Kráter (93 stran zpět) | Herna - Aragorn.cz

Ža­bi­kuch plave podél břehu, za­tím­co Tri­a­mos šplou­chá u dře­vě­né­ho mola. Po chvil­ce se zřej­mě zkou­ší po­tá­pět. Vi­dí­te, jak se pře­ku­lil a no­ha­ma di­vo­ce kope, aby se rych­le­ji do­stal pod hla­di­nu. Po chvil­ce se ale znovu vy­no­řu­je, roz­dý­chá­vá se a roz­hlí­ží kolem sebe.

Obí­dem si ryb­ník a pri­dám sa k ostat­ným, ktorý ostá­vajú stále fas­ci­no­va­ní tým li­e­taj­úcim tvo­rom.
"Usstan si myslí, že taký tvor by mal mať duul'ssom.. voľno.. Pegas zhah krás­ny tvor a ži­a­den ri­vill by nemal ply'uss.. chy­tiť.. ta­ké­ho tvora. Tak káže moja viera k Ei­lis­tra­ee. Na čo by dos aj bol, v kli­et­ka?" pou­s­me­jem sa.

Usme­jem sa a zrých­le­ným dý­cha­ním si pre­kys­li­čím organizmus.​Potom ešte za­le­tím pohľadom k ostat­ným,zhl­bo­ka sa na­dých­nem a oto­čím sa vo vode dolu hlavou.​Chvíľu mi trčia len nohy a potom už nič.

"Ano, ale při­rov­ná­vat pe­ga­se ke koni není zřej­mě nej­přes­něj­ší."

"Chch.." usmě­ji se, "..​byla by to asi velká boule, spad­nout z ta­ko­vé výšky!"

"Tím si právě nejsem jistý," oto­čím se na Fla­ve­ria Pan­de­mo­ni­xe, "di­vo­ké­ho koně člo­věk zkro­til a vy­u­ží­vá. Pes je také naším pří­te­lem. Vždy zá­le­ží na pří­stu­pu, někdy je pes uvá­za­ný u boudy a do­stá­vá na­žrat. A někdy je pes spo­leč­ní­kem se kte­rým se jeho pán dělí o jídlo, o pří­stře­ší a vede ho, aby spo­leč­ně do­ká­za­li žít jak v lid­ské spo­leč­nos­ti. Pes pak vede svého pána v pro­stře­dí zví­ře­cím. Přes­to je třeba, aby byl jeden vůd­cem a pro­střed­ky k do­sa­že­ní této spo­lu­prá­ce mohou být někdy dost tvrdé."

Od­ml­čím se a za­myš­le­ně hle­dím do dáli, pak se ušklíb­nu a dodám: "Kaž­do­pád­ně při kro­ce­ní to­ho­to koně, bych spad­nout ze sedla ne­chtěl."

Juhúú.Zvo­lám si ve­se­lo keď sa za­chy­tím ru­ka­mi móla za čo si is­tot­ne vy­sl­úžim mi­ni­mál­ne ne­súhlas­ný pohľad od ry­bá­rov a pre bláz­nov ur­če­ný pohľad od niek­to­rých su­ch­ších čle­nov sku­pi­ny.
Nejde­te si tiež za­plá­vať?Voda je skve­lá!Usmie­vam sa na nich úprim­ne keď ich volám dosť na­hlas aby ma pred­sa len po­ču­li.

"Máte prav­du, pane Pjo­tře." po­ký­vám sou­hlas­ně hla­vou. "Ta­ko­vé­mu tvo­ro­vi ne­mů­že­te vzít jeho při­ro­ze­nou svo­bo­du. Mu­se­lo by se jed­nat spíše o přá­tel­ství, dů­vě­ru a vzá­jem­né re­spek­to­vá­ní. V ta­ko­vém vzta­hu by nikdo ne­směl být pánem, ale part­ne­ry." pře­mí­tám nad myš­len­kou ocho­če­ní pe­ga­se.

"Obá­vám se, že tvora, který má kří­d­la není zrov­na snad­né spou­tat." Říkám dál a hle­dím na modrý obzor, jako kdy­bych oče­ká­val, že se bě­lost­ný, okříd­le­ný kůň znovu ob­je­ví.

"Ano, jistě, zís­kat mož­nos­ti po­dob­né jeho by bylo sku­teč­ně skvě­lé."

Po­táh­nu se za levý knír a chví­li pře­mýš­lím: "Ne­do­ká­žu si však před­sta­vit toho tvora spou­ta­né­ho, jaká klec by jej udr­že­la v za­je­tí?"

"Jenom se svézt? Mít ho. To by dalo člo­vě­ku ta­ko­vých mož­nos­tí." Za­mys­lím se stej­ně jako Pjotr. Když vidím že Pegas na ob­zo­ru nikde není, oto­čím se smě­rem k našim po­tá­pě­čům a znudě­ně čekám jest­li se něco bude dít.

