Okamžite po vynorení šplhám do člna..Pomôž mi prosím ťa..Tá voda je už studená.Poprosím Pjotra pri šplhaní a tam sa len na chvíľu posadím a odpočjiem si.
Takže malo by to držať.To lano čo tu bolo je stále pripevnené..Naše som uviazal.Mali by to udržať len vôbec netuším aké to je ťažké a či to vôbec sami naložíme.Kým neskúsime nevieme..Ber jedno lano ja druhé.
Ukážem na uviazaný koniec lana a sám beriem do rúk druhé.Nevstávam na vyťahovanie ale zapriem sa nohami o bok člna a sledujem kedy bude pripravený Pjotr.

Po nějaké chvíli voda vyšplouchla a ve spršce kapek se znovu vynořil usměvavý elf.

Přidržuje se loďky a zhluboka se rozdýchává. Tentokrát je ovšem klidný, nekašle, zřejmě si teď neloknul.

Triamos se znovu ponořil pod vodní hladinu, zůstalo po něm jen několik vlnek a bublinek.

Pjotr vleže pozoruje místo, kde elf zmizel.

"Vydrž," zavolám na břeh a pak si znovu lehnu na dno loďky, vystrčím hlavu přes okraj a snažím se zahlédnout, co je dole.

Nestihol som..Došiel mi vzduch..Teraz sa vrátim dole a uviažem to.Počkaj.Hovorím potichu a ešte chvíáľu rozdýchavam..Potom znova rýchlo rozdýchavať.Presne tak ako som kedysi dávno videl nejakých rybárov hľadať stratené siete...
A znova sa ponorím rovnako ako predtým.

"Tak co, nějako vám to tam trvá...to vytáhněte, už jsme tady na to všichni zvědaví." Kupodivu taky začínám projevovat zájem, hlavně to asi bude tím že tam dole evidentně něco je. Co to může bejt? Mrtvola? Balík peněz asi těžko.

Když vidím na tváři elfa slabý úsměv, trochu se mi uleví. Přesto se na něj dívám dost znepokojeně. Čekám až se trochu vydýchá a pak se zeptám: "Takže je to teď přivázané dvojmo?"

Chvíľu len vykašliavam vodu a rýchlo dýcham priam panicky sa držiac člnu.Hánky mi blednú od sily akou zvieram jeho okraj v obave,aby som sa neocitol znova pod vodou.
Po chvíli takéhoto správania len pozriem na Pjotra a usmejem sa.Podám mu ten koniec povrazu čo som mal v ústach teraz a ukážem na ten prvý..Stále nemám dostatok dychu aby som prehovoril a tak stále len dobieham zameškané dýchanie.

Pjotr pátravě pozoruje, jestli nezahlédne alespoň elfův stín. Lano se náhle napjalo, člun naklonil. Pjotr se snaží provaz chytit, ale nemá v leže, navíc ve vratké loďce, pevnou stabilitu. Šátrá rychle ve vodě, když konečně svírá elfovu ruku a vzápětí se vynoří i Triamosova hlava. Bard vykašlává vodu, kucká, lape po dechu, zdá se být zmatený.
Hlavou se opírá o bok pramice, třese se. Pjotr ho musí dál přidržovat, aby zase nesklouzl zpět pod vodní hladinu.

"Máš pravdu," zabrblu si pod knírem a přesunu se tak, abych viděl dolů do vody... Lehnu si do člunu na břicho a hlavu vystrčím přes okraj, tam kde se Triamos ponořil. Zadívám se do zelenavých hlubin, zda neuvidím bardův stín.

"Hele Pjotre, není pod vodou už nějak dlouho?"

"Ach tak, skutečně šlo o štiku," pokyvuju vážně hlavou jako kdybych věděl o čem je řeč, "Tizok měl velmi dobrou náladu, když z toho lovu přišel, ..." říkám se vzpomínkou jak mu tekla voda snad i ušima.

"Jen abych za chvílu nevylovil místo ryby taky třeba ptáčka zpěváčka!" usměje se rybář Mikeš.

"Váš společník nám jen pomáhal ulovit tu dravou, co se nám sem dostala. Byla to pěkná štika, takovou jsem jakživa ještě neviděl. Váš přítel za ní spadl do vody a potahala ho po dně, už jsme mysleli, že s ním bude konec. Naštěstí vše dobře dopadlo. Snad samotný Poseidón musel nad ním držet svoji ochrannou ruku, že se mu nic nestalo!" při vyslovení jména vyšší mocnosti Mikeš uctivě pokloní hlavou.
"Od té doby nám tady začal váš přítel stále prohledávat rybník. Že ryby plašit nebude, ale to víte, když se tady proháněl s kotvou na provaze sem a tam, neviděli jsme to rádi. Tak doufám, že v tom nechcete pokračovat."

Nyní, když se mladý rybář zmínil o Tizokovi, si uvědomujete, že jste ho již delší dobu neviděli.

"Nebojte mistře, bard se jen trochu vykoupe a hned se zase vrátíme na pevnou zem." Na tváři mi zahraje náznak úsměvu.
"A co jinak, berou? Pokud si dobře vzpomínám, tak Tizok byl s vámi na výlovu, to tu ještě nějaké ryby zbyly?"

"Jen mi zbytečně neplašte ryby!" křikne rybář Mikeš, který sedí ve svém malém člunu asi čtyři až pět sáhů od pramice s Pjotrem.

Elf zmizel pod hladinou, voda zavířila a po Triamosovi zůstaly jen pohupující se vlnky.