Obe­jdu po­ma­lu ryb­ník a za­sta­vím se ne­da­le­ko Tror­na. Chví­li hle­dím stej­ným smě­rem jako on a pak řeknu: "Nád­her­ný tvor, že?" Pod kní­rem mi za­hra­je ne­pří­liš častý a téměř iro­nic­ký úsměv: "Kdo by se na něm ne­chtěl svézt?"

Když do­jde­me k ryb­ní­ku, lehce pře­je­du po­hle­dem po hla­di­ně, pak se ale oto­čím smě­rem kam letěl pegas jako bych ho vy­hlí­žel.

Ten­to­krát sa mi táto čin­nosť ne­vi­dí až taká zá­bav­ná ako pred­tým, pred­sa len, ta­ké­to kľudné tempo el­fo­vi ne­sved­čí ani zďa­le­ka tak ako to­pe­nie a preto prestá­vam plá­va­niu ve­no­vať po­zor­nosť.

Po­dob­ne ako Pjotr, aj ja sa vy­dá­vam na malú pre­chá­dzku okolo ja­ze­ra, no na roz­diel od Pjo­t­ra, ja nič ne­prehľadá­vam.

Když vidím, jak si to Tri­a­mos ve vodě užívá ne­o­do­lám a také se svlék­nu a po­ma­lu vlezu do vody.
Pár­krát se po­to­pím a plavu dál od břehu. Pak za­vo­lám na břeh.
"Není to tak špat­né."

Štíh­lý elf se ne­chá­vá nad­ná­šet chla­di­vou vodou, splý­vá, ně­ko­li­ka tempy plave podél břehu. Je vidět, že během vý­cvi­ku na sobě za­pra­co­val.

Pjotr zatím vy­ra­zil okolo ryb­ní­ka, na­hlí­ží do rá­ko­sí, zkou­má vy­so­ké trsy trávy.

Ne­chám plav­ce plav­ci a zku­sím ještě jed­nou obe­jít ryb­ník.

Při­chá­zí­te k míst­ní­mu ryb­ní­ku, o který se sta­ra­jí zdej­ší tři ry­bá­ři.
Léto již znač­ně po­kro­či­lo, ale slun­ce vy­so­ko na ob­lo­ze přes­to ještě do­ká­že in­ten­ziv­ně hřát. Ze­le­na­vá voda tak láká k osvě­že­ní.

Tri­a­mos na nic ne­če­ká, vy­klou­zl ze svých šatů a sko­čil do vody.

Takže sa ba­ví­te!To je dobre.Za­sme­jem sa na­hlas ale pri­dám do kroku sme­rom k ryb­ní­ku:
Ale plá­va­nie po­cvi­čí telo a voda očis­tí myseľ.A hudba čerpá z no­vých hlbín..​Po tom,čo som sa mi­nu­le takmer uto­pil,Prizná­vam sa na­ro­vi­nu a s ús­me­vom na tvári:Som do­stal pár skve­lých ná­pa­dov na neja­ké akordy..​Teším sa čo budem hrať dnes večer.

"Ech.." po­vzdech­nu si, když zve­dám ze země své kost­na­té tělo. "..​chápu, proč ten skřet Gor­kish žil v té temné jes­ky­ni. Žádné spa­lu­jí­cí vedro.."
Opí­rám se o svoji po­kři­ve­nou ces­tov­ní hůl a ná­sle­du­ji ostat­ní. "Inu, ale­spoň si zatím schla­dím nohy, než se náš vod­ník pan Tri­a­mos vy­kou­pe."

Vy­j­ji­meč­ně nemám co dělat, takže se při­dá­vám ke sku­pin­ce jdou­cí k ryb­ní­ku. Prav­dě­po­dob­ně dou­fám, že se bard utopí a ko­neč­ně ne­bu­du muset po­slou­chat ty jeho "otrav­ný pís­nič­ky". Že bych se ale kou­pal o tom ani ná­ho­dou ne­u­va­žu­ji.

Ležím v trávě a mlčky po­zo­ru­ji ob­lo­hu. Sle­du­ji jak se trsy trávy chvě­jí v jem­ném vánku, po­zo­ru­ji jak pu­tu­jí bílé ob­láč­ky po ob­lo­ze a vy­chut­ná­vám vůni od­po­čin­ku a klidu. Po­vin­nos­ti če­ka­jí tam někdo v po­za­dí, ... vím o nich a také vím, že ještě chví­li po­čka­jí. Ne však moc dlou­ho.

Když se Trorn a Ža­bi­kuch vy­da­jí k ryb­ní­ku, zved­nu se také a vydám se tam s nimi. Nemám sice v úmys­lu se kou­pat, ... ale myš­len­ka, že by se ně­ja­kým zá­zra­kem po­da­ři­lo zís­kat pro­střed­ky na cestu zpět do města je do­sta­teč­nou mo­ti­va­cí